Bonus (ItaSasu)

Zdravím opět, už máme za sebou týden školy a chápu, jaká je to pro všechny po prázdninách zátěž. Takže jako odměnu pro ty, kteří těch prvních sedm dní hrůzy přežili a jsou ještě schopni klikat myší, jsem připravila kratší 'povídku' (ve skutečnosti je to tak krátké, že ani nevím, jestli to za povídku považovat), ale věřím, že to potěší. Varuji, antiyaoisti a ItaSasu odpůrci, víte, co nemáte dělat. Tak se nevztekejte, pokud vás to zvědavost donutí dočíst až do konce.

Enjoy...

(Itachi)

Moje kroky pomalu mířily tmavou chodbou k jeho pokoji. Jestli bude vyvádět, tak to zase nestihneme včas… otevřu dveře a spatřím ho, jak se rozvaluje na posteli.

"Nii-san… co se děje?" Ušklíbnu se, když mu při té otázce v očích uvidím zákeřnost a vrhnu se po něm ještě dřív, než se stihne zvednout z postele. Sednu si mu na nohy a vítězně se usměji.

"Ty víš, co." Pevně semkne rty, samozřejmě že ví, co ho čeká. V černých duhovkách barvy nekonečného oceánu se mu zvedají vlny zlosti.

"Itachi…" Pokouší se mě usmlouvat, na to mu ani náhodou neskočím, i když vypadá doopravdy roztomile.

"Přestaň sebou tak cukat a otevři pusu."

"Ne, já…"

---

"Sasuke, nerozčiluj mě! Udělej to." Cukne hlavou směrem ode mě. To je děs, vážně, to zase budu muset použít hrubou sílu…?! Chytím ho za spodní čelist a zaryji mu nehty do tváře. Bolestí pootevře rty.

"No tak Sasu, já nemám čas si tu s tebou hrát, otevři tu pusu… pořádně…" Tlumeně zakňučí, ale poslechne.

"Vidíš jak ti to jde… kdybys neblbnul, nemusel bych ti ubližovat… poď sem.."

"Iha-hi-pho-phosím….!!!"

"To na mě neplatí… taak… vidíš, že to… AU!" Ucuknu před ním.

"SASUKE! Tys mě kousnul!" Na andělské tvářičce se rozlil spokojený úsměv.

"No neříkej, měl jsem tě snad olíznout?" Očividně se dobře baví, hajzlík.

"Tos přehnal, vážně…" Syknu zle, vjedu mu rukou do vlasů a sevřu je v pěst.

"To bolí…" Zasténá ufňukaně.

"No neříkej." Oplatím mu okamžitě stejnou kartou.

"A teď drž!"

"Hnnnnnnnnm….!!!"

"Tak… a spolkni to…" Vidím, jak prudce kroutí hlavou a zděsím se.

"Zkus to vyplivnout….!" Pohrozím mu. Když vidím, že se chystá přesně tohle udělat, přitisknu mu dlaň na rty a druhou rukou zacpu nos, aby se nemohl nadechnout. S příšernou grimasou všechno až nadmíru horlivě spolyká, pustím ho, on se předkloní a lapá po dechu.

"Správně by sis měl ještě olíznout rty." Usměji se na něj mile.

"Odpornej bastarde…" Zavrčí na mě. Najednou slyším, jak se otevírají dveře jeho pokoje… stojí v nich Mikoto.

"Co jsem to slyšela…"

"Mami! Bratr mě… trápí…!" Mikoto se zamračila a založila si ruce na prsa. Slezu z postele a s povzdychem si prohrábnu volné černé vlasy.

"Sasuke to nechtěl spolknout…" Postěžuji si tlumeně. Mikoto si dá ruce v pas a zadívá se na mladého Uchihu, krčícího se na posteli.

"Sasuke, tohle už jsme tolikrát řešili."

"Mami, vždyť je to hnusný…" Snažil se chabě odporovat Sasuke.

"Já vím drahoušku, ale doktor ti ten sirup předepsal, protože chtěl, aby ses uzdravil. A teď pěkně poděkuj bratrovi, že ti tu lžičku s tou medicínou násilím narval do krku pro tvoje dobro. A ty mu ještě tak ošklivě nadáváš, koukej se omluvit." Sasuke zavřel oči, sáhnul po sklence vody a hořkou chuť léků zapil. Pak se na mě poraženecky zadíval.

"Děkuju že se aktivně účastníš mého uzdravování a promiň, že ti nadávám." Ten jeho zničený výraz mě obměkčil.

"Není zač," přejdu k němu a měkce ho obejmu. Mikoto se spokojeně usměje. Neměla ráda, když se její synové hádali a byla mi vděčná, že se se Sasukem peru já a ona jako matka nemusí. Můj mladší bratr je nejdřív pasivní, ale když zesílím obětí, nakonec taky zvedne ruce a obejme mě. Se rty u jeho ucha se musím ušklíbnout.

"V noci ještě přijdu…" Zašeptám téměř neslyšně slib něčeho trochu… příjemnějšího. I on mi odpoví tak, že to slyším jen já.

"Budu čekat…"

---

To be continued... No, nakonec přecijen příslib, takže můžete být spokojení.

Tak, a teď sčítání úchylů. Přiznejte se, kolik z vás si myslelo to co si myslím že si většina z vás myslela?

Your Vita...