Divided II. - Pokušitel

Áno, tak se nám to líbí^^. Pokud budete dál takhle hodní, těšte se brzy na odměnu. Ave, Itachi!

---

Zelenýma očima sledoval mladého černovláska. Když kolem něj procházel, zastoupil mu cestu. "Sasuke, že?" Ušklíbnul se bělovlasý. "Dost se tu toho o tobě povídá…" Měl po ramena dlouhé, světlé vlasy, křídově bílý obličej, smaragdové duhovky a tenké rty. A také měl jen kalhoty z černé kůže, o to víc bylo vidět jeho vypracované tělo. Od krku mu visel o něco tenčí řetěz, než ten Sasukeho a konec měl zastrčený ležérně za lemem kalhot.

,,Doufám, že jenom to špatný. Zakládám si na děsivý pověsti." Sjel ho pohrdavým pohledem. Další mazlíček, hm? Určitě tady fungoval potravový řetězec jako jinde. Ale on se nebál. Neznal ten pocit, už dlouho ne.

,,Nijak moc. Co se včera stalo? Jakto, že tady teď v klidu vykračuješ po chodbě?" Zvědavě, ale docela nebezpečně naklonil hlavu a přivřel oči.

,,Lidi mě milujou, co k tomu říct?" Roztáhl ruce a zaklonil hlavu, na okamžik zavřel oči a hluboce vydechl, než se opět podíval na druhého. ,,Žárlíš snad, že na mě jeho moc nemá žádný vliv? Nebojím se jeho ani tebe."

,,Pochybuju. Ale o to nejde hlupáku." Zasmál se hořce světlovlasý. Pak zase zvážněl. ,,Nechápu že si tě nevzal. Nikdy to nevynechal, u novýho mazlíčka. Zajímá mě on, ne ty."

,,Tak co chceš po mě? Já nic nevim." Pokrčil lhostejně rameny a sebevědomě ho obešel.

Zadržela ho ale jeho ruka, když ho chytil tvrdě zády přirazil ke stěně. ,,Takže si tě ještě nikdo nebral, co?" Zle se ušklíbl.

,,Takový jako ty znám. Hromada keců a když dojde na věc, jsou neschopný." Koutek úst se mu zvedl do povzneseného úsměvu.

,,Ale ty mě neznáš." Ztlumil hlas, sevřel ho za zápěstí a otevřel nejbližší pokoj. Byl to nejspíš jeho vlastní, protože hned věděl, kde co má. Zavřel dveře a drsně ho hodil na zem. Během pár sekund byl u něj a zakleknul mu ruce. On byl vážně jeden z těch nebezpečnějších.

,,Zabije tě, až to zjistí. A já mlčet nebudu." Nebránil se, klidně čelil tomu pohledu.
,,Má mě rád, jsi novej, nikdo ti věřit nebude. A je to jeho chyba." Sjel mu dlaněmu po hrudníku a ve vteřině mu stáhnul kalhoty.

Sasuke se zachvěl, ale zakrýt se nepokusil. ,,Ubožák ubožákem zůstane." Na tom gestu, jak hrdě neodvracel pohled a ani neprosil, bylo něco povědomého.

Kimimara ale nic z toho neodradilo. Tvrdě ho chytil a zatáhnul za vlasy. Prudce ho pak otočil břichem k zemi a vytáhnul na čtyři.

Černovlásek zavrčel a pokusil se ho kopnout. Chtěl si udržet svou vyjímečnost a takhle... bude jen využitá loutka.

Násilník ho ale za nohu zkušeně chytil a dlaní mu přejel po zadečku. Lehce se ušklíbl. ,,Nemusím opakovat, aby ses nebránil, že tě to bude jenom víc bolet, že jo..."

Sasuke se však v jednu chvíli napjal a poprvé se projevil jeho výcvik z ulice, když se docela snadno odrazil a podkopl mu nohy z otočky tak, že mu i ne zrovna jemně roztrhl ret, přičemž se sám zvedl rychlostí blesku na nohy.

Muž ho ale vzápětí silou strhnul zpátky na zem. ,,Přihoršuješ si..." Zavrčel a v dlani sevřel jeho stehno, do něhož zaryl nehty. Najednou sebou trhl a zanadával, když ho čísi ruce pevně sevřely za zápěstí a nešetrně strhly stranou. Jakmile se ale otočil a zjistil, kdo to je, okamžitě zmlkl. Nad ním stál císař a v očích neměl nic než prázdnotu… tu děsivou nicneříkající prázdnotu. ,,Kimimaro."

Oslovený sebou trhl a při autoritě, která zněla z JEHO hlasu se poslušně postavil, ale hlavu držel skloněnou. Císař k němu začal pomalu postupovat a světlovalý instinktivně vždy o onen krok ustoupil. Najedou se mu z hrdla ozval výkřik… došel totiž nevědomky až k zábradlí a ztratil balanc. Císař se krátce zasmál a dlaní zatlačil na jeho hrudník. A pak už jen chvíle, než se ozval odporný náraz, smíšený s prasknutím kostí. A bylo ticho. Císař pořád stál a díval se z balkónu, ale ne na zem. Jenom na nebe. "Obleč se," dodal pak docela klidně. V jeho hlase nebyla ani stopa emoce z toho, že právě zabil člověka.

Sasuke se setkával se smrtí každý den, mnohokrát se jí i sám zúčastnil. Ale teď... Poslechl ho a oblékl se, pak vstal s cílem odejít. Neptal se, proč to udělal. Někdo mu chtěl vzít mazlíčka a tak za to byl potrestán.

,,Počkej na mě v mém pokoji," dodal pak ještě s ledovým podtónem, než za sebou Sasuke zavřel dveře.

Za pár minut už Sasuke čekal na přikázaném místě, uvelebil se v jednom křesle, nohy hodil přes opěrku a zdálo se, že snad usnul.

Když ho spatřil Itachi, měl co dělat, aby se neusmál. To, že si dovoloval víc, než ostatní, už mu pomalu přestávalo vadit. Snad se mu to i líbilo, ale to by si nikdy nepřiznal. Sobě a už vůbec ne někomu jinému, natož Sasukemu.

Při hlasitějším zvuku Sasuke líně otevřel oči a protáhl se jako kočka. Neděsil se toho předtím ani co bude teď. Jako kdyby měl hluboko v sobě zakódované pohrdání a bezstarostnost.

'Jeho Výsost' se ale jenom posadila na křeslo vedle něj a ty tmavé, neproniknutelné oči se zabodly na nekonečně dlouhou chvíli do jeho postavy.

,,Chtěl jsi něco kromě mě?" Zamrkal a nachýlil hlavu na stranu, zase se usmíval. ,,Já jenom že jsem ještě nesnídal, tak abych to co nejdřív napravil než mě zase ohneš k zemi."

,,To neplánuju." Ušklíbnul se na něj a pohodil neznatelně hlavou ke stolu na balkóně, na který kvůli hedvábným zataženým záclonám zevnitř nebylo vidět. Na něm byla jedna mísa za druhou, plné ještě horkého pečiva, různého ovoce, masa a jídla všeho druhu.

,,Mám skočit za tim Kimimarem? Předem říkám, že mě ani nehne."

,,Jdi se najíst hlupáčku." Ušklíbnul se císař pobaveně.

Sasuke se zamračil. ,,V tom bude nějakej trik. Chceš mě omámit, pak svázat a znásilnit. Nebo rovnou zabít." Nadechl se. ,,Nebo ne, spíš bys mě zdrogoval, abych se před všema znemožnil a pak teprve něco z toho."

,,Je to snídaně pro mě." Osvětlil mu s úšklebkem. ,,Nebo to mám před tebou ochutnávat, abys měl jistotu?" Zasmál se ironicky.

,,Ne. Můžeš si to celý sníst. Jelikož bych si vzal kousek a pak bych to musel nějakym způsobem zaplatit, načež bys mi neustále předhazoval, že to jen díky milosti samotnýho císaře jsem ještě nechcípnul hlady."

,,Buď umřeš hlady, nebo na jed. Vyber si." Pozvedl obočí, pak se zvedl a sám odhrnul závěsy, aby se moh najíst venku.

,,Je tu ještě třetí možnost." Vstal a přešel k němu. ,,Až mě získáš, moje tělo ten nápor najednou nevydrží," dodal šelmovským tónem.

,,Do té doby umřeš hlady," konstatoval klidně, aniž by se na něj otočil a pootevřel rty, aby si mohl ukousnout housky.

Sasuke se usmál a natáhl se, pečivo mu při tom neomaleně vytrhl z ruky a sám si dal sousto. Bylo lehce kořeněné, ještě teplé.

,,Zloději..." syknul Itachi, zvedl se na nohy a dotkl se svými rty těch jeho. Byl tenké a jemné... celkově byl Sasuke roztomilé stvoření, když spal...

,,To už jsem slyšel tolikrát. I horší jména. Třeba... ďábel." Při posledním slově se k němu těsně přiblížil a pak se zase s úsměvem odtáhl.

,,Nechápu proč." Ušklíbnul se jeho císař lehce, znovu se posadil, ale lehce si ho stáhnul k sobě na klín. Neudělal to ale tak, jak to bývalo zvykem v krčmách, kde návštěvníci sahali po děvkách... udělal to tak nějak... mimochodem. A narozdíl od Kimimara nenásilně.

,,Nechápat neznamená nevědět." Nechal se, dokonce se k němu otočil čelem. On vždy nenáviděl jinak než ostatní. Navíc... tak nějak věděl, že z něho strach mít nemusí ani kdyby teď sáhl po fyzickém násilí. Zavrtěl se a stiskl mu koleny boky. ,,Třeba, když si to zasloužíš, ti dopřeju to poznání."

,,Mám co chci a mám to hned," ušklíbnul se císař samolibě a pro jistotu ho ze sebe shodil. ,,A tebe teď nechci." Bylo to asi docela tvrdé a možná to ani nebyla pravda, ale slova pro Itachiho nic neříkala. On byl pán, on byl bůh a směl si říkat bez následků co chtěl.

,,To nebude trvat dlouho." Vstal a urovnal si záhyby tuniky. ,,Ale nemám na tebe nějak výrazný očekávání.
,,To znamená?" Rty se mu zvlnily do úšklebku a zvedl jedno obočí. Prsty v odporně pravidelném tempu poklepával na desku stolu z drahého dřeva se vsazenými hrudkami zlata.

,,Že bych se nedivil, kdybys nestál za nic." Otráveně mávl rukou. ,,Pokud nevadí, půjdu si zase lehnout nebo tak něco, při čem nemusim být nahej."

,,To už nebudeš muset. Rozhodl jsem se, že si z tebe udělám spíš poddaného než mazlíčka, povahově se na něj nehodíš," pronesl, jako by se nechumelilo. ,,Tím pádem budeš muset chodit oblečený od krku až k patám a kdykoliv zavolám, tak budeš na blízku."

Zastavil a pomalu se na něj otočil čelem. ,,Co?" zeptal se nevěřícně, zkřížil ruce na hrudníku a zamračil se. ,,Tak tohle teda ne. Pán si pískne a já se mám podle toho chovat? Proč bych měl dělat do umdlení jako ostatní?"

,,Protože tě nemám rád." Zasmál se nahlas a trochu šíleně tmavovlásek. ,,Něco ti ukážu. Běž teď do pokoje co je úplně vlevo na konci chodby a přiveď mi odtamtud toho, co tam bude." Nemusel to udělat, ale tady šlo o to, že člověk nikdy neodhadl, co plánuje.

Sasuke překvapeně zamrkal, pak ale zavrtěl hlavou a s tichými poznámkami se vydal splnit příkaz. I když by tomu tak sám neříkal, dělal to jen protože chtěl a ne, aby byl poslušný. Nezdržoval se s klepáním, jen vešel dovnitř pokoje.

Tam na posteli seděl trochu znuděně mladší blondýnek. Stejně jako každý tady v patře, i on měl kožené kalhoty a řetěz. Jednalo se tedy o mazlíčka. Hned jak se otevřely dveře, vyskočil na nohy, ale když spatřil Sasukeho, viditělně si oddychl.

,,Mám tě vzít za nim." Šel rovnou k věci, zdvořilost stranou.

Chlapec si povzdychl, ale bez poznámek přikývl. ,,Dobře..." Následoval Sasukeho po chodbě, aniž by pronesl jediné slovo.

Hned jak Sasuke vešel první, zavřel za sebou. Doufal, že to bude stát za to. Tušil totiž, o co půjde.

Itachi oba příchozí jenom sjel pohledem a spokojeně se usmál. Pak přivřel oči a zadíval se docela přísně na blondýna. ,,Naruto, jak mě máš pozdravit...?" Světlovlásek si okamžitě poslušně klekl na zem a rty se dotkl špičky císařových bot. Tentokrát se Itachi zadíval na Sasukeho. ,,A ty, jestli si chceš pozici mazlíčka udržet, tak to po něm opakuj..."

Sasuke zúžil oči a nejdřív se zadíval na Naruta a až pak na císaře. ,,Tohle není fér. Víš dobře, že to udělám. Proč mě rovnou nesrazíš na nohy?"

,,Protože si to užívám." Usmál se na něj sladce. ,,Opakuj nebo si běž pro nový oblečení." Za řetěz od svých nohou blonďáka docela tvrdě odtáhnul, ten si ale nepostěžoval na hrubé zacházení jediným slovíčkem. Věděl, že z obyvatel paláce se má nejlépe.

,,Hajzle." Zavrčel a klekl si, řetěz při tom zacinkal jako rolničky. Zopakoval po blonďákovi předchozí rituál a kysele se zašklebil. ,,Stejně to určitě chutná líp než ty."

,,To nezjistíš, když to nezkusíš..." oplatil mu pán stejně trpce. Pak natáhl k blonďákovi ruku. Na dlouhých, bílých prstech měl navlečeny ohromné, masivní drahocenné prsteny. Naruto se jazykem dotkl jednoho obrovského smaragdu, pak rty pomalu přejel po hřbetu jeho ruky, nakonec se špičkou jazyka dotkl bříška Itachiho ukazováčku, pak přivřel pomněnkové oči a s úsměvem tak dokonalým, že nešlo rozpoznat, jestli to hraje nebo ne, si jeho prst vsunul mezi rty. Císař sebou při tom dotyku skoro neznatelně cuknul, ale jinak na ten obdivuhodný výkon nezareagoval. ,,Nejsi lepší, že." Ušklíbnul se směrem k Sasukemu, který mu ještě pořád klečel u nohou. Neznělo to jako otázka... dokonce ani jako výzva. jenom pohrdavé konstatování faktu. Skoro, jako by pochyboval, jestli Sasuke dokáže jenom zpola Naruta napodobit, k němu natáhnul druhou ruku a povýšeně se pousmál.

,,K tomuhle se nesnížim. Ještě bych něco chytnul. Třeba hloupost a naivitu."

,,V tom případě běž a přines nám dvěma víno a něco sladkého z kuchyně. Naruto se tu zdrží," odvětil se smrtelným klidem v andělské tváři a zvedl ukazováčkem blonďákův obličejík ke své tváři.

Bylo téměř slyšet, jak Sasuke zaskřípal zuby. Ale najednou ho osvítila spásná myšlenka, přímo dokonalá. Musel se tomu usmát a na tom úsměvu bylo až něco děsivě přeslazeného. Pomalu ho chytil za ruku, dvěma prsty ze strany na zápěstí, jemně vsál do úst první článek jeho ukazováčku a pošimral ho na bříšku prstu jazykem.

Černovlasý krátce přivřel oči a výraz v jeho tváři o trochu ztvrdl.

Sasuke mu věnoval letmý polibek na kloub, pak lehce skousl tenkou kůži na hřbetu ruky a krátce zaryl nehty tam, kde zápěstí přecházelo do předloktí, než krátce vzal mezi rty téměř celý malíček a pak se úplně odtáhl.

,,Víno nejspíš bude muset počkat." Zavrčel císař, spouštíc ruku zpátky podél těla. Pak se otočil zpátky na blonďáka - vyjeveného z toho, jak Sasuke císaře oslovoval. Jenom na něj krátce kývnul a Naruto se hned narovnal a vyhoupnul se na nohy. ,,Jestli zůstaneš mazlíček, měl bys znát také jedno z pravidel. Nesmíš mě líbat." V poslední větě bylo poměrně hodně výhružného tónu. Když to dořekl, Naruto jemně prsty přejel skoro až s posvátnou opatrností po výrazných klíčních kostech, které odhaloval pozlacený límec císařova obleku. Pak se rty zlehka otřel o jeho a po lícní kosti se dostal až k jeho oušku, v tu chvíli ho ale císař jediným zvednutím ruky zarazil. Těžko říct, proč. Teď byla řada na Sasukem.

Zase ten úsměv, zlomyslný a vítězný, i když tu klečel na zemi a dělal, co se po něm chtělo. Nadzvedl se tak, že se dlaněmi opíral o jeho kolena a jak se přibližoval, rukama sjížděl stále níž, skousl mu spodní ret a krátkým důrazným kousnutím ze strany na jeho krk si pro budoucnost vytvořil viditelnou stopu. ,,Vůbec nikde? A ty mě líbat můžeš?" sykl tiše.

Císař se nadechl a zuby zlehka stisknul svůj plný, narůžovělý spodní ret. ,,Jenom na rty." Vydechl pak s mírným zamračením. Možná že se mu ďábel doopravdy říkalo oprávněně. Trochu sebou cuknul směrem od něj. ,,Už jsi skončil?"

,,Tak to mě nijak zvlášť neomezuje." Zadíval se mu do očí. ,,To záleží na tom, jestli chceš, abych tě dokončil."

Itachi velmi dobře postřehl, jak slovo "to" nahradil "tě". Byl o trochu vyšší, takže se k němu sklonil a přivřel oči. Černé řasy mu vykreslily pod onyxovýma očima tmavý vějířek ze stínu. ,,Víš, že když si hraješ s ohněm, dřív nebo později se spálíš..."

,,Já jsem oheň." (Shira-chan: Hra o trůny forever xD )Jak byl tak blízko, smyslně mu olízl rty a zase se stáhl.

Chytil ho pevně za zápěstí. ,,Každý v tomhle paláci by si měl dávat pozor na to, co říká. A specielně ty i na to, co dělá." Zavrčel potichu. Chtěl se kontrolovat, ale horko-těžko si teď, když se díval do jeho černých očí a na neodolatelné rty, vybavoval svoje důvody.

,,Já nejsem každý. To už ti mělo dojít hned jak jsem sem poprvý přišel." Přejel mu prstem po těch jeho jak jen mohl.

Císař jen nepatrně a zřejmě instinktivně rty pootevřel, ale v tu samou sekundu ho za řetěz od sebe nesmlouvavě odtáhl. ,,Běž do pokoje," rozkázal mu tiše, ale zároveň ostře a velitelsky. Chtěl se udržet a to co teď kvůli Sasukemu má si vybít na Narutovi.

,,Budu na tebe myslet, tak si to užij." Pobaveně mrkl a pak sám vstal. Když se rozešel ke dveřím, poslal mu vzdušný polibek a pak teprve odešel.

Tmavovlasý muž jenom zlostně přivřel oči. A stejně jako Sasuke musel poslouchat jeho příkazy, on nemohl donutit jeho, aby se choval tak, jak si to představoval. Jako boj dvou eg.

V příštím díle :

,,Musíme to stihnout..."

,,...jestli o něj nechcete přijít."

,,Nezapomínej, že teď jsi v pekle ty."

,,Jsme na tom stejně. Já tobě taky nevěřim."