Na hřbetu koně 4

Jsme hodné, co? :D

---

Sasuke se jen prudce nadechoval, oči měl přivřené a tváře lehce načervenalé. Pořád ze sebe nemohl dostat jediné slovo. Přichytil sám sebe, že chce ještě víc, víc těch doteků a polibků. Bylo to tak nezvyklé a opojné. Ještě pořád se třásl, ale ze zimy to už určitě nebylo. Cítil něco, co by cítit rozhodně neměl - vzrušení. Jeho tělo jako kdyby úplně ignorovalo, že jde o muže a ještě k tomu všemu vlastního bratra.

Zprvu ho chtěl jen provokovat, naštvat ho a sledovat, jak se přestává ovládat, ale to nečekal, že na pokraji sebeovládání skončí on sám.

Itachi se jen jemně usmál, zaklonil se a nahmátl svoje sako. Už bylo suché a vyhřáté. Navíc byl rád, že Sasukemu oblékne svojí věc, skoro jako by mu patřil. Nebylo jisté, jestli šlo o další provokaci, nebo něco jiného... to co udělal potom jakbysmet. Přehodil mu kus oblečení přes ramena, tentokrát se nahnul on, aby si mohl do jamky mezi ramenem a krkem opřít hlavu, ruce mu obtočil kolem těla a pomalu mu sako knoflíček po knoflíčku zapínal. Sem tam se musel dotknout i jeho kůže... teď byla rozpálená. Z každým zapnutím zašeptal jednu část věty. Důrazně, ale zvláštně něžně. Oči upíral na jeho obličej, musel v tom zapínání mít praxi.

,,Věděls, že lidská těla, byla stvořena pro prožitek, který jim přivodí, jenom další tělo...?" Ale otázka to nebyla.

,,Ne," opáčil Sasuke zastřeným hlasem. Byl to najednou on, kdo se nedokázal absolutně ovládat. Jen vnímal ty příjemné vibrace po celém těle a Itachiho přítomnost, jeho hluboký hlas, vůni, chuť... Chtěl, aby ho políbil, ale říkat si o to, by znamenalo strašné ponížení pro jeho ego, zvlášť když před nemalou chvíli do něj tak okázale rýpal kvůli jeho orientaci. Teď to byl on sám, kdo chtěl cítit polibky a doteky stejného pohlaví. Nechápal, kde se to v něm bere, ale připisoval to Itachiho zkušenosti a faktu, že nikdy nic s klukem neměl.

,,Je hodně věcí, co ještě neznáš," odvětil mu starší černovlásek mnohosmyslně a dlouhými prsty mu odhrnul vlasy z tváře. Sasuke vypadal jako andílek, za to výraz v Itachiho tváři se rovnal výrazu božského démona. Neznatelně se mu třpytily onyxové oči a mírně chvějící rty držel ve svém okouzlujícím úsměvu. Dlaněmi se za sebou zapřel o zem aby se mu sedělo pohodlněji.

Jeho bratrovi se zatím podařilo vrátit trochu ke svým smyslům. Otevřel na plno oči, mezi zuby stiskl svůj spodní ret a úmyslně odvrátil od Itachiho svou tvář, aby neviděl jeho lehce narůžovělé tváře. Takhle se ponížit, připadal si jako nějaká nezkušená patnáctiletá puberťačka, takhle podlehnout.

Itachi přivřel oči a dlouhými prsty si jemně pohrával s hebkým pramínkem jeho černých vlasů. Pak ho najednou nikoliv bolestivě, ale důrazně za vlasy donutil zvrátit hlavu dozadu a nahnul se nad ním. Rty měl jen nepatrný kousek od těch Sasukeho, donutil ho, aby mu pohlédl do tváře.

,,A ty o sobě moc dobře víš, že jsi víc než roztomilý, že je to tak, Sasu?"

,,Nikdy," na sucho polkl, ,,jsem o tom nepřemýšlel," řekl pravdivě. Kluci ho nikdy nepřitahovali a dívky o něm rozhodně neříkaly, že je roztomilý, ale spíš sexy nebo cool. Teď ale hleděl do Itachiho temných očí a cítil se jako malé dítě. Možná, že někomu by to připadalo roztomilé, ale on se cítil hloupě kvůli tomu, že teď myslí na ty dokonalé rty.

Itachi se na něj bez hlesu zadíval, pak sebou mírně trhl, pootevřel rty a prudce vydechl. Pohled na tak perfektní tvář na něj působil jako elektrický šok. Bylo doopravdy těžké nepřekonat těch pár milimetrů a neochutnat horkost jeho rtů.

Sasuke přivřel nedočkavě oči a sám překonal tu téměř neexistující hranici mezi jejich rty. Jen se dotkl svými těch jeho, nic víc. Ani se o ně neotřel, nijak jimi nepohyboval. Trpělivě čekal, až další krok udělá Itachi, protože on sám měl zatím dost starostí okolo toho, jak se s tím vyrovná. Vždyť tu právě svádí kluka, vlastního bratra! Mozek říkal, že by neměl, ale jeho tělo prahlo po tom druhém a nechtělo se nechat o tu slast připravit.

Staršímu tmavovlasému přejel mráz po zádech a mírně se zachvěl. Ve vteřině na ty sametové rty zaútočil, něžně je sál, laskal a opatrně kousal. Když se mírně odtáhl, přerývavě se nadechoval.

,,Jestli nemáš strach... tak mě pusť dovnitř..." Jazykem lehce přejel po lince mezi Sasukeho sevřenými rty, rukou, kterou ho původně držel za vlasy, mu podpíral hlavu. Tomu nemohl odolat.

Sasuke jako na povel pootevřel rty. Nedočkavostí se ještě pořád klepal, už teď se mohl zbláznit, když ucítil Itachiho jazyk na svých rtech. V kalhotách cítil nepříjemnou bolest, ale nebyl si jistý, jestli chce tak daleko zajít. Teď ho především zajímaly bratrovy horké rty a mrštný jazyk.

Starší Uchiha vsunul svůj jazyk mezi jeho plné rty a ponořil se do toho plného polibku. Po chvíli našel ten Sasukeho a sladil svoje pohyby s jeho. Přesně jak před tím popisoval... dýchali jako jediný člověk. Itachi zavřel oči a natiskl se na jeho ústa, vžil se do toho těsného kontaktu, druhou rukou zvedl a prsty mu přejížděl po linii jeho nataženého krku... od ucha až ke klíční kosti a zpátky.

Pro Sasukeho to byla lehce nepříjemná poloha, ale vůbec to nevnímal. Jediné, na co se dokázal soustředit byly Itachiho smyslné rty a jazyk, který cítil ve své puse. Rukou mu zajel do vlasů, aby si ho udržel blízko u svých rtů, i když to byl nadlidský úkol, kdyby ho Itachi nejistil, nejspíš už byl ležel na zádech.

Ten po chvíli zjistil, že by nejradši rukou sjel o něco níž... že by mu chtěl ukázat, co všechno může dělat s mužem... odtáhl se a lapal po dechu. Bylo to lepší, mnohem lepší, než si kdy představoval.

,,Dost," zasténal tiše. ,,Už bych se vážně neovládl," dovysvětlil jediným dechem. Pak už by to bylo doopravdy nebezpečné, TAKOVÉ doučování už mu dopřát nesmí.

,,Prosím..." zaškemral Sasuke prosebně. Následně se posadil na Itachiho klíně, otočil se k němu čelem a znovu zaútočil na jeho rty. Ruce při tom obtočil okolo jeho krku, aby neměl možnost couvnout. Teď už neměl potřebu Itachiho zkoušet, jen ho chtěl líbat, poddat se té slasti.

Když se musel odtáhnout, aby nabral kyslík, zašeptal: ,,Prosím, nepřestávej." A znovu přitiskl své rty na jeho, lehce ho kousl do spodního rtu, který vzápětí něžně opečovával jazykem.

Itachi přivřel prudce oči, když takhle dorážel na jeho citlivé místo. Prudce se předklonil, využil tak jeho rukou, kterými se ho Sasuke držel za krk a tím ho strhl pod sebe. Tentokrát se ale už neprali... prohloubil polibek, doslova se ponořil do jeho jemných rtů. Po chvíli se odtáhl.

,,Budeš toho litovat," sykl krátce, sklonil se k jeho hrudníku, aniž by z něj spustil pohled, působil jako divoká šelma s něžností v očích. Pak se s pootevřenými rty natiskl na jeho krk. Ta horká kůže chutnala sladce, cítil z ní jeho osobitou vůni... tu která ho tak vzrušovala. Hrál si ladně s výstupky klíčních kostí, škádlivě do nich kousal, vsával je mezi rty, zlobil špičkou jazyka.

Reakcí mu bylo jen Sasukeho slastné zasténání.

,,Nhh..." Vůbec nevnímal, co Itachi říká, jen se zakloněnou hlavou bezostyšně sténal. Momentálně chtěl cítit Itachiho rty na svém těle, to, že je to špatné, bude řešit, až z něj opadne vzrušení. Teď si Itachiho držel jednou rukou za a druhou měl křečovitě položenou vedle svého těla. Nic víc nechtěl, jen cítit ty horké rty a jazyk.

A jeho bratr věděl, že se mu to líbí jen proto, že ještě nepoznal slast i z jiných dotyků... neplánoval zajít dál, ale chtěl zkusit, jestli bude tak citlivě reagovat i na něco trochu odlišného... větší vahou se na jeho tělo položil, jednou rukou mu krátce rozepnul sako, které mu propůjčil a v jedinou sekundu jazykem podráždil jeho bradavku a současně udělal jeden z mnoha naučených pohybů boky tak, že se o jeho klín letmo otřel.

,,Áaah!" Sasuke se pod Itachiho dotykem zavrtěl a hlasitě zasténal. ,,I - Itachi..." zašeptal v opojení. Tohle bylo něco, co dívka opravdu nemohla. Bylo to tak jiné a přitom naprosto úžasné. Mezi palec a ukazovák pak chytil Itachiho bradu a přitáhl si ho za ní zpět ke svým rtům, aby mu polibkem patřičně poděkoval. Nejdřív se jen svými rty něžně otíral o ty jeho, než mu jazykem obkroužil jejich konturu. Jeho spodní ret pak lehce sál a zároveň po něm přejížděl jazykem. Bylo vidět, že i on je v oblasti sexu zkušený... ale pouze s dívkami.

Itachi to z polibku okamžitě poznal. Mírně se zachvěl, když ucítil jeho jazyk na rtech. Připojil se k němu a dlouze si s ním hrál, bral jeho jazyk mezi zuby, zase ho pouštěl a pak tlakem vsával mezi rty, spolu s jeho vzduchem, který mu něžně kradl. Pak se zapřel dlaněmi vedle jeho hlavy, mírně se zvedl a udýchaně promluvil.

,,Vzrušení je jako znak jing a jang. Když dvě poloviny vidíš odděleně, nedojde ti plně, jak vypadá..." sklonil se k jeho uchu a zašeptal. ,,Až když do sebe zapadnou, dojde ti ta dokonalost. Až v tu chvíli poznáš, co je to touha." Jeho hlas zněl ochraptěle, před chvílí cítil na svém těle, jak je vzrušený a jak velký je. A byly to úctyhodné rozměry. S rozhodným výrazem se zvedl. Věděl, že když to utne teď, ještě se bude moct hájit, že ho chtěl přesvědčit o tom, že milovat se s mužem je lepší než se ženou.

Sasuke zůstal beze slova a bez dechu ležet na zemi. Bříšky prstů si omámeně přejížděl po rtech, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Z přemýšlení ho rušilo jen praskající dřevo v ohni. Otočil se k plamenům olizujícím suché dřevo a schoulil se do klubíčka. V očích měl napsáno, že je duchem někde úplně mimo dřevěnou chatku. Pořád musel myslet na ty rty, rty vlastního bratra, které ho ještě před malou chvíli líbaly. Kdyby jeho tělo nebylo nuceno poslouchat mozek, už dávno by seděl u něj a znovu a znovu se zmocňoval těch plátků růže.

Itachi mezitím sledoval houstnoucí tmu venku. Vyrazili kolem dvanácté... je možné, že už je tak pozdě...? Chatou otřásl ohlušující hrom. Dnes se odtud asi nedostanou. Poodešel k posteli a prohlédl ji, aby nespadla. Vypadala bytelně, dřevěná plocha byla neporušená. Pohledem sjel na bratra a musel se usmát. On zkrátka BYL roztomilý. Kéž by takhle jednou usnul vedle něj po dlouho prožité noci... zavrtěl hlavou, jako by se těch myšlenek chtěl zbavit. Jenže se mu přímo nabízela otázka... když TAKHLE silně reagoval na jeho polibky... jak moc by reagoval na další věci, které Itachi uměl...? Tiše si povzdychl, přiklekl si k Sasukemu a stáhl mu své sako. Pak mu podal jeho suché tričko. Sám tu pořád chodil bez vršku.

Sasuke jen rozespale zamžoural očima, navlékl si trčiko a znovu si lehl na zem před krb. Podlaha možná nebyla nejpohodlnější, ale v krbu spatřoval jeden ze dvou zdrojů tepla, ten druhý tu chodil polonahý.

Mladší Uchiha si dal ruku pod hlavu a se zaujetím sledoval červenožluté plameny, které s chutí olizovali vhozené dřevo. Natáhl k ohni volnou ruku a držel ji jen v krátké vzdálenosti od něj, aby se ještě o něco víc zahřál. Miloval teplo a nesnášel zimu, dokonce ani na lyžování ho moc neužilo. Ze sjezdovky se vždy nejvíc těšil na hotel a horkou sprchu.

Itachi mu pod hlavu a pod nohy vsunul ruce a nekompromisně ho zvedl do náručí. Vlasy už mu uschly, přivíral černé oči... byl zkrátka nádherný. Oheň už stihl vytopit celou malinkou místnost, pomalu Sasukeho uložil na postel a pod hlavu mu dal smotaný svůj vršek. Pak do ohně postupně naházel na noc ještě druhou židli, zul si boty a sundal je i polospícímu bratrovi. Postavil je blízko ohně, aby pořádně vyschly. Pak si sednul na zem vedle postele, zády se o ni opřel a letmo pohladil hřbet Sasukeho ruky. Až teď si plně uvědomoval, jak moc mu mladší bráška chyběl.

,,Bojíš se spát vedle mě?" prolomil Sasuke ticho a úmyslně vytvořil na posteli vedle sebe místo. Ruku kterou se k němu natahovala, sevřel ve své. Najednou se mu zdálo, že je všechno zpět, jejich dětství, jejich sny, jejich přátelství, ale bylo v tom i něco navíc. Něco, co dřív neměli možnost pocítit - touha po tom druhém v trochu jiném směru. Sasuke se ještě nestihl pořádně vzpamatovat z toho, že je jeho bratr na kluky a už musel čelit tomu samému problému u sebe, jako kdyby nestačilo, že i jeho nejlepší kamarád. Najednou ale Kimimara chápal, dřív jeho orientaci pouze toleroval.

,,Ne." Jeho upřímný smích byl příjemným zpestřením bouřkové noci. ,,Bojim se, že to spadne." Ale možná... ano, částečně se bál, ležet vedle něj... měl asi trochu strach, že by se neudržel... že tentokrát by nebyl schopen přestat. Lokty se opřel o ten uvolněný prostor na posteli a hlavu si opřel o ruce.

,,Nemel a pojď si lehnout vedle mě," trval se Sasuke na svém. Vůbec se mu nelíbila představa, že on sám byl měl ležet na posteli, zatímco jeho bratr na zemi. V jeho tónu bylo jasně znát, že kompromis se nepřipouští. Ještě se trochu posunul ke zdi, aby si Itachi mohl lehnout vedle něj.

Ze rtů staršího se vydral tichý povzdech, pak si opatrně lehnul vedle něj a přemáhal smích.

,,Jestli se propadnu, přebíráš za mě odpovědnost..." pronesl tlumeně do zahřmění. Bouřka se pomalu přibližovala, ale krb a Itachiho přítomnost z místnosti dělaly pohodlné hnízdečko. Plameny na stěnách a Itachiho tváři hráli hru se stíny, přivíral unaveně černé oči, ověnčené řasami a vdechoval vůni dřeva, ohně, deště a Sasukeho horké kůže.

Ten ho bez hnutí sledoval, spánek už dávno přemohl. Teď mlsně sledoval konturu Itachiho rtů, černé dlouhé vlasy, které lemovaly jeho bezchybný obličej, dlouhý a na dotek jemný krk. Kdyby ho seznámil s Kimimarem, byl si jistý, že by po něm jeho kamarád ihned skočil. To ale mladší Uchiha ani náhodou udělat nechtěl, jen při té představě cítil svíravý pocit. Jde snad o žárlivost? Vadilo by mu kdyby se takhle dotýkal i někoho jiného?

Nedokázal si odpovědět, až se to stane, tak to určitě pozná. Teď ale nemá cenu řešit, co bylo nebo bude, důležité je, co se děje momentálně. A momentálně tu leží se svým bratrem, se kterým se ještě před chvílí líbal. Při té vzpomínce jen na sucho polkl a raději se podíval jiným směrem.

,,Spi, Sasuke." Usmál se na něj bratr klidně a sám zavřel oči. Snažil se nemyslet na to, že ten, koho si přál nejvíc a nemohl mít, leží vedle něj a raději zvažoval, jak moc se mu zhorší ta bolest páteře, když spí na dřevě.

Sasuke nic neřekl, jen mu bříšky prstů přejel po krku.

,,Máš ho pořádně ztuhlý," poznamenal znalecky. Nechápal, jak s tím Itachi může vydržet, aniž by s tím něco dělal. Bude to tedy muset udělat za něj.

,,Z čeho to máš?" zeptal se trochu šokovaně, když viděl, že červená prouha se táhne až na záda. Vypadalo to trochu jako otlačenina.

,,Dneska ráno jsem se praštil." Raději nedodával, jak se to stalo. Jen sebou lehce trhl, když se ho dotkl. Tohle bylo mučení. Itachi se nikdy neprojevoval moc nahlas. Ať už šlo o bolest, veselí, smutek... a ostatně i vzrušení. Zkrátka se málokdy nějak výrazněji hlasově projevil.

Sasuke měl chuť to poraněno místečko opečovávat svými rty, ale věděl, že to už by si dovolil příliš. Navíc měl pořád na paměti, jak ho Itachi při každé možné chvíli před sebou varoval. Ne že by se bál, měl spíš strach o něj. Najednou to byl zase jeho milovaný bratr, na kterém mu záleželo.

,,A bolí to pořád?" zeptal se, i když věděl, že Itachiho odpověď bude záporná i kdyby trpěl v plamenech.

Znal ho lépe než si sám dokázal připustit.

,,Bolelo to ráno, teď je to v pohodě," odvětil mu, stále měl zavřené oči. Neměl daleko ke spánku, navíc doufal, že si alespoň ve snu vynahradí to, co nesměl v realitě...

Sasuke z něj ale pořád nedal ruku dolů, alespoň bříšky prstů přejížděl po bolavém místě, když nemohl rty.

,,Kolik kluků si vůbec v téhle díře měl?" zeptal se najednou. Šlo jen o čistou zvědavost, nedokázal si představit, jak si tu kluci shání holku, natož kluka jinak orientovaného. Vypadalo to jako nadlidský úkol.

Jeho víčka se zachvěla, ale pořád držel oči zavřené.

,,Moc ne. Nejsem typ, co partnery střídá." Když vyrazil do města, pokud tam byl nějaký jemu podobný, často se ohlásil. Jenže Itachiho naháněly i ženy, specielně jedna. S tou se ale i Sasuke časem setká.

,,Nejsi pak sexuálně frustrovaný?" zeptal se Sasuke překvapeně. O tom, že on dívky střídá dost často raději pomlčel. S žádnou nikdy dlouho nevydržel, nudily ho jejich řeči a i ta postel často nestála za nic. Možná proto mu bylo najednou s Itachim tak příjemně. Byl pro něj téměř nedosažitelný a o to lákavější.

,,Neříkal bych tomu frustrace..." tahle vyhýbavá odpověď mluvila sama za sebe. Jeho sebeovládání bylo i v posteli téměř nezdolné, Sasuke byl ale jeho slabším místem.

,,A jak tomu tedy říkáš? Sexuální deficit?" Pochyboval o tom, že je to pro Itachiho lehké to vydržet. To by v jeho věku moc lidí nezvládalo, tím spíš můžu.

,,Nebo ti pomáhá kamarádka levačka?" zeptal se s lehce škodolibým podtónem.

,,Jsem pravák," zavrčel na něj Itachi trochu rozhořčeně. Celá takhle situace byla vtipná, ale pořád lepší, než kdyby byla podbarvená chtíčem a touhou...

,,No a ty...? Spals už s klukem?" Předpokládal, že ne. To by musel vědět, že je to mnojem lepší.

,,Ne, nikdy jsem k tomu neměl důvod. V Tokyu je holek dost." Vyplázl na něj mladší jazyk. Pak si lehl zpět vedle něj, tentokrát ale o něco blíž.

,,Pamatuješ, když jsem za tebou jako dítě během bouřky chodil?" zeptal se ho najednou zcela vážným tónem. Když byl ještě malé dítě, měl z blesků a hromů strach. Před otcem se styděl, proto vždy chodil k Itachimu do postele. Potom ale starší bratr odešel a on se musel naučit odolávat strachu, byla to tvrdá lekce.

,,Vzpomínám si." Usmál se a zhluboka se nadechl. Sasukeho vlasy voněly deštěm a lesem... bylo to víc než příjemné, sakra. Zase. Itachi se lehce přesunul tak, aby nemusel vdechovat tu vůni, jež mu dráždila smysly.

Sasuke si ale v ten moment opřel hlavu o jeho hrudník.

,,Víš... pořád ji nemám rád." Nebylo to tak strašné, jako když byl dítě, ale na hromy a blesky si nikdy nedokázal pořádně zvyknout. Navíc má teď ideální možnost vrátit se na chvíli do dětství. Až teď si plně uvědomoval, jak moc mu Itachi celé ty roky chyběl, až teď, když ho měl těsně vedle sebe. Najednou byl možná i rád, že je tu... s ním. Věděl ale, že jde jen o chvilkový pocit, který určitě s tvrdou prací a po kontaktu se zvířaty zmizí.

,,No tak..." protáhl Itachi a ve chvíli se na Sasukeho upíraly dva lesknoucí se démanty noci. V tom přítmí mu bratr připadal ještě neodolatelněji. Bože, vážně ho chtěl, když ho viděl a pozoroval, tak bylo to nutkání silnější a nezvladatelnější.

Sasuke mu položil jednu ruku na pas a do hrudníku mu zamumlal: ,,Chyběl si mi... celý ty roky." Prvně za celou dobu projevil mladší z bratrů jinou emoci než vztek, zlost... a vzrušení. Vždycky si myslel, že až Itachiho znovu uvidí, nepromluví s ním ani slovo nebo mu hezky od plic řekne, co si o něm myslí, ale nešlo to, ne po tom všem, co mu řekl... a po tom, co spolu dělali.

,,Jsme na tom stejně..." usmál se. Pak se ale zarazil, jako by jím projel blesk a zhlupoka zalapal po dechu.

,,Jsi... moc blízko," zasyčel tlumeně. Zaprvé se bál, aby Sasuke nezjistil, že ho tak vzrušuje, což zatím nehrozilo, protože se ho nedotýkal boky, za druhé už měl zase neodolatelný pocit, že by z něj nejradši strhal oblečení a donutil ho hlasitě sténat.

,,To vadí?" zeptal se Sasuke lehce dotčeně a celý se na něj natiskl. ,,Já ti tu říkám, jak si mi chyběl a ty bys mě nejradši odstrčil," zamumlal naštvaně, až trochu plačtivě. Nikdy se nikomu ze svých citů nevyznával a bál se vůbec něco k někomu cítit, ale u vlastního bratra by snad nemusel. Zvlášť, když se tak dlouho neviděli a on si ho teď jen tak odstrčí?

Itachi se kousnul bolestně do rtu, měl pocit, že tep srdce musí pomalu přehlušit neustávající hromobití. Nadechl se a přivřel mírně oči.

,,Tys mi taky chyběl... ani nevíš jak moc." Možná to řekl až moc rychle. Mírně zaklonil hlavu a pokoušel se zklidnit své životní funkce.

Jakmile Sasuke uslyšel zrychlený tlukot Itachiho srdce, okamžitě si vybavil, co se před několika málo hodinami mezi nimi stalo. Při té vzpomínce se i jemu zrychlil tep. Pomalu zvedl k bratrovi svůj pohled, aniž by se od něj odtáhl a znovu zkoumal ty dokonalé rty. Nic neříkal, jen ho skoro až s obdivem pozoroval. V klíně opět cítil ten nepříjemný tlak, na sucho při tom polkl a sklopil pohled o úroveň níž.

Itachi se zprudka nadechl a mírně přivřel oči. I jeho chuť spát dávno přešla...

,,Jak se ti líbil polibek?" Ušklíbl se mírně a pozvedl smyslně obočí.

Sasuke chvíli bojoval s odpovědí. Pak pomalu zvedl svůj pohled zpět k Itachimu, chvíli ho hypnotizoval, než se s překvapivou vervou vrhl na jeho rty. Dalo se to ve finále vlastně považovat za odpověď.

,,Nh..." Takovou reakci doopravdy nečekal. Ruce mu obtočil kolem těla a chvíli pasivně přijímal polibky, pak už to ale nevydržel a tvrdě mu začal odpovídat. Vnikal mu jazykem do úst, zatímco prsty neznatelně přejížděl po jeho zádech. Měl pocit, že nemůže dýchat, i přes to si ho k sobě o to víc tiskl.

Sasuke se pokusil převzít iniciativu a povalil Itachiho pod sebe. Obkročmo si na něj sedl, aniž by jejich rty jen na krátkou vteřinu rozdělil. Dlouho to ale nevydržel, ze sedu brzy přešel do lehu. Ruce si položil těsně vedle bratrovy hlavy a jazykem pronikal stále hloubeji do jeho úst, jako kdyby chtěl prozkoumat každé jejich zákoutí.

Itachi už se pomalu přestával kontrolovat. V jednu chvíli se i s ním zvedl a docela prudce ho zády přirazil ke zdi, u níž byla postel přistavena. Ještě chvíli si pohrával s jeho jazykem, naklonil hlavu, aby se dostal ještě o něco hlouběji, pak se ale náhne mírně odtáhl, čelo si opřel o zeď těsně vedle Sasukeho hlavy a trhavě se nadechoval. Sasuke ucítil jeho dlaň, jak mu sjela po stehně a Itachi mu tak nohu zvedl do výše svého pasu, trochu silněji se na něj natiskl... ,,Proboha, Sasuke... tolik tě chci..." zašeptal sotva slyšitelně a mělkými nádechy a výdechy mu ovíval horký krk.

Ten zatím sváděl vnitřní boj, bylo mu jasné, že bude ,,ten dole", kdyby na to přišlo a nevěděl, jestli je na to připravený. Vlastně si nebyl vůbec jistý, jestli by byl připravený i na opačnou variantu. Ale i on cítil ten příšerný chtíč, který cloumal s každou jeho buňkou. Jeho tělo mu jasně říkalo, co si žádá a zdálo se, že je mu jedno, jestli to bude s dívkou nebo mužem.

Lehce se ošil, když ucítil na svém krku Itachiho horký dech. Chytil ho za bradu a mezi zuby trochu bolestivě stiskl jeho spodní ret, aby ho vzápětí mohl políbit. Jazykem mu bloudil v puse téměř až do krku.

Jak se snažil si ho udržet u sebe, klínem se dost na těsno otřel o jeho úd.

,,Ahh..." zasténal ještě poměrně tiše, vzápětí ale vykřikl. Chytil Itachiho vzadu za vlasy, škubl jimi do strany a přisál se na odhalený krk.

Ten zavřel oči a nehty volné ruky si zaryl do dlaně. To co prožíval teď... sice měl spoustu i zkušenějších mužů, ale ta nezkrotnost a divokost, byla se Sasukem nejsilnější... navíc měl pocit... že nikdy si nikoho nechtěl vzít tolik, jako právě teď toho černovláska s hlubokýma očima, sametovými rty a hedvábnou bílou kůží. Itachi se prudce nadechl a prsty mu vmotal do těch uhlově černých vlasů. Cítil, že ta nezkrotná touha je oboustranná. Prsty přejížděl volně po jeho krku a na klíčních kostech, všude, kde mu to tričko dovolovalo. Pak mu ale položil ruce a boky a narovnal se, aby mu mohl pohlédnout do očí.

,,Ale TOHLE je nefér..." oběma rukama jemně sevřel lem jeho trička.

Sasuke až příliš ochotně zvedl ruce nahoru, aby mu mohl Itachi vršek stáhnout. Jakmile tak učinil prudce se k němu přitiskl. Líbal ho snad na každé části krku a ramen, kam jen dosáhl. Dlaněmi přejížděl po jeho odhaleném hrudníku a bříšky prstů zkoumal ty vypracované svaly.

Když se znovu svou zbrklostí otřel klínem o jeho úd. Jen tiše zaúpěl: ,,Itachi..." A znovu ten pohyb zopakoval. V hlavě měl úplně prázdno, celého ho teď ovládaly hormony. Doslova jím cloumaly. Mezi zuby pak lehce stiskl okraj jeho ucha a při te příležitosti mu do něj zašeptal: ,,Ukáž mi, co umíš..." řekl tím všechno a zároveň nic, ale ve své podstatě mu dovolil, aby si s ním dělal cokoliv se mu jen zlíbí.