Na hřbetu koně 2

Ájinek má rýmičku a krkbolístek (hele, já vymyslela vlastní slovo :D) a po dlouhém uvážení se rozhodla, že alespoň v pondělí zůstane doma, takže.... asi budu zveřejňovat povídky :D.

---

Ráno se vzbudil svěží, bez kašle i rýmy... bohužel. Opatrně přistoupil k zrcadlu a se zhnusením si prohlížel svůj poškrábaný obličej.

,,Pitomí rodiče, pitomá farma, pitomej Itachi..." zanadával si potichu.

Se zaklepáním, ne až po něm, jak se o sluší a patří, vstoupil už dávno oblečený Hidan.

,,Tak super, teď jsem tě šel vzbudit. Poď mi pomoct s balíkama." Ušklíbl se na něj světlovlasý. Hned tak po ránu měl opravdu energie, že by jí mohl rozdávat.

Pff... to určitě, řekl si Sasuke v duchu.

,,Sorry, ale nejsem přizpůsobený na tahání nějakejch balíků a jsem si jistý, že rodičům by se to nelíbilo," pokoušel se z toho vyvléknout. Rozhodně neměl v úmyslu tady pracovat, to si raději půjde hodit mašli někam do stodoly.

,,Jo, to vidim. Ale neboj, to není nikdo ze začátku. Rodiče souhlasili, že tu pomůžeš. Tak na sebe něco hoď a mazej dolu, budu čekat, ale ne dlouho." Usmál se na něj Hidan.

,,Budeš čekat dlouho, nebo nemusíš čekat vůbec," řekl Sasuke, jakmile se za Hidanem zavřely dveře. Pak se začal pomalu převlékat. Vzal si černé kalhoty, značkovou mikinu i boty. A ještě dobrých dvacet minut se prohlížel v zrcadle, jak zhnusenou má tvář. Doufal, že se mu to zahojí dřív, než se vrátí. Takhle by vzbudil u svých přátel jen posměch.

Tou dobou světlovlasý už doopravdy nečekal. Stál na asi deset metrů vysoké hromadě a shazoval metrákové balíky sena dolů, aby je mohl Jimmy odvézt traktorem.

Když se Sasuke milostivě uráčil sejít schody dolů, Hidana tam nenašel a jelikož nevěděl, kam šel, tak se ho rozhodl najít, aby o něm snad neřekl, že ji líný. Tak to není... jen nemá rád zvířata, hnůj a farmy.

Vyšel na dvorek a nezaujatě se rozhlédl kolem sebe. Viděl jen slepice a zase slepice...

Byla to skutečně přiblblá zvířata, ale jako pečínka byly výtečné, stejně tak jejich vejce. Ale ono je doopravdy těžké spojit si to všechno dohromady.

Na chvíli zaslechl smích ze stodoly. Hidan totiž sletěl do dvoumetrové hluboké mezery mezi balíky, která tam logicky vznikla, protože byli kulaté a vedle sebe. Deidara stál pod balíky a nemohl se ani narovnat, jak moc se smál. Hidan celý zmizel ve slámě a jenom strašlivě nadával.

Sasuke se za tím zvukem otočil, ale nešel tam, najednou si to rozmyslel. Vydal se přesně opačným směrem a procházel se okolo různých menších stavení zřejmě se zvířaty. Za jedním se pak posadil na zem a hlavu schoval do dlaní.

,,Bože, za co mě tak trestáš?" začal se litovat. Připadal si jako největší chudák ze všech, nikdo nemá tak hrozné prázdniny.

,,Jakto, že nepomáháš klukům?" Za ním stál jeho bratr a přes rameno měl přehozenou koženou uzdečku. Tentokrát na sobě měl jiné oblečení, než obvykle, to si musel každý, kdo ho alespoň jednou viděl, okamžitě všimnout. Jeho kalhoty byly teď mnohem užší, celé černé a na nohou měl tmavě hnědé, vysoké, kožené boty.

,,Už si poradili beze mě," namítl Sasuke. Pak vstal ze země a zase o kousek popošel, chtěl se co nejméně nápadně vypařit z Itachiho dohledu. Vůbec se mu nelíbilo, že je ten magor pořád za ním. Hlídá ho skoro jako kdyby byl jeho starší bratr, což vlastně geneticky je, ale jinak ne.

,,Mazej jim pomoct. Nebo můžeš jít se mnou. Ale i kdybys šel, tak se běž omluvit. I tobě lidi pomáhaj, tak to jednou udělej naopak," zavrčel a stáhl si z ramene uzdečku, aby ji mohl rozepnout. Mířil samozřejmě do stáje. I když všichni brigádníci tu byli na práci, Itachi se specializoval na koně.

Sasuke nafoukl uraženě tváře.

,,Tak za prvé - já sem vůbec nechtěl, z toho vyplývá za druhé - kdybych tu nebyl, nikdo by mi pomáhat nemusel, za třetí - já si nikoho o nic neprosil." Mladší Uchiha se očividně cítil uražený. Po chvíli ale pustil vzduch z pusy ven, sjel Itachiho pohledem od hlavy až k patě a zeptal se: ,,A ty jdeš kam?"

,,Nikam nejedu, trénuju tady na kruhu jednu klisničku pana Chayolia na Steeplechase." Ten muž byl jedním z nejvlivnějších podnikatelů Tokya, což bylo docela překvapení nejen pro Sasukeho teď, ale i tenkrát pro Itachiho, když ji sem tenkrát přivezli s požadavkem, aby se jí pokusil připravit na zkoušky právě Uchiha.

,,Chm... nuda. Jedno horší než druhý. Nesnáším zvířata, nesnáším kytky, nesnáším farmy a vůbec nesnáším to tu celý! Nechápu, proč bych tady měl vůbec něco dělat!" Sasuke se znovu opřel o stěnu stavení a sjel po ní na zem. Kdyby mu bylo pět, možná by se i rozbrečel, takhle tu jen seděl jako hromádka neštěstí.

,,Jak chceš. Jenom upozorňuju, že snídaně je za dvě hodiny. A znáš to.. bez práce nejsou koláče..." Pokrčil rameny. Jinak řečeno, myslel tím: začni něco dělat, nebo si budeš muset jít hledat borůvky do lesa.

,,Nemám hlad," odsekl mu mladší naštvaně. Věděl, že dřív nebo později ho dostane, ale momentálně měl takovou zlost, že na to ani nepomyslel. Naopak ho napadlo něco daleko lepšího. Došel si k sobě do pokoje, vzal si ty nejnutnější věci a pomalým krokem se vydal pryč po prašné příjezdové cestě. Tady už doopravdy nezůstane ani minutu. Nebude dělat něco, co je mu proti srsti.

,,Sasuke," tichý hlas zarazil mladšího Uchihu. Farmář seděl u hlavní brány a jeho staré moudré oči se skoro s otcovskou péčí dívaly na tmavovláska.

,,Co je?" zeptal se trochu mírnějším tónem. Bylo na něm ale vidět obrovské odhodlání odejít a už se sem nevracet. Pár kilometrů zvládne ujít pěšky a zbytek dá stopem. Nějak se zkrátka zpět do Tokya dostane.

,,Na slovíčko, mladíku." Kývl na něj stařík mírně. Někoho mu připomínal... a on věděl přesně koho. Čekal, nenaléhal, ani neprosil. Jen se na něj díval těma pomněnkovýma očima, které už toho tolik zažily.

Sasuke se na chvilku zastavil, otočil se na něj, založil ruce na prsou a čekal. Ať už mu ten chlápek řekne cokoliv, stejně tu nezůstane.

,,No tak Sasuke, pojď si sednout, nechci tu na tebe křičet..." vysvětlil mu farmář a poklepal dlaní na zem vedle sebe. Nejednal s ním jako s klukem, ale jako s mužem, nikdo tu nedělal ve věku rozdíly. Jen ke starším lidem se tu chovala úcta.

Sasuke protočil panenky, ale posadil se. Nechtěl být zase tolik neuctivý, ale na druhou stranu tu neplánoval zůstat ani o hodinu déle. Cítil se tu mizerně, jako kdyby hodili ptáka do vody a řekli mu: ,,A teď se nauč plavat."

,,Víš, když jsem tě viděl, říkal jsem si, jestli existuje člověk, ke kterému bys vzhlížel, kterého bys respektoval..." Podíval se na něj a lehce naklonil hlavu.

,,Neexistuje. Odmala mi předhazovali Itachiho - pán, který všechno ví, všechno zná, ve všem je lepší. Nikdo mě nepřijal jako Sasukeho, všichni chtěli, abych byl Itachi, jeho kopie. Tehdy jsem si řekl, že nebudu jako nikdo, budu sám sebou, budu Sasuke a tak to zůstane." Bylo to prvně, kdy Sasuke poodhalil něco jiného ze svých pocitů, než je odpor k venkovu a další důvod, proč nemá rád vlastního bratra.

,,To chápu. V tom pravděpodobně tvoji rodiče chybovali, ale jsou to taky jen lidé. I když to, co dělali, nebylo správné. Přemýšlels někdy nad tím, proč od vás odešel on?"

,,Ne a je mi to jedno. Prostě odešel a ani já mu nestál za vysvětlení, tím pro mě jako bratr i jako lidská bytost skončil. Ale pochybuju, že o tom se mnou chcete mluvit. O co jde? Nebudeme to protahovat." Sasuke se chtěl dosat domů ještě dnes, v noci by to pro něj mohlo být nebezpečné. Několikrát slyšel o tom, jak auta s temnými skly projížděli městy a vesnicemi, kdy unáší hezké dívky a kluky pro prostituci. On o sobě dobře věděl, že je víc než hezký.

,,Ne, pořád spěcháš. Nemyslím jen teď, ale celkově. Jediné, co chci, je promluvit si s tebou. Spěcháš i v utváření názorů. Odsoudíš člověka rychle a pak se bojíš svůj názor změnit, aby sis nepřiznal svou chybu. To jsem totiž taky vždycky dělal."

,,Tady nejde o to, co je správně nebo špatně, prostě nesnáším venkov. Nejsem povinen to tu milovat. Jsem prostě kluk z města, no a co? Je na tom něco zlýho? Klidně si tu hnijte mezi dobytkem, já si zase shniju mezi hustým silničním provozem." Sasuke pořádně nechápal, kam tím rozhovorem míří.

,,Nikdo ti tu nic nezazlývá, ani tě do ničeho nenutí. Milovat to tu nebudeš, dokud se o to sám nepokusíš. Proč chceš zpátky?" zeptal se pak, skoro spontálně, prostě se s ním chtěl jen bavit. Když Sasuke na chvíli jen vypnul, vážně si s ním dokázal pohovořit, jako s dospělým mužem.

,,Chci zpět mezi svoje kamarády a daleko od br... Itachiho." Málem se přeřekl a nazval Itachiho bratrem, to by si nikdy neodpustil. ,,A hlavně chci město. Tady je tak neuvěřitelná nuda a hnus."

,,Zkus si udělat kamarády i jinde, v tom je i zábava. Nudíš se tu proto, že to chceš. Možná bys tomu tady mohl dát šanci." Usmál se na něj důvěřivě.

,,Nechci jiný kamarády, mám rád ty svoje. Nepotřebuju nic měnit, stejně odsud jednou zmizím tak jako tak. Zkuste si žít ve městě a pak mi něco povídat." Sasuke se opět postavil na nohy, upravil si pomuchlané triko a plánoval pokračovat dál v cestě odsud.

,,Já žil ve městě, dokonce ve stejném domě jako ty." Zasmál se stařík zastřeně.

,,Heh?" Sasuke už tomu všemu přestával rozumět. Co se to tu proboha děje? Dělá si z něj ten chlápek snad legraci?

,,Ah Sasuke, zjistil bys tolik věcí, kdyby ses lidem víc otevřel. Zkus to někdy." Poradil mu farmář upřímně. ,,Zkus to ještě, to ti radím. Ale nebudu naléhat. Chceš odjet? Pojď se mnou, zavoláme rodičům. Nemusíš utíkat, někdy je cesta upřímnosti nepříjemnější, ale zato lepší."

,,Tak jo." Sasuke věděl, že máma s tátou budou nadávat, ale nějak jim to už vysvětlí. Chtěl by vidět je na svém místě, určitě by odsud utíkali ještě dřív než on.

,,Chceš jim volat, nebo tady tomu dáváš druhou šanci? Pokud ti něco vadí na chování kluků, promluvím s nimi. Chtěl bych, aby se ti to tu líbilo. Ale to musíš chtít i ty." Pomalu se zvedl na nohy.

,,Zavolat. Vadí mi jen Itachi... měl jsem ho rád a on si pak odejde bez rozloučení." Na Uchihovi bylo vidět, že se až příliš trápí minulostí. Nebo ho možná ani tak nebolela, jako spíš štvala. Cítil se tak podvedený, když Itachi jen tak zmizel.

,,A vlastně máte i pravdu - já nechci. Nemám rád zvířata a nevidím jediný důvod, proč bych s tím měl začínat."

,,Víš, já věřím tomu, že kdykoliv, když nedáš někomu šanci, jí pak někdo nedá tobě." Usmál se starý Jimmy a odvedl ho do kuchyně, kde mu podal starší, ale pravděpodobně stále funkční telefon. Pak se posadil do křesla proti Sasukemu a čekal. Byla to pevná linka, takže nemohl nikam odejít, kvůli drátu.

Sasuke si tiše povzdechl, odložil telefon a zamumlal něco ve smyslu: ,,Nesnáším řeči starých chytrolínů." Představa, že by on někdy něco udělal a nedostal šanci, ho přesvědčila. Už jednou od mámy slyšel, že když chce někdo odpuštění po bohu, musí se nejdřív naučit odpouštět on sám druhým jejich chyby.

Stařík jeho rozhodnutí akceptoval se stejnou tváří, jakou by pravděpodobně měl, kdyby se Sasuke rozhodl volat.

,,Běž pomoct klukům, ať můžete jít rychleji na snídani." Poradil mu ještě s pokývnutím hlavy.

,,Okey," opáčil Sasuke rezignovaně a se svěšenou hlavou se vydal do stodoly. Nemohl uvěřit tomu, že se podvolil, určitě za to bude chtít brzy nafackovat. Tušil, že tady to nebudou žádné prolenošené prázdniny, jako byly tu předešlé.

,,Sasu? Kdes byl sakra, mohls mi pomoct zadupat Hidana do sena." Ušklíbl se blondýn, ale bylo vidět, že ho Uchihova přítomnost potěšila. Hidan se asi z pětimetrové výšky sehnul a natáhl k černovláskovi ruku. ,,Chytni se, sházíme pár balíků na toho idiota."

Zdálo se mu to, nebo mu skutečně bolndýn řekl ,,Sasu"? Uchiha se při tom oslovení lehce otřepal, nesnášel, když mu někdo tak říkal, jako by nestačílo, že ho tou hnusnou zkomoleninou oslovuje máma. Ale nic neřekl, jen lhostejnce pokrčil rameny a sjel pohledem balíky slámy.

,Dělej, buď ty metráky budeš shazovat se mnou dolu, nebo je pomůžeš blondýnce tahat za stodolu." Pozvedl světlovlasý obočí na Deidaru a ten se jenom opovržlivě zamračil. On a Itachi sice byli muži od rány, ale měli rádi to své jisté. Kdežto Hidan byl duší i tělem rebel.

Sasuke analyzoval v duchu situaci a nakonec se vyškrábal k Hidanovi, protože jeho práce mu přišla mnohem zábavnější. Navíc teď vedl s Deidarou tichou válku za to oslovení, aniž by o tom blondýn věděl.

Hidan se někdy jenom posadil a prostě balík skopl. Nebylo úplně jasné, jestli naschvál míří na muže pod sebou, nebo ne, ale Deidara musel častokrát uskakovat a na jeho nadávky mu Hidan odpovídal jen prostým ,,nekecej a makej".

,,Shoďte ještě dva a bude to stačit," zavrčel blonďák na oba. Jeho práce byla vážně o dost namáhavější. Ani jednou si ale nestěžoval. To se tu prostě nedělalo.

Sasuke na něj raději nemířil, když shazoval balíky dolů, možná by mohl, ale nechtěl si tu zbytečně zadělávat na další problémy. Nešťastnou náhodou ho ale jedním z nich trefil. Za omluvu mu to ovšem nestálo, na to byl až příliš hrdý. Nejraději by byl, kdyby tam stál Itachi, te by nevyšel ze stodoly bez modřin.

Deidara naštěstí vždycky našel rovnováhu, ale když Hidan se Sasukem slézali z balíků dolů, pohotově je chytil oba za jednu nohu a stáhnul tak, že sletěli z dvou metrové výšky na zem. Nebylo to bolestivé, spíš škádlení. Hidan černovláska i sebe pohotově vytáhl na nohy. ,,Tak jdeme na snídani?"

Sasuke měl chuť něco sprostého Deidarovi zdělit, ale raději se zdržel jakéhokoliv komentáře, protože věděl, že by si tím nijak nepomohl ani neulevil. Navíc měl hlad a těšil se na snídani. V duchu se modlil, aby nepotkal Itachiho. Nechtěl s ním přicházet do kontaktu, pokud to nebude nezbytně nutné. Pořád měl v hlavě ten den, kdy odešel... bez rozloučení, bez vysvětlení. Ani rodiče mu tehdy nebyli schopni říct, co se stalo.

Na stole ve velké sednici, která sloužila jako jídelna, kuchyň, obývák i společenská místnost dohromady, stály rozložené košíky s ovocem, pečivem, máslem, sýry i marmeládou nebo medem. Na červeně čalouněné židli seděl Jimmy a spokojeně natahoval z dřevěné dýmky. Hidan doslova přistál na místě po jeho pravici, Deidara zůstal stát a sáhl po nejbližší housce.

,,Kde je Itachi?" Farmář se ani nenamáhal zvednout oči od jídla. Hidan pozvedl na Deidaru a Sasukeho smyslně obočí a když odpovídal, přejel si do úšklebku zkroucené rty jazykem.

,,Nemůže, zajíždí mladýho hřebce..."

Deidara na něj udělal potáhlý obličej a dupnul mu bolestivě na nohu.

Sasuke nechápal, o čem to spolu mluví a možná to raději ani vědět nechtěl, protože si začínal domýšlet zvláštní věci. Jako kdyby jeho bratr snad... byl na kluky. Ne to určitě ne! Taková blbost. Připadalo mu to naprosto nereálné, i když vlastně přesně nedokázal určit proč. Vždyť Itachiho přeci ani moc nezná, tak proč by měl vědět jeho orientaci? Každopádně jestli je to pravda... Hlavou se mu honily šílené plány, jako toho využít a zneužít.

,,Kterýho?" zavrčel stařík ze svého rohu.

,,Jazzmana." Protáhl znuděně Deidara. Ty Hidanovy narážky ho rozčilovaly. Světlovlasý to věděl a přesně proto to dělal.

,,Co budeš dělat odpoledne?" Probodl ho Hid pohledem. Blonďák dělal, že ho náramně zajímá, jak moc dobře bude mít namazanou housku máslem.

,,Chtěl bych s Itanem spravit ten most. A ty bys měl jet s Jimmym do města." Zatrpklost v jeho hlase dávala najevo, že nesouhlasí s tím, jak bude makat a Hid se bude flákat.

,,Potřebujeme novej chomout, když už tam pojedeš," ozvalo se Deidarovi a Sasukemu za zády. Černovlásek se natáhl elegantně pro jablko, ale pak zůstal stát a boky se opíral o kuchyňskou linku za sebou. ,,A ten most budeš spravovat sám." Deidara se na něj rozčileně otočil.

,,To jako proč?"

,,Jimmy mi řekl, že mám bratrovi ukázat koně." Přivřel temné oči a zadíval se na blondýna. Ten jenom něco sprostého zavrčel a otočil se.

,,Lituju tě, brouku," zavrněl Hidan tlumeně. Deidara stiskl rty a hodil po něm příborový nůž, který ale Hidan zachytil mezi dva prsty. Jimmy jen káravě zabručel, aby je sklidnil.

Sasuke se díval z jednoho na druhého a přemýšlel, kdo z nich je tu největší blázen. Pak si ale vzpomněl na to, co řekl Itachi. Ukázat mu koně? Jemu? Myslel si, že dostatečně naznačil, jak nesnáší zvířata. Mají chlupy, slintají, a k tomu všemu nejsou vůbec ničím zajímavá. Navíc to znamená trávit čas s Itachim, se svým "milovaným" bratrem. To mu byl čert dlužen.

Ale třeba si se toho dalo nějak využít. Neplánoval dělat Itachimu dětinské naschvály typu - otevírání ohrad a tak podobně. Potřeboval z něj dostat informace o jeho orientaci. Možná, že to je ten důvod, proč kdysi odešel. A kdyby ne, tak se to dá využít i k něčemu jinému, minimálně si do něj bude moct rýpnout jako Deidara s Hidanem.

Asi po půl hodině 'stolování' už se měli zase všichni plné zuby, takže Jimmy jejich sešlost rozpustil příkazem.

,,Takže Deidaro, oprav to do oběda, ten si uděláte sami, určitě se ve městě zdržíme. Hidane, mazej se připravit a za dvě minuty buď tady, Itachi, vezmi Sasukeho na jízdárnu. Až půjdete na pastvinu, vem s sebou dolu i Beasii, objednal jsem na dnešek kováře." Itachi přikývl a spolu s ostatními nacvičeně uklidil zbytky snídaně. Pak se pomalu vydal ke dveřím, Deidara už zmizel venku a Hidan se běžel převléct.

,,Tak jdeš?" Kývnul na bratra. Pořád měl na sobě rajtky z rána, takže ještě pravděpodovně měl v plánu jezdit.

Sasuke se s neslyšným povzdechem zvedl, udělal několik rychlých kroků a za chvíli stál vedle Itachiho. Před očima mu právě běžel strávený dnešek, sice nevěděl ještě, co budou dělat, ale z části mu to bylo jasné - koukat se přihlouplý kobyly a poslouchat, jak těžké je se o ně starat a bla bla bla. Mladší se tomu staršímu rozhodně nepodobal, ačkoliv jsou bratři, nic společného až na krev a geny očividně nemají.

,,Vem tohle prosím..." Do ruky mu dal stájovou koženou ohlávku a vodítko, sám si taky jedno přehodil přes rameno a vydal se směrem za farmu.

,,Co rodiče?" zeptal se po chvíli mlčení, když pomalu šlapali do kopce k pastvině.

,,Co já vím? Nebo si snad zapomněl, že momentálně trčím tady a nemám s nikým zvenčí kontakt... natož s nimi." Sasuke byl pořád naštvaný a zdálo se, že ho to jen tak nepřejde. Kdyby zůstal doma, mohly být všechny strany spokojené.

,,Já nemyslel teď, Sasu," odvětil mu klidně a trhl se závorou, aby se dostali do ohrady ke koním. Ti ale zatím nebyly nikde k vidění.

,,Fajn. Jsou zdravý, živý, rozvod neplánují. Ještě něco tě zajímá?" zeptal se Sasuke otráveně. Zatím přešel to příšerně oslovení ,,Sasu", tak mu smí maximálně říkat jeho holka, nikdo jiný. Ještě jednou ho tak Itachi osloví a bude ho na to muset upozornit.

,,Ne, to mi stačí." Vzal si od něj ohlávku a nechal mu jen vodítko. Pak ho vedl přes kopec, pod nímž stálo obrovské stádo koní. Byly to arabové, se štíhlými krky a dlouhýma nohama... byla to obrovská zvířata.

,,Vidíš tu klisnu s ohlávkou?" Ukázal na šedo bílou grošku. Měla skloněnou hlavu a pásla se. ,,To je Beasi. Připneš jí to vodítko do ocelovýho kroužku na ohlávce a počkáš u ní. Neni divoká, neboj se."

,,Tak na to zapomeň. Vzdálenost deseti metrů mi vyhovuje," opáčil Sasuke nekompromisně. Neviděl jediný důvod, proč by se měl přibližovat. Nesnášel zvířata a možná že v tom odporu byl zakořeněný i strach. Když byl menší, pokousal ho pes a od té doby těm bestiím nevěří, ať už jde o psa, krávu nebo koně.

A to ještě netušil, co pro něj jeho bratr plánoval...

,,No tak pudeš se mnou." Vzal ho lehce pod ramenem a přešel s ním chtě nechtě ke klisně. Přeci jen byl o dost silnější než jeho bratr Chytil ohlávku koně a podržel ji.

,,Tak můžeš."

Sasuke natočil hlavu na stranu, aby se nemusel zvířeti dívat do očí. Ruka, ve které svíral vodítko, se mu viditelně třásla, dech se zrychlil a reflexy mu radily, by se dal na útěk.

,,Nic to neni." Uklidnil ho bratr, zlehka ho chytil za ruku a pomohl mu přesku zaseknout. ,,A uklidni se. Když mu budeš věřit, bude i on tobě." Do ruky mu konečně vtiskl vodítko. Klisna stála klidně, jako by byla vytesána z kamene.

Itachiho šlova šla Sasukemu jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tolik let choval ke zvířatům odpor a neviděl jediný důvod, proč by to měl měnit. Nevěřil jim, věděl, že jejich klid jen předpovídá výbuch.

,,Proč mě do toho nutíš?" zeptal se přerývaným dechem.

,,Protože mít strach z něčeho, jako je kůň je zbytečné. Když se bojíš o lidi, co miluješ, tak pak je to správné. Tohle ne. Prostě mu věř, on tě nezklamal," vysvětlil mu prostě a zlehka mu prsty přejel po tváři. V tom dotyku bylo něco uklidňujícího, ale nebylo to všechno... to další ale nešlo rozlišit.

,,Tak tu počkej a JENOM stůj a drž si jí.! Instruoval ho a odstoupil od něj, aby pohledem přelétl stádo a našel jednoho tmavého plaváka.

,,Kam jdeš?!" zeptal se Sasuke vyděšeně. Dost na tom, že má naproti sobě zvíře minimálně dvakrát tak větší než je on sám, kterému navíc vůbec nevěří.

,,Víš, já nemám rád zvířata... a nechci na tom nic měnit," dodal Sasuke nešťastně, připravený uzdu pustit.

,,Změna je život." Ušklíbl se na něj jeho starší bratr jemně a plácl do boku koně, který mu nechtě zastoupil cestu. ,,Jdu si pro koně. Nadechni se a přemož sám sebe..."

,,Ale já nechci přemoct sám sebe!" zavolal za ním Sasuke naštvaně. Udělal krok dozadu, a aniž by zatím pustil uzdu, koně bedlivě sledoval, kdyby se náhodou rozhodl zaútočit. Věděl, že zvířata napadnou člověka často bez varování nebo jakéhokoliv náznaku.

Klisna si jenom odfrkla a mrkala, aby odehnala dotěrné mouchy. Itachi se během chvilky objevil před nimi. Za uzdu jednou rukou držel hřebce, o něco většího, než byla groška a v druhé ruce držel volně vodítko.

,,Tak jdeme?" Zeptal se, jako by to byla věc tak přirozená, jako chození věřících na nedělní mši.

,,No konečně." Sasuke pustil udzdu z ruky a vydal se rychlým krokem pryč. Pochopil to tak, že šlo z Itachiho strany jen o nějakou provokaci, ale že už to má všechno za sebou a teď půjdou dělat něco jiného.

,,Sasu, vrať se, povedeš ji dolu. Já se dvěma nepudu." Usmál se nevinně a pro zatím chytil druhou uzdu. ,,Nebo na něm chceš dolů jet...?" Jeho černé oči obezřetně sledovaly každý detil jeho těla i sebemenší pohyb. Itachi se v tu chvíli neubránil myšlence na to, jak moc je křehký, když je vystrašený... jak zrychleně dýchá. Přivřel soustředěně oči a do černoty jeho panenek se skryly tmavé řasy. Teď, nebo později, stejně na něm bude muset jet.

,,Cože?!" Sasuke se na něj nějakou dobu nechápavě díval, jako kdyby čekal, že každou chvíli vykřikne ,,apríl". Když se ale Itachi k ničemu neměl, pochopil, že nešlo o vtip. Mohl klidně protestovat a vztekat se, ale mělo by to nějaký smysl? Jen by ještě víc pokazil vztah mezi nimi. Neměl ho rád, ale nějak s ním bude muset vycházet, když tu má zůstat celé prázdniny. Nadechl se proto a šel zpět. Vzal do ruky uzdu a poodstoupil od koně, očekávajíc útok.

Tvář jeho staršího bratra zkrášlil letmý úsměv.

,,Drž ho po svojí levý ruce. Vždycky. Jsou tak zvyklý. A teď ho veď za mnou." Povzbudivě se na něj podíval, pak tlumeně zamlaskal na plaváka a vedle něj vykročil přez kopev zpátky na farmu.

Sasuke se snažil učinit tak, jak mu Itachi radil, ale jeho výraz jasně říkal: každou chvíli uteču a nevrátím se. Zhluboka se nadechoval a trhaně vydechoval. Dusot koňských kopyt ho děsil. V hlavě se mu pořád jako na filmovém pásku přehrávala jedna scénka z jeho života, kdy mu pes málem ukousl ruku. Jizvy mu navíc nedovolily zapomenout.

,,Gratuluju," probral ho až hlas bratra, který mu z rukou pomalu vzal vodítko a koně uvázal ke kůlu u farmy. Plaváka ale vedl dál do jízdárny.

,,Zvládls to, teď tě naučim něco novýho, ano?" Starší doufal, že jednou se s bratrem bude moct volně projet po louce, ale jak je vidět, čeká ho ještě hodně práce.

,,Když to nebude se zvířaty..." zvolil si Sasuke jednoduchou podmínku. Itachimu muselo být jasné, že o další kontakt se zvířaty minimálně dnes už nestojí. Daleko raději by plel plevel, kydal hnůj, cokoliv. Možná by po delším uvážení snesl i menší zvíře, ale koně ne.

Jenže když vešli do obrovské, čtvercovité, pískem vysypané jízdárny, nebylo nutné říkat víc.

,,Sasuke, zvládneš to, pomůžu ti..." Otočil se k němu bratr.

,,No tak to teda ne!" Sasuke začal pomalu couvat, dokud zády nenarazil na zeď. Na hřbet koně ho už nikdy nikdo nedostane. Ještě pořád se nemohl vzpamatovat z toho, že na něm seděl, když ho tu první noc Itachi hledal nejspíš po všech čertech. To byl ale zničený, unavený a polomrtvý. Tehdy nebyla jiná možnost, teď ji má a rozhodně zůstane raději při zemi.

,,Uklidni se, ve městě piješ alkohol a bavíš se jako chlap, tak se tak chovej i tady. Mimoto... se mnou se nemáš čeho bát. Budu tě držet." Pobídl ho zlehka rukou.

,,Alkohol nemá kopyta!" upozornil ho Sasuke dotčeným hlasem, který se mu pořád třásl. Na sucho polkl a pohledem uhnul na stranu, jako kdyby se bál dívat se Itachimu déle do očí než jednu vteřinu.

,,No tak, nic to neni... poď sem." Naklonil hlavu na stranu, aby mu viděl do toho roztomile bledého obličeje...

,,Ne," opáčil Sasuke vzdorovitě a semkl rty do přísné linky. Ještě chvíli čekal, než s povzdechem a svěšenými rameny došel loudavým krokem zpět k bratrovi. Tušil, že by ho donutil jinak, kdyby se rozhodl odporovat. Vůbec ho tu všichni nutili dělat něco, co nechtěl.

,,Zapři se holení o moje ruce a chytni se toho koně. Neucukne, slibuju." Napřáhl zlehka ruce a mírně se usmál. Jeho bratr udělal docela pokrok... od včerejška... při vzpomínce na jeho vyvádění ve výběhu krav se musel usmát. Sasuke začal dospívat... doslova před očima.

,,Já nemůžu," namítl Sasuke tiše. Nešlo to, nemohl se toho zvířete ani dotknout. Ten pes se zdál také klidný, než mu málem sežral celou ruku. Nechtěl, ale se cokoliv podobného ještě někdy opakovalo.

,,Dobře, jsem srab, zbabělec, všechno možný, jen mě už nech jít," zaprosil skoro až plačtivě.

,,Věř mi, ano...?" Prsty mu Itachi zvedl hlavu tak, aby se mu díval do očí. ,,JENOM... mi prosím věř." Před ním se elegantně vyhoupnul na hřebce. Pak se sklonil, chytil ho za ruku a skoro bez námahy vytáhl před sebe, aby si obkročmo na zvíře sedl. Plavák se ani nehnul, Itachi úmyslně zvolil jednoho z nejklidnějších ve stádě.

Sasuke zavřel prudce oči, aby alespoň trochu ošálil své smysly. Když ale neviděl, co kůň dělá, cítil se mnohem hůř, proto je raději znovu otevřel. Otočil se na Itachiho a pevně mu stiskl ruku v zápěstí.

,,Já chci dolů," zašeptal. V obličeji byl ještě bledší než obvykle.

Itachi neodpověděl a jenom mu lehce obtočil ruku kolem pasu. ,,Takhle se ti nic nestane." Nechal ho, aby se s tím vyrovnal. Jako by museli lézt po schodech nahorů... ale každý další výstup s sebou nesl větší rizika. Itachi ale věřil... věděl, že tohle jeho bratr ještě zvládne. Na své hrudi cítil každý jeho nádech. Nechtě se přistihl, že svůj dech přispůsobil tomu jeho. Tohle by neměl, takhle se s partnerem synchronizoval jen když... Tak tohle už nesmí ani za nic.

*Poznámka: Kvůli častým připomínkám. Ano, OBYČEJNĚ se kůň vede na pravé ruce když jde vodič po jeho levé straně. Ale není to pravidlem, někteří koně jsou navyklí být vedeni s jezdcem po jejich pravé straně, kdy se vodítko drží levou rukou u huby koně a pravou se přidržuje konec (čerpáno z vlastních zkušeností) :D Takže tihle koně jsou prostě nevyklí na levou ruku a konec debat. ^^

---