I'm not your friend 8 1/2

Ájinka má spoustu práce do školy, poprvé tedy vydá naše společné dílko Shira-chan ^^. Co se skrývá za Sasukeho záměry tušíme všichni, ale jestli Itachi konečně podlehne se dozvíme v dnešním díle.

---

Když Sasuke dohrál, uznal za vhodné jít si něco sníst. Po psychickém stresu mu vždycky vyhládlo. Odložil nástroj a ještě se převlékl do něčeho volnějšího a vydal se do kuchyně něco sezobnout.

Itachimu zatím dal vařit rýži. Měl chuť na něco lehkého a dietního. Váhu si sice nehlídal, ale jídla s nízkým obsahem tuku miloval, nezatěžovala tolik jeho organismus.

,,Co to bude?" Přicupital k němu Sasuke a snažil se staršímu přes rameno zahlédnout něco jako nápovědu.

,,Jen suchá rýže." Itachi se začal rozhlížet po kuchyni, kam si odložil gumičku, mokré vlasy na holých zádech byly dost nepříjemné.

,,A? To držíš dietu nebo neumíš uvařit něco lepšího?" Zasmál se a sáhl do kapsy pro gumičku, nosil jich tam víc pro různé případy. Když se prostě nudil, hrál si s nimi. Opatrně vzal vlhké prameny Itachiho vlasů a samým soustředěním mu při tom mezi rty vykukovala špička jazyka, jak je stahoval do gumičky. Pár na straně nechal jak to vždycky Itachi nosil.

Itachi tím byl mírně zaskočen. Bylo zvláštní, když se ho Sasuke dotýkal a ot o zvláštnější to bylo, když to nemělo sexuální podtext.

,,Mám na to chuť," odpověděl, když se trochu vzpamatoval.

,,Ale stejně... aspoň sójový maso ne?" Opřel se o linku vedle sporáku a propaloval svého staršího bratra zamyšleným pohledem.

,,Chci jen suchou rýži," namítl starší. Neviděl jediný důvod, proč by měl měnit své rozhodnutí.

,,Fájn. Už nic neříkám." Sasuke zvedl ruce na svou obranu a nevěřícně zavrtěl hlavou. Vážně jenom suchou rýži? To si nedovedl představit.

Itachi nechápal, proč se o to Sasuke tolik stará. To mu tolik vadí, že si k té rýži nic nedá? Svým způsobem to bylo vtipné. Taková kravina.

,,Ale mě doufám uděláš něco většího," pokračoval Sasuke neodbytně a nasadil psí oči.

,,A co by sis představoval?"

,,No tak asi rýži, když ji děláš. A k tomu nějaký maso. Nebo ne, mě je to jedno."

Itachi dal Sasukemu vařit jen další sáček rýže a pak dodal: ,,Jestli k tomu něco chceš, tak si to uvař." S těmi slovy po políbil na čelo, lehce se při tom o něj otřel ještě stále vlhkým tělem a pak se posadil ke stolu.

Sasuke něco pro sebe zaremcal a dvěma prsty se dotkl čela. Pořád tam ten dotek cítil... Přál si víc, ale nechtěl narušit tu křehkou rovnováhu. Vydal se k ledničce a vytáhl z ní plátky masa, ty pak nakrájel a rovnou si vytáhl pánev, aby si to osmažil.

Itachi zatím mezi hůlky nabíral svou lahodnou rýži. Schválně ji nechal trochu rozvařit, aby se líp jedla.

Sasuke dal na pánev olej a když se rozpálil, dal do něj proužky masa a k tomu přidal něco málo koření, sójové omáčky a tak podobně. Pánev pak přikryl pokličkou a plamen ztlumil, mezitím si šel sednout ke stolu a opřel se o lokty, zatímco upřeně sledoval bratra.

Itachi na sobě jeho pohled cítil, ale záměrně nic neříkal.

,,Takže teda nejedeš do Ameriky?" zeptal se po chvíli Sasuke a přimhouřil při tom oči.

,,Dnes každopádně ne." Musel by být blázen, kdyby ještě teď měl odletět, to by nezvládl ani superman.

,,Takže to máš pořád v záloze?" Sasuke s trochou nevole zaregistroval nutnost se zvednout a jít zamíchat maso, aby neměl připálenou večeři. ,,Přemejšlel jsi někdy o tom, že bych jel s tebou?"

,,Ty bys chtěl se mnou do Ameriky?" Itachi měl co dělat, aby se posledním zrnkem rýže neudávil.

,,Proč ne?" Pokrčil rameny. ,,Tady to časem omrzí a prej je to zajímavá země. Taky bych rád poznal Emily."

,,Dobře, někdy tě tam vezmu," souhlasil.

,,Okey. Díky." Usmál se a pak Sasuke nadzvedl pokličku, aby svoji večeři pořádně zamíchal a zesílil hořák.

Itachi zatím stihl dojíst svou večeři, talíř dal do myčky a šel se posadit do obýváku k televizi, třeba tam jednou budou dávat něco zajímavého. Možná by se mohl jít i obléknout, ale momentálně se mu nechtělo.

Ani ne za půl hodiny už si k němu Sasuke přisedl s talířem v ruce a zkřížil nohy do tureckého sedu. ,,Co dávaj?"

,,To ještě nevím." Itachi přepínal mezi programy, ale nic zajímavého neviděl. Lepší bude si asi jít lehnout.

,,Tak zkus nějakej film, ne?"

,,Žádnej nedávaj," namítl Itachi otráveně.

,,DVDčko znáš?"

Itachi se na něj otráveně podíval. ,,Já mluvil o televizi."

,,No tak tam nic nedávaj, tak si něco pustíme sami," odmítal Sasuke dál cokoliv přijmout.

,,Jak myslíš..." Itachi v duchu zatím přemýšlel, jak to skončí tentokrát. Doufal jen, že se opět nepohádají.

Sasuke se vítězně usmál. Co tentokrát? Na horory neměl moc náladu, takže... ,,Ale něco vyber ty."

,,Můj soused zabiják," rozhodl Itachi bez delšího přemýšlení. Tu komedii miloval.

,,Ok." Odložil talíř a klekl si na zem na čtyři, zatímco se přehraboval v obalech s DVD a hledal příslušný film.

Itachi sjel podvědomě Sasukemu očima na zadek. Nemohl si prostě pomoct, dlouho nikoho neměl a sex nutně potřeboval. Raději se proto od něj odvrátil, aby si toho nevšiml. Do kuchyně si dokonce došel i pro skleničku něčeho ostřejšího, po dlouhé době hledal odreagování u alkoholu.

,,Mám to," oznámil po chvíli Sasuke a vložil disk do přehrávače, ještě hmátl po ovladači a do druhé ruky vzal svoji večeři, když se usadil zpátky na gauč.

Itachi na jeden lok do sebe hodil sklenku whisky a svůj pohled upřel na obrazovku. Už teď cítil, jak se mu alkohol hrne do krve, moc toho nesnědl a navíc s dal hned tvrdý alkohol, místo klasického saké.

,,V pohodě?" Sasuke sjel pohledem na skleničku, ze které i na tu vzdálenost cítil původ obsahu.

,,Naprosto," odpověděl Itachi spokojeně. Alkohol mu zároveň otupil lehce smysly.

,,No jak myslíš." Ne že by se mu nelíbila představa přiopilého bratra, se kterým by si mohl dělat co chtěl a kdyby k tomu přidal i nějaké prášky, třeba by si na to ani ráno nevzpomněl. Zamyšleně si skousl ret a pak se zase odvrátil k filmu.

Itachi se zatím posunul na gauči o úroveň níž a s výrazem spokojeného dítětě sledoval svou oblíbenou černou komedii.

Chvíli Sasuke mlčel, než se přecijen ozval. ,,Nemohl by ses..." Odmlčel se a střelil pohledem po jeho odhaleném hrudníku. Do tváří se mu nahrnula červeň. ,,...oblíknout?"

,,Ne." Něco takového by Itachi normálně neřekl, ale plná sklenka whisky s ním udělala hodně.

,,Proč ne?" pokračoval Sasuke dotčeně, že nevyplnil jeho žádost. Nešlo o to, že se vedle něj cítil nesvůj. Jen prostě nemohl odvrátit pohled.

,,Je mi teplo a nechce se mi." Itachi si rukou prohrábal ještě stále vlhkou ofinu a znovu se pokusil soustředit se na film.

,,Ty to děláš naschvál, co?"

,,Ne, jestli chceš, můžu jít spát," opáčil Itachi naprosto nevinně se vší počestností.

Sasuke tedy uraženě zmlkl a soustředil svoji pozornost na zbytek jídla a film. Cokoliv, jen aby zahnal ten šimravý pocit v břiše.

Itachi se zatím zvedl, aby mohl odejít. Dokonce i v lehké přiopilosti si začínal uvědomovat, že se nehová správně. Raději se opravdu došel převléknout. Cestou zpátky se stavil v kuchyni ještě pro jednu sklenku whisky.

,,S tim pitim bys to neměl přehánět," zkonstatoval Sasuke suše, když uviděl skleničku v jeho rukách.

,,Nepřeháním to a jednou si to snad dovolit můžu," namítl Itachi podrážděně. Opravdu si musí někoho najít, pouze na sex, jinak se zblázní.

,,Hlavně že mě to zakazuješ."

,,Ty jsi nezletilý," namítl Itachi s varovně zdvihnutým ukazovákem.

,,A to je snad důvod?" odfrkl si a vstal, aby odnesl do kuchyně talíř.

,,Jo."

,,Já to tak neberu." Sasuke si nalil do skleničky vodu a napil se, pak teprve zamířil směr obývák a na svoje původní místo na gauči. ,,Jo a za tu kytaru díky. Nerad to přiznávám, ale získala si mě."

Itachi se pousmál. ,,Jsem ráda, že se ti líbí." Najednou to vypadalo, že je střízlivý.

,,Hmm..."
Dalších pár minut bylo ticho. Sasukemu se klížily oči, ale únavu nepřiznal a tak jen sledoval děj filmu. Cítil při tom tu podivnou vůni. Ne jako jídlo, ale tak nějak... zvláštní a lákavou. A přeci tolik známou.

Itachi zatím upíjel ze své sklenky a v naprosté tichosti sledoval film.

,,Hele půjdu si už lehnout," řekl po chvíli mladší a vstal. Nevědomky při tom přejel rukou po té Itachiho. Měl toho za dnešek dost a to ani nemluvil o tom, že bude muset od zítra po škole trénovat s kapelou. Naštěstí měl i jiné přátele než ty, co ho nechali... no radši nic.

,,Dobrou..." Itachi zůstal u televize. Film už vůbec nesledoval, ale nemohl se přinutit vstát.

,,Ty nejdeš?"

,,Ne."

,,Tak si tady klidně hibernuj. Nezapomeň jít do práce." S těmi slovy se Sasuke vydal k sobě do pokoje.

Itachi do sebe hodil celou skleničku naráz a vytáhl mobil. Pořád měl číslo na své blonďaté společníky z předešlého večera.

Sasuke si hned vlezl do postele a tentokrát vynechal chatování na laptopu a šel rovnou spát.

Itachi našel číslo v mobilu, ale když ho chtěl vytočit, spadl mu aparát na zem. Jen do něj naštvaně kopl a šel spát. Možná to je znamení.

Druhý den se probudil až v pět hodin odpoledne. Nějakou dobu tomu nemohl uvěřit, ale když to konečně přijal, zavolal do nemocnice a opět se omlouval, že nepřišel. Vážně se bude muset polepšit, navíc má Sasuke za chvíli ten koncert!

Za pár minut Sasuke už seběhl dolů. Měli po generálce a stejně se musel ještě stavit doma pro mobil, co si zapomněl. Na sobě měl černé triko a rockerským potiskem a k tomu kapsáče s řetězem, kolem krku pak obojek. ,,Už seš vzhůru, jo?"

,,Jo," zamumlal Itachi rozespale s kávou v ruce. ,,Půjdu se oblíknout a dovezu tě tam," dodal pak.

,,To nemusíš. Můžu jet zase busem."

,,V pohodě." Itachi odběhl zpět do ložnice, vzal si černé kalhoty a bílou košili rozepnutou do třetiny hrudníku. Vzápetí byl dole vedle Sasukeho.

,,Fajn. Za půl hodiny začínáme, tak pohni."

Itachi šel rychlochůzi k autu, odemkl garáž i vrata a vyjel na příjezdovou cestu, pak zamával rukou na Sasukeho, aby šel.

Sasuke si sedl na místo spolujezdce a ani se nepřipoutal, bylo to jen kousek od místa koncertu.

Itachi nepřekročil sice předepsanou rychlost, ale snažil se tam dojet co nejdřív. Nechtěl, aby to kvůli němu Sasuke zmeškal, i když s autobusem by tam byl určitě ještě dýl.

A za chvíli už byli na místě určení.

Všude davy lidí, křik a v nejrůznějších stáncích se prodávalo jídlo, pití i další věci jako třeba trička a přívěšky. Na pódiu zrovna hrála nějaká z těch neznámějších kapel.

Sasuke hned co našli parkovací místo vystoupil ven. ,,Najdi si nějakej flek, odkud všechno uvidíš. Je se na co koukat." S tím zmizel v davu lidí.

Itachi se jen podíval směrem k nebi a modlil se, aby to přežil. Nebyl prvně na rockovém koncertě, ale přeci jen to byl vždycky boj o holý život.

Sasuke ani ne po pár minutách dorazil k šatnám. Zběžně se prohlédl v zrcadle a mávnutím ruky pozdravil jejich bubeníka, rudovlasého sympaťáka z oříškovýma očima. Uchiha věděl, že se Sasori více než znal s Deidarou, ale od doby, co se rozešli, s ním ukončil všechny kontakty. Další dva členové jejich party byl mladík se střapatými hnědými vlasy a úsměvem od ucha k uchu, připomínal trochu Naruta, a kluk se zvláštně světle modrou barvou vlasů a divokým úsměvem.

,,No to je dost. Už jsem myslela, že náš v tom necháš," ozval se hlas za Uchihovými zády. Jejich zpěvačka, černovláska se svítivě zelenýma očima. Obvykle nosila brýle, ale teď měla čočky a svoje obvykle docela formální oblečení vyměnila za podobně rockerské jako měli všichni, kostkovanou sukni s opaskem se cvočky, tílko těsně pod hrudník a ve vlasech fialový proužek.

,,Jo určitě. Kolik máme ještě času?"

,,Pět minut, přibližně. Zatím si zopakuj text, pak uslyšíš, jak nás volají a hlavně se nezapomeň."

Itachi mezitím snažil najít nějaké přijatelné místo v davu, tak aby viděl, a aby se na něj zároveň nelepili zpocení fanoušci.

Hned jak za ohlušujícího potlesku odešla předchozí kapela a jeden z organizátorů ohlásil jméno další kapely, pódium na chvíli potemnělo a všichni ztichli. Ve vzduchu viselo napětí. Pak se rozzářil jediný reflektor na místo u mikrofonu. Stála tam ona černovláska. Hned s prvními tóny písně vzduch ještě zhoustl napětím, měla jemný a zvláštně melodický hlas. S posledním slovem, lehce prodlouženým, se rozeznělo dunění bubnů a kytar, prudká a divoká melodie.

Itachi najednou věděl, že udělal správně. Byla by obrovská chyba sem nejít a nevidět Sasukeho tak šťastného. Naposledy u něj takový výraz viděl, když byli ještě malé děti. Myslel si a obával se, že už nikdy nic podobného neuvidí, cítil, jak se mu po těle rozlévá příjemné teplo. Byl na svého malého brášku opravdu hrdý.

Po necelých čtyřech minutách skončila první píseň za hlasitého potlesku a výskotu publika. Kapely měly vždy tak dvě tři skladby, popřípadě ještě přídavek. Po téhle první se ale mikrofonu chopila nejprve zpěvačka a za svou kapelu vyjádřila, že je šťastná, že mají tak skvělé fanoušky. Když na její místo šel Sasuke, bylo slyšet ne zrovna málo obdivných povzdechů a dívčího chichotání. Neodpustil si při svém krátkém proslovu pár vtípků. Nedalo se přehlédnout, že i přes svůj vzhled frajírka se usmíval, upřímně a bez náznaku jakéhokoliv škodolibého úšklebku, který tvořil jeho masku posledních pár týdnů.

Itachi byl rád, že ten úsměv mohl zase jednou spatřit, nic jiného si od samého začátku ani nepřál. Dal by cokoliv za to, aby Sasukemu na tváři vydržel na celý život. Tolik mu na něm záleží, ale on to vůbec neví a možná ani vidět nechce. Nedivil se mu, ale pořád ho to trápilo.

Zadíval se do jeho černých očí a spokojeně se usmál. Věděl, že se ho Sasuke v tom davu nevšimne, ale jemu stačilo, že vidí on jeho.

Opak ale byl pravdou. Když Sasuke odcházel, aby znovu přenechal místo zpěvačce, s naprostou přesností blýskl pohledem po svém starším bratrovi a co bylo důležitější, úsměv mu ještě zjemněl a rozšířil se. Pak duhové reflektory ozářily pódium při další skladbě.

Přestože dívky před Itachim křičely jedna přes druhou, že se na ně ten kytarista usmívá, tak Itachi věděl, že ten úsměv patřil jemu. Nechápal pořádně čím si to zasloužil, ale udělalo mu to radost i kdyby to byl od Sasukeho jen taktický krok.

Takhle to šlo snad dobrých dvacet minut, než kapela za opětovného potlesku a všeobecného hluku odešla. Moderátor opět uvedl další skupinu.

,,Půjdeme dneska ještě vymetat pár barů, přidáš se?" zeptal se zrzavý bubeník Sasukeho se zlověstným zábleskem v mandlových očích.

,,Ne, mám už něco v plánu. Chvíli tady pobudu a třeba i klofnu nějakou tu holku." Uchechtl se a ještě pomohl kamarádům zabalit pár věcí, aby to pak zabralo méně času a s kytarou přes rameno se vydal do davu najít ten jediný důvod, proč odřekl propitou noc.

Itachi se zatím prodral z davu ven, zastavil se až u východu, kdy mu někdo poklepal na rameno. Když se otočil, zjistil, že je to blondýn, se kterým byl nedávno na večeři.

Trvalo několik minut, než se Sasuke zorientoval v mase lidí a zjistil, kde je východ. Pár metrů od svého cíle ale zpozorněl. Kdo to jako měl být? Vypadal tak stejně starý jako Itachi. Že by tady měli rande? Ani by se nedivil.

Vypadalo to, že starší Uchiha s blondýnem o něčem náramně vtipném diskutuje, jakmile si ale všiml Sasukeho, úsměv mu zmrzl na tváři. Pak to vypadalo, že se omlouvá a konečně se vydal směrem k bratrovi.

,,Kdo to byl?" zeptal se podezíravě, ale hned pokračoval: ,,Nebo ne, neříkej mi to. Nechci si kazit náladu, kromě toho, mě nemusí zajímat, jestli sis někoho našel."

Itachi zamrkal překvapeně očima. ,,Dobře, jak chceš. Mimochodem, byl jsi úžasnej... vy všichni." Pochválil ho uznale. Dokonce mu ani neušlo, že ta dívka na pódiu, byla ta samá, která ho přemlouvala v nemocnici, aby se šel na Sasukeho podívat.

,,Jo, hmm... díky." Rozpačitě se usmál a pročísl si rozježené vlasy na zátylku. ,,Co říkáš na naši hlavní hvězdu?"

,,Že je pěkně drzá a chytračí," zamumlal Itachi spíš pro sebe. ,,Skvělá, určitě tvoje přítelkyně," dodal vzápětí.

Sasuke se ale rozesmál, až chvíli nemohl popadnout dech. Lidé kolem se po něm zvědavě otáčeli, ale nevšímal si toho.

,,Jsem rád, že jsem tě pobavil." Itachi tomu sice nerozuměl, ale nijak se tím netrápil. ,,Je snad lesba?" napadlo ho po chvíli.

Hned jak jeho mladší bráška zvážněl a vydýchal se, teprve odpověděl. ,,Ne, není to moje přítelkyně. A to druhý... měl bych bejt rád, že to neslyšela. Je na kluky, ale ne na takový jako jsem já. Skoro bych zapomněl, že nějaká taková holka ještě existuje."

,,Dobře, nebudeme to rozebírat. Jestli chceš, abych už šel..." Itachi mu nechtěl zaclánět, když tu má tolik fanynek... a fanoušků.

,,Ne." Sasuke se ho letmo dotkl na ruce. ,,Chci, abys zůstal. Se mnou. Večer teprve začíná."

,,Tak dobře." Itachi se usmál a rozhlédl se kolem, jestli tu někde neobjeví něco zajímavého a zábavného. Asi šest metrů od nich spatřil stánek s občerstvením, tomu prostě nedokázal odolat.

,,Nejdřív se ale půjdeme najíst," zavelel.

,,Ale jenom něco lehkýho. Po hraní vždycky dost dlouho trvá vrátit se zpátky na zem a tělu ještě dýl."

,,Dobře, dobře..." Itachi jim oběma koupil sendwich se spoustou zeleninou a dokonce pro tentokrát objednal saké nejen pro sebe, ale i pro bratra.

Sasuke mu za to věnoval další krátký úsměv a tentokrát upustil od zvyku vypít to všechno najednou, jen upil z kalíšku a rozhlédl se kolem po nějakém volném místě. ,,Půjdem si někam sednout nebo radši projít?"

,,Volím procházku, ten dav je hroznej."

,,Dobře." Aspoň se ten alkohol rychleji vstřebá. Pomalým krokem se tedy Sasuke vydal po štěrkové cestičce.

Itachi se po chvíli začal rozhlížet po nějaké lavičce, když spatřil jednu mezi stromy. Bez zaváhání tam zamířil.

,,Neříkal jsi náhodou něco o procházce?" neodpustil si Sasuke poznámku, ale sedl si vedle něj.

,,Šak už jsme se prošli," namítl Itachi a upil trochu saké.

Sasukemu nevadilo tady jen tak sedět. Měli odsud dobrý výhled na pódium a možná že si dneska dá toho saké i víc. Nemohl se však zbavit toho trochu přiblblého úsměvu, který se mu usadil na tváři. Připadal si nějak jinak... jako ve snu. Bylo mu příjemně jako už dlouho ne.

Itachi se také podíval směrem na podium a opět upil trochu saké. Bylo mu nádherně stejně jako Sasukemu.

,,Je zvláštní takhle někdy prostě vypnout." Sasuke se posunul tak, aby na lavičce seděl na opěrátku a protáhl se.

Itachi jen pokýval hlavou na soouhlas a dopil zbytek saké.

,,Dáme další rundu?"

,,Když pro to dojdeš." Vyplázl na něj Itachi jazyk. Předpokládal, že po něm občanku chtít nebudou.

,,Ale platíš ty." Vstal a obloukem hodil kelímek do nejbližšího koše. Bude potřebovat asi něco většího.

,,Jak jinak." Itachi vytáhl z kapsy peněženku, přidělanou ke kalhotám trochu delším řetězem a podal Sasukemu papírovou bankovku.

,,Beru to jako jo." S tím se Sasuke vydal davem pryč k blízkému stánku.

Když se vrátil, psal Itachi zrovna někomu smsku, jakmile ho ale uviděl, schoval mobil do kapsy.

,,Chvíli tě nechám samotnýho a už si domlouváš rande?" Sasuke mu s úsměvem a nevěřícným zavrtěním hlavou podal asi dvojnásobně velký kelímek než předtím.

,,To bylo ohledně práce," namítl starší a vyplázl na něj jazyk. Vzal si od Sasukeho svůj kelímek a naráz ho vypil. Obvykle by ho pil alespoň dvacet minut, ale poslední dobou mu alkohol zvlášť chutnal.

,,Stejně to bereš ale nějak zhurta. Takhle ti nebudou stačit prachy ani na hodinu."

,,To si jen myslíš," zasmál se Itachi. Dobře znal stav své peněženky a věděl, že si může dovolit.

,,No jak myslíš. Pak si ráno nestěžuj, až tě bude bolet hlava." Vlastně v tom Sasuke viděl šanci. Když toho v sobě bude mít Itachi o něco víc a podle toho co věděl ohledně jeho sexuální abstinence... by to nemělo být až tak těžké. Tak proč to nezkusit?

,,Hlava tě bolí, jen když to míchaš," namítl Itachi chytře a šel vyhodit kelímek do koše. Sám si pak zašel pro něco silnějšího, a protože měl zvlášť dobrou náladu, vzal i Sasukemu.

Když se Itachi vrátil, Sasuke ho za to obdařil trochu nevěřícným pohledem. Ještě aby to sám zvládl. Sice znal svoje hranice, ale to záleželo na tom, jak dlouho tady zůstanou. A představa, že by se opil do němoty a nakonec k ničemu nedošlo... ne, to se prostě nestane. Jak tak Itachiho sledoval, musel uznat, že ty jiskřící oči, úsměv a mírně narůžovělá barva tváří vypadaly zvláštně přitažlivě.

Itachi pořád zaujatě sledoval pódium, dokud nedopil svou další dávku lihoviny, pak kelímek opět vyhodil do koše a zpět se usadil na lavičku o něco blíže k Sasukemu, nic tím ale nesledoval, nejspíš byl jen mírně přiopilý.

,,To bude úžasnej pohled, až všichni tady zjistí, co jsi měl k obědu," podotkl Sasuke s úšklebkem a zhluboka se napil saké, jinak ale nespěchal.

,,Nezvracím po alkoholu, to je tvoje specialita," pobavil se Itachi na Sasukeho účet, když si vzpomněl na ten jeho slavný mejdan.

,,Tak to byla podpásovka." Na útěchu do sebe Sasuke přeci jen hodil zbytek saké a už se rozhlížel po dalších. Cítil, jak mu do hlavy stoupá teplo a měl chuť se bláznivě rozesmát.