Beastly 2/3 (SasuNaru)

Druhá a zároveň předposlední část. Tentokrát už 18+ platí.

---

Naruto ho však chytl za zápěstí a poté se dlaněmi po jeho pažích pomalu přesunul k jeho obličeji. Jemně mu přejížděl po tvářích, zkoumajíc povrch jeho pokožky. ,,Mohl..." Byl tak rozkošně nesmělý. ,,Mohl bych...dostat ještě jednou tu...um...ochutnávku toho...posledního?" zeptal se a sjel mu dlaní na temeno hlavy. Roztomile se červenal na lících.

Vlastně bylo lepší, že ho neviděl. Dávalo to případně průchod představivosti. Kývl a vzal ho za ruku, pak se k němu znova opatrně naklonil a nejdřív jen lehce přitiskl rty k němu jeho, jen takový letmý kontakt, ale to už nešlo vydržet. Byly měkké a poddajné, navíc ještě sladké. Neudržel se a políbil ho hladově.

Blonďáček se váhavě zapojil. Naopak od Sasukeho byl jemný a poněkud stydlivý. Nechával se od Sasukeho vézt.

A Sasuke věděl, že by se měl kontrolovat, přestat dokud to ještě jde. Jenže neovládal své tělo, když ho pevně objal kolem boků a přitiskl víc k sobě, jako cenný zdroj tepla, konečky prstů si našel cestu pod okraj jeho košile.

Naruto se nebránil, byl povolný. Jako jehňátko.

Jen jemně, jako kdyby držel nějaký poklad, ho hladil na kouscích odhalené kůže, tak teplé a vláčné, cítil každý jeho nádech i pohyb. Stáhl ho pod sebe, koleny mu nenásilně stiskl boky na známku své dominance a krátce olízl místečko mezi klíčními kostmi, kde košile úplně nedoléhala.

Blonďáčkovi zarudly tváře ještě víc a zrychlil se mu dech. Své ruce nechával na Sasukeho zátylku a rty měl lehce pootevřené.

Nenásilně se mu vklínil mezi nohy, aby měl lepší přístup a rty postupoval níž a níž, vyhrnoval mu zbytečnou látku a nehty ho hravě zaškrábal na žebrech, při tom mu laskal bradavky, ovíval je studeným foukáním, lehounce kousal a ocucával.

Naruto poprvé krátce, ale intenzivně zasténal a zvrátil hlavu dozadu. Sjel dlaněmi na Sasukeho ramena a zaryl do nich nehty.

Sasuke za sebou zanechával vlhkou cestičku, na chvíli dráždivě vklouzl špičkou jazyka do pupíku a rukou lehce přejel po jeho rozkroku, stále ještě haleném látkou kalhot.

Naruto mu vyšel pánví vstříc a ještě více mu zaryl nehty do ramenou, když opět, tentokrát tiššeji vydal vzrušený sten.

Jako by se to všechno dělo v mlžném oparu. V omámení mu stáhl kalhoty a nijak nezdržoval, vsunul si do úst jeho vzrušení a opečovával ho dlouhými pomalými tahy jazyka, otíral se o něj zuby.

,,Sasuke!" vydralo se mu z úst táhle a chytl do rukou jeho hlavu. Prudce se prohl v zádech a jednou rukou si zakryl ústa.

Pevněji mu sevřel bok, kde se pod hladkou broskvově jemnou kůží rýsoval kyčelní kloub, aby se tolik nezmítal a zároveň mu ruku odtáhl. Nechtěl, aby to v sobě držel. Sasuke měl nejen za ten rok poměrně dost zkušeností, ale i předtím pro něj díky svému vzhledu a aristokratické povaze, která byla hlavně pro dívky tolik přitažlivá, nebylo problém někoho získat. Ze zkušenosti dával však přednost stejnému pohlaví, chlapci nebyli tak poddajní a věděli, kam sáhnout a co udělat pro větší prožitek, nechovali se tolik opatrně.

Blonďáček si skousl ret, přes který i tak pronikl vzrušený sten. Myslel, že se zblázní, že vybuchne. Nikdy předtím to nezažil, o to to bylo intenzivnější. ,,Ah, prosím!" zakňoural slastně. Jeho tělo bylo navzdory chladné místnosti horké, dalo by se říct, že i sálalo. Po boku mu z bříška stekla kapička potu.

Postupně, když černovlásek zvyšoval tempo s jakým ho uspokojoval, jej i pustil a nechal, aby si určoval co chce. Hladil ho po rozpálených stehnech a nemyslel vůbec na nic.

,,Já...já- aaach!" Naruto s táhlým výkřikem vyvrcholil Sasukemu do úst. Bylo to tak...uvolňující, tak..úžasné!

Poctivě vysál i tu poslední kapičku a pak se beze slova posadil. Snažil se při tom zklidnit svůj dech, aby zahnal stále sílící vzrušení. Natáhl se pro jahodu s vanilkovým krémem a soustředil se na její chuť.

V tu chvíli jej blonďatý jemně objal kolem pasu a v kleče se mu zezadu opřel o rameno. Ve tváři měl mírný uvolněný úsměv. ,,To bylo...úžasné!" vydechl tiše. ,,Ale..nechápu to. Co to znamená?" optal se nechápavě a opřel se o jeho rameno čelem.

Sasuke chvíli mlčel, promýšlel si odpověď. Dlužil mu vysvětlení. Ale vždyť šlo jen o to, že podlehl svým pocitům a musel si to nahradit na nejbližším vhodném objektu. Nejistě mu zepředu vjel prsty do plavých vlasů a ze rtů se mu vydral srdceryvný povzdech. ,,Zatím to nic neznamená."

Naruto si sundal šátek a pořád nechápavě hleděl Sasukemu do očí. Opravdu byl ještě v některých věcech jako dítě.

,,Vždycky to něco znamená." usmál se. Zřejmě mu nedošel pořádný význam těch slov, co Sasuke řekl. Chytl ho za ruku a stáhl ho na postel. Pomalu, jako koťátko se k němu přitisknul a přehodil přes ně deku.

,,Teď spíme," napomenul ho s předstíranou přísností, i když sám neměl v plánu usnout. Nikdy nespal více než dvě hodiny a to ještě neklidně. Ale byl vděčný, že tu není sám. Po tak dlouhé době mohl cítit přítomnost někoho živého, mluvit s ním a nepoddávat se těm vzpomínkám. Lehce pohnul prstem a oheň v krbu se ještě intenzivněji rozhořel, ve vzduchu se vznášela nasládlá vůně levandule.

,,Sasuke?" zeptal se po chvíli ticha téměř neslyšně Naruto.

,,Hmm?"

,,Spíte?"

,,Už ne."

Blonďatý se musel tiše zasmát. ,,Tak to se omlouvám," zamumlal, a chvilku bylo ticho. ,,Byl jste...někdy...šťastný?" zeptal se opět, tentokrát o něco opatrněji Naruto.

,,Co si představuješ pod tím pojmem? Mít zlato, moc a vše, co si poručíš? Ukázat na kohokoliv, aby ti v noci dělal na lůžku společnost i kdyby nechtěl? Nebo žít se svou rodinou, i když v chudobě, ale přeci máte jeden druhého?" Přetočil se na záda, ruce si dal za hlavu. ,,Možná, když jsem ještě byl dítě, bylo možné se bezstarostně smát. Kdysi mi záleželo jen na jediném člověku, i po smrti matky. Než... " Prudčeji se nadechl, hlas se mu zlomil.

,,Promiňte...to jsem nechtěl..." Položil mu hlavu na hrudník a přehodil přes něj svou paži.

,,Víš, já tu nežiju tak úplně sám," začal opět Sasuke po několika dlouhých minutách.

Ale Naruto už jej neslyšel. Propadl se do říše snů. Ty věci, které mu Sasuke dělal, ho dost vyčerpaly.

Musel se tomu usmát. Taky řešení. Posunul se o kousek níž a objal ho. ,,Sladké sny," řekl tiše do tmy.

Ráno se Sasuke co nejjemněji vymanil z blonďáčkova náručí a vyklouzl zpod deky. Ovoce a další věci zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Vždy to tak bylo. Už celých pět let.

Naruto se probral i pár minut později. Pomalu se posadil a promnul si rozespaná víčka. Poté se rozhlédl po místnosti.

,,Dobré ráno," pozdravil ho černovlásek s letmým úsměvem. Na stolku už stál šálek čaje a nadýchané křupavé pečivo.

,,Hmm...dobré.." zamumlal rozespale, vstal a protáhl se. Ještě pořád měl rozvázané kalhoty, ze kterých toho bylo vidět více, než je slušné, ale toho si blonďáček nejspíš nevšiml. Vzal si kousek pečiva, ale tím, jak bylo ještě horké, jej s tichm , se krásně bolestným zasyknutím upustil na zem. Zády k Sasukemu se pro něj sehnul, a tím, jak měl kalhoty z kůže, se jeho zadeček ještě více krásně vyrýsoval. Bylo to tak roztomilé a svůdné zároveň. A nejlepší na tom bylo, že takovéhlé svádivé pohyby dělal nevědomky. Vzal pečivo do rukou a oprášil jej. Poté si z něj kousek utrhl a vstršil jej do úst. Bylo dobré, jako vždycky.

,,Až se najíš, vyměním ti obvazy. Za pár dní budeš v pořádku." Donutil se nemyslet na cokoliv, co ho v té chvíli napadlo. Potřeboval být chvíli sám, zvláště po tom včerejšku.

,,Dobře," usmál se na něj jako sluníčko. On si to možná ještě neuvědomil, ale byl v tom až po uši.

Jenže to znamenalo, že zanedlouho to tu bude opět pusté a prázdné. Jen při tom pomyšlení Sasuke ucítil osten smutku. Nadechl se. ,,A natáhni si pořádně kalhoty," dodal s odvráceným pohledem.

,,Hm?" sklonil pohled a zrudl jako jahůdka. Ihned si kalhoty upravil.

,,Nic se nestalo." Ale ano, stalo. Právě neměl daleko k tomu se na něj hned vrhnout.

,,Heh...to jsem rád." Nervózně se podrbal na zátylku.

,,Dej si čaj, je ovocný a skvěle probere po dlouhé noci." Sám si nic nevzal, už měl něco málo předtím.

,,Myslím, že jsem se už dost probral," uchechtl se nejistě a hleděl k Sasukeho nohám.

Když po chvíli Naruto dojedl, odstrčil deku na stranu a vzal do ruky čisté obvazy a nějaké masti. ,,Tak. Sundej si košili."

Jedním tahem byla košile na zemi a Naruto vyčkávavě seděl na posteli.

Zkušeně a co nejopatrněji mu sundal staré obvazy a prohlédl rány. Hojilo se to dobře, žádná známka zánětu a kůže na okrajích kousanců a škrábanců byla mírně narůžovělá. Vyměnil stehy a vetřel mu do kůže bylinkovou mastičku, tentokrát obvazy nepoužil, nechal to dýchat. ,,Zdá se, že mne brzy opustíš."

,,To nemám v plánu. Neměl bych kam jít..."

Zadíval se mu do očí. Ty jeho byly smutné a zoufalé. ,,Nemůžeš tu zůstat. Kdo ví, jestli po úplné proměně budu ještě člověk natolik, abych se tě nepokusil zabít."

,,Je mi to fuk. Nemám co ztratit...." chvilku mlčel. ,,...a věřím Vám. Neublížil byste mi."

,,Nechápeš to. Pokud se vymknu kontrole, stane se něco mnohem horšího než že se sem přiženou vesničané s ohněm a vidlemi." Přisedl si blíže k němu. ,,Tohle sídlo není obyčejné, všiml sis?" ztišil hlas.

,,Sasuke, já Vás neopustím," řekl rozhodně. ,,Ať už mi nakukáte cokoliv."

,,Tohle je pravda. Kdokoliv, kdo tu nemá co dělat, brzy zemře." Vzal jeho tvář do dlaní. ,,Nechci tu být sám, ale ne za cenu, že se ti něco stane."

,,Nic se mi nestane." Chytil jeho zápěstí a povzbudivě se usmál.

Venku zakrákal havran a u okna se ozvalo šustění křídel. Sasuke si bolestivě uvědomil, jak moc si za ty týdny zvykl na něčí přítomnost a neuměl si představit, že by tu neměl tohle sluníčko. ,,Proč... by jsi tu chtěl zůstat s někým, jako jsem já?"

,,Protože mě nesoudí. Protože mě přijal. Protože...já nevím..."

,,Máš před sebou celý život. Můžeš si najít někoho, s kým založíš rodinu a být šťastný." Zadíval se k oknu. ,,Nevybírej si tuhle možnost."

,,Proč tak zoufale chcete, abych se Vás bál? Abych odešel? Proč?" Jeho hlas byl teď bolestný.

,,Součástí mého prokletí je prožít zbytek života mezi těmito zdmi. Nevycházím ven, lidé po mně házejí kameny. A ty si tohle nezasloužíš."

,,Jenže..." Chytil ho za ruku. ,,Zvládá se to mnohem lépe, když nejste sám." řekl tiše.

,,Pamatuješ si ještě, když jsem tehdy byl... mimo?" zeptal se znenadání a zahleděl se do těch pomněnkových studánek. ,,Tyhle stavy jsou pozůstatky jistého pouta." Nikdy o tom s nikým nemluvil. Nedokázal to. Ale teď měl pocit, že jemu se může svěřit s těmi nejbolestivějšími vzpomínkami.

,,...poslouchám," řekl jen tiše a palcem mu přejel po hřbetu ruky.

,,Měl jsi někdy rodinu, Naruto?" ozval se po chvíli ticha.

Naruto neodpovídal. Místnost ovládlo dlouhé táhlé ticho, doprovázené napětím. ,,...ne.."

,,Když jednou něco takového poznáš a pak o to přijdeš, je to mnohem horší, než když rodinu nikdy nemáš." Přesunul se tak, že se zády opíral o zeď a přehodil si přes nohy deku.

,,A proto nechci odejít."

,,Povím ti teď o někom, kdo pro mne byl kdysi nejdůležitější na světě. A o důvodu, proč nenávidím lidi." Nepustil se jeho ruky, jako jediné záchranné lano v moři beznaděje.

Naruto nic neřekl, jen vyčkával, než začne Sasuke mluvit.

,,Vyrůstal jsem jako mladší ze dvou sourozenců. Pozornost mé matky se většinou nesoustřeďovala na mne, musel jsem dělat cokoliv, aby si vůbec všimla, že nemá jen jedno dítě. Ale přesto jsem svého bratra Itachiho bezmezně obdivoval a miloval. Když si mezi svými povinnostmi udělal čas, bylo to skoro jako zázrak. Nahrazoval mi otce, kterého jsem nikdy nepoznal. I po smrti matky mi byl nejbližší. Jedné noci mě probudily hlasy a světla před bránou. Vyběhl jsem ven a to byla chyba. Byli to vesničané s pochodněmi. Celý les hořel, všichni se smáli a jejich výrazy byly toužebné, téměř zbožné a fanatické. Křičeli "ďábel!" a "pryč s temnotou!". A pak jsem to uviděl. Na mýtině stála hranice, plameny se od ní šířily. Ke kůlu tam někoho přivázali, moc dobře jsem na to neviděl." Ucítil na tváři cosi vlhkého a uvědomil si, že to jsou hořké slzy. ,,Někdo si vymyslel obvinění z čarodějnictví a tak vesničané přišli s rázným řešením. Upálit. Zničit to, co podle nich mohlo za morové epidemie, hlad a nedostatek úrody. Našli si oběť. Někoho, kdo svou mocí a bohatstvím převyšoval ostatní. Vždy byl takový, nebránil se. Ani nehlesl, když jeho tělo stravovaly plameny. Usmíval se. Pamatuju si, že jsem křičel, dokud mi neselhal hlas. Na nějakou dobu mě poté odvezli na převýchovu. A nedlouho poté jsem se změnil v toho krutého člověka, který tyranizoval ostatní. Po návratu jsem zjistil něco zvláštního. Mohu ovládat toto sídlo svou vůlí. Stačí jediný pohyb nebo myšlenka a mám, co chci. Chrání mě. Časem jsem začal věřit, že je to mé dědictví, odkaz po předchozím dědici rodu Uchihů."

Blonďatý chvíli mlčel. ,,...tvůj bratr..." hlesl tiše.

,,Je dost možné, že si zahrával s něčím mimo lidské chápání a já tuto moc převzal. Ale to už se nikdy nedozvíme." Skryl tvář do dlaní a otřel si slzy. ,,Nemůžu klidně spát, ty stavy jsou v posledním roce stále častější. Zdá se mi, že ke mně mluví. Pak cítím oheň a pach spáleného masa. Nejhorší je to v noci, když jsem sám a společnost mi dělají jen ti ptáci s rudýma očima."

Naruto si až po chvíli uvědomil, že mu po tvářích stékají slzy a dlaní si v šoku zakrývá ústa. Otočil se a přešel přes postel k Sasukemu. Posadil se mu obkročmo na boky a sklonil se, aby ho objal. Přes Sasukeho rameno byly slyšet tiché vzlyky a na jeho záda dopadaly teplé slzy.

Sasuke byl docela zaskočený. Sám téměř nic necítil, jen prázdno. Zvykl si na ten pocit. Jen se trochu trhaně nadechoval, ale vzlyky nevyšly na povrch. Opětoval mu objetí a něžně ho hladil po vlasech a po zádech.

Naruto se odtáhl a poté mu vtiskl procítěný polibek. Začal ho něžně, ale intenzivně líbat. Vybíjel si tak všechen smutek. Porád mu po tvářích tekly slzy, ačkoliv měl víčka zavřená. Rukama ho objal kolem ramen a nepřestával ho láskyplně líbat. Potřeboval to. Chtěl to. Musel to udělat. Bylo to něco jako útěcha.

Nechal ho, ale o nic víc se nesnažil. Lehce ho držel kolem pasu jako kdyby držel křehkého motýla. Byl to zvláštní hřejivý pocit, uklidňující.

Ještě chvíli ho libal, než si lehnul na jeho hruď a do Sasukeho košile ukápla poslední slza. ,,Nevím, jaké to je, ztratit někoho blízkého. Já nikdy nikoho takového neměl."

,,Buď rád, alespoň to nikdy neucítíš."

,,Mého otce neznám, nikdy jsem ho nepoznal. Má matka zemřela krátce po porodu na infekci. Museli mě vzít do vesnice. Jenže lidé mě nenáviděli. Prý jsem dítě Satana. Má matka byla brána za čarodějnici, a jelikož mě chtěla donosit, přiznala se. Řekla, že je, i když to nebyla pravda. Jen proto, aby jí dali pokoj. Já byl šikanován, nenáviděn okolím. Poté jsem byl ignorován. Dělali, že tam nejsem, že jsem vzduch. Jednou v noci jsem se vzbudil, a víte co jsem viděl?" uchecht se bolestně. ,,Viděl jsem muže, který se tyčil s dýkou nad mým hrdlem. Nakonec se zabil sám, jelikož jsem ho odstrčil, on zakopl a vypadl na hlavu z okna. Rozrazil si ji o kámen. Lidé mě začali o to víc nenávidět. A proto jste mě vlastně našel. Bylo to k nevydržení. Musel jsem něco udělat. A tak...jsem tady," řekl, ale nebrečel. Už neměl sílu.

,,Zřejmě nás spojuje cosi nevysvětlitelného." Vzdychl a pevněji ho sevřel. ,,Pokud tu zůstaneš, skrze každou cihlu tohoto sídla prosakují vzpomínky. Mohl by jsi přijít o rozum. A za tu dobu mi na tobě začalo tolik záležet, že bych nemohl něco takového dopustit."

Naruto chvilku mlčel, zřejmě ho to zaskočilo. ,,Já už si připadám jako blázen teď," uchechtl se chabě. ,,A dokud jsem s Vámi, jsem v bezpečí."

,,Řekni mi teď upřímně, co si o mně myslíš. Ať už je to cokoliv," vyzval ho.

Blondatý chvíli přemýšlel. ,,Pod nepřístupnou maskou jste úžasný člověk. Je mi jedno, jak vypadáte, vaše krása plyne zevnitř. Pro mě jste nádherný...a já...." Zasekl se.

,,Jen povídej." Mírně a povzbudivě se usmál. Nebylo třeba být nervózní.

,,...mám Vás rád..." Věděl, že to bylo něco víc. Že to nebylo jen "mít rád". Ale nebyl si svými city jistý, měl v tom zmatek. Nevěděl, zda by to dokázal vyslovit.

Sasukemu po tváři na okamžik přelétl stín. Neměl čekat víc, bylo to všechno příliš náhlé. Ale přesto... nestačilo jen mít někoho rád. Neměli dost času, aby se z toho stalo něco víc. ,,To je dobře," řekl jen.

,,Proč Vás začarovala ta čarodějka?" nadhodil jiné téma, ačkoliv myšlenkami byl úplně jinde.

,,Už jsem ti to přeci říkal. Choval jsem se krutě k ostatním a tohle je můj trest."

,,Ale proč? Proč by Vás začarovávala? Provedl jste něco jí?" Zdůraznil poslední slovo. ,,Nebo jen sledovala Vaše chování z povzdáli?"

Sasuke nepatrně zčervenal. Že by na to přišel? Ne, to přeci... ,,Řekněme, že to, co jsem jí udělal, jen přispělo," formuloval pečlivě svou odpověď.

,,A co jste jí udělal?"

,,Jak jsem říkal, bylo mým zvykem přijít a vzít si, co jsem chtěl. A ona byla velmi přitažlivá i dle lidských měřítek. Mám ti naznačit víc?"

,,Takže technika omotat, využít a potopit, chápu to správně?" Nikdy v životě to nezažil, ale určité předpoklady měl.

Přikývl. ,,Nejspíš si mne vyhlédla někdy předtím a tohle byla perfektní příležitost."

,,Na každého jednou dojde. Já to mám nejspíš jen tak preventivně za sebou, a Vy to máte teď, že?"

,,Zbývá něco málo přes měsíc. Pak můj trest bude do konce života." Vyznělo to tak zoufale... Jako kdyby bažil po citu, prosil o něj.

,,A měsíc do čeho?"

,,Pak tato má podoba bude trvalá. Nebudu mít žádnou šanci se vymanit."

,,...aha..."

,,Chtěl bys ukázat pozemky kolem sídla? Nejlepší by to bylo za setmění, ale kolem se potuluje mnoho divokých zvířat."

,,Sasuke?" Ignoroval jeho otázku.

,,Co?"

,,Mám hlad," hlesl tiše.

,,Snídaně ti nestačila?"

,,Nevím, prostě mám hlad." Zvedl se opět obkročmo do sedu a jen tak hleděl na obličej Sasukeho, ležícího pod ním.

,,Ukážu ti alespoň jak lovím. Aby jsi neměl případně na talíři další veverku." Hravě mu prohrábl vlasy a položil ruku na rameno.

,,Pojďme si něho zahrát." Usmál se dětským, bezstarostným způsobem Naruto a zapřel se Sasukemu o hruď.

,,A co by jsi chtěl? Nemám tu žádné hračky."

,,Hmm...já nevím..." zamyslel se. ,,Zkuste něco vymyslet."

Sasukeho napadlo něco, čím by si mohli zkrátit čas. Ale hned to zavrhl. Nepotřeboval ho vyděsit, ještě ke všemu po včerejšku. ,,Co na schovávanou?"

,,Hmm...to zní dobře..." podrbal se na hlavě. ,,Mě napadlo...třeba výzva. To je jako že se vždycky vsadí o to, jestli někdo neco udělá nebo ne. A když to udělá, poražený dělá, nebo dává to, co vsadil, a naopak." Zazubil se. ,,Připadalo mu to jako pitomej nápad, ale zkusit se může cokoliv. Hlavně ho takovéhle výzvy bavily."

,,Tak proč ne." Zvedl se na loktech. ,,Ale první výzvu určíš ty."

,,Hmm..." zamyslel se. ,,Tak třeba...vsadím se, že byste nemohl kvokat jako slípka, skákat na jedný noze, hladit si břicho a zároveň se plácat na hlavě. O cokoliv," uchechtl se zlomyslně, i když to myslel čistě jen hravě.

V tu chvíli se na něj zadíval výrazem, němž se mísilo překvapení a chuť ho něčím praštit po hlavě. ,,To si..." uchechtl se a pak už to nešlo a dal se do smíchu.

Naruto se rozchechtal s ním. ,,A je to. To nezvládnete." Smál se dál.

,,Máš štěstí, že v kraji nemám žádné obchodní vztahy, jinak bych po tomhle přišel na mizinu." Vzal ho kolem pasu a posadil na postel vedle, pak vstal, nasadil přihlouplý výraz slepice a udělal to, co se po něm chtělo.

A Naruto se začal smát až tak, že se položil na postel. ,,Stačí! Stačí! Bolí mě břicho!" Ale smích nešlo zastavit.

Přestal tedy a uklonil se v pase jako když herec skončí své představení. ,,Výzva splněna. Co za to?"

,,Nevím, řekněte si, je mi to jedno." Pořád v něm dozníval smích.

,,Něco mě napadlo." Záhadně se usmál a přešel k němu, sklonil se, vzal ho za ruku a s přivřenýma očima ho kousnul do prstu.

Blonďáček se jako mávnutím proutku uklidnil a hypnotizoval svůj prst v Sasukeho ústech. Zase měl takový divný pocit, ale méně intenzivní.

,,Měl jsi už nějaké zkušenosti s chlapcem?" zeptal se tiše, svůdně. ,,Myslím tím, až úplně do konce."

Naruto hlasitě polknul a poté němě zavrtěl hlavou. Po krku mu stekla kapička potu.

,,Takže bych...teoreticky... byl tvůj první." Chytil ho za zápěstí a donutil tak vstát. Stačil letmý pohled k oknu, aby se zatáhlo těžkým neprostupným závěsem a oheň v krbu pohasl, pokoj se vnořil do tmy.

Blonďákovi se zrychlil tep očekáváním. Nic neviděl a ani netušil, co se bude dít dál.

Přišel k němu zezadu, jednu ruku mu dal kolem pasu a tak ho přitiskl víc k sobě, zatímco mu odhrnul z krku pár pramínků vlasů a krátce k němu přitiskl rty. ,,Uvolni se a věř mi, ano?" šeptal dál.

Naruto kývl hlavou, ačkoliv to Sasuke nemohl vidět.

,,Ne abys mi utekl." Ozvalo se tiché cvaknutí zámku u dveří. Šel na to pomalu, líbal ho na šíji až těsně k oušku a pak na rameno, o kousek mu stáhl látku košile a rozvázal tkanici kožených kalhot.

Naruto si skousl levý ukazováček a přivřel vzrušeně oči. Tentokrát byl ten pocit mnohem intenzivnější. Jeho dech byl mělčí a i když to nebylo vidět, opět mu narudly tváře.

,,Cítíš to, že? Něco nás opravdu spojuje." Přes látku mu levou rukou hladově putoval po těle, třel a přejížděl mu nehty přes bradavky a druhou rukou se dostal pod okraj kalhot, ale ještě se ho nedotkl.

Blonďáček táhle a prorývaně zasténal. Jeho tělo se slastně prohlo.

Šeptal mu svůdná slůvka, vášnivě skousával a dráždil špičkou jazyka ušní lalůček, prstem obkresloval konturu jeho rtů a přes látku ho v rozkroku třel, až ucítil cosi vlhkého.

Naruto zarýval nehty do jeho boků a měl zatnuté čelisti. Jeho tělo bylo jako v jednom ohni. A nejvíc to cítil právě tam. Tlak, a tep, a...vlhko. Ale nebyla to nějaká "nehoda". To by poznal.

Vsunul mu hned dva prsty do úst a pohrával si s jeho jazykem, mezitím se druhou rukou přesunul a dotkl se ho naostro, zatímco ho takto v klíně uspokojoval, opatrně do něj pronikl prvním článkem prstu.

,,Hn-..!" Naruta to vyděsilo a překvapilo zároveň.

,,Klid. Neublížím ti." Naklonil se a jako útěchu ho měkce políbil.

Naruto se musel slastí předklonit a opřít o zeď před sebou. Pokoušel se tam vzadu dole uvolnit a vepředu nějak tlumit tu rozkoš, kterou mu Sasukeho ruka přinášela.

Na chvíli úplně přestal a odtáhl se od něj, nenásilně ho pak zády opřel o zeď a zvedl si ho do náručí, dal si jeho nohy kolem pasu a začal nanovo, při tom ho dravě líbal.

Blonďák měl jednu ruku na jeho rameni a druhou jemně hladil jeho tvář, mezitím co mu odpovídal svými rty na jeho žádostivé polibky.

Sasuke se od něj odtrhl a párkrát ho ze strany kousl do krku, mezitím co mu sundal pár obratnými pohyby košili a nedlouho poté ji následovaly i kalhoty.

Naruto se instinktivně zakryl, ačkoliv tam byla naprostá tma.

,,Neublížím ti, pamatuj na to." Jemně mu odtáhl ruku. Sám byl díky té tmě jistější.

,,J-já vím...ale...je to..trapné.." Tváře mu zrudly. ,,..být takhle...nahý.."

,,Zdá se snad, že bych se ti smál?"

,,..ale- ach!" Prohl se v zádech, když kolem něj Sasuke obemkl prsty.

Samolibě se usmál a naráz do něj vsunul celé dva prsty, zatímco se snažil odvést jeho pozornost jiným směrem, jazykem mu citlivě dráždil spodní ret a měkce ho skousával.

,,Hnn- Sasu-..!" Vzrušeně zaklonil hlavu.

Když usoudil, že už to stačí, objal ho kolem pasu a pomalu přenesl na postel, aby se sám mohl zbavit přebytečného oblečení.

Naruto nevěděl, co bude následovat a tak jen ležel a s mírným strachem vyčkával. Když nevidíte a ani nevíte, co se ten druhý chystá dělat, tak kdo by se nebál.

Lehl si pak k němu, ale nespěchal, něžně ho laskal a líbal, zvolna mu ústy klesal po těle až mezi nohy, několikrát ho olízl po celé télce a pak vzal mezi rty.

Prudce zaryl prsty do prostěradla a opět naplnil ticho v místnosti táhlým vzdychem.

Sasuke se zase vrátil k jeho tváři, odhrnul mu z očí pár pramínků vlasů a líbl ho na čelo. ,,Jak to máš rád?" zeptal se klidně.

Chvíli bylo ticho. ,,....c-co?" zeptal se nechápavě.

,,Chci vědět, co je ti příjemné, aby jsi něco takového prožil co nejlépe," upřesnil.

,,A-ale...řekl jsem, že jsem tohle..nikdy nedělal..."

,,Ani jsi někdy nic nezkoušel sám se sebou?"

,,..n-ne."

,,Zvláštní." Zvedl se na chvíli do kleku. Takže si to musí vypozorovat sám. Při tom ho mimochodem napadlo, jestli s ním bude mít příležitost ještě někdy takhle ležet. ,,Tak kdyby ti něco bylo nepříjemné, řekni."

,,Hm."

Sjel mu rukama na boky a roztáhl nohy víc od sebe, nijak násilně ho takhle držel, zatímco do něj co nejjemněji pronikal.

Naruto si silně skousával ret, ale nevyšla z něj ani hláska. Snažil se opravdu dostatečně uvolnit.

Trvalo to docela dlouho, několik dlouhých minut, než se do něj dostal úplně, opřel se mu pak čelem o rameno a vůbec poprvé vzdychl. Ten pocit, že si někoho bral takhle poprvé, byl až příliš skvělý.

,,Je to...dobré?" zeptal se po chvilce Naruto.

,,Myslíš, že bych to dělal kdyby nebylo?" Dobře, to vyznělo trochu sobecky. Ale doopravdy to bylo trochu jiné než jindy. Měl i neurčitý pocit citového uspokojení, jako kdyby k téhle chvíli směřoval celý svůj život.

Naruto mu nic neřekl, jen kolem jeho pasu obtočil nohy a ještě víc si ho na sebe natlačil. Pokud to bylo Sasukemu příjemné, pak je v pořádku.

,,Hlavní ale je, jestli je to tobě příjemné." Přemáhaně si skousl ret a zkusil se jen lehce pohnout.

,,Jsem v pořádku," odpověděl mu a jen mírně mu začal vycházet vstříc. Za chvíli musel táhle zasténat pod náhlým a prudkým návalem slasti. Co to...

Bylo to vlastně docela brzy, to místo většinou Sasuke našel až po nějaké době. Natiskl se k němu a sladil stále rychlejší a kratší přírazy s rukou v jeho klíně.

Naruto teď rozkoší skoro křičel. Z jeho úst nepřestávaly vycházet vzrušením podbarvené vzdychy a on se ve slastných křečích prohýbal v zádech, nebo zakláněl hlavu. Chytil Sasukeho hlavu do dlaní a přitáhl si jeho rty pro polibek, při kterém, ač tlumeně, stále z jeho krku vycházely steny.

Sasuke tak měl příležitost utápět vlastní projevy, nevědomky mu zarýval nehty do stehna tak silně, že tam nejspíš bude mít blonďáček ještě nějakou dobu viditelné stopy.

Stačilo už jen párkrát přirazit a blonďáček se se snad nejhlasitějším stenem udělal do Sasukeho dlaně.

Hned jak dosáhl svého uspokojení i černovlásek, ukradl si poslední letmý polibek a posadil se na postel vedle něj, rukama se opřel za sebou a vydýchával se.

Naruto si lehl tak, že měl hlavu položenou na Sasukeho stehně.

Se zasněným úsměvem se mu probíral vlasy a po chvíli jen tak mimochodem roztáhl závěsy, aby dovnitř vešlo malé množství světla.

Blonďák měl přes sebe přehozenou deku a jen tak s úlevným úsměvem hleděl Sasukemu do tváře.

Sklouzl níž, aby se hlavou opřel o pelest postele. Připadal si na tom světle tak... jinak. Jak mohl někdo takový vůbec právě prožít potěšení? Vždyť byl... troska, ubohá napodobenina člověka. ,,Už víš, o co jsi do teď přicházel."

,,No, Vy vlastně taky." Rozesmál se. Nemyslel to nijak zle, jen...to bylo vtipné.

,,Většina těch, kteří mi tu dělali společnost, to zkusila jen jednou a také ve tmě." Povzdechl si. ,,Vážně ti to nevadí?"

,,Co?"

,,To, že jsi svou nevinnost mohl dát komukoliv.. normálnímu."

,,Být výjimečný je jedna z nejlepších vlastností, které lidi mohou mít. V této době většinou všichni drží, jak se tak říká, "se stádem". Kam vítr, tam plášť. Znám to. Přesně tak jsem to měl mezi těmi ostatními." Promnul si obličej a krátce zívl.

Dlouhou chvíli byl ticho, pak se sklonil a vtiskl mu polibek do vlasů. ,,Jsem ti vděčný, ani nevíš jak."

Naruto se jen povzbudivě usmál a prohrábl si rukou vlasy.

,,Nepůjdeme se projít, dokud je ještě světlo?"

,,Hmm...dobře. Ale až za chvilku." Uchechtl se. Chtěl si to ještě vychutnat.

,,Moc jsi z toho lesa asi neviděl." Pobaveně se usmál a přitáhl si ho k sobě blíž.

,,Ne, jen jsem našel obrovský hrad a prokletého žabáka, vyčkávajícího na svého osvoboditele," zasmál se.

,,A ten asi nakonec skončí v nějakém jezírku, protože se ho nedočká."

,,Tohle neříkejte." Chytil ho za ruku. ,,Vždycky je nějaká naděje. Musí být."

,,Už není čas. Ztratil jsem ho příliš mnoho. Navíc si zasloužím strávit zbytek života jako parodie člověka."