Na hřbetu koně 3 1/2

---

,,Jestli někomu povíš, že jsem měl strach, tak na tebe prásknu, že jsi na kluky," řekl Sasuke mezi prudkými nádechy. Za normálních okolností by si to určitě nechal pro sebe, ale nechtěl riskovat, že Itachi bude rodičům vyprávět o tom, jak se tu bál jezdit na koni nebo stát vedle krávy. Jejich drahá maminka by s tím určitě ještě několik měsíců bavila všechny jeho kamarády a přítelkyně.

,,Neplácej." Zasmál se vesele Itachi. Buď byl heterosexuál, nebo dobrý herec. ,,Tak jo. I když to tak vypadá, koně ovládáš otěžemi jen asi ze dvaceti procent. Těch osmdesát připadá na tělo, nohy a HLAVNĚ lýtka. Při pobízení v chůzi na jeho břicho střídavě tlačíš pravou a levou nohou..." nahnul se a dlaní mu přejel po noze, od stehna až ke kotníku, který stiskl a stočil mu špičku boty dovnitř. Při tom pohybu se na něj nechtě zezadu mírně natiskl a vzhledem k tomu, že ho jednou rukou pořád držel kolem boků a zároveň se ohýbal až ke své a jeho noze na straně koně, se nedalo v tu chvíli neuvažovat, že v takových postelových experimentech by jeho dokonalý smysl pro rovnováhu a akrobacii našel užitek.

,,Takže je to pravda." Sasuke se na něj otočil s pobaveným pohledem. Najednou to vypadalo, že úplně zapomněl na svůj strach. Byl už jen malinký krůček od toho zjistit, jak na tom Itachi se svou orientací je. Otočil se na něj pomalu ze dvou třetin a nechtěně se tak otřel o jeho klín. Cítil dokonale bratrovy rozměry a musel přiznat, že s něčím takovým určitě nemá problémy si někoho najít, i když v takové díře to zase tak lehké být nemusí.

Itachi přivřel onyxově lesklé oči a pozorně si prohlédl ten pobavený výraz. Na druhou stranu mohl být rád, že už jeho bratr takový strach nemá... ta informace ho pravděpodobně docela vzpružila.

,,Provokuješ..." zavrčel. To nebyla otázka, ale jasné obvinění mířené přímo na Sasukeho.

,,Takže jo, jinak bys to popřel. Jaký to je... spát s klukem?" Sasuke se díval raději před sebe, aby neviděl Itachiho výraz, pořád se lehce třásl, ale v bratrově přítomnosti se cítil s podivem v bezpečí. Připisoval to jeho zkušenostem a vypracované postavě.

Uchiha pevně semknul rty a krátce, mělce se nadechl. Po chvíli mlčení Sasuke uslyšel jeho hlas těsně vedle svého ucha, skoro musel cítit jeho dech na svém krku.

,,Nevyzvídej a zkus si to sám, zvědavče," zavrněl tlumeně. O tyhle zkušenosti se dělit nebude. Pak se odtáhl, aby pohledem zhodnotil, kam by se s koněm dalo popojet, aby mohl bratrovi ukázat nějaké prvky.

Sasuke se lehce ošil, když zaznamenal Itachiho dech tak blízko svých citlivých částí těla.

,,Chápu, taky bych se cítil trapně, kdybych musel někomu popisovat, jak mi ho někdo strká do prdele," opáčil, jakmile se trochu vzapamtoval z té blizkosti.

,,Zmlkni, je to lepší než spát s holkou." Ušklíbl se Itachi a dloubl ho silně do žeber. Naproti němu byl ve výhodnější pozici. Štval ho, stejně jako Hid a Deidy, jenže od bratra to nerad toleroval.

,,A je to lepší než si myslíš." Přivřel nebezpečnou zlostí se blýskající oči a prsty se po paměti dotkl jeho úst. ,,Když cítíš JEHO pevné polibky všude na horké kůži..." konečky prstů mu letmo sjel po spodní čelisti, krku a obkreslil linii klíční kosti. ,,Když se na jeho tělo můžeš natisknout tak pevně..." sevřel ho rukou, kterou měl kolem jeho pasu a tím ho přitáhl k sobě a zároveň mu na chvíli odepřel nádech. ,,Když vdechuješ jeho výdechy z roztoužených rtů..." ucítil jeho dech na krku... skoro se ho ústy dotýkal a téměř jistě je měl i podobně horké... ,,Když nevíš, kde končí tvoje tělo a kde začíná to jeho..." Konečne povolil sevření a porušil napětí touhy, které svými - na první pohled zkušenými a jemnými doteky vytvořil s bezelstným úsměvem.

,,To kluk jako ty nemůže znát ani pochopit." Teď ho už opět jen neutrálně jistil rukou kolem pasu a vypadal tak nevinně.

Sasuke najednou ztichl. Při každém Itachiho doteku jím projela vlna vzrušení, bylo to tak nezvyklé a svádějící. Pochopitelně, že to už zažil u dívek, ale teď šlo o něco mnohem silnějšího. Na jeho bratrovi bylo znát, že je víc než zkušený. O zkušeném člověku platilo, že ví kam má sáhnout a co dělat, ale Itachi byl nadstandart - dokázat vzrušit heterosexuálního kluka a navíc vlastního bratra!

Starší Uchiha se nad tou reakcí mírně pousmál a volnou rukou mu odhrnul pramen vlasů z krku.

,,Je příjemné vidět, že i takhle v praxi to funguje." Pravda, že to nikdy nezkusil ani na jednoho ze svých spolupracovníků, ale u bratra chtěl ještě před tím, než mu dá pokoj, dokázat, že i muž dokáže milovat muže, o čemž pravděpodobně Sasuke až do teď pochyboval.

,,Už jsi pochopil, Sasuke? Muž dokáže muže uspokojit lépe protože..." rty se naschvál otřel o bělostný krk přesně tam, kde si při dotyku prstů našel jeho citlivější místo. Jen rty, jazykem se neodvážil. Pak se odtákl a dokončil větu. ,,...protože jeho tělo zná velmi dobře a je schopen rychle najít body, kde se projeví slabost druhého." Vydechl a pokusil se zkoncentrovat na hodinu jezdectví, upřímně to šlo dost těžko, se Sasukem před sebou.

Ten nebyl pořád schopen jediné slovní reakce, jen se trochu zachvěl, ale strachem to rozhodně nebylo, ten už byl dávno ten tam.

,,Kvůli tomu si odešel z domu?" zeptal se chladně, když našel ztracenou jistotu. Najednou to všechno začínalo do sebe zapadat. Znal otce a dobře věděl, že homosexualitu by u svých potomků rozhodně neztrpěl, na to byl až příliš staromódní.

,,Byl to jeden z důvodů." Přikývl starší černovlásek flegmaticky. Ty varovné jiskry touhy z jeho očí zmizely a nahradila je vrstvička ledu. Přiznal to bez obálky a mlžení. I kyž někde hluboko v něm byla zakořeněna jen sotva postřehnutelná bolest, vypadal klidně a mrazivě.

,,A ty další důvody?" Sasuke už v tom chtěl mít jasno, tolik let mu nikdo nic neřekl. Všichni okolo toho tématu kroužili jako kdyby šlo o nějaké společenské tabu, což homosexualita vlastně ještě pořád i je. Itachi ale jasně naznačil, že toho bylo víc. Co horšího se ještě mohlo stát?

,,Byly v tom jiné názory. Otec ze mě chtěl mít doktora, načrtnul mi život až do důchodu napřed a dbal na jeho dodržování. I když jsem je nikdy nezklamal, nevěřili mi. A jeden večer..." krátce si povzdychl. ,,Pohádali jsme se... otec mi řekl, že chce, abych do dvou hodin vypadl a já se s tebou nesměl ani rozloučit. Aby ode mně i tebe odstřihli všechna spojení, poslali mě SEM. A ze mě udělali hajzla," zasyčel poslední větu tiše a neochotně. Přez obličej mu na krátkou chvíli probleskl smutek a bolest, které ale rychle skryl.

,,Promiň..." zašeptal Sasuke soucitně. Celou tu dobu na něj byl naštvaný, aniž by vlastně věděl, co se stalo. Vždycky si myslel, že se Itachi prostě sbalil a odešel bez potřeby se rozloučit. Cítil se teď trochu zahanbeně. Nic to ale nemění na tom, že je tu nerad, zvířata nesnáší a prázdniny tady jsou naprosto stupidní. Jedno pozitivum ale našel - konečně ví, co se před lety stalo.

,,Neomlouvej se, nemáš proč. Vlastně ani nevíš, jak moc jsem rád, že tě po takový době zase můžu vidět," zasmál se odměřeně, ale upřímně. Děsilo ho trochu, že mu Sasukeho bílá pleť připadala neodolatelná... stejně jako rty v barvě třešní, uhlové oči a hedvábné pramínky vlasů...

,,Měli bychom pokračovat ve výuce," donutil se pronést to s klidem, nejraději by toho nezkušeného a nevinného tmavovláska učil něco, co se docela lišilo od jejich původních záměrů.

,,Dobře..." Sasuke pohodil hlavou, aby zahnal myšlenky na neblahé události a znovu se soustředil na jízdu. Ale možná to nebyl úplně ten nejlepší nápad, protože si znovu uvědomil, kde sedí a co dělá. Zmocnila se ho lehká panika.

,,Nenecháme už toho?" Otočil se na Itachiho s prosebným pohledem. Znovu ten děs v očích.

,,Šššt. Tohle je nesmyslný strach, specielně když sedim za tebou," opáčil klidně a na důkaz svých slov ho k sobe lehce přivinul. Pak pomalu koně pobídl a ten se konečně dal do pomalého kroku. Itachi vzal do dlaně Sasukeho ruku a ukázal mu, jak držet otěže. ,,Malíček pod, ostatní prsty nad..." Vážně, dnes už toho po tomhle víc neudělají, Itachi se potřeboval už vzdálit, každý dotek byl spalující jako rozžhavené uhlíky a starší Uchiha už měl co dělat, aby to snesl a nevzal si ho, klidně na hřbetu koně. Začínalo mu docházet, že ho Sasuke doopravdy přitahuje, ale nedal to znát... tohle vědět nemusel.

Mladší z bratrů se prudce nadechl a nevědomky se na hřbetu koně posunoval stále víc dozadu a tím pádem i blíž k Itachimu.

,,Jak dlouho ještě budeme jezdit?" zeptal se nedočkavě a zároveň s tím se otočil na Itachiho, aby na něj viděl, když bude odpovídat, neúmyslně se při tom otřel nosem o ten jeho, jak blízko u něj seděl.

Ten se jenom zadrhl uprostřed nádechu a mírně, skoro instinktivně pootevřel rty. Bleskově ho chytil za boky a stálo ho to neskutečně mnoho sil, aby si ho nestáhl k sobě na klín, nakonec ho jen posunul mírně dopředu a pokoušel se zlehka nadechnout. Tohle byl šok, málem se neudržel.

,,Souhlasím, pro dnešek konec," rozhodl okamžitě, oběma rukama mu sevřel boky a sesadil ho z koně. Tak moc se přemáhat už dlouho nemusel. Sám zůstal sedět na koni a ukázal Sasukemu k ohradě.

,,Radši běž za ni, dlouho stál, tak ho jenom trochu rozhejbám a pak pudem na oběd." Navrhl rychle, když se mu vrátilo racionální uvažování. Bože! On po něm málem vyjel, to by měl Sasuke radost.

,,Provedl jsem něco?" zeptal se Sasuke nechápavě, aniž by se kamkoliv hnul. Nerozuměl tomu. Sice si sám přál, aby toho pro dnešek nechali, ale nečekal, že Itachi bude tak rychle souhlasit. Trochu ho to vykolejilo a nutilo mu to pocit provinění. Možná se ho neměl ptát na jeho orientaci, možná z něj neměl tahat ani to, co se stalo před lety.

,,Ne, ne. Sasu, tys nic neprovedl." Usmál se na něj Itachi na oko klidně. Kdyby sakra mohl, vzal by si ho. Na tohle ale nesměl myslet. Sehnul se a zlehka mu rozcuchal vlasy.

,,Možná, že ten kůň se dlouho nehýbal, ale to já taky. Projdeš se pak i se mnou?" zeptal se Sasuke rádoby uraženě. Nerozuměl té náhlé změně a chtěl jí přijít na kloub. Během těch několika posledních uplynulých minut se toho tolik změnilo, potřebuje si v tom udělat pořádek, ale bez Itachiho přítomnosti to nepůjde. Musí si tho ještě tolik říct.

Černé oči vytvořily úzkou linku, ověnčenou řasami. Pak se mělce nadechl.

,,Rád půjdu." Alespoň se mu Sasuke už zase neztratí. ,,A teď běž radši za ty dřeva, kdyby náhodou kopnul..." Nedokázal si zabránit, aby mu nepřejel prsty po té světlé tváři. ,,Byla by tě škoda." Ušklíbl se a pomalu s koněm zatočil na obvod jízdárny. Krok měl hřebec dlouhý a vznešený.

,,Dlouho ale čekat nebudu, postrádám trpělivost!" zakřičel za nim Sasuke, než zašel za ohradu. Pravda byla taková, že trpělivý dokázal být dlouho, ale momentálně nechtěl. Musel využít toho, že jsou s Itachim sami, kdoví kdy budou mít zase nějakou příležitost si promluvit bez přítomnosti někoho dalšího.

Itachi s úsměvem přivývl a obrovitý kůň naklusal. V rohu, skoro nebyl vidět Itachiho jediný pohyb, přešel prudce do cvalu. Byla to až smrtelná rychlost, kopyty zvířil oblaka písku, byly vidět svalnaté nohy a plec... obrovská živá síla... kterou Itachi, volně usazený na hřbetě zvířete, ovládal. Když zastavil, hřebeček spokojeně pohazoval hlavou a jakmile Itachi seskočil, aniž by koně držel za vodítko nebo ohlávku, zvedl ruce nad hlavu a krátce něco vykřikl. Ostře a velitelsky. Kůň zadupal a rozběhl se po obvodu. Starší Uchiha se ho ani jednou nedotkl, jen pískáním a máváním rukama byl schopen zvíře na vzdálenost deseri metrů otočit a udat klus, cval, či krok. Když za deset minut skončili, srst plaváka se leskla a on hlasitě vydechoval. Itachi mu odepnul ohlávku a nechal ho na volno v jízdárně, sám přeskočil plot a lehce se protáhl.

Sasuke seděl ve vysoké trávě, když ale viděl Itachiho přicházet, rychle se postavil na nohy.

,,Kam půjdeme?" zeptal se nedočkavě. Netěšil se ani tolik na samotnou procházku, jako na to, až si s Itachim konečně pořádně promluví, v sedle to jde přeci jen o něco hůře. Na druhou stranu si ale byli blíž a ani jeden neměl kam utéct. A podle Itachiho posledního výrazu se zdálo, že má chuť vzít do zaječích, ačkoliv Sasuke nechápal proč.

Tmavovlásek si prsty prohrábl černé vlasy s kovovými odlesky od slunce a druhou rukou si nacvičeně rozepnul svoje černé jezdecké sako. Miloval, když mohl chodit v jezdeckém oblečení... nebyl fanatyk, ale ten styl se mu prostě líbil. Nehodlal se převlékat, nebo přezouvat, nechal si rajtky a vysoké boty, ale i když nebyli dnes takové vedro, jako včera, s blížícím se polednem začalo být tepleji. Věnoval Sasukemu krátký, ale skoro odzbrojující úsměv.

,,Ukážu ti, kam jsi se až včera při tvojí sólo procházce dostal." Stáhl si sako z ramen, položil ho na zem, pak chytil lem svojí bílé, volné košile a přetáhl si ji přes hlavu. Na jeho holé, zlatavě opálené kůži se rýsovaly linie svalů, vytvořené těžkou prací a dřinou. Sasuke netušil, že jestli bude tak aktvní jako dnes po celý zbytek pobytu, bude mít svoje tělo podobně tvarované. Černovlasý pak odhodil košili na nejbližší stoh slámy a vzal si ono sako, ale nedopínal ho. Byl to docela sebevědomý způsob nošení takového oblečení, na druhou stranu si to jak Itachi, tak Hidan nebo Deidara mohli s klidnou duší dovolit.

Přestože Sasuke třikrát týdnně chodil na kendo, tak dobře vypracovanou postavu neměl, ale i on by si s klidem mohl dovolit nosit něco takového, kdyby to patřilo k jedo stylu. Lépe se cítil v normálním volném triku a kalhotech.

,,Nemusíš mi to pořád připomínat," ohrnul mladší nos. Cítil se teď trochu blbě kvůli tomu, jak se včera choval. Nemusel se tvářit, že ví všechno nejlíp, ale byl tak naštvaný, že tu bude muset zůstat celé prázdniny a ten nezvratný fakt mu úplně zatemnil mozek. K tomu všemu tu bde muset čelit svému největšímu strachu, měl dost koní a to ještě ani nepotkal psa. Doufal, že jich tu moc není a nejlepé kdyby tu nebyl ani jeden.

,,Byl jsi roztomilej." Pokrčil jeho bratr bezelstně rameny a postoupil k cestě, která vedla za ranč přes pastvinu krav. Pořád měl před očima toho dokonale promočeného černovláska. Itachi měl v tu chvíli moc velký strach o něj, aby se pokusil využít toho, že Sasuke neví o světě a snažil se i teď, aby toho nelitoval.

,,Cože?" Sasuke přivřel zlostně oči a zezadu se na něj vrhl. Možná neměl tak silné paže jako Itachi, ale bojové sporty s ním udělaly své, uměl dobře využít momentu překvapení. Strhl Itachiho na zem a ruce mu podržel těsně vedle hlavy.

,,Odvolej to," přikázal mu nekompromisně. Nikdo, až na matku a holky, o něm nikdy neřekl, že je roztomilý. Ze správného muže má vyzařovat sebevědomí, síla, ale roztomilost? To opravdu ne a Sasukeho se to silně dotklo.

,,Jsi, i teď." Přivřel bojovně oči a tenké rty mu vykreslily lehký úsměv. Musel uznat, že tohle vážně nečekal. Když se s bratrem prali jako malí, Sasuke vždycky prohrál. Teď se mu povedlo něco, co by Itachi nikdy nedovolil, aby se stalo... to by ale musel předem tušit, že to jeho mladší sourozenec udělá. Sasuke mu připadal vážně roztomilý... celé měsíce se tu vídal jen s 'drsňáky' ala Hidan a tvrdou prací, takže mu kluk, tak upravený a tak zdrženlivý připadal... roztomilý bylo asi jen krycí slovo, on byl totiž přitažlivý.

,,Zmetku," tituloval ho mladší naštvaně. Chtěl ho chytit za límec od vrchní části oděvu, ale nejdřív se musel zapřít nohou a ta mu na kluzké trávě okamžitě podjela, neúmyslně tak vklínil koleno mezi Itachiho nohy. Nešlo o bolestivý zákrok, spíš naopak, jen lehce zatlačil na jeho klín.

Starší černovlásek sebou neznatelně cukl a jeho rty vytvořily skoro dokonalou přímku. Přechytil jeho zápěstí a strhl ho tvrdě pod sebe. Když se k němu bleskově sklonil, zadrhl se mu dech v hrdle a chvíli mu trvalo, než ho znovu popadl.

,,Nezapomínej, že jsi mladší," zašeptal trochu chraplavě a odtáhl se. Byl tak blízko, že měl co dělat, aby se svými rty nakonec při oné větě otřel jen o Sasukeho ucho a ne rty.

,,Věk není důležitý, ty zase nevíš, že abych si vybil vztek, když si odešel, začal jsem se věnovat boji." V ten moment se Sasuke zpět přehoupl nad něj a vyprostil ruce z jeho sevření. Obkročmo si na něj sedl a stehny ho stiskl v bocích, nevědomky se tak otíral o Itachiho úd, ale on sám to vůbec nevnímal, protože byl na takové věci zvyklý. Zprvu vždy rudl, když se dostával do takových situací, teď už to pro něj nic neznamenalo.

,,Odvolej to," trval si pořád na svém.

Itachi se kousnul do rty, na sekundu zavřel oči a mírně se pod ním prohnul v zádech. Sasuke ani netušil, s čím si zahrává. Itachi si toho byl ale dobře vědom. Když se k němu bratr mírně nahnul, zaklonil hlavu a skrz sevřené rty zasyčel: ,,Dobře, nic jsem neřekl..." Jen silou vůle odolával pokušení ho za boky chytit a...

Sasuke ho ještě chvíli sledoval, než z něj pomalu slezl. Na tváři mu okamžité zazářil vítězný úsměv. Jeho ego se posunulo zase o příčku výš. Přeprat Itachiho byl jeden z jeho dětských snů.

,,Možná umíš blbnout na koni, ale rvát se nedokážeš." Vyplázl na bratra jazyk. Musel si ještě malinko rýpnout, dokud měl příležitost. Cítil se teď jako ten, kdo má navrch.

,,To je jenom tvůj pocit, ve skutečnosti ti nechci ublížit," zavrčel mu v odpověď, posadil se a upravoval si soustředěně sako, které mu z hladké kůže snadno sklouzlo.

,,Srabe," odfrknul Sasuke dotčeně. Nechtěl se s ním už znovu prát, jen potřeboval vědět, že je ten lepší a silnější. Vlastně nevěděl, jestli to potřebuje dokázat sám sobě, nebo spíš Itachimu. Po tom všem, jak se tu ztrapnil měl chuť to bratrovi alespoň v něčem natřít.

,,Umíš provokovat jenom v určitých oblastech, Sasu." Pozvedl Itachi mírně obočí a vstal. Na rtech mu hrál sotva znatelný úsměv, když ho přejížděl pohledem. Věděl, co si k němu může dovolit a co ne, ale Sasuke ho svým chováním nutil ty zatracené hranice překračovat.

,,Cože?" Mladší přesně nechápal, co tím myslí. ,,Jakých určitých oblastech?" Ruce založil na prsou a s výrazem alá ,,o čem tu sakra mluvíš" ho pozoroval. ,,Jo! A málem bych zapomněl, neříkej mi ,,Sasu", mojí postelí si neprošel, takže na to nemáš právo," upozornil ho na nezvratný fakt, že takto ho smí oslovovat jen objekty jeho touhy.

,,Tos mi neměl řikat, teď se toho nezbavíš," prohodil Itachi klidně. V očích se mu mihnul přemýšlivý výraz. ,,S tou provokací si nelam hlavu. Nejspíš to děláš přirozeně." Zaklonil hlavu, protože měl už od rána pocit, že si zablokoval krk. Byl na tohle dost citlivý a na zdejší matraci se mu to stávalo víc než často, ani po té době si na to jeho tělo nezvyklo.

,,Půjdeme, nebo si chceš ještě zajezdit?" Možná že ten dvojsmysl nasadil do věty vědomě.

,,Nechápu, o čem to tu mluvíš, ale už to snad ani nechci vědět." Ať šlo o cokoliv, přestávalo se to mladšímu Uchihovi líbit, všechno zase vědět nemusel, ale jestli mu ještě jednou řekne ,,Sasu", uškrtí ho. Cítil se pak blbě, protože mu tak říkaly výhradně dívky.

,,A teď pojď ke mně," řekl s podlým výrazem. Když bratr nešel, protočil oči v sloup, stoupl si za něj, zatlačil mu na ramena a donutil ho tak si sednou do trávy. Své prsty pak přiložil na jeho bolavý krk. Při učení se mu to stávalo často a věděl, jakými pohyby tu nepříjemnou bolest odstranit.

,,To nemusíš," zasténal Itachi krátce a rozhořčeně. Každý dotyk byl jako rána elektrickým proudem, i když mu chtěl pomoct. Neubránil se syknutí, když se mu Sasuke dostal na onen bolestivý blok.

,,No jestli chceš trpět dál," řekl Sasuke takovým tím tónem, kterým Itachimu naznačoval, že je úplný blbec. V pohybech prstů po jeho šiji ale neustupoval. Svázané vlasy mu přehodil přes rameno dopředu, aby k němu měl lepší přístup a jelikož byl lehce nakloněný, mohl mimo jeho doteků cítit Itachi na svém krku i Sasukeho horký dech.

Itachi se nadechl a zavřel oči. Jestli se teď uhlídá, bude to zázrak. Skoro instinktivně čekal na dotyk rtů, tak jak se to stávalo často, ještě když s NÍM trávil noc. Dohánělo ho to k šílenství. Doteď si dokonale pamatoval výraz, kdy Sasukemu poodhalil tajemství sexu mezi muži... tvářil by se tak i kdyby si ho bral...?

,,Pořád odsuzuješ lidi s jinou orientací?" zavrčel tlumeně.

,,Já je nikdy neodsuzoval. Ale do tebe jsem si speciálně rýpnout musel." Jak Sasuke mluvil, měnil mírně výšku, ve které měl hlavu a jeho dech tak místy dopadal i na Itachiho ucho.

,,Můj nejlepší kamarád je gay, a nikdy mi to nevadilo," poodhalil mu něco ze svého života. Pamatoval si ten den, kdy mu Kimimaro prozradil, že je na kluky, pár dní mezi nimi panovala nepříjemně napjatá atmosféra, ale nakonec se všechno vrátilo do starých kolejí.

,,Ještě že tohles nepodědil," odvětil mu nepřítomně Itachi. Pak se ale narovnal, stáhl ruce dozadu a chytil ty bratrovy, které se ho tak jemně dotýkaly. Následně vstal a jako by hodnotil to, co chce říct, se na něj chvíli díval.

,,Dávej si pozor na to, co děláš. Někdy podvědomě svádíš, tak abys jednou tvrdě nenarazil." V obličeji už měl znovu neproniknutelný výraz dobrého rádce a bratra. Prostě NESMÍ na nic se Sasukem myslet a spokojit se se vztahem sourozeneckým. A i když vypadal klidně, ve skutečnosti nebyl. Možná proto dal na slovo 'tvrdě' takový důraz.

,,Cože? Nebojím se. Jedinýho gaye, kterýho znám, je Kimimaro a teď vlastně i ty, ale on řekl, že by se mnou nic mít nemohl, protože mě bere jako bráchu a ty jsi můj bratr. Mám se potom něčeho bát?" Pozdvihl Sasuke lehce obočí. Pak také vstal a postavil se naproti němu, aby mu viděl do očí. Pořád nechápal, kam přesně ta jejich podivná konverzace směřuje.

Itachi se rozhodl ho ušetřit cizích problémů, takže se jenom usmál.

,,Nech to. Tak jdeme?" Otočil se k němu zády a pomalu vešel na zelenou trávu do kopce.

Sasuke jen pokrčil lhostejně rameny a dvěma rychlými kroky ho dohnal. Pořád musel přemýšlet nad tím, co Itachi řekl. Jak se dá podvědomě svádět? Kdy to udělal? Když snad nad ním klečel nebo když mu masíroval bolavé místo na krku? Cítil snad Itachi vzrušení? Nebo proč by to jinak zmiňoval?

,,Odkdy se tak bojíš zvířat?" Už hodnou chvíli se probírali lesním porostem, Itachi šel sebejistě po boku Sasukeho. Z jeho pohybů vyzařoval klid, elegance a bylo jasné, že to tu černovlásek dobře zná.

,,Pokousal mě pes, málem jsem přišel o ruku. Nechci, aby se někdy něco podobného ještě opakovalo. Špatná zkušenost, nic víc," odpověděl Sasuke chladným tónem hlasu, ačkoliv měl po celém těle husinu. Byl to nepříjemný zážitek, navíc byl tehdy starší a o to víc mu ten zážitek zakořenil v hlavě.

,,To mě mrzí... o tom jsem nevěděl." V tu chvíli se na něj otočil a zapřel se dlaněmi vedle Sasukeho hlavy o obrovský kmen stromu. ,,Ale můžu ti slíbit, že dokud jsi tady, nic podobnýho se ti nestane." Nevědomky ztišil hlas, když stál od něj jen ve vzdálenosti asi deseti centimetrů.

,,Náhoda je blbec," namítl Sasuke vzdorovitě. Kolik takových slibů už slyšel, nevěřil nikomu, jen sobě a Kimimarovi. Itachi byl pro něj pořád jako někdo cizí. Když z něj nespouštěl oči ani nezvětšovat vzdálenost mezi nimi, donutilo ho to na sucho polknout a odvrátit pohled. Bylo to zvláštní a to hodně. ,,Co je to tam?" Ukázal najednou na místo zhruba dva kilometry od nich, mohlo jít o nějakou dřevěnou boudu, srub, možná krmelec.

Jeho bratr se okamžitě odtáhl a jeho temné oči se zaostřily na stejnou stavbičku.

,,To je chatka myslivce. Ten chlap už tu dávno nežije, prodal les a odstěhoval se," pronesl nezaujatě směrem k menší dřevěné chatce s pravým parožím na dveřích.

,,Půjdeme se tam podívat?" zeptal se Sasuke s překvapivým nadšením v hlase. Bylo to tu pro něj těžké, ale pro něco se nadchnout musel, jinak by se z toho asi brzy zbláznil. Hlavně si chtěl užít den, kdy ho nikdo nenutí nic moc dělat. Tušil, že přijdou daleko horší časy, na které se bude muset především psychicky připravit.

Itachi si neslyšně povzdychl, ale možná jim menší zacházka neuškodí.

,,Jestli nemáš strach i z pavouků..." pozvedl jeden koutek úst do úšklebku. Ani on neodolal možnosti bratra pozlobit.

,,Ne," odsekl Sasuke uraženě a přidal do kroku.

Když byli od myslivny sotva půl kilometru, začalo slabě mrholit. Zdálo se, že déšť je v těchto oblastech běžnou součástí každého dne, protože během pár minut se proměnilo pár kapek v prudký liják. Deštivé nebe občas i proťal elektřinou nabitý blesk. Hlasité hromy Sasukemu rvaly uši, nebyl na ně ve městě moc zvyklý.

,,Tak a mazej dovnitř, máme asi dvě minuty," zavolal na Sasukeho Itachi. Znal místní počasí. Neustále se měnilo. Před chvílí vedro a za pár minut... samozřejmě že se to nedalo stihnout a Itachiho odhad se ukázal až překvapivě přesný. Za chvíli se z nebe spouštěly provazce deště a oba Uchihy během několika sekund promočily skrz na skrz.

Sasuke se přerývaně nadechoval, jaká mu byla v dešti zima, cítil vodu naprosto všude a hlavně za krkem. Bylo to tak nepříjemné. Kapky z ofiny mu tekly do očí a ani dlouhé řasy je nestačily zastavit.

Když se konečně dostali k myslivně, uleveně si vydechl. Nezdálo se ale, že by pro ně dřevěná chatka skrývala nějaký luxus, v tu chvíli by ale vzal za vděk i obyčejnou autobusovou zastávku, čímkoliv, co by je schovalo před deštěm.

Stará roubená chatka měla jen jednu velkou místnost a v ní jen to, co nešlo při stěhování odnést. Krb a stůl na jedné straně, dřevěná postel a skříň na druhé. Na třetí bylo jedno okno a čtvrtou vyplňovaly dveře s prošlapanou rohožkou. Dveře byly zavřené, zvěř sem nemohla, vandráci by to tady nenašli, z toho důvodu byl vnitřek chaty poměrně zachovalý. Itach zaklonil hlavu a prsty se z vlasů pokoušel dostat vodu. Najednou byla skoro tma, obloha celá černá, hromy někdy rozechvěly tabulky skla v okně.

,,Super." Itachi ze sebe se sarkastickým podtónem strhl koženkové sako, voda ho naštěstí tak nezmáčela. Měl na sobě jen kalhoty, ale na chladné počasí si už zvykl.

Sasuke si sedl na jednu ze čtyř dřevěných židlí okolo čtvercového stolu a pokusil se zabránit třesu těla. Prudce se ochladilo a promočené oblečení mu nedovolovalo se zahřát.

,,Jak dlouho to může trvat?" zeptal se podrážděně. Z města zkrátka na takové věci zvyklý nebyl, tam se mohl před deštěm schovat na každém druhém metru.

,,Klidně i dva dny. Tohle snad bude kratší," odvětil mu Itachi od krbu. V těchto končinách většinou byli připraveni na všechno, takže naštěstí měl s sebou sirky. Rozhlédl se po chatce a rozhodl se obětovat židli. Zkrátka jí rukama bez problému rozlámal. Nebylo to ale až tak těžké, protože ji částečně rozežral červotoč, ale i tak když skončil, byl mírně udýchaný. Když se mu podařilo oheň zapálit, došel k Sasukemu a přes ramena mu přehodil ono poměrně suché sako.

Mladší se trochu podivil, jak s těmi mokrými sirkami dokázal něco zapálit, ale nechal to být. Momentálně ho nejvíc trápila zima, jelikož měl na sobě stále mokré triko a kalhoty, sako mu moc nepomohlo, naopak zabraňovalo odpařování vody z jeho oblečení. Přesunul se proto blíž ke krbu, ale žádná veliká změna nenastala.

,,Sundej si to, akorát nastydneš." Pohodil hlavou k jeho tričku a na důraz svých slov se dotkl jeho lemu. Prsty měl horké, před chvílí se fyzicky namáhal, takže jeho dotyk na studené kůži skoro až pálil. O kalhotech tu raději nemluvil.

Sasuke jen zvedl ruce chytil triko za spodní okraj a stáhl ho ze sebe. Pověsil ho pak přes opěradlo židle, kterou posunul ke krbu, aby mu triko brzy uschlo. Klepat se ale stále nepřestal. V kontrastu černých vlasů a alabastrově bílé kůže působil trochu jako upír. Na slunce příliš nechodil a potřebu se opalovat neměl.

Itachi se k němu na chvíli otočil zády a kousl se až bolestně do tenkého rtu. Zavřel oči a chvíli se zaposlouchal jen do svých nádechů a výdechů. Pak se s předstíraným klidem otočil. Došel k němu a sednul si k ohni. Chytil bratra za ruku a stáhnul si ho k sobě na klín. Až když na holém těle cítil to jeho poznal, jak moc je prochlazený. Takhle se k němu tiskl zezadu a narudlé plamínky jeho bratrovi ozařovaly tvář.

Sasuke neřekl ani slůvko, za normálních okolností by to bylo divné, ale teď nevěděl o ničem lepším. Ačkoliv Itachiho tělo nejdřív studilo, teď příjemně hřálo. Nevnímal nic jiného, než to nádherné teplo, konečně se přestál třást. Poslouchal jen zvuky praskajícího dřeva a vnímal tlukot Itachiho srdce. Neušlo mu, že bije rychleji, než je u většiny lidí zvykem, proč ale?