Without darkness 7. kapitola

---

Uplynulo asi třičtvrtě hodiny, když se Sasuke s trhnutím probral ze svého denního snění. Nevěděl, co se to s ním děje, normálně se takhle ve svých myšlenkách neztrácel. Seskočil do pokoje a sundal si košili. Potřeboval se převléknout, aby nevypadal tak.. jako po divoké noci. Nemohl mít obyčejného jednorožce. Už s nimi měl zkušenosti, když se ho jeden z nich pokusil propíchnout. Tahle čistá zvířata vždycky vycítila jeho temnotu a nevěřila mu. Kvůli tomu ho otec kdysi naučil ten rituál. Jen se bude muset nějak oddělit, aby ho nikdo nesledoval. Věděl, že Itachi něco takového nestrpí. Zvlášť po tom, co udělal té Tarkaronce.
Nakonec zvolil černou košili z nějaké látky, která byla ještě jemnější než hedvábí. Nebyla na knoflíky, jen u krku měla ozdobnou tkanici, takže tak odhalovala část jeho ramen a hrudníku. K tomu volnější kalhoty se stříbrným opaskem, vysoké jezdecké boty a kabát do půli stehen s nějakými znaky. Vlasy si raději nechal tak, jak byly. Stejně s tím rozcuchem nedokázal nikdy nic udělat. Bože, to se fakt musel tolik vystrojit.
Ani se neohlédl, když uslyšel téměř neslyšné klepání na dveře. Jak moc se to teď mezi nimi změní?
Nosbeneik otevřel dveře a opřel se o jejich rám. ,,Jdeme?" Neměl košili, ale sako a upnuté kalhoty bílé barvy. Dokonce i jezdecké boty neměl černé ale zlaté. Té barvy se tu všichni vyvarovávali. Ačkoliv by Itachimu určitě slušela.

,,Jo." Po chvíli váhání si za opasek zastrčil tu dýku, co od něj dostal. Nikoliv poprvé ho napadlo, jak moc mu chybí jeho hračka. Musí se ho na to pak zeptat. ,,Půjde ještě někdo?"

,,Ne. Chceš ještě někoho s sebou?" Povytáhl elf obočí. Už zase měl tu neponiknutelnou masku bey citů.

,,Jenom se ptám." Pokrčil rameny a prošel kolem něj na chodbu. Normálně se lovy konaly ještě v několika dalších lidech. Ale nestěžoval si, bylo to tak lepší.

Stáje byli obrovské a překvapivě čisté. Žádné boxy, žádné řetězy. Všechny koně měli i volný přístup ven. Vracely se z pastvy kdy se jim zachtělo. Král, jakmile vstoupil, se pomalu rozhlédl po zvířatech. Během tří sekund u něj stál modsostříbrně zářící jednorožec.

,,Půjdu pěšky," oznámil Sasuke hned, jak zvíře uviděl. Neměl potřebu s nimi zůstávat déle než bylo nutné.

,,Dobře, ale po vlastních se tam dostaneš pozítří," pronesl bezemotivně elf. Pak se na koně vyhoupnul a chytíc Sasukeho za ruku, vytáhl ho na hřbet majestátného zvířete. Jednorožec se nebránil - seděl na něm přece jeho pán. Tryskem vyrazili hustým lesem.

Sasuke chtěl něco říct o svých právech, ale nakonec to vzdal a jenom si vzdorně založil ruce před sebou a nafoukl tváře. Pořád ho štval. On, to zvíře... všichni.

Brzy se kůň zastavil, aniž by ho Itachi zabrzdil, byť jen slovem. Stáli upřostřed lesa mezi mohutnými stromy. ,,Půjdeš sám?"

,,Jo," vyhrkl hned. Potřeboval klid. Navíc.. by mu to určitě zakázal, kdyby věděl, co se chystá udělat. Ani proto nečekal, seskočil na zem a rozběhl se instinktivně mezi stromy.

Itachi se na něj ani neohlédl a kopyta koně jemně rozryla půdu. Jako bílá střela se kůň proplétal mezi mahagony.

Sasuke běžel co nejrychleji. Ani ne dva metry od něj běžel sněhově bílý jednorožec, který s ním dokázal srovnat krok. I temný elf už měl svou pravou podobu, bílé vlasy nepřirozeně doplňovaly ty hluboké chladné oči, celkový zjev dotvářely špičaté zuby. Uhýbal se podrostu, stromům a každou překážku přeskočil aniž by zpomalil. Cítil zběsilý tlukot svého srdce, krev se mu hrnula do každého koutku těla. Vnímal jen to a jak jeho nohy v pravidelném rytmu neslyšně dopadaly na zem.
Když les skoro skončil a podrost zhoustl, ladně se odrazil od jednoho stromu a skočil na zvíře. Jednorožec vyděšeně zařehtal a zazmítal se, když ho strhl na zem. To už ale drápy temného elfa vyrývaly do jeho srsti krvavé znaky. Stačilo pár kouzel a zvíře bylo spoutané. Sasuke ustoupil a prohlédl si své umělecké plátno, které čekalo na jeho tahy. Musí být rychlý. Natáhl ruce do strany jako kdyby se opíral o vzduch a zaklonil hlavu, jeho rty se začaly neslyšně pohybovat ve slabikách temné magie. Setmělo se, vzduch ztěžknul jako pokaždé, když používal takovou magii. Odněkud se začaly slétávat stíny, vypadaly jako duchové dávných předků. Obalily v agónii se zmítajícího jednorožce do nočního hábitu. Zvíře jedinkrát zaržálo a přestalo se hýbat. Ve vteřině stíny odletěly zpět do svého světa a vzduch se stal opět dýchatelným.
Sasuke otevřel oči a usmál se. Přímo před ním, aniž by ho slyšel, stál jeho nový výtvor. Jednorožec měl teď černou srst s kovovými odlesky. Od kopyt, kterými rozhraboval zemi, mu létaly jiskry. Nejděsivější však ale byly špičaté tesáky, schopné ukončit jakýkoliv bezvýznamný život a rudé planoucí oči. Přistoupil ke svému pánovi a nejprve mu očichal ruku. Pak se do ní hladově zakousl. Temný elf sebou ani netrhnul, jen nechal zvíře chlemtat svou krev. Kapky dopadaly na zem a vsakovaly se do životodárné hlíny. Tohle byl jeho mazlíček.

Temné oči se jemně přivřely. Nosbeneik stál kus od něj za několika stromy a zády se opíral o mohutný strom. Samozřejmě, že se mu nelíbilo to, co tomu ubohému zvířeti provedl, ale nemohl s tím nic dělat. Musel prostě zatnout zuby a přejít to s klidným cynickým výrazem.

Sasuke se po chvíli na zvíře vyhoupl a chytil se jeho čistě bílé hřívy, která i po proměně zůstala nezměněná. Svými zesílenými smysly zachytil, že tu není sám. Patami jednorožce pobídl. ,,Můžeme se zase vrátit," pronesl aniž by se otočil za svým cílem a jen zamyšleně hladil černou srst zvířete na boku.

Král se zdržel jakýchkoliv projevů, ale v duchu si povzdychl. Skočil na sametově bílý hřbet svého koně a černýma očima sledoval jeho postavu. Uvažoval jestli je vůbec možné naučit ho jemnému a něžnému tanci na blížící se ples.

Černý jednorožec celou dobu upaloval ohnivý pohled na druhého jezdce a zdálo se, že i vrčel. Přesto ale ani jednou neklopýtl.
,,Začneme dneska s těma přípravama na ples?" zeptal se Sasuke po několika minutách jízdy jako kdyby mu četl myšlenky.

,,Samozřejmě. Už máme málo času..." Upřel na zvíře onxové oči a pouhým pohleden ho donutil hlavu s rudýma očima odvrátit.
,,A to to bylo tak hodné zvíře," zkonstatoval.

,,Nikdo není úplně čistej. Každej má v sobě temnotu, i ti, co ji nepoznali. Jen v různě velkym množství." Vydechl a unaveně si rozcuchal vlasy. Potřeboval se pořádně vyspat, zvlášť po dnešku. A to má ještě snášet trénink magie, fakt úžasný.

,,Začneme nácvikem na ples a trénink přesuneme na půlnoc. Budeš mít větší sílu a já se konečně teocu procvičím v boji s magií," oznámil mu to jako hotovou věc.

Sasuke se na něj překvapeně podíval. Byl zvyklý, že když používal magii, tak elf nikdy. Bral to jako že se mu nevyrovná. Že by za to mohlo... Musel se potměšile usmát a pobídl jednorožce k rychlejšímu cvalu.

Nosbebeik mu důvěřoval. Tenhle nový fakt samozřejmě krásně dokresloval zatím neobjasněné. Tryskem se oba nakonec dohnali až zpět ke stájím. A i koně projevili vzájemnou toleranci dobra a zla. Sice černý kolem sebe zuby a kopyty dělal volné místo, neútočil na ostatní a oni na jeho také ne.

,,S jídlem si nemusíš dělat starosti, mám vlastní výživu," oznámil Sasuke, když je odvedli do stájí. Měl na výběr dvě věci: syrové maso, které by tu nejspíš byl problém kvůli všudypřítomné elfské čistotě a nevinnosti nebo.. druhou možnost.

,,Dobře. Ale žádný Tarkaronec ho nespatří. To je moje podmínka. Pak může zůstat." Elf se pomalu vydal směrem k věži.

,,To záleží na tom, jaký tady máte bezpečnostní opatření," odvětil Sasuke s nebezpečným úšklebkem a poplácal zvíře po boku, rty naznačil pár slov a rozběhl se za elfem.

Nosbeneik vešel do budovy a zamířil do svého pokoje. Když kráčel v přesném tempu pk rudozlatém koberci, stiskl zuby konec prstu bílé rukavičky a elegantně si ji stáhnul.

Sasuke šel celou dobu neslyšně za ním. Neměl co dělat a únava teď úplně zmizela. Před jeho pokojem ale uhnul a rozběhl se do vedlejšího, kde vylezl oknem ven a po zdobeném parapetu přeručkoval do vedlejšího okna. Nemohl tam přeci vtrhnout dveřmi. Tak se posadil na římse, která byla dostatečně široká a vykoukl do pokoje.

Černovlasý si, ani když netušil, že je pozorován, udržoval nepřístupný výraz. Tenkými rty zuby se zbavil druhé jezdecké rukavice, pak se prsty dotkl ramene a skoro okem nespozorovatelným pohybem si odepnul plášť, který jako by mu volně spadl z ramen.

Zpoza vyřezávaného okna sledoval pár chladných očí každý jeho pohyb. Dychtivě, plný očekávání. Nedokázal se odtrhnout, bylo to jako fascinující divadlo. Jistě, dělal to poměrně před chvílí sám, ale.. ještě úžasnější byl pohled teď, jako kdyby se motýl zbavoval svých jemných křídel, aby je mohl vyměnit za nová a ještě krásnější.

Jeho štíhlé bledé a dlouhé prsty přejely po knoflících a rozepnuli sněhově bílou volnou košili. Pak spustil ruce a nechal hedvábí sklouznout z ramen a dopadnout lehce na zem. Druhou rukou si jediným pohybem rozpustil černé vlasy, které se mu rozprostřely po vypracované postavě. Stál zády k němu. Dlaní černé prameny zkrotil tak, že mu padaly jen přes jedno rameno ze zadu směrem dopředu na hrudník.

Sasuke bezděčně zatajil dech při tom pohledu pro bohy. Olízl si rty a pevně zatnul nehty do římsy. Nesmí spadnout, to bylo teď hlavní. Vždyť si užil dneska ráno a navíc.. se zapřísahal, že to bylo naposledy. Jenže.. jak mu může odolat? Jak?

Tmavovlasý si ale přetáhl přes sebe zlaté a dobře padnoucí sako. Pak si obratně vlasy spletl do černého odbytého copu, ale o to krásnější účes byl. Pak se pomalu a elegantně posadil na pohovku, prsty si přejel po spáncích, hlavu naklonil ke straně a zavřel oči.

Temný elf měl skoro chuť si úlevně oddechnout. Štěstí, že to nedokončil, to by asi musel okno rozbít a... Lehce zatlačil a skočil dovnitř. Pak se bleskově posadil staršímu na klín a usmál se. ,,Chci si hrát."

Elf se jemně usmál - zase ten výraz, že něco takového se dalo předpokládat. Na rukou už měl zase rukavičky, tentokrát ze saténově zlaté látky. Upravil si vysoký límeček, chytil ho kolem pasu a bez námahy ho zvedl a postavil vedle sebe, aniž by se zvedl ze sedu.

Sasuke nasadil uražený výraz. Takhle ho ignorovat... ,,Teď bych bral i to tancování," zamumlal.

,,Počítal jsem s tím," přikývl Nosbeneik a ladně se zvednul. Zase to jeho nenarušitelné majestátné držení těla. Dlaní mu ukázal ke dveřím. Když vyšli ven, zamířili chodbou do neznáma. Zvláštní... kráčel tak jistě a neslyšně, jako by tančil...

Chtěl něco říct... cokoliv. Nemohl se na něj dívat, aniž by se ho dotkl. Nakonec neodolal a zrychlil krok zároveň se starším a chytil ho za ruku.

,,Sasuke.." pronesl káravě Uchiha, když se zastavil a otočil se na něj. ,,Tady ne..." Jemně mu přejel prsty po tváři od očí po lícní kosti až ke koutku jeho úst, kde se zastavil a odtáhl se. Bylo to poprvé, co projevil city sám od sebe. A nebylo vyloučeno, že to bylo i naposled.

,,Když ne tady, tak kde? Pořád si najdeš nějakou výmluvu." Napadlo ho něco šíleného. Jemně chytil elfa za zátylek a přitáhl se k němu pro polibek. Jen takové otření rtů o rty.

Nosbeneik poprvé za dlouhou dobu prudce ucukl a pohotově ho od sebe odstrčil. Lekl se víc spíš toho, že si sám přál v téhle zapovězené zvrhlosti pokračovat.

,,Ále nepřeháněj. Snad se mě nebojíš," zavrněl Sasuke s úsměvem. Tak takhle tedy...

,,Udělal jsem chybu a z chyb by se měl člověk učit. Jenže ty jsi absolutně nepoučitelný." Přivřel temné oči a semknul rty. Znovu se rozešel, nepřál by si, aby je někdo viděl. Za chvíli ladně rukama otevřel obrovská křídla dveří do sálu. Nikdo tu nebyl a místnost byla spoře osvětlována jen svícny ze stran.

,,Máte nějakej zvláštní druh hudby?" zeptal se po chvíli ticha, kdy si prohlížel místnost. Tmu měl rád, byla jeho věrnou kamarádkou. Navíc.. si v ní bude moct "nedopatřením" sáhnout kamkoliv.

,,Hraje se na speciální píšťaly a klávesy. Je to hudba, která může nabrat dramatických molových tónin i trylkujících vysokých melodických souzvuků.'' Když dokončil popis, v šeru jeho spirály jemně zazářili, když pohledem donutil ležící nástroje hrát. Pak se otočil na Uchihu, ladně si ruku obtočil kolem hrudi a dlaň přitiskl k místu, kde měl srdce a tohle božské stvoření sklonilo hlavu a jemně, decentně se uklonilo. Pak vzhlédl a jeho blyštící se uhlíky upíral jen na Sasukeho. Zároveň k němu zlehka natáhl ruku dlaní nahoru.
Sasuke krátce kývl a překonal vzdálenost mezi nimi. Chytil ho za ruku a druhou mu volně položil na rameno. Pořád se usmíval.

,,Snaž se poslouchat jediné dvě věci. Mě a hudbu," zašeptal mu jemně a udělal proti němu jeden krok. Držel ho jednou rukou za dlaň, druhou lehce kladl na jeho bok. Jeho kroky působily tak lehce, že téměř létal.

Souhlasně mrkl a naopak udělal jeden krok vzad. Nebylo to vlastně tak těžké. Mělce se nadechl a přivřel oči, pak to samé zopakoval. Poslechl ho a soustředil se jen na rytmus hudby, poslouchal jemnou hru píšťal a do toho tiché zvonky.

Elf v jednu chvíli sjel na jeho pas i druhou rukou. Ale pak udělal krok a donutil Sasukeho otočit se s ním tak rychle a nečekaně, až to bylo skoro nespozorovatelné pto lidskěho diváka.

Ten pohyb.. byl podivně známý. Jako kdyby už to někdy dělal. Sasuke ho krátce prstem pohladil po krku a ukročil do strany aniž by změnil rytmus.

Nosbeneik se krátce nadechl. I ten z jeho pohledu neúmyslný dotek ho provokoval. Na chvíli se nesoustředil a nenavedl ho tak důrazně, takže jeho bratr vykročil špatně. ,,Ne... takhle..." Sjel mu rukou po stehně a nohu mu posunul tam, kde měla být. Když zvedl pohled, vpila se černá do černé.

,,Ano, můj králi," zašeptal Sasuke, znělo to téměř jako zasténání nebo toužebný vzdech. Jen si krátce olízl rty, pak poslechl jeho pokyn.

Itachi se neusmál, ale smích se mu zarčil v lesknoucích se očích. Pomalu ruku z jeho nohy zase stáhnul a vrátil ji na jeho bok. Pak pootevřel rty a nakonec zašeptal: ,,Zpevni se." Najednou ho svou vlastní nadlidskou silou vymrštil do vzduchu asi tři metry nad něj a tak šikovně, že udělal nevědomky ve vzduchu salto. Když padal k zemi, stočil ruku a chytil ho tak šikovně, že s jeho tělem zhoupnul ze strany na stranu a zadržel ho až když se Sasuke ležíc opíral o jeho koleno, na kterém klečel.

,,Nemůžeš mě varovat dřív?" zamručel Sasuke nespokojeně s nepatrným ruměncem, jak se mu krev nahrnula do tváří. Těžko říct, jestli překvapením, studem nebo.. Položil mu dlaň na tvář a zvedl se blíž k němu, až cítil na rtech jeho dech.

,,Ne, je to improvizace," zašeptal tlumeně elf. Byl mu tak... blízko... až moc... proboha, to přece nesmí, je to jeho bratr... Snad prvně v životě se nedokázal ovládnout, zatlačil ho dlaní na hrudník a přitiskl ho tak k zemi. Sklonil se k němu a prudce mu vjel jazykem mezi rty.

Sasukeho to nepřekvapilo. Skoro měl chuť se vítězně rozesmát. Vpletl mu prsty do vlasů a s nemenší dravostí mu polibky znovu a znovu oplácel. Byl bez těch sladkých rtů jen chvíli a už se mu stýskalo.

Skoro nevinně, ale přesto jen s lehkou příměsí nezkušenosti mu Itachi sjel po boku a vjel dlaní pod košili. Rty zkusil sjel o trochu níž, přes spodní čelist na krk. Tak moc ho to lákalo... tím víc, čím nepřístupnější to bylo.

Tohle přeci celou dobu chtěl, tak proč ten pocit? Vzdychl a přivřel oči. Pak ale jeho ruku jemně odstrčil. ,,Takhle se nikdy nenaučim tancovat," připomněl důvod, proč tady vlastně jsou a i když nerad se pomalu posadil. Nechtěl do téhle řeky spadnou víckrát, když to nebylo nutné. Už tak zašel příliš daleko, než by správně měl. Navíc teď došel k názoru, že se raději nebude o nic pokoušet a věnovat se jen zdokonalování svých schopností.

,,Dobře. Ples je za dva dny. Snad si povedeš dobře." Vstal a upravil si límeček zlaté košile. ,,Víš jak Tarkaronku vyzvat k tanci?"
,,Ne." Proč by taky měl? Nikdy nic podobného nezkoušel ani nepotřeboval.
,,Takhle. Když už jsme u toho," dodal, jemně si položil ruku kolem pasu a zvláštně majestátně se uklonil. ,,Dlaň aby byla kousek výš nebo níž. To by se ti mohlo vymstít.." Přimhouřil temné oči v nichž se mu odrážely zlaté jiskry.
,,Jasně. Chápu." Takže jako všechny ženský, nesahat kam se nemá.
,,Nechápeš," zkonstatoval neústupně s chladným klidem a sebejistotou.
,,Tu ruku si dáš na svůj bok. Když si jí dáš výš, vyjádříš sympatie. Když si jí položíš na srdce a pokloníš se, žádáš o ruku."
,,No jo." Lhostejně mávnul rukou. Měl by to sice vědět, ale chtěl mít tyhle věci co nejdřív za sebou. Navíc ho ten elfův tón neuvěřitelně vytáčel.
,,A já přísahám že nedopustím sebevraždu dalšího z Tarkaronců. Jestli něco zmotáš, vezmeš si ji za ženu, bratr nebratr rozuměls?" Jeho tón se najednou nebezpečně podobal tónu jejich otce, když Sasukemu dával rady.
Mladší se tomu jen usmál. Chytala ho z toho nostalgie. ,,Jistěže, můj pane." Z jeho tónu bylo jasně patrné, že si z toho nic nedělá. Byl imunní proti horším věcem. Mnohem.
,,Dobře. A ještě jedna věc." Naklonil se k němu a ukazováčkem se dotkl jeho hrudníku. ,,Chovej-se-slušně," zašeptal tlumeně, ale z toho tónu byla cítit naléhavost. Pak se otočil a pomalými kroky, tak majestátně jako vždy, aniž by se otočil, opustil místnost.

***

Dny plynuly a Sasuke se soustředil jen na nadcházející ples a trénink. Velmi brzy si zvyky Tarkaronců osvojil na téměř instinktivní úroveň.
Nadešel ten večer. Byl ve svém pokoji a už několik hodin se připravoval. Nebylo obvyklé, aby se tolik věnoval svému vzhledu, ale chtěl se svému bratrovi alespoň nějak zavděčit.
Když se ozvalo to známé zaklepání, bylo jasné, kdo za ním přišel. Ani za tu dobu co tu byl a i když byli sourozenci, nikdy se Nosbeneik nezachoval neelegantně a nespolečensky. A když stál za dveřmi, vždycky to dokázal udělat tak, aby to neznělo poníženě ale tak, jako by dával na vybranou.
,,Můžeš." Dopnul si ještě knoflíčky košile a otočil se ke dveřím. Na sobě měl oblečení, které v mnoha ohledech připomínalo to, jenž nosil obvykle. Přesto v něm bylo ale spousta nového. Tmavé kalhoty měly na stranách vyšité různé ornamenty, připomínající něco mezi plameny a rostlinnými motivy. Košili měl tentokrát stříbrnou s tkanicí u krku, dva knoflíčky byly spíše na ozdobu. Přes to měl tmavě modrý kabátec až ke kolenům.
,,Trochu neobvyklá barva na slavnosti ale vypadáš dobře," ohodnotil ho hned jak vstoupil. Přešel k němu a pohled onyxových očí s modravýni odlesky upřel na vršek jeho košile. Zatímco jeho dlouhé bledé prsty šikovně upravovali tkanici, elf se skloněnou hlavou - pořád byl o dost vyšší - promluvil. Až teď si Sasuke uvědomil, že ještě nikdy neviděl krále se smát nebo alespoň usmívat.
,,Doufám a budu doufat, že jsi vzal všechno co jsem ti řekl vážně." Byl přesvědčen o tom, že svého zástupce vybral správně a bylo jen na temném elfovi, jestli zklame jeho důvěru, nebo ne.
Sasuke neodpověděl, jen se lehce dotkl jeho ruky. Těch několik dní stačilo na to, aby musel neustále myslet na to, co se mezi nimi stalo. ,,Nemusíš se bát, neudělám ti ostudu."
,,Toho se nebojím," odpověděl klidně a pomalu od něj ustoupil. Pohled mu padl na černý krystal, co se mu třpytil na krku. Nikdo ho majiteli nedokázal odepnout, aniž by mu neuřízl hlavu nebo by si ho nesundal majitel sám. Nosbeneik to tak měl i se svým diamantem. Ale když tu už před ním Sasuke stál... to stálo za to zkusit. Pomalu se k němu sklonil a když poznal, že temný elf stojí jako socha, lehce mu položil dlaně na ramena a rty mu sjel po krku až na zátylek. V druhé sekundě už stál elf před Sasukem se zvláštním pohledem a nadzvednutým obočím... v bílých zubech a tenkých rtech svíral drobný řetízek, na kterém se pohupoval temný onyxový kámen. Pustil přívěsek a v letu ho sevřel do dlaně. ,,Omlouvám se. Musel jsem zjistit jestli jsem schopen, když už nikdo, tě o to připravit. Očividně jsem." Ladně mu ho podal na dlani.
,,Teď jsme se v podstatě vyrovnali. Já tě zase připravil o něco trošku jinýho." S ďábelským úsměvem prsty překryl ty jeho. Nemohl zapomenout na ten pocit, který mu i při tom jediném doteku rozechvěl celé tělo.
,,Ne bratříčku. To co jsem ti vzal jsem ti vrátil." Nejspíš zcela vyrovnáni nebyli. Odstoupil od něj a loktem se opřel o mramorovou římsu krbu, co tu byla v pokoji. Oheň byl ale modravý, nehřál a pouze udržoval přiměřenou teplotu v místnosti. ,,Bav se. V mezích slušnosti," pronesl klidně a nechal si v tmavých očích tančit modravé plameny.
Sasuke ho ale neposlechl. Zezadu k němu přešel a objal ho kolem pasu. Nestrpí takovou ignoraci. Od nikoho. Přeci to něco znamenalo, ne? Dýchl mu na krk a přitiskl k němu rty. Tak si tu neslušnost vybije ještě tady.
Nosbeneik sebou krátce trhl, když mu rty přitiskl ke krku. ,,Ano, přesně takhle ne," odtušil a rukou mu sjel na zápěstí, které sevřel, aby dlaní znovu nepohnul. Když se dotkl modravých linií na jeho těle, jemně to zabolelo. Měl to být symbol toho, jak moc velká netýkavka musí Nosbeneik být.
,,Ty tam se mnou nebudeš. A někoho jinýho si najít nechci." Využil toho, že má druhou ruku volnou a tou mu sjel k opasku, začal si pohrávat s přezkou. Byl tak neodolatelný.. Vůbec nechápal, jak to mohl celé ty dny bez něj vydržet. ,,Máme ještě pár minut, to bysme stihli," zavrněl mu svůdně do ouška a olízl ho.

,,Sasuke..." Znělo to káravě, ale s podtónem slasti. V mžiku oka ho tvrdě přetočil tak, že temný elf narazil zády do stěny a Nosbeneik pevně sevřel jeho zápěstí, zatímco ho tělem držel u stěny. V té andělské tváři nebyla ani stopa agrese, ale v očích měl něco zvláštního. ,,Ty vždycky půjdeš proti pravidlům, že?" zašeptal, protože byli tak blízko, že to stačilo na to, aby to Sasuke slyšel. Samozřejmě, že i Nosbeneikovi se ten zážitek vypálil do mysli a nechtě se mu vybavoval. Od té chvíle, kdy se neudržel při tom tanci se rozhodl, že už se to nestane.
,,V tomhle jsme jiný." Takže takhle... Tím líp, rád dobýval něčí srdce. A pro takový zážitek byl ochotný čekat jakkoliv dlouho. Naklonil se k němu a lehce pootevřenými rty se otřel o ty jeho.
Král jemně přivřel oči a zaklonil hlavu, ale hned na to se odtáhl a pevně semknul rty k sobě. ,,Tebe vážně svázat na postel a zamknout pokoj," zavrčel s přimhouřenýma očima, v jejichž nezměrné hloubce se zrcadlily lesknoucí se Sasukeho panenky, do nichž hleděl. Nechtě jeho zápěstí sevřel pevněji.
,,Zamknul bys mě zevnitř, ne? Aby nás někdo nevyrušil." Pořád ten samý provokativní úsměv. Neměl v povaze se vzdávat. Čím nedosažitelnější, tím lákavější.
Nosbeneik se krátce trhaně nadechl, ale nakonec jen znovu pevně stisknul rty k sobě. Chvíli se na něj upřeně díval. ,,Jak se u vás trestají neposlušní?" zavrčel a znělo to spíš jako konstatování. Pustil ho a ramenem se opřel o zeď vedle něj, aniž by ho nespustil z obezřetného dohledu.
Sasuke toho využil a vyměnil jejich pozice, dlaní se opřel o zeď vedle jeho hlavy. ,,Měl bych dostat naplácáno," zavrněl jako kočka jen několik milimetrů od jeho rtů. ,,Čím to je, že mě ta představa děsně vzrušuje."
,,To - mě - nepřekvapuje," pronesl k němu zlostně a důkladně s vyceněnými zuby. Rozčilovalo ho, jak jeho bratr vypadá. Rozčilovalo ho, jak s ním jedná. Rozčilovalo ho, jak se chová... protože... ať už si to připustil nebo ne, to všechno ho přitahovalo.

,,Neříkej že by se ti to nelíbilo. Máte tady třeba biče a pouta?" Kousnul ho do spodního rtu. ,,Nechal bych se přivázat k posteli a ty by ses na mně hezky projel," zašeptal.
,,Sasuke, dost..." napomenul ho se zvláštním podtónem. Ano, doopravdy by to mohlo být zajímav... Ne, přestaň!, zarazil se v duchu včas. To co s ním ten temný elf dělal bylo neskutečné. Jak...?! Jak udělal to, že měl Nosbeneik sto chutí mu jeho přání splnit? Král se zapřel dlaní o Sasukeho hrudník a podařilo se mu tak lehce se od něj odtáhnout.
,,Chceš spíš říct "udělej mě", hm?" Prsty mu sjel po hrudníku a za kalhoty. ,,Potrestejte mě, můj pane," hlesl jakoby zkroušeně a přeci s nádechem neskrývaného vzrušení.
,,SASUKE...!!" Tohle už bylo vážně moc. Udělal prudce krok vpřed, ale jeho bratr neuhnul a tak na něj spadl a strhnul ho na zem s sebou. Zapřel se dlaněmi vedle jeho hlavy a nadzvedl se, aby viděl na to ďáblovo dokonalé dílo hříšnosti. ,,Já... tě varuju..."
,,Měl bych se tě bát? Tak v tom případě na to jdeš úplně špatně."
,,Sasuke, hraješ si s něčím co by se ti mohlo vymstít..." procedil Nosbeneik mezi zuby, prudce se zvedl a svého bratra vytáhnul na nohy. Vyděsil sám sebe, když mu myslí prolétl nápad srazit toho malého krásného provokatéra na postel za nimi. ,,Hosté čekají. Nemůžeš si dovolit přijít pozdě." Upravil si světlé sako.
,,To je moje věc. Rád na sebe nechávám čekat," odvětil mladší, znělo to skoro jako zavrčení. Neodolal a dotkl se ho na krku, kde košile úplně nepřiléhala. Jen tak z rozmaru.
Elf zasyčel a místo aby ho pokousal, k čemuž měl podle výrazu chuť, jen zaryl bělostné zuby do svého rtu. Sklonil se k němu a pevně ho chytil za stehno, nohu mu tak zvedl do úrovně svého pasu a stočil ho tak, že Sasuke zády dopadl na sametový potah postele a Nosbeneik skončil na něm, dlaní držíc jeho nohu ve stejné poloze. ,,Já řekl aby ses choval slušně..."
,,To se ale nevztahovalo k tobě. Nemůžu z tebe mít respekt, když je tak děsně snadný tě vyprovokovat." Zálibně mu ukazováčkem obkroužil rty a zamyšleně si olízl svoje.
,,Tak mi prozraď jak si tě zase já můžu vážit, když umíš tak provokovat hm?" Do prstu ho bolestivě kousnul a pak se odtáhl.
,,Nechci, aby sis mě vážil. Vzpomeň si, proč jsem sem vlastně původně přišel." Zvedl se na loktech a chytil ho za okraj košile, stačil pak jediný prudký pohyb a stáhl elfa zase zpátky. ,,Nikdy nebudu nikoho poslouchat. Mým jediným snem je jenom udělat svět lepší, aby v něm mohli žít i takoví jako já." Následně ho políbil. Dlouze, nenasytně a vášnivě. Hned ho ale přetočil pod sebe a postavil se. Když to má být takhle, donutí ho trpět, toužit a prosit.
,,Žiješ tu. Ale je tu samozřejmě nesnášenlivost, která nedovoluje soužití tvých a mých," odpověděl mu, přičemž se zhluboka nadechl, protože ho Sasuke připravil o dost potřebný vzduch na dlouhou dobu.
,,Nechci žít s elfy. Jsou tak dokonalí a čistí, nemají právo na život, který uctíváte jako nejvyšší dar. Nikdy nebudu jedním z vás jenom kvůli tobě. Vytvořím si vlastní lid. A ty tomu nezabráníš." S tím za sebou práskl dveřmi.
Nosbeneik zavřel oči a zaklonil na chvíli hlavu. Ještě těsně před tím, když Sasuke stál před dveřmi do roztančeného sálu, se král objevil za ním.
,,Jdeš mi zabránit, abych zase někoho zneužil?" zavrčel Sasuke. V očích měl náhle zvláštní pohled. Nezkrotný oheň, v němž se mísily jiskřičky touhy. Pak úšklebek, v němž odhalil zašpičatělé zoubky.
Elf mírumilovně přivřel oči. Pak se sklonil zezadu k jeho uchu a téměř se ho rty dotýkal.
,,Věřil jsem ti, bráško. A věřím ti i teď." Lehce mu položil svou dlaň na rameno a pak zkrátka zmizel. Jako by se do země propadl.
Věřit.. Ať se s tim jde vycpat. Nepotřebuje něco tak bezvýznamného. Ne od něj. Celý život se bez toho obešel a vydrží to i teď.
Nadechl se a opřel o dvoukřídlé dveře, vedoucí do sálu. Hra začíná.