Untouched 21

---

Sasuke pořád zoufale seděl v loďce, kam jinam by také šel? Ani si nevšiml blížícího se rybáře na podobné dřevěné loďce.

,,Héj ty, nepotřebuješ trochu pomoct?" zeptal se ho se smíchem. S něčím podobným se tu ještě nesetkal. Když po něm Sasuke ale vrhl vražedný a zároveň zoufalý pohled, nechal toho. Připlul k němu ještě o něco blíž a rozvázal mu šátek, který kryl ústa.

,,Jak se ti to povedlo?"

,,No sám jsem si to určitě neudělal," odvětil Sasuke nakvašeně místo poděkování.

,,Ach vy mladí, pořád nějaký blbosti," poznamenal stařičký rabář.

Sasuke to nekomentoval, jen čekal, až ho rybář osvobodí i z provazů, aby mohl jít rychle hledat Itachiho.

Když se konečně po tak dlouhé době dostal na pevnou zem, málem ji i z vděku políbil.

,,Děkuju!" zavolal ještě směrem k rybáři, který právě skládal prut. Pak vytáhl mobil a vytočil Itachiho číslo.

Itachi stál u dveří a když zazvonil mobil, zjistil, že ho nechal na zemi kde seděl. Na to místo se teď díval přes deidarovo rameno.

Deidara pro mobil došel a podal mu ho. Jestli se z toho Sasuke nějakým zázrakem dostal, tak už to teď stejně nezachrání... však on si najde zase jinou příležitost a hlavně to musí příště víc promyslet!

Itachi se na blonďáka vděčně usmál a když si bral telefon, jemně se rty otřel o ty jeho. Pak i s mobilem v ruce vyběhl ven. ,,Sasuke?!" Doufal, že ho uslyší.

,,Itachi?" Za pět minut budu o toho topolu... toho tamtoho... přijď tam, pak ti to všechno vysvětlím." S těmi slovy Sasuke hovor položil. Ještě teď se celý klepal... možná i zimou.

Deidara si zatím omámeně přejížděl prstem po rtech.

,,Já věděl, že neodoláš," zamumlal po chvíli a doslova se na Itachiho vrhnul.

,,Ne, Deid..." Snažil se ho Uchiha zbrzdit. Úleva, když konečně mohl opustit ten začarovaný kruh představ, co všechno se mohlo Sasukemu stát, mu úplně ochromila svaly

Deidara se pro sebe usmál, vjel Itachimu rukou do vlasů a přitáhl si ho k sobě pro polibek.

Sasuke zatím seděl na zemi opřený o topol a snažil se zabránit třesu těla. S každou vteřinou vyhlížel Itachiho a čekal, až se někde objeví mezi stromy. Přišlo mu to jako celá věčnost.

,,Ne..." zašeptal tlumeně Uchiha do toho vášnivého a ve všech směrech dokonalého polibku. Snad na chvíli vypustil z hlavy čekajícího bratra.

Když Deidara viděl, že se Itachi nebrání... spíš naopak, zajel mu rukou pod tričko a druhou za lem kalhot. Tohle opravdu nečekal, ale byl mile překvapen.

Za to Sasukemu trpělivost ubývala, bylo to sice teprv pár minut, ale i tak začínal být značně nervózní. Tolik chtěl Itachimu říct, s jakým psychopatem to chodil. Vždyť tohle normální člověk neudělá a Deidara určitě normální není.

Černovlasý se silně kousnul do rtu a prudce ho od sebe odstrčil. Zrychleně se nadechoval, jako by celou dobu zadržoval dech. Rychle se zvednul a přejel si po kapse kalhot, aby se ujistil, že mu telefon nevypadl. ,,Promiň, ale tohle nemůžu..."

,,Ale chceš to, tak se tomu nebraň." Deidara ho chytil za rukáv od mikiny a přitáhl si ho zpět k sobě. Když už ho má takhle na dosah, nesmí ho nechat odejít.

,,Tady nejde jenom o mě." Nechtěl to udělat, ale blonďák mu na výběr moc nedával. Sjel mu dlaněmi k pasu a jazykem se dotkl jeho krku. Pak využil Deidarovi nepozornosti a vymanil se z jeho sevření podobně, jako tohle ráno Sasuke jemu. Ještě než se k němu otočil zády, věnoval blondýnovi poslední pohled třpytících se černých očí. Pak zmizel v lese.

Deidara navztekaně prásknul dveřmi, ale nešel za ním. Teď musí rychle přijít s dalším plánem, za každou cenu od sebe chtěl Sasukeho a Itachiho dostat.

Sasuke když viděl přicházet Itachiho, vrhnul se mu okolo krku. ,,Itachi," zašeptal plačtivě.

,,Co se stalo...?" ptal se vyděšeně jeho starší bratr. Jemně a konejšivě dlaněmi přejížděl po jeho zádech.

,,On je fakt magor... blázen, psychopat," zamumlal Sasuke už trochu klidněji. S Itachim se cítil líp a hlavně v bezpečí.

,,Kdo?" Snažil se Itachi zjistit podrobnosti. Objal ho ještě pevněji. Nepřežil by, kdyby se mu něco stalo.

,,Nepochybuju, že víš, kdo tu blízko bydlí... svázal mě a nechal v loďce uprostřed pitomýho jezera. Je to vážně blázen, jestli mě někdy najdeš rozřezanýho na kusy, může za to on." Sasuke teď možná trochu přeháněl, ale na jednu nepchyboval, že by toho Deidara byl schopen. Žárlivost je strašná věc a z lidí dělá i vrahy.

,,D...DEIDARA?!" zeptal se Itachi překvapeně. Tohle nečekal... vážně by to dokázal...?! Nechtěl tomu uvěřit. Ten, se kterým prožil tolik krásných chvil a ten, s nímž se v klidu rozešel by něco provedl jeho bratrovi, když ví, jak moc ho má rád?! ,,Proč to udělal..." znělo to spíš jako zoufalá rezignace.

,,Asi z stejnýho důvodu, z jakýho mi poslal to vaše "bezvadný" video," opáčil Sasuke uraženě. Jak se jen Itachi může po tom všem tak hloupě ptát? Vždyť mu muselo být hned jasné, co je to za idiota.

,,Mrzí mě to, bráško..." Objal ho Itachi omluvně a rty přitiskl k jeho krku... cítil jeho zrychlený tep. Opravdu to musel být děsivý zážitek. Nedokázal si představit, že by je něco rozdělilo. Jen kdyby mu to řekl Sasuke sám.

,,Tebe to vždycky JEN mrzí..." poznamenal Sasuke s bolestným uchechtnutím. Vdycky ho štval ten Itachiho pacifismus. Tolik si přál, aby to s Deidarou vyřešil už jednou provždy.... ručně.

,,Bráško, to ho mám jít zmlátit nebo zažalovat na policii?" Protáhl starší Uchiha dotčeně. Byl fyzicky zdatnější než Deidara, ale pral se nerad. Ačkoliv mu to, co Sasukemu provedl, zvedalo tlak.

,,No já bych neměl nic proti, kdyby skončil se zlomeným nosem, otřesem mozku nebo něčím podobným." Podíval se mu Sasuke do očí, aby věděl, že to myslí naprosto vážně. Co Itachimu tolik vadilo na násilí? Vždyť v tom hotelu, když se s ním nechtěl vyspat, našel na nátlak odvahy dost.

,,Takže ho mám jít teď zmlátit?" zeptal se Itachi dotčeně. Nechtěl to dělat, od mala choval k násilí odpor a mlátit lidi se mu příčilo.

,,Stačí zítra," opáčil Sasuke velkoryse jako by se nechumelilo. ,,Ale jestli ti na mně nezáleží, tak to nedělej a můžeš klidně čekat, až mě zítra cestou ze školy přepadne a zabije," odsekl mu dotčeně a sám se vydal na cestu domů.

Itachimu se ani v nejmenším nezamlouvalo jeho vydírání. Chápal, že mu ublížil a vadilo mu to, ale přeci jen... byl to člověk. Pořád věřil ve filozofii, že lidé se dokážou dohodnout. Už bylo pozdě a začalo se stmívat. Dohnal pár kroky Sasukeho a pomalu, skoro poraženecky šel vedle něj.

Sasuke ho celou dobu plně ignoroval. Do jisté míry mu dával za vinu, že po něm Deidara takhle jde. Vždyť tímhle tempem ho doopravdy jednou zabije.

,,Musím zavolat Hidanovi," řekl najednou.

,,C...co?" Itachi se zatvářil překvapeně. Jestli ho chce zase provokovat...

,,Musím mu vysvětlit, jak se věci mají a navíc jsem mu něco slíbil a chci to dodržet... Nezaslouží si, abych se k němu choval takhle nevděčně, on má na rozdíl od Deidary charakter," upozornil ho Sasuke povýšeným hlasem na nezvratný fakt.

,,Ať má charakter nebo ne, chrápal jsi s nim stejně jak já s Deidarou," zavrčel Itachi, protože mu ruply nervy. Nechtěl to říct tak natvrdo.

,,No a co? Kdybys mě nepodvedl, tak se s ním nikdy nevyspím. Ani nevíš, jak mi bylo... spát s někým, kdo mě znásilnil a kdo mě teď chce očividně i zabít. Hidan je prostě... nepopsatelný a nebudu popírat, že mi s ním bylo dobře... i když jsem pořád musel myslet na tebe. Ta zrada tak bolela, bolí a asi i bolet bude. Vždyť si mě zneužil. A teď ani nemáš dost síly na to, abys rozbil tomu šmejdovi hubu. On to pro mě udělá někdo jiný, ale aby ses ty pak nedivil." Sasuke přidal po těch slovech do kroku, aby Itachi neviděl jeho slzy. Tolik ho mrzelo, že mu nestojí ani za mizernou facku... Dobře, možná Deidarovi jednou fasádu trochu poupravil, ale to je asi tak všechno, za co mu stojí.

Jeho bratr se kousnul do rtu a tiše si povzdychl, ale zastavil. Nechal ho jít domů a sám zůstal stát na cestě mezi vysokými stepilými stromy.

Sasuke si rukávem od mikiny setřel otravné slzy, pak vytáhl mobil z kapsy a vytočil Hidanovo číslo. Nesmí ho nechat na něj zbytečně čekat. Tolik ho mrzelo, že ho odmítá za to, co pro něj udělal, ale Itachiho miluje... i přes to, jak se k němu chová.

,,Sasuke? Měl jsem o tebe strach, když jsi zmizel, ale Obito mi řekl, že jsi šel za bratrem...'' Hidanův melodický hlas byl změněn reproduktorem telefonu.

,,Já... mrzí mě to." Nic víc nebyl schopen mu říct, přitom toho měl na jazyku tolik. ,,Já se musel vrátit," dodal ještě. Teď čekal na Hidanovu reakci.

,,Já to chápu, hlavně jestli jsi šťastný, to si přeju ze všeho nejvíc. Jestli mě už nebudeš chtít nikdy vidět, pochopím to..." Z hlasu mu bylo poznat, že vše myslí upřímně.

,,Ne, to ne! I kdyby se Itachi na hlavu stavěl," řekl přesvědčivě a myslel to upřímně. Tohle si Hidan vážně nezaslouží. Na rozdíl od Deidary má opravdu charakter... a je lepší v posteli. Takovou myšlenku ale raději rychle zahnal.

,,To je dobře, zítra je to natáčení, ale chápu že asi nebudeš mít náladu." Byl v tom hořký podtón litování, ale ne samu sebe, ale toho druhého. Sasukeho.

,,Budu mít náladu," ubezpečil ho Sasuke energickým hlasem. Aspoň přijde na jiné myšlenky, protože Itacho ho ZASE naštval... tak, jak to umí jen on.

,,Nechci aby ses do ničeho nutil," ubezpečil ho ješte světlovlasý. ,,Hlavně se ničím netrap. Mám tě rád," dodal pak opatrně. Sasuke musel vědět, že by to nejradši řekl jinak, ale neudělal to.

,,Nenutím se, chci to... taky vás mám rád," řekl na konec. Na chvíli zapochyboval, jestli udělal vůbec správně, že se vrátil k Itachimu. Tak nějak tušil, že Hidan by si ho vážil daleko víc...

,,Děkuju. Zítra ti ještě napíšu." Slíbil a na chvíli se odmlčel. ,,Ještě něco, Sasuke?"

,,Jen, že mě to mrzí... Nechtěl jsem vám ublížit." Sasuke věděl, že k němu Hidan něco cítí a o to víc ho bolelo, že ho teď prakticky posílá do háje.

,,To je dobrý, Sasuke, tak nějak jsem od začátku tušil, že dokonalý věci netrvaj napořád. O mě se nestarej, jsem v pohodě." Nemluvil pravdu, ale znát to nebylo. Jako herec se ovládal dokonale.

A to Sasuke dobře věděl.

,,Je mi to líto..." Bojoval teď sám se sebou. Měl chuť zakřičet na Itachiho, ať se vrátí k tomu svýmu podělanýmu blonďákovi a zapomene navždy na něj, protože on se chce vrátit k Hidanovi. Nedokázal skousnout, že kvůli němu se teď bude někdo, kdo toho pro něj tolik udělal, trápit.

,,Vážně Sasuke, to bude dobrý. Jsem rád že je ti líp a doufám že to tak zůstane. Kdybys cokoliv potřeboval..."

,,Kéž by mi bylo líp... hlavně ať vy se netrápíte." Pak Sasuke hovor ukončil. Neměl na to s ním dál mluvit, kdyby to nepoložil, hrozilo by si to rozmyslel a řekl Hidanovi, že s ním chce zůstat a to Itachimu nemohl i přes to všechno udělat.

Hidan s tichým povzdychem hodil mobil na pohovku v přípravné místnosti pro herce. ,,Ačkoliv živ jsem, umírám touhou. Touhou po tobě a tvých rtech..." ozvalo se za ním. Hidan se ani neotočil a odvětil: ,,Já nikdy nebyl z těch, co zlákat se planou silou slov dají. Však dýchám a miluji jak každý člověk jemuž tepe v žilách krev.." Nedokončil citovaný monolog a obrátil se, aby se po deseti letech podíval do těch šedozelených Kakuzových očí.

Sasuke zatím došel domů, úplně ignoroval otázku matky, kde je Itachi a šel rovnou do svého pokoje. Tam se zahrabal pod peřinu s tichými nadávkami na svou osobu. Jak jen mohl ublížit někomu, jako je Hidan? Proč jen musí milovat Itachiho, když si to vůbec nezaslouží?

Itachi dorazil asi za hodinu po něm. Šel rovnou k Mikoto, aby se jí zeptal, jestli nepotřebuje pomoct. Chtěl přijít na jiné myšlenky.

,,Spíš si to běž vyříkat se Sasukem. A nesnaž se mi namluvit, že jste se nepohádali," odbyla ho Mikoto. Nesnášela, když se ti dva hádali a zvlášť neměla ráda, když se její maličký Sasuke trápil.

,,Hmm..." Itachi pomalu vyšel po schodech a zklepal na dveře, které za sebou Sasuke zabouchl.

,,Mami?" zavolal Sasuke nejistě. Nevěděl, že je už Itachi doma.

,,Ne, Sasuke. Mamka vařì," odpověděl mu informačně bratr po tom, co otevřel a zády se opřel o futra dveří.

,,Co chceš? Zašukat si?" zeptal se Sasuke odměřeně. Sice mu bylo jasné, že kvůli tomu Itachi nepřišel... nebo ne jen kvůli tomu, ale i tak si to nemohl odpustit.

,,Proč seš takovej?" zeptal se ho Itachi. Byl bratrovou reakcí trochu překvapen.

,,Nic..." Sasuke slezl z postele, zavřel za Itachim dveře. Zatlačil dlaní na jeho hrudník a tak ho donutil si sednout na postel. Bez další zbytečnýc řečí si mu sedl obkročmo na klín a rty zaútočil na jeho krk.

Starší ho nejdřív chtěl odstrčit, ale ta překvapivá iniciativa z jeho strany byla příjemná. Chytil ho kolem pasu a ladně se vyhoupnul nad něj. Matka říkala, že si to mají vyříkat, no tak to vzali trochu do podrobna.

Sasuke mu zajel rukou do vlasů a přitáhl si ho tak blíž ke svým rtům. Druhou rukou mu začal rychle rozepínat knoflíky od košile, neodpustil mu, ale sex mu tolik chyběl...

Jeho bratr ho začal jazykem zlobit na spodní čelisti, ze které pak sjel na jeho bělostný krk. Dlaní si ho držel za bok a nehty jemně přejížděl po jeho klíně přes oblečení.

Sasuke tlumeně vzdychl, a aby Itachimu oplatil jeho péči, rozepl mu kalhoty a dlaní přejel po jeho chloubě, zatímco rukou ho vískal ve vlasech a snažil se zadržet steny, aby je rodiče neslyšeli.

Starší Uchiha ho se stejnými obavami varovně ale jemně kousnul do krku a rty sjel na jeho podbřišek, zatímco dlaní kopíroval linie svalů na jeho hrudníku. Druhou rukou mu přejížděl po vnitřní straně stehen.

Sasuke na chvíli využil jeho soustředěnosti na jisté partie a povalil ho pod sebe. Chtěl si trochu hrát. Sedl si mu přímo na klín a lehce se na něm zhoupl. Pobaveně pak sledoval Itachiho výraz.

Ten přivřel oči, prohnul se a mírně zvrátil hlavu dozadu.

,,Sasuke...." procedil mezi zubu slastně, sjel dlaní na jeho zátylek a věnoval mu polibek, který postupně prohluboval.

,,Hm?" Mladší jeho polibek opětoval, zatímco mu vyhrnoval košili, chtěl cítit jeho nahé tělo na svém. Rozhodně nezapomínal se na něm pořádně vrtět, cítil, jak pod ním Itachi tvrdne.

Ten se už doopravdy skoro nedokázal ovládat. Ve vteřině mu opatrně, aby to nebylo bolestné, ale důrazně sevřel ruce za zády a strhl ho pod sebe na záda tak, že si je Sasuke sám přilehl. Na rtech se mu mihnul úšklebek a aniž by mu svlékl kalhoty, ho v klíně dráždivě kousnul.

,,Itachi!" vykřikl Sasuke překvapením. Vzápětí měl chuť si přiložit ruku na ústa, ale jak si to nešlo. Tak sebou alepsoň začal házet, aby se dostal z Itachiho nadvlády.

Ten mu rty jemně prstem obkreslil a pak mezi ně ukazováček provokativně i vsunul, ale ucukl včas, když měl pocit, že ho chce Sasuke kousnout. Dlaní na jeho hrudníku ho držel v leže, aby mu znemožnil se osvobodit a rty si začal hrát s jeho páskem.

,,Někdy mám fakt chuť tě nakopat," řekl Sasuke s podtextem vzrušení. Na chvíli si dokonce vzpomněl na hračku, kterou si kvůli němu pořídil. Když teď budeš hodnej a nebudeš mě trápit, dostaneš dáreček," snažil se ho umluvit, aby už konečně pokročil dál, protože měl v kalhotech nebezpečně těsno.

Itachi se jemně usmál, lehnul si na něj tak, že se pánví třel o tu jeho a rukou mu zajel zezadu za lem kalhot na jeho dokonalý zadeček. Mezi rty stiskl jeho ouško a přivřel oči.

,,Jenže ty jsi tak sladkej, že to k tomu svádí.."

,,Takže ty nechceš můj dáreček?" zeptal se Sasuke v němém stenu. Obojek i s řetězem měl schovaný v prvním šuplíku.

,,To netvrdím broučku..." zavrněl vzrušeně Itachi a současně ho kousnul do spodního rtu a pronikl do něj jedním prstem bez jakéhokoliv varování.

Sasuke se jako na povel stáhnul, tohle nečekal, ale i tak byl schopen pořád mluvit: ,,Najdeš to v prvním šuplíku." Jakmile domluvil, poddal se té slasti a tlumeně vzdychl.

Když Itachi s úsměvem zjistil, co za "dáreček" Sasuke myslel, přivřel oči, jako šelma při lovu a špičkou jazyka si přejel po rtech.

,,Podle tvýho výrazu soudím, že se ti to líbí," řekl Sasuke při pohledu na Itachiho. Využil toho, že paf z toho překvápka a vyprostil se z jeho sevření. Čekal napjatě, co Itachi udělá teď. Ale usnadnit mu to nehodlal. Vstal z postele a přešel úplně na druhou stranu pokoje ke svému psacímu stolu.

,,Sasuke..." varoval ho Itachi tlumeně. Vstal a pomalu se k němu blížil. Teď mu bráška připadal roztomilý a tím přitažlivější.

Ten nasadil výraz alá nevinnost sama. Působil tak, jako by měl trochu strach... jako když spolu měli spát prvně. Tehdy mu Itachi připadal tak nadržený, chtěl u něj ty pocity znovu probudit.

,,Ty si nedáš pokoj..." zavrněj starší Uchiha tónem podbarveným chtíčem. Stál už skoro u něj a jeho černé oči hleděly do těch onyxových bezbřehých studánek.

,,No... v tom lese si mě nechytil," namítnul Sasuke nevinným hláskem. Vzápětí se ale zamračil, vzpomněl si s lesem totiž na Deidaru. Podíval se zpět na Itachi a vztek v něm ještě vzrostl. Nakonec se opřel zády o zeď a s myšlenkami naprostého ztroskotance po ní sjel až na zem.

,,Sasuke..." Jeho bratr o něco zvážněl a zlehka si k černovláskovi přiklekl. Po chvíli ticha, kdy zkoumal očima jeho postavu a andělskou tvářičku, mu palcem a ukazováčkem lehce zvedl hlavu tak, aby mu viděl přímo do modročerných onyxů, kterých si cennil jako svůj nejdražší klenot. Ty Sasukeho oči byli Itachiho šperkem, který se nenosí na krku, uchu nebo zápěstí, ale na srdci. Místo očekávané otázky ale starší Uchiha jemně přitiskl své rty na jeho a mírně je pootevřel.

Sasuke jen chabě jeho polibek opětoval. Opravdu už to nezvládal, buď Deidara navždy zmizí z jejich společného života, nebo on sám zmizí z toho Itachiho. Měl takovou chuť mu to i tak říct, ale raději mlčel. Nechtěl už vyvolávat hádky. Možná, že by se měl smířit s tím, že uvnitř zřejmě Itachi k Deidarovi něco cítí a to ho nutí se držet zpátky. Tak nějak pochyboval, že by šlo jen o zarytý pacifismus.

,,No tak, bráško..." řekl Itachi na půl konejšivě, napůl káravě. Sednul si vedle něj a něžně, skoro jako by byl z porcelánu, obtočil ruce kolem jeho pasu, takže si ho lehce přivinul k sobě.

Sasuke se na něj ani nepodíval, jen mu z ruky sebral obojek s řetězem a sám si ho nasadil na krk. Konec řetezu pak vnutil Itachimu do ruky. Nic k tomu neřekl, jen mlčky seděl a čekal na Itachiho reakci.

Ten snad jen na sekundu váhal. Pak si ho za konec řetězu prudce a důrazně přitáhl pro polibek, který prohloubil do takové míry, že oba pak museli lapat po vzduchu. Zároveň, když ho držel tak blízko, mu prsty skoro neznatelně přejel až majetnicky po podbřišku.

Sasukemu nezbylo nic jiného než se podvolit. Jednou rukou se zapřel o Itachiho hrudník a druhou o zem, zatím co nechával bratra dotýkat se jeho těla. Do polibku se nijak zvlášť zapojit nechtěl, ale když do toho šel Itachi s takovým sebenasazením, nezůstalo příliš prostoru na odpor.

,,Jak dlouho to máš...?" zašeptal mu do ouška Itachi, hned na to se ho dotknul špičkou jazyka a rukou si bez problémů pohrával se zipem jeho kalhot.

,,Myslíš tohle?" Dotknul se Sasuke zlehka řetězu. ,,Od toho dne, kdy jsem odešel k Hidanovi." Najednou byl schopen se Itachimu podívat do očí. Možná hledal náznak bolesti, smutku, zklamání... čehokoliv. Cítil potřebu ho ranit a ani se nesnažil popírat, že za to může celá ta situace s Deidarou, protože ten už opravdu překročil hranici snesitelnosti.

Ani jedno z toho tam nenašel. Itachi zlehka přivřel temné oči a snad jako by se o tom dalo pochybovat zašeptal: ,,Miluju tě, vždyť to víš."

,,Upřímně? ...Já nevím. Dáváš mi tolik místa pro pochybnosti." Ano, opět narážel na Deidaru. Proč je jen pro Itachiho tak těžké si to s ním vyřídit? To chce vážně čekat, až se stane jedináčkem a nezbyde mu nic jiného než nosit květiny na hrob?

Nic z toho ale Sasuke bratrovi neřekl, jen zarytě mlčel, tohle si musí uvědomit sám.

Starší Uchiha chvíli upíral lesknoucí se oči k zemi. Pak je upřel na bratra a bylo v nich něco zvláštního... a když promluvil, tón taky nebyl z těch, co by denně používal. ,,Mám návrh..."

,,Jaký návrh?" Sasukeho mozek si okamžitě představil několik možný variant: dát si na chvíli pauzu, nechat to být, vzít Deidaru do trojky nebo si to s ním rozumně vyříkat...? Z toho všeho se mu dělalo zle.

,,Nech mě si tě získat." Chvíli odmlčení mu dal Itachi na to, aby pochopil ten smysl jeho nabídky. Zkrátka začít znovu s čistým štítem. ,,Budu muset začít od začátku a ty budeš moct odolávat tak dlouho, dokud budeš chtít a moct. Mám teď logicky výhodu i před Hidanem," před tím to tak nevypadalo, ale nejspíš byl empatičtější než se zdálo a o Sasukeho stálé náklonosti k herci věděl hodně. ,,Budu ve stejné pozici jako on. To ty se svobodně rozhodneš." Na první pohled tento návrh Deidaru nezahrnoval, ale na druhý už ano. V první řadě už blondýn nebude mít důvod, proč by po Sasukem šel. Za druhé bude v Itachiho zájmu dokázat, že o Sasukeho stojí víc a nestáhne se k Deidarovi.

Zdálo se, že Sasuke o tom uvažuje, přemýšlí a vyhodnocuje.

,,Tak dobře..." Hned na to se zvedl ze země, sundal si obojek i s řetězem, zamknul vše do prvního šuplíku a sedl si na postel do bezpečné vzdálenosti od bratra.

,,Ale lehký to teda mít nebudeš," dodal.

,,To mi bylo jasný hned, ještě než si promluvil," opáčil Itachi klidně.

,,Teď si dělej co uznáš za vhodný. Oba si to potřebujeme srovnat v hlavě. A lepší bude, když se tak často neuvidíme. Jenom když se dohodnem. Alespoň to půjde líp korigovat." S tím se ohlédl je dveřím. Bylo mu dvacet jedna, věděl, že když řekne matce nějaký rozumný důvod, nebude se ho snažit držet doma.

Sasuke na to nic neřekl, jen si lehnul na postel k Itachimu zády a čelem k oknu. Možná, že tohle je začátek konce, možná, že by ho měl zastavit... nebo si najít někoho jiného. Třeba je to znamení, že patří k Hidanovi. Vždyť mu s ním bylo tak dobře,tak proč končit něco tak dokonalého kvůli někomu, jako je Itachi, když ho jen štve?

Na druhou stranu ale cítil, že kdyby to s Hidanem nevyšlo, protože by pořád cítil lásku k Itachimu, opět by mu tím ublížil... a to nechtěl. Na všechno je ale čas, třeba se zítra při tom zkoušení ohledně filmu něco stane...