Untouched 22 2/2

Nevešlo se to do znaků...

---

Sasuke osaměl, ale nestěžoval si. Sedl si na zem těsně vedle dveří, hlavu si položil na kolena a přemýšlel o posledních událostech. Tak se dostal k tomu, že začínal litovat toho, co se stalo mezi ním a Itachim. Kdyby nesouhlasil s tím jeho plánem, mohl se teď těšit domů, ale takhle se bál... bál se toho, co bude, až se táta dozví o tom jeho rádoby herectví.

,,Tři, dva, jedna..." odpočítal Pein. Skoro přesně sekundu po tom se na Hidana všichni v čele s Kakuzem vrhnuli. Chvaty, které předváděli byli úžasně propracované. Po třech minutách do šatny vešel Sasori.

,,Sasuke, myslel jsem že jdeš za námi.."

,,Ne..." odpověděl Uchiha s předstíraným úsměvem. Jen se na chvíli na Sasoriho podíval, a pak se vrátil do původní polohy. Bůhvíco teď spolu Itachi a Deidara dělají, zatímco on je tady... napadaly ho všemožné věci a čím víc přemýšlel, tím bizardnější nápady mu přišly na mysl a tím hůř se i cítil.

,,Poď..." Sasori měl konejšivý hlas, sice nevěděl proč, ale tušil. Přešel k němu a čistě přátelsky ho objal.

Jelikož se Sasuke stihl během té chvilky postavit, málem se mu teď podlomila kolena. Holky po něm skákaly sice často, ale kluci už zase tolik ne... a Sasori tak krásně voněl. Sasuke měl chuť si za tak hříšné myšlenky nafackovat... touha po sexu s ním dělá vážně strašné věci. Začínal si připadat jako uchyl, který to musí mít minimálně každých pět hodin.

,,Bude to dobrý. Asi je toho na tebe moc. Jsme dost hlučná a otevřená parta, ale všichni si tě tu okamžitě zamilovali. A taky máš nejspíš ještě svoje problémy. Obdivuju že to držíš v sobě." Byl určitě starší, ale to co řekl znělo upřímně. Ještě ho konejšivě stiskl a pak se od něj odtáhl.

Zamilovali? Ten pocit Sasuke neměl, spíš mu přišlo, že ho přijali vcelku neutrálně... jen prostě jako někoho, kdo se musí přizpůsobit. Jenže takový on není, nezvládá takové situace... možná i proto, že je pořád sám. Dokonce ani kamarády nemá. A teď nemá ani Itachiho. Kdyby ho neopustil, neměl by navíc teď takový problém! Cítil, že po tom nečekaném Sasoriho objetí se ještě pořád chvěje, do takových stavů se dostával vždycky v přítomnosti krásných můžu a odstartoval to právě Itachi! Všechno je to jen jeho vina, to kvůli němu tu teď vede vnitřní boj sám se sebou... měl by asi domů... tam si pustit porno a ulevit si. Nejhorší bylo, že ještě ani nezačali a on už se takhle cítil. Jak moc své tělo nenáviděl za to, co mu teď přichystalo.

,,Nemůžu to nikomu říct, protože je to nemorální, zlé a zvrácené," zareagoval po chvíli na Sasoriho slova.

,,Nic není nemorální, zlé ani zvrácené, když se nejedná o smrt a zabití jiného, protože kde je napsáno, co je morální, dobré a slušné? Jsi stejný jako my. O nic horší, Sasuke. Máš svou cenu a hrdost. Jen si ji potřebuješ uvědomit." Usmál se Sasori povzbudivě a opřel se bokem o dveře.

,,Pochybuju, že kdokoliv z vás se nechal navíst do takových věcí... Jediná moje výhoda je, že vypadám jako neviňátko a všichni mi to žerou," namítl Uchiha s povzdechem. Vážně pochyboval o tom, že tady někdo z nich spal se svým vlastním sourozencem a navíc stejného pohlaví.

,,Vypadáš jako andílek, ale to, že takovej jsi, jsem nevěřil už od začátku. Jenom se dlouho rozkoukáváš." Usmál se Sasori a na zdůraznění pravdivosti svých slov o jeho vzhledu mu prsty přejel po tváři.

Sasuke se instinktivně naklonil k té ruce, k tomu doteku, který mu dělal tak dobře a lehce u toho přivřel oči. Působil teď jako malé dítě, která si žádá pohlazení od své matky... až na to, že Sasuke teď myslel na něco daleko jiného... zvrhlejšího, na co by teď rozhodně myslet neměl, ale svému tělu a hormonům jen těžko poroučel.

Sasori se usmál a ruku po chvíli nechal volně spustit podél těla.

,,Zvládneš co chceš, když se budeš snažit," ujistil ho povzbudivě. ,,Třeba jsem ještě v životě neviděl Peina se takhle mile chovat k nováčkům. Ti z něj mívaj trauma."

,,To abych se začal bát," opáčil Sasuke s bolestným úšklebkem. Ve skutečnosti mu bylo ale víc zle z jiných věcí - z toho, jak to s Itachim ukončili, z toho, že teď začíná být nebezpečně nadržený... ale to by mu možná naopak mohlo pak pomoci se uvlonit.

,,Zatím nemáš důvod." Odtušil Sasori a zaklonil hlavu, aby se opřel o dveře. S přivřenýma očima upíral pohled do stropu a jemně bezhlesně pohyboval rty. Hned bylo jasné, že si opakuje alespoň stručně svojí repliku.

,,Zatím... právěže pouze zatím." S těmi slovy si Sasuke bříšky prstů přejel po škrábancích na hrudníku, ukrutně to svědělo a ani nevěděl, komu za ně vděčí. Pak upřel pohled na Sasoriho, vypadal rozkošně, jak jen lehce pohyboval rty a přemýšlel. Vzápětí se od něj ale raději odvrátil, protože kdyby ho sledoval déle, nemuselo by to dopadnout dobře... přesně tak vyjel kdysi i po Hidanovi. A zatraceně dobře si uvědomoval, že do postele dostane snad úplně každého, i když u Sasoriho si u toho zase nebyl tolik jistý...

Ten se nakonec odtáhl, sjel Sasukemu rukou přes krk až na zátylek a až po chvíli bylo jasné, že tenkými bledými prsty upravuje

jeho límeček. Jeho soustředěný pohled dokazoval, že se na úpravu soustředí víc, než je třeba.

,,Nenervuj se, je to zbytečný."

Tak na mě sakra nesahej, měl chuť Sasuke říct, ale mlčel. Sasori mu to teď vážně moc neusnadňoval. Tím, jak se ho dotýká, mu způsobuje jisté závažné problémy v jistých dolních partiích. Navíc bylo znát, že je z toho Sasuke trochu mimo, protože jak měl rozepnutou košili, byl vidět jeho rychle se zvedající hrudník pod prudkými nádechy.

Červenovlasý si toho buď nevšiml, nebo byl na tolik byl na tolik kolegiální, že to nekomentoval. Asi i věděl, že bude hůř.

,,Tak můžeme jít?" zeptal se jemně.

,,Jo." Sasukemu se moc nezamlouvalo, jak mu vlála rozepnutá košile, když šel za Sasorim, ale asi by to působilo nedůvěryhodně, kdyby ji měl zapnutou... i když i s oblečením se dá dělat spousta věcí, vzpomněl si.

***

Itachi seděl u sebe v ordinaci. Byl tu jako asistent, aby získal praxi. Dlaní si zlehka podpíral hlavu a díval se na šumějící koruny stromů za sklem oken.

,,Uchiho! Odeberte mu krev na sedimku, prosím..." hlas doktorky ho zvedl z křesla a přešel do druhé místnosti, kde na bílém lehátku seděla drobná dívka. Měla černé vlasy a bledou pleť.

,,Dobý den." Usmál se na ní a na ruku jí navlékl škrtidlo.

Co Itachi ale nemohl tušit, bylo, že na chodbě čeká jeho jeden dobře známý muž... bývalý milenec a snad i láska. Deidara prostě přijít musel, chtěl si s ním rozumně promluvit, věděl, že to, co udělal Sasukemu vážně trochu přehnal a nechtěl tím ztratit u Itachiho poslední šanci.

,,Tak a je to." Usmál se Itachi na dívku. Kdyby ho viděl někdo, kdo ho zná, poznal by, že se usmíval falešně. Uklidil věci a šel zpátky do pokoje, kde měl klid.

Deidara zatím nervózně sledoval dveře, čekal, až půjde dovnitř a jestli tam uvidí Itachiho ani neměl stoprocetní jistotu, že tu dnes doopravdy je. Jen věděl, že tu pracuje a modlil se, aby ho tu zastihl. Plánoval si to s ním vyříkat u večeře, a pak ho pozvat k sobě a...

Itachi skončil v práci dřív. Svlékl se z pláště, umyl si ruce a pročísl si vlasy. Pak si přes ramena přehodil černou koženou bundu. Plánoval si dnes večer všechno promyslet a nechat bratrovi ještě den bez jeho přítomnosti.

Když ho Deidara viděl vycházet, okamžitě se k němu hrnul.

,,Itachi... já... chci se ti omluvit," začal zlehka a modlil se, aby si ho chtěl vůbec vyslechnout.

Vypadal, že se zarazil, ale ano... měl ho čekat.

,,Nepopírám, že toho bude víc." Pronesl odměřeně, ale nesnažil se před ním utéct nebo spěšně odejít. Stejně by k tomu rozhovoru došlo.

,,Máme si toho oba hodně co říct, myslel jsem, že bychom to mohli probrat u večeře," navrhl blondýn opatrně. Nechtěl Itachi hned zprvu lekat. Věděl, že si musí nejdřív držet trochu odstup, jinak mu uteče... na to ho až moc dobře znal.

Starší Uchiha podezíravě přivřel černé onyxové oči.

,,No... dobře, ale mám dvě podmínky. První - nebude to u tebe nebo u mě doma. A za druhé - nepřeju si, abys za mě COKOLIV platil." Věděl moc dobře, proč to tak chce. Pak by se to až moc podobalo romantické večeři ve dvou a navíc nechtěl být Deidarovi nic dlužen a to ve všech ohledech.

,,Dobře, popravdě jsem myslel hned na začátku nějakou restauraci... Naposledy jsme spolu byli na večeři, když jsi měl narozeniny, pamatuješ?" zeptal se ho Deidara s posmutnělým výrazem. Chtěl ty časy zpět.

,,Jestli se ti tam chce, pak nemám nic proti. Nejspíš nám oběma bude líp, když si promluvíme." Souhlasil nakonec Itachi.

,,Jsem rád, že to tak vidíš," opáčil Deidara spokojeně, pak nechal projít Itachiho dveřmi a pomalu šel za ním. Přesně věděl, kam ho vezme... na místo, kde spolu byli poprvé sami a spolu...

,,Chceš jít teď? Bude to ale asi spíš pozdní oběd, ještě není tak pozdě." Otočil se na něj černovlasý, když kráčeli ztichlou nemocniční chodbou.

,,Já vím, ale myslím, že se to dost protáhne, máme si co povídat," namítl blondýn vesele. Jen letmo se podíval do Itachho hlubokých očí, které tak miloval. Byl to jediný muž, se kterým byl rád uke. Miloval ty jeho něžné a zároveň hrubé dotyky... tak uměl potěšit jenom on.

,,V pořádku. To chápu a počítám s tim." Uchihův přístup byl o něco chladnější - nebo spíš neutrální. Ale nebyl ani odtažitý.

,,Mám tu auto."

,,Dobře." Deidara si všiml toho, jak se snaží si od něj držet odstup, ale pochyboval, že po pár sklenkách vína nebo saké se bude chovat stejně. Plánoval si, že ještě dnes se s ním vyspí.

Když se sešli na pracovní parkoviště, Itachi odemkl auto, tašku si hodil na zadní sedačku a posadil se za volant. Zatímco si nasedal blondýn, si rozpustil vlasy a znovu svázal, aby zdokonalil culík, který se mu v práci uvolnil.

Deidara měl chuť mu ty vlasy poupravit sám. Ne že by Itachi nevypadal dobře, ale rád se dotýkal těch jeho dlouhých tmavých pramenů. Vypadal tak božsky, když si je nechával rozpuštěné... tak vždycky chodil po ránu v jeho domě - polonahý a s rozpuštěnými vlasy.

,,Tak kam?" Otočil svou mramorovou tvář na Deidaru s dlaněmi jemně položenými na volantu.

,,Pamatuješ si, kde jsme spolu byli prvně?" zeptal se ho Deidara s nadějí v hlase, doufajíc kladnou odpověď. On si to pochopitelně pamatoval a nejspíš by tam trefil i poslepu.

,,Samozřejmě." Nic víc, nic míň. Byli tam během deseti minut. Itachi vystoupil z auta a vzal si z tašky telefon a doklady.

Deidara také vystoupil.

Hned jak došli do restaurace, objednal bílé víno. Plánoval se s Itachim rozpovídat a postupně ho opít minimálně do neschopnosti pořádně vnímat.

Itachi na to nic neřekl, opít ho je téměř nadlidský výkon, ale toho si byl Deidara plně vědom.

,,Takže?" Vybídl ho, když, sedíc proti němu, spojil dlouhé prsty na obou rukou a podepřel si jimi hlavu.

,,Předpokládám, že tvůj roztomilý bratříček se zmínil o tom, jak ho terorizuju," přešel Deidara rovnou k věci, aby aspoň to měl už z krku. Kvůli tomu tu podle Itachi přecijen hlavně jsou.

,,Zmínil je slabé slovo. Pokud si přeješ, abych ti alespoň ze čtvrtiny odpustil, tak za ním zajdeš, omluvíš se a slíbíš, že už mu nikdy neublížíš," zdůrazňoval slova tak, že výrazně pohyboval rty a při tom přivíral černomodré oči.

,,Upřímně jsem to měl v plánu i bez toho, aniž bys mi to říkal. Choval jsem se jako idiot, už to vím... ale láska dělá z lidí hlupáky, to snad dobře víš." Deidara sklopil své modré oči k desce stolu a tvářil se provinile. Do jisté míry ho to všechno opravdu mrzelo, ale na jednu stranu toho zase tolik nelitoval, jen si hájil svůj píseček.

,,Dobře, jsem za to rád. A teď k tobě. Měl by sis někoho najít," mluvil tak nekompromisně, až to bylo děsivé.

,,Co si dáte?" zeptala se číšnice, která je vyrušila ještě než Deidara stihl odpovědět.

,,Zatím jenom nějaký salát prosím," odpověděl s pohledem pořád upřeným na blonďáka.

,,Ovocný nebo zeleninový...?"

,,Ovocný."

,,Dobře a vy?"

,,Já si dám whisky s ledem," odpověděl blonďák téměř okamžitě, protože tohle se bez tvrdšího alkoholu doopravdy neobejde, to už věděl.

,,Itachi... já ale miluju jen tebe. To je jako bych ti já řekl, aby ses rozloučil se Sasukem, protože ti chrápe s nějakým hercem a našel si někoho jiného." Dokonce i blondýn viděl společnou fotku Hidana a Sasukeho v novinách.

,,Já to chápu. Ale my se rozešli, Dei, chápeš tohle?" odvětil mu neoblomě a bojoval s chutí číšnici, která blonďákovi alkohol nesla, nastavit nohu aby se ta sklenka roztřískala.

,,Chápu, ale poruč mým citům. Víš, jak si mi tehdy ublížil? Opustil si mě kvůli někomu, kdo ti teď stejně chrápe s někým jiným," namítl Deidara zoufalým tónem. Cítil se mizerně a doufal, že mu alkohol pomůže se uvolnit.

Itachi si povzdychl.

,,Nápodobně. Mám tě rád, ale jeho miluju. Nemůžu s tebou bejt ale nechci aby ses trápil. Tak co mám dělat." Neznělo to moc jako otázka. Když říkal Uchiha to, že si nepřeje aby se kvůli němu blonďák tvářil, přejel mu prsty po hřbetu dlaně.

,,Itachi.." zašeptal blondýn zhrouceně. ,,Nepřeju ti nic zlýho, ale počkej... jednou i ty tohle zažiješ, až tě ta tvoje veliká láska opustí kvůli někomu od filmu. Nic bych za to nedal, ale myslím, že teď už dávno leží v náruči jinému." Deidara se snažil Itachimu do mozku nasadit červíčka pochybností, který by nahlodal jeho myšlení.

,,Deidaro, vážně mě mrzí, že se tak trápíš. Ale já ti už nepomůžu." V tu chvíli jim servírka donesla víno, whisky i salát.

,,Kdyby tě to mrzelo, tak se mnou zůstaneš," zašeptal Deidara s pohledem raněného zvířete. Teď působil opravdu nevinně a zoufale, ale pro Sasukeho by to byla jen faleš. To co mu udělal všichni tři věděli, že mladší Uchiha nikdy nezapomene, na to byl až moc citlivý, přesto se to blonďák kvůli Itachimu snažil napravit.

,,A zase bych ublížil Sasukemu. Oba trpíte kvůli mně," povzduchl si Uchiha ztěžka. Pak se naklonil k blonďákovi a prsty mu sčesal vlasy z čela.

,,Najdi si někoho, kdo si tě bude víc vážit."

,,Ale já chci jen tebe," vedl si blonďák svou. Sevřel Itachiho ruku ve své, když se chtěl stáhnout a odmítal ji pustit. Upřeně se zatím díval do jeho tmavých očí. ,,Neopouštěj mě, potřebuju tě."

,,Nedělej to těžší než to je." Povzdychl si černovlasý, když vzdal boj o svou ruku. ,,Věřim že to zvládneš." Povzbudivě mu dlaň stiskl.

,,Jenže já miluju tebe a myslím, že i ty ke mně pořád něco cítíš. Že miluješ opravdu Sasukeho ti uvěřím, až když se mi podiváš do očí a řekneš mi, že už mě ani trochu nemiluješ." Deidara teď dost riskoval, ale neměl už pomalu ani na výběr, navíc byl už trochu otupělý z alkoholu.

Měl pravdu. Tohle by doopravdy říct nedokázal. Samozřejmě ho pořád miloval, ale teď tu byla otázka, koho víc. Uchiha mu neodpověděl. To samo o sobě o lecčems vypovídalo.

,,Vidíš, Itachi. Teď to vidíš sám... až zas tak bezmezně ho nemiluješ. To není pravá láska, kdyby byla, tak ani na vteřinu nezaváháš. Co ti pak brání v tom, aby ses vrátil ke mně? Pomůžu ti se z toho poblouznění dostat... o to se neboj," nabídnul se Deidara velkoryse. Věděl, že teď už má z většá části vyhráno. Nečekal, že to půjde až tak lehce, ale ve skrytu duše tušil, že Itachi do toho fracka není zamilovaný, ale jen jím poblázněný. Musel sám přiznat, že Sasuke roztomilost a nevinný pohled, jakoby byl pořád bez poskvrnky, by asi udělal dojem na každého... tím spíš na Itachiho, ale láska? To se jeho miláček asi trošku spletl.

,,Ne, je to trochu jinak. Pořád... k němu cítím víc než k tobě. Promiň mi to, ale je to tak," odpověděl s těžkostmi a mezi rty si vidličkou vložil kuličku vína.

,,A jak víš, že si to jen nenamlouváš? Že se k tomu nenutíš?" zeptal se Deidara chytře. Sakra. Už ho skoro měl a on mu takhle couvne. Musí ho přesvědčit, že Sasukeho prostě nemiluje, že si jen plete dojmy a pojmy.

,,To bych poznal," odvětil přesvědčeně Itachi.

,,Miluju ho víc než bratra. A teď se trápíte oba. Ach bože," zasténal bolestně Uchiha a decentně upil ze skleničky takovým zpúsobem, s jakým by za celý večer vypil jen právě tu jednu sklenku.

,,Lžeš... ale lžeš jen sobě. Je to jen sexuální přitažlivost... nic víc, Itachi. Chápu tě, já tenkrát už nebyl nevinný... on zřejmě ano. Jeho sis mohl převychovat v posteli k obrazu svému, ale on je tak pitomý, že se nenechá. Se mnou kdyby ti v posteli něco chybělo, vždycky bych se ti přizpůsobil," snažil se ho Deidara nalákat a trochu zvrklat.

,,Ne, kdyby to byla jen sexuální přitažlivost, dávno bych se o něj nesnažil. Dobře jsi naznačil, je skutečně v posteli o trochu horší než ty. Ale za prvé udělal obrovský pokrok a za druhé mi jde u něj o víc, než je snaha dostat ho do postele." Itachi nevypadal přemluvitelně.

,,Sasukeho bych se vzdal jen v případě, že by si to sám přál."

,,Jen o trochu horší?" Nadzdvihl Deidara mírně obočí v úžasu. ,,Je příšernej, Itachi, přiznej si to." Blondýn si moc dobře pamatoval, jak spolu leželi na pohovce a jak se mu Sasuke jen bezmocně odevzdal. ,,A víš, že sex je ve vztahu důležitý. Jak to neklape v posteli, neklape to ani nikde jinde," zašeptal.

,,Jen o TROCHU horší," zopakoval Uchiha neoblomě. Sex není to nejdůležitější, a když neklape to ostatní, postel to nezachrání. Jsme toho zářným příkladem. Ačkoliv nejsi špatnej milenec, i tak spolu nejsme." Itachi se unaveně opřel o opěradlo židle a přivřel oči. Trochu ho bolela hlava. Měl dvě alternativy. Kávu nebo alkohol. Vybral tu první.

,,Ale to je něco jiné, ty se mnou nejsi jen proto, že si myslíš, že miluješ to děcko," namítl Deidara významně. Hned na to upil trochu vína. Whisky si dá, až začne o sobě pochybovat nebo až naopak Itachiho dostane.

,,On není děc..." Itachi se nadechl a zavřel oči. ,,Jsem nezadaný. Tak co po mě furt chceš?"

,,Chci tebe," opáčil Deidara prostě. Potom sevřel Itachiho ruku pevně ve své, naklonil se k němu a rty mu neznatatelně přejel po tváři.

,,To toho chceš moc." odvětil mu Itachi okamžitě, aniž by se ale pohnul.

,,Já vím, jsi žádané zboží," řekl blondýn s bolestným povzdechem. ,,Ale i tak tě miluju."

,,Deidaro já..." nechal mu svou dlaň v té jeho a odvrátil hlavu na stranu, spolu s tím upřel uhlové oči někam do neznáma. Působil trochu bezradně.

,,Ano?" Blondýn na něj upřel své pomněnkové oči a napjatý čekal, co z něj vypadne. Doufal, že to bude něco pozitivního. Chtěl slyšet aspoň to, že ho to mrzí... a že by si to aspoň mohli naposled užít. Samozřejme, že Deidara nechtěl, aby to dnes bylo naposled, ale doufal, že skrz postel si Uchihu získá.

,,Kdyby... kdybych s tebou byl tři dny. O nic víc, o nic míň. Nechal bys mě pak a někoho si našel?" mluvil tlumenè a bylo vidět že sám o tom ještě není rozhodnutý.

,,Ne. Ty to nechápeš, já tě miluju." Deidara se rozhodl, že půjde s pravdou ven. Normálně by s tím souhlasil a doufal by zatím, že si Itachiho získá, ale teď... najednou chtěl mluvit pravdu. Chtěl, aby Itachi věděl o jeho pravých pocitech a lásce k němu, která ho tak ničí.

,,V tom případě..." Uchiha se zvedl od stolu, obešel ho, sklonil se k blonďákovi a nehledě na ostatní zákazníky restaurace mu přitiskl rty na ty jeho a jemně mezi ně na sekundu pronikl jazykem. Pak se odtáhl.

,,Promiň." Pak se otočil a zamířil ven z budovy. Až teď si mohl Deidara všimnout, že mu do náprsní kapsy košile dal peníze za to, co si objednal.

Deidara za ním nešel, jen si hlavu podepřel jednou rukou, ofinu si hodil do tváře, aby nikdo neviděl jeho slzy. Cítil se mizerně. Chvíli tak jen seděl, než se odhodlal vzít mobil a napsat Itachimu smsku, že ho miluje a nechce bez něj žít.

Uchiha v tu dobu seděl v autě a jen si hlavu opíral o volant. Do ničeho se mu nechtělo. A blondýn ho zvyklal tak moc, že už se skoro rozhodoval mezi ním a Sasukem. Když si textovku přečetl, jenom tlumeně zasténal.