Without darkness 6. kapitola

Konečně je tady to, na co se již dlouho těšíte! Koho nebaví SasuIta, máte smůlu. Neboť někdo, kdo v životě neměl sexuální zkušenosti přeci nemůže být seme :P.

Příště zase prostřídáme s PSNT a tímto slavnostně oznamuji, že se pracuje na další povídce. Téma může být pro někoho docela ohrané, ale jedná se o upíry. Tak snad se tu najde pár čtenářů :).

---

Povinností bylo pořád dostatek. Král pomalu procházel chodbou a byl začtený do papírů, které držel v rukou. Potřeboval si se Sasukem domluvit zítřejší hon na jednorožce, protože kvůli dnešnímu zranění toho nestihl tolik, kolik by měl. Nebál se, že by Sasukemu odložení na večer vadilo, jen mu to šel oznámit. Nosbeneik odtrhl pohled černých drahokamů od písma a vešel do Sasukeho pokoje, ale v tu chvíli zůstal zaraženě stát.

Temný elf líně otevřel oči, když uslyšel, jak se otvírají dveře. Nejnápadnější na něm asi bylo, že na sobě nic neměl, kromě deky. Kolem pasu ho majetnicky držela ona elfka z odpoledne, taktéž prostá jakéhokoliv oděvu. Usmál se a přiložil si prst ke rtům, aby byl potichu. V duchu však jásal nad tím, že první fáze plánu vyšla dokonale.

Nosbeneik se zhluboka nadechl, ale nepronesl ani hlásku. Bral to tak, že si Sasuke konečně našel dívku, do které se zamiloval. To, že to mělo být jen "na jednu noc" by nikoho nenapadlo. Jsou tu na to moc čistí a nevinní. Elf stiskl pevně rty k sobě, otočil se a jako duch se vytratil z místnosti.

Sasuke se ve chvilce oblékl a šel za ním. Tohle nebyla reakce, kterou by očekával. ,,Chtěl jsi něco?" zeptal se nevinně.

,,Zítra tě vezmu do lesa kvůli koni. Pokud... pokud nebudeš mít jiný plán." Nic víc, nic míň. Jestli žárlil, uměl to dokonale skrýt.

,,A.. Co na ni říkáš?" Usmál se zvědavě. Když chtěl, uměl hrát bezchybně.

,,Jsem potěšen, že sis našel Tarkaronku," odvětil upřímně. Přál mu to. Jestli s ní byl šťastný, byl by ochoten kývnout i na sňatek v paláci.

,,Bylo to příjemný spestření chvilky nudy. Je docela hezká, ale jinak nic moc." Tím v podstatě řekl, že nehodlá navázat žádný trvalejší vztah.

Nosbeneik trochu překvapeně zamrkal. ,,Počkej... cože? Tys tu dívku... zneužil?" ptal se tím způsobem, jako by doufal, že to vyvrátí.

,,Proč tomu říkat tak ošklivě? Řekněme, že s ní nehodlám zůstat dýl než dneska." Lhostejně pokrčil rameny.

,,Sasuke... jaks... jaks mohl udělat něco tak odporného?" Ačkoliv pořád vypadal lhostejně, rozčílilo ho to tak, jako ještě nic před tím.

,,Chtěl jsem se pobavit, aby nebyla nuda. A ona nic nenamítala," odpověděl Sasuke pořád stejně klidně. Věděl, že má vyhráno. Věrnost elfů se brala moc vážně.

,,Protože si myslela že..." Nosbeneikovi se zrychlil dech. Měl co dělat aby se ovládl. Chytil ho za zápěstí a vtáhl do jedné z místností, podobné Sasukeho pokoji, místnost pro návštěvy. Míra jeho rozhořčení se promítla do jeho nadpřirozené síly, kdy Sasukemu za několika vteřinové stisknutí na zápěstí vytvořil modřinu.

,,Nemyslela si nic. Dělala jenom to, co jsem jí přikázal," zasyčel mladší nevraživě a ani se mu nepokusil vytrhnout.

Nosbeneik ho pustil a upřel na něj temné oči. ,,TYS jí přikazoval? Uvědomuješ si vůbec, cos té dívce udělal? Jak moc jsi ji zradil? To tě to ani trochu nemrzí?" Těžko se ovládal, prudce nadechoval, tiskl rty k sobě, dlouhé, tenké bledé prsty svíral v pěsti, ornamenty jemně zářily, kvůli jeho enotivnímu rozhořčení. Upíral na něj svoje něžné bezelstné oči, jejichž temnota neznala dna a které nikdy nepoznaly lži a faleš.

,,Ne." Jediné slovo stačilo, aby zodpověděl i nevyřčené otázky. Vůbec nic si z toho nedělal. Nikdy s nikým nebyl déle než přes noc, nebyl ten typ. Nerad se vázal. ,,A proč ti to vadí? Je to moje věc."

,,Je to moje věc, protože ses provinil proti nejvyššímu nařízení Tarkaronců a protože já za ně odpovídám. Dokážeš myslet někdy na jiného než jsi ty sám?" Opravdu se držel vyladalo to, že kdyby tak nečinil, zabil by ho.

,,Není to potřeba. Nikdy jsem neměl nikoho blízkýho, musel jsem se starat jenom o sebe. A ani teď to nehodlám měnit jenom kvůli tobě. Už mě nebaví poslouchat tu hromadu keců, kterejm tady říkáte zákony. Seš prostě jenom moc upjatej, co se trochu uvolnit?" Bezstarostně se usmál.

,,Sobče," označil ho krátce Nosbeneik, který se svůj vztek snažil bezvýsledně ovládnout. Nechtěl mu ublížit, ale měl pocit, že každý jeho pohyb teď by vyprovokoval energii, která se mu samovolně přesunovala do křídových prstů.

,,Možná.. Ale nemám to v genech?" nadhodil vesele, aniž by se nějak zvlášť zneklidňoval.

,,Nejspíš. Jsi jako otec," zareagoval téměř pohotově Nosbeneik, pak ale, jako by byl překvapen sám sebou, si omámeně přejel prsty po rtech. Tohle nechtěl říct...

,,Vážně? Jenže já mluvil o tobě. Třeba bys tohle taky rád dělal. Jenže tě vážou pravidla a tak si netroufneš ani projevit nějaký pitomý city." Jestli to Sasukeho nějak ranilo, nedal to najevo. Jen ty hluboké černé oči nabraly ledového odstínu.

,,Ne, to není pravda. Zákony nevážou, jen ukazují správnost činů. Něco se prostě smí a něco ne," dořekl důrazně a přivřel zlostně oči. Bojoval s představou srazit ho na zem a useknout mu hlavu.

,,To, co se nesmí, je právě nejlepší," odsekl mladší a naklonil se k němu. Vypadal tak nádherně, když byl na pokraji sebeovládání. ,,Vim, že ty nesmíš nikdy s nikým navázat vztah. A je to škoda. Tak co kdybych ti aspoň ukázal, o co přicházíš?" Sjel mu rukou na bok a jemně ho kousnul do spodního rtu. Hravě, provokativně.

,,Sasuke, co to..." Byl tou reakcí zaskočen. Někdy se mu doopravdy v mysli mihla představa, která nebyla čistá... musel si to zakazovat. A teď? Byl rozhořčen na nejvyšší možnou míru a potřeboval se vybít, ale meč po ruce neměl..

,,Prostě se uvolni." Přitiskl se k němu a dravě ho políbil. Nenasytně, hladově a dychtivě. Nemohl dál odolávat tomu pohledu. Pár kroky ho shodil na postel. Ani si tak neuvědomoval, když mu začal rozepínat košili.

Elf ho chytil za ruce aby ho odstrčil, ale z pro něj nepochopitelných důvodů ho jen držel a tlumeně zamumlal pár slabých protestů do jeho rtů. Když se snažil zvednout, zatlačil na něj moc a shodil temného na zem. Chvíli se nadechoval a překvapeně se na něj díval. Pak se zamračil. Působil rozkošně a zmateně.

Sasuke se hned zvedl a zašklebil se. ,,Zbožňuju, když se neovládáš," zasyčel potěšeně a znovu se na něj vrhl.

,,Já se ovl.." Chtěl mu oponovat, ale když mu Sasuke přejel dlaní po hrudníku, trhl sebou. Uměl to... ty jeho doteky... bylo to zvláštní... chtěl ho odstrčit a zároveň si přál, aby nepřestával. Byl z toho zmatený a pořád ještě úplně nezvládl svůj vztek.

,,Poddej se tomu," šeptal dál svůdně a rty se mu přisál ke krku. Zároveň prsty zlehka sjel až k okraji kalhot, stehnem se mu lehce otřel o rozkrok.

Bylo to nečekané... prudce se nadechl, znělo to skoro jako zasténání, ale Sasuke musel tušit, že s jeho ovládáním z něj vzdych dostane až za delší dobu. Přivíral oči a kousal se do rtu. Bylo to něco nového a nepoznaného. Pro něj.

Věděl to. Ale o to víc chtěl pokračovat. Začal mu rozvazovat tkanici kalhot. Mezitím si vynutil další a další polibky.

Nosbeneik sebou nezadržitelně trhl, ale nepokoušel se ho zastavit. Učil se rychle... po chvíli mu začal polibky slušně vypracovaným způsobem oplácet.

Sasuke se koutkem úst pousmál, jakoby na rozloučenou jej kousnul a prsty vjel do vlasů, za které lehce zatáhl a plně si tak odkryl jeho krk. Zkoumal ho drobnými motýlími polibky a obkresloval zářivé ornamenty. Byl jen jeho, to on bude mít tu poctu si ho vzít.

Spirály jemně zářily a jejich jemné elegantní linie se střetávaly u klíčních kostí a pak směřovaly za lem jeho košile. Král zaklonil hlavu, bylo to instinktivní, ale docela pohotové. Jeho rty ho přiváděly k šílenství... snažil se neztratit nad sebou kontrolu, ale jeho delší bílé prsty se ladně skrčily a nehty se zaryly do dřeva.

Občas přidal i kousnutí a s uspokojením pak pozoroval narudlé flíčky, které za sebou na jinak dokonalé kůži zanechal. Nakonec mu úplně dorozepnul košili a bezděčně zalapal po dechu. Teď vnímal všechny ty pocity mnohem intenzivněji. ,,Vždycky mě zajímalo, jestli mají elfové větší výdrž i v tomhle ohledu," nadhodil s úsměvem a jazykem krátce polaskal jeho bradavku a pak ji zlehka skousl mezi zuby.

Nosbeneik se zadrhávaně nadechl. ,,Tohle nesmíme..." Ale z toho tónu bylo poprvé poznat, že si tím sám není úplně jistý. Každý polibek, dotyk prstů... pohyb jeho dokonalého těla... Sasuke ho svou činností doháněl k hranicím sebeovládání. Cítil každý napjatý sval svého těla... mírně se propnul a prudce přivřel oči. Vůbec si neuvědomil, že mu rukou zajel pod stříbrnou košili a až zvláštně zkušeně přejel prsty po jeho mléčné kůži.

Sasuke se neudržel a tiše zasténal. Bylo to zvláštní, už jen jediný dotek... Nikdy to nezažil. Právě se chystal udělat pravý opak toho, kvůli čemu sem původně šel. Zatímco ho bříšky prstů hladil po hrudníku, vzdychl mu zvláštně vzrušeně do ouška dvě slova: ,,Můj králi.."

Elf tlumeně zavrněl. Myslel jen na něj, nedokázal se na nic jiného soustředit... jen jeho dokonalé tělo, hebká kůže... Po jednom intenzivnějším polibku, když se Sasuke odtahoval, Nosbeneik nečekaně zaútočil měkkými rty na jeho krk. Nedokázal si to zakázat, byl zmatený... najednou něco chtěl a nedokázal se zastavit.

A v tu chvíli se to stalo. Sasuke mu prudce přitiskl obě zápěstí vedle hlavy a zaryl do nich smrtelně ostré drápy, až ucítil krev. Zároveň vyhledal jeho rty a přitiskl k nim ty svoje v neobvykle drsném a hrubém polibku. Špičatými zoubky mu prokousl ret, jazykem nenechavě zkoumal každý kousek jeho úst jako by to bylo zakázané teritorium. Z hrdla se mu dralo tlumené vrčení.

Nosbeneik pootočil hlavu, aby mohl polibek ještě víc prohloubit. Měl co dělat, aby zůstával potichu. Cuknul sebou a pokrčil koleno, takže své stehno vklínil mezi jeho nohy. Prohnul se, aby se ho dotýkal co největším povrchem těla.

Vrčení zesílilo spíše na úroveň předení. Černé vlasy se postupně začínaly přelévat do čistě bílé, na tvář staršího dopadlo několik kapek tmavé tekutiny v podobě těch dobře známých temných slz. Přestával se ovládat, úplně. Připomínal teď spíše divoké zvíře. Uvolnil si jednu ruku a stáhl mu kalhoty, až zanechal několik mělkých škrábanců na jeho bocích a stehnech.

Král zaklonil hlavu a tiše zasténal. Nedostávalo se mu kyslíku, lapal po vzduchu. Temné oči mu jiskřily vzrušením, rty se chvěly očekávání. Měl strach. Neznal to, ale bylo to... dokonalé. Nechápal sám sebe... proč ho chce slyšet sténat, proč chce vidět slastí přivřené oči... najednou si uvědomil, jak krásný je.

Možná by si to měl nějak užít, víc to protáhnout. Ale v tuhle chvíli měl mysl zastřenou mlžným závojem omámení, skoro až extáze. Na chvíli se narovnal a sám si začal rozepínat košili. Šlo to špatně, kvůli drápům.

Nosbeneik přivřel oči, chytil ho kolem pasu a strhl ho na sebe. Chtěl něco vyzkoušet... otestovat svoji šikovnost jiným směrem... naklonil se k jeho tělu a jemně jazykem a rty rozepínal zbývající knoflíčky. Sem tam nechtě jazykem zavadil o kůži na jeho hrudníku. Rukama, které si takhle uvolnil, se rozhodl prozkoumat dokonale úzké Sasukeho boky.

Pod každým tím dotekem sykl a pozoroval ho ostražitým pohledem. Byl děsivý, hloubka těch černých očí byla teď ještě větší. Samovolně se lehce zhoupl v bocích a tak zvláštně zavzdychal.

Elf ho zbavil vršku u začátečníka za úctyhodnou dobu. Sasuke vypadal krásně. Svaly vyrýsovaly jeho dokonalé tělo, mléčná kůže byla hebká jako samet. A Nosbeneik následoval Sasukeho příkladu, když ani sám nevěděl proč, ale dlaní najednou zajel za lem jeho kalhot a přivřel slastně jiskřící studánky.

Žádostivě se lehce pohnul proti jeho ruce a zavrčel jako kočka. Rty měl rudé od karmínově krve, šmouhy stejné barvy i na tváři. Tak podivně to působilo proti jeho sněhobílým vlasům...

Nosbeneik si musel neustále připomínat, že i dýchat je třeba. Přitiskl se k temnému elfovi... na jednu stranu ho rozčilovala jeho lehkovážnost, na druhou obdivoval tu nespoutanost a nezkrotnou divokost. Nedokázal se mu bránit, bylo to to jediné, na co už elf neměl doopravdy sílu. Neznatelně se prohnul a přivřel drahokamy, lesknoucí se touhou

Jako kdyby si právě teď Sasuke uvědomil, jak moc ho chce. Bylo neuvěřitelné, že se mu dostávalo toho, čeho se ostatní nemohli ani dotknout. Měl to potěšení sledovat ty nádherné oči, naplněné směsicí pocitů, které zářily jen kvůli němu. Tentokrát si neodpustil letmý kousavý polibek na ty krásně sladké rty a zvolna se vydal níž. Uvědomoval si, že to nebude moct protahovat. Přecijen.. zuby a drápy se někdy nehodily. Rukama přejížděl po každé křivce toho perfektního těla a když se dostal ke stehnům, obdaroval je dalšími polibky a pak si je přitiskl k bokům. Vyzývavě se usmál.

Král zalapal po dechu a dlouhými mramorovými prsty mu vjel do černých vlasů. Při každém Sasukeho dotyku tenké ledové linie jemně zazářily. Zvláštní bylo, že teď ten dotyk nebolel. Špičky nehtů na druhé ruce mu přejížděl po perfektně tvarovaném hrudníku a když se rty dotkl sametové kůže blízko jeho stehna, zaryl mu je do svalu a způsobil mu tak kvůli své nezvládané síle ne zrovna povrchní škrábance, ale hlubší rýhy. Trochu překvapeně sebou trhl, když na jeho bílé tělo dopadly krůpěje Sasukeho temné krve.

Sasuke nespokojeně sykl a prsty si smočil do té tekutiny. Bylo zvláštní vidět svoji vlastní... Na chvíli se nadzvedl, aby si mohl svléct kalhoty. Nemohl to už dál protahovat, ačkoliv sebevíc chtěl.

Nosbeneik sebou jemně trhl, když pochopil, co chce udělat, ale nijak neodporoval. Jen jeho srdce zvýšilo svou činnost a musel to zadrhávaně vydýchávat. V očích mu tančily třpytivé hvězdičky vášně, které doposud nikdo neprobudil, a které ozařovaly temnotu rozlévající se nekonečně, jako vlny Černého moře, v jeho hlubokých onyxových duhovkách, dražších než všechny drahokamy světa. V tenkých rtech, podobajících se pootevřenému lůnu lotusového květu, se jako ranní rosa na svěžích lístcích s růžovým nádechem blyštily bílé zuby. Jemně řezané rysy byly vytvarovány nejzručnějšíma rukama zkušeného sochaře. To co ale nedokázal on byl ten život... ty narůžovélě líce, něžné jako kvítky sakur... to byla zásluha jiného... a Nosbeneik sám ani nepochyboval, že to mohl být kdokoliv jiný než Sasuke.
Elf se něžně dotknul bratrových obnažených boků a přejel si jazykem po dokonalých rtech. Nečekal, že se to někdy stane, ale nelitoval, že to byl právě temný elf.

Pro Sasukeho bylo způsobovat někomu bolest naprostá samozřejmost, nic si z toho nedělal. Ale teď.. pro něj bylo důležité, aby mu neublížil. Nevěděl ani sám proč.
Nejdříve jen krátce znovu spojil jejich rty v polibku, pak o něco déle, jako kdyby tím jediným gestem mohl poskytnout útěchu. Opatrně, tak aby ho nepoškrábal, pak propletl prsty s jeho jako prve. Druhou ruku mu lehce položil na bok, netiskl ho nijak pevně. Byla by škoda ničit víc než bylo nutné. Nebyl schopný se uklidnit natolik, aby se vrátil do své normální podoby. A i kdyby, v příštích chvílích na tom bude jeho sebeovládání nejspíš ještě hůř než doteď. Jedinkrát se pak nadechl a co nejjemněji do něj pronikl. Neptal se, jestli může nebo tak něco. Nebyl ten typ, co by podporoval něčí bezmoc, alespoň v tomhle případě ne.

,,Sasu...ke..." Tentokrát se mu to nezdálo... Nosbeneik doopravdy zasténal spolu s jeho jménem na tenkých rtech. Byl v tom i podtón bolesti, ale vzrušení v jeho hlasu převládalo. Bylo zvláštní ho takhle vidět... toho neoblomného a hrdého krále s neproniknutelnou maskou, jak se marně snaží popadnout dech, přivírá oči a pootevírá ústa v němém výkřiku. Byl roztomile nezkušený. Nevědomky zaryl své nehty do hřbetu ruky temného elfa a prohnul se. Sasuke byl první a poslední. Temný elf se stal důkazem, že i dobro se dá zmást vášní...

Byl to úžasný pocit, brát si někoho poprvé. Ani Sasuke se neubránil tichému zasténání. Vzrušovala ho tak těsnost a horkost jeho těla. Nadechl se a společně s tím hrdelně zavrčel. Když mu pevně zatnul nehty do boku, zkusil prvně přirazit. Jen stěží při tom ovládl slastný vzdech. Už ten pohled na jeho tvář ho k tomu nutil.

Král se kousnul do rtu, aby nevykřikl a stiskl nohama jeho boky. Ta bolest smíšená se slastí byla úžasná... zvedl ruku a přejel prsty po jeho dokonalé hrudi.

,,Bratře..." vydechl Sasuke vzrušeně. Bylo to zcela poprvé, co ho tak oslovil. Dal tak najevo, že už jeho slovům věří. A taky to téhle činnosti dodávalo na neskutečnosti, protože něco zakázaného vždycky chutná nejlíp. Další pohyb pak byl mnohem jednodušší.

Nosbeneik se jemně zachvěl a slastně zasténal. Nedokázal se udržet. Na souhlas prsty stiskl jeho paže, skoro mu do kůže zaryl své nehty. Prohnul se a zvrátil hlavu. Netušil jak moc dokonalé to může být...

Bylo jedno, jestli je někdo uslyší. Teď a tady... Sasuke vnímal jen jeho, ty medově sladké rty a oči, jejichž jiskry měl na svědomí, jejich smíšený tep a přerývavý dech. A to ještě skoro ani nezačal. Nikdy to nebylo tak intenzivní. Už o něco jemněji si opět přivlastnil další polibek, v němž utopil další steny, když znovu a znovu přirážel do toho rozpáleného těla.

Ten pocit... nikdy nezažil to, že by nad ním kdokoliv získal nadvládu. Teď tomu tak bylo... topil se v Sasukeho černých očích, nemohl dýchat touhou po jeho rtech, nedokázal se pohnout pod jeho zkušenými doteky, nešlo nevnímat jeho slastné steny touhy. Vypadalo to, jako by k sobě ti dva patřili... dvě části celku... vytvořili minci s rubem i lícem. Když se dobro snoubí se zlem, anděl s ďáblem, peklo s nebem, voda s ohněm. Čím nepřístupnější, tím žádanější. Čím nedobytnější, tím víc pokoušený. Čím striktněji zakázané, tím lákavější... a Nosbeneik si začal uvědomovat, že ačkoliv Tarkaronce miluje všechny moc a stejně intenzivně, bratra miluje víc. Lidu ale slíbil svou oddanost. Zákonům nikoliv. Vzrušením tlumeně vykřikl, když se proti němu temný elf znovu pohnul a ten mu musel za zápěstí přitisknout ruce ke zdobené pelesti postele, aby si nechtě neublížil.

Teprve teď si Sasuke uvědomil, že tohle nedělá jenom kvůli svému původnímu úkolu. Něco cítil. Ale nedokázal říct, co přesně to bylo. Každému by přál zažít, když se někdo, kdo vám celé dny něco přikazoval a při tom si zachovával stále stejný odměřený výraz, který ho přiváděl k šílenství, odhodí zábrany a marně lapá po vzduchu. Uvědomoval si sice, že by to neměli přehánět s hlasitostí, jelikož právě porušil jeden z nejpřísnějších zákonů elfů. Jenže... na to si to až moc užíval. A musel si přiznat, že tohle je ta nejlepší věc v životě, kterou si kdy vynutil. Rty zkoumal jeho krk, snažil se najít nějaké to citlivější místo. Při tom se přesunul k oušku a jemně ho skousl mezi zuby, ale ne do krve. Bylo na tom cosi zvrhlého, když chtěl, aby se nedržel zpátky. Teď už ne. ,,Chci tě slyšet sténat moje jméno," šeptal tím zvláštním tajemným hlasem. ,,Chci slyšet jak křičíš." Na důraz svých slov proti němu prudce a co nejhlouběji přirazil.
Jeho starší bratr překvapeně pootevřel rty. Sasuke byl tak... úžasný. Náhle si elf uvědomoval, že by nemusel být tak něžný... ale byl a byl víc než to. Obtočil mu nohy kolem těla a stehny stiskl jeho pas, aby ho tak o něco déle udržel u sebe co nejtěsněji. Zachvěl se a se zavřenýma očima nejdřív tlumeně, pak stále důrazněji... začal vzrušeně šeptat jeho jméno.

Sasuke to bral jako výzvu. Donutí ho k tomu za jakoukoliv cenu. Záměrně se vyhýbal delším polibkům a postupně nabral na docela rychlém tempu. Už ne tolik opatrně rty prozkoumával každý kousek jeho těla a sem tam i divoce kousnul.

Nosbeneik se nejdřív jen němě kousal do jazyka, ale pak mu ze rtů unikl slastný výkřik a ty další už skrýt nedokázal. Zatnul mu nehty do kůže a až s nečekanou iniciativou mu v jednu chvíli vjel prsty do vlasů a za zátylek ho u sebe při polibku držel naschvál tak dlouho, že pak musel Sasuke lapat po vzduchu.

Dovolil si pár krátkých nádechů a výdechů. Líbal ho vášnivě a přesto něžně, žíznivě a zároveň opatrně jako by měl v ruce křehkého motýla.

Král sebou jemně trhl. To co dělal bylo naprosto dokonalé... ještě nikdy nic podobného nezažil. Dlaněmi mu pomalu přejížděl po obnažených zádech. A teď náhle prostě pochopil, že ho chce a potřebuje mít co nejblíž. Že už by se nesmířil s tím, ho nikdy nevidět.

Sasuke by si doteď nikdy nepřiznal, že mu může na někom záležet. A i teď to odmítal, prostě ne. Nemůže cítit nic jiného než nenávist vůči téhle rase. Jenže čím víc sledoval ty nádherné oči, tím víc se jeho světlá stránka utvrzovala v opaku. Nikdy ho nedokáže zabít.

Elf v tu chvíli z nějakého důvodu udělal poměrně nečekanou věc. V jednu chvíli se obratně nadzvedl a během sekundy ho strhl pod sebe tak, že na něm znovu seděl. Jenom mu prsty přejížděl po hrudníku a podbřišku a nechal na něj dopadnout své černé pramínky vlasů.

Sasuke po něm hodil překvapený pohled. Nečekal že si zvykne tak rychle a ještě míň takovou výdrž. Ale asi by to měl čekat, mají přece společnou krev. Natáhl ruku a vzal mezi prsty jeden pramínek. Byl hebký jako tekuté černé zlato.

Aniž by z něj sesedl se naklonil k jeho tělu a citlivými něžnými rty mu začal přejíždět po liniích jeho svalů, sem tam o mramorovou kůži zavadil jazykem. Tahle poloha sice znemožňovala přírazy, ale když se elf nakláněl a rty zkoumal jeho tělo, bylo to víc než příjemné.

Bylo nesnesitelné, když na něm něco tak dokonalého sedělo, při tom ještě pořád cítil jejich spojení a navíc ty drobné výboje slasti při každém doteku těch rtů. Vyzývavě na něj vycenil špičaté zoubky.

Nosbeneik mu po nich přejel prstem, pak si ho rukou za zátylkem přidržel a pomalu mu ostré špičáky špičkou jazyka olízl, stejně jako rty. Po tom, co mu na hrudi vytvořil nechtě ale umělecky rudé škrábance, se přetočil na bok a tím dostal bratra zase nad sebe.

Provokoval ho. Bylo zvláštní, že to někdo takový dokázal. Podíval se na něj s němou otázkou v očích. Má pokračovat?

Neodpověděl mu slovy. Sjel mu rukou až skoro na zadeček, ale zastavil se ještě na zádech a jemně si ho k sobě přitisknul, spolu se slastným stenem.

To stačilo. Nikdy by se tohohle nedokázal nasytit i kdyby chtěl. Ne s ním. Vydechl a položil mu dlaň na tvář. Byl.. krásný jako lilie barvy noci, vzácná a o to nádhernější.

Přiložil svou dlaň na hřbet jeho ruky a slastně přivřel oči. Cítil snad každý sval svého těla... a cítil i jeho. Tak dokonalý, bezchybný a zakázaný.,,Sasu...ke," zavzdychal tiše.

Krátce se usmál a sklonil se pro zpočátku letmý polibek, pak ale o něco delší. Už nekousal, jen je zlehka ochutnával. Každá vteřina téhle chvíle byla tolik intimní... blízká.

Král znovu tlumeně zasténal a nohama si ho přitiskl blíž k sobě. Dlaněmi mu sjížděl po tom dokonalém horkém těle, chvějícím se vášní. Nechával Sasukeho přirážet prudšeji a jen se jemně kousal do rtu, ale i tak mu některé hlasitější steny unikly.
Cítil svůj dech, stále nepravidelnější. Proklínal i ten pocit, který mu začal ve čím dál kratších intervalech prostupovat tělem. I tak ale nepřestával a pořád zrychloval tempo, v jakém do něj znovu a znovu pronikal. Miloval, jak pokaždé málem vykřikl. Užíval si každý zvuk, který unikl z těch nádherných rtů.

Elf nedokázal udržet stále hlasitější steny za zuby. Zaryl mu nehty do rukou a nohama kolem jeho pasu mu tak dovoloval hlubší průnik. Nechápal, že to je schopen udělat, ale to vědomí zakázaného ho přitahovalo o to víc.

Chtěl by si ho takhle brát pořád, znovu a znovu dokud by neomdlel. Objímat ho, nenasytně líbat a plenit hloubky jeho úst. Byl tak.. nádherný. Už se sám nedokázal udržet, když do něj se vzdechem vyvrcholil.

I Nosbeneik dosáhl vrcholu spolu s ním a byl tou vlnou slasti tam překvapen, že zasténal a vykřikl zároveň, což spolu ze zaťatými nehty, zakloněnou hlavou, prohnutými zády a zkousnutým rtem v jeho podání tvořilo dokonalou souhru.

Sasuke se dlouhou chvíli vydýchával. Delší prameny vlasů, lemující jeho tvář dopadaly i na tu elfovu. Před očima měl skoro tmu. Sakra, tak tohle teda bylo něco.

Elf zavřel oči a dlaněmi pomalu přejížděl po jeho obnažených zádech. Ještě pořád se neznatelně chvěl z předešlé extáze.

Teprve po chvíli si Sasuke lehl na bok vedle něj. Jestli tohle byla jeho první zkušenost.. tak má dost talent. I když silně pochyboval, že si to kdy vůbec zopakujou. Přecijen to bylo zakázané.

,,Sasuke..." zavrněl Nosbeneik tlumeně a otočil se k němu tak, aby viděl do těch černých nádherných očí, které měli společné.

,,Hm?" Zamrkal aby zahnal poslední jiskřičky a duhová kolečka.

,,Jsi dokonalej..." pronesl upřímně a lehce vysíleně přivřel oči. Sasuke byl krásný... a Itachi si to plně uvědomoval.

,,Jo? Tak to díky." Posadil se a pohledem vyhledal svoje oblečení. Den byl v plném proudu, takže nemohl dlouho ležet. A upřímně ani nechtěl. Jako vždycky, když ráno odcházel z cizí postele bez jediného slova.

Elf sklonil hlavu tak, že mu nebylo vidět do obličeje. Zapřel se na boku na lokti a zhluboka se nadechoval. ,,Teď odejdeš, protožes mě jen využil jako jí?" zeptal se jemně. Bylo to až děsivé... řekl to bez zlosti, bez záště, ale v očích měl to, co by se odrazilo v panenkách muži, který si sám řekl o rozsudek smrti.

Žádná odpověď. To že měli společnou krev nic neznamenalo. Pořád ho nenáviděl, musel. Semkl rty a začal si zapínat košili. Šlo to špatně, protože se mu třásly prsty.

Nosbeneik se ale zvedl, zatlačil mu na ramena a donutil ho se posadit. Bylo až k nevíře že najednou už na sobě měl kalhoty. Pak mu pomalu, knoflík po knoflìku, košili zapnul.

,,Nech mě.." Odstrčil ho a rozpačitě uhnul pohledem. Najednou se cítil z těch doteků nesvůj.

,,Pokud si to doopravdy přeješ. Jenže tak to není, že?" Dlaněmi mu po krku sjel až na zátylek. Až pak si Sasuke uvědomil, že mu upravuje límeček. ,,Chceš se dnes jít podívat po jednorožcích...?"

,,Nevim." Povzdechl si. Měl původně plán, ale tak.. nenechá si přece zkazit den jenom svoí náladou. ,,Asi jo."

,,Dobře, za hodinu se připrav. Zajdu pro tebe." Nežádal už o to, aby se jeho bratr omlouval. Věděl, co udělá pravá Tarkaronka. Vèděl, že ho čeká ve vladařské síni oznámení o sebevraždě. Věděl, že snažit se jí zabránit by bylo marné... věděl, že je už pozdě.

,,Hmm.." Neklidně si rozčísl vlasy a poupravil rukávy. Stejně vypadal, jako kdyby právě vstal z postele. Ani nečekal a vydal se do svého pokoje. Hodina byla dost.

Nosbeneik se opatrně postavil a sesbíral si věci. Tohle bylo něco neskutečného... jako by to snad byl sen. Ale bolest a škrábance mu tenhle fakt vyvracely.

Sasuke seděl na okně ve svém pokoji a pozoroval líně plující obláčky na nebi. Přemítal nad tím, co právě udělal. Chtěl ho pokořit. Třeba pak i zabít. Jenže.. to úplně zvoral. Něco cítil, ale nedokázal pořádně říct co. Nikdy nebyl takhle zmatený ve vlastních pocitech. Měl by se cítit vítězně a místo toho.. mizerně. Pevně sevřel v prstech přívěšek a zatnul zuby. Do háje s celym timhle světem. Natáhl ruku a nadechl se. Stálo za pokus to zkusit. Z co nejčistší energie vytvořil nad svou dlaní modrý plamen. Nechal ho, aby mu olizoval prsty. Nepálil, studil jako led. Připomínal mu světlo v jeho očích.

Nosbeneik zaklonil hlavu a zavřel oči. Pořád viděl ty jeho jiskřící oči, pootevřené rty... slyšel jeho nádechy a cítil každý jeho pohyb... nedalo se to popsat. A přitom věděl, že se to nesmí, že je to muž a ještě k tomu jeho bratr! Vyděsil se své vlastní myšlenky, když ho napadlo, že by mu to jednou měl oplatit. Už teď věděl, že bude mít nutkání se ho dotknout jinak, jakmile ho uvidí... a věděl, že se bude muset ovládnout.