I'm not your friend 7

Tak jo, měli jste pravdu, ten předchozí díl tu už byl, akorát jsme ho kdysi nedala do rubriky, takže proto jsem ho zveřejnila znovu, protože já se vždycky dívám na to, co bylo poslední právě do rubriky :D.

---

,,Jak se to jmenuje?" zeptal se ho Itachi ještě dřív, než stačily naskočit titulky.

,,Už nevim, ale je to o nějakym jakoby strašákovi. Takovej strašně známej název.." zamumlal mladší zamyšleně a poťukával si při tom ovladačem o čelo.

,,Jeepers Creepers?" pokusil se Itachi hádat. Na jiný známější horor se strašákem si momentálně nevzpomněl.

,,Jo. Tohle." Přikývl a naklonil se k němu, než zašeptal: ,,Nejsem na horory moc zvyklej. Kdybych se bál, můžu se k tobě přitulit?"

,,Tak proč na to chceš koukat?" neubránil se Itachi otázce. Každopádně tulení přežije, pokud se mu u toho Sasuke nebude snažit strčit jazyk až do krku.

,Protože je máš rád ty a nechci už bejt jako bábovka."

,,Já je rád nemám, říkám, že se vždycky obětuju kvůli Emily," namítl Itachi pobaveně. Sasukeho pravý důvod bude zřejmě někde jinde... kde asi? Vědět to raději nechtěl.

,,Kdyby ses tak někdy obětoval kvůli mně," postěžoval si Sasuke nelibě a mírně zesílil zvuk.

,,Přiletěl jsem kvůli tobě z Ameriky, vzdal jsem se kvůli tobě Emily a dívám se tu s tebou i na ten horor. Co ještě chceš?" Itachi už nevěděl jak dál. Co víc má dělat? Jak víc se snažit? Udělal by pro Sasukeho všechno, ale vědět tak, co si pod tím "všechno" představuje.

,,Co chci?" zopakoval po něm mladší s letmým úsměvem. Na tohle tak trochu čekal, na záminku. Nadzvedl se a sedl si mu na klín. ,,Chci tebe. Chci, aby ses mě dotýkal jako milence. Chci tě cítit, tvůj dech na rtech a konečně moct se probudit vedle tebe po nádherný noci," pravil tiše.

Itachi mu nechtěl říkat, že to co právě vypustil z úst, zní dost zvráceně a zavání incestem, ale zároveň mu musel nějak taktně naznačit, že k něčemu takovému opravdu nikdy nedojde. Udělal by pro něj vše, ale toto opravdu nemohl.

Chytil Sasukeho okolo pasu a nemilosrdně ho posadil zpátky na místo vedle sebe.

,,Budeme se dívat, dobře?" řekl, aniž by jakkoliv slovně reagoval na jeho předchozí prosbu. Prostě to nešlo. Pak už sledoval jen obrazovku, právě ve chvíli, kdy na autobus s hráči basketbalu zaútočila nějaká opeřená příšera. Itachi musel uznat, že vidět to někde venku, asi by se pozvracel.

,,Proč to nechceš zkusit? Nikdo se to nedozví a rok bez holky nevydržíš ani ty. Nechci trvalej vztah, jenom jednu pitomou noc." Už když to Sasuke říkal, cítil, že to není pravda. Chtěl s ním trávit každou volnou chvíli, mít ho jen pro sebe. Jenže se bál, že... když se mezi nimi něco stane, bude to Itachi považovat jen za další úlet, co se nesmí nikdy opakovat. A kdyby ho zklamal znovu, pro Sasukeho by nebyl důvod mu dávat druhou šanci.

,,Protože se to nemá, Sasuke. A jestli o tom chceš dál mluvit, tak se vůbec nemusíme dívat a já si radši půjdu lehnout." Itachi nechtěl vyhrožovat, ale bál se toho, co by mohl udělat. Cítil, že potřebuje uspokojit, ale rozhodně k tomu nesmí zneužít vlastního bratra!

Svou mysl raději plně přesunul na horor, příšera v ten moment odnesla jednoho z hráčů a nejspíš ho někde trhala na kusy. Pak nastalo zlověstné ticho, ve kerém Emily vždycky Itachimu strachem drtila ruku.

Sasuke už se nadechl k odpovědi. Měl hned několik poznámek, ale ta rozumná část v něm se nakonec rozhodla pro mlčení. Založil si ruce na hrudníku a poposedl si dál od staršího. Trucoval.

Itachi se po chvíli naplno vložil do děje. Příšera si postupně brala hráče po hráči, dokonce spořádala i řidiče. Pak zase nastalo to ticho, kdy se přeživší rozhlíželi, kde zrůda je a přemýšleli, jak útect. Itachi cítil, jak se mu zvyšuje tep napětím, ale nebál se, horory mu vždy připadaly trochu přitažené za vlasy.

Sasuke ale nakonec neodolal a mlčky chytil bratra za ruku. Vypadalo to jako nevinné gesto, ale po pravdě nebyl na horory zvyklý a tak si cenil společnosti.

Itachi jeho stisk opětoval, cítil pod tím dotekem, že se klepe. Neřekl by do něj, že se tak lehko vyděsí. Svým způsobem mu to připadalo roztomilé.

A najednou měl Sasuke plán. Rozhodl se využít své slabosti a dokonce ji ještě zesílit. Přesunul pozornost k filmu a sledoval děj, třes nepatrně zesílil.

Itachi pořád pevně svíral jeho ruku, možná by ho i objal, ale nevěděl, jestli se pořád Sasuke cítí uražený, takže to raději nechal být.

Když se z filmu ozval pronikavý jekot, Sasuke sebou prudce trhnul a v poslední chvíli zadržel tiché vykviknutí

Itachi se posumál, něco takového by u svého bratra opravdu nečekal. Asi ho vážně ještě moc nezná, ale o tom se přesvědčil za těch pár dní už mockrát. Sasuke mu snad každý den chystal milá i nemilá překvapení.

,,Já se nebojim, abys věděl," zamručel Sasuke na svou obranu.

,,Ne? A já už tě chtěl obejmout, aby ses tolik nebál, ale když říkáš, že nemáš strach..." Itachi se očividně Sasukeho strachem bavil.

,,To není vtipný." Vytrhl se mu mladší a přesunul se na druhý konec gauče.

,,Tak promiň..." Itachi se pomalu přesunul k němu a ochranitelsky obtočil ruku okolo ramen.

,,Nejsem malej, nepotřebuju utěšovat," bránil se Sasuke dál, jako kdyby si nechtěl připustit, že si prostě nevystačí jenom sám.

,,Odpusť, zase jsem si to špatně vyložil..." V ten moment Itachiho sevření značně povolilo, až se vytratilo úplně. Dokonce i vzdálenost mezi bratry se zvětšila.

,,Jo, zase jsi udělal další chybu," odsekl mladší nevrle a přitáhl si kolena pod bradu.

,,Podívej, Sasuke, tohle nemá cenu. Moje přítmnost je ti spíš nepříjemná, půjdu si lehnout." S těmi slovy se Itachi zvedl z gauče, poupravil si košili a měl se na odchodu. Takhle si ten večer nepředstavoval. Možná, že je Sasuke ještě trochu rozhozený z těch drog, anebo je prostě takový.

,,Pak kdo se nesnaží. Já jo, zkoušim s tebou vydržet, ale jestli to vidíš takhle... možná bych se měl odstěhovat na intr."

,,Vydržet? V jednom kuse se mě snažíš dostat do postele. A to ani nemluvím o tom, že jsem ti vůbec ten tvůj mejdan ani slůvkem nevyčetl... ještě jsem se o tebe postaral, na rozdíl od těch tvých rádoby kamarádů." Z Itachiho hlasu bylo znát, že je víc než zklamaný. Dělal všechno pro to, aby se mu zalíbil, aby jim spolu bylo dobře, ale copak to jde, když se ten jeden vůbec nesnaží? Sasuke mu jen hází klacky pod nohy.

,,Jo, protože chci..." Sasuke se odmlčel pro nádech. ,,Chci ti bejt co nejblíž, když už to nejde po tý sourozenecký stránce. A ohledně toho mejdanu... proč jsi mě tam teda nenechal chcípnout, když jsem pro tebe jenom koule na noze? Nebejt mě, byl bys teď v Americe s úspěšnou prací, hezkou holkou a po čase nepochybně i rodinou. Nechyběl jsem ti celý ty roky, tak proč teď? Protože si chceš vyřídit starý záležitosti pro novej start? Dát mi další naději a pak se na mě zase vykašlat?"

,,Co to povídáš? Nevíš, jak jsem v Americe žil, tak si prosím nedomýšlej. Vrátil jsem se jenom kvůli tobě a svým pocitům. Nebylo správné tě tu nechat, vím to. Ale na druhou stranu si myslím, že ani ty se nechováš moc fér. Přemýšlej o tom..." Itachi raději odešel, než aby se s ním dál hádal, protože takové spory opravdu nesnášel. Doufal jen, že v sobě Sasuke najde aspoň trochu soucitu a pochopení, i když o tom dost silně pochyboval. Jeho vlastní bratr ho prostě nenávidí. Co taky jiného mohl po těch jedenácti letech čekat? Že se mu pokusí odpustit, že to myslí vážně s tou šancí? Kdepak, Sasuke mu to chtěl jen vrátit... i s úroky a povedlo se. Itachi se nikdy necítil tak mizerně a beznadějně. Podělal to tehdy před jedenácti lety a už se to nedá vzít zpět, neměl se vůbec vracet.

Sasuke ještě dlouhou chvílí zíral na dveře, než se rychle zvedl, vypnul film a šel do kuchyně. Jen vteřinu si pohrával s myšlenkou na nůž, ale nebyl přece ubožák, co se kvůli pitomosti pořeže. Natočil si do skleničky vodu z kohoutku a užíval si ten chladivý pocit, jak mu stéká do krku. Nejradši by tady všechno zase rozbil a zničil. Aby si jeho bráška užil krásný večer s úklidem. Ne, tak to neudělá. Vyběhl po schodech do svého pokoje a z batohu si vytáhl jednu věc. Tu si beze slova zastrčil za opasek, přes hlavu si natáhl mikinu a vypnul mobil. Mohl by sice zavolat svým kamarádům, ale teď chtěl být sám. Tak ještě popadl peněženku a zamířil pryč z domu. Na jedné místo, které ho v takových případech dokázalo uklidnit. Na střelnici.

Itachi si vzal prášek na spaní a během chvíle se propadl do říše snů. Nějakou dobu se v posteli svíjel pod tíživými nočními můrami, než se konečně probudil. Do očí ho okamžitě uhodilo denní světlo. Jeho první myšlenky byla: kolik je hodin? Pak si ale uvědomil, že je neděle, takže to nemusí řešit. Stejně ale vstal z postele, aby si zařídil jisté věci. Musel napsat Emily.

Ty rány byly příjemně uklidňující. Zvlášť, když si představoval, že místo papíru tam někdo stojí. Někdo.

Když si Sasuke dostatečně vybil vztek, strávil zbytek noci v nejbližším baru. Na spánek neměl ani pomyšlení. Natož pak se vracet domů. Počkat... to nikdy nebyl jeho domov! Jen chvíli měl pocit, že opravdu je, ale po včerejšku...

,,Copak? Už odcházíš?" zavrněla zrzka z postele a slastně se protáhla. Zahalovala ji jen tenká saténová deka.

Sasuke se mlčky oblékal a nevěnoval jí jediný pohled. Připadal si hrozně, takhle se zahazovat s nějakou děvkou. Peníze nechal na stole.

,,Jo. Při troše štěstí se už nikdy neuvidíme."

,,To by byla škoda, takovej krásnej zajíček. A umí to." Usmála se a sledovala každý jeho pohyb. Jestlipak sem zase někdy zavítá?

Na to už Uchiha neodpověděl a zapnul si mikinu, pak vyšel ze dveří do chodby s plno dalšími dveřmi po stranách a na druhé straně. Nenáviděl sebe, jeho. Za to, že se nedokázal ovládnout. A proč vlastně? Protože v sobě nosil marnou naději, že všechno zase bude jako dřív. Ale ono ne. Hned jak bude po škole, odjede někam hodně daleko. Peněz měl po rodičích docela dost a kromě toho si občas přivydělával brigádami.

Pohroužený do černých myšlenek vyšel ze zakouřené poloprázdné místnosti do ruchu města. Podle světla mohlo být tak deset hodin. Zapálil si cigaretu a pomalým krokem se vydal nazdařbůh městem pryč.

Itachi zatím přemýšlel, jestli má za zprávou, kterou napsal Emily zmáčknout "enter". Pořád si pohrával s myšlenkou, že by šel za Sasukem a omluvil se mu, i když věděl, že teď je chyba převážně na jeho straně. Jenže si nedokázal představit, že by ho ztratil, svého malého brášku, kterého nade všechno miloval. Prostě nevěděl, co má dělat, každopádně zpravu zatím neodeslal.

Sasuke mezitím nepřítomně zíral do jednotvárného chodníku, zabloudil i do jedné tmavé uličky a tam se posadil na zem, opíral se při tom o zeď. Kam by měl jít? Rozhodně nepotřeboval jakýkoliv další kontakt s lidmi.

,,Co ty tady?" ozvalo se ze vchodu do uličky. Stál tam Deidara a pár dalších známých.

,,Na procházce, nevidíš?" zavrčel Uchiha nepřátelsky a potáhl si z cigarety. ,,Venčíš snad svý miláčky taky nebo co?"

Slyšel kroky, jak šli až k němu. Měl toho tolik co říct. Vyčítat jim, že ho tam nechali a nebýt Itachiho, nejspíš by i skončil. A to mu na náladě vážně nepřidalo.

,,Jste svině. Mohl jsem chcípnout," dodal nakonec.

,,Jo. A proč si myslíš, že to nebylo našim záměrem? Seš prostě alfa moc dlouho a jako v každý smečce bys měl dát přednost mladšímu." Deidara se k němu sklonil, takže se ebenově černá setkala s jasně pomněnkově modrou. ,,Takže ti nebude vadit, když si dáme menší boj o post vůdce, hm?"

,,Klíďo. Aspoň všichni uviděj, jak ti natrhnu prdel." Vstal Sasuke a odhodil nedopalek na stranu. Pak už se všechno změnilo v jednu bitevní vřavu.

Itachi zprávu nakonec smazal a rozhodl se, že si se Sasukem o tom všem ještě jednou pořádně promluví. Takhle se k sobě přeci chovat nemůžou. Teď by ale potřeboval nějak odreagovat - prací. Musí se ještě podívat na pár dokumentů ohledně nemocnice. Dřív, než ale stačil vůbec složku otevřít, zazvonil mu mobil, hovor přicházel právě z nemocnice. Jakmile stiskl zelené tlačítko, ozval se naléhavý hlas jeho sekretářky. Z jejího drmolení pochopil jen to, že musí okamžitě přijet.

Když dorazil do nemocnice, uhodilo ho do očí policejní auto. Co se jen mohlo stát? Raději vešel rychle dovnitř budovy, aby to zjistil. Tam už na něj čekal policista, sekretářka a jeden z doktorů.

,,Co se stalo?" zeptal se Itachi opatrně. Z jejich pohledu šlo rozhodně o něco vážného.

,,Váš bratr napadl na ulici jednoho ze svých kamarádů," začal nejdřív mluvit policista.

,,A trochu to odskákal, ale není to nic vážného," doplnil ho lékař.

,,Cože? Jak napadl?" Itachi doufal, že se jen přeslechl. ,,Tak vám to pověděl ten jeho kamarád? Že ho napadl?"

,,Víceméně ano," souhlasil policista.

,,A Sasukeho jste si vyslechli?" zeptal se Itachi podezíravě.

,,Ještě ne, čekáme, až bude vůbec schopný něco říct."

Itachi jen protočil panenky a bez dalšího zbytečného otálení utíkal za bratrem. Co to zase jen vyváděl? On je vážně jako magnet na problémy.

Když otevřel dveře ordinace, spatřil ho sedět na lehátku se sešitým obočím a modřinami. Okamžitě si k němu sedl a prudce ho objal.

,,Víš, jak jsem se bál?" zašeptal mu do ucha a ochranitelsky ho k sobě tiskl. Nic by za to nedal, ale myslel si, že za to všechno určitě můžou ti samí "kamarádi", kteří u nich byli v pátek.

,,Ty na mě nemáš co sahat," vyrazil ze sebe Sasuke přerývavě a odstrčil ho.

,,Co tady vůbec chceš?"

Itachi jen bolestně vzdychl a odtáhl se. Nic neříkal, potřeboval se nejdřív vzpamatovat.

Aha, takže je tady kvůli té rvačce. Jen proto, že ho zavolali a teď za něj cítil zodpovědnost. Že si to nemyslel.

,,Běž pryč. Nepochybně se těšíš, až odsud vypadneš a mě tady zase necháš."

,,Já už tě nebudu přesvědčovat," opáčil Itachi zlomeným hlasem. ,,Vrátím se zpět do Ameriky," dodal chladně. Už od začátku mu mohlo být jasné, že to takhle dopadne. Všechno dělal zbytečně, jen celou situaci zhoršil. ,,Nenávidíš mě a já tě mám příliš rád na to, než abych tě nutil žít s někým, kdo se ti hnusí." Itachi vzal za kliku a prudce se nadechl. Vyřeší ještě ten spor s policií, aby Sasuke neměl malér, pak zavolá babičce a... a všechno se vrátí do starých kolejí.

,,Kdybys tak věděl..." zamumlal Sasuke pro sebe a obrátil pohled k oknu. Nedokázal si mezi těmi pocity vybrat. Jestli ho nenávidí nebo...

Itachi už ale neposlouchal, bál se, že každá další slova by mohla bolet. Vyšel ven z ordinace a zastavil se až u okna na konci chodby. Nejdřív se musí pořádně nadechnout, pak si to vyřídí s tím policistou... i s těmi Sasukeho rádoby kamarády, a pak se všichni v klidu rozejdou. Itachi se pořád utěšoval tím, že to aspoň zkusil. V Americe na něj aspoň čeká někdo, kdo ho miluje, komu se stýská, kdo ho potřebuje. Nebylo fér Emily opustit, opustil ji stejně jako Sasukeho... Snažil se napravit svou chybu, ale zároveň tím způsobil další.

K Itachimu přistoupila dívka přibližně Sasukeho věku. Měla dlouhé černé vlasy až do půli zad a jasně zelené oči, téměř stejného odstínu jako jarní tráva. Světlá pleť prozrazovala, že nemá příliš ráda sluníčko.

,,Mohla bych s Vámi na chvíli mluvit?" otázala se klidným sebejistým hlasem.

,,Jistě, proč ne." Usmál se Itachi přívětivě. Dělal to tak vždycky, aby zakryl své pravé pocity, nikdy příliš neprozrazoval, že právě trpí.

Posunula si na nose tmavé dioptrické brýle a odkašlala si.

,,Je to jen můj názor, ale... ta nenávist není opravdová. Spíš tím jen zakrývá skutečnost. A opustit ho by byla ta největší chyba."

,,Kdo jste?"

Ponuře se usmála.

,,To přeci není důležité, tak proč se ptát. Slušnost jde samozřejmě stranou, nemám ráda tyhle formality."

,,Je to důležité. Jak mám pak vědět, jestli se snažíte pomoct nebo naopak ublížit? Odpusťte, ale jsem dost nedůvěřivý." Kdyby měl Itachi věřit každému na potkání, tak by to moc daleko nedotáhl.

,,Dobrá tedy. Stačí jen říct, že jsem něco jako jeho kamarádka?"

,,Ne." Itachi se otočil zpět k oknu a zahleděl se do dálky. I kdyby ta dívka měla pravdu, nic by to na jeho rozhodnutí nezměnilo. Nedokázal si představit, že by se takhle Sasuke choval navždycky, jen těžko se dalo věřit tomu, že ho má rád. Dokud mu to neřekne on sám, neuvěří, protože i kamarádí se mýlí.

Pokrčila rameny. Aspoň to zkusila. Ostatně, jí do toho nic nebylo.

,,Zkuste se mu trochu přiblížit. Nemyslím tím trávit společné večery, ale prostě se pokusit o bližší kontakt a zajímat se o stejné věci. Zítra tady má koncert, je to součást hudebního festivalu, na kterém bude pár jeho oblíbených skupin. Ale na názoru kamarádky přeci nezáleží, ne?" S tím odešla chodbou pryč do jedné z kanceláří.

,,Jako kdyby mě tam chtěl..." řekl Itachi spíš pro sebe. Ne, byl rozhodnutý. Buď ho Sasuke sám požádá, aby zůstal, nebo se vrátí zpět do Ameriky. Za tu dobu, kterou strávil společně se Sasukem, se chtěl už několikrát vrátit, vždycky to ale odvolal s tím, že se to třeba zlepší, ale nic se nelepšilo... spíš naopak. Neměl už na to zkrátka sílu, nebude trápit ani jeho, ani sebe. Pochyboval, že nějaký konzert to napraví, ještě by se na něj Sasuke rozkřikl, že vůbec neměl právo tam chodit, nakonec by ani nevystoupil a rázem by ho nenávidělo daleko víc lidí. Takovou situaci si rozhodně se vší radostí odpustí.

K Sasukemu do pokoje mezitím přišla sestřička ho zkontrolovat. Naštěstí se nic nezhoršilo.

,,Promiňte, ale chtěl by s vámi mluvit," řekla sestřička k Itachimu, když skončila s prohlídkou.

Itachi si jen tiše povzdechl, očekával psršku nadávek a urážek, ale za tu dobu už si stačil zvyknout. Pochopil, že u Sasukeho nemá šanci. Mohl by mu z nebe modré snést a stejně by to zůstalo bez povšimnutí. Mrzelo ho to, ale vlastně nic jiného po těch letech ani čekat nemohl.

,,Prý si se mnou chtěl mluvit..." řekl váhavě, jakmile vešel do ordinace.

,,Jo," řekl mladší nezvykle klidně. Tak moc se to lišilo od toho původního tónu. Odkašlal si. ,,Zvážil jsem možnost dát ti ještě šanci."

,,Já myslel, že už jsi mi jednu na začátku dal," namítl Itachi s pohledem upřeným ven. Nechtěl se dívat do těch očí plných nenávisti.

,,A říkal snad někdo, že už jsi ji ztratil? Jen dočasný pozastavení."

Itachi se bolestně zasmál. Dočasné... to slovo mu k Sasukeho chování prostě nesedělo, tak nějak už tušil, že se k němu bude takhle chovat navždy. Kdyby zůstal v Americe, mohli toho zůstat oba ušetřeni. Všechno ještě víc zpackal...

,,Podívej, nevim jak to říct, ale... nechci, abys odjel. Ty roky byly hrozný a teprve dneska mi došlo, že už se nemůžu vrátit jenom tak k předchozímu životu. Jo, nandali mi to vlastní kámoši, co by mě nechali i chcípnout." Odmlčel se. ,,Měl jsi pravdu," řekl pak sotva slyšitelně. Bylo pro něj těžké to vyslovit.

Itachi jen mírně pootevřel rty úžasem, ale pořád nenašel sílu se na něj podívat. Možná se bál, že by viděl na jeho tváři něco, co vidět nechce. Sám to nevěděl, jen zamrzl v pohybu.

,,Takže jak to bude? Dáš šanci aspoň ty mně?"

,,Já ti přeci nemám právo dávat nějakou šanci. Jsem tu jenom kvůli tobě a jestli chceš, abych s tebou zůstal, tak zůstanu," odpověděl Itachi pořád s pohledem upřeným ven.

,,Nakonec... můžeš si to ještě rozmyslet a vrátit se k Emily. Rozhodně si s ní užiješ víc než se mnou." Sasuke na něj neustále upíral tmavé oči, bylo dobře, že se nesetkali pohledem. Asi by uhnul.

Itachi se na něj v ten moment otočil. Podíval se mu do očí a s jemným úsměvem řekl: ,,Můžu si užít i s někým jiným, než je Emily nebo ty."

,,A to třeba s kým?"

,,Nemluvím o nikom konkrétním, ale když budu chtít sex, věř, že si někoho najít dokážu. A vůbec! Tohle s tebou už nebudu rozebírat. Jestli chceš, abych zůstal, tak se teď zvedneš a půjdeš si promluvit s tím policistou, který čeká dole na chodbě." Itachi se chtěl posunout někam dál a hlavně neměl vůbec potřebu s ním rozebírat svůj sexuální život.

,,Tak to teda ne. Nemám k tomu co říct," odmítavě zavrtěl hlavou a založil si ruce na hrudníku.

,,Jak myslíš." Itachi neměl náladu na dohady, proto jednoduše odešel. Bude to muset s tím policistou vyřešit sám, jen nevěděl, jestli to bez Sasukeho vůbec půjde. Rozhodně ale neplánoval bratra přemlouvat nebo ho prosit. Musí sám přijít na to, jak se správně zachovat, starý je na to dost. Policistovi se za bratrovo chování řádně omluvil a požádal ho, aby se to pokusil vyřešit bez něj. Ten se ale tak lehko odbýt nenechal. Se svolením lékaře si přišel se Sasukem promluvit do ordinace. Itachi čekal venku na parkovišti, protože si momentálně potřeboval utřídit myšlenky.

,,Tvůj bratr říkal, že se mnou nechceš mluvit," začal policista opatrně, jako kdyby mluvil s malým dítětem. Což svým způsobem Sasuke pořád byl.

,,Ne. Kdyby to bylo na mně, tak nemluvim ani s nim." Navzdory jeho slovům byl ten tón trochu opatrný a zdaleka ne tak pohrdavý jako když mluvil s Itachim.

,,Já si ale musím zapsat tvou výpověď. Pokud nechceš říct nic na svou obhajobu, tak počítej s tím, že můžeš jít i před soud a být obviněn." Policista dost dobře nechápal, proč se ten kluk tak chová. Copak chce jít sedět?

,,Fajn, řeknu to stručně. Šel jsem se projít a narazil na pár svejch kámošů. Trošku jsme se chytli a vznikla z toho rvačka. Já dopad takhle. Co chcete vědět dál?"

,,Eh, tohle bude těžké... Proč jste se pohádali? Kdo vyprovokoval hádku? Kdo první zaútočil?" Ten kluk je buď mentálně zaostalý nebo nikdy neviděl kriminálku, pomyslel si policista s nelibostí. Byl zvyklý na hodně hloupých lidí, ale nečekal, že kluk z takové rodiny na tom bude stejně. Opět bude mít práci navíc.

,,Před pár dny byl u nás mejdan. Trošku jsme to přepískli s pitím, vodnicí a tak. Hlavně já. Byl tam dost bordel a sousedka nejspíš zavolala bráchovi. Našel mě tam na zemi, úplně mimo. Nechali mě tam a to dokáže člověka naštvat. Tak jsem to s nimi chtěl při nejbližší příležitosti vyřešit. Možná jsem řekl pár poznámek, ale první ránu dali oni."

,,Dobře, ale i tak jsi neměl právo je napadnout," namítl policista, zatím co si poznamenával Sasukeho výpověď. Pak si Uchihu prohlédl od hlavy až k patě a řekl: ,,Asi to necháme na jindy, nevypadáš moc dobře."

Itachi pořád čekal na parkovišti a pořád přemýšlel. Nakonec se rozhodl, že pořídí Sasukemu právníka, aby ho z toho dostal a při troše štěstí přišije i něco těm klukům. Nemůže v tom přeci Sasukeho nechat, na to ho má až příliš rád... i když on ho nenávidí.

,,Bude to v pohodě?" ozval se hlas mladšího Uchihy. Pořád vypadal unaveně, ale už se cítil lépe.

Itachi se na něj otočil a s ustaraným pohledem odpověděl: ,,Snad. Najmu ti právníka, když na tebe podají žalobu." Bylo obdivuhodné, že se pořád o Sasukeho tak staral, po tom všem, co mu od samého začátku prováděl, ale neměl jinou možnost. Je jeho bratrem a musí se o něj postarat.

,,Ne, to neudělaj." Opřel se o kapotu a povzdechl si. Měl strašnou chuť na cigáro, ale ovládl se.

,,Tak si nastup, odvezu tě domů." Itachi už o tom mluvit nechtěl. Pořád měl pocit, že v něčem selhal. Možná by měl být na Sasukeho přísnější, nerozmazlovat ho tolik.

,,Hmm..." Sasuke kupodivu bez námitek poslechl a dokonce se i připoutal.

Itachi vyjel z parkoviště a beze slova najel na dálnici. Nemohl se dočkat až budou doma, potřeboval sprchu a hlavně se trochu uklidnit.

,,Přijdeš příští tejden na koncert?" zeptal se Sasuke nadějně po chvíli, kdy bylo slyšet jen vrčení motoru.

,,Ty mě tam chceš?" zeptal se Itachi s podivem, ještě teď měl v živé paměti, jak ho od sebe v té ordinaci odehnal.

,,No stejně tam půjdu, tak jsem myslel..." odmlčel se, jako kdyby řekl něco špatně. Možná by se měl s tou vstřícností mírnit.

,,Cos myslel?" Itachi opravdu nevěděl, co se momentálně honí Sasukemu hlavou, jeho chování bylo víc než podivné.

,,Že..." Zase se nadechl. ,,Bys mě tam mohl přijít povzbudit," zamumlal a odvrátil pohled k oknu.

,,Dobře, přijdu. Jen mě to trochu překvapilo." Trochu bylo slabé slovo, něco takového Itachi opravdu nečekal, to už by víc předpokládal, že mu Sasuke vrazí kudlu do zad.

,,Tak to je fajn." Usmál se. ,,Je to takovej fesťák a bude tam spousta skupin, pár se mi líbí," dodal pak Sasuke.

,,Dobře." Itachi se lehce usmál, ale to Sasuke nemohl pořádně vidět.

,,Co dneska..." Odkašlal si. ,,...si pustit nějakej film a objednat k tomu pizzu?"

,,Minule to moc dobře nedopadlo," namítl Itachi s povzdechem. Jen se pohádali a ještě víc je to od sebe oddělilo. Když to tak půjde dál, nebudou spolu na konec mluvit vůbec.

Itachi najel na příjezdovou cestu a před zamčenou bránou zastavil.

,,Tak to zkusim napravit. Teda jestli chceš.."

,,Dobře," opáčil starší mírně nedůvěřivě, trochu se toho bál. Dalkovým ovládáním odemkl bránu a dojel před garáž, kde auto zaparkoval.

,,Uděláme dohodu. Zkusim ti věřit a ty zase mě, hm?" zeptal se Sasuke, když vystupoval z auta.

,,Já ti věřil vždycky a ty jsi mi udělal z domu feťácký doupě," zamumlal si Itachi pod vousy tak, aby to Sasuke pokud možno vůbec neslyšel.

,,Jeden mejdan neznamená feťácký doupě," namítl mladší.

Itachi na to nic neřekl, místo toho odemkl dveře od domu a nechal Sasukeho vejít dovnitř. Pak za nimi zavřel a hned běžel do koupelny, potřeboval přemýšlet... hodně přemýšlet.

Pustil proud studené vody a zhluboka se nadechl. Má vážně zůstat a jít na ten Sasukeho koncert? Doopravdy ho tam chce? Co když na něj jen něco chystá?

Sasuke měl taky o čem přemýšlet. Proč ho vůbec pozval? Nemohl zapřít, že ho pořád neměl zrovna rád, ale i tak se to od prvního dne zmírnilo. Musel říct, že pro něj hodně udělal. Víc, než by byl kdo na světě ochotný udělat. Co hůř, kdokoliv z jeho přátel. Sáhl po kytaře a začal hrát pomalou brnkavou melodii.

Itachi se zatím stihl osprchovat, sice nepřišel na žádné řešení, ale proč tomu nenechat volný průběh?

Okolo pasu si pak omotal ručník a s odhaleným hrudníkem si to nakráčel do kuchyně. Měl už docela hlad.