For your eyes 1

Tak vážení, je tu naše první společná povídka S HONZOU. Schválně jsem to tak zvíraznila, protože vy pak máte tendenci si myslet, že to píšu sama.

Tak nějak jsme se shodli na páru Madara + Izuna. A já zase jednou píšu semeho, takže Madaru a Honza má Izunu, plus já si ještě tak nějak přivzala klan Senju :D.

Tak, o čem to bude...

Madara se stal vůdcem Uchiha klanu a s takovou funkcí má více starostí a problémů než doposud, nemá tak čas na svého mladšího bratra, který ho potřebuje. Ani předtím spolu nevycházeli nejlíp pro Madarův chladný přístup k němu. Když navíc začne mít starší podezření, že jeho bratra víc zajímají muži, než ženy a konkrétně on, začne se mezi nimi tvořit hluboká propast.

---

Do místnosti s těžkými červenými závěsy nepronikal jediný proužek vycházejícího slunce, přesto se muž uvnitř pokoje vzbudil. Byl to jeho první den jakožto vůdce celého klanu Uchiha, nejsilnějšího ze všech. Ačkoliv si všichni připouštěli vyrovnanost s klanem Senju, nahlas se nikdo neodvážil říct, že by mohli být Senju silnější. Madara si to uvědomoval víc než dobře a stejně tak i věděl, že s nimi bude muset co nejdříve skončit. Mír rozhodně nepřipadal v úvahu po toliké bolesti, když jeho bratři a sestry z donucení přijali smrt z rukou konkurenta. Zůstal mu jen jediný sourozenec, kterého o to víc miloval. A nenáviděl Senju, s každým novým svítáním v něm ta zatrpklost jen narůstala.

Izunu probudilo šramocení jeho bratra. Věděl, že dnešní den pro něj bude jeden z nejdůležitějších v životě. Obdivoval ho, jak lehce se dokázal přenést přes smrt rodičů a chopit se náročného břemene, který mu zanechal jejich otec. Nedokázal si představit, že by musel být na jeho místě.

,,Nemůžeš spát, bratře?" otázal se potichu.

,,Promiň, nechtěl jsem tě probudit," řekl starší místo odpovědi. Nemohl nikdy pořádně spát, míval strašné sny, ze kterých se budil zpocený a vystrašený. Jak čas ale postupně běžel a on dospíval, citové vnímání otupělo a s tím přišel i klidnější spánek. Ten teď bude potřebovat ze všeho nejvíce, aby mohl v klidu přemýšlet, jak zničit ty mizery.

,,To je v pořádku," ozval se Izuna a pohladil bratra pomalu po tváři. Nevěděl, jak na takový projev citů bude reagovat, přesto přejížděl dál po jeho líci, až sklouzl na šíji a zamotal své prsty do pramenů jeho havraních vlasů.

Madara ho pořád viděl jako malé dítě, ačkoliv už před ním stál téměř dospělý muž, ovšem jeho chování tomu moc nenasvědčovalo. Tolik se o něj bál. Bál se, že s tou dětinskou povahou v dnešním světě plném bojů a válek neuspěje. Slíbil sám sobě, že jeho bude chránit i za cenu vlastního života.

,,Co budeš dnes dělat?" zeptal se mladšího po chvíli mlčení, aniž by jakkoliv zareagoval na jeho přímý dotyk. Chtěl slyšet od Izuny, že půjde trénovat, aby byl co nejlepším ninjou, v hloubi duše ale věděl, že takovou odpověď nedostane.

,,Dnešek pro tebe bude náročný, rád bych ti byl nablízku a podpořil tě, Madaro," odpověděl opatrně na bratrovu otázku a odtáhl se od něho. 'Chladný jako led,' pomyslel si. Vždycky takový byl, neustále ponořený ve svých převratných myšlenkách, plný nenávisti vůči znepřátelenému klanu. Sám Izuna nikdy nedovedl pochopit smysl téhle vleklé války, ani neutuchající zlobu svého bratra.

Ten se zhluboka nadechl k odpovědi, aby vzápětí nic neřekl. Chtěl mu říct, že to zvládne sám i bez něj, a že on by se zatím měl věnovat zdokonalování svých technik, ale rozmyslel si to. Nemá smysl mu to říkat, stejně když se otočí, zjistí, že ho má za sebou. To by ho samo o sobě vůbec netrápilo, ale tímto stylem rozhodně nezesílí. Pak ho ale něco napadlo...

,,Dneska jsem chtěl trochu trénovat, půjdeš tedy se mnou?" zeptal se mladšího bratra chytře.

Mladý Uchiha se na něj překvapeně podíval.

,,Ty chceš se mnou jít trénovat? Vždyť přeci vždycky, když jsem to takto nabízel já tobě, odmítal jsi a odbíhal s tou svojí partou až za řeku, na území klanu Senju..." odpověděl trochu vyčítavě. Nechtěl bratrovi ublížit, přesto cítil jakou-si potřebu poukázat na své osamělé dětství. Dětství... bez svého bratra.

,,Odpusť, že jsem tě tak zanedbával. Chci to teď napravit," řekl starší z bratrů tak chladným hlasem, že se těžko určovalo, zda-li to myslí upřímně.

Sám Madara ale věděl, že to myslí smrtelně vážně. Už nemá nikoho jiného, jen jeho, Izunu, a kdyby ho ztratil, upadl by do věčné temnoty. Nedokázal zůstat sám, i když by to na první pohled nikoho nenapadlo. Bál se osamělosti a představa, že by jeho mladšímu bratrovi někdo zkřivil třeba jediný vlásek, v něm vyvolávala nepředstavitelný vztek.

Izuna se podíval Madarovi hluboce do očí a poté se zhluboka nadechl.

,,Tak tedy platí, bratře. Někdo už by ti měl konečně dát co proto." odvětil mu nakonec, zvedl se z postele a prudce roztrhl černé závěsy. Pokoj zahltil prudký sluneční svit.

Madara si v obranném gestu zvedl ruku, aby si kryl tvář před prudkým žárem slunce. Bylo to snad nutné? Nesnášel ostré světlo.

,,Tak se běž připravit," doporučil bratrovi rychle. Jakmile se k němu otočil zády, opět závěsy zatáhl. Tak to měl nejradši.

Mladší z bratrů s zadržovaným smíchem jen pokynul hlavou, otočil se, odešel k sobě a pomalu ze sebe svlékl svoji yukatu. I když s bratrem před sebou neskrývali nahotu, dodnes ho to přivádělo do stavu lehkého vzrušení. Protože vždy cítil bratrův pohled ve svých zádech. Rychle se natáhl po nutných částech každodenního oděvu, oblékl se a vyšel z ložnice.

Madara se zatím rozhodl udělat něco malého ke snídani. Jestli budou celý den trénovat, musí se nejdřív posilnit.

Jakmile bylo jídlo hotové, nechal ho stát v kuchyni na stole a taktéž se šel převléknout. Vzal si na sebe jen obyčejné triko a kalhoty, kvůli mladšímu a méně schopnému bratrovi nepovažoval brnění za nutnou součást výbavy.

Když oba dva posnídali, vyšli z domu a vydali se na cestu.

,,Nebudou tě dnes potřebovat ve vesnici, Madaro?" otázal se Izuna, aby prolomil nesnesitelné ticho doprovázející jejich kroky.

,,Snad ne. A kdyby ano, tak si mě najdou. Neměj obavy, nii-chan." Jeho slova byla chladná stejně jako vždycky, i když použil takové oslovení. Na bratrovi mu záleželo, ale neměl potřebu to dávat nějak okázale najevo, ať už okolí nebo jemu samotnému.

,,A kam to vůbec míříme?" zeptal se mladší ještě, když jejich cesta nebrala konců.

,,Na jednu mýtinu, budeme tam mít klid," odpověděl Madara trpělivě, v duchu si ale přál, aby jeho bratr alespoň na chvilku mlčel. Miloval ticho... stejně jako tmu, Izunu ale miloval z toho všeho nejvíc. Řval na všechny okolo sebe, ale na něj ne, nedokázal to.

Když dorazili na řečené místo, Izuna se postavil naproti Madarovi.

,,Tak se předveď, nii-san," řekl provokativně a připravil se do bojového postoje.

Madara se jen zlotřilecky úšklíbl, vytáhl katanu a bez dalších zbytečných slov s ní zaútočil na Izunu. Mohl by aktivovat i sharingan, ale zatím mu to přišlo zbytečné a počítal spíš s tím, že ho nebude dnes potřebovat vůbec. Nepodceňoval Izunovy schopnosti, pouze věděl, jaký je, nebo spíš není.

Izuna si byl plně vědom bojových kvalit svého bratra a věděl, že mu nesahá ani po kolena. Přesto pevně stiskl svoji katanu, a když se jeho bratr začal rychle přibližoval, aktivoval sharingan, zaznamenal jeho údery a zdárně se mu je podařilo vykrýt. Rychle se odrazil od země, zasunul do chlopně katanu a spěšně připravil pečetě. Had - drak - králík - tygr.

,,Katon: Ryuuka no jutsu!"

Jakmile ale oheň dohořel, po Madarovi jako kdyby se země slehla. Jeho přítomnost prozradila Izunovy až chladné ostří katany, které se mu náhle ocitlo pod krkem. Starší Uchiha využil chvilkové nepozornosti svého bratra a přemístil se za něj, když se soustředil na použití katonu.

,,Dobré, ale ne dost," řekl stejně ledovým hlasem.

Jen však Madara dokončil svá slova, Izunovo tělo se proměnilo v oblak páry. Kolem hlavy mu zasvištěly dva shurikeny.

,,Nepodceňuj mě, nii-san," ozvalo se ze stínů.

V ten moment se zmizel i starší z bratrů a nastalo hrobové, až zlověstné ticho, které narušovaly jen zvuky okolního lesu. Náhle v křoví něco zašustilo, ale šlo jen o srnku, jak se později ukázalo. Madara se skrýval daleko pečlivěji.

Mladší z rodu Uchihů začínal být nervózní. To, že si nechal bratra zmizet z očí, byla osudová chyba. Snažil se ho vypátrat pomocí sharinganu, leč neúspěšně. Po krátkém váhání se nakonec zhluboka nadechl a pomalu vystoupil ze svého úkrytu.

Během zlomku vteřiny byl prudce sražen k zemi. Madara mu uvěznil ruce nad hlavou a pevně mu je držel při zemi.

,,Nikdy se neukazuj nepříteli... i když zmizí," řekl, aniž by se jakkoliv zadýchal. Pro něj to byla spíše hra než trénink.

,,Do.. dobře.." vykoktal ze sebe spěšně Izuna. Nedělal si vůbec hlavu s tím, že vyšel ze souboje jako poražený, spíše mu dělala starosti bratrova nečekaná blízkost. Jeho havraní vlasy ho šimraly na lících, mohl nasávat jeho omamnou vůni.. Na tváři se mu objevil ruměnec.

Madara ho ještě chvíli skenoval pohledem, než jeho stisk úplně povolil, pak se zvedl a pomohl vstát i bratrovi. Přemýšlel, jestli má vůbec smysl to s ním dál zkoušet, možná by ho měl svěřit do rukou někomu z klanu a on sám by se měl věnovat útoku na klan Senju.

,,Promiň, že jsem pro tebe jen zklamáním," promluvil Izuna do ticha. ,,Nikdy nebudu takovým bojovníkem, jako jsi ty."

,,Nezklamal jsi mě, jsi přeci můj bratr," opáčil Madara, jako kdyby to byl samozřejmný důvod. Trápilo ho, že je Izuna tak slabý, protože se bál o jeho bezpečí. Takhle by lehko mohl přijít k nějakému... "úrazu".

Madarovo ujištění sice Izunovi nepřipadalo moc věrohodné, pro jeho osobní klid však stačilo. Sbalili si své věci a pomalu se vydali na cestu domů.

,,Půjdeme opět zítra trénovat?" zeptal se ještě bratra.

,,Ne, budu mít dost práce," odbyl ho Madara rychle, přesto v tom zaznělo trochu zklamání. Kdyby záleželo na něm, byl by s bratrem třeba i celý den, ale klan ho potřebuje.

,,Aha, tak.. já.. se zabavím sám," řekl mladší tiše a zadíval se do daleké krajiny, kterou osvětlovaly poslední paprsky slunečního svitu. Na tvář mu skanula slza, rychle ji však otřel, aby zakryl před bratrem svoji chvilkovou slabost. Nesmí mu přidělávat další starosti.

Madarovi ale nikdy nic neuniklo, dvěma rychlými kroky se dostal za bratrova záda a pevně ho zezadu objal okolo pasu.

,,Trénovat můžeš i sám a já se na tebe večer podívám," slíbil mu šeptem. Měl pro něj slabost a nesnášel, když plakal... tím spíš, když věděl, že příčinou je on.

,,Slibuješ?" opáčil trochu zaskočeně Izuna.

,,Copak jsem ti někdy lhal?" zeptal se Madara namísto odpovědi.

,,Ne," zašeptal jen. "Mám tě rád, nii-san," dodal ještě a lehce políbil bratra na tvář.

Madara se od něj v ten moment odtáhl. Nevadil mu takový dotyk od muže, pokud se jednalo o jeho bratra, ale cítil něco zvláštního, co by rozhodně cítit neměl... vzrušení.

,,Promiň," řekl Izuna rychle v reakci na změnu bratrova chování a rozeběhl se do tmy. Byl naštvaný na sebe, byl naštvaný na něj... 'Co sis myslel, blázne... že tě vezme do náručí a... ne, prober se...' honilo se mu hlavou. Snažil se dostat od Madary, alespoň pro tuto chvíli, co nejdál.

,,Nii-chan!" zavolal na něj Madara se strachem v hlase. Bál se, že by jeho bratr mohl narazit na někoho ze Senju a ten fakt ho nenechával klidným. Aktivoval okamžitě sharingan a s jeho pomocí brzy Izunu spatřil

,,Taky tě mám rád," řekl, aniž by se ho dotkl. Viděl na něm, že je v citovém rozpoložení a nechtěl ho ještě víc rozhodit.

Izuna, aniž by nějak zareagoval na bratrova slova, vstoupil do jejich domu a zamířil rovnou do koupelny. S chladným výrazem ze sebe strhal oblečení, posadil se vedle lavoru s vodou a začal potichu vzlykat. Jejich rodiče byli mrtví, pro bratra nic neznamenal a byl mu jen na obtíž.. připadal si zbytečně. Shuriken, který svíral ve své ruce, přibližoval blíž a blíž ke svému zápěstí. Smrt se mu zdála jako to nejjednodušší vysvobození. Pro něj, pro všechny.

,,Tohle dělají jen ubožáci a ty přeci nejsi ubožák." Madara si vedle něj klekl a jeho hlavu vzal do svých dlaní.

,,Podívej se na mě, nii-chan." Když tak Izuna učinil, dostalo se mu dalších slov: ,,Nechal bys mě tu samotného? Bez nikoho? To jsi tak sobecký a rozmazlený?" Věděl, že ho tím raní, ale zároveň doufal, že ho to alespoň trochu nakopne.

A tak se i stalo. Izuna si po bratrových slovech uvědomil, že se nechal ovládnout svým strachem a sebelítostí.

,,Už se to nestane, nii-san," slíbil, ", byl jsem hloupý..." odpověděl mu uvědoměle. Poté ještě chvilku sbíral odvahu, aby se zeptal na něco i on. ,,Nii-san.. proč jsi vůči mně tak chladný...?" položil bratrovi otázku, která nejvíc trápila jeho srdce.

,,Neumím být jiný..." odpověděl mu Madara jednoduše. Ve skutečnosti bylo těch důvodů daleko více, ale těžko se vysvětlovaly.

,,Ale věř, že tě mám rád. Jsi pro mě to nejdůležitější na celém světě. Tak na to mysli." Políbil ho něžně do vlasů, alespoň nějaký náznak citů...

,,Také tě mám rád, bratře.." zašeptal Izuna s lehkým ruměncem na tváři, zašmátral rukou v bratrových vlasech a.. chtěl milovaného Madaru políbit. Chvíli se mu díval do očí, potom sebral všechnu odvahu a začal se přibližovat k jeho rtům.

Starší z bratrů se v ten moment zvedl a trochu poodstoupil.

,,Půjdu si teď odpočinout..." řekl, jako kdyby se nic nestalo a namířil si to k sobě do ložnice. Věděl přesně, co chce Izuna udělat a ta představa ho děsila.

Mladší se však nenechal odbýt - zatáhl Madaru za ruku, povalil ho na podlahu a uvěznil ho pod svým tělem. Nevěděl, jak dlouho se mu podaří bratra takhle držet, ale za ten pokus to stálo. Opět se Madarovi zadíval do očí a čekal na jeho reakci.

,,Co to vyvádíš?" zeptal se ho Madara přímo, tón jeho hlasu ale zůstával klidný. Nepředpokládal, že by se jeho mladší neschopný bratr mohl o něco pokusit.

Mýlil se. Izuna hodlal této příležitosti využít, jak jen to šlo - netušil totiž, jestli se mu ještě podruhé naskytne.

,,Miluji tě, bratře," řekl taktéž klidně, sklonil se k němu a začal ho líbat.

Madara ho od sebe tak prudce odstrčil, že se Izuna praštil o protější zeď. Až ta hlasitá rána donutila staršího Uchihu se trochu uklidnit. Chvíli s prudkými nádechy sledoval stav svého mladšího sourozence, než si k němu zpět přiklekl, aby ho mohl obejmout.

,,Promiň, nechtěl jsem ti ublížit..."

Izuna mu však neodpověděl, jen se snažil vymanit z jeho sevření. Když se mu to povedlo, vstal a s námahou se ploužil do ložnice.

,,Dobrou noc, bratře," řekl jen zadýchaně. Než ale stihl odejít z místnosti, podlomila se mu kolena a upadl na podlahu. Bolestně zaklel.

Madara byl v rychlosti blesku u něj, vzal ho do náruče a sám ho odnesl do jeho pokoje. Něžně ho políbil na čelo a ještě jednou šeptem řekl: ,,Mrzí mě to, nechtěl jsem ti ublížit." Pak chtěl odejít, ale nešlo to... Cítil se strašně... provinile. Znovu se na něj otočil a ještě jednou ho políbil na čelo. ,,Nebolí tě něco?" zeptal se až překvapivě soucitně.

,,Ne, jsem v pohodě." odsekl Izuna. Měl vztek, i když sám nevěděl proč. Bratrova reakce na jeho vzplanutí byla přirozená, co by také od něj jiného chtěl očekávat. Jak o tom tak přemýšlel, jeho vztek nemohl vydržet dlouho, litoval, jakým tónem odbyl bratrovy starosti. S bolestnou grimasou se posadil.

,,Promiň, nii-san. Nepůjdeme spát?" usmál se na něj.

,,Nezlobím se," namítl starší. Pohladil bratra něžně po tváři a s přáním dobré noci odešel k sobě. Konečně chvilka soukromí.

Pro Izunu to byla divoká noc, celou dobu se jen převaloval a mnul si pohmožděná místa. Když už se mu podařilo na chvíli usnout, zanedlouho se s křikem a zpoceným tělem probudil. Nad ránem už mu to připadalo k zbláznění.

Starší z bratrů měl lehké spaní - jako správný ninja musel být pořád ve střehu, a tak ho Izunovo naříkání okamžitě probudilo. Rozhodl se jít bratra zkontrolovat, jestli se mu něco nestalo. Když zjistil, že šlo nejspíš jen o špatný sen, zase se tiše vytratil.

Mladík si všiml, že se Madara blíží, nedal však na sobě nic znát. Už tak mu přidělal starostí až až. Zaklapl k sobě pevně víčka a řekl si, že tu noc už nějak přetrpí. A tak se i stalo - noční můry už se neopakovaly, dokonce později přišel na to, že se mu podařilo i usnout. Těsně před svítáním se vykradl z ložnice, tak rychle, jak mu to dovolovala ostrá bolest z jeho pohmožděnin a zamířil si to do kuchyně. Usmyslel si, že Madaru překvapí a počal chystat honosnou snídani. Jestli mu něco šlo, tak to bylo právě vaření

Madara se ráno vzbudil ještě dřív než obvykle. Kvapně se oblékl, upravil své neposlušné vlasy trčící do všech světových stran a v kuchyni si vypil pouze sklenici studené vody, aniž by si mladšího bratra všiml.

,,Připravil jsem ti snídani, bratře, tvé oblíbené sushi. Nemůžeš se ani na chvíli zdržet? Alespoň kvůli tomu jídlu, když ani já ti nestojím za řeč?" řekl Izuna s naléhavostí v hlase. Neměl tušení, co se děje jeho bratrovi v hlavě.

,,Promiň, ale nemám čas na velikou snídani," opáčil Madara chladně. Úplně přešel tu sebelítostivou poznámku mladšího sourozence. Neměl pocit, že se mu má za něco omlouvat, nemůže za to, že má tak důležitou pozici, která mu nedává příliš prostoru pro osobní život. Teď už není obyčejným řadovým ninjou, ale někým, kdo slouží klanu, někým, kdo ho musí chránit.

V Izunovi se nakupil všechen ten odpor, který cítil z byrokracie a celé téhle společnosti a začal se chvět vzteky.

,,Tak si teda běž, ty jeden veliteli, užij si tu svoji pozici do sytosti!" pronesl na to ostře, se vší záští, kterou cítil a zanechal Madaru v kuchyni samotného. Prudce zavřel dveře svého pokoje, narazil hlavou do zdi a vybíjel si svůj hněv. 'Takhle to dál nejde, ne, nejde...!' opakoval si stále dokola a přitom pořád narážel hlavou o zeď. Jednou lehce, podruhé zase vší silou.

Madara to přešel jen s lehce pozdviženým obočím, věděl, že se Izuna do večera zase uklidní. Navíc ho bral ještě jako dítě a děti takové blbosti dělají. Ještě dlouho potrvá, než po psychické stránce vyroste v muže, toho si byl velice dobře vědom.

Teď ale bude muset začít pracovat. Obul si boty, seběhl pár schodů a pomalým, sebejistým krokem se vydal k hlavní budově.

Mladší z bratrů mezi tím přestal ničit zeď, pomalu se otřepal z hněvu a po dlouhém přemýšlení došel k rozhodnutí. Navlékl na sebe svoji lehkou zbroj, vybavil se několika shurikeny a kunai a vyšel z jejich domu. Lehce se proplétal mezi stromy, doprovod mu dělal jen lehký ranní vánek a všudypřítomné ticho. Jakmile doběhl k cíli své cesty, ani si neodpočinul a hned vyndal zbraně. Na louce si vyhlédl nejmohutnější strom a začal tvrdě trénovat.

,,Však já ti ukážu, bratře..." hecoval se.

Madara zatím se zbytkem důležitých mužů ve vedení klanu přemýšlel o nejlepším plánu, jak se zbavit konkurenčních Senju. Za poslední týden zabili více jejich Uchihů, než kdy jindy předtím. Situace se stávala neúprosnou a mír se nacházel někde v nedohlednu. Hashirama sice naznačoval, že by chtěl mír, ale Madara jejich dětské sny už dávno opustil. Když mu ze všech sourozenců zůstal jen jediný, slíbil sám sobě, že jejich smrt krutě pomstí.

Izuna dál cvičil na odlehlé louce své bojové umění - pokud zrovna nepoužíval kunaie, házel shurikeny nebo zkoušel ninjutsu. 'Madara by měl radost,' pomyslel si, hned však ze sebe tuhle ideu otřepal a pokračoval dál. Trénink probíhal poklidně, dokud ve stínech neuslyšel kroky. Ihned aktivoval sharingan a stáhl se. Raději nejdřív prověřit situaci, řekl si.

Madara se k večeru vracel domů s myšlenkou promrhaného dne, protože stejně nic nevyřešili a navíc se všichni postavili proti jeho plánu zaútočit na Senju co nejdřívě v plném počtu. Pche! Prý je to šílenství a ztratili by plno dobrých ninjů. Je snad ale lepší vést dlouholeté války po generace a ztrácet lidi postupně, nebo se prostě střetnout v rozhodující bitvě s výsledkem, že vítěz bude mít možnost si podmanit poražený klan. Znamenalo by to klid pro další generace Uchihů... pokud by vyhráli. A Madara věděl, že ano.

Na Izunovu louku zatím přicházelo stále více ninjů, už jich napočítala kolem čtyřiceti. Byli oděni jen v lehkých zbrojích a nevypadali, že by se chtěli pouštět do nějakého boje. I když už se stmívalo, všiml si, že úbory i rukojeti katan zdobí znak klanu Senju. Těžce polkl, když si uvědomil, v jaké situaci se teď nachází. S tolika ninji nezmůže vůbec nic, to by musel trávit tréninkem celá léta. Rozhodl se tedy, že ještě vyčká, i když hrozilo, že bude odhalen.

Madara jen krátce nakoukl do Izunova pokoje, když ho tam ale nespatřil, trochu se polekal. Vzápětí se však uklidnil, určitě ještě někde trucuje. Doufal, že je to na jejich hájeném území, kdekoliv jinde by mohl narazit na přesilu Senjů. Ale pochyboval, že je jehe bratr tak hloupý, aby se vzdaloval za vytyčené hranice.

Opak byl bohužel pravdou. Izuna ještě chvíli sledoval, jak se louce hemží ninjové, nakonec se zhluboka nadechl a odhodlal se k úniku. Seskočil lehce ze stromu, při dopadu však nechtěně došlápl na větvičku.. a v okamžiku se všechny oči obrátily jeho směrem. Rychle použil zastírací techniku, unikat nemělo smysl. Cítil, jak se dva páry nohou pomalu přibližují k jeho pozici...

Madara se rychle vysprchoval, převlékl se do čisté yukaty a ulehl do postele. Jestli vydrží Izuna trucovat až do rána, pak ho teprve půjde hledat. Omluvu ať tedy rozhodně ale nečeká. Vyříkají si to jako muži.

Mladší z bratrů v lese pomalu ani nedýchal. Ani nevěděl, jak ho napadlo schovat se zrovna pod zem - prostě to udělal. Nyní jen čekal, až se odeberou zpět ty dvě postavy. Mluvili spolu potichu, občas porozuměl nějakému slovu, ale těch pár útržků mu nedávalo smysl. Za nedlouho osoby shledali, že je vše v pořádku a odebrali se zpět na louku. Skupina opět začala vést rušný hovor. Uchiha se rozhodl, že ještě moment setrvá a poté znova zkusí uniknout.

Madarovi se podařilo brzy usnout, vzápětí ho ale vzbudil hlad. Možná by neuškodilo, kdyby ještě něco menšího snědl. Za celý den si nenašel chvilku na jediné sousto. Takhle by byl ráno bez energie a to nemohl dopustit. Potřebuje být použitelný.

Zato jeho bratr neměl na jídlo ani pomyšlení. Uběhla již nějaký čas a vypadalo to, že cizinci na to nedávné vyrušení dočista zapomněli, proto potichu vylezl ze země a pomalu se odkradl pryč. Tento pokus vypadal, že dopadl úspěšně. Ještě než se zcela vzdálil, zahlédl ve své hlavě obraz tmavovlasého (nebo dáme bělovlasého? :D tmavovlásek by jinak asi byl Hashi) muže z toho davu cizáků, který vypadal, že vůbec nevěnuje pozornost jim, ale právě jemu. Díval se do dálky, jako by ho sledoval. Izunovi se zrychlil dech a on raději přidal do kroku, i když to vypadalo, že ho nikdo nesleduje. Za nedlouho už byl za hranicemi území klanu Uchiha, v bezpečí.

Jeho staší bratr se zatím stihl najíst a zpět ulehnout do postele, aby mohl ráno opět vstát a opět řešit ty samé problémy. Bude ho stát hodně úsilí přemluvit radu klanu, aby vstoupili do otevřené války o jedné a konečné bitvě.

Jak byl Izuna rád, když zahlédl rysy jejich rodinného domu. Snažil se neslyšně dostat dovnitř, i když věděl, že Maradovi nic neunikne. Doufal však, že po tom, co zažil v lese, k němu bude milosrdný. Potichu se došoural do koupelny, sundal ze sebe oblečení a vlezl si pod sprchu.

Pochopitelně, že starší zaznamenal jeho příchod, ale neměl potřebu ho kárat nebo poučovat o tom, v kolik hodin se chodí domů. Koneckonců věkem se blíží k dospělému muži, měl by už být trochu samostatný a vědět, co se jak dělá. Nikdo ho za ručičku do konce života vodit nebude.

Co kdyby se s ním, s Madarou, něco stalo? Jak by se o sebe Izuna dokázal postarat, kdyby byl zvyklý na každodenní péči. Madara se k němu choval odtažitě, a tak mu vlastně dokazoval, že mu na něm záleží.

Jakmile se mladší dosprchoval, přeběhl nahý do svého pokoje, navlékl se do yukaty a vyčkával. Čekal, že každou chvíli přijde Marada a on si bude muset vyslechnou kárání za svoji oprávněnou nepřítomnost. K jeho údivu však dům zůstával v absolutním klidu.

A tak to mělo zůstat i do rána, protože Madarovi se před chvilinkou podařilo usnout. Dokonce ani ráno neměl v plánu cokoliv Izunovi vyčítat. Stejně nevěděl, co by mu měl říct, není přeci malé dítě, aby se nemohl toulat po nocích.

Ten, přestože přišel až pozdě v noci, vstal poněkud brzy. Spal lehkým spánkem, pořád před sebou viděl ty oči neznámého cizince. Díval se do dáli velkým proskleným oknem, jenž vévodilo jedné z místností jejich rozlehlého sídla a přemýšlel, jestli se má o tom, co tu noc viděl, zmínit před svým bratrem.

Madara měl však momentálně úplně jiné starosti. Už dávno převlečený seděl v kuchyni a rychle do sebe házel cosi neidentifikovatelného a zapíjel to ještě horkým čajem, ze kterého stoupaly bílé obláčky vypařující se vody.

Izuna ještě chvíli seděl zahloubaně před oknem, pak vstal a hodlal se postavit bratrovi čelem.

,,Dobré ráno, nii-san." řekl sebevědomě a vstoupil do kuchyně. Viděl, že Madara už je skoro připravený k odchodu, proto pochyboval, že se s ním bude chtít bavit.

,,Budeš na mě mít dnes čas?" otázal se ještě a posadil se k němu.

,,Nevím, pravděpodobně ne," opáčil starší chladně. Nechtěl to říct tak tvrdě, ale nač si zbytečně hrát na jemného? Izuna musí pochopit, že už nejsou děti a čas je příliš drahocenný, než aby ho promrhali zbytečným povídáním.

,,Myslel jsem, že bychom odpoledne mohli spolu jít do lesů trénovat, ale pokud nemáš čas, zvládnu to sám," zareagoval nenuceně mladší z bratrů. Sice se ho Madarova chladná slova dotkla, ale nedával to na sobě znát. Musel být tvrdý.

,,Můžeš trénovat sám, ale v tom lese raději ne, drž se blíž našeho území," doporučil mu starší bratr ještě dřív, než se za ním zaklaply dveře.

Cítil se dnes dobře naladěný a hlavně plný nových nápadů, jak se zbavit Senju. Teď jen doufal, že ho zbytek klanu opět neodstrčí mimo dění. Ani jako vůdce Uchihů neměl zajištěnou moc, stejně musel poslouchat a to ho začínalo lehce štvát.

Izuna osaměl. Bylo mu jasné, že Madara má plnou hlavu té své politiky. Ale to, že s ním nechce už ani jít trénovat, ho bolestně překvapilo. Nebyl si jistý, jak se jejich vztah bude dál vyvíjet, ale neviděl to moc růžově. Dopil horkou tekutinu, kterou po sobě zanechal bratr, převlékl se a vydal se na cestu.

Madarovi se zatím dokonale dařilo naštvat ty nejdůležitější osoby v popředí klanu. Nechybělo mnoho a opět by stáhl ocas mezi nohy a odešel, ale dnes už se nehodlal ponižovat. Ve jménu vůdce a nejsilnějšího ninji klanu se rozhodl zrušit radu. A toho, komu se to nelíbí, ať ho otevřeně vyzve na souboj.

To se pochopitelně nikdo neodvážil. Každý si byl vědom Madarovy ohromné až démoní síly. Nikdo se mu nechtěl postavit, a tak prvně v historii klanu začala absolutistická vláda v čele s jedním vládcem.

Po skončení rady se však přeci jen našel jeden opovážlivec, který byl odhodlaný postavit se Madarovi.

,,Já, Uchiha Hirako, jakožto stařešina tohoto kmene tě žádám o souboj, Uchiho Madaro. Pokud zvítězíš, nic nebude bránit tvým plánům a celý klan tě bude následovat a respektovat. Dojde-li však k tomu, že tě porazím, necháš sestavit novou radu a podrobíš se jí," pronesl klidně. I když to byl již stařec, stále byl schopný alespoň trochu konkurovat svému mladšímu sokovi.

,,Výborně, tak tedy zítra ráno. Přiveďte si i vlastního rozhodčího," opáčil Madara se zlověstným úšklebkem. Byl o svých kvalitách přesvědčený. Navíc měl jako jeden z mála mangekyou sharingan, kterému obyčejný sharingan moc dlouho vzdorovat nevydržel. Cítil se proto o dost silnější než zbytek klanu.

,,Tak tedy dohodnuto," přitakal a vydal se vlastní cestou. Však on tomu namyšlenému spratkovi ještě ukáže.

Madara se vracel dnes domů o něco dříve než obvykle. Možná by mohl Izunovi udělat večeři, aby mu tak vykompenzoval čas, který tráví bez něj. Možná ho malinko hryzalo svědomí. Nemusel by být na něj až tak krutý, nebo tvrdý, to je přesnější vyjádření. Občas by mu mohl sám od sebe říct, že ho má rád... nebo tak nějak. Poslední dobou se mu zdálo, že je jeho bratr labilnější a labilnější a nemohl se zbavit pocitu, že za to může on.

Když však dorazil se svému cíli, Izunu tam nenašel. Ten byl v lese na pomezí území klanu Uchiha a klanu Senju plně zaujat svým tréninkem. Dnes cvičil ohnivé techniky - hodně se zlepšil, a i když to na Madaru pořád nestačilo, věděl, že už mu alespoň trochu dokáže zatopit. Neměl však ani tušení, že ho z přítmí stromů sleduje pár uhrančivých očí.