I'm not your friend 6

---

Hned jak došli do jeho kanceláře, posadil bratra na židli a jako kdyby ho žádal o ruku, si k němu přiklekl. Nůžkami opatrně rozstřihl několik vrstev obvazu, které následně spadly na zem ze Sasukeho nohy, protože je už nic nedrželo pohromadě. Pak mu Itachi nohu mírně prohnul špičkou vzhůru a následně dolů.

,,Bolí?" zeptal se.

Mladší zavrtěl hlavou, ale pořád se na něj odmítal podívat. Musí vymyslet něco, jak se mu pomstít. Protože jestli si myslel, že po tomhle zkrotne, tak to teda ne. Spíš naopak.

,,Dobře, tak vstaň a trochu se projdi," vybídl ho Itachi.

Sasuke udělal, co po něm chtěl. Pořád to sice ještě trošku bolelo, když našlapoval, ale jinak už mohl normálně chodit. ,,V pohodě."

,,Super, ale první dva dny ještě choď s berlemi. Teď tě odvezu do školy."

,,To se nemůžu dneska ulejt?" zaprosil Sasuke, nevinně při tom mrkajíc očima.

,,Nooo, tak dobře," povolil Itachi nakonec. Nechtěl mu vykompenzovat to, jak ho napálil, jen chápal, že se chce připravit pořádně navečer. ,,Takže tě mám odvízt domů?" zeptal se.

,,Jo. A cestou se můžeš stavit pro něco k jídlu. Nechci riskovat další vtípek v podobě otrávenýho jídla."

,,Ale notak," napomenul ho Itachi jemně, pak vzal ze stolu klíče od auta a pomalu vyšel ze dveří. Domů Sasukeho odvezl za absolutní tichosti. Chápal, že s ním bratr nechce ještě úplně tak mluvit.

Když dojeli domů, Sasuke bez jediného slova došel k sobě do pokoje a zamkl za sebou dveře. Nejenom že chtěl chvíli klidu, ale potřeboval rozdýchat ten jeho fórek a trochu tady poklidit na večer. Možná by mohl objednat pizzu, vařit pro tolik lidí je značně náročné.

Itachi ani nešel dál a vrátil se zpátky k autu, musí zase zpátky do práce.

Blížila se osmá hodina večerní, když se zvonek u dveří poprvé rozezvonil. Sasuke měl na sobě bílé triko a přes to rozepnutou flanelovou košili s modrým čtvercováním, pohodářský dojem doplňovaly rifle a přívěšek s lebkou na krku.

,,Čus," zahučel Naruto a usmál se na něj jako měsíček na hnoji.

,,Ahoj. Jdeš sám?" Pustil ho dovnitř a zavřel dveře.

,,Jo, ale ještě nás pár bude. Šli pro nějaký jídlo a taky aby bylo co chlastat. Kam se mám složit?"

,,Na gauč. Je tady trochu bordel, tak se nelekni."

Na to Naruto reagoval jen dalším úsměvem a usadil se na pohovce, sáhl po ovladači a začal přepínat mezi jednotlivými kanály, jestli třeba nenarazí na nějaký 18+.

Brzy přišlo dalších pět lidí, mezi nimi jen dvě holky, Ino a neznámá hnědovláska s rebelskýma očima. Večer se rozjel, kromě pizzy došlo i na kuře a hranolky a hry jako flaška, karty a videohry. S přibývajícím časem stoupala všem účastníkům hladina alkoholu v krvi a nepořádek se zvětšoval, vzduch byl cítit výpary z levného pití a kouřem.

,,Dáš si?" nabídl Sasukemu blondýn s dlouhými vlasy jointa. Klidně by mohl být Narutův bratr, nebýt mírně odlišné povahy. Deidara měl poněkud výbušnou.

Uchiha chvíli váhal. Ne že by byl srab, jenom se ještě nikdy nezfetoval a tak ani nevěděl, co od toho čekat. Nakonec nad tím jen pokrčil rameny s tím, že toho stejně nemá moc v plánu a potáhl z cigarety. Sladká vůně mu vnikla snad až do hlavy, musel se nad tím usmát. A to byl jen začátek všeho.

Itachi zatím seděl v restauraci za přítomnosti plavovlasého chlapce a ženy se stejnou barvou vlasů. Oba se na něj dívali pomněnkovýma očima a Uchiha už teď věděl, že tahle noc bude hodně zajímá. Jen se v duchu modlil za to, aby mu Sasuke se svými kamarády nezdemolovali dům.

Jeho plány ale krátce po desáté hodině narušilo zazvonění mobilu. Ozval se měkký ženský hlas, přesto s nádechem přísnosti. ,,Měl byste ihned přijet domů. Už jsem volala policii kvůli rušení nočního klidu."

,,C-cože?" Itachi byl mírně rozhozený, něco takového nečekal. Sasuke mu zkazil úplně celý večer. ,,Omlouvám se, hned to dám do pořádku." S těmi slovy hovor ukončil, pak se od blondýnů trochu vzdálil a vytočil Sasukeho číslo.

Hlas automatu ale oznámil, že číslo je nedostupné.

Itachimu tedy nezbylo nic jiného, než se svým společníkům omluvit, že jim kazí večer, ale bude muset jet domů. Důvod si pochopitelně nechal pro sebe.

Zdálo se mu, že cesta trvá snad celou věčnost, nikdy nebyla tak dlouhá. Co když se Sasukemu něco stalo? Třeba to vůbec není jeho vina, možná se k nim i někdo vloupal. Hlavou se mu honily samé černé myšlenky.

Příjezdovou cestou doslova prosvištěl, div, že to nenapálil do zavřené garáže. Pak rychle běžel do domu.

Uvnitř byla ale úplná tma a nikde nikdo. Jen ten nepořádek všude kolem prozrazoval, že tady měl někdo hodně divokou noc. Ve vzduchu se pořád ještě vznášely obláčky dusivého kouře, okna zavřená. A uprostřed toho všeho, prázdných lahví a krabic od pizzy nevyjímaje, ležel Sasuke na boku. Malátně přivíral oči a prstem dělal na zemi malé kroužky, vlasy měl rozcuchané a díky vyhrnutým rukávům tak byly vidět droboučké vpichy na předloktích. Usmíval se tak nějak nevinně, jako malé dítě.

,,Panebože..." Na to jediné se Itachi zmohl. Chvíli nehnutě stál na místě a jen sledoval tu spoušť, včetně bratra, který tomu všemu rozhodně dominoval asi jako presbytář katedrále.

Hned jak se trochu vzpamatoval, zotevíral všechny okna v prvním patře, aby ten hnus vyvětral. Sasukeho si zatím nevšímal, nebo to tak alespoň vypadalo, protože bez toho, aniž by se na něj pořádně podíval, odešel do koupelny. Tam namočil čistý ručník a vrátil se zpět do obýváku. Následně poklekl k bratrovi, přece jen se o něj plánoval postarat. Nekřičel ani nenadával, jen mu pohotově přiložil vlhký ručník na čelo a přetočil do stabilizované polohy, kdyby se mu náhodou chtělo zvracet.

,,Sasuke? Vnímáš mě?" začal na něj opatrně mluvit, vpichů si pochopitelně všiml a jak je cítit tráva věděl také moc dobře.

Sasuke jen omámeně natáhl ruku a dotkl se ho prsty na tváři. ,,Když já tě mám tak moc rád," vzdychl s úsměvem a pokusil se stočit do klubíčka. ,,Nechceš taky šluka? Pro tebe zadarmo."

,,Taky tě mám rád. Děkuju, ale nedám si," odpověděl Itachi naprosto klidným hlasem. Jako lékař musel být připravený na všechno. Ještě nechal bratra chvíli ležet na zemi, sledoval jak dýchá a přiložením dvou prstů na jeho krční tepnu mu kontroloval tep. Z toho usoudil, že do nemocnice zatím nepotřebuje, ale rozhodně to stačilo na to, aby si ublížil. Nechápal, jak ho ti jeho kamarádi mohli nechat v takovém stavu samtného. Vždy se mohl i zabít!

,,Sasuke, půjdeme si teď dát, sprchu, dobře?" upozornil jemně bratra na to, co právě přijde. Následně ho vzal do náruče a opatrně s ním vyšel schody.

,,Půjdeš se mnou, že jo?" zaprosil a vzhlédl k němu. ,,Chtěl bych tě vidět nahatýho." Zachichotal se.

,,Půjdu s tebou," ujistil ho Itachi konejšivým hlasem, k druhé Sasukeho větě se už raději nevyjadřoval. Pak jedním kopnutím otevřel dveře od koupelny a Sasukeho posadil na dno vany. Opatrně z něj stáhl košili, hned na to triko, pak kalhoty s ponožkami a na konec i spodní prádlo.

Na ruku otestoval teplotu vody, a když se mu zdála dostatečně studená, ale zase ne ledová, pustil malý proud na Sasukeho nohy a postupně pokračoval i na další části jeho těla.

,,To studí," ošil se Sasuke neklidně a přitáhl si kolena těsněji k tělu.

,,Ale bude ti líp. Nechce se ti zvracet?" zeptal se Itachi podezíravě. Když viděl to všechno jídlo kolem, plus ten smrad z trávy... to by hnulo se žaludkem i jemu.

,,Mně se chce něco trošku jinýho." Usmál se, chytil ho za košili a prudce Itachiho stáhl k sobě do vany.

,,Sasuke..." zareagoval Itachi až překvapivě mírně. Hned, jak se vyškrábal ven z vany, ještě jednou Sasukeho opláchl a připravil si pro něj velikou chlupatou osušku. Tu musel ale na chvíli odložit, aby bratrovi nejdřív pomohl z vany, sám by to v takovém stavu určitě nezvládl, až pak ho zabalil do toho kusu na dotek příjemné látky.

,,Vážně se ti nechce zvracet?" zeptal se pro jistotu.

,,Ne-e." Zavrtěl mladší odmítavě hlavou. Nevypadal ani trochu zklamaně, jak se to obvykle stávalo, když se od Itachiho dočkal jen odmítnutí. Místo toho se k němu se spokojeným zamručením přitulil.

,,Bude dobře," zašeptal mu Itachi do vlasů a sám si ho k sobě ještě víc přitiskl. Měl takovou zlost, na ty zmetky, které evidentně Sasuke považoval za přátelé. Osobně jim půjde rozbít hubu za takovou nezodpovědnost! Nebo je minimálně napráší jejich rodičům.

,,Hezky voníš," poznamenal Sasuke, když mu zavrtal obličej mezi krk a ramena a zhluboka se nadechl.

,,Ty teď už taky," odpověděl Itachi s lehkým úsměvem, pak vzal bratra do náruče a odnesl ho k sobě do ložnice. V takovém stavu ho nemůže nechat o samotě, co kdyby se mu v noci udělalo zle?

Položil ho na postel a přikryl ho lehkou dekou, venku bylo totiž neskutečné vedro. Znovu mu zkontroloval dech i tep a starostlivě si sedl těsně vedle něj. Pro dnešek má po spánku.

,,Řekneš mi nějakou pohádku?"

Itachi se nejdřív zamyslel, a pak začal vyprávět něco, co ho právě napadlo. Byla to strašná blbost, ale Sasuke naštěstí nic nenamítal. Vyprávěl mu tak dlouho, dokud ho neuviděl zavírat oči, pak přestal, ačkoliv se ještě nedostal ke konci.

,,Nemám rád pátky," řekl ještě Sasuke tiše těsně předtím než tvrdě usnul a jeho dech se prohloubil.

,,Já už taky ne," opáčil Itachi spíš pro sebe.

Během noci občas upadl do lehkého spánku, ale vzápětí se probral ze strachu o Sasukeho. Několikrát za noc mu kontroloval dech i tep. Neulevilo se mu ani když začalo svítat.

Někdy kolem čtvrté ráno se Sasuke probral ze snění a zamžoural proti světlu. Byl pobledlý a mírně se chvěl zimou. ,,Bráško..?" Jemně do Itachiho šťouchl.

,,Jsi vzhůru," konstatoval Itachi tiše. ,,Jak je ti?" zeptal se ho místo vyčítání.

,,Asi..." Než stačil doříct, co chtěl, bleskově se vymrštil na nohy a rychlostí světla a vyřítil do koupelny, kde za sebou hned hlasitě práskl dveřmi.

Itachi šel hned za ním. Pomalu otevřel dveře od koupelny, aby zjistil, co se stalo.

Sasuke klečel před záchodem, několik pramínků vlasů mu padalo přes oči a nehty zatínal do spár v podlaze. Přerývavě se nadechoval a křečovitě zavíral oči pod dalším návalem nevolnosti.

Itachi si k němu přiklekl a pohotově mu podržel vlasy, aby si je nepozvracel. Přidělal mu je následně pinetkou ke zbytku vlasů a vydal se do lékárničky najít něco na žaludek.

Když to po pár minutách postupně odeznělo, za pomoci opírání se o umyvadlo vstal a vypláchl si pusu vodou z kohoutku. Pořád cítil ti sladkou pachuť po včerejšku. Svět se mu točil před očima a skoro ani nevnímal okolí.

Itachi mu do ruky vnutil zvláštní pilulku a sklenici vody. ,,Po tom ti bude líp," ujistil ho.

Spolkl to a pořádně se napil vody. ,,Nechali mě tady, že jo?" zeptal se, i když to znělo spíš jako konstatování smutné pravdy.

,,Nevím kdo, ale když jsem přišel, byl si tu ty sám a ten nepořádek," odpověděl mu Itachi pravdivě.

,,Aha." Povzdechl si mladší. ,,Asi jsem ti zkazil večer."

,,To neřeš, hlavně, že jsi v pořádku." Mávl nad tím Itachi rukou.

,,Ještě ne, ale někdy kolem poledne možná už budu." Sasuke se cynicky pousmál a opřel se zády o umyvadlo. Ze včera si pamatoval jen záblesky. Jak byl zabalený v příjemně měkkoučkém ručníku a cítil ho tak blízko vedle sebe. Dokonce i teď měl ten příjemný pocit.

,,Tak fajn, já ti udělám něco lehčího k jídlu, nezabij se tu zatím." S těmi slovy odešel Itachi do kuchyně.

,,Díky," řekl Sasuke ještě směrem za ním, zavřel dveře a podél nich se sesunul na zem. Kolena si přitáhl těsně k tělu a opřel si o ně bradu. Včera to muselo vypadat vážně špatně. Pamatoval si, jak někdo zavolal a ostatní pak zmizeli. Ani na ten sex nedošlo, super. A vědomí, že svému bratrovi pokazil večer, v něm nevyvolávalo škodolibou radost jako spíš úlevu.

Itachi zatím udělal těstovinový salát - rychlé, jednoduché a zdravé. Pak se šel podívat znovu za Sasukem. Nejdřív zaklepal lehce na dveře, aby ho něčem nevyrušoval.

,,Žiješ, Sasuke?" zeptal se pro jistotu.

,,Jestli tomu tak chceš říkat." Vstal a promnul si oči. Byl unavený, ale už se to aspoň trochu zlepšilo.

Itachi jen pootevřel dveře, aby se přesvědčil na vlastní oči a zase je zavřel. ,,Dobře, kdyby ti bylo zle, tak zavolej. Budu dole v kuchyni."

,,Docela by mi bodla pomoc," zahučel za ním ještě Sasuke. ,,Prosím," dodal.

,,S čím chceš pomoct?" zeptal se ho Itachi ochotně a starostlivě.

,,Jít dolů." Uchechtl se beze stopy humoru.

Itachi se pobaveně usmál. ,,Tak pojď."

Sasuke se ho chytil kolem krku a skočil mu na záda. Sám pro sebe se usmál a nechal hlavu klesnout na jeho rameno. Neodolal a jen lehounce se ho rty dotkl na krku. ,,Tak, můžeme."

Itachi ho chytil pevně pod koleny, aby mu nespadl a sešel s ním schody. Opatrně překračoval ten nepořádek, až došel ke gauči, na který Sasukeho následně položil. Sám se pak pustil do uklízení toho nepořádku.

Sasuke se pohodlně rozvalil na gauči a na chvíli si rukou přikryl oči. To světlo ho do nich pálilo. A taky začínal mít trochu hlad, navzdory rande se záchodem před chvílí.

Jeho bratr se zatím snažil posbírat všechny ty odpadky ze země, z kuchyňské linky a květináčů. Brzy měl plné dva pytle na odpadky a to se ještě nebyl podívat na zahradu. Nenašel prostě odvahu, protože předpokládal, že ta to odnesla nejvíc.

Jakmile měl i ten nejmenší papírek uklízený, vytáhl vysavač, aby zbavil podlahů toho nejdobrnějšího smětí a zbytků. Pak teprve podlahu vydrhl nějakým mycím prostředkem s vůní jahod, alespoň se zbaví toho smradu z trávy.

,,Nechceš pomoct?" ozvalo se ode dveří, o které se s opatrným úsměvem opíral jeho mladší bratr. Trochu ho trápilo svědomí.

,,Ne, odpočívej, ať tě nevezu pak do nemocnice," odpověděl Itachi udýchaným hlasem. Vážně jel na maximum, aby to měl co nejdřív z krku. Dokonce i nádobí se mu podařilo nějakým záhadným způsobem dostat do myčnky najednou.

,,Ale já chci. A ty mi to nevymluvíš." Opatrně šel k němu tak, aby se vyhnul mokrým místům na podlaze, takže to spíš vypadalo jako kdyby tančil na hladině nějakého jezírka.

,,Mnohem větší radost mi uděláš, když zůstaneš odpočívat," namítl Itachi s houbou v jedné ruce a saponátem v druhé.

,,Ale noták." Šťouchl do něj nohou. ,,Nebuď takovej."

,,Šup, buď běž k sobě do pokoje nebo zůstaň na gauči," trval si Itachi na svém. Na houbu pak nastříkal trochu saponátu a vyleštil jím dřevěný povrch na lince.

Sasuke se ale nedal tak snadno. Natáhl se k němu a dal staršímu ruce kolem krku, lehce ho pak v objetí stiskl. ,,Promiň za včerejšek." Líbl ho ze strany na krk a prohrábl mu vlasy.

,,Nezlobím se," namítl Itachi tiše a něžně bratra pohladil po zádech. Byl to pro něj takový nezvyk, když se k němu Sasuke lísal z jiného důvodu, obvykle se ho totiž snažil svést.

,,Ale jo. Tichá voda břehy mele. Určitě se budeš chtít pomstít. Někomu..." Usmál se a zhluboka vdechl jeho vůni, než se zase narovnal a mlčky se přesunul na pohovku.

,,Maximálně pořádně vyděsím ty tvoje rádoby kámoše!" zavolal za ním Itachi z kuchyně. Opravdu ho pořádně naštvali. Co by dělali, kdyby Sasuke zemřel? Vždyť by mohli jít sedět za neposkytnutí první pomoci.

Sasuke na to neodpověděl, jen si zadumaně opřel bradu o kolena a povzdechl si. Nechápal, kam se poděly ty poznámky, kterými svého bratra tak rád častoval. Teď... měl jen příjemný pocit i čistě z Itachiho blízkosti a kdykoliv na něj pomyslel, po celém těle cítil zvláštní šimrání, jako by v sobě měl tisíce motýlků.

Itachi už nic neříkal, jen se snažil dát dohromady celý dům, a že to bylo hodně práce!

Nechápal, jak někdo může během jednoho večera udělat takový nepořádek. Nicméně během tři hodin se mu povedlo dát dolní patro domu téměř celé do pořádku.

Sasuke mezitím znuděně projížděl televizní kanály. Na mobil mu nikdo nepsal ani nevolal. Buď udělali další kraviny a zavřeli je nebo... se zase budou chovat, jakože se nic nestalo.

Jeho bratr douklízel poslední zbytky nepořádku a konečně odešel na zahradu. Byl docela mile překvapen, až na pár obalů od bramborových lupínků tam nic neviděl.

,,Nechceš večer někam zajít? Třeba jenom tak ven, na večeři a do kina," vyklonil se Sasuke z okna a s veselým úsměvem ho pozoroval.

,,Dnes ne, Sasuke, rád bych si trochu odpočinul." Jelikož Itachi nespal celou noc, protože se bál, aby Sasuke nepotřeboval pomoct, byl docela unavený a hlavně nevyspalý.

,,Tak si něco uvaříme tady. Cokoliv jinýho než pizzu."

,,Tak dobře," souhlasil Itachi nakonec. Docela ho překvapilo, že Sasuke použil množné číslo, chce mu snad pomoct?

,,Vyberu nějakej film." S tím zase zmizel uvnitř a vyběhl k sobě do pokoje.

,,My se budeme dívat film?" zeptal se ho Itachi překvapeně, pak ale zjistil, že Sasuke už v okně dávno není.

,,Jo. Těš se." Usmál se Sasuke tajemně. Přestal být trpělivý, dnes večer konečně dosáhne svého.

Itachi posbíral těch pár odpadků, ještě zalil hadicí zahradu a natáhl se na dřevěné lehátko na terase. Slunce pomalu zapadalo, takže to bylo zvlášť příjemné.

Sasuke po chvíli sešel dolů a sedl si na zábradlí na terase. Nic neříkal, jen pozoroval zlátnoucí slunce a soustředil se na svůj dech. Bude potřebovat klid.

Itachi ho sice slyšel přicházet, ale neobtěžoval se otevřít oči, momentálně měl svoji osobní chvilku. Vážně si potřeboval oddechnout. Hlavně nepočítal s tím, že sobotu stráví takhle.

Trvalo asi půl hodiny, než Sasuke promluvil. ,,Máš rád horory?"

,,Nevadí mi. Emily je totiž miluje," odpověděl mu Itachi, aniž by se na něj podíval, protože mít zavřené oči bylo v té chvíli příjemnější.

,,Tak to je fajn. Protože na dnešek mám jeden na programu." Jindy by si Sasuke neodpustil poznámku o té Emily, ale dneska si hodlal pořádně připravit půdu.

,,Dobře, jen abych ti u toho programu neusnul," varoval ho Itachi dopředu, opravdu se necítil fit.

,,Uvidíme. Kdyžtak tě odnesu do pokoje."

,,Radši mě nech spát na gauči," zamítl Itachi jeho nápad.

,,Ok. Budu si to pamatovat." Otočil se k odchodu. ,,Udělám k večeři sushi, jestli nevadí. Zatim se vyspi." S těmi slovy Sasuke odešel.

Itachi se nestačil divit, něco takového by od Sasukeho nečekal, ale užíval si to. Konečně trochu zasloužené péče.

Bylo zvláštní dělat a říkat něco, co by ho ještě před pár dny ani nenapadlo. Dal do kastrolu vařit rýži a vyndal si ostatní potřeby, aby pak měl všechno po ruce. Neměl dneska v plánu filmový maraton, spíš něco trochu jiného. Musel se usmát té vidině.

Itachimu se zatím podařilo usnout tvrdým spánkem. Slunce zapadlo, venku bylo příjemně teplo - perfektní na kratší odpočinek.

Bylo už asi osm hodin, když ho Sasuke jemně probudil. ,,Vstávej nebo pak ráno nevstaneš," uchechtl se.

,,Hm..." Itachi se převalil na bok a spal dál. Prostě se nedokázal přinutit vstát, když bylo tak dokonalé počasí.

Sasuke věděl dobře, jak ho probudit. Sklonil se k němu a krátce mu dýchl na krk, než do něj lehce kousl.

Itachi okamžitě polekaně zalapal po dechu. ,,Co blbneš?" zeptal se překvapeně. To to na něj zase zkouší, nebo o co mu jde?

,,Chtěl jsem, aby ses vzbudil a tohle byl jedinej způsob." Nevinně se usmál, odhrnul mu pár pramínků vlasů z očí a vstal.

,,Já znám spoustu jiných způsobů," namítl starší Uchiha. ,,A proč mě vůbec budíš?"

,,Večeře je hotová a film čeká. Tak se zvedej," pobídl ho.

,,Tak se najíme tady." Itachi si zívl, protáhl se a sedl si ke stolu na terase. Bude příjemné jíst při západu slunce.

Sasuke si dal ruce v bok. ,,A to jako proč? Ještě bys nastydnul," poznamenal rádoby přísně.

,,Je teplo," namítl Itachi prostě. Přece nebudou večeřet v domě, když je tak nádherně. Zítra má pršet, takže si to musí užít, byl by hřích sedět teď doma.

,,Fajn. Jak chceš." Zmizel Sasuke uvnitř a za chvíli se vrátil i se sushi a sklenkami saké. ,,Dáš si?"

,,Já ano, ale ty ne," oznámil mu přísně. Možná by mu sklenku dovolil, kdyby tu ještě včera neležel na podlaze úplně mimo sebe.

Sasuke se nesouhlasně zamračil. ,,Po jedný skleničce se nemůžu ožrat," namítl.

,,To ne, ale určitě máš v sobě ještě zbytkový alkohol a to nemluvím o tý trávě, takže na saké zapomeň." Zvedl Itachi varovný prst. Jako lékař mu to rozhodně nedovolí.

,,Tsch." To byla poslední známka jeho odporu, než se posadil vedle něj a vzal si hůlky.

Itachi se jemně pousmál, konečně ho bratr aspoň trochu poslouchá, nic víc si zatím nepřál. Možná spolu budou nakonec přece jen dobře vycházet, nebo jsou alespoň na dobré cestě k tomu.

Dojedl o něco dřív než Sasuke, a pak už jen popíjel saké. Musel uznat, že sushi se Sasukemu docela povedlo. Vůbec by do něj neřekl, že umí vařit.

,,Bylo to aspoň trochu dobrý?" zeptal se Sasuke nejistě po chvíli, kdy ho závistivě propaloval očima

,,Povedlo se ti to," ujistil ho Itachi s milým a nenuceným úsměvem.

,,Stejně to říkáš jenom proto, že seš můj brácha," odvětil Sasuke s úsměvem.

,,Ano, protože bratrovi se lhát nemá." Itachi dopil sklenku se sakém a rukama si podepřel hlavu, aby mu náhodou nespadla z krku.

,,Tak, teď se půjdeme mrknout na ten film. Samozřejmě tě ještě předtim pořádně opiju." Mrkl na něj a zatahal ho za ruku, aby taky vstal.

,,Já se neopiju," zasmál se Itachi jeho nápadu. Celý den musel čuchat alkoholové výpary, vážně teď neměl chuť se opít.

,,To říká na začátku každej," zasmál se Sasuke.

,,Já nejsem každej," namítl Itachi a posadil se na pohovku. Docela ho zajímalo, co vybral Sasuke za horor, jen se modlil, aby to nebyla žádný krvavý masakr, na to neměl náladu.

,,Tak už kušuj a poď se koukat." Mávl na něj rukou na znamení kapitulace a dal do DVD přehrávače příslušný film, pak se usadil na gauči vedle Itachiho a pustil to.