Dárek k svátku 2/2

pokračování

---

Proboha! Kam sem se to dostal… Bleskově vylezu z vany a otři se ledabyle osuškou. On vážně chtěl… cítím, že mi i přes ten chladný odstup rudnou tváře. Nemůžu přece nahý… rychle sáhnu po sametovém županu, látka je na holou a tolik dní týranou kůži opravdu příjemná… konečně. Zavážu si ho v pase a krátce přelétnu okolí. Mělo by to být v pořádku… s bušícím srdcem se doslova vrhám k oknu a co nejtišeji ho otevírám. S potěšením shledávám, že to není tak vysoko, jak jsem si myslel. Opatrně vysunu jednu nohu a hodnotím, kolik toho ze mě zbude, až spadnu. Připravím se ke skoku… znenadání mě dvě silné paže za pas stahují zpátky. Sevřely mě tak pevně a nečekaně, že sám sebe slyším, jak se mi mezi rty vydral polekaný výkřik. Nepustil mě, i když jsem sebou šil a snažil se mu všemožně uniknout. Ztuhnu jsem až ve chvíli, kdy mi těsně u ucha zazněl jeho tlumený, hlubší hlas.

"Nejsem hlupák, můj malý Sasuke. Já tě varoval a ty stejně zlobíš." Zhluboka jsem se nadechl.

"Neříkej mi tak!" Stáhnu ruce za sebe a prsty zaryji do drahé látky jeho oděvu. Pokouším se od něj zuřivě dostat… až když uslyším trhavý zvuk, dojde mi, že to nebyl dobrý nápad.

(Itachi)

Ten šikulka mi rozerval košili… je roztomilý, až to bolí… už mám dost toho hraní, znehybním mu ruce za zády, podržím je jednou dlaní, druhou mu vjedu do vlasy a silně jimi trhnu jeho hlavou dozadu. Sykne, ale nemá na výběr.

"Nejsi moc šetrný k mému oblečení." Vytknu mu. Stiskne zuby k sobě a procedí přes ně:

"No a?!" Na tohle se musím usmát. Skloním se k jeho krku a jakmile mu n něj dýchnu, už se snaží cukat, ale to mu povolit nechci.

"Jen že ta košile stála víc než ty. Co z toho vyplývá?" Sasuke mlčel a jenom se zhluboka nadechoval. Že by byl na krku tak citlivý? No když nebude hádat, prozradím mu to.

"To znamená, že se k tobě budu chovat taky nešetrně…" I když se mi vzpouzel sebevíc, odtáhl jsem ho do svého pokoje a mrštil s ním k posteli. Zvedl se a zle se na mě zadíval, jako by to na mě platilo.

"Sedni si na postel." Trochu se pod velitelským tónem mého hlasu přikrčil, ale to byl celý výsledek.

"Ne." Mírně jsem se zamračil.

"Tak to uděláme jinak." Ze stěny jsem sundal bič. Dobře jsem si všimnul, jak se mu úlekem zúžily panenky, ale já už nechtěl ucouvnout.

"Zopakujeme si pravidla, Sasuke."

(Sasuke)

Bič… bože hlavně už žádný další bič… za tu dobu, co jsem se tu dostal do otroctví z nich mám vážně hrůzu. A moc dobře vím, že člověk jako on nezajde pro ránu daleko. Nechci dát najevo strach… taková slabost není na místě. Jenže mám pocit, že ON mi vidí až do žaludku. Udělal ke mně dva sebejisté kroky… instinktivně jsem o jeden ucouvnul. Náhle jsem si nedovolil víc, přeci jen asi ten odporný nástroj plnil svůj účel. Na rtech mého mučitele jsem zaznamenal letmý posměšný úšklebek, ten ale jak se objevil, tak taky zmizel.

"Vidím, že je začínáš chápat." Dodpl. Natáhnul se ke mně a bičem mi lehce přejel po odhalené části hrudníku. Cítil jsem, jak mi po těle naskočila husí kůže.

(Itachi)

Když se přemáhá, je neskutečně vzrušující…

"Otoč se." Jasně jsem v hlase dal prostor pro výstrahu, kdyby můj příkaz nesplnil. Váhavě mě poslechl.

""Opři se rukama o postel a předkloň se." Otevřel ústa k protestu, pak si to ale asi rozmyslel a zase ji zavřel. Když splnil to, co jsem po něm chtěl, krátce jsem se nadechnul a došel k němu. Ale jakmile jsem mu položil ruku na bok, zřejmě ho něco přemohlo a on se prudce otočil, odrážejíc mi při tom mou ruku. Výraz v mé tváři ztvrdl.

"Varoval jsem tě." Zasyčel jsem a chytil jeho ruce. S lehkým odporem sebou trhnul, ale už zřejmě pochopil, že na mě fyzicky nestačí. Zápěstí jsem mu bleskově připevnil k hornímu trámu, který asi ve výšce dvou a půl metru spojoval dva zdobené sloupky obrovské postele a odstoupil jsem. Nebylo nutné vynaložit nijak velkou sílu na to, abych mu na zádech jeho župan roztrhl. Když jsem to udělal, slyšitelně zalapal po dechu. Pak jsem se napřáhnul a bičem mu na bělostných zádech vytvořil rudý šrám. Prohnul se a zatnul pěsti, ale zdržel se jakýchkoliv hlasových interpretací své bolesti. Když ale onen nástroj dopadl na jeho citlivou kůži po čtvrté, zaslechl jsem tiché zasyknutí. Po páté ráně jsem přestal a odvázal ho. Sesunul se na postel, vzepřel se pažemi a se skloněnou hlavou hlasitě vydechoval. Tak je to správně. Došel jsem k němu a v jeho očích se zalesknul strach. Teď už ho tam byla převaha, po vzpurnosti ani památky. Ale tak jsem to chtěl. Chtěl jsem, aby se mě bál.

"Už máme jasno, viď." Konstatoval jsem sladce. Lehce se třásl, ale mlčel.

"Slyšels, co jsem říkal…?" Jenom mírně jsem zvýšil hlas. Hned sebou cuknul a uhnul svým pohledem před mým.

"Ano."

"Ano jak?" Přivřel oči a kousnul se do rtu.

"Ano, pane." No vida, jak to najednou jde. Sednul jsem si k němu, otočil ho tvrdě n břicho, které mu ještě celé zakrýval ten poničený oděv. Nechtěl jsem ho tolik mlátit, ale říkal si o to. Teď se ani nehnul a já si tak pořádně mohl prohlédnout ty rány, které jsem na něm zanechal. Nebyly moc hluboké, ani jsem neprotrhnul kůži, ale musely opravdu bolet, tenhle bič je doopravdy docela dobře navržen. Přejel jsem po šrámech lehce prstem a Sasuke sebou trochu bolestně, trochu překvapeně škubnul. S čelem opřeným o matraci neviděl, co dělám, takže mi to dávalo docela náskok. Nemohl jsem v tu chvíli odolat, sklonil jsem se k těm mramorově hladkým, lehce prohnutým zádům a po linkách, které svými dopad na té mléčné pokožce zanechal bič, jsem přejel špičkou jazyka. Viditelně se mu zadrhnul dech v hrdle úplně ztuhnul. Ne že by mě to odradilo. Za chvíli jsem se k na bolest citlivějším místům natiskl i rty a s jeho kůží jsem se mazlil, laskal ji. Sasuke se neznatelně zachvěl a já si byl bezpečně jistý, že zima mu tady nebyla. Sevřel jsem ho za předloktí a zvednul do sedu. Díval se na mě… zvláštně. Bez toho odporu a hněvu jsem v těch černých perlách barvy hlubokého oceánu spatřil rozžhavené plamínky nevinnosti. Sjel jsem pohledem na jeho rty. Byly… úžasné. Spodní byl plný a drobně, žensky tvarovaný. Určitě byl i citlivější… horní měl ostřejší, typicky mužské rysy a dodával jeho ústům neodolatelný vzhled… znovu jsem střelil očima k těch jeho. Když udělal nenápadný pohyb hlavou - poprvé směrem KE MNĚ - hodně mě to překvapilo. Čekal jsem lest… nějaký úskok z jeho strany… sehnul jsem se k němu a po tom plném spodním polštářku mu něžně přejel špičkou jazyka. Nic se ale nedělo, jenom držel dál a přivřel oči. Chytil jsem ho dlaní za zátylek a jeho ret vsál mezi ty své. V ústech jsem si s ním pak hrál jazykem a zoubky. Sasuke mírně zaklonil hlavu a ústa intuitivně pootevřel. Můj jazyk si zmapoval nové území vnitřní strany jeho rtů, asi až v tu chvíli si musel můj otrok uvědomit, že je pootevřel a cuknul směrem dozadu, jenže já něco takového předpokládal a zbrzdil jeho ústup dlaní. Vjel jsem mu teď hluboko do úst a začal ho jazykem provokovat ke hře.

Dlouho se nezapojoval. Ruku jsem mu obtočil kolem pasu a přitáhnul si ho tak k sobě. Chtěl mi verbálně odporovat, ale tichým: 'Pšššššt…' jsem ho uklidnil. A až poté mi zdráhavě začal odpovídat. Byl… sladký. Neskutečně. Stáhnul jsem mu z ramen látku a odtrhl se od něj, abych mohl přejet rty po krku a klíčních kostech, do nichž jsem provokativně kousnul, k bílým vypracovaným ramenům. Pak jsem sjel ještě o trochu níž a jazykem zavadil o jeho bradavku. Vyjekl a prudce vydechl. Vzal jsem ji mezi zuby a špičku dráždil jazykem. Když jsem se po uspokojujícím výsledku přesunul na druhou a opakoval jsem svůj postup, Sasuke neslyšně zakňučel. Bylo to ale velmi podobné slastnému, prosebnému zasténání. Rty se mi samovolně zvlnily do úsměvu. Za chvíli mě znovu šokoval… právě jsem odhodil jeho župan a hodlal se k tomu úžasnému tělu zase vrátit, když jsem ucítil jeho ruce na mém vršku. Trochu překvapeně jsem se na něj podíval, ale on mi pohled neopětoval, onyxovýma očima sledoval způsob, jak ze mě mou tuniku sundat. Položil jsem své dlaně na jeho a pomalu je navedl správným směrem. Pak jsem si nad něj lehnul a rty se přesunul na jeho podbřišek, prsty jsem zatím tvořil cestičky po vnitřních stranách jeho stehen. S každým pohybem jsem se dostával blíž a blíž k jeho klínu. Špičkou jazyka jsem mu obkreslil pupík a mučivě dlouho jsem sjížděl níž. Jednou volnou rukou jsem si začal stahovat kalhoty, ale můj nový černovlasý otrok to zaznamenal a trochu vyděšeně se na mě zadíval. Pozvedl jsem obočí a zadíval se na něj.

"T…to je proti přírodě…" Oponoval mi svéhlavě. Povzdychl jsem si.. mohl jsem ho švihnout bičem, ale to jsem teď najednou nechtěl. Rty jsem se otřel o jeho ouško. Vzrušeně něco zamumlal.

"Předávat lásku a péči je výhradně přirozené." Chvíli nad tím asi uvažoval a já se stihnul bez povšimnutí zbavit spodního kusu oblečení, ale když jsem se rty dotkl jeho… už značně velkého vzrušení, asi to všechno hodil za hlavu, protože sevřel v prstech hedvábnou přikrývku, co měl pod sebou a tiše zavrněl. Vzal jsem jeho špičku do úst a zuby se třel o citlivou uzdičku. Když jsem si jeho úd zasunul najednou hlouběji do úst, křečovitě se prohnul v zádech a zasténal. Opravdu se mu to líbilo a nedokázal se zadržet v hlasových projevech… to bylo dobré znamení. Ještě chvíli jsem si s ním takhle pohrával a přitom rukama zkoumal jeho tělo, ale když už měl kousek od vrcholu a jeho nadechoval se mělce a prudce, odtáhnul jsem se. Zklamaně se na mě zadíval.

"Líbilo?" Musel jsem se s úšklebkem zeptat. Chtěl jsem vědět, jestli bude vzpurný i na okraji vzrušení. To, co ale udělal, mi vyrazilo dech - doslova. Během sekundy jsem byl drsně přiražen k vysoké pelesti postele a jeho rty se mi otíraly o krk.

"Prosím… pane." Zamračil jsem se a slastně vzdychl. Tomuhle se nedalo odolat… chytil jsem ho za pas a špičkou svého vzrušní jsem do něj bez přípravy proniknul. Zakňučel a zaklonil bolestně hlavu, ale držel, což bylo obdivuhodné. Poprvé to nebývá příjemné. Jako pochvalu jsem vsál mezi rty jeho ušní lalůček. Ležel jsem na něj a rukou jsem začal lehce přejíždět po jeho údu. Má snaha odvést jeho pozornost se vyplatila, protože zatímco jsem ho v klíně dráždil, zasouval jsem do něj svůj úd… sice pomalu, ale když si toho nevšímal, nebyl tak křečovitý a šlo to mnohem lépe. Nevšiml si toho až do chvíle, co jsem ve tří čtvrtinách ztratil trpělivost - i já už jsem nutně potřeboval uspokojit - ale nepřirazil jsem… naopak jsem chytil jeho boky a natiskl si ho k sobě. Němě otevřel ústa ve výkřiku a nehty si zaryl do dlaní, ale nesnažil se mi vtrhnout. Pravděpodobně tušil, že by to bolelo a že teď už stejně nemůže couvnout. Jakmile mě obklopilo to horké, vlhké těsno jeho zadečku, krátce a toužebně jsem zasténal, aniž bych chtěl. Přitáhnul si mě ke rtům a já mu polibky jako útěchu náruživě oplácel. Vlastně jsem do nich skrýval své vzrušení, než se v něm budu moct pohnout. Za chvíli se jeho čelo vyhladilo, bolest z těch temných, třpytících se démantů zmizela a on se konečně trochu uvolnil. Byl jsem vyprovokován na nejvyšší míru, takže jsem se proti němu docela razantně pohnul, Asi jsem si ale zvolil ten správný úhel, protože v tu chvíli se Sasuke pode mnou napnul a dlouze zasténal. Ani já jsem se pak už nedokázal držet. Přírazy jsem moc neprohluboval, nechtěl jsem být nešetrný - nevím přesně proč, otroci pro mě nikdy nic neznamenali - takže jsem si vystačil se zrychlováním tempa. Prsty jsem obemknul jeho úd a sladil oba pohyby… Sasuke mi za chvíli začal nenápadně vycházet bok vstříc. Oba dva jsme dosáhli toho úžasného pocitu téměř současně. Bezděky jsem vykřikl a rozechvěl se po celém těle, Sasuke zvrátil hlavu dozadu a hluboce se nadechoval. Svezl jsem se vedle něj a pokoušel se co nejméně hýbat, abych si ještě chvíli v paměti uchoval ten úžasný zážitek.

Obyčejně bych teď poslal pro sluhu, vždycky to tak bylo, tak znělo jedno z pravidel mého harému. Otrok nikdy nesmí SPÁT v posteli svého pána. Když jsem ale viděl ta chvějící se víčka, rámovaná hustým vějířkem řas… tenké rty, ještě citlivé, z předchozích dravých polibků… když jsem se mu podíval do jeho nádherných očí… neměl jsem tu sílu ho vyhodit. Nadzvedl jsem ho, abych zpod nás mohl vytáhnout hebkou deku a lehce jsem oba zároveň přikryl. Trochu vyjeveně mě pozoroval, ale nehodlal jsem nic objasňovat. Sám jsem nevěděl, proč to dělám. Konejšivě jsem ho objal a hladil ho ve vlasech. Nevzpíral se mi… nenadával… jen jsem ucítil, jak mi vtiskl důvěrný polibek na rameno…

Prudce se posadil a upíral oči do šera, způsobeného vycházejícím sluncem.

"Ita…chííí, nemel sebou tak… chtěl jsem ještě spát…" Zamumlá černovlásek vedle něj. Bože… to všechno byl… dlaněmi si přikryje obličej a hlasitě se nadechne. Jeho rozpoložení si všimne dokonce i rozespalý Sasuke.

"Bráško…? Stalo se něco?" Starší Uchiha jen mírně zakroutí hlavou.

"Měl jsem… šílenej sen…" Kdybys tak Sasuke tušil… Mladší z bratrů se až s dětskou zvědavostí vyhoupne do sedu.

"O čem?"

"To… to bys nepochopil."

"No táááák, Itaaanků… vždyť mám dneska svátek, prosíííím" Prosí žádostivě. Starší se najednou zarazí a zvedne hlavu. Jeho oči se střetnou s těmi nevinnými duhovkami jeho mladšího sourozence. Najednou se Itachi jemně pousměje.

"Tak já ti to ukážu… jo?" Sasuke nadšeně přikyvuje, aniž by věděl, k čemu Itaachimu právě dává svolení…

"Tak sem poď…"