Untouched 26 2/2

Ach ten omezený počet znaků :D

---

,,Leknul jsem se, po tom, co jsi odešel na mě začal mluvit divnej chlap, prostě jsem zpanikařil a utekl. Pak jsem vletěl pod to auto." Sasuke mu raději neříkal vše. Itachi nemusel vědět, že mu nabízel práci, ve které se člověk živí prodejem vlastního těla.

Starší Uchiha si povzdechl, ale nechal to bez komentáře. Mluvil už dneska ráno dost a vzhledem k tomu, že bylo 8:30 přibližně, nebyla to tak dlouhá doba. Itachi pod tíhou únavy přivřel oči, ale nepodlehl a ty lesknoucí se onyxy upřel na Sasukeho.

Sasuke se k tomu už víc nevyjadřoval. Nevěděl, co by k tomu měl ještě říct, navíc se začínal dost nudit. Nemohl se dočkat, až odsud vypadne, aby mohl vidět Hidana... i Sasoriho, ale na druhou stranu se nechtěl ani jednomu ozývat jako první, protože by to působilo dost vlezle.

,,Říkali doktoři něco o tvým zdravotnim stavu?" Tahle otázka ho zřejmě zajímala. Nedostatek spánku na něm byl čím dál tim víc znát.

,,Mám jen pohmožděnou nohu a otřes mozku, jinak nic vážného." Mávnul nad tím Sasuke rukou. Opravdu se cítil poměrně dobře, mohl dopadnout i hůř.

,,Nic vážného?" zopakoval kriticky jeho starší bratr a krátcce si povzdechl. Byl rozčilen, protože by měl o brášku strach, i když by měl jenom zlomený malíček. Nechtěl, aby se mu zase něco stalo. To už by vážně psychicky nezvládl.

,,Ne. To, co mi udělal Deidara bylo tisíckrát horší," začínal Sasuke opět rýpat, nemohl si prostě pomoct. Ten blonďák mu bude sídlit v hlavě snad až do konce jeho mizerného života.

,,Sasuke, přestaň. I jemu jsem ublížil. Tak to neházej zase na mě. Neni dítě a já nejsem zodpovědnej za jeho chování," zavrčel Itachi. Chápal, že Sasuke se s tím těžko srovnává, ale za to, co mu Deidara udělal nemohl jenom Itachi.

,,Strašně si mu ublížil... taky bych si nechal líbit, kdyby mě někdo trestal tak, že se se mnou vyspí. Ale máš pravdu, nejsi za tozodpovědný, je to jen můj problém a já si ho vyřeším... i bez tebe. Nejsi jediný, kdo o mě stojí a těm ostatním nebude lhostejné, co mi ten psychopat udělal." Tím mu Sasuke prakticky naznačil, že si plánuje najít někoho, kdo by se s Deidarou vypořádal místo něj. To, že odměna bude sladší víc než se předpokládá, už pochopitelně neřekl.

,,Sasuke, já ti řikal že už jsem si to s nim vyřídil... po svém. A nebylo mi to příjemný. Jemu ale asi víc. Pochopíš to konečně?" zaskučel a dotkl se špičkami prstů jeho tváře.

,,Já vím, zlomil si mu nos. Daleko radši bych měl tisíckrát zlomenej nos než byl jednou znásilněnej." Sasukeho ho chytil jemně za ruku, tváří se otřel o její hřbet a ještě řekl: ,,Nelam si s tím hlavu. Nejsi nenahraditelný."

,,Nech toho." zavrčel a ucukl mu. ,,Já nemyslel zlomenej nos. To bylo už dávno. Myslim to včera." Odtáhl se od něj.

,,Dobře." Sasuke se lehce usmál, o jeho slovech víc než pochyboval. Ta důvěra k němu byla ta tam a on ji nedokázal znovu najít, možná ji ani najít nechce. Ty jeho lži se moc krásně poslouchaly, o tom jak ho miluje, co všechno pro něj znamená, ale byla to jen prázdná slova bez významu.

,,Jo tak mi nevěř." Pokrčil Itachi rameny a odešel od něj na křeslo, aby si sednul a opřel si hlavu o měkké opěradlo. Byl unavený z probděné noci a z toho, jak ho měl neustále přesvědčovat. Chtěl mu už vážně říct: ty idiote, já ho zabil... ale radši se držel. Nějak tušil, že tohle by ho nepotěšilo.

,,A ty se mi divíš? Ty se mi divíš, že už po tom všem v tebe nemám důvěru? Ublížil si mi, zasáhl si moje nejcitlivější místo a na to se lehce nezapomíná. Vlastně ani nevím, jestli zapomenout chci." Sasuke se na něj nedíval, když s ním mluvil, protože věděl, že by to se suchýma očima nedokázal.

,,Nedivím se ti. Vždyť řikám že po včerejšku už to neudělá nikomu a ty ho už neuvidíš," zavrčel nevrle a netrpělivě jeho směrem.

,,To doufám, ale těch snů a toho strachu už se nikdy nezbavím." Bylo to prvně, kdy se Sasuke přiznal k tomu, že ho to soustavně ničí, jak ve snech, tak v normálním životě. Kolikrát se budil zpocený z odporných snů, ve kterých hrál blonďák hlavní roli.

,,Rád bych ti pomohl, kdybych měl jak. Víc než dát mu na pamětnou už nemůžu a to jsem udělal. Ale kdybys na něco přišel, dej mi hned vědět, hm?" mluvil už mírněji a s příměsí lítosti.

,,Já jen potřebuju někoho blízko vedle sebe, ale s tím mi ty zatím pomoct nemůžeš." Podíval se na něj a bolestně se usmál. Jak by jen mohl usínat vedle někoho, komu nevěří?

Starší Uchiha to "zatím" nepřeslechl, ale nijak to nekomentoval.

,,Vim že jsem otravnej, kdybych tě štval, pošli mě pryč, ale nepotřebuješ něco?" zeptal se starostlivě, protáhl se a upřel na něj černé oči.

,,Teď jsem ti řekl, co potřebuju, a že mi s tím nepomůžeš. Nic jiného nechci." Sasuke si dal ruce za hlavu a s mírným úsměvem sledoval strop. Vzpomínal, jak mu Hidan nedávno řekl, že nechce přijít o další osobu, kterou si zamiloval. Teď, když možná už navždy přišel o Itachiho, ta slova působila jako balzám na jeho duši.

,,Ne, já už to nebudu řešit a opomenu fakt, že nejsi upír a potřebuješ jíst a pít," povzdechl si a zavřel oči. Možná by se měl alespoň na chvíli prospat.

,,Nemám hlad ani žízeň. Radši se běž domů vyspat," doporučil mu Sasuke s povzdechem. Nechápal, proč tu ještě zůstává, stejně je tu k ničemu. O všechno se tu postarají sestry a lékaři a po citové stránce stejně strádat nepřestane, s tím Itachi nic nezmůže.

,,Já nechci odcházet." Zvedl oči v sloup. Pak najednou jeho oči posmutněly. Zvedl se, došel k bratrovi a jemně přejel svými rty po jeho tváři.

,,Jenže to vypadá, že budu muset..."

,,Když musíš, tak běž. Já tě tu nedržím." Sasuke ho chytil za ruku, kterou ho Itachi pohladil a pevně ji sevřel ve své. ,,Jen běž."

,,Řikal sem že musím. Teď tady vážně bejt nechci." Odtáhl se od něj a smutně se na něj usmál. Sekundu po tom, co se ho přestal dotýkat, do místnosti vešli asi čtyři nebo pět lidí. Sasori, Hidan, Kakuzu, Pein a Tsunade. Itachi zabodl pohled do země, kývnul nezúčastněně na pozdrav a co nejrychleji opustil místnost. Tsunade se usmívala, Hidan se tvářil starostlivě, Kakuzu a Pein si ho lítostivě prohlíželi a Sasorimu na rtech hrál jemný úsměv. Itachi si mezitím sedl na židli před jeho pokojem.

Tak proto, proběhlo Sasukemu hlavou. Na chvíli mu bylo bratra líto, ale když si opět vzpomněl na Deidaru, soucit ho přešel. Itachi si to zaslouží.

,,Jak... jak o mně víte?" zeptal se překvapeně příchozích.

,,Tvůj brácha mi o tom dal vědět. Řekl, že potřebuješ někoho, kdo tě bude mít rád... to nechápu. Vy jste se pohádali?" zeptal se překvapeně Hidan, který netušil, co mezi bratry ve skutečnosti je.

,,Jak se máš marode?" Políbil do červenovlasý na čelo.

,,To je ale idiot," ulevil si Sasuke. ,,Tohle bylo jen mezi námi. Vůbec ho neposlouchejte." Sasuke byl naštvaný, že o něm Itachi něco takového řekl. Nechtěl, aby si o něm Hidan myslel něco špatného.

,,To se stává, sourozenci se sem tam koušou," uklidnil ho Kakuzu. Itachi zatím upíral třpytivé modročerné oči do bílé stěny.

,,Já vím." Sasuke mu nechtěl říkat, že tady nejde o obyčejnou hádku dvou bratrů, ale o mnohem víc. Nepotřeboval, aby o nich někdo věděl.

,,Tak co? Co máš zlomenýho a kdy tě pustěj, hm?" Usmál se na něj Pein. ,,Ve studiu tě všichni pozdravujou. Už nám tam zas chybíš." Zasmála se Tsunade. Sasori se k němu sednul a něžně ho chytil za ruku. Jen tak, aby ho uklidnil.

,,Jen nohu a lehčí otřes mozku. Když se ton ezhorší, tak už budu doma zítra." Usmál se Uchiha. Bylo to od nich milé, že přišli. Něco takového opravdu nečekal... možná Hidana, ale že přijdou všichni, by ho ani ve snu nenapadlo.

,,Dávaj ti tu aspoň pořádně najíst, jsi jak špejle..." zasmál se Kakuzu a posadil se na křeslo v jeho pokoji.

Itachi v tu dobu rozmýšlel, jestli by neměl jít za doktorem a promluvit si o Sasukeho zdravotním stavu. Nechtěl nic vědět, ale ničilo ho poslouchat, jak se bratrů tón tak rapidně změnil, když s nimi mluvil.

,,Jo, ale maminka stejně vaří nejlíp," zasmál se Sasuke upřímně a letmo se dotkl Hidanovy ruky tak, aby to nikdo neviděl. Z těch všech lidí byl jeho srdcí nejbližší. Po jistých událostech si oblíbil i Sasoriho, ale zase v trochu jiném ohledu než Hidana.

Světlovlasý mu ruku jemně stiskl a lehce se na něj usmál stylem: zo bude ok. Tsunade mu na stolek vedle postele dala nějaký balíček jídla nejspíš z kfc a rebelsky se ušklíbla. ,,Budeme sabotovat jejich jídelníček..."

Itachi se mezitím zvedl a odešel dál od toho pokoje. Tohle doopravdy neměl za potřebí. Nemocniční chodbou došel až ke kanceláři doktora a odměřeně zaklepal.

,,Aby se pak nezlobili," namítl Sasuke s pohledem na jídlo. ,,Ale děkuju." Usmál se vděčně. Teď už mu opravdu jen scházelo láskyplné objetí. Tolik toužil po tom, aby bylo od Itachiho, ale věděl, že chce nemožné.

,,Nebudou se zlobit, když jim to neřekneš," zasmál se Sasori. Peinovi zazvonil telefon. Zvedl ho a krátce do něj mluvil s někým na druhém konci drátu. Pak zavěsil a pokrčil rameny.

,,Tak budem muset... manažér zas naplánoval tiskovku..."

Sasuke viditelně posmutněl. Cítil se mnohem lépe, když tu byli a doufal, že na chvíli bude moct zůstat s Hidanem o samotě a vyžádat si objetí, protože věděl, že od Itachiho se něčeho takového nedočká a ani nevěděl, jestli se to vůbec hodí. Možná by se mu ani neulevilo, zase by si vzpomněl na ty lži a všechno by bylo zpět.

,,Měj se tu hezky.." popřála mu blondýnka.

,,Kdyby byl problém nebo se ti prostě chtělo, zavolej mi..." Přejel mu světlovlasý nenápadně rty po těch jeho, když se k němu skláněl. Pak se pomalu všichni s přáním brzkého uzdravení přesunuli ke dveřím.

Kdy se Hidan od Sasuke odtahoval, políbil ho Uchiha jemně na krk a jen se zklamaně díval, jak všichni odcházejí. Teď už opravdu zůstane sám... aspoň bude mít čas si všechno pořádně nechat projít hlavou.

Na chodbě se odcházející parta narazila na vracejícího se Uchihu. Ten měl sto chutí se hned otočit a utéct, ale nemohl. Kývnul na pozdrav s odměřeným výrazem a jedinkrát zvednul oči. Střetly se s karmínově rudými. Dlouho se na sebe jenom dívali, pak se minuli beze slova. Nedalo se přesně určit, na co každý myslel.

Sasuke zatím zůstával na pokoji sám, bylo mu sice smutno, ale nestěžoval si. Byl rád, že aspoň mohl vidět Hidana a cítit jeho dotek, i když si nechtěl přiznat, že ve skutečnosti by Hidanovy doteky raději vyměnil za Itachiho. Po tom všem, co mu bratr provedl, si to opravdu pžiznat nedokázal.

Itachi chvíli váhal, než vešel do bratrova pokoje. Okamžitě se jeho třpytivé diamanty noci střetly s bratrovými temnými onyxy. Byl nádherný... a ještě krásnější by byl, kdyby sebou bez oblečení trhal pod jeho dote... DOST! Starší z Uchihů měl sto chutí praštit hlavou do stěny. Nakonec se omezil k pouhému smutně zkonstatovanému faktu.

,,Vypadáš... šťastnější. Díky nim... že?"

,,Rád jsem je viděl." Sasuke mu nechtěl lhát, vlastně si to Itachiho neštěstí docela užíval, ale na druhou stranu ho mrzelo, že se tak trápí. Viděl to na něm. ,,Pojď si ke mně sednout," řekl. Viděl, že se hodně snaží a nechtěl ho proto od sebe tolik odstrkovat.

,,Ani nevíš, jak bych byl rád, kdybych tě takhle dokázal jenom svým příchodem rozveselit já," povzdechl si tlumeně a opřel si hlavu o pelest nemocniční postele.

,,Já jsem přeci rád, že tu se mnou jsi... i když to tak nevypadá." Sasuke ho lehce pohladil po ruce. Vypadal tak smutně, že opravdu nešlo tvářit se lhostejně. ,,Ale nemusel si Hidanovi říkat, že potřebuju někoho, kdo mě bude mít rád," dodal vzápětí, protože kvůli tomu se na něj opravdu hněval.

,,No promiň, ale já se nemohl dívat, jak tě tady nudim a vědět při tom, že myslíš na někoho jinýho. Jinak... viděl jsem rentgen tvojí nohy. To tě to vážně nebolí?" Za starostlivost se mu podařila skrýt ta lítost, kterou měl vykreslenou na tváři.

,,Ach jo... nenudíš mě. Jsem s tebou rád, ale pochop, že zapomenout na Deidaru pro mě nebude lehké. Jsem dost majetnický a věrnost je pro mě to nejdůležitější. Ty jsi to doteď úplně ignoroval, zatímco Hidan... já nevím, ale myslím, že by mi dokázal být věrný. Ale nejsem s ním, kdybych tě neměl rád, tak už tě dávno pošlu do háje a spím mu teď v náručí," poukázal Sasuke na nezvratný fakt. Poznámku o své noze úplně ignoroval, jelikož měl v sobě plno léků proti bolesti, tak stejně nic necítil.

,,Já to chápu. Taky tě mám rád." Vypláznul na něj jazyk a ušklíbl se.

Sasuke s jen otočil na druhou stranu, čekal, že to bude brát s větší váhou. Opět se v něm spletl. Vlastně nikdy pořádně nevěděl, co si o něm má myslet. Přestože byl jeho bratrem, vůbec ho neznal.

,,Sasu, přestaň, víš jak nesnášim to tvý urážení..." zavrčel starší Uchiha a přejel mu prsty přes rameno, ruku, pas i bok

,,Tak se přestaň takhle chovat," namítl mladš Uchiha, aniž by se na svého brtra jen koutkem oka podíval. .

,,Promiň. Stačí?" Povzdychl si Itachi a přetočil se z boku na záda. Mohl by přestat dělat ve jedna a dvaceti blbiny.

,,Hm." Přesně tohle Sasuke opravdu nenáviděl. To prosté slovo promiň, člověk jím vždycky řekl moc a zároveň nic. Nikdy nevěděl, jestli má takovou omluvu brát vůbec vážně.

,,Dobře bráško, co mám udělat jako omluvu nad tim, že sem se teď zachoval jak blbec?"

,,Polib mě," řekl Sasuke okamžitě a otočil se na něj. Věděl, že tohle říkat neměl, ale nemohl si pomoct, tolik ho chtěl, i když tu byl Hidan, představoval si pod ním bratra. Sám sobě nemlouval, že to tak není, ale nešlo o nic jiného než hloupé lži.