I'm not your friend 10

Jubilejní desátý díl! *fanfáry, fanynky ječí*

Prostě to sem musím dát, jelikož naprosto cokoliv je zábavnější než se učit Sámovu říši a první Přemyslovce jakožto jedno z maturitních témat :D.

---

,,Někdo mezi těmi city nedělá žádný rozdíl. Co ti k tomu mám říct? Jestli mi pořád nevěříš, s tím nic neudělám." Opatrně se posadil, rukou si prohrábl vlasy. Při tom se objevil zářivě bílý obvaz na předloktí, na jehož spodní straně však byla vidět zaschlá krev. ,,Rozhodni se teď a tady, bez ohledu na zákon. Dokázal bys mě milovat víc než jako sourozence?"

,,Já tě přeci miluju víc než jako sourozence. Myslím, že bratři se k sobě takhle nechovají... Znamenáš pro mě moc, Sasuke, a mrzí mě, že to nevidíš," opáčil Itachi s bolestným povzdechem.

,,Tak proč jsi mě včera odmítl?" zeptal se Sasuke tiše, ruce složil do klína a oči teď sklopil k zemi.

,,Byl jsem zmatený. Ale ublížit jsem ti nechtěl." Itachi se znovu pokusil otřít o jeho rty. Cítil to sexuální vzrušení, cítil tu lásku, ale také viděl to přesvědčení o tom, že je to mimo zákony.

,,Ale stalo se. I když máš pravdu, takhle opilej se nedá moc rozumně uvažovat." Pousmál se a tentokrát se nepokusil odtáhnout, avšak sám nijak netlačil.

Itachi mu vjel opatrně rukou do vlasů, aby ho nezranil a jejich rty spojil v něžný polibek. Vůbec si nebyl sám sebou jistý, pochyboval, že dělá správnou věc a především ho děsilo, že nepoznává Sasukeho. To, že se do něj zamiluje, bylo to poslední, co by od něj čekal.

,,Promineš mi to, jak jsem se choval?" pronesl Sasuke prosebně ve volné chvíli a zlehka se dotkl jeho ruky.

,,Já ti nikdy nic nevyčítal," namítl starší. Jako kdyby se na něj někdy mohl zlobit delší dobu.

,,Ne, ale sám sobě by jsi vyčítal, kdybych umřel." Neklidně si olízl rty, cítil z toho skoro až nostalgii. Něco, co si musel získat vlastní vytrvalostí a ještě teď mu z toho šla hlava kolem.

,,Pochopitelně." Kdo na jeho místě by si to nevyčítal? Každý by hledal vinu u sebe a ne u mrtvého.

,,Tak to by mě mrzelo," zamručel Sasuke zkroušeně, což bylo poněkud v kontrastem s tím, když se v příští chvíli vrhl na bratrovy rty s nečekaným elánem.

Itachi jen šokovaně vytřeštil oči. Když se ale po chvíli vzpamatoval, lehce je přivřel a za pas si přitáhl bratra blíž k sobě. Zákony ho pro teď zajímat nemusejí, hlavně když Sasukemu bude líp.

,,Tak, to by bylo," vydechl Sasuke po chvíli, když se dostatečně nasytil a překonal první nápor touhy po fyzickém uspokojení, navzdory tomu, že ho vlastně dosáhl včera a to hned několikrát. Posledních pár týdnů bez toho vydržel a teď... Vážně si říkal, co se to s ním děje.

,,Měl bys odpočívat," řekl Itachi starostlivě. Ještě před chvílí byl na operačním sále v ohrožení života, nechtěl ho proto zatěžovat nebo unavovat.

,,Já jsem v pohodě. Co ty?" Usmál se, ale pak pod záchvatem kašle klesl zpět na polštář.

,,Pšššt..." Itachi ho hladil něžně ve vlasech a peřinu mu přitáhl blíž ke krku. Čekal něco podobného.

Sasuke jen neurčitě zagestikuloval a po asi půl minutě se uklidnil. Zmoženě si přejel rukou po tváři. ,,Co mi vlastně je?"

,,Nevím, vůbec nic mi k tomu neřekli. Asi tě nechám převíst k nám... budu aspoň pořád s tebou... pokud tedy chceš." Prohrábl si Itachi nervózně ofinu.

,,Můžeš zkusit mě přemluvit, abych chtěl." Nahodil smyslný úsměv.

,,To radši ne, nechci ti ublížit," namítl Itachi nekompromisně. Když ho viděl kašlat, docela se vylekal.

,,Pořád seš moc upjatej a věčně vylekanej jako králík." Natáhl ruku a jemně se ho konečky prstů dotkl na tváři a pak na rtech.

,,To ze strachu o tebe," odůvodnil Itachi svůj strach.

,,Tak to mě těší, že ti na mně záleží." Že by na tom byl až tak špatně? Necítil se sice zrovna nejlíp, ale neumíral a to bylo nejdůležitější.

Itachi ho pohladil po tváři, urovnal mu peřinu a lehce ho políbl na čelo. Musí se o něj postarat hlavně po rodičovské stránce, ne jen po té milenecké.

,,Chci se trochu vyspat. Počkáš tady než usnu?" zeptal se Sasuke rozespale už se zavřenýma očima.

,,Samozřejmě." Itachi ho chytil za ruku a čekal, až se mu zavřou víčka.

,,Miluju tě," vzdychl ještě jeho mladší bráška, než se ponořil do říše spánku.

Itachi na to nic neřekl, jeho činy mluvily za vše. Ještě chvíli bratra držel za ruku, dokud se jeho tep nevyrovnal a nezískal ten správný rytmus. Pak pomalu vstal a odešel zařídit převoz Sasukeho k nim do nemocnice.

Sasukeho spánek však nebyl příliš klidný. Ve snu viděl své rodiče, jejich dům zachvátil požár a oni v něm zůstali uvězněni, sám stál vedle a neslyšel je, mohl jen tupě přihlížet, jak plameny stravují jeho minulý život. Pak se obraz změnil, stál před ním jeho bratr a něco mu šeptal. Pak ale znenadání odněkud vytáhl dýku a než stihl Sasuke vykřiknout, zanořil mu ostří do hrudníku. Cítil jen chlad a nějakou tekutinu, která mu stékala po rukou. Když se podíval, nebyla to krev, nýbrž sama temnota, odkapávala z jeho těla na zem. Viděl Itachiho úšklebek, pak se otočil a odkráčel. A Sasuke pomalu umíral na chladné zemi, cítíc, jak z něj uniká teplo.
Prudce se posadil a v poslední chvíli zadržel tlumený zoufalý výkřik. Byla mu zima a pod oblečením cítil vlhký studený pot strachu. Třásl se a ještě teď si jeho zmatená mysl stíny v pokoji měnila na děsivější obrazy. ,,Itachi...?" zašeptal do tmy. Za oknem viděl vycházející slunce, ale kolem bylo ticho. Jen to pípání přístrojů.

Itachi zatím vstával a chystal se jet do nemocnice. Veškeré podklady k převozu bratra měl zajištěné a okolo desáté hodiny by se do toho mohli pustit. Doufal, že jeho malý bráška už bude vzhůru, nerad by ho budil.

Nastoupil do svého druhého, nezdemolovaného auta a nejvyšší povolenou rychlostí dojel k nemocnici, kde Sasuke zatím ležel. Chtěl jít rovnou za ním do pokoje, ale tam mu řekli, že musí počkat na návštěvní hodiny, což i na jeho klidnou povahu bylo moc. Kdyby mu přicházející doktor neřekl, že nejdřív zařídí formality ohledně Sasukeho převozu, nejspíš by se na nebohou sestřičku v recepci rozkřikl.

Sasukemu se k ránu ještě na chvíli podařilo usnout, ve snu znovu zaslechl jeho hlas. Stiskl v prstech přikrývku a ani si neuvědomil, když doopravdy vykřikl. ,,Itachi!"

Doktor stál s Itachim v ten moment v blízkosti Sasukeho pokoje. Oba se jako na povel podívali na ony dveře.

,,Sasuke..." Itachi ignoroval návštěvní hodiny a bez svolení vešel do jeho pokoje.

,,Jsem u tebe," řekl konejšivě, když bratra chytal za ruku.

Sasuke chvíli horečnatě těkal očima po místnosti, než se jeho mysl vrátila zpět do reality. Znenadání ho pevně objal a zabořil mu nos do krku. ,,Bál jsem se, že..." Hlas se mu zlomil ve vzlyku.

,,Pšššt, už je dobře, jsem u tebe." Itachi si ho k sobě přitiskl a něžně ho hladil po zádech. ,,Čeho ses bál?" zeptal se po chvíli.

,,Že o tebe taky přijdu. Opustíš mě a už se nevrátíš."

,,Už tě nikdy neopustím, můj maličký," slíbil mu Itachi šeptem. A věděl, že říká pravdu, nikdy by ho už nedokázal nechat samotného... nikdy víc.

A Sasuke... se rozbrečel. Nechal ze sebe vytékat všechny ty nastřádané emoce, celé jeho tělo se chvělo ve vzlycích a křečovitě svíral v prstech Itachiho košili.

Ten ho k sobě pořád tiskl a nechával svou košili nasáknout jeho slzami. Nic neříkal, jen ho konejšivě hladil po zádech a nos zabořil do jeho vlasů, sem tam ho do nich i políbil, jen aby se jeho mladší sourozenec trochu uklidnil.

Trvalo snad věčnost, než se Sasuke utišil a jen chvílemi se ještě zachvěl pod posledními stopami emocí. Teprve v takových slabých chvilkách si uvědomil skutečnou hloubku svých citů.

,,Už je dobře?" zeptal se ho Itachi trpělivě, aniž by ho pouštěl ze svého objetí. Lékař stál jen opodál, nechtěl je v takové chvilce rušit. Musel tam ale být pro případ, že by se Sasukeho stav zhoršil.

,,Jo. Díky." Zhluboka vydechl a pak se jen s velkým sebezapřením odtáhl.

Itachi ho ještě lehce pohladil po tváři, pak mu řekl, že už je zařízený převoz do jejich nemocnice. Než se s ním rozloučil, slíbil mu, že na něj počká tam a hned za ním půjde, aby nebyl sám.

***

Sasuke ležel v posteli a jako vždy znuděně zíral do prázdna. To bylo hlavní náplní doby mezi Itachiho návštěvami. Nemohl toho po něm ostatně chtít moc, přeci jen pracoval. Sasukeho však ode dne nehody zžíral zvláštní pocit. Musel se k Itachimu chovat mile a nenuceně, jako kdyby žádné vyznání nebylo. Prostě mezi ně nechtěl stavět další bariéru.

Itachi podepsal poslední fakturu, než se naposledy zvedl od stolu, aby se tam dnes už nevracel. Bylo něco málo okolo osmé hodiny večerní a on chtěl poslední svůj zbylý čas věnovat bratrovi. Zhasl v kanceláři a kvapnými kroky se vydal směrem k jeho pokoji. Nejdřív jemně zaklepal, než vešel dovnitř. Záměrně zařídil Sasukemu samostatný pokoj, aby měli soukromí, když za ním přijde.

Sasuke už skoro usínal nudou, když ho ten zvuk vytrhl z polospánku. Protřel si oči a zavrtěl hlavou, aby zahnal poslední zbytky ospalosti a usmál se.

,,Začínal jsem si myslet, že už nepřijdeš."

,,To bych ti neudělal," namítl starší. Přišel k němu o něco blíž a něžně ho pohladil po tváři. Vypadal tak spokojeně.

Sasuke pod tím dotekem zavrněl jako kočka a roztomile zamrkal. ,,Pořád mi chybíš a nezáleží na tom, jak dlouho tě nemůžu vidět," řekl posmutněle, ale stále s úsměvem.

,,Kdyby to šlo, byl bych s tebou třeba celý den." Itachi pořád nemohl uvěřit, že je před ním jeden a ten samý člověk. Nikdy by ho nenapadlo, co všechno k němu Sasuke cítí, kdyby mu to sám neřekl. Cítil z něj vždy jen zlobu a vztek vůči své osobě, o lásce vůbec nemohla být řeč. Tak co to způsobilo?

,,A co v noci?" zeptal se jakoby svůdně, ale pak dodal: ,,Aspoň než usnu."

,,Jsem unavený, srdíčko, a taky potřebuju spát," namítl Itachi jemně. ,,Ale slibuju, že dnes tu s tebou budu, dokud neusneš," řekl a sedl si na okraj jeho postele.

Sasuke se vzepřel na loktech a posadil se výš. Pak vzal bratra za ruku a položil si ji na hrudník. ,,Patřím ti, vidíš?"

Itachi úlekem pootevřel ústa. Nechtěl vlastnit člověka, i když věděl, že to Sasuke nemyslí úplně tak doslova. Pohladil ho proto po hrudníku v místě srdce a rty se mu otřel o ouško, pak jen tiše zavrněl: ,,To i já tobě..."

,,Co to dokázat?" odpověděl Sasuke podobným tónem. Už jen ten dotek v něm vyvolal nesnesitelné nutkání ho strhnout na postel a... Ne! Takhle snadno už nepodlehne.

,,Jsi raněný, andílku, a já ti nechci ublížit," namítl Itachi už střízlivějším hlasem a pomalinku se odtáhl. Jakož to doktor o něj měl ještě větší strach, než kdyby byl pouze jeho bratrem.

,,Je spousta způsobů, jak mi v některých činnostech neublížit." Nadzvedl se a dal mu ruku na zátylek, pak vzal mezi prsty pár pramínků temně černých vlasů a pohrával si s nimi, zatímco se dlouze vpil do Itachiho rtů.

Itachi jeho polibek víc než opětoval, opatrně zatlačil na jeho hrudník, aby se položil na záda a jazykem přejížděl po těch dokonalých rtech.

Sasukemu teď každé jeho gesto vyslalo do těla vzrušivý náboj, ale stále ještě ty pocity potlačoval. Zlobivě bratra kousl a následně aby to odčinil polibky prohloubil. Rukou mu sjel až k rozkroku a škádlivě si pohrával se zipem.

Itachi ho následně chytil pevně za zápěstí, aby jeho ruku z těch choulostivých míst dostal.

,,Říkal jsem, že ti nechci ublížit. Počkáme, až se uzdravíš, ano?" zašeptal mu do ucha něco jako omluvu. Cítil totiž, že kdyby ještě chvíli pokračovali, asi by se neudržel a vzal si ho... se vším všudy.

Sasuke se na něj zastřeně zadíval. ,,Ty to nechápeš," šeptl. ,,Už nemůžu dál. Potřebuju tě."

,,Dobře... tak lež a ani se nehni," poručil mu Itachi jemně. Pak mu něžně stáhl triko a rty přejížděl po jeho hrudníku nahoru a dolů. Po chvíli zapojil do hry i jazyk a všude, kde se dotkl Sasukeho kůže, se objevovala vlhká stopa. Mezi zuby lehce stiskl jeho pravou bradavku, aby umocnil vzrušení a palcem levé ruky přejížděl zároveň po jeho spodním rtu.

To sice byl pro Sasukeho docela nezvyk, ale jestli má nečinnost představovat cenu za tak úžasný zážitek... Souhlasně zavzdychal a zavřel oči, aby si to naplno vychutnal.

Itachi se jen spokojeně usmál a přesunul se k druhé bradavce, které se věnoval se stejnou péčí jako té předešlé. Lehce ji tiskl mezi zuby a sál. Pak se přemístil se rty o pár centimetrů výš - na Sasukeho krk. Přejížděl po něm rty a jazykem občas zajel i za ouško, kde bývá většina lidí zvlášť citlivá. Rukou pak nenápadně zajel pod gumu Sasukeho kalhot.

,,Není tohle lepší než pohádka na dobrou noc?" neodpustil si Sasuke poznámku a zvolna začal rozepínat knoflíčky Itachiho košile.

,,Rozhodně, myslím, že na tohle jen tak nezapomeneš..." řekl Itachi tajuplně a znovu se rty přisál k bratrově krku. Jeho pravá ruka se zatím blížila s přesností chirurga k Sasukeho údu.

Sasuke si ho k sobě toužebně přitiskl, pak si vynutil skoro až hrubý polibek a hned jak dorozepl knoflíčky, sjel mu prsty po rameni a současně s ním s sebou vzal i košili.

Itachi se do polibku zapojil až s nečekanou vervou. Cítil, jak má v kalhotách těsno, ale věděl, že nesmí. Místo toho aby se staral o své vlastní uspokojení, přejížděl jen chtivě po Sasukeho vnitřní straně stehna, než se nevyhnutelně dotkl bratrova penisu. Nejdřív ho hladil jen bříšky prstů. Pak ho ale pevně obemkl všemi svými prsty pravé ruky a dal se do rytmického pohybu. Chvílemi trochu zpomaloval, aby dal Sasukemu možnost se vůbec nadechnout.

Obvykle toho Sasuke hodně vydržel, ale po tak dlouhé pauze prostě nemohl. Jen s námahou tlumil všechny projevy rozkoše a vklínil Itachimu nohu mezi kolena a dlouhým pohybem se mu stehnem otřel o rozkrok.

Itachi se jen silně kousl do rtu a dál pokračoval v uspokojování toho trapitele. Vůbec si nepřipouštěl možnost, že dnes by si mohl užít i on, možnost, že by Sasukemu ublížil ho pořád ovládala. Ne ale natolik, ale nedokázal bratra přivést k vrcholu. Jakmile ucítil na ruce lepkavou tekutinu, polibil ho na závěr lehce na rty a s velkým sebezapřením se odtáhl.

V ten moment ho však Sasuke s nečekanou silou strhl pod sebe, koleny mu stiskl boky na znamení, že tady se nepřipouští žádný odpor.

,,S tímhle musíme něco udělat," zašeptal s rukou v jeho klíně.

,,Nesmíš se vyčerpávat," namítl Itachi přísně a už už se chystal, že se opět stáhne.

,,Tohle mě nevyčerpá i kdybych vydržel celou noc." Sasuke se posunul níž, aby mu mohl stáhnout kalhoty i se spodním prádlem a nejprve jen rukou ho začal pozvolně se zrychlujícím tempu uspokojovat.

,,Sasuke..." zašeptal Itachi s podtextem vzrušení. Rukou mu zajel do vlasů a opatrně si ho přitáhl ke svým rtům. Nechtěl polibek, jen si přál cítit jeho teplý dech na své tváři.

,,Líbí?" Líbl ho do koutku úst a pak na krk, než se pomocí doteků rtů na holé kůži přesunul po Itachiho těle na kýžené místo, rukou mu přejížděl po vnitřní straně stehen, než si pomalu vsunul jeho úd do úst.

Itachi v němém vzdechu zvrátil hlavu dozadu a plně se oddal té slasti. Nezmohl se na jediné slovo, protože jinak by musel sténat a to nechtěl, protože by je mohl kdokoliv slyšet.

Sasuke tohle příliš často nedělal, jen když se na nějakém večírku víc odvázal a nebo si chtěl zaexperimentovat. I tak zvládl potlačit dávící reflex tím, že ze začátku nespěchal a nezasouval si jej až úplně do krku, tuto péči však vynahradil letmými doteky jazyka a hravým kousáním.

Itachi jen držel skousnutý ret mezi zuby a něžně Sasukeho vískal ve vlasech a na odhaleném krku. Trochu ho mrzelo, že hned jak skončí, bude muset odejít, potřebuje se vyspat a ještě něco doma dodělat. Ráno opět do práce, odpoledne za Sasukem... zkrátka jeden dlouhý zarytý stereotyp, i když se Sasukem není nikdy nic tak monotónní, jak se na první pohled zdá.

A Sasuke to všechno věděl, i když si z hloubi duše přál, aby to nebyla pravda. Vždy tady bude něco... zeď mezi nimi. Donutil však své myšlenky ubírat se příslušným směrem, aby si tohle patřičně užil. Zvedl se na loktech, aby se nedopatřením nezadusil.

Itachimu stačil poslední pohyb Sasukeho mrštného jazýčku k vyvrcholení. Pokusil se od něj ohleduplně odtáhnout, ale s přílivem té naprosto dokonalé slasti to šlo dost složitě.

Sasuke měl přecijen dostatek zkušeností, aby ho to nepřekvapilo a většinu dokázal spolykat, jen od koutku úst mu stekl tenký pramínek, který hned na to setřel pohybem ruky. Následně uvěznil Itachiho pod sebou a se zvláštním výrazem mu hleděl do očí.

Itachi ho jemně pohladil po tváři a letmo ho políbil na tvář. Pak se znovu zahleděl do těch očí podobných jeho. To, že neuhnul jen dokazovalo, co všechno k němu cítí. Nikdy by už nedokázal opustit ty černé studánky, ty hebké rty, ty něžně dotyky...

,,Slib, že na mě nezapomeneš," hlesl Sasuke tiše, úsměv náhle zmizel. Měl prostě příliš mnoho zkušeností se známostmi na jednu noc, které však nedokázaly tu mezeru v jeho duši naplnit. Až do teď.

,,Blázínku, jak bych mohl? Jsi přeci můj malý bráška." Itachi ho jemně strhl pod sebe, konejšivě ho pohladil po tváři a na čelo mu vtiskl malý polibek. Nechápal, jak mohl celé ty roky žít v Americe, aniž by věděl, kolik smutku tu zanechal. Tolik se nenáviděl za to, že ho tu nechal... samotného, jen se starou babičkou. Kdyby zůstal, nemusel Sasuke nikdy poznat tak veliký zármutek... nikdy si to neodpustí.

,,Nechci, abys odjel. Už nikdy." Objal ho a zabořil mu obličej do krku, přičemž zhluboka vdechoval tu vůni, aby si ji zapamatoval.

,,I kdybych musel odjet, tak tě vezmu sebou. Nikdy tě už nenechám samotného," zašeptal mu Itachi do ouška a pomalu se od něj začal s velikým sebezapřením odtahovat. Nejraději by tu s ním zůstal až do rána, ale bohužel musí domů ještě pro nějaké věci.

Sasuke se mlčky odvrátil a přitáhl si deku výš. Chtěl už být co nejdřív doma, takhle jen čekal na Itachiho návštěvu jako vysvobození z pochmurného dne.

Itachi se k němu ještě naklonil, aby ho mohl naposledy políbit.

,,Neboj se, zítra zase přijdu," slíbil mu a znovu se vpil do těch dokonalých rtů. Tolik se mu nechtělo pryč.

,,Dobrou," broukl Sasuke a vyloudil na tváři alespoň malý úsměv, naposledy ho krátce objal a pak se otočil na bok.

Itachi si pečlivě uvázal kravatu, ještě políbil Sasukeho zezadu něžně na krk a potichoučku se vytratil. Z kanceláře si odnesl pár dokumentů, aby se už mohl vydat na cestu domů. Jel předepsanou rychlosti a obezřetně sledoval vozovku před sebou, ačkoliv mu myšlenky lítaly sem a tam... hlavně k Emily. To už ji přestal milovat? Když pomyslel na to, že by ji měl říct sbohem, udělalo se mu špatně a srdce se mu sevřelo žalem. Představa, že by měl ale říct ne Sasukemu, s ním ale dělala podobné věci. Může milovat dvě osoby najednou?

Když se mu podařilo bezpečně dojet domů, nechal stát auto před garáží a s těžkým srdcem vešel do opuštěného domu, možná by si pro podobné momenty měl pořidit psa nebo alespoň kočku. Víc než zvíře, ho teď ale trápila jeho milostná situace. Bude ji muset ještě pořádně zanalyzovat, zvážit všechny možnosti a dojít ke správnému řešení. Svůj život vlastně bral jako slovní úlohu v matematice a kupodivu mu to většinou vycházelo.

1. Možnost - opustit Sasukeho, vrátit se do Ameriky k Emily. Dal ale bratrovi slib a musel by si pak připadat jako hajzl. To doopravdy nešlo... a vlastně to ani nechtěl.
2. Možnost - opustit Sasukeho v milostné otázce a vzít si Emily sem, do Japonska. Ublížil by bratrovi, to by Sasuke určitě nerozdýchal. Ranil by jeho city a možná by ho už nikdy neuviděl, protože by utekl... určitě by to tak dopadlo. Druhá možnost se tedy také zamítá.
3. Možnost - Nechat si oba dva a nějak je na to připravit. Emily by to nejspíš skousla, ale co Sasuke? Pochyboval, že by se o něj jeho bráška chtěl dělit. Mimoto si to nedokázal v reálu ani představit. Zamítá se.
4. Možnost - skončit vztah s Emily, nechat si Sasukeho a všechno mu vynahradit. Emily by to určitě pochopila, dokonce by si rychle za něj našla náhradu. Vlastně Emily je jeho druhé já, jen v dívčí verzi, proto dokázal tak dobře odhadnout, jak se zachová. U Sasukeho už to bylo horší, přestože je jeho bratr, nezvládne u něj rozpoznat, jak se v které situaci zachová, zkrátka nevyzpytatelná osoba.

Čtvrtá možnost se zatím ukazovala jako nejpřijatelnější a nejspíš se podle ní i zařídí. Koneckonců si to Sasuke zaslouží... po tom všem.