I'm not your friend 5 1/2

Extra dlouhý díl :D. Zítra přidám i Untouched a pak Ten navíc :P.

---

Když auto zastavilo, utrousil jen: ,,Přijedeš ve dvě nebo si mám sehnat odvoz?"

,,Přijedu pro tebe ke škole, ale dneska se hodlám v praci zdržet minimálně do pěti, takže tam se mnou budeš muset vydržet. Pak pojedeme domů." Itachi ho po práci plánoval vzít ještě někam do restaurace na večeři, ale o tom se mu zatím zmiňovat neplánoval.

,,Fajn." Sasuke odolal pokušení mu říct, že si to teda radši dojede sám, než chodit do nemocnice tak často. Vzal si zezadu berle a nahodil sebevědomý úsměv á la "vůbec nic se neděje, jenom se tady kolem belhám" a vyrazil ke škole.

Itachi se nad tím jen trochu zlomyslně pousmíval, ta bezmoc mu docela sluší. Rozhodně nečekal, že po svém příjezdu tady potká tak sebevědomého člověka, kterým Sasuke bezpochyb je. Však on mu to ego o pár stupňů srazí, chce to jen čas. Pak z něj určitě bude rázem milý a příjemný chlapec. Teď ale musí do práce a i myšlenky upnout tedy tím samým směrem.

Prvních pár hodin bylo asi nejhorších. Sasuke se vůbec nedokázal soustředit na učení, myslel jen na včerejšek. Proč po něm vlastně vyjížděl? Možná měl Itachi pravdu, je to dost ujetý. Tak proč se mu to sakra tolik líbilo? Jen ta úžasná moc, mít nad někým nadvládu.

Oběd nějak přetrpěl, byl zvyklý i na horší jídla, než je fazolová pasta. S nikým se moc nebavil, neměl nějak náladu. Co by měl dělat odpoledne? No do pěti teda bude muset počkat v nemocnici a pak to viděl na večer u netu. Nemohl ale říct, že by mu tenhle život nevyhovoval.

Itachi se během svého druhého, ale prvního pracovního dnu v nemocnici seznámil se všemi důležitými lidmi, se kterými bude přicházet v nejbližších dnech neustále do styku. Na všechny udělal očividně dobrý dojem, nebo měl ze sebe alespoň takový pocit. Nakonec, vždycky s každým nějak vyšel a to i ve škole. To jen Sasuke měl pořád tendence ho trápit.

Do svojí práce se během pár hodin úplně ponořil, že dokonce zapomněl i na oběd. Vlastně ani neměl moc hlad, přestože pořádně nesnídal. Při nejhorším se nají až doma, když Sasuke bude chtít jet hned domů, ale moc si to nemyslel. Všiml si, jak jeho bratrovi ten snobský život zachutnal.

Osud tomu nejspíš tak chtěl, že hned po odpolední přestávce psali test z dějepisu. Sasuke měl vždycky výborné známky, zvlášť z historie, ale dneska mu myšlenky prostě lítaly všude možně, jen ne po škole. Tupě zíral na papír s otázkami, než ho do boku šťouchl jeho spolusedící. Blonďák s veselýma modrýma očima.

,,To se hned tak nevidí, abys byl úplně dutej," sykl tiše, zatím co sledoval učitele za katedrou.

Uchiha neodpověděl, jen tužkou párkrát klepl o lavici. Tak aspoň nějakou otázku by mohl... Dal se do vyplňování, aniž by vůbec pořádně vnímal obsah, jen okrajově. Za ani ne pět minut učitel tleskl. ,,Odložte tužky a zezadu sesbírejte papíry."

Sasuke ještě něco rychle načmáral a zvedl ruce na znamení, že skončil. Hezká blondýnka vzala papír a usmála se na něj, úplně ji ignoroval.

,,To máš i něco s hlavou nebo co?" zeptal se ho Naruto s úsměvem od ucha k uchu.

,,Ne. Jenom mi přijel brácha a není to doma zrovna růžový."

,,Ale noták, vždyť už jsi několikrát napsal písemku na jedničku i po rozchodu. Že za tim bude něco víc? Nebo spíš někdo." Mrkl na něj, čímž si od černovláska vysloužil vražedný pohled. Ten chtěl něco odpovědět, ale to už je učitel vyzval ke klidu, a aby si otevřeli sešity s domácím úkolem. V tu chvíli se ale Sasukemu v hlavě zrodil velmi zajímavý plán. Vlastně se moc nelišil od jeho původního Itachiho prostě sbalit. Ale takhle to bude ještě lepší. Vyspí se s ním, aby mu dokázal, že vždycky dostane to, co chce a pak ho odkopne, aby věděl, jaký je to pocit, být zklamán nejbližší osobou. Půjde to asi pomalu, ale i tak si rád počká. S tím se ponořil do výkladu učitele, netrpělivě očekávajíc zvonek, ohlašující konec hodiny.

Hlavní postava jeho plánu zatím seděla za velikým psacím stolem a snažila se vyplňovat všemožné dokumenty. Pro Itachiho to nebylo nejjednodušší, protože byl především lékař, ne nějaký archivář nebo účetní. Sám ani nevěděl, co mu ta práce víc připomíná. Přestože se často v Americe s pomocí domácích učitelů připravoval na to, že jednou převezme po otci nemocnici, nebylo to takové, jak si to představoval. Rozhodně to ale neplánoval vzdát, stejně jako svůj plán na usmíření bratra. Možná by ho neměl zahrnovat dárky a všemožnými drahými věcmi, jenže nic jiného ho momentálně nenapadlo. O citech hlavně zatím nemohla být vůbec řeč, jsou spíš jako dva cizí lidé, než bratři.

Čas pomalu plynul, práce Itachimu začínala utíkat pod rukami, až se nakonec ručičky hodin zastavili na dvojce a dvanáctce. Měl být už dávno před školou, Sasuke už na něj určitě čeká. Napsal mu tedy smsku, že se trošku zpozdil a za chvíli tam bude.

Sasuke už čekal před školou a vesele se vybavoval s Narutem a pár dalšími lidmi, když mu v kapse zavibroval mobil. Zběžně prolétl zprávu a zastrčil ho zpátky do kapsy, ignoroval poznámky a úšklebky na téma, jestli zase nemá další vztah a vrátil se zpátky k hovoru především o holkách.

Itachi byl u školy během patnácti minut. Rychle vystoupil z auta a sebevědomým krokem se blížil ke skupince studentů, mezi kterými stál i Sasuke. Bratříkovi kamarádi ho docela zajímali.

Úsměv mladšího Uchihy na chvíli zmizel, když ho zpozoroval. To tady ještě chybělo.

,,No už tady mám chůvu, tak teda mizim," řekl s úšklebkem a měl se k odchodu.

Itachi k němu ale stihl dojít ještě dřív, než Sasuke stačil udělat s pomocí berlí jediný krok.

,,Promiň, trochu jsem se zdržel," řekl místo pozdravu.

,,Jo jasně, tak jedeme," odbyl ho Sasuke neochotně. Nebyl s ním ohledně vztahu natolik dobře, aby konfrontoval svoji rodinu s kamarády. Zvlášť, když si někteří z jeho přátel s oblibou dělají srandu i z nejmenších pitomostí.

Itachiho napadala hned spousta vtípků, jak Sasukeho před jeho kamarády znemožnit, ale znic z toho neudělal, protože jejich vztah na tom ještě není zase tak dobře, aby si mohl něco takového dovolit. A momentálně ho opravdu nechtěl ztratit.

,,Jak ses měl?" zeptal se ho radějí místo ztrapňování.

,,Normálně. Školu si snad ještě pamatuješ, tak si to umíš představit." Mávl kamarádům na rozloučenou, úplně vnímal těch několik úšklebků a chápavých přikývnutí. Zítra to bude ještě horší. Jako vždycky.

,,Pro mě byla škola zábava. Ostatní to ale vnímali jinak... nechápu," zakroutil Itachi nevěřícně hlavou. Vždycky byl trochu jiný, než ostatní. To byl taky ten hlavní důvod, proč přeskočil dva ročníky střední školy.

,,Nejseš normální."

,,Možná. Ale jak poznáš, co je normální? Je snad normální to, co dělá většina? A co když to, co dělá většina, je chybné?" Itachi měl občas zvláštní otázky, na které neznal nikdo odpověď, vlastně ani on sám nevěděl, co by na to řekl. Místo další slov raději podržel Sasukemu dveře od auta a trochu tvrději je za ním přibouchl.

,,Hold co člověk to názor," zamumlal si Sasuke pro sebe a zamyšleně se opřel o okno. Nebyl unavený, spíš naopak. Nevěděl ani, kde tu spoustu energie vybít. No o něčem by věděl...

,,Mimochodem, co bys říkal, kdybychom se dneska najedli někde jinde než doma?" zeptal se Itachi s pohledem upřeným na vozovku.

,,Proč jako? Vyhořel barák nebo co?"

,,To ne, jen jsem myslel, že by to byla příjemná změna. Navíc se mi nechce vařit," přiznal pravdu. Opět toho měl plné zuby.

,,Kam chceš zajít?" Tím dal sice nepřímo najevo svůj souhlas, i když si slíbil, že další ústupky už dělat nebude, ale v zájmu dosažení cíle, byl Sasuke ochotný udělat cokoliv. I přetrpět večeři.

,,Po cestě jsem viděl jednu příjemnou restauraci. Vypadala dost klidně, tak tam." Itachi si teď nemohl vzpomenout na její jméno.

,,Nevíš aspoň, co tam vařej?"

,,Doufám, že něco sladkého. Uvidíme, odejít můžeme vždycky." Mrkl na něj starší.

,,Nemám rád sladký," odpověděl Sasuke s náznakem vítězného úsměvu.

,,Já vím, já ale ano. A myslím, že tam určitě budou mít i rajčata a rýžové koule," poznamenal Itachi pobaveně. Dobře si pamatoval Sasukeho chutě.

,,Hmm..." Tak fajn, skóre vyrovnáno. Ostatní náboje si nechá raději na později.

Itachi se celou cestu jen potutelně usmíval, dokud nedorazili na místo určení. Pomohl Sasukemu z auta a zdvořile mu podržel i dveře do restaurace, když je momentálně ten nemohoucí.

Před nimi se rozprostřela nádherná atmosféra, očividně šlo o tichou restauraci, kam moc lidí nechodí, nebo alespoň v tuto dobu tam téměř nikdo nebyl. Itachi zámerně vybral místo, kde budou mít soukromí, aby se mohli bavit o čemkoliv.

Sasuke si až moc dobře všiml jeho záměru, ale nechal to být. Když už soukromí, bude ho moct využít i k něčemu trochu jinému.

Uvelebil se v rohu a hned se začetl do nápojového lístku.

Za nedlouho k nim přispěchala číšnice i s jídelním lístkem. Itachi poděkovat a s jeho typickým milým úsměvem si ho od ní převzal. Okamžitě začínal projíždět sladká jídla, vážně potřeboval cukr. Druhý lístek pak podsunul Sasukemu.

Jeho drahý mladší bráška mu ho v podstatě vytrhl a s nepříliš velkým zaujetím začal projíždět menu. Dal by si spíš něco lehčího, ten oběd ho docela slušně dorazil.

,,Chlastat mi předpokládám zakazuješ."

,,Pochopitelně," odpověděl mu Itachi, aniž by se na něj podíval. Sám si ale naplánoval, že si objedná saké, alespoň mu lépe slehne, protože si naplánoval, že si dá palačinky s kopou šlehačky.

,,Ale ty si dáš, že jo? To je teda pěkně nefér." Znal ten jeho výraz až moc dobře.

,,Pochopitelně," odpověděl Itachi stejným slovem i stejným tónem hlasu jako před malou chvílí. ,,Ty už máš vybráno?" zeptal se, aniž by odtrhl oči od svého jídelního lístku.

,,Jo. Rejžový nudle s kuřečím masem, pak jako zákusek dango." Odložil jídelní lístek. ,,A saké."

Itachi se zasmál. ,,To na mě nezkoušej. Vyber si něco jinýho k pití, nebo ti vyberu sám," varoval ho.

,,Tak aspoň colu nebo tak něco," odpověděl Sasuke poraženecky a zahloubal se víc do rohu.

,,Dobře." Jakmile dorazila číšnice, Itachi jí nadiktoval jejich objednávku. A teď mají čas se Sasukem jen sami pro sebe. Itachiho napadlo, že by na něm mohl trochu vyzvídat, přece jen o něm nic moc neví, ale nevěděl, jak začít, aby to nepůsobilo hloupě.

,,Tak ven s tim. Co chceš vědět?" vypálil po něm hned Sasuke, jako kdyby mu četl myšlenky. Znal tenhle druh ticha a obvykle on sám udělal první krok. Nebyl ten typ trpělivého člověka.

Itachi k němu na moment zvedl pohled, pak ho ale opět sklopil k desce stolu, ještě chvíli mlčel, a pak se na něj znovu podíval se slovy: ,,Proč po mně vyjíždíš?" To ho zajímalo především, protože zatím z něj nedostal kloudnou odpověď.

,,Protože chci."

,,To není normální odpověď," namítl Itachi s pozdviženým obočím.

,,A co bys chtěl teda slyšet? Prostě se mi líbí ten tvůj výraz, když tomu odoláváš."

Itachi se opět setkal pohledem s deskou stolu. Pochopil, že mu Sasuke ten hlavní důvod neřekne, už jen proto se rozhodl mu nepodlehnout... za žádnou cenu.

Sasuke k němu natáhl ruku a jemně mu prstem přejel po tváři. ,,Já vždycky dostanu, co chci. A ty nebudeš výjimka. Na to nezapomínej."

,,Aby ses pak nedivil," varoval ho Itachi s tajemným podtónem. Sasuke o něm opravdu neví nic... zhola nic, jinak by takhle rozhodně nemluvil. Jeho bratříček si zahrává s ohněm a určitě se spálí, kdo mu pak ale bude foukat na bolístka? Na to určitě nepomyslel.

,,Nápodobně." Sebevědomě se usmál a jen krátce se rozhlédl po restauraci. Vždycky bylo zvláštní, když se na jednom místě mohlo sejít tolik lidí, kteří by jinak neměli nic společného.

Itachi už nic neříkal, neměl co. Sám byl zvědavý, jak tohle všechno ještě dopadne. Trochu se obával, aby Sasukeho sexuální obtěžování postupně nenabíralo na intenzitě, jak se mu bude snažit vzdorovat. Pak už by to opravdu mohl být problém.

Ten už se opravdu nemohl dočkat, až bude v pořádku. Aby mohl konečně chodit běhat a tak si tu přebytečnou energii někdy vybít. Navíc by teď asi v posteli těžko předváděl nějaké krkolomné pozice, ještě by si to zlomil nadvakrát.

Pohroužený v myšlenkách si začal hrát s jedním pramínkem vlasů, který mu padal přes oči a zamyšleně při tom ty tmavé panenky přivíral. Začínal mít chuť na sladké, to nebylo dobré. Znamenalo to jedině předzvěst hormonové bouře.

Itachi si podvědomě přejel jazykem po suchém rtu a zamyšleně se podíval ven oknem. Do západu slunce chybí jen pár hodin, pak už na ulici neuvidí. Nechápal, proč myslel zrovna na tohle. Proč nakonec ale ne? Aspoň nějaké odreagování od práce a Sasukeho... hlavně Sasukeho.

,,Myslíš, že by tady měli něco jako horkou čokoládu?" zeptal se Sasuke po chvíli ticha. Mohlo to vyznít jako nenápadná otázka, zvlášť, když neměl sladké rád, ale čokoládu si občas dal.

,,Určitě, ale já myslel, že chceš colu. Mimochodem, víš, že čokoláda je afrodisiakum?" upozornil ho Itachi na jeden důležitý fakt.

,,Jo to chci, ale až potom. K tomu dangu." Druhou část jeho otázky prostě ignoroval. Nemířil tím tak úplně do téhle oblasti, ale když už se to téma načalo... super, teď na to bude pořád myslet. Vážně je to už dlouho, kdy si naposledy užil.

,,Dobrá," souhlasil Itachi.

Hned, jak jim číšnice donesla objednaná jídla, řekl jí ještě o čokoládě pro svého malého brášku. Jen se trochu bál, jak to s ním pak bude zvládat. Nadržený bratr, který po něm vyjíždí i bez toho... z té představy se mu lehce orosilo čelo potem.

Sasuke se hned pustil do své porce. Pomalu si vychutnával přílohu v podobě zeleniny a bavil se tím, že se snažil poznat, co všechno je v jídlu za přísady.

Itachi zatím do sebe házel jednu palačinku za druhou. Konečně do sebe dostal trochu cukru, dodával mu novou při práci ztracenou energii. Dokonce se cítil, že by mohl i líp zvládnout Sasukeho úchylnou náladu. Čokoláda už se totiž nesla.

Zanedlouho přišel čas na zákusek. Sasuke musel uznat, že karamelem rozhodně nešetřili. Tak to měl rád, trošku víc omáčky. Natěšeně se pousmál a chvíli ještě počkal a popíjel colu, aby mu nebylo z takové roztodivné kombinace jídel špatně.

Itachi jen odpočítával vteřiny od chvíle, kdy se Sasuke pozvrací. Nic ale neříkal, jen dojídal své palačinky. Žádný zákusek si dát nehodlal, takovou dávku cukru by asi jeho tělo nesneslo.

Sasuke se pak pustil do svého zákusku. Dával si dobrý pozor, aby mu karamel nekapal po prstech až na ubrus, přesto si ale občas musel zběžně olíznout rty. Měl docela rád tu sladkou chuť cukru a zároveň lehce hořkou v jednom.

Itachi spolkl poslední sousto a upil trochu ze své sklenky se sakém, aby mu slehlo. Nepil rychle, protože podle toho, co má Sasuke ještě na talíři, nikam spěchat nemusí.

,,Plánuješ ještě něco na večer?" zeptal se ho jeho mladší bráška mezi sousty. Čokolády si zatím nevšímal, nechával ji až na konec.

,,Jen spánek."

,,A dál fakt nic?" Zamrkal na Sasuke něj. Už začínal cítit ten cukr. Proto ho neměl rád, dělal pak pitomosti.

,,Možná se podívám na televizi a zavolám pochopitelně Emily." Usmál se na něj Itachi sladce.

,,Tak to by sis měl radši zamknout dveře, abych ti neudělal na dálku ostudu." Napil se čokolády. Byla příjemně vlažná. Mimoděk si vzpomněl, že by si měl dneska dát další koupel. Nejlíp ve dvou.

,,Neboj, Emily přežije hodně." Mávl nad tím Itachi lhostejně rukou.

,,Jak by se jí třeba líbilo, kdyby slyšela něco.. řekněme nepěknýho." Sasuke prstem pomalu přejížděl po okraji skleničky, vnímal to drobné chvění, které tak v tekutině vyvolal. Představoval si, co všechno by tím dokázal rozechvět.

,,Co konkrétně tím myslíš?" zeptal se Itachi s uchechtnutím.

Naklonil se k němu přes stůl, až byli od sebe jenom kousíček. ,,Žádná holka to neumí udělat tak dobře jako kluk, kterej ví kam šáhnout," řekl tiše.

,,To vím i bez tebe, andílku." Usmál se na něj Itachi líbezně.

,,Pořád tě neláká to aspoň zkusit? Děláš chybu." Posadil se.

,,S tebou rozhodně ne," namítl starší. ,,Kdybych chtěl spát s klukem, tak to rozhodně nebudeš ty." Itachi upil trochu ze sklenky se sakém. ,,Nejsi můj typ," dodal pak mírně povýšeně v naději, že toho Sasuke nechá.

,,Tomu nevěřim. Já jsem typ každýho."

,,Pro mě ne. Dávám přednost roztomilejšímu blonďáčkovi." Vyplázl na něj Itachi jazyk. ,,S modrýma očima," dodal pak.

Čím to bylo, že si Sasuke hned vybavil Naruta? ,,A dál? Co třeba tělo nebo výbavička? Co by sis tak představoval?"

,,Spíš křehčího, žádný svaly... prostě celkově menšího. To jen podtrhuje roztomilost." Itachi se tím vyloženě bavil.

,,Takže máš radši seme pozici?" pokračoval Sasuke nerušeně ve výslechu.

,,Pochopitelně. Uke bych nikdy být nemohl, nemám na to povahu," přiznal Itachi bez okolků. V duchu při tom vzpomínal na všechny své milence, jeden lepší než druhý a všichni blonďatí nebo minimálně světlovlasí.

,,To tě neláká si ten pocit někdy vyzkoušet? Třeba úplnej opak toho, na co jsi zvyklej, ať už vzhledově nebo povahově."

,,Ne, mělo by snad?" Itachi upil ještě trochu ze své sklenky se sakém, a pak upřel svůj pohled na Sasukeho. ,,No a přesně proto mě nikdy nedostaneš. Mám rád svůj stereotyp."

,,Neříkám, že bych trval na svý nadřazenosti." Sasuke si pohrával se skleničkou čokolády v ruce a neuhnul pohledem.

,,A já říkám, že nejsi můj typ." Itachi do sebe hodil zbytek saké, pak položil sklenku kousek stranu a očkem se podíval na hodiny, které visely naproti nim. Měli by sebou trošku hodit, nebo přijedou vážně za tmy.

,,Byl bys překvapenej, jak velký předsudky a zásady dokáže zbourat chlast nebo prostě jen potřeba užít si s kymkoliv jinym než s rukou."

,,A v tom je ten problém, alkohol ti vnucuje věci, které bys normálně odmítl. A kdyby mi Emily dovolila si s někým užít nezávazný sex, tak ty to nebudeš, andíku," upozornil ho Itachi na nezvratný fakt už poněkolikáté.

,,Uvidíme," pravil Sasuke významně a zhluboka se napil čokolády.

Itachi se jen upřímně zasmál. Nemělo smysl mu znovu vysvětlovat, že má jisté zásady, které prostě neporuší. Pak se znovu podíval na hodiny, už by vážně měli jít. Nic ale neřekl, nechtěl na Sasukeho spěchat, aby si ještě o tu čokoládu nespálil jazyk.

,,Nějakej nedočkavej, ne?" prohodil mladší, když si všiml jeho pohledu a dál nerušeně popíjel čokoládu.

,,Rád bych se vyspal," prozradil mu Itachi důvod, proč se dívá pořád na hodiny. A také by rád zavolal Emily a domluvil se s ní ohledně nezávazného sexu, protože takhle to dál vážně nejde. Upřímně si myslel, že ani ona to nezvládá.

,,Můžem si dát sprchu," navrhl Sasuke, jako by se nechumelilo.

,,To jako spolu?" zeptal se Itachi udiveně, ale na jeho hlase bylo znát i pobavení. Něco takového si opravdu nedokázal představit.

,,Jasně." Hodil do sebe mladší zbytek čokolády a naklonil se k němu přes stůl, dnes už poněkolikáté. ,,Můžeš si mě opřít o zeď, jestli chceš. Prej je to ve stoje lepší," šeptl tiše.

,,Přestaň už, Sasuke," napomenul ho Itachi ještě pořád mírným tónem hlasu a něžně ho pohladil po tváři. ,,Jsi můj malej bráška, ne milenec a tak to i zůstane." S těmi slovy se začínal pomalu zvedat ze židle, servírce při tom pohledem naznačil, že by rád zaplatil.

,,Malej rozhodne nejsem." Zvláštně se na něj podíval a natáhl se pro berle. Vážně, jestli si ještě něco zlomí a bude muset takhle chodit mnohem déle, asi to nepřežije.

,,Oproti mě malej jsi." Itachi zaplatil útratu, pak podržel Sasukemu dveře jak u restaurace, tak u auta, protože s těmi berlemi je opravdu dost nemotorný.

Sasuke nikdy nebyl trpělivý člověk. Jedna věc byla pomalu si hrát, ale druhá... Vytáhl si z kapsy mobil a začal psát smsku.

Itachi zatím soustředěně sledoval vozovku a modlil se, aby je nezastavila žádná silníční kontrola, protože něco by určitě nadýchal... jen něco málo. Nikdy by si netroufl jet se Sasukem opilý. Mohl by ho zranit.

Tak, ještě odeslat... Pozoroval světla, která se odrážela na silnici a na oknech. Tolik barev a zvuků... Zavřel oči a klidně vydechl. Ještěže na zítra neměl žádné učení ani úkoly.

Ani si skoro nevšiml, když auto zastavilo. Trhnul sebou a probral se. Než stačil Itachi vystoupit, přesunul se mu obkročmo na klín a koleny mu stiskl boky, aby neuhnul.

,,Užil sis někdy v autě?"

,,Eh... mockrát. A teď ze mě slez." Itachi mu přiložil ruce na oba boky, nejdřív po nich majetnicky přejížděl, pak ho ale začal lechtat.

Sasuke se omezil jen na pobavený úsměv, přiložil ruce na jeho a rychle ho políbil tak, aby se nemohl bránit.

Itachi se ale pohotově z jeho sevření dostal, chytil ho za ramena a prudce od sebe odstrčil. Netvářil se zhnuseně ani naštvaně, jen trochu překvapeně. Aniž by cokoliv řekl, popadl Sasukeho do náruče. Pak ho opatrně postavil na zem vedle auta a podal mu berle.

,,Na začátku odolávaj všichni. Časem se podřídíš." Jestli to Sasukeho urazilo nebo nějak vykolejilo, nedal to najevo.

,,Podceňuješ mě, ale to ti asi říkám zbytečně." Itachi odemkl dveře, nechal Sasukeho vejít jako prvního, pak je zase pečlivě zamkl a odešel do sprchy. Dveře nechal úmyslně pootevřené, aby pára mohla ven. Nečekal, že by za ním Sasuke přišel... nebo v to aspoň doufal.

A doufal marně, protože Sasuke přišel. Zamkl za sebou dveře a klíč si tiše dal do kapsy, tu pak zapnul na zip. Nejdřív si ale do kelímku s vodou napustil vodu a vyčistil si zuby. Potřeboval ze sebe dostat ten cukr.

Itachi spatřil za závěsem postavu a hned mu bylo jasné, kdo přišel. Nechápal ale pro zrovna sem, když má svoji koupelnu. Vlastně věděl, proč přišel zrovna sem, ale neměl na něj vůbec náladu, proto rychle vyklouzl ze sprchy a okolo pasu si omotal ručník.

,,Dobrou, Sasuke," řekl se zívnutím a měl se na odchodu.

Sasuke skončil právě chvilku předtím, než Itachi. Nejdřív se jen opíral o umyvadlo, usmíval se. Pak bez varování vyrazil, přitiskl ho loktem ke dveřím a jediným pohybem strhl ručník na zem. Zakousl se mu do spodního rtu a nehty druhé ruky zaryl svému staršímu bratrovi do stehna.

Itachi tiše sykl bolestí.

,,Sasuke, neblbni." Chytil ho pevně za ruku a zkroutil mu ji za zády. ,,Ať nepřijdeš k dalšímu úraz, blázínku," varoval ho.

,,Teď by ses měl starat spíš o sebe," odsekl mladší netrpělivě a přitiskl se k němu ještě, než si znovu vydobil ty sladké rty.

Stačilo ale, aby Itachi smýkl Sasukeho rukou, za kterou ho držel a rázem ho dostal před sebe na kolena. Nic mu k tomu neřekl, jen si sebral ze země svůj ručník, zpět si ho omotal okolo pasu a Sasukeho ponechal jeho vlastnímu osudu.

,,Pořád srab," sykl za ním mladší a s námahou se zvedl. Tohle byl teprve začátek.

Itachi už ho ale neslyšel, protože už byl dávno ve své ložnici, na sebe hodil černé tepláky a šedivé triko s dlouhým rukávem. Nejlepší oblečení na spaní, dle jeho vlastního názoru. Pak si nařídil budík na pátou hodinu ranní a přemýšlel, jestli má jít popřát Sasukemu dobrou noc, i když si to vůbec nezaslouží za to, co poslední dobou předvádí.

Sasuke se rychle osprchoval a šel k sobě do pokoje, na kolena si položil laptop a hned se pustil do chatu. Když tady nemá zastání, najde si ho jinde. Vážně ten víkend musí vyjít, jinak to tady nevydrží.

Itachi se nakonec zvedl a vydal se za Sasukem. Lehce zaklepal na dveře od jeho pokoje a následně vešel.

,,Jen jsem ti přišel popřát dobrou noc," řekl a hned se měl na odchodu.

,,Chcípni," zavrčel za ním mladší a dál se věnoval virtuální konverzaci.

Itachi na to nic neřekl, ostatně jako vždycky. Trochu ho to zabolelo, ale žít s tím dokáže. Raději odešel k sobě, zapnul notebook a čekal, až se na skype přihlásí Emily, chtěl ji vidět a promluvit si.

Sasuke si povídal na netu dlouho do noci, dokud neuznal za vhodné jít raději spát. Ráno stejně bude vypadat jako strašák. Ty dny tohohle života si na něm začínaly vybírat daň. Zaklapl laptop, odložil ho na stůl a přetáhl si deku přes hlavu, zanedlouho pak usnul.

Itachi na tom byl podobně, usnul během chvilky. Ta práce mu opravdu dává silně zabrat a Sasuke ještě víc. Snad se to ale jednou k lepšímu obrátí.

To ještě ale netušil, co ho čeká v pátek, toho dne mu vůbec Sasuke připadal nějaký podezřelý. Ráno ho dokonce nemusel tahat z postele, aby ho odvezl na kontrolu do nemocnice.

Dneska se měl sejít po dlouhé době s kamarády, plánoval si to už dlouho. Navíc přijede i jeden kluk, se kterým si psal už dlouho a chtěl by ho líp poznat. Takže si pro dnešek odpustil všechny poznámky na bratrovu adresu a pokoušel se chovat co nejvzorněji. Na dobré náladě mu přidal i fakt, že nohu měl skoro už v pořádku a snad bude moct chodit i bez berlí.

,,Cože máš dneska tak dobrou náladu?" zeptal se ho Itachi, když ho vezl do nemocnice. Prostě si tu otázku nemohl odpustit, takhle nadšeného ho snad nikdy neviděl.

,,Víš to, ne? Když jsem se ptal, kdy se v pátek asi vrátíš večer, a že bych si sem někoho rád pozval."

,,Nojo, já úplně zapomněl. Nevadí, najdu si program mimo dům." Itachi se ve čtvrtek domluvil s Emily, že si můžou spát, s kým chtějí, a když je to po roce k sobě pořád potáhne, tak pak se Emily přestěhuje na čas do Japonska. Jakmile Sasuke dospěje, tak se vrátí spolu zpět do států. To ale bratrovi zatím neříkal, kdoví jak to bude.

,,Jo díky." Usmál se na něj Sasuke. Jestli to dobře dopadne, mohl by se konečně po docela dlouhé době s někým vyspat. Už mu z toho nedostatku uspokojení začínalo hrabat.

,,Ještě abys nadával," opáčil Itachi pobaveně, pak prudce zatočil směrem k nemocnici.

Zbytek cesty proběhl v klidu a jako uplynulé ráno i bez hádek. Jen to čekání v nemocnici bylo otravné.

,,Přijede někdy ta Emily? Že bych konečně poznal někoho, komu se povedlo ta sbalit," řekl Sasuke se škodolibým úsměvem.

,,Přijde za rok a mě není těžký sbalit, to jen ty to neumíš." Vyplázl na něj Itachi škodolibě jazyk. Důvod proč se ale držel zpátky, bylo hlavně jejich bratrství, ne Sasukeho nabalovací schopnosti.

,,Dej mi chvilku a přijdu na to," opáčil mladší a mrkl na něj. Možná by to s tou dobrou náladou neměl přehánět, ale prostě si nemohl pomoct.

,,Ani za dva životy bys na to nepřišel," škádlil ho Itachi dál. Docela ho překvapovalo, že ta hra Sasukeho ještě neomrzela.

,,Co třeba za rok, hm?" Šťouchl ho loktem do žeber. ,,Dokud nepřijede ta tvoje stará." Ušklíbl se.

,,Je mladá," namítl Itachi s úšklebkem. ,,A nech si zajít chuť, srdíčko." Itachi si raději vzal nějaký letáček ze stolu... jako vždycky.

,,Času dost." Sasuke sjel po židli níž na zem a natáhl si nohy skoro až do půlky chodby. Jak dlouho ještě bude muset čekat?

,,Když myslíš." Itachi předstíral, že se víc zajímá o leták, než o bratra, takové věci se prostě na nemocniční chodbě nerozebírají a na pracovišti už vůbec ne.

Sasuke mu ho ale vytrhl a opřel se Itachimu bradou o rameno. ,,To je ten leták zajímavější než já?" Foukl mu do tváře.

,,Ne, jen se mě nesnaží dostat do postele," odpověděl mu Itachi šeptem, protože už teď na ně lidé v čekárně zvláštně hleděli.

,,Obviňuješ mě snad z něčeho?" Sasuke tázavě pozvedl obočí a nevinně na něj zamrkal.

,,Jo, z plánu, jak mě dostat do průseru," řekl Itachi zcela bez obálky a něžně políbil Sasukeho do vlasů, když už se k němu tak lísal, ale pouze v bratrském gestu.

,,Jenom kdyby nás někdo nachytal. Já bych to nikomu nepověděl," pokračoval dál mladší Uchiha a otřel se mu tváří o krk.

Itachi se upřímně zasmál. To si Sasuke myslí, že je až tak naivní? To snad ne...

,,Sasuke, mám tě rád, ale nevěřím ti... aspoň v tomhle," namítl.

,,Tsch.." odfrkl si mladší a odvrátil se od něj se založenýma rukama.

,,Hlavně neříkej, že tě to překvapuje." Itachi by možná ještě něco řekl, aby ho trochu uklidnil, ale v tu chvíli už se otevřeli dveře od rentgenu. Stál v nich starší asistent, mírně nakřáplým hlasem vyzval Sasukeho, aby vešel.

Sasuke se zvedl a ještě se úsměvem rozloučil se svým bratrem, než zmizel za dveřmi místnosti. Tam si udělali pár snímků jeho postižené nohy a než stačil vyjít ze dveří, měl už Itachi ony snímky v rukou a zkoumavě si je prohlížel.

,,Tak. Budu už v pohodě?" zeptal se.