Divided IV. - Přípravy

---

Sasuke se uzdravil během asi dvou týdnů. Jed byl velmi silný a měl prý ještě nabrat sílu, ale pak už mohl vstát a dělat úplně všechno co předtím. A to znamenalo další nudu. Itachimu se vyhýbal jak to šlo, s ostatními mazlíčky se nestýkal. A tak ve svém volném čase vymýšlel plán pomsty. Zjistil, že císař teď často vedl nějaká obchodní či jiná jednání a on jednoho dne dostal nápad.

Itachi klepal prsty o stůl a očividně se nudil. Dával to tedy všem účastníkům schůze jasně najevo. Seděl na pohodlné židli v čele obrovského stolu, na němž byla rozložena spousta svitků s mapami a na nich nastrkanými figurkami. Vymýšlela se bojová taktika na potlačení občanského povstání.

Sasuke si zjistil z patřičných zdrojů čas a místo další schůze. Byl stvořený k tomu vystupovat před davy, neměl důvod se stydět. A tak se zařídil podle pravidla samečků a chodil jen v černých kožených kalhotách a obojku, jehož docela tlustý řetěz měl připevněný k náramku na zápěstí. Vzal ještě tác se skleničkami vína a tak vešel přímo do sálu aniž by se obtěžoval klepat.

Císař ho přivítal s úsměvem a pokynul mu, aby se k nim přidal. Když byl Sasuke u stolu, nabídnul svým velitelům Itachi velkoryse víno. Pak chytil černovláska za obojek a strhnul ho tak ke svým nohám.

Pokořeně k němu vzhlédl, ale z blízka bylo dobře patrné, že vzdor se z jeho očí ani na okamžik nevytratil. ,,Dokázal bych vymyslet lepší strategii než tihle budižkničemu," zavrčel tiše.

,,Až budeš na jejich místě, budeš si moct vyskakovat." Usmál se na něj a dál se věnoval rozhovoru. Velitelé se tvářili, že jsou na to zvyklí.

,,Doufám, že nebudu. Klesnul bych vážně hluboko." Odvrátil uraženě pohled. Trpělivost, musí vydržet.

Itachi sice mluvil o strategii, ale zároveň s pohledem upřeným na jednoho velitele vjel Sasukemu do vlasů, krátce mu za ně zatáhnul a zaklonil mu tak hlavu dozadu. Pak sebral sklenku vína a aniž by se přestal věnovat mapám mu ke rtům přiložil sklenici tentokrát opravdu vína a nalil mu s úšklebkem trochu alkoholu doslova do krku.

Jen díky získanému cviku se Sasuke neudusil a pouze mu ze rtů steklo pár kapek. Odepl si ze zápěstí řetěz a položil ho na zem před sebe na znamení pokory.

Itachi se nenápadně sehnul a konec si vzal do ruky. ,,Proveďte ten druhý plán. Zdá se mi propracovanější," rozhodl nakonec rázně a vstal od stolu. Všichni už věděli, že začali císaře nudit, takže se rychle vytratili. Císař chytil Sasukeho za obojek a vytáhnul ho na nohy. Dvěma prsty mu zvednul bradu a zadíval se do těch onyxových duhovek.

,,Nedivim se, že prohráváš tolik válek. Oni a tvá trpělivost, to je vražedná kombinace." Bezstarostně zvlnil rty do úsměvu a položil ruku na jeho. Jen na chvíli se mu při tom vybavil ten sen a on se bezděčně zachvěl.

Císař na jeho narážky překvapivě vůbec nereagoval. Zvedl ruku a prsty přejel po onom obojku až na zátylek. A pak kožený proužek spadnul, odepnut vládcovou rukou na zem. Teď nechtěl, aby ho Sasuke měl. Za zápěstí si ho přitáhnul k sobě a udělal něco - pro něj - do teď nepřípustného. Otřel se svými rty o jeho, pak je ale najednou sám pootevřel a dovolil mu tak víc, než komukoliv jinému před ním. Sám mu vnikl jazykem do úst a krátce přivřel oči.

Sasuke jen na nepatrnou chvíli zaváhal. Podvolit se teď znamenalo v podstatě souhlas, aby ho Itachi kdykoliv v budoucnu využíval. Zničit tak svou věčnou nedostupnost. Ale vlastně... proč ne? Dát mu ochutnat to, o co přichází. Lehce a nenuceně ho jednou rukou objal kolem ramen a prsty mu na zátylku vpletl do vlasů, přitáhl si jej tak k sobě ještě víc a o něco důrazněji se zapojil, jako kdyby nechtěl za žádnou cenu přijít o svou prozatímní nadvládu. Ano, získal ho. Donutil samotného císaře porušit vlastní zákaz.

Itachi se se zavřenýma očima krátce zamračil a polibek trochu prohloubil. Naposledy se takhle líbal se ženou, co mu byla určena jako snoubenka, ale nakonec ji shodil ze schodů. Zajel mu prsty do vlasů a donutil ho tak zaklonit hlavu.

To se ale Sasuke s posledním hravým kousnutím odtáhl, ještě se mu rty otřel o krk a vítězně se usmál. ,,Tak kde je to 'nesmíš mě líbat', hm?"

,,Já řekl, že ty mě líbat nesmíš. Já tebe můžu.." Nekompromisně se nad ním naklonil a Sasuke se tak musel zaklonit, až se zády položil na velký mahagonový stůl. ,,Ale možná udělám výjimku." Jazykem mu přejel po krku a po rtech.

,,To je zrada," obvinil ho Sasuke nesouhlasně. Hra se slovíčky, nic víc. ,,A jestli tě nepřitahuju, proč tohle děláš?" Pohrával si s broží, kterou měl císař sepnutý plášť na ramenou, pak se vymrštil jako had a sám ho prudce políbil.

Itachi šokovaně zalapal po dechu. Tohle od něj nečekal. Chytil ho pevně za boky. ,,Můžeš si za to, žes mě přiměl zbavit tě tvé výjimečnosti." Zvednul ho a jemně se prsty otřel přes látku o jeho chloubu.

Sasuke tiše nesouhlasně sykl. Už to bylo tady, tak rychle. No, znal i horší místa. Ale mělo to jeden háček-on se ještě nikdy nedostal až do konce, jen rád provokoval. ,,Císař nemá poslouchat nikoho, tak jak jsem té k tomu mohl přimět já, obyčejný otrok a rebel?"

,,Možná žes překročil hranice," dodal tlumeně Itachi. V tu chvíli jeho nepozornosti ho chytil za zápěstí a přitiskl mu je ke stolu nad hlavou. Druhou rukou pak lehce přejel po jeho hrudníku a mezi zuby stiskl jednu jeho bradavku.

,,To už jsem udělal dávno." Snažil se vypadat klidně, ale téměř neslyšný sten v té jediné větě byl patrný. Cítil se nesvůj, takhle znehybněný a získaný.

Itachi mu jazykem sjel až na podbřišek, ale pak se odtáhl a pustil ho. Se zlostně přivřenýma očima hypnotizoval dveře, které skutečně za několik sekund otevřel jeden z generálů.

Muž se uklonil, nijak nedával najevo údiv nad tím, co právě nejspíš přerušil. Uklonil se skoro až k zemi. ,,Omlouvám se, ale je zde jistá neodkladná záležitost, která vyžaduje vaši pozornost." Sasuke se posadil a upravil se, pak seskočil na zem a připnul si opět obojek ke krku. Nemrzelo ho to přerušení.

Itachi se zhluboka nadechl. ,,Sericco, vidím, že si uvědomuješ, žes mi tu překazil zábavu. Pro příště si dej pozor, abych od tebe nežádal náhradu." Pousmál se na muže, co pod šílenstvím zastřenýma očima císaře ztísněně polknul. Ani se na Sasukeho nepodíval, když ho mávnutím ruky propustil.

Sasuke věnoval císaři poslední vítězný úsměv než prošel kolem generála, neustále mumlajícího nejpokornější omluvy. Tuhle bitvu vyhrál, ale válku ještě ani zdaleka ne.

Itachi se znuděným výrazem odkýval všechno, co bylo nutné. když už se generál otáčel k odchodu, zarazil ho jediným odkašláním si. Když muž zmrzl v pohybu, jen se lehce usmál. ,,Kolik že to máme vězňů, Sericco...?"

,,Mnoho... můj pane..." Trochu po té otázce znejistěl a nervózně přenesl váhu nohy z jedné na druhou. Ani se neodvažoval zeptat se proč.

,,Tak víš co? Dejte jim najíst, napít, oblečte je do stejného. Uděláme si hry. A ty budeš hlavním organizátorem, odpovědným za jejich úspěch. Nechci, aby KDOKOLIV přežil. Chci, aby se mí diváci seznámili se všemi tvářemi smrti."

,,J-jistě, jak si přejete." Znovu se uklonil a odešel vyplnit rozkazy, na nic se neptal. Pověst vládce byla neblahá a i tak věděl, že jakýkoliv náznak vzdoru by byl tvrdě potrestán. Hry byly veřejnou demonstrací této moci.

Itachi pomalu kráčel tichou chodbou... která před tím, než do ní vkročil byla plná konverzujících párů Mazlíčků. Teď už tu nikdo nebyl, ale Itachi mířil konkrétně za jediným. Ostatně, už dlouho jiný pokoj nepocítil tíhu jeho kroků. Otevřel dveře a prostě vstoupil.

Seděl na okně, rukou s náramkem, na kterém byl připevněný řetěz od obojku, si podpíral bradu. Vlasy a tělo měl mírně vlhké, před chvílí se vykoupal. Za tu dobu, co tady strávil, se jeho svaly víc vyrýsovaly, pohled v očích ztvrdl a i přesto všechno si dokázal zachovat jemnou tvář dítěte. ,,Jestli to jdeš dokončit, nech si zajít chuť," řekl aniž by se otočil.

,,Kdybych chtěl, tak se mi stejně neubráníš." S těmi slovy zavřel dveře a došel ke stolku, aby upil trochu vína z jeho poloprázdné křišťálové sklenice.

,,Tak co tedy chceš? Víno máš i u sebe a nemusíš kvůli tomu chodit za mnou. Jako by ti to posledně nestačilo." Znuděně se protáhl a pak ze římsy seskočil jako kočka. Třeba mi nepřipadáš dostatečně přitažlivý. To zrovna. Jinak by mu takhle neruply nervy.

,,Moc se ptáš," odvětil mu krátce, chytil ho pevně za zápěstí a přitáhnul si ho k sobě a to dost majetnickým gestem. Ale nijak jinak se ho nedotknul.

Sasuke instinktivně ucukl před takovou blízkostí, ale neodtáhl se. ,,To já rád. Ale mohl bych se ptát na mnohem zajímavější věci, pravda."

,,Nechtěl bys pak ale ve skutečnosti slyšet odpovědi," dodal s úšklebkem a ukazováčkem mu pomalu přejížděl po rtech. Očima se ale fixoval na ty jeho, hluboké, černé. Líbilo se mu, že i když se Sasuke snažil hrát na netýkavku, on viděl, jak z nich pomalu mizí ta ledová skořápka.

,,Něco je lepší nevědět. Třeba co se ti zrovna honí hlavou." Mírně přimhouřil oči, chytil ho za ruku a prst mu krátce olízl, zatímco druhou rukou se mu zapřel o hrudník a zkoumal tenkou drahou látku.

,,To neví nikdo," potvrdil mu císař a jeden koutek úst mu cuknul v úsměv. Jeho chování ho vzrušovalo, nemohl to popřít. Ale on nebyl z těch, kteří by se hned podvolili a jejich trpělivost by na tohle provokování nestačila. ,,Pořád máš maličké problémy s poslušností." Konstatoval potom sebejistě.

,,Maličké bych tomu zrovna neříkal. Pro mě je jenom otázkou času, kdy ty budeš mít o dost větší problém." Sasuke se jen usmál jakoby nic a pak ho strčil do křesla, načež se na něm obkročmo uvelebil. ,,Na co myslíš, když se na mně podíváš? Jaký je to pocit, nemít nad někým absolutní moc?"

,,Ty ho až musíš moc dobře znát." Přivřel oči a v jednu chvíli prudce zvedl nohu tak, že se o Sasukeho klín otřel dřív, než to mladší z nich čekal. Jinak ale nic nedělal, ani se ho nedotknul rukou, obě měl uvolněně a autoritativně položené na opěradlech křesla.

Sasuke na okamžik zaraženě ztuhl a i rysy v obličeji mu ztvrdly. Zmetek jeden. ,,Vždycky jsi měl, na co sis vzpomněl. I na koho. Není to trochu změna?"

,,Můžu tě mít. Není to přeci úspěch? Donutit svého nepřítele, který proti mě bouřil lid, nenásilně, aby mi tu lezl po klíně?" Olíznul si rty a přivřel oči.

,,Pouze mě tady držíš. Nezískal sis mě, tohle je jenom čistě moje dobrá vůle, že tě odsud nevykopnu s nepořízenou." Narovnal se a zkřížil ruce na hrudníku. ,,Proč jsi nešel za někým jiným, kdo by ti dal bez řečí?"

,,Možná protože TO nechci." Usmál se na něj a rázně ho od sebe odstrčil. Nechtěl, aby to zašlo moc daleko. Ještě pořád byl rád, že je v tomhle směru nedotčený a miloval ten strach v jeho očích, když to začalo být vážné.

,,Ty lhát můžeš, ale tvoje tělo ne." Cítil to z něj. Ten násilím potlačovaný chtíč. ,,Takže proč jsi přišel za mnou?"

,,Chci abys zítra se mnou sledoval zítřejší zábavu," odvětil mu s klidem. Čím dál tím víc byl rád, že ho od sebe včas odstrčil.

Zábavu... Při tom slově si Sasuke vzpomněl hned na několik věcí, co by se pod ním mohly skrývat. ,,Jakou konkrétně?"
,,Zase se moc ptáš." Usmál se. ,,Ale pro tebe a ostatní mám drobný úkol." Ušklíbnul se na něj tajemně.

,,Jestli to bude další porada, kterou chceš zpříjemnit, pod stůl se všichni nevejdeme."

,,Nebude..." Chytil ho za bradu a přitáhnul k sobě jeho andělskou tvář. ,,Pod stolem je to hloupé, nemám to tak rád.." Dotknul se prsty jeho klíčních kostí. ,,Nemůžu pak vidět ty třpytivé oči..." Naklonil se k jeho uchu a propletl jeho prsty se svými. ,,Nemůžu vidět jeho prsty, zatínající se soustředěním do látky..." Sklonil se a špičkou jazyka obkreslil jeho spodní rtík. ,,Nemůžu pozorovat ty dechberoucí rty, co se tak odevzdaně pootvírají," dodal šeptem, protože si byl jist, že Sasuke ho bude slyšet až moc dobře.

Opět se Sasuke rozhodl zariskovat. Dnes na to málem doplatil, ale bavila ho reakce, když udělal něco, co si jiný nedovolil pod pohrůžkou smrti. Lehce se postavil na špičky, ruku mu položil na zátylek a téměř neznatelně lehce skousl jeho dolní ret mezi svými, aby ho vzápětí mohl polaskat a opět se odtáhnout.

Itachi rozčilené přivřel oči a přitiskl Sasukeho ke stěně. Položil dlaně vedle jeho hlavy a tentokrát jeho onyxové oči směřovaly k těm rozkošným a neposlušným rtům. ,,Potřebuješ vidět, co se ti může stát, když budeš zlobit..." zavrčel výhružně.

,,Vidět." Sasukeho oči byly lehce zastřené, když se k němu přiblížil. Pouhá tři slova, protkaná něčím nadpozemským, více než touhou. Jako kdyby nebyl při smyslech. Rty se mu otřel o krk a vystoupal jimi až k uchu. ,,Slyšet." Sjel císaři rukou po boku až těsně nad pas, nohu vklínil mezi jeho. ,,Cítit," vydechl nakonec tiššeji.

Ten jen šokovaně pootevřel rty a prudce se nadechl. Pro něj ta slova v Sasukeho podání získala trochu jinou podobu. ,,Nebo obdivovat... sténat a milovat." Přivřenýma očima se ponořil do těch jeho. Bylo to poprvé, co nenašel dostatek síly - neměl sílu se od nich odpoutat.

,,Pro tebe? Kolik duší už jsi takhle zlomil?" Ten pocit se vytratil stejně náhle jako přišel a nahradily ho výčitky. Napětí se uvolnilo, nebyl už neklidný. Pořád na tu nenávist nezapomněl. On mohl za tolik utrpení, že si to nelze ani představit.

Aniž by ho přestal hypnotizovat, promluvil s poměrně velitelským podtónem... přesto tiše. ,,Chci po všech Mazlíčcích, aby ztvárnili jakoukoliv komedii nebo tragédii. Herci té, co se mi bude líbit nejvíc, budou odměněni. Můžeš si vybrat společníky a tým, ale pospěš si, aby už každý někde nebyl. A nezkoušej Romea a Julii. Sice to je hezká exotika, ale tady už je to ohrané. Bude to představení před zahájením zítřejších her." Odrazil se od stěny a poodešel od něj. Ve tváři už si opět stihnul vytvořit tu masku ledového prince. Jeho kroky pak mířily až k velkému vitrážovému oknu a zadíval se hluboko dolů.

Sasuke se podél zdi sesunul na zem. Nevěděl proč, ale vybavil se mu ten sen. Rozbité zrcadlo, úsměv, pak hlas... ,,Proč tohle děláš?" Vzhlédl k němu potemnělým pohledem. ,,Proč se vyžíváš v utrpení, bereš tak rád naděje a rozbíjíš pouta?"

,,Protože naděje i pouta jsou vlastností slabochů," odpověděl mu klidně a zavřel oči, aby vnímal hřejivé paprsky, ještě zesílené sklem. ,,Napadlo tě taky někdy skočit dolů? Prostě to skončit..."

,,Takhle jsem to ještě nezkoušel. Ale je spousta způsobů, jak skončit, jenže ani jeden není pro mě dostatečně účinný." Sasuke vstal a přešel k němu. ,,Nemám nikoho a nikdy jsem neměl. O to jednodušší je na to myslet."

,,Někdy si říkám, že... bych to udělal..." Z jeho slov vytratila ona jistota a ostrý tón... pak se najednou otočil a... šokoval... V jeho zlatem slunce zalité bílé tváři, ve které vynikaly dvě temné duhovky, prozářené jiskrami narudlých paprsků západu a tenké, plné rty se smyslnou tmavší linií mezi nimi, náhle nebyla ani stopa šílenství... stál před ním zčistajasna vzdělaný, citlivý a moudrý člověk... smutně a snad i s trochou něhy na něj pohlédl, když skoro neslyšně a nejistě šeptal. ,,Udělal bych to jen pro ten pocit... že letím..." Pak se ale znenadání prudce odvrátil s jasným cílem odejít.

,,Jít za někým, kdo je nenávratně pryč. Odprostit se od všech strastí a utrpení. To je největší pokušení." Odepnul řetěz z náramku. Ne, nechtěl se mu tady svěřovat.

,,Zítra ráno tě čekám na hrách." Už se na néj neotočil, jen pevněji, než bylo nutné sevřel zdobenou kliku. Bylo mu divně... asi by si měl vzít léky.

,,V tom případě bys měl raději poslat stráže, protože dobrovolně na ty jatka nepůjdu." Posadil se do křesla, ruce složil do klína. Klid, hlavně klid.

Jenže císař neodpověděl. Otevřel a zkrátka z jeho pokoje zmizel. Pomalu došel až do své ložnice, jejíž dveře kvůli mazlíčkům nezamykal. Teď toho zalitoval. Stávalo se to často, ale on dnes a teď neměl náladu...

,,Vaše milosti..." Muž, co seděl na jeho posteli před ním sklopil pohled a jemně se usmál.

,,Vypadni."

Návštěvník sebou překvapeně cuknul. ,,A...ano.." Nesnažil a nedovolil si odporovat. Pomalu vstal a ve dveřích se na vládce ještě ohlédl. Císař si ale jen odepnul rudý plášť a nechal ho sklouznout na zem. Prsty si pomalu rozepínal knoflíčky zlatem vyšité košile, když pomalu kráčel ložnicí do koupelny.

Sasuke seděl naprosto nerušeně na okraji vany, jako dítě stínů. Usmíval se a pohupoval vesele nohama jakoby nic. ,,Víš, něco mi pořád leží v hlavě..." začal nenuceně.

,,Běž spát," odpověděl mu císař s očima upřenýma na poslední drobné démantové knoflíčky. Pak košili stáhnul z ramen a odhodil ji na stranu na zem. Podle zvýrazněných linií svalů na hrudníku nebylo divu, že se mu lidé jako Kimimaro sami nabízeli. Udělal několik kroků k němu, vztáhnul ruku, ale nakonec sebral osušku, co ležela vedle Sasukeho a položil jí na stolek vedle něj.

,,Nemůžu přijít na to, co se tady vlastně děje," pokračoval Sasuke, úplně ho ignoroval. ,,Proč si získáš úplně všechny? A na druhou stranu, jak se ti může někdo vzpouzet? Všemocnému císaři, ztělesnění boha."

,,V životě je hodně věcí, které nepochopíš." Tenkými, dlouhými prsty zavadil o zlacenou sponu na opasku. ,,Musíš je přijmout jako fakt." Rozepnul onen kožený pásek už nacvičeným pohybem, stáhnul ho a položil vedle osušky. Pak pozvedl obočí, naklonil se k němu a dokončil vysvětlení. ,,A ty nikdy neukojíš svoji zvědavost." Pak ho ale odstrčil a sklonil se přes okraj vany, aby špičkou prstů zkontroloval teplotu.

,,Ty nikdy neukojíš svou touhu, jsme na tom dost podobně." Podepřel si zamyšleně bradu a při tom ho bedlivě sledoval. Skoro až čekal, že mu poručí přidat se.

Císař se usmál. ,,Srovnáváš nesrovnatelné. Ty chceš, ale nemůžeš. Kdežto já můžu..." ušklíbnul se na půl úst a převázal si osušku kolem pasu. Až potom si zlehka stáhnul kalhoty. ,,Jenže nechci." Ukazováčkem zkontrolovat, že z něj látka nesklouzne a dosypal do vody jakési krystalky. ,,Vidíš ty dveře, Sasuke?" Jemné kývnul ke dveřím koupelny. ,,Tak je zavři. Ale za sebou." Tím mu jasně dal najevo, že už jeho přítomnost nehodlá snášet.

Ten si hodil nohu přes nohu a přeslazeně se usmál. ,,Ani mě nehne."

,,Dobře. Pokud chceš jít první, pro tentokrát ti to dovolím." narovnal se a najednou mu dlaní zatlačil do hrudníku, takže Sasuke sletěl do vody, až vystříkly kapičky na zem. Císař se s klidem otočil a zamířil ke dveřím. ,,Vykoupej se rychle, chci si jít dřív lehnout."

Sasuke se jen obtížně s nadávkami vyhrabal na nohy, ale za to z něj crčela voda na zem až vytvořil zvětšující se loužičky. ,,Tak tohle tě zabiju," procedil přes zuby a vzápětí mu zezadu skočil na záda a pověsil se na něj.

Jenže si vybral špatného protivníka. Císař byl nejen starší, ale i silnější, takže ho ze sebe bez obtíží shodil. Když se na něj otáčel, ani se nesnažil skrýt pobavený úsměv. ,,Říkal jsem sice rychle, ale tak horlivě mé rozkazy plnit nemusíš."

Sasuke lapal po dechu, jak uklouzl na zemi a vyrazil si ho. ,,T-ty..." Ukázal na něj prstem jako boží soud. Prudčeji se nadechl a zakašlal. Vypadal roztomile s těmi zrudlými tvářemi.

,,Ano, takové slovo neexistuje." Když kolem něj procházel, pochvalně mu rozcuchal vlasy.

,,I bohové umírají." Sasuke s námahou vstal a probodl ho očima. ,,Tebe čeká smrt na každém kroku."

,,Každého čeká. Proto není nutné se jí bát." Nohama pomalu vstoupil do vody a přesně odhadl okamžik, kdy stáhnul osušku ze svých boků a zároveň se ponořil to bílé načechrané pěny, takže ani cvičené by nic nezachytilo. Pokrčil jednu nohu, aby se jí zapřel, zavřel oči a mírně zaklonil hlavu.

,,Kdo říkal, že se jí bojim?" odfrkl si odmítavě a nakonec se posadil na suché misto u dveří. Stejně neměl co dělat a spát už vůbec ne.

,,Každý se bojí," odvětil Itachi nekompromisně, aniž by otevřel oči. Stačilo poslouchat. Dvěma prsty si uvolnil delší jemné vlasy z culíku a opřel se o okraj vany.

,,Z čeho máš strach ty? Nemusíš každý den bojovat o život, rvát se o poslední kousek chleba. Děsí tě třeba budoucnost? Že tahle říše jednoho dne podlehne a definitivně zanikne."

Rty se císaři zvlnily do krásného, ale nebezpečného úsměvu. Talhle říše mě nezajímá. Bojím se toho, že přijde osoba...," Otevřel oči a zaostřil na zdobený strop. ,,...o kterou budu mít strach."

,,Tak to určitě nehrozí, ne v tomhle případě." Sasuke po chvíĺi váhání vstal, došel k němu a opřel se o okraj vany. Prsty párkrát rozčísl hladinu. ,,Na nikom ti nezáleží víc než na sobě. A to se nezmění."

Itachi bleskově zareagoval, když ho pevně chytil za zápěstí a jeho ruku tak znehybnil. ,,To nepopírám."

,,Bylo to tak vždycky? Řekni. Měl tě snad někdy někdo upřímně rád? Miloval?"

,,Vypadni odsud..." zavrčel najednou vážně. V jeho obličeji nebyl ani náznak humoru. Rty pevně stisknuté k sobě vytvořily přísnou linku, v očích měl zastřený pohled.

Sasuke doopravdy vstal. ,,Jen slabí mají strach z pravdy. Jednou tě ani všechny tvoje výhružky nezachrání. Upadneš a už nevstaneš, ne sám. Tak se dál lituj, ale žádné zlato nebo utrpení druhých ti nevrátí to, co jsi navždycky ztratil."

,,Tak vidíš, jak je život bezcenný, není-li žádné východisko. Navíc... až upadnu, bude to jako bych zemřel. K tomu už nikoho nebudu potřebovat." Přivřel oči a použil už o něco mírnější tón. Prsty si přejel po výrazných klíčních kostech a pak pokračoval přes hrudník na ruce.

,,Jenže ty nebudeš moct letět. Nikdy." Otočil se k odchodu. ,,Upřímně doufám, že příště se najde někdo chytřejší než aby ti otrávil víno."

,,Co když to budeš zrovna ty." Nebyla to otázka... nebo možná byla. V intonaci vládla nejistota. Ale hlavně byla ta věta pronesena tak, aby Sasuke nemohl přesně určit, jestli to byla reakce na to, že má císař pro někoho slabost, nebo mluvil o někom, kdo mu otrávil víno. A i Sasuke s tam dobrým postřehem tu hádanku nemohl vyřešit.

,,Zemřu při vykonávání své povinnosti tak jako tak." Sasuke si prostě nehodlal přiznat něco jiného než že ho z duše nenávidí a to se nezmění. ,,A budu litovat, až se ti ten chudák dostane do rukou." Naposledy se usmál. ,,Dobrou noc, můj pane." S tím vyklouzl z koupelny.

Itachi jen zavřel oči a užíval si to horko, které jeho tělo z vody přijímalo. Pak vstal a jemně se osušil. Musí se na zítřek dostatečně vyspat. Zavřel dveře, protože jeho mazlíčci při vymýšlení divadelních dramat dělalo hluk.

V příštím díle:

,,Co tady sakra děláš?"

,,Mohl bych z nás udělat divadelní hru..."

,,Teď je jedna z mála chvílí, kdy se doopravdy nemusíš bát."