I'm not your friend 9

---

Sasukemu se po chvíli podařilo odemknout auto, okolo zámku nadělal poměrně dost škrábanců kvůli tomu, jak se mu třásly ruce vlivem alkoholu. Věděl ale, že se to zlepší za chvíli. Sedl si za volant a nastartoval, rychle zkontroloval tachoměr a podobné věci. ,,Ty mi fakt nevěříš, co?"

,,Ne, právě si mi poškrábal lak." Itachi byl ohledně svého auta dost přecitlivělý, ale přeci jen bratra měl radši, kdyby to udělal někdo jiný, nejspíš by se nedožil dalšího dne.

,,Tak si ho pak přeleštíš, ne?" Protočil panenky, jako kdyby to byla naprostá samozřejmost a šlápl na plyn, s uspokojením zaznamenal známé vrnění motoru a pak co nejopatrněji vycouval na vozovku. Jízda nebyla tak úplně plynulá, auto sebou škubalo a kašlalo jako na posledním tažení.

A Itachi trnul hrůzou, znělo to, jako kdyby jeho miláček naříkal bolestí. ,,Sasuke, raději se výměníme," rozhodl sotva po dvou kilometrech. Vystoupil z auta, obešel ho a zaujal místo řidiče. Přestože měl v sobě o něco více alkoholu než Sasuke, jeho jízdy byla plynulejší.

,,Srabe," okomentoval to Sasuke uraženě a skrčil se na sedadle spolujezdce. A to se mu to zrovna začínalo líbit.

,,Jsem ještě moc mladý na to, abych zemřel," namítl Itachi s úšklebkem. Pak se k němu naklonil a do ouška mu zašeptal: ,,A neurážej se, není to pěkný."

,,Víš co by bylo pěkný? Kdyby ses kvůli mě vyboural." Sasukeho najednou něco napadlo. Nepostrádalo to zlomyslnost a pomstu a přeci to v sobě mělo tu příjemnou část. Spustil nohy na zem a krátce bratra políbil, rukou mu sjel k okraji kalhot. ,,Co bys říkal..?"

,,Sasuke, neblázni!" okřikl ho Itachi polekaně, protože přes něj neviděl pořádně na vozovku a to ho značně znervózňovalo. Jednou rukou stále držel volant a pomocí druhé se snažil ze sebe setřást Sasukeho pravačku.

,,Pozdě." Jednou rukou mu mladší přitiskl zápěstí k sedadlu, zatímco druhou už rozepínal zip jeho kalhot. Svůdně si olízl rty a naklonil se, aby ho mohl kousnout do krku.

Itachi jen tak tak sjel na nějakou lesní pěšinku a prudce sešlápl brzdu.

,,Sebevrahu!" okřikl bratra vzápětí. Něco takového už vážně nechce zažít, proč mu jen ten alkohol kupoval? I když... on by to určitě udělal i jako střízlivý.

,,Ále, tebe snad neláká si to zkusit za jízdy?" Sasuke využil příležitosti a sedl si mu na klín, rukou zapátral pod sedadlem po páčce. ,,Nerajcuje tě představa si mě vzít znova?"

,,Nerajcuje mě představa nechat se zabít," namítl starší tvrdě a pevně chytil bratra za pas, aby ho mohl usadit zpátky na místo spolujezdce, najednou ale zamrzl v pohybu. Zdálo se, že přemýšlí, jeho rty pak spočinuly na Sasukeho krku. Nemohl prostě odolat a zbytkový alkohol v těle s ním dělal divy.

Sasuke ho nechal a jen se usmál jeho slovům. Hlava myslí, tělo říká. Vjel mu rukou do vlasů a přemístil jeho rty ke svým, aby se do nich mohl vpít v žádostivém polibku.

Itachi si ho za pas přitáhl ještě blíž k sobě a jednou rukou mu zajel pod tričko, bříšky prstů obkresloval linie jeho svalů, až nakonec sklouzl k lemu kalhot.

Na oplátku se i Sasuke zapojil do své rozdělané práce a ve chvíli mu ruka zmizela za Itachiho spodním prádlem, současně s tím mu skousl dolní ret mezi svými.

Itachi mu rychlostí blesku rozepnul knoflík u kalhot i se zipem a přes tenkou látku ho pohladil po jeho chloubě. Druhou rukou si ho zároveň držel pořád blízko u sebe, jako kdyby mu měl každou chvíli někam utéct.

Sasuke se nadzvedl a sám si stáhl kalhoty, aby se tím pak nemusel obtěžovat a znovu zaujal své místo na jeho klíně, tentokrát se ale posunul níž mezi Itachiho kolena na podlážku.

Ten ho chytil za bradu a přitáhl si ho zpět pro polibek. Sám mu pak stáhl zbytečné tričko a hodil ho na zadní sedadlo. Druhou rukou hladil bratra po tváři, přes krk, až na rameno.

Vlastně... pořád mu neodpověděl na nepřímou otázku. Musí to zkusit znovu. Třeba když se bude snažit, opětuje Itachi jeho city. Jo, už to tak bylo, zamiloval se. I přes počáteční nenávist. Nemohl se odtrhnout od jeho krásných očí, nešlo nelíbat ty měkké rty a nedotýkat se ho.

Sasuke ho naposledy políbil, než si klekl před něj, musel se sice značně prostorově omezit, ale i tak to přežije. Hned na to mu o kousek stáhl kalhoty a vyprostil ze zajetí spodního prádla jeho již značně vzrušený úd, na zkoušku jej jemně pohladil a olízl po celé délce.

Itachi v němém stenu zvrátil hlavu dozadu a spokojeně pohladil Sasukeho po vlasech. Musel se hodně ovládat, aby do těch jemných úst nepřirazil. Věděl ale, že se musí držet aspoň trochu zpátky, aby mu neublížil. Pořád tu před ním klečel jeho maličký bratr.

Sasuke jako kdyby vycítil jeho úmysly a důvěrně znal jeho potřeby. Vlastně tomu bylo u každého tak, nehledě na počáteční sebeovládání nebo ostýchavost. Pousmál se a kvůli nepohodlí skrčil nohy pod sebe, než si ho pomalu vsunul do úst. Nejdřív jen kousek, který zlehka sál a olizoval, pak další kousek a zase se odtáhl, aby postup znovu zopakoval.

Itachi už se neubránil trochu hlasitějšímu stenu, protože Sasukeho šikovné rtíky a jazyk mu způsobovaly nepopsatelnou slast. Něžně ho vískal ve vlasech a s hlavou zvrácenou dozadu mezi zuby tiskl svůj vlastní spodní ret.

Sasuke i přes své původní úmysly neměl chuť to protahovat. Měl strach, že jinak ty poslední zbytečky alkoholu vymizí a on se zase probudí sám ve své posteli, zjišťujíc, že tohle všechno byl jen sen. Už nepřestával a začal ho v poměrně rychlém tempu sát, rukou si při tom pomáhal.

Itachi se nezmohl na nic jiného, než na tiché steny a ret skousnutý mezi zuby. To, co Sasuke dělal, bylo neuvěřitelné. Musel přiznat, že tak dobře si s ním neuměla poradit ani Emily. Lehce přirazil do těch něžných úst, křečovitě se chytil sedačky a v poslední vteřině vyvrcholil.

Sasuke to naštěstí vycítil předem, takže se předtím trochu odtáhl, aby se nezadusil, ale i tak mu několik kapek bílé tekutiny steklo od koutku úst. Usmál se a vyklouzl zpod stísněného prostoru, přesunul se na vedlejší sedadlo.

Itachi se k němu naklonil, aby mu palcem očistil rtíky a vzápětí ho na ně něžně políbil. Rukou pak nenápadně sklouzl k jeho klínu a znovu ho pohladil po vyboulenině, což naznačovalo, že ještě pořád nehodlá skončit.

,,Mám nápad," řekl mu Sasuke tiše do rtů a zvedl se tak, aby se zbavil i toho posledního kousku oblečení. Hned na to se Itachimu znovu přesunul na klín a stáhl mu kalhoty ke kolenům. Aniž by ho přestal líbat, vklouzl rukou mezi jejich těla.

Itachi mu nijak nebránil, jen mu polibky spokojeně oplácel, pak se rty přesunul na jeho krk a jazykem přejížděl po kůži v místě tepny.

,,Nechci se zejtra probudit," poznamenal Sasuke s úsměvem a na chvíli s požitkem zavřel oči, stehny mu pevně stiskl boky a kromě svého uspokojování se věnoval i tomu, aby staršího nějak znovu vydráždil.

Itachi si ho na klíně posunul tak, aby do něj mohl pozvolna proniknout. Do ucha mu pak zašeptal: ,,Nedivím se ti, bude tě pořádně bolet zadek." Rukou mu následně přejel majetnicky po boku a lehce se proti němu pohnul.

Sasuke mu zaryl nehty do ramen a prohnul se, bolestně si při tom skousával ret. Hlavně se uvolnit. Vydechl a vyčítavě se na něj podíval. ,,Seš docela nenasytnej, víš to?"

,,Neříkej, že se ti to nelíbí," namítl Itachi tvrdě. Když ale viděl bolest v jeho tváři, přestal se v něm pohybovat a jen ho něžně hladil po zádech a čekal, až se přizpůsobí a trochu uvolní.

,,To bych musel přemejšlet a na to jsem moc línej a hlavně nadrženej," namítl Sasuke a pár vteřin ještě čekal, než povolil sevření a zkusil se sám pohnout.

Itachi ho nechal, ať si sám volí hloubku a tempo pronikání, jen mu přejížděl dlaní po zádech a rty opečovával ten jemný krk.

Když odezněly poslední zbytky bolesti a nahradily ji jako vždy ty kladné pocity, bylo to o dost lepší. Sasuke mu jednou rukou pevně tiskl bok, zatímco druhou měl v jeho vlasech. Zároveň s tím, jak exponenciálně rostla touha po uspokojení, zrychloval.

Itachi se s rukou z jeho zad přemístil do těch havraních vlasů, lehce za ně zatáhl, hlavu mu tak zvrátil dozadu a dravě se přisál na odhalený krk. Sám pak Sasukemu pomohl v přirážení, když v takové poloze to šlo obtížně.

Sasuke se trhaně nadechl a dosedal na něj tak, aby byl průnik co nejhlubší. ,,Itachi..." zasténal značně vzrušeně.

,,Hm...?" Ten ho opatrně povalil na obě dvě přední sedadla, nalehl na něj a znovu do něj pronikl. Teď to byl on, kdo určoval další průběh. Tvrdě proti bratrovi přirazil a ukazováčkem mu přejel po pootevřených rtech.

Sasuke se napjal a hlasitě zasténal, prsty mu zatnul do zad. Temně černé oči měl zastřené touhou. ,,Udělej mě. ,,Víc..." vzdychl.

Itachi ho chytil pevně za stehno, aby přirazy zintenzivnil a do druhé ruky uchopil jeho úd, nejdřív po něm jen lehce přejížděl, ale postupně se vyrovnal tempu přirážení.

Díky tomu to tak netrvalo dlouho a Sasuke s tichým zasténáním vyvrcholil. Přerývavě se nadechoval a před očima mu jiskřilo.

Itachi došel svého vrcholu blaha až po pár přírazech, ještě chvíli v Sasukem setrvával, jakmile ale odezněla poslední vlna orgasmu, ohleduplně z něj vystoupil. Natáhl si kalhoty, zapnul zip a znovu usedl za volant, jako kdyby se nic nestalo.

Sasuke se taky oblékl a s hlubokým vzdechem si rozcuchal vlasy. ,,Zatraceně skvělý," zhodnotil.

Itachi na to nic neřekl, jen se lehce pousmál a vyjel z autem zpět na silnici. Jakmile se začali přibližovat k domovu, opouštěla ho opilost, kterou následně vystřídala těžká střízlivost a uvědomění si svých činů.

Itachi odemkl dálkovým ovládáním bránu u domu, auto zaparkoval před garáží a bez jediného slova vystoupil. Otevřel dveře od domu a hned si šel nalít sklenku něčeho ostřejšího. Věděl, že by už neměl, ale s tím, čemu nebo spíš komu právě podlehl, se plánoval vyrovnávat až zítra.

Sasuke ho do kuchyně následoval, taky se potřeboval něčeho napít, ale bude stačit voda. ,,Pořád čekám na odpověď."

,,Na jakou odpověď?" Itachi nepostřehl, že by se ho Sasuke na něco ptal.

,,Říkal jsem ti něco a tys mě ignoroval, vzpomínáš? Říkal jsem, že..." Odmlčel se, pak s jistotou pokračoval. ,,Že tě miluju."

,,To ale není otázka," namítl starší a znovu se napil. I když na něco takového mu nebude stačit ani celá láhev té nejlepší whisky, aby se s tím vyrovnal.

,,Takže ty na moje city kašleš?"

,,Sasuke, jsi opilý a tvoje chování po celou tu dobu naznačovalo, že bys mě nejraději viděl minimálně zakopanýho po metrem hlíny." Itachi ho něžně pohladil po tváři, dolil si whisky a posadil se i s lahví a sklenkou ke kuchyňskému stolu.

,,Lidi se mění. A co se týče toho, kde a jak bych tě nejradši viděl..." Významně se odmlčel, pár kroky došel ke stolu a jednou rukou se o něj opřel, pak se k bratrovi těsně naklonil. ,,Připoutanýho k posteli, zavázat oči a samozřejmě bez kousku oblečení na sobě."

,,Sasuke... čeho tím chceš dosáhnout? Chceš to natočit a obvinit mě ze sexuálního obtěžování?" Itachi zkrátka nevěřil tomu, že by se do něj Sasuke jen tak zamiloval. Na to ho až příliš dobře znal, nebo si to alespoň myslel.

,,Ne, zůstalo by to jen mezi námi. Chci tebe." Sasuke si zamyšleně skousl ukazováček mezi rty, pohled tmavých očí upíral nejen na svého bratra, ale zároveň kamsi do dálky, působil tak nějak vzdáleně.

,,Běž spát," řekl Itachi nekompromisně. Pak si dolil sklenku s whisky, obešel bratra a namířil si to k sobě do ložnice. Alkohol stihl vypít po cestě, takže v posteli už ležel na sucho, ale nijak ho to netrápilo, protože během chvilinky usnul.

,,Sobče," utrousil za ním a bezmocně se svalil na židli. Hlavu skryl v dlaních a jen stěží přemáhal vzlyky. Co to sakra udělal? Vždyť po něm vyjel a rozhodně ne jednou. Celý večer si snažil nalhávat, že se jejich vztah změní. Že by možná mohli... Ne, byl naivní. A svou vlastní vinou tak zažil další bolestivé zklamání, snad ještě horší než po tom, co ho Itachi opustil. Teď však s tím rozdílem, že ho za to nechtěl zabít a celkově vůbec necítil vztek. Pouze mučivý pocit rozpolcenosti a prázdnoty. Ani si tak neuvědomil, když ho mezi proudy hořkých slz přemohl spánek.

Itachi spal bez jediného probuzení až do rána. O to horší ale bylo vstávání. Motala se mu hlava a cítil, že na něj leze kocovina. Neměl ten alkohol míchat, teď už je však pozdě na litování.

Křečovitě se chytil zábradlí a vrávoravým krokem se dobelhal do kuchyně, aby udělal něco k jídlu sobě i Sasukemu... Sasuke... vzpomněl si najednou. Co se to jen mezi nimi včera stalo? Pamatoval si jen některé útržky a i ty by nejraději vymazal ze své paměti.

Sasuke už však dole nebyl. Dokázal usnout jen na pár hodin a tak se někdy k ránu probudil, potichu se osprchoval ledovou vodou a zmizel venku, aniž by zanechal vzkaz. On si to všechno pamatoval a tím víc se jitřily rány na duši.

Zhruba po hodině se vrátil, ale to ještě Itachi spal a tak se vykradl do svého pokoje. Nemělo smysl utíkat, jen by mu tím udělal radost. Nepochybně.

,,Sasuke! Budeš snídat?!" zavolal na něj Itachi z kuchyně. Dělal si vývar z česneku proti kocovině a napadlo ho, že by mohl prospět i Sasukemu.

Bojoval s pokušením říct že ne, ale nakonec po chvíli přecijen Sasuke seběhl ze schodů do kuchyně. Vypadal docela svěže, nebýt těch potemnělých očích, jimiž se vyhýbal pohledu druhého. Mlčky se usadil u stolu a čekal.

Itachi před něj po chvíli položil talíř vonící po kuřecím mase a česneku, načichla tím i celá kuchyně. Starši si pak sedl naproti bratrovi se svým talířem vývaru a beze slova se do toho pustil.

Ani Sasuke neměl potřebu vést konverzaci, rozhodně ne po včerejšku. Neochotně dělal lžící kroužky na hladině vývaru a dával si docela načas.

,,Je ti dobře?" zeptal se ho Itachi starostlivě. Nic zásadního si z večera nepamatoval, proto neměl sebemenší tušení, co jeho bratra tak trápí.

,,Jo, jasně. Proč by nebylo?" Nezmohl se ani na nucený úsměv. Takže si to buď nepamatuje nebo ano a dělá, že se nic nestalo. Co si to nalhával? Znovu se podivil svojí lehkomyslnosti.

,,Vypadáš, že tě něco trápí, nebo jsi nemocný?" Itachi mu sáhl na čelo, aby otestoval, jestli nemá teplotu. Když zjistil, že bratrovo čelo je chladné, nechápavě zakroutil hlavou.

,,Ne. Nic mi není." Už se k tomu nijak nevyjadřoval, jen odsunul židli a vstal. ,,Oběd nedělej, vezmu si něco sám." S těmi slovy odešel co nejrychleji do svého pokoje.

,,Ach... dobře." Itachi už si na ty Sasukeho nálady pomalu zvykla, proto nic ani nenamítl. Když nechce jíst, nemusí. Sklidit po něm jen věci ze stolu, neumyté nádobí dal do myčky a odebral s ek sobě do ložnice, aby se ještě trochu prospal.

Sasuke si sice myslel, že zůstane minimálně celý den v posteli, ale na to byl příliš netrpělivý a navíc už se nemohl tolik ztrácet v černých myšlenkách. Potřeboval být pořád venku, projet se po městě. Snad tu včerejší lekci nezapomněl.
Z předsíně sebral klíčky, rychle se obul a za chvíli už startoval auto.

Itachi si ničeho nevšiml, protože se mu podařilo usnout hlubokým spánkem. Ta noc mu dala opravdu zabrat. Chtěl se ještě aspoň na dvě hodiny prospat, než pojede do nemocnice, moc toho tam neudělal a práce se kupila.

Sasuke projížděl zpustlými ulicemi předměstí, i když aut už bylo na silnici docela dost, volant křečovitě svíral a skousával si ret, aby zadržel příval emocí. Proč zrovna on? Proč se musel zamilovat právě do něj?

Byl natolik ztracený v myšlenkách, že si téměř nevšiml, když mu přes cestu přeběhl nějaký stín. Prudce stočil auto na stranu, aby se mu vyhnul, ale díky svému psychickému stavu to tak úplně nevybral a v zatáčce dostal smyk tak nešťastným způsobem, že jako nezřízená střela narazil do stromu, který se hned na to přelomil v půli a z motoru začal stoupat kouř. Na rozbitém předním skle byly vidět krvavé stopy.

Itachi se po necelé hodině probudil daleko odpočatější, převlékl se tedy, vzal všechny potřebné věci a vydal se do garáže k autu, aby mohl jet do práce a dodělat to, co díky Sasukemu nestihl.

V garáži ho ale čekal šok, jeho auto tam nestálo, dokonce i klíčky zmizeli... stejně jako Sasuke. Okamžitě si dal jedna a jedna dohromady. Sevřel ruku v pěst a naštvaně udeřil do dveří. Na to už opravdu neměl. Zhluboka se nadechl a vydechl... hlavně klid.

V dálce se rozezněly sirény. A po chvíli i Itachiho mobil. Z reproduktoru se ozval ženský hlas. ,,Pan Uchiha? Prosím přijeďte ihned do nemocnice. Váš bratr měl velmi vážnou havárii a jeho stav je kritický."

Itachimu se na chvíli zastavil dech a snad i tep. Když se trochu vzpamatoval, jen do telefonu řekl: ,,H - hned tam budu." Pak se trhaně nadechl a nasedl do druhého auta. Věděl, že ho jednou určitě bude potřebovat a teď ten den nadešel.

Když dorazil do nemocnice, byl Sasuke stále ještě na operačním sále a po budově pobíhali všemožní lidé. Očividně tu byl dnes docela nával.

Itachi nejdřív ve zmatku bloudil, jakmile ale spatřil lékaře, který nevypadal nijak zvlášť zaměstnaně, rozhodl se ho zeptat.

,,Promiňte, před chvílí sem přivezli mého bratra, měl autonehodu a vůbec nevím kde je nebo co s ním je. Můžete mi pomoct?"

,,Právě je na operačním sále a nejspíš to bude ještě na dlouho. Počkejte tu a pokud bychom měli nějaké nové zprávy, někdo Vám dá vědět." Muž se povzbudivě pousmál. ,,Nejspíš dostal smyk a auto v zatáčce narazilo do stromu, pak začalo hořet a kdyby kolem nejelo další, dopadlo by to velmi špatně."

Itachimu se zatmělo před očima a následně se zhroutil na nejbližší polstrovanou židli. Hlavu schoval do dlaní a nekontrolovatelně se třásl. Bál se... neskutečně se bál. Ani těch tolik let odcizení, kdy se se Sasukem neviděl, nezměnily jeho city.

,,Nechcete něco na uklidnění?"

Itachi jen odmítavě zakroutil hlavou. V duchu se modlil, aby byl jeho malý bráška v pořádku. Dokonce ani stav jeho nejmilovanějšího auta ho nezajímal i kdyby mělo být poslední ze série. Nic Sasukemu nevyčte, hlavně ať je v pořádku, modlil se k bohu.

,,Kdybyste cokoliv potřeboval, stačí někomu říct." S těmito slovy lékař odešel pryč.

Itachi nechtěl nic jiného, než život svého bratra. Nemohl vůbec nic dělat a ta bezmoc ho uvnitř požírala jako kyselina.

Trvalo ještě asi tři hodiny, než za Itachim přišla sestřička. ,,Hlavu vzhůru." Usmála se a modré oči jí zajiskřily. ,,Už je mimo ohrožení života. Pokud chcete, odvedu Vás k němu na pokoj."

Itachi si viditelně oddechl. ,,Děkuju." S pobledlou tváří se zvedl z židle a rychlými kroky následoval sestřičku.

Dívka zastavila před jedněmi z bílých dveří, které kromě čísla vypadaly naprosto stejně jako ostatní a zavedla ho dovnitř. Pak se mlčky vytratila.

Sasuke ležel na posteli, křídovou barvou tváře se ztrácel v pokrývkách a obvazech. Hrudník se mu mělce zdvihal v nepravidelném tempu, do ticha bylo slyšet jen pípání přístrojů.

Itachi si sedl na okraj jeho postele a jen ho držel za ruku. Asi patnáct minut mlčel a lítostivě ho sledoval. ,,Sasuke..." promluvil nakonec. ,,Proč tohle děláš?"

Přirozeně žádná odpověď, jen rytmus pípání se trochu zpomalil.

Itachi ho hladil po hřbetu ruky a snažil se na něj mluvil. Slíbil mu, že mu nic nebude vyčítat, jen když otevře oči, že ho má rád a nikdy by si neodpustil, kdyby zemřel.

Těžko říct, kolik uplynulo doby, než se Sasuke mírně zachvěl a otevřel kalné temně černé studánky. Pamatoval si jen náraz a pak... nic. Při pohledu do bratrovy ustarané tváře si taky vzpomněl na něco dalšího, mnohem příjemnějšího. Současně s tím však přišla ta tupá bolest na hrudníku, spíše jen tlak. A kruté uvědomění.

Itachi trochu důrazněji stiskl jeho ruku, aby mu dal najevo, že je tu vážně s ním a lehce ho políbil na čelo. ,,To bude dobré, Sasuke," zašeptal se rty u jeho hlavy.

Sasuke se ho však malátně pokusil odstrčit. ,,Nesahej na mě," zašeptal a na chvíli bolestně zavřel oči. Netoužil po dotecích v mezích bratrství, které jen drásaly jeho rány na duši.

Itachimu už ten důvod byl jasný, ale nevěděl, co dělat. Má přistoupit snad na incest? Možná kdyby jen teď... aby mu bylo líp. Rty se něžně otřel o bratrovy a tiše zašeptal: ,,Jenom klid..."

,,Ne!" vyjekl odmítavě a posadil se, čehož hned zalitoval a se zaúpěním klesl zpátky na polštář.

Itachi úlekem nadskočil. Neměl to dělat, asi si to jen blbě vyložil. Teď svého unáhleného rozhodnutí litoval. ,,Odpusť..." S těmi slovy se zvedl z jeho postele a postavil se čelem k oknu. ,,Jestli mám odejít, stačí říct..."

,,Nechci, abys šel pryč, ale... prostě to nejde dál snášet." Skryl tvář do dlaní. Kdyby se rozbrečel, jen by to dokončil. ,,Byl jsem naivní," dodal tiše.

,,Co nejde snášet?" Otočil se Itachi na bratra.

Ne, nesmí se znovu dostat na stejný led. Sasuke si dobře pamatoval jeho reakci z předchozího večera, kdy mu vyznal své city. A znovu byl zklamaný tím stejným člověkem. ,,To nic, ignoruj mě. Tak jako vždycky," odvětil stroze. Mohl by to říct, ale dočkal by se jen další přednášky o zákoně.

Itachi si tedy sedl na židli v koutě místnosti a mlčel. Rozhodl se dělat přesně to, co po něm jeho bratr chce. Nechtěl riskovat jeho zdravotní stav svým neuváženým rozhodnutím.

,,Víš vůbec, proč jsem odjel?" ozval se po chvíli Sasuke. V duchu si odpověděl sám. ,,Kvůli tobě. Vždycky pro tebe budu ten mladší bráška a nic víc ne."

,,Myslel jsem si, že kvůli tomu, protože jsem neopětoval tvé city, ale asi jsem se spletl..." odpověděl Itachi s povzdechem.

,,Ne. Máš úplnou pravdu jako vždycky." Přitáhl si deku těsněji k tělu, začínala mu být zima. ,,Myslel jsem si, že další zklamání zrovna od tebe nepřežiju a hele jak to dopadlo."

Itachi k němu přišel, znovu se sedl na jeho postel a naklonil se k němu se slovy: ,,Tak proč jsi mě odstrčil, když jsem to chtěl napravit?"

,,Protože jsi to nemyslel upřímně. Jenom kvůli tomu, abych se uklidnil a zase ti lehkomyslně věřil." Sasuke roztřeseně vydechl. Proč se s ním vůbec bavil? Nemělo to smysl.

,,Chci ti jen pomoct. Pořád jsi můj malý bráška, na kterém mi záleží," řekl Itachi na svou obhajobu. ,,A pokud si vzpomínám, tak si mě nenáviděl a chtěl mě jen dostat do postele. Kdybych věděl, že mě miluješ..."

,,Tak co?" přerušil ho Sasuke studeně a upřel na něj svůj pronikavý pohled. ,,Choval by ses pořád stejně, možná hůř. Dočkal bych se přednášky o morálce a máš přece holku. Navíc... kdo by chtěl někoho jako jsem já? Za tu dobu mě máš už asi přečtenýho. Nikdo se mnou nevydrží."

,,Já ano. Přijel jsem kvůli tobě a dokud si nebudeš přát, abych odjel, tak tu s tebou zůstanu. Ani kvůli Emily se nechci vracet. Jen... zaskočil jsi mě. Nenáviděl si mě a najednou přijdeš s tím, že mě miluješ," řekl Itachi na jeden nádech.

,,Někdo mezi těmi city nedělá žádný rozdíl. Co ti k tomu mám říct? Jestli mi pořád nevěříš, s tím nic neudělám." Opatrně se posadil, rukou si prohrábl vlasy. Při tom se objevil zářivě bílý obvaz na předloktí, na jehož spodní straně však byla vidět zaschlá krev. ,,Rozhodni se teď a tady, bez ohledu na zákon. Dokázal bys mě milovat víc než jako sourozence?"