Without darkness 8.kapitola

---

Téměř ani nevnímal sám sebe. Jemné tóny píšťal prostupovaly celou jeho duší. Nesnášel ten pocit. Nemělo by se mu to líbit.
Všiml si desítek obdivných pohledů, skoro až slyšel jejich šepot.
Na začátku si odbyl předem naučený projev. Navzdory své náladě si zachovával stále stejný letmý úsměv. Jako masku. Už asi chápal, proč to jeho bratr pořád dělal.
Chvíli pak naslouchal hudbě a rozhlížel se po potencionálních cílech. Bylo by neslušné tu celý večer stát v rohu. Nakonec si vybral hezkou hnědovlásku se zelenýma očima. Mohla to být Tarkaronka, ale měla více elfské rysy. Došel k ní ladně, jako kdyby se vůbec nedotýkal země, usmál se a položil si dlaň na hrudník. ,,Smím požádat o tanec tak krásnou dívku?" pronesl tichým tajemným hlasem.
Žena ale nesklopila své třpytivé smaragdy, jak to bývalo zvykem u pozemských slavností. Naopak se mu přímo zadívala do temných očí, sice souhlasně, ale bylo v tom něco... jejího. Žádná tarkaronka nesvolila tak, jako byly podvolné ženy ve vykřičených domech... a ten respekt byl u Tarkaronců upřímný. Nehraný. Jemně se poklonila a dotkla se svou bílou úzkou ručkou s delšími zlatými nehty jeho dlaně. Kdyby si ty vlasy nechala divoce rozpuštěné a dala jim možnost přirozeně se zkroutit do vlnek jako klubko lesklých tajemných hadů... kdyby ty smaragdy měly rudou kružnici kolem panenek a její rty byly nabarveny nepřirozeně rudě, byla by ztělesněním krvežíznivé bohyně pomsty.
Večer utíkal docela rychle. Sasuke za tu dobu nevystřídal příliš mnoho partnerek, jako by to udělal běžně. Měl pocit, že část jeho starého já nenávratně odešla.
Náhle se z chodby ozval křik a vzápětí se dveře rozletěly dokořán. Dovnitř vtrhl černočerný jednorožec. Z kopyt a zubů mu na zem kapala krev, v očích plál divoký oheň. Také srst měl postříkanou od krve. Kopyty zahrabal o koberec a výhružně zavrčel.
Tarkaronci překvapeně pozorovali to krvelačné stvoření. Nedávali najevo strach s ničím takovým se nikdy nesetkali. Jemná hnědovláska, která právě se Sasukem tančila, sebou lehce polekaně trhla.
Co se stalo? Možná ho předtím špatně přivázal.. nebo vůbec... S povzdechem se jemně vymanil z dívčina sevření. Jediná pozitivní věc na tom byla snad jen ta, že nemusel nikoho uklidňovat že není třeba propadat panice. Přistoupil ke zvířeti a natáhl ruku dlaní nahoru. Zavrčelo. Zase ty pohledy
Bylo až podezřelé, že ač všichni jen stáli jako sochy a rozumně upíraly pohledy na stvůru, jen jedna dívka začala couvat. Sešlápla si vlečku a spadla na zem. Její krásné oči zrcadlily strach. Větší než byl v pohledech všech přítomných.
,,Klid," zašeptal jednorožci a pohladil ho po hřívě, která teď připomínala tekuté onyxové zlato. Ani nevnímal, když se mu zakousl do předloktí. Látka kabátce ihned nasákla krví. Oheň v očích pohasl a zmizel. ,,Vše je v pořádku." Otočil se na přítomné. Byla to jen chvilka, ale jeho oči byly celé černé jako ve skutečné podobě. Pak to zmizelo během zlomku vteřiny, ale i to stačilo, aby vzduch zhoustl temnou magií.
Lidé mu věřili. Dokonce tak moc, že se začali znovu obezřetně bavit. Jeden sluha se ale přeci jen vytratil z místnosti, aby mohl informovat krále. Ona jediná se snažila od té chvíle Sasukemu co největším obloukem. Něco s ní nebylo v pořádku. Byla jiná než ty důvěřivé ženy. Najednou bylo její chování plné vzdoru, který u žen tady téměř neexistoval. Nejspíš si ale neuvědomovala, že čím odtažitěji bude působit, tím bude její krása a dokonalá postavička dokonalejší... a čím víc se Sasukemu bude vyhýbat, tím větší pozornost na sebe strhne.
Temný elf se jen krátce omluvil, aby zvíře odvedl zpět do stájí a pak se vrátil do sálu. V okamžiku se objevil za zády nebohé Tarkaronky. ,,Pokud jsem vás vyděsil, tak se omlouvám."
Dívka si přitiskla dlaň na ústa, když málem vykřikla a prudce se otočila. I když měla korzet, který její postavu tvaroval do dokonalých rozměrů, bylo poznat, že začala zrychleně dýchat. Poděšeně před ním couvnula. Doopravdy... byl mu podobný... proč zrovna ona musela...
,,Stalo se snad něco?" pokračoval Sasuke zdánlivě nevinným tónem, ale při tom se k ní přiblížil. V očích mu jiskřilo, nebezpečně. Věděl, o co jde. Musela znát otce.
Znovu pár kroků dozadu. Zády se dotkla stěny. Najednou to vypadalo, že omdlí. V jejích očích byl strach, který každému temnému poskytoval stejné uspokojení, jako potlesk pro světlého. Dívka se rychle nadechovala... byla krásná, měla dokonalý hrudník, vosí pas a jemné boky. Vlasy se jí stáčely v ořechových prstencích až k hlubokému, ale zároveň decentnímu výstřihu. Něžné rty se jí chvěly.
,,Jako on..." zašeptala a kdyby mohla, prostoupila by zdí, jak moc se mu snažila oddálit.
,,Takže s ním máš přecijen nějaký zkušenosti, hm?" Opřel se rukou o zeď vedle její hlavy a vycenil špičaté zoubky. Nemělo cenu už něco dál předstírat. Nechal do svých očí prostoupit tu temnotu, která zabarvila i bělma. Od jejich koutků mu stékaly slzy a vpíjely se do drahého oblečení.
,,Ne...." Dívka se rozechvěle tiskla ke zdi. Pochopila rychle, co musí udělat. Zavřela čokoládové oči s hustými řasami. Pokusila se promluvit, ale dvakrát jí selhal hlas. Když ze sebe konečně něco dostala, mluvila rychle, přerývaně a téměř neslyšně. Hlas se jí třásl. ,,Jako je..jediná js.. Jsem přežila vpád Jeho do naš.. šeho domu. M..moje matka..." Kvůli třasu musela na chvíli přestat. A taky si to rozmyslela... byla to technika nejvyšších schopností temných a nejspíš by to ve svém zájmu neměla říkat... ty hrůzy, co ji pak doprovázely po celý život... tak těžké bylo se nezmínit o tom, že zrovna její rodina byla dost silná na to, aby ustála proměnu... že se její matka stala experimentem zkoušky temné magie, když ji byly čtyři roky... a že ona je stejná jako matka... a tenhle elf se podobá Jemu.
,,Líbíš se mi. I ta vůně tvýho strachu." Hladově si olízl rty. Dokázal jí díky tomu číst myšlenky. Kdysi mu o tom vyprávěl jako o jedné z legend temných. Jenže sám to neuměl. Proto používal démony, nenaučil se proměňovat ostatní. Vzal její tvář do dlaní, na nichž už měl drápy. Na spáncích lehce stiskl, až ucítil krůpěje krve. Tok pocitů zesílil. ,,Chtěla by ses ke mně přidat?" zašeptal se rty jen kousek od jejích.
,,Prosím ne..." Cukla sebou poděšeně a chtěla se z jeho sevření vystrašeně vymanit, ale bolest od nehtů zesílila. Jako temné by jí to určitě slušelo, také s přihlédnutím k faktu, že z jejího ohromného potenciálu by mohl sílu čerpat i 'stvořitel', v tomhle případě Sasuke. Světlá energie změněná na temnou byla ještě mocnější. Mimoto... Nosbeneik by zuřil.
,,Bude to bolet jen krátce. Docela malá cena za takovou moc." Přejel jí špičkou drápu po tváři a nasál její vůni. Měl hlad. Příliš dlouho nahrazoval své obvyklé jídlo tím lidským. ,,Udělám tím bráškovi určitě strašnou radost," zavrněl a jen krátce přitiskl rty na její.
Dívka se mu usilovně snažila vymanit, ale proti němu neměla sebemenší šanci. Málem vykřikla, když se tesáky otřel o její jemný spodní ret. Její krev byla zvláštně sladká...
Sasuke chtěl něco zkusit. Kousl se do vlastního rtu, ani nesykl. Nechal svou krev stékat do jejích úst, ani na chvíli jí při tom nedovolil uhnout. Sice neuměl proměňovat čistokrevné, ale jestli to fungovalo na principu přivolání a zároveň derivace... Bude potřebovat hodně energie. A proč si vlastně vybral ji? Protože kdyby ji teď pustil, kdo ví komu by to všechno pověděla. Navíc to opravdu dělal kvůli Itachimu. Chtěl se mu pomstít. Donutit ho litovat, že odmítl, že ho nezabil když měl příležitost a hlavě toho jeho povýšeného postoje. Konečně bude moct splnit otcovo přání.
Tarkaronka zavřela pevně oči ale nepřeatávala se mu bránit. To přece nemůže...! Proboha... co Nosbeneik? Jejich král...? Ne! Ne, to nejde... ,,Dost..." zanaříkala vyděšeně. Ten strach ji dělal ještě přitažlivější.
To ale nevěděla, že Sasukeho prostě vzrušuje, když mu někdo vzdoruje. Už jen Nosbeneik byl zářným příkladem. Odtáhl se. ,,Teď ti v žilách koluje moje krev. Je to jako jed, pokud s tím něco sám neudělám, zemřeš do půlnoci. Takže si teď dobře rozmysli, co řekneš," zavrčel výhružně.
Když se od ní konečně odtáhl, zrovna se mu vzpírala a podařilo se jí to tak šikovně, že svými zlatými nehty vytvořila dva mělké škrábance na jeho krku. Strach jí změnil tu krásnou tvář ještě elegantněji. Pobledlé rty, široce rozevřené oči kaštanových odlesků s černými panenkami a prudce se zvedající hrudník z šokovaných nádechů. ,,Nechci..." stačil jeden pohled do jeho temných očí aby svou odpověď odohatila o druhé slovo. ,,...zemřít."
,,Správný rozhodnutí." Spokojeně kývl. ,,Za hodinu přijď do zahrady. Víš, co se ti stane, pokud uděláš nějakou hloupost." Odstoupil od ní a vydal se ze sálu ven.
Dívce se vysílením podlomila kolena a svezla se v krajkových šatech na zem. Zavřela oči a snažila se vyrovnat svůj dech. Možná že kdyby poprosila Nosbeneika...

Nadešla půlnoc. Sasuke se pomalým krokem vydal na smluvené místo. Slavnost už nejspíš skončila. Ale bratr se po něm nesháněl. Což bylo dobře, protože by to znamenalo vyšší riziko prozrazení jeho plánu. Jako stín se objevil u malé fontánky, kde už dívka čekala. Naklonil se k jejímu krku, tak krásně odhalenému a bělostnému. ,,Můžeme jít, má krásko?" šeptl zvláštním hlasem.
,,Co když radši zemřu?" Hlas, tak jemný a urozený, se jí chvěl. V měsíčním světle byla nádherná... bílá pleť, tmavé oči a temné vlasy... bude to umělecké dílo, jestli se to podaří. Zatím Tarkaronka nevypadala ani trochu oddaně.
,,Pak tě nechám sežrat svému mazlíčkovi. Zaživa. Magie spoutání mi vždycky šla." Zdánlivě lhostejně pokrčil rameny. ,,Říkal mi o tobě. Prý bys mu chutnala."
Dívka pootevřela drobné rty v němém gestu, pak je ale semkla pevné k sobé a odvrátila pohled k měsíci. V kávově tmavé barvě jejích krásných očí se zobrazil stříbrný měsíc.
,,Naučím tě, že není rozumný mi odporovat." Položil jí ruku na rameno a přesunul se před ni. ,,Jsi nádherné plátno. Těším se, které barvy budu moci použít." Palcem a ukazováčkem vzal její bradu a uklonil ji na stranu. Odhalil se mu tak pohled na její krk. Cítil zběsilý tep. Zbožňoval to
Bělostnými zuby se kousnula do rtu. Bylo vidět jak moc se přemáhá, aby držela. Nakonec jeho ruku prudce odrazila a s mírně pootevřenými rty, jak se rychle nadechovla, se na něj zlostně zadívala. Pod tou zlobou byl ale nezměrný strach. Další důkaz toho, jak nezlomná tahle žena je. Pořád mu bude odporovat.

Sasuke nespokojeně sykl. Tak takhle by to nešlo. Natáhl ruku a vrazil jí prudký políček, až jeho drápy zanechaly na její tváři krvavé rýhy. ,,Uvědom si své místo, odpade. Můžu tě nechat chcípnout jako tu nejhorší krysu. Tak si to rozmysli," zavrčel.

Dívka se znovu nechtě podpatkem zahákla na krajku, když ji udeřil a neustála to. Spadla na zem, opřela se dlaněmi o zem a hřbetem ruky si setřela krev ze škrábanců na jemné tváři.

,,Odpad je ten, co si troufá na slabšího." Pronesla vzdorně a hlabou skloněnou tak, že jí do krásné tvářičky padaly lokny.

,,Taková prořízlá pusinka se hned tak nevidí. Jeden by řekl, že tě bude škoda." Otočil se k ní zády. ,,Poslední šance. Půjdeš se mnou nebo zemřeš."
Zasykla, když se opatrně zvedala ze zámecké dlažby. Bledá dlouhá ruka vyhledala oporu zábradlí a díky němu to ustála. Měla chuť mu říct, jak ho nesnáší, ale ten vztek v sobě udusila.
,,Nenávist je přirozená. Dej jí průchod, protože pak to bude zdroj tvojí síly." Natáhl ruku a nad dlaní se mu objevil černý plamen. ,,Vážně se otci nedivím, že měl pro takový lidi slabost," zašeptal ke hvězdám.
Bezděčně o krok ucouvla. Byl mu tak strašně moc podobný... stejně krutý, přitažlivý, krvežíznivý...
V plameni se začaly míhat drobné tyrkysové výboje a šířily se po jeho ruce až do jakési aury kolem celého těla. ,,Nenávist tě dokáže ovládnout stejně snadno jako láska. Uděláš pro ni cokoliv, nehledě na následky. I přestože to ostatní nechápou, nedokážeš odolat," pokračoval monotónně a pohlédl do plamenů, pak na dívku. Modravé jiskřičky se mu odrazily v očích, stejně jako měsíční světlo. ,,Bude víc takových jako ty. Stanu se bohem novýho světa bez světla a čistoty."
,,To se ti nikdy nepodaří. Pořád je tu tvůj bratr." Zasadila bolestivou a dobře mířenou ránu. To od ní doopravdy nebylo milé.
,,Krev je krev a nedá se smazat," odsekl ledově a sevřel ruku v pěst, ze skousnutého rtu mu vytekla stružka karmínové krve. ,,On je obraz dokonalosti, který všichni uctíváte. Ale to se změní. Donutím ho trpět." Znovu vzhlédl ke hvězdám. Bolelo ho na hrudníku. Jako kdyby hořel zevnitř.
Dívka najednou poplašeně začala couvat. Vypadal děsivě... ta krev, černé slzy a temná aura... vážně se bála. Hodně. A její strach byla důležitá součást Sasukeho pokusu.
,,Chci slyšet tvou odpověď. Jestli mi neodpovíš, zabiju tě teď hned. A věř, že nemám zrovna nejlepší náladu, takže to bude opravdu pomalu."
Dívka vyděšením zavřela oči a jejími rty jako by nepohybovala ona, ale někdo jiný. ,,Dobře... udělej to." Řekla to skoro neslyšně, ale zřetelně.
,,Řekni to. Řekni, jak moc to chceš." Náhle byl za ní, rukou jí držel kolem pasu a rty lehce přejížděl po krku.
Polekaně se zachvěla. Věděla, že nemůže couvnout. Byl by to její konec ,,Prosím... udělej to... chci to..." hlas se jí na koncích věty chvěl jako lístky olše ve větru.
,,Jak si přeješ, má temná královno," šeptl a vzal ji za zápěstí. Pak svět potemněl.

Otevřela oči... svítalo... za stromy a mezi jejich větvemi probleskovaly krvavé odstíny nezdržitelně se blížícího posla dne. Ležela na něčem tvrdém... čedičový kámen... nadechla se a pomalu se postavila na nohy. Ten pohled na ni by kterémukoliv muži vyrazil dech... vypadala fenomenálně... nezkrotné černé lokny se jí svíjely po odhalených zádech... oči měla celé černé, uprostřed se jako rubín leskla rudá panenka, ty obrazy krvežíznivosti rámoval závoj hustých černých řas, jako posypaných červenými krůpějemi krve... rudá a perfektně tvarovaná ústa působila vášní, ale vzbuzovala zvláštní strach a bázeň... vystupující lícní kosti dodávaly na nadpřirozenosti. V černých vlasech se jí třpytila černostříbrná nitka a na čele se jí leskl krvavý křišťál. Na dokonalém štíhlém těle měla černé, přiléhavé šaty a černým korzetem a obojkem na krku. Měly hluboký dekolt a rozparek až k pasu. Na nohou měla boty na vysokém podpatku z černé kůže, sahající jí až ke kolenům. Vypadala překrásně, když se zahledělaa do zlatavě krvavého východu slunce.
,,Jsi překrásná," ozvalo se těsně za ní a pak Sasuke obešel podstavec tak, aby na něj viděla. Dal si záležet. Sice to byla jen zkouška, ale i tak se povedla. ,,Jak se hodí na mou první dceru," zašeptal s úsměvem. Bylo zvláštní, že košili měl rozepnutou a slonovinově bílé vlasy zářily v kontrastu s temnotou noci.
,,Nerada bych používala oslovení otce, můj pane..." Zavrčela a v ruce sevřela jeho odstávající límeček. Tím mu černými ostrými nehty udělala hlubší rány na hrudníku.
,,Máš štěstí, budeš víceméně čistokrevná. Já jsem jen poloviční temnota." Spokojeně zavrněl a přivřel oči.
,,Poloviční rozhodně nejste..." zavrněla a přivřela oči. Když vycenila zuby, měla taky podobně přiostřené špičáky. Stačilo jedinkrát přejet po Sasukeho rtu a už mu jemnou kůži barvila jeho vlastní krev. Žena zasyčela a jazykem se jeho rtu dotkla.
,,Zlobivá holka.." Namotal si na prst tkanici z jejího korzetu a usmál se. ,,To je dobře."
,,Čekám na vaše pokyny, můj pane..." zavrčela skoro až výhružně. Kdykoliv se ho dotkla, ucítil Sasuke silný zdroj energie. A on z něj jediný směl čerpat.
,,Dobře. Vyzkouším si tvé schopnosti." Mohlo to znít nebezpečně, ale myslel to trošku jinak. Už dlouho měl chuť..
,,No dobře. Jak?" Odtáhla se od něj a ten bledý obličej zkreslil nezájem. Doopravdy teď neměla chuť trénovat temnou magii. Pozvedla jedno obočí a lehce otráveně zvlnila linku svých dokonalývh rudých rtů.
Sasuke neodpověděl. Vycítil z jejího tónu znuděnost a popravdě teď nechtěl bojovat. Vzal ji za ruku a zálibně olízl ukazováček. Pořád na něm cítil svou krev.
Dívka prudce přivřela oči a varovně zavrčela. Jednou rukou ho pevně chytila za límec a koleno si opřela o jeho hrudník, takže ho tím strhla na zem. Sklonila se nad něj a vycenila zuby.
Temný elf to bral jako výzvu. Ani nepočítal s tím, že by se dala tak snadno. Nadzvedl se a špičatými zoubky otřel o její krk, zatímco drápy lehce přejel po odhaleném stehně. Dlouho neměl dívku, která by za něco stála a k tomu takovou, u níž se nemusel hlídat.
Když se jí dotkl, trhla sebou a hned nato mu nehty zaryla minimálně dva centimetry hluboko do hrudi. Navíc je v ráně nechala a když spatřila Sasukeho bolestný výraz, spokojeně se usmála. Nehty druhé ruky mu skoro hako za odměnu přejela po podbřišku a mezi zuby stiskla jeho spodní ret.
Z hrdla se mu vydralo něco mezi výhružným zavrčením a spokojeným předením. Jemně jí odhrnul pár pramínků vlasů barvy bezměsíčné noci z čela a vtáhl ty ohnivě rudé rty do krátkého kousavého polibku.
Byl roztomilý a ješté krásnější jí připadal, když trpěl. Po chvíli ho ale přestala mučit zatnutými drápky na hrudníku a krví, která rány doprovázela, nechala zmáčet své jemné rty stejné barvy.
Sledoval ji přimhouřenýma očima, ale jinak nic nedělal. Sice pochyboval, že to bude takové jako s jeho starším bratrem, ale tak za pokus to stálo.
Chytila ho za opasek a přitáhla k sobě. Zrovna když pootevírala malá rudá ústa, zarazil ji hlas. Ačkoliv to už nebyl její král, ten tón měl obrovskou sílu.
,,Přestaň.."
Sasuke se nemusel otáčet. Sakra, zrovna teď.. Divil se, že nepřišel dřív. To je tak dlouho pozoroval? ,,Podcenil jsi mě," pronesl s úšklebkem. Už jen ten tón.. ho vzrušoval.
,,Nepodcenil. Znám tě lépe než si myslíš." Stál tam znovu tak nepokořitelně a majestátně... žena se s nevolí od Sasukeho odtáhla.
Konečně mu temný elf věnoval pohled. Pak se zvedl na loktech a zaklonil hlavu s otráveným povzdechem. ,,Jdi pryč. Rušíš mě."
,,Počítal jsem s tím. Nikdy se nezměníš, Sasuke." Přísně semknutá linka rtů, lesknoucí se oči, chladný postoj... znovu tak nedostupný, s důvodem běsnit, který ho pořád zanechával klidným. Nedokázal ho zlomit i ten nejvíc šokující pohled na situaci, ten oheň zášti a zloby nikdo nedokázal rozdmýchat natolik, aby vyvřel jako láva na povrch a roztavil tu ledovou masku anděla.
,,Mám to přece v povaze." Vstal a oprášil se. ,,Půjdeme, má drahá?" zavrněl směrem k černovlásce. Úplně ignoroval nastálou situaci.
Žena přivřela tmavé oči. Pak chtěla udělat jeden krok k němu, ale místo toho zůstala stát a zlostně upírala pohled na Nosbeneika. ,,Pusťte mě..." zasyčela na krále, který ji z dálky asi šesti metrů sledoval.
Sasuke zavrčel a přesunul vražedně se lesknoucí oči na staršího elfa. Co si to jako dovoluje?! Naštěstí byl stále ve své bojové formě, která zároveň zvyšovala i jeho magickou sílu. Zakroutil zápěstím a nad dlaní se mu ihned objevil rubínový plamen. Zároveň přesměroval svou energii na kouzlo, které dívku svazovalo. ,,Nemáš právo tohle dělat. Je moje."
,,Nelze si přivlastňovat živé bytosti. Jsi tak krátkozraký." Přivřel černé oči a dívka se s výkřikem svezla na kolena. Tohle byl překvapivý postup na královského elfa.
,,Nikdo jako ty mě nebude poučovat!" štěkl zlostně. Nikdy neměl tolik trpělivosti, aby se ovládal. Protože tenhle někdo, mu ničil úsilí posledních dnů. A to nehodlal připustit. Vztekle po něm hodin malou ohnivou kouli, v očekávání, že to stejně nebude fungovat a nakonec se na něj sám vrhl jen s drápy a zuby.
Elf bez výrazu vykryl jeho útok, stočil ho na druhou stranu a zkroutil mu ruku bolestivě za záda. Čelem ho přirazil k jednomu ze stromů tak prudce, že kdyby se temný elf instinktivně nezapřel dnaní o kůru, měl by nehezky zkreslený obličej. Nemohl se ale odtáhnout, protože Nosbeneik se na něj natiskl dost pevně, takže se nemohl ani pohnout.
,,Pusť mě!" vrčel dál, zmítaje se v jeho sevření. Zoufale proti němu poslal výboj čiré energie, schopné i zabít člověka.
Elf ho nechal rozplynout v menším víru světlé energie. Nemohl nezapřít, že když se tu tak cuká, aniž by byl schopen sám sebe vyprostit, vypadá doopravdy roztomile. Bez sebemenších problémů mu volnou rukou, kterou temnému nedržel zápěstí a zádech u lopatky, sevřel bělostný krk a zabránil mu tak, aby se nadechl. V prstech měl takovou sílu, že by mu hrdlo mohl rozdrtit, ale využil ji jen tak, že ho trochu pevněji sevřel.
,,Seš svině!" zachrčel, protože se mu začínalo rapidně nedostávat vzduchu a znovu se prudce zazmítal. Takhle to nemělo dopadnout... nemůže se vzdát tak snadno. V zoufalém pokusu se napjal a nechal své tělo obalit útočnými plameny, které však jemu samotnému nemohly ublížit.
Nosbeneik ho konečně pustil a dovolil mu se nadechnout. To nebylo dobré... nemělo by se mu líbit, když trápil svého bratra... nemělo... tak proč... Nosbeneik měl neustále ten neměný výraz. Ve skutečnosti ale bratra nepustil kvůli těm černým plamenům, ale kvůli dívce, která ho svou temnou magií začala ohrožovat. Sekundu potom, co král ustoupil a Sasuke se sesunul na zem, byl strom, u něhož temný elf stál, zničen.
Sasuke ukončil kouzlo dřív, než se mu vyčerpala energie. Ten rituál předtím byl více vyčerpávající než očekával... Uchechtl se. Vždyť ani neznal její jméno. No nic, měl by asi něco udělat. ,,Dám ti důvod mě nenávidět. Uznat moji sílu," zašeptal, stále ještě se opíraje o strom. Měl zvláštní pocit.. skoro až opojný, extatický. Sžíral ho zevnitř a vtahoval do své náruče. Neznal ten pocit. Pak zaklonil hlavu a hlasitě se rozesmál.
Nosbeneikem to ani nepohnulo. Díval se na něj stejně chladně, jako by se tu bavili o barvě oblečení. Žena se stáhla a jen z povzdálí probodávala staršího elfa pohledem.
Tohle bylo tak... Sevřel prsty v pěst a otočil k němu pohled, na rtech mu stále pohrával zlomyslný úšklebek. ,,Takže co teď uděláte, můj králi?" zeptal se sladce.
,,To záleží na tobě bratře." Pár věcí ho napadlo. Pořád se ani nehnul z místa. Stál tam jako mramorová socha. Chyběly mu už jenom křídla.
,,Možná bych se teď měl snažit, abyste mě potrestal pořádně tvrdě," zašvitořil a zvedl se.
Stál tam bez hnutí s rukama založenýma na hrudníku. ,,Nesnížím se k něčemu tak přízemnímu jako je trest. Ale věř mi, že kdybych už měl," Mírně se naklonil a slova procedil mezi zuby.
,,Bylo by to tvrdé a bolestivé." Na každé slovo dal jasný důraz. Pak se zase bez stopy emoce ve tváři napřímil.
,,Myslím, že s vaším talentem by to nebyl problém." A to to ještě nebylo ani zdaleka všechno. Jen ho vyrušil, nic víc.
,,To nepopírám." Přivřel mírné třpytivé tmavé oči. Ta jeho netečnost provokovala neskutečným způsobem. Bylo to horší, než kdyby křičel. Ten nadnesený tón a chladný přístup...
Zúžil oči. ,,Některý věci fakt nejdou vrátit. Ale jsem rád." Protáhl se a lehce zavrtěl v bocích. Tahle hra ho začínala unavovat. Potřeboval pokračovat, tak ať odejde nebo se rozhodne.
,,Dejme tomu. Ale jsou tu vzpomínky. I když mohou být jak kladné, tak záporné. Tak nebo tak. Po tom cos jí udělal tě tu nemůžu nechat. Buď odejdeš dobrovolně, nebo ti pomůžu." Ten chladný tón jasně dával najevo, že by se nejednalo o pomoc přátelskou.
Zachechtal se. ,,Nikdy tě nebudu poslouchat. Nechápeš to? Já nechci betj jako vy. Žiju jenom pro svůj úkol. Proto jsem ji stvořil. Je začátek mého díla. Armády, s kterou zničím vás elfy. A ty.." namířil na něj ukazováček. ,,..půjdeš na řadu jako první, o to se osobně postarám."
Nosbeneik si povzdychl a promluvil, jako by to před tím ani neslyšel, ani nevnímal. ,,Takže ti budu muset pomoct." Pronesl rezignovaně.
,,Trhni si," odsekl vzdorně a přikrčil se do bojového postoje. Drápy se zableskly ve světle jitřního slunce.
,,Jak si přeješ." V sekundě se objevil za ním a sevřel jeho zápěstí. Vzápětí jím trhnul tak silně, že ho shodil na zem.
,,Seš jenom..." Křečovitě zavřel oči a sípavě se nadechl. Do háje... Zatnul drápy do měkké hlíny. Pořád byl slabý. Přesně jak mu to On kdysi říkával.
,,Co, Sasuke?" Doplnil ho Nosbeneik a skoro jako na truc ho vytáhl na nohy.
Párkrát se přerývavě nadechl a vrhl po něm pohled. ,,Nenávidim tě." Pak němu dnes již podruhé dal facku.
,,To je škoda, že s tebou nemůžu souhlasit." Vypadal klidně, ačkoliv mu facka přišla spíš jako způdob ženské obrany. Ale pokud je jeho bratr na kluky, pak by v tom neměl být problém...
,,Tsch.." procedil přes zaťaté zuby. Tohle nemělo cenu. Vytrhl se mu a přešel k dívce na zemi. Položil jí ruku na rameno. ,,Bude to v pořádku," pronesl klidně, ale zároveň řezavě. Nechal do jejího těla proudit svou energii.
Párkrát zamrkala a pak vstala. Tiše vrčela.
,,Děláš chybu Sasuke," ohodnotil nakonec elf krátce.
,,Vybral jsem si vlastní cestu, kterou někdo jako ty nemůže pochopit. Od teď jsi můj nepřítel a nic víc." Dal jí jednu ruku majetnicky kolem pasu. ,,Brzy se uvidíme, bratře." S těmi slovy zmizeli v záblesku nafialovělého světla.
Král se s tichým povzdychem vydal zpět do paláce. Mrzelo ho, že se jeho bratr tak zvrhl. Cítil jen lítost, nic víc.

Taková malá reklama: utíkejte si přečíst moji nejnovější povídku, zatím není moc zájem :D.