Untouched 25

---

Za chvíli už zastavil před svým luxusním domem. Svlékl si sako, posadil se na gauč a rozložil si v rukou papíry.

,,Sasuke, koupelna je v druhém patře hned vpravo," poradil mu. ,,Já ti zatim vytáhnu něco čistýho.

Sasukeho ani nenapadlo protestovat. Bezmyšlenkovitě došel do koupelny, sám byl překvapen, že tam trefil a ze všeho nejdřív si opláchnul obličej studenou vodou, pak se na sebe podíval do zrcadla a řekl: ,,Pitomče. Tohohle určitě budeš jednou litovat."

,,Říkals něco Sasu...?!" zavolal na něj z obýváku Sasori. ,,Ručníky jsou ve skříni vpravo od vany."

,,Ne ne, nic." Sasuke se jen opřel zády o stěnu vedle umývadla a sjel po ní až na zem. Chvíli tam jenom bezmocně seděl, než se trochu vzchopil a zase se postavil, aby se mohl jít osprchovat. Studená voda ho snad probere... doufal.

,,Sasu...?" Červenovlasý se zády opíral o futra dveří. Těžko říct jak dlouho už. Jeho světlé oči sledovaly Sasukeho postavu, nijak nenasytně zkrátka přirozeně.

,,Hm?" Sasuke reagoval až překvapivě klidně, možná proto, že stál k Sasorimu otočený zády a navíc po té noci tak nějak pochyboval, že je něco, co na něm neviděl.

,,Víš že jsi neskutečně neodolatelnej?" zavrněl tiše se rty u jeho ucha, když mu ruce obtočil kolem pasu. Chtěl se držet, ale copak to šlo?

,,Vím," opáčil Sasuke sebevědomě a schválně se natočil tak, aby Sasoriho zmáčela právě tekoucí ledová voda. Ten pohled na jeho mokré vlasy a košili si se škodolibostí docela vychutnával.

,,Heh, mrcho..." ušklíbl se Sasori roztomile a přitiskl ho ke zdi. Vážně byl rozkošný... jak vzhledem, tak chováním.

,,Copak? Chceš si dát taky sprchu?" zeptal se Sasuke drze. Najednou měl chuť provokovat. Věděl, že by neměl, ale to pokušení bylo tak silné.

,,Ne, na sprchu chuť nemám..." přivřel červenovlasý lehce oči a jeho prsty se obtočily kolem Sasukeho zápěstí.

,,Tak to pak nechápu," dělal Sasuke hloupého, ale schválně se zadkem lehce otřel o Sasoriho klín. Snažil se, aby to působilo jako naprosto spontání a nevinný letmý dotek.

Červenovlasý neznatelně zaklonil hlavu.

,,To pochopíš..." zavrněl se sladkým podtónem. Neměl by... neměl, ale když je příležitost, krásné médium a ještě to provokuje, je skoro nemožné se uhlídat.

,,Když myslíš." Uchiha najednou prudce zaklonil hlavu tak, že si ji téměř položil na Sasoriho rameno. Chvíli to vypadalo, že chce mít jen přístup k Sasoriho krku, ale vzápětí červenovlasý pochopil, že chtěl jen nechat téct studenou vodu po svém obličeji.

Sasori jemně prsty sjel na jeho vnitřní strany stehen a rty se otřel o jeho lícní kosti. Druhou rukou mu podržel nad hlavou zápěstí přitisknutá ke zdi.

Sasuke jen tence vzdychl, pak se naklonil k Sasoriho krku a rty po něm neznatatelně přejel. Doufal, že se Sasori neudrží a povolí tak stisk na jeho rukou. A tahle teorie mu překvapivě vyšla, protože červenovlásek druhou ruku potřeboval, aby mu mohl prsty vjet do vlasů, zvrátit mu tak hlavu dozadu a vniknout jazykem mezi jeho rozkošně tenké rtíky.

Sasuke jeho polibek krátce opětoval, pak se od něj ale na chvíli odtrhl, aby se k němu mohl otočit čelem a znovu ho políbil, zatím co rukami bloudil po jeho dokonalém těle.

,,Víš, že tu jsi aby sis odpočinul..." zamumlal červenovlasý do Sasukeho rtů a natiskl se na něj ještě o něco těsněji, zatímco druhou rukou nahmatal kohoutek a otočil s ním tak, aby zastavil ten proud zbytečné vody.

,,Já si nezačal," namítl Sasuke se rty pořád přitisklými k jeho. Pak se rukami zapřel o jeho hrudník a s nevinným úsměvem se od něj odtáhl.

,,Dobře, vážně tě už nebudu mučit. Ale včera v noci jsi byl dokonalej..." zavrněl tiše a mezi rty stiskl jeho ouško. Pak se natáhl pro ručníky, aby se mohli osušit.

Sasuke se k tomu raději nevyjadřoval, jen se snažil udržet svoje krvinky na uzdě, aby nezrudl... nedokázal to, už teď vypadal jako čerstvé rajče. Alkohol je doopravdy zlo.

Sasori mu přes holá ramena přehodil ručník a neodolal, aby se rty a zuby jemně neotřel o sametovou kůži na jeho krku. Pak se odtáhl a druhým měkkým kouskem látky si vysušil mokré vlasy.

Sasuke jen v právě prožité slasti přivřel oči a zhluboka se nadechl, aby se ovládl a sám po něm nevyjel. Hormony ale nakonec k jeho smůle zvítězily. Za lem kalhot si Sasoriho k sobě přitáhl a rty se otřel o jeho lícní kost a ucho.

,,Ale ale," usmál se červenovlasý potěšeně s dobře znatelným slastným podtónem. Sjel mu dlaněmi na boky a uvěznil tmavovláska mezi svým tělem a zdí tak pevně, že když mu rukama zvedl stehna do úrovně svého pasu, nebyl pro Sasukeho problém se v té pozici udržet, nehledě na to, že Sasori by ho udržel i bez opory stěny.

Uchiha polekaně zalapl po vzduchu, protože obkládaná zeď byla ještě ledovější než voda. Jakmile ale na sobě ucítil Sasoriho horké tělo, vzrušeně zavzdychal. Jeho ruka pak bloudila po červenovláskově hrudníku až na podbříšek. Jen lehce přejel po zipu jeho klahot, než se ho rozhodl rozepnout.

Sasori lehce přivřel oči a ještě těsněji se na něj natiskl. Dlaněmi mu sjel od pasu až na ten dokonalý zadeček a pak do něj pronikl jedním prstem a zároveň mu vjel jazykem hluboko mezi rty.

Sasuke se převapením stáhnul, ale neodtáhl se od Sasoriho, jen mu pomalu rozepínal zip u kalhot, pak vjel rukou za i za jeho trenky a lehce ho pohladil po jeho chloubě.

Červenovlasý krátce zvrátil hlavu dozadu a prsty volné ruky mu obkreslil linku jeho úst, zatímco do něj vnikl i druhým prstem.

Sasuke se ho snažil ještě víc vyprovokovat a se stále větší intenzitou přejížděl po jeho údu. Bedlivě při tom sledoval Sasoriho výraz, jakmile viděl, že se nadechuje ke sténu, vjel mu jazykem prudce mezi rty.

Sasori zavrčel a rukou mu vjel do vlasů. Zaklonil mu hlavu, aby se mohl svými měkkými rty dostat na jeho bělostný krk. Lehce ho zkousnul zuby a pak se na poranění přisál.

Sasuke jen slastně vzdychl a plně se oddal té rozkoši, ale rukou stále přejížděl po Sasorího penisu. Sám se už jeho doteky svíjel blahem.

Červenovlasý si ho přidržel za boky a pronikl do něj. Bylo to dost prudce a trochu nešetrně, ale Sasori to spravoval jemnými doteky břříšky prstů na jeho stehnech a letmými polibky na jeho krku a klíčních kostech.

Sasuke nejdřív zaskuhral bolestí, ale Sasoriho doteky na něj měli blahodárný účinek, takže se po chvíli zcela uklidnil, dokonce se proti němu sám pohnul pánví.

Sasori spokojeně zasténal a prudce proti němu přirazil. Vážně byl úžasný... a to měl odpočívat. Přitiskl se na jeho rty a vášnivě ho políbil.

Uchiha se v hřebtě mírně prohnul, aby se Sasorimu do něj ještě lépe pronikalo a nechtěně se tak odtrhl od těch dokolaných rtů. Následně slastně zastenal a sám začal přirážet rychleji než červenovlasý.

Sasori krátce zasténal a aniž by přestal přirážet, položil si čelo na Sasukeho rameno a hlubokými nádechy se pokoušel srovnat dech i tep. Rty a jazykem při tom kreslil na tu bledou kůži různé ornamenty.

Sasuke se v ten moment zatnul nehty do Sasoriho zápěstí a se slastným výkřikem jeho jména vyvrcholil. Měl co dělat, aby se udržel a přivedl k vrcholu i svého milence.

Červenovlasý se pak svezl na zem a strhl s sebou i Sasukeho. Přerývavě se nadechoval a nechával v sobě bez pohnutí doznít poslední pocity z extáze.

,,Ty... jsi prostě... dokonalej..." dostal ze sebe zadrhávaně.

,,Kéž by," vydechl Uchiha. Dokonalý si opravdu nepřipadal. Kdyby byl dokonalý, tak nikdy nepřijde o Itachiho a nikdy ho nepodvede. Sám to ale pořád omlouval tím, že kdyby si Itachi nezačal s Deidarou, tak on nikdy po Hidanovi nevyjede.

,,Heh, na co ta skromnost." Otřel se Sasori jemně jazykem o jeho krk a vstal. Utřel se a začal ve skříni hledat čisté kalhoty a košili.

,,To není skromnost, jen upřímnost," namítl Sasuke s bolestným povzdechem... ano v posteli byl možná pro někoho dokonalej, ale po citové stránce? A najednou si vzpomněl na Hidana, tomu jedinému se snad zamlouval v každém směru.

,,Na, tady máš oblečení. Pak si můžeš jít lehnout, nebo ti něco uvařim k jídlu." Usmál se a při tom přehodil kalhoty a košili přes okraj vany.

,,Dobře, děkuju." Usmál se na něj Sasuke. Jakmile Sasori odešel, usušil se a oblékl. Mokré vlasy měl úplně splihlé, vypadal teď jako někdo naprosto jiný.

Jakmile byl Uchiha se svým vzhledem minimálně spokojený, šel za Sasorim do kuchyně.

Červenovlasý mu podal jídlo připravené z rýže, rajčat a sýra spolu s nějakým kořením.

,,Dobrou chuť."

,,Děkuju." Sasuke ještě letmo přejel rty po těch jeho, než se pustil do jídla. Chutnalo to výborně. Sasori uměl vařit stejně dobře jako máma nebo Itachi.

,,Jsem rád že ti to chutná," zasmál se Sasori a jemně ho objal. Pak mu ještě vtiskl polibek na tvář a šel si sednout naproti němu mezi hromadu papírů.

A Sasuke zatím u jídla přemýšlel, jestli udělal správně. Jeho život se úplně od základů změnil od toho dne, kdy se prvně vyspal s Itachim. Všechno získalo jiný směr a cíl. Sasuke z toho měl dobrý pocit, ale na druhou stranu se bál, jak to všechno skončí. Teď tu sedí naproti naprosto okouzlujícímu herci, ale co bude zítra? A jak vypadá pokračování? Tolik se bál každého dalšího dne.

Když Sasuke odcházel od Sasoriho, cítil se snad ještě unavenější. Domů se dostal během půl hodiny a hned padl do postele se slovy, že nic večeřet rozhodně nebude. Nakonec se ale přece jen zvedl, aby si šel udělat aspoň kafe na probrání.

Itachi chvíli ležel na posteli v hotelovém pokoji a upíral černé oči do stropu. Pak sáhnul po telefonu a vytočil Sasukeho číslo.

Ten jen zaraženě sledoval svůj mobil, přemýšlel, jestli to má vzít nebo raději počkat, až to Itachiho přestane bavit, ale nakonec se rozhodl pro zelené tlačítko.

,,Hm?" ozval se neutrálně.

,,Sasuke... rád bych tě viděl. Pokud bys měl zájem..."

,,Můžeš přece kdykoliv přijet domů, abys mě viděl," namítl mladší Uchiha líně.

,,Ne, doma ne..." odporoval tvrdě Itachi. Ještě máma a táta mu vážně chyběli...

,,Tak kde se chceš sejít?" zeptal se Sasuke rezignovaně.

,,Vyber si. Vzhledem k tomu, že je večer, pozval bych tě na večeři, jestli bys neměl nic proti..." vstupoval na tenký led a uvědomoval si to, ale risk je zisk.

,,Už jsem jedl a jsem totálně přežranej." Sasuke si chtěl trochu pohrát, ale žaludek měl opravdu plný.

,,To nevadí bráško, společná večeře neznamená jen jídlo. Především, ale spíš si popovídat."

,,Já myslím, že už jsme si všechno důležitý řekli, ale jestli na tom tak trváš..." Sasuke se mu nechtěl tak lehko odevzdat.

,,Rád bych. Dobře, uděláme malou zkoušku. Za půl hodiny u kulturáku na náměstí. Můžeš a nemusíš přijít. Zatím..." nečekajíc na odpověď zavěsil... nechal to na něm.

Sasuke jen naštvaně ěvihnul mobilem, ale nakonec se zvedl, převlékl se do čistého a pomalým krokem se vydal k náměstí. Zadek ho solidně bolel, takže musel opravdu chodit pomalu, aby zbytečně nenamáhal svaly.

I když byl na místě, nikdo tam nečekal. Na mobil mu přišla jen stručná zpráva od Itachiho, že se zdržel a už je v ulici vedle kulturního domu.

,,Tak si trhni," řekl si Sasuke tiše pro sebe a vydal se pomalu zase zpět domů. To on ho chtěl vidět, takže to on by měl také přijít včas.

Když kráčel ulicí kousek od místa, kde se měli sejít, najednou mu někdo přitiskl dlaň na oči.

,,Takže nejsi trpělivý. Správný přístup," zašeptaly jemu dobře známé rty jen kousek od jeho tváře.

,,Jsem, ale v tém případě jsem udělal výjimku," namítl Sasuke s úšklebkem.

,,Docela pochopitelné." Koutek úst pozvedl do úsměvu. Konečně mu odkryl oči. Mezi ukazováčkem a palcem držel drobnou růži, kterou mu pak jemně zastrčil za límeček. Nebyl romantik, ale tahle situace to vyžadovala.

Sasukeho jeho přístup trochu zarazil, ale nebránil se. Na rozdíl od Itachiho on romantiku zbožňoval. Nemusel se tedy zrovna dívat každý týden na Titanic, ale takovou pozornost měl rád.

,,Čím jsem si to zasloužil?" zeptal se bratra překvapeně.

,,Na to přijdeš sám. Ale pokud je nutné uvádět důvod, řekněme, za to žes přišel." Usmál se a oblek mu upravil. ,,Jdeme?"

,,Dobře..." Sasuke mlčky kráčel vedle bratra. Neměl nic, co by mu mohl říct. Sice si vzpomněl, jak večer seděli s Hidanem u Sasoriho a jak mu psal smsku, že mu chybí, ale když se o ní Itachi teď nezmiňuje, tak proč by měl on?

Starší Uchiha se ale zeptal na něco trochu obecnějšího. Deidara se momentálně stal trochu citlivým tématem.

,,Co tvoje herecká kariéra, hm?"

,,Dobrý," řekl Sasuke ďábelským hlasem. ,,Vlastně skvělý," opravil se. Nevěděl, jestli to Itachimu dojde, ale jelikož si to moc přál, tak to hodlal ještě víc upřesnit. ,,Tolik nových zkušeností za pár dnů..."

,,Ale, nepovídej," přehnal to Itachi s intonací. Doopravdy Sasuke... no, zřejmě se povedlo alespoň z části to, proč ho k herectví dotlačil.

,,Takže jsi nakonec rád? Věděl jsem, že tím rychleji dospěješ. Upřímně jsem ale nepředpokládal, že se s tím tak rychle srovnáš." To už mu držel dveře do luxusní restaurace.

,,Vlastně si na to všechno teprv zvykám, ale jsou tam úžasní lidé, kteří mi s tím dost pomáhájí... po všech stránkách," dodal pak Sasuke tiše, když si sedal k jednomu z mnoha stolů.

,,Alespoň že tak. Koukám, že ses tu dobu, co spolu nejsme, nenudil." Starší z bratrů si dvěma prsty poupravil kravatu u krku a elegantně si podepřel hlavu. Černé prameny vlasů mu padaly do bílé tváře a modravé oči podobné obloze bez hvězd se upíraly s neurčitou něžností přímo a jen na Sasukeho. Jako by nic a nikdo jiný ani neexistoval.

,,Jo, docela jsem si užíval." Sasuke nahodil úmyslně povýšený výraz, jakoby se na Itachiho díval z patra. Měl takovou potřebu mu to všechno vrátit, ale přesto věděl, že by stačil jen jediný jeho dotek a celý by se mu odevzdal... pokud by se ovšem nedokáza ovládnout, ale o tom pochyboval.

,,Slyšel jsem," odvětil jemně a nenuceně Itachi, aniž by dával cokoliv najevo. Jen se na něj upřeně a zároveň zvláštně zadíval.

,,A co ty? Jak ses měl s Deidarou?" zeptal se Sasuke provokativně. Byl si téměř jistý, že se za ním minimálně jednou zastavil.

,,Všelijak. Došlo k menšímu... konfliktu." Při posledním slově mu v očích zazářily nevyzpytatelné plamínky. ,,Dáte si něco k pití?" ozvala se usměvavá číšnice.

,,Můžete víno, bílé," dodal Itachi důrazně. Červené teď nemohl ani cítit.

,,Konfliktu? Doufám, že ne kvůli mně, nerad bych vám kazil váš dokonalý vztah," řekl Sasuke naprosto vážným hlasem. Nechtěl Itachiho zase tolik provokovat, ale nemohl si pomoct.

,,Samozřejmě, že kvůli tobě, Sasuke. Tak dokonalý ten vztah zase nebyl." Pozvedl Itachi obočí, jako by šlo o tak samozřejmou věc, jako že mládě koně je hříbě.

,,To mě opravdu mrzí, protože jste rozhodně byli lepší pár než my dva. Ale on by tě určitě vzal zpátky, je tebou posedlý," zavrčel Sasuke nelibě, vzápětí ale nahodil výraz naprosté nezúčastněnosti.

Itachi na sekundu pootevřel rozčileně ústa, pak se ale až odporně sladce usmál. ,,Ano, je mnou posedlý. Až nezdravě moc." Ten výraz smrtelného klidu až děsil. ,,Co si dáš k jídlu bráško?" zeptal se mile.

,,Říkal jsem, že nemám hlad." Opřel se Sasuke lokty o desku stolu, ruce spojil k sobě a položil si na ně hlavu. Jeho oči pořád sledovaly Itachiho sedícího naproti.

,,Takže jen něco menšího. Salát například?" pokračoval pořád stejným tónem. Zatím k nim přistoupila číšnice a do dvou sklenek nalila alkohol.

Sasuke při pohledu na víno okamžitě viditelně zbledl. Ještě teď se mu z minulé noci obracel žaludek.

,,Tak zeleninový salát," řekl a na sucho polkl, zatímco od sebe sklenici decentně odsunul.

,,Dobře." Staršímu Uchihovi imponovalo to, co se sklenkou udělal. Nedokázal se zbavit myšlenky, že Sasukeho by tak snadno neotrávil...

,,No a co ti moc sympatičtí lidé, hm? Pověz mi o nich." Jeho tón zněl nenuceně a byl v něm jasně zřetelný tón zvědavosti.

,,To, co jsem s nimi zažil, nemůžu teď říct, ještě nebylo ani deset." Vypláznul na něj Sasuke drze jazyk. Čekal jen na chvíli, kdy Itachi vybuchne a štvalo ho, že je zatím ledové klidný.

,,Ah, takže takhle," odvětil mu s nenarušitelným klidem. V tom hlase bylo něco nebezpečného. Žena před Sasukeho postavila mísu se salátem a Itachimu předložila objednaný steak. Starší Uchiha s poděkováním ladně sebral stříbrný příbor z ubrousku.

,,Hidan, hm?" Ostří nože projelo hladce masem a cinklo o porcelánový talíř. Itachi zvedl k bratrovi oči a něžně se usmál.

,,Ještě něco bych měl vědět?" Odlesky světel ze svíček, které restauraci osvětlovali, se mu odrážely v podobě rudých jisker topících se pod něžnou rouškou černého hedvábí. Zlehka uchopil do dvou prstů sklenku a přitiskl tenké sametové rty k jejímu křišťálovému okraji. Pak ji položil opatrně na stůl a špičkou jazyka si přejel po lince narůžovělých úst.

,,Ale dost pochybuji že máš ještě nějaké tajemství, nepletu se snad?" Naklonil se k němu a prsty mu s úsměvem přejel po tváři. Teď mu připadal tak roztomilý...

,,O Hidana ani tolik nejde," vyvedl ho Sasuke rychle z omylu. Samozřejmě, že i s ním si užil, ale teď myslel především na Sasoriho. Schválně neřel jeho jméno, aby si Itachi namáhal hlavinku.

,,A žádná další tajemství ani něco, o čem bys měl vědět, nemám," řekl se značnou ironií. Jakmile domluvil, nabodl na vidličku malou chili papričku a pomalu si ji vložil do úst. Po tvářích mu netekly slzičky ani se neptal na vodu, pálivé jídlo mu dělalo dobře. ,,A teď mluv o sobě, nii-san."

,,V porovnání s tebou jsem neměl tak "zajímavé" noci." Nadzvedl Itachi jedno obočí a lehce se k němu naklonil. Alespoň že už je samostatnější.

,,Kdo mluvil o nocích?" uchechtl se Sasuke. ,,Byly to i zajímavé dny." Čím dál víc si to užíval, jen se mu nelíbilo, že je Itachi pořád tak klidný.

,,Takže jsi dospěl od toho ustrašenýho kluka v hotelu k... kam vlastně, hm?" Usmál se a pobízivě mu dolil sklenku vína.

,,V tebe. Ten, co se vychrápe s každým, když má možnost." Věnoval mu Sasuke jeden ze svých nadřazených úsměvů. Pak upil trochu vína, aby se neřeklo.

,,Ne ve mě, já jsem ke svému bratru milejší." Podmanivě se ušklíbl a na chvíli položil svou dlaň ma hřbet jeho ruky.

,,Slovy možná, ale činy nikoliv," namítl Sasuke s bolestným podtónem. Nikdy mu nedokázal odpustit tu nevěru s Deidarou... ať už k tomu měl jakýkoliv důvod.

,,To bych zase netvrdil. Co kdybych ti řekl, že kvůli tomu, co ti provedl, jsem se ho napořád zřekl hm?" To že jinak ani už nemohl, nezmiňoval.

,,Že ti nevěřím. Neříkej mi, že ses s ním ani jednou po našem rozchodu nevyspal." Nabral si Sasuke další sousto a následně ho zapil vínem.

,,To jsem neřekl," hájil se Itachi, jako by to byla samozřejmost.

,,Tak o jakém zřeknutí tu potom mluvíš?" Pozdvihl Sasuke obočí v povzdechu.

,,To záleží na tom, do které chvíle zařadíme začátek toho 'navždycky', ne? Ujišťuju, tě že tak dlouho to neni." Složil příbory k sobě na talíř.

,,To jen vypovídá o tom, že vlastně ani ty sám nevíš, co ke mně cítíš a jestli jseš ochoten se smířit s tím, že pro tebe budu jediný. Sice si na začátku tvrdil, jak moc mě miluješ, ale tvoje sprostá touha po tom mi sebrat mou nevinnost neměla s láskou nic společného. Tak co tak najednou?... lháři," dodal poslední slovo s jistou dávkou opovržení.

,,Tvoje přesvědčení ti brát nebudu, bratříčku." Pokud to bude nutné, dokáže mu to. Každopádně byl pro něj Sasuke tvrdý oříšek a o to víc ho to přitahovalo a lákalo...

,,Pochopitelně, protože víš, že mám pravdu." Zahleděl se Sasuke do talíře. Tolik to bolelo. Opravdu si tehdy myslel, že ho Itachi miluje... jak bláhový byl! Hloupý, nezkušený kluk a to ho omlouvalo.

,,Ne. Ty ještě nevíš že pravdu nemáš." Lehce se naklonil,dvěma prsty mu za bradu zvedl hlavu a palcem přejel po jeho spodním rtu.

,,Jenom si myslíš že tomu věříš," zašeptal a odtáhl se, aby se mohl napít.

,,Ne, Itachi, právě naopak. Kdysi jsem ti věřil, ale pochopil jsem, že city nic neznamenají. Na co je láska? Jak vůbec vypadá? Každý ji vidíme jinak. Já si pod ní nevěru nepředstavuju, ty ano a proto spolu nemůžeme být, protože každý to vnímáme jinak. Neříkám, že tvůj smysl pro lásku je ten špatný, ale je jiný než můj. Zapomeň radši na mě. Najdi si někoho, komu nebude vadit, že mu zahejbáš, protože já se s tím nikdy nevyrovnám. Potřebuju někoho, kdo mě bude bezmezně milovat, někoho, pro koho budu jediný a to ty nejsi." Sasuke si přejel jazykem po rtu, aby z něj očistil Itachiho dotek, který na něm ještě pořád cítil a znovu upil ze sklenice s vínem.

,,Já to jako tak zásadní problém nevidím. Ostatně, když jsem navrhl, že si dáme pohov, bylo to naschvál, abych se naučil nepodvádět. A jestli si myslíš, že se tě vzdám, tak takhle jednoduchý to nebude." Usmál se Itachi a zaklonil se, aby se opřel o židli.

,,Můžeš se snažit jakkoliv, ale získat si zpět moji důvěru lehký mít nebudeš. Můžeš mít moje tělo, ale srdce..." tím mu Sasuke prakticky naznačil, že by se s ním teď bez odporu vyspal, ,,Možná teď mluvím jako nějaká pitomá holka, ale pro mě city, důvěra a láska znamená strašně moc. Vždycky jsem si myslel, že mi moji čistou pověst vezme někdo, kdo si toho bude vážit... i kdybychom se měli později rozejít, ale pro tebe to byla jen trofej, nic víc."

,,Ach bože." Povzdychl si starší Uchiha rezignovaně. ,,Ty už si jak Deidara. Ten taky neustále řiká o tom, co chci, co mám a nemám rád, co cejtim. No to snad sakra musim vědět nejlíp já sám." zaskučel odměřeně a naklonil se k bratrovi.

,,Přemýšlej Sherlocku. Co se tak dělá s trofejí? Vystavíš jí, aby byla vidět. Copak jsem se s tím někde chlubil? K čemu by mi to asi bylo. Ne, já už odmítám tohle řešit. Až si uvědomíš, že to co cítím musím vědět nejlíp já stejně tak jako to co cítíš víš nejlíp ty, pak se o tom bude mít smysl bavit. Dřív ne. A nemysli si, že bych se s tebou vyspal dřív, než by ta psychická přitažlivost byla na nižší úrovni než fyzická." Nemluvil afektovaně, byl klidný a vyrovnaný s chladnou sebedůvěrou, která nešla zlomit.

,,Ne, já upřímně nevím, co cítím, jsem zmatený, ale jedno vím jistě... nevěřím ti. Všechna ta krásná slova, která si mi šeptal, jakoby se proměnila v prach. Při vzpomínce na ně se už neusměju, ale chce se mi jen brečet a řvát. Možná mě miluješ, ale vedle mě taky miluješ i jiné. Možná, že po citové stránce k nim necítíš to, co ke mně, ale po tělesné... Jsem dost majetnický, to bys mohl vědět a dělit se prostě nechci!" S těmi slovy vstal Sasuke prudce od stolu a odešel na záchod, aby si opláchl obličej.

Itachi sice měl nutkání jít za ním, jenže pak by si byl jistý, jak by to dopadlo a on dnes neměl v plánu nic víc než maximálně dotyk rukou na neutrálních místech. A kdyby byl se svým bratrem v jedné uzavřené místnosti bez lidí... tak by to asi nezvládl. Odsunul talíř a zadíval se na odraz svých černých očí v lesklém skle.

Sasuke se po chvíli vrátil, sednul si ke stolu a mlčky se pustil do jídla. Na Itachiho se ani nepodíval, protože mu pořád zazlíval tu nevěru a ještě jeho horší vymluvy.

Itachi se jenom ušklíbl a pak už mu úsměv z tváře nezmizel, když ho sledoval. Při tom se sám sebe ptal, jestli Deidaru doopravdy miloval. Nikdy by nad tím nepřemýšlel, ale Sasukeho přístup ho nutil. Je možné zabít toho, koho miluju...? Ne, to není... je určitě možné zabít sebe. Nebo někoho jiného. Ale ne dotyčného. S blonďákem si jenom užíval a měl ho rád. Tak to je. Chudák, ještěže se to nedozvěděl.

Sasuke do sebe po jídle hodil celou sklenku vína, pak se podíval na Itachiho se slovy: ,,Jestli je to všechno, tak už půjdu." Nechápal smysl téhle večeře, jen by se ještě víc pohádali.

,,Jo, a někde spadneš a něco si zlomíš. I když jsi toho nevypil moc, na přehlédnutí určitých věcí to stačí." Vypadal dost nekompromisně.

,,Jsem v pohodě," odsekl mu Sasuke. Copak ho chce snad doprovodit? Sice alkohol skutečně špatně snášel, ale to Itachi vědět nemusel.

,,Hm. Jo, já vim." Zvedl se a podal mu bundu, ale nevypadal ani trochu přesvědčeně. Peníze nechal na stole, nerad čekal na číšníka a tady na to byli zvyklí.

Sasuke mu bundu vytrhl z ruky, zapnul si ji a šel schválně pár kroků před ním v domnění, že ho to brzy přestane bavit a nechá ho být. Neplánoval vůbec jít domů, chtěl se projít na čerstvém vzduchu.

,,Nevěděl jsem že alkohol v tobě vzbuzuje agresi," povzdychl si jeho bratr téměř neslyšně, takže si ani nebyl jistý, že to Sasuke slyšel. Šel za ním. Nezrychlil krok, aby ho dobíhal. Jestli se mu to tak líbí, bude to respektovat. Samozřejmě že se chtěl i přesvědčit, jestli dorazí domů v pořádku. Ať to bylo jakkoliv, prostě už si nepřál aby se jeho bratrovi v pozdním šeru ve městě stalo totéž, co v tom lese. To před ním taky utíkal.

Ani Sasuke nejevil zájem o komunikaci. Nějakou dobu si udržoval stále tempo, když ale přicházeli do parku, který byl úplně na opačné straně než jejich dům, zpomalil, protože už nemohl a mírně se mu motala hlava.

A jeho bratr šel pořád stejně rychle, takže za chvíli už šel vedle něj a taky by ho minul, takže musel zpomalit. Nemohl si nevšimnout, že jeho bráška sem tam na kamenité cestě v parku šlápne vedle. Lehce ho podepřel, ale bez jakéhokoliv jiného úmyslu, než mu pomoct a na tom chladném doteku to bylo i poznat.

,,Pohádali jsme se," pronesl klidně do ticha, které sem tam narušovala jen vzdáleně projíždějící auta.

,,Tak mě nech bejt." Vysmekl se mu Sasuke a sedl si na nejbližší lavičku. Ruce založil do klína a díval se do země. Když slyšel blízko sebe vzdalující se kroky, myslel si, že Itachi odešel.

Jeho bratr to slyšel, ale naschvál ho při tom nechal a v nastálém šeru se za lavičkou opřel ramenem o kmen menšího stromu u cesty.

,,Ach jo," povzdechl si Sasuke v domnění, že je sám a zvedl se z lavičky. Chvíli chodil sem a tam v trávě, než si do ní sednul a následně lehnul. Jen lehce přivřel víčka a nasával chladný vzduch. Chtělo se mu z toho spát.

Itachi se jemně usmál a když na chvíli zavřel oči, naklonil se nad něj tak, že kdyby je otevřel, spatřil by Itachiho tvář asi deset centimetrů od své.

,,Já to slyšel," pronesl dostatečně hlasitě.

Sasuke sebou polekaně trhl. ,,Jak..?! Nebyl ani schopný dokončit větu. ,,Proč tu ještě jsi?" zeptal se nakonec, když se z toho šoku trochu vzpamatoval.

,,Na to přijdeš sám." Přesvědčivě přivřel oči, odtáhl se a narovnal.

,,Ach ta odpovědnost starších bratrů," uchechtl se Sasuke, pak jen znovu zavřel oči, usmál se a vypadalo to, že usnul.

,,Na tu bych se v tak velké míře nespoléhal, bráška tě nedostane domů, když teď usneš..." zašeptal a podle jeho horkého dechu poznal, že má rty skoro u jeho krku.

,,Bráška nic dělat nemusí," namítl Sasuke rozespalým hlasem a jak se nadechl, tak se jeho krk automaticky dotkl Itachiho rtů. Mladší z bratrů jen polekaně zalapal po dechu, ale neodtáhl se.

,,To je pro brášku bohužel problém," zavrčel starší Uchiha a se sebezapřením se odtáhl. Povedlo se mu to celý večer, povede se mu to i teď. Mimojiné tím i vybočoval z řady, protože jak Hidan, tak Sasori i Deidara částečně, se kvůli jeho vzhledu neovládli a jen mu potvrdily, jak krásný je. A Itachi byl teď ten jediný, který mu vzdoroval i tímhle a Sasuke musel vědět, že i jemu se líbí a nejen to.

Sasuke k němu ale najednou natáhl ruku a pohladil ho po tváři.

,,Sasori, prosím," řekl pak žádostivě směrem k bratrovi. Ani po minutce ticha mu nedošlo, že si spletl Itachiho se Sasorim.

Jemně, ale zato důrazně sevřel Itachi jeho ruku, kterou se dotýkal jeho obličeje a odtáhl ji ze svého dosahu.
,,Vidíš? A přesně proto, že Sasori by tě teď přitiskl k zemi, začal tě líbat a osahávat, já ti řeknu ne."