Nevlastní 6

Tleskejte mi! :D Je tu po dvou měsících další díl :D.

---

Sasuke se chtěl na něco ohledně Raie zeptat, ale raději mlčel, byla by od něj nezdvořilost ptát se na něco, do čeho mu nic není. Navíc by se teď měl soustředit především na Kaita, na mysl mu totiž přišlo, že ho možná někdo unesl. Všechny okolnosti tomu nasvědčovaly - nikde není, vytratil se, aniž by si toho on sám všiml a doteď se neukázal. Na druhou stranu ale - nikdo nenechal žádný vzkaz, nikdo po něm nechce nic jako výměnu a na co jiného by dotyčnému Kaito byl užitečný? Sasuke mohl přemýšlet jak chtěl a stejně na nic aspoň trochu pravděpodobného nepřišel. A unést Uchihu na nějaké pokusy už mu přišlo trochu ohrané a především je to specialita jistého sannina, který je momentálně mimo hru. Nebo ne? U Orochimara jeden nikdy neví a jeho posedlost sharinganem je víc než známá. Jenže u Kaita se zatím kekkei genkai neprojevilo a určitě ještě pár let potrvá, než se projeví, kdo by byl ochoten tak dlouho čekat? A kdyby se přece jen někdo takový našel, zbývá Sasukemu ještě hodně času na to ho najít. Otázkou ale zůstává, jaké následky by to na chlapci mohlo zanechat.

Sakura jen mlčky sledovala Sasukeho panenky, které těkaly z místa na místo, očividně nad něčím usilovně přemýšlel a možná byl na cestě nějaký nápad, dívka ho proto nechtěla rušit. Uchiha nakonec ale prolomil ticho sám.

,,Možná ho někdo unsel... pro pokusy nebo pro sharingan."

,,Kaito ještě sharingan nemá, ne?" zeptala se Sakura s obavami v hlase.

,,To ne, ale je ještě dítě a unést ho není tak složité. Možná ho chce jen dotyčný mít u sebe, aby mu pak mohl sharingan odebrat, až na to přijde." Sasukeho taková představa děsila, ale nedal na sobě nic znát, pořád si udržoval tu kamennou masku, která značila klid a chladnou mysl.

,,A neměla by o tomhle vědět i hokage - sama." Sakura věděla, že Sasuke moc netíhne k vedení Listové, ale jsou jisté věci, které se prostě hlásit musí.

,,Rozhodně ne! Stejně by s tím nic nezmohla. Zvládnu to sám, jestli ty se na to necítíš, nemusíš mi pomáhat. Přišel jsem za tebou, jen abych se zeptal, jestli tu Kaito nebyl."

,,Ach, samozřejmě, že ti pomůžu, koneckonců Kaita nemám ráda o nic méně než ty," namítla Sakura s povzdechem. ,,A jestli to Tsunade - sama říkat nechceš, tak to budu respektovat."

Uchiha na to nic neřekl, možná na ni neměl tak vyjet, ale zkrátka se mu nelíbilo, když měl někdo trochu jiný názor než on. Navíc Sakura poslední dobou přemýšlela svou vlastní hlavou víc než je zdrávo. Ale možná je to tak dobře, alespoň bude užitečnější.

,,Musíme někde začít," řekl Uchiha po chvíli, ačkoli vůbec nevěděl kde. Kaita může mít kdokoliv a mohl ho unést kamkoliv, navíc nezanechal téměř žádné stopy. Postel byla rozestlaná, už jen to nasvědčovalo únosu, protože Kaito si postel vždy ustlal. Všechno se snažil dělat sám a pečlivě, aby Sasukeho nenaštval. Záhadou zůstával také pes, který zmizel spolu s chlapcem, to zase naopak hrálo na stranu toho, že Kaito odešel dobrovolně i se svým chlupatým přítelem. Únosci by buď psa zabili, anebo nechali být, ale rozhodně by ho nebrali se sebou. Možná jen nechtěli nechávat stopy, napadlo Uchihu vzápětí.

,,Začít bychom určitě měli v jeho pokoji, z něj zjistíme nejvíc," vyrušila ho Sakura z přemýšlení, ačkoliv oba mysleli na to samé.

,,Už jsem se tam díval, ale asi by stálo za to ho prozkoumat znovu a detailněji," souhlasil. Pak se trochu rychlejším krokem vydal ke dveří, následován Sakurou.

***

Kaitův pokoj vypadal přesně tak, jako když ho Sasuke opustil. Rozestlná postel, jinak všechno pečlivě uklizeno. Uchiha aktivoval sharingan a spolu s ním místnost prozkoumával, ale nic dalšího, co by se dalo považovat za stopu, neobjevil. Sakura se zatím přemístila k oknu, otevřela ho a zvenčí se podívala na dřevěný rám.

,,Je poškrábané... okolo kliky. To mluví pro únos," řekla s pohledem upřeným na Sasukeho.

Sasuke si prohrábl nervózně vlasy a s bolestným povzdechem si sedl na chlapcovu postel.

,,Myslel jsem si to. Nemohl odejít z vlastní vůle, věděl by, že si budu dělat starosti."

,,Najdeme ho," řekla Sakura povzbudivě a odhodlaně. Nemohla to tak přesně vědět, ale chtěla tomu věřit, protože když zapomenou věřit a doufat, tak ztrácí zároveň polovinu naděje.

,,Fajn. Takže vím, že ho unesli oknem a nebudou to amatéři, protože jinak bych to postřehl a zabránil tomu. Nemůžu si pomoct, ale jako jediná možnost mě napadá Zvučná. Ať se už se stalo cokoliv, lidi okolo Orochimara mají prsty v mnoha věcech."

Sakura jen na souhlas přikývla.

,,Potřeboval bych, abys mě omluvila u Tsunade. Vymysli si nějakou nemoc, kvůli které rozhodně nemůžu na misi."

,,Spolehni se. Nesmí se hlavně dozvědět, že jsem lhala," dodala s obavami.

,,Bojíš se, že bys ztratila její důvěru?" opáčil Sasuke s uchechtnutím.

,,Ne, bojím se, že ty bys ztratil ten poslední malinký kousíček důvěry, který máš," namítla růžovláska naštvaně. A Sasuke musel přiznat, že taková povaha mu na ní imponovala. Opravdu se změnila z pitomý holky na rozumnou mladou dívku... navíc hezkou. Na to ale teď nemá čas myslet. Hlavní zůstává Kaito.

,,Tak toho se bát nemusíš. Pro mě ničí důvěra nic neznamená," řekl Uchiha sebevědomě, aniž by pořádně uvažoval nad významen svých slov a hlavně o tom, jak si to Sakura může vyložit.

,,To je dobré vědět, pro případ, že bys chtěl zradit," odsekla mu Sakura uraženě.

,,S výjimkou tebe," dodal Sasuke smířlivým tónem. Na to už růžovlasá dívka nic neřekla, místo toho se vydala ke dveřím.

,,Jestli půjdeme do Zvučné, musím si sbalit pár důležitých věcí. Sejdeme se za branou Konohy. Hlavně si dávej pozor, ať tě nikdo nevidí," řekla s důrazem zvlášť na poslední slova a Sasuke měl pocit, že se teď nepřímo jmenovala vůdcem téhle výjimečné mise.

***

Sakura šla nejdřív za Tsunade - sama, aby jí oznámila, že za ní byl Sasuke se zvláštním pocitem na plicích a vypadá to na slušné podchlazení. Před dveřmi do její kanceláře nahodila neutrální výraz a zlehka zaklepala, když jí bylo dovoleno vejít, spatřila hokage - sama za fůrou papírů, která vůbec neubývala. Jedním z nich si zrovna nejdůležitější osoba Listové vesnice utírala pot z čela, vůbec nedbala na to, že je na něm žádost o misi. Sakura to přešla jen s pozdviženým obočím, koneckonců jí nepříslušelo hodnotit práci jejich hokage.

,,Tsunade - sama?" začala opatrně. Nevěděla, jestli ji žena vůbec vnímá.

,,Ano, Sakuro? Něco potřebuješ?" zeptala se hokage veledůležitým hlasem, aniž by zdvihla pohled od papírů.

,,Přišla jsem kvůli Sasukemu..."

Než to stačila nebohá dívka doříct, skočila jí hokage do řeči: ,,Něco provedl? Nebo chcete požehnání ke sňatku?"

,,Nepro - cože?!" vyhrkla Sakura naštvaně. ,,Jaké požehnání? Jaký sňatek?!"

,,Ještě jsi ho neuhnala? Všimla jsem si, jak se na něj díváš. Nu což, co se tedy děje?"

Sakura se k tomu raději dál nevyjadřovala, pouze řekla: ,,Přišel za mnou ráno do nemocnice a nevypadal moc dobře. Myslím, že je dost slušně podchlazený a na tu misi, kterou má zítra by rozhodně jít neměl."

,,To je zlé, budu za něj muset sehnat náhradu. Tak ať to hlavně pořádně vyleží, mám pro něj připravených spoustu dalších misích, přesně šitích pro něj."

Sakura na to nic neřekla, ale už teď Sasukeho litovala, dobře věděla, co ten tón znamená. Sasukeho čeká něco ponižujícího a nepěkného. Tím se může zabývat až najde Kaita, teď to není důležité.

,,A ještě mám prosbu ohledně sebe. Sasuke je na tom opravdu zle a nechce za žádnou cenu do nemocnice a já..."

,,Chceš se o něj starat," přerušila ji plavovlasá žena. ,,Vidím ti to na očích. Tak hodně štěstí, ale pamatuj na to, že je to zmetek a jestli tě jen sprostě zneužije, tak už ho nechci v téhle vesnici vidět."

,,Nebojte se, Tsunade - sama, dám si pozor," opáčila Sakura s úlevným výdechem. Sežrala jí to i s naviákem.

Od hokage se rovnou vydala domů, aby si zabalila ty nejdůležitější věci, hlavně obvazy a nepostradatelné léky, především analgetika, která dochází jak v nemocnici, tak v domácnosti nejčastěji. Nezapomněla ani na pohodlné oblečení, najednou jí nezáleželo na tom, jak bude vypadat... stejně jako zbylých posledních pár let. Polodlouhé vlasy si svázala pečlivě do drdolu, tu jedinou změnu na sobě postřehla, opět si nechala růst dlouhé vlasy. Stalo se snad tak kvůli němu? To se mu pořád chce podvědomě líbit, i když ví, že u něj nemá šanci? Nejraději by si za takové chování nafackovala, teď ale neměla čas na to si vytýkat touhy z dětství, které stále proti její vůli přetrvávaly. Musela se soustředit na to, aby nic nezapomněla, pak by se pro to jen těžko vracela.

Když se jí zdálo, že má vše potřebné a dokonce to měla i zkontrolované, vydala se k bráně Konohy, přes její strážce prošla bez problémů a hlavně s perfektní odpovědí, kam to míří.

Očima pak hledala Sasukeho, jestli ho někde opodál nespatří. Musela ujít minimálně pět set metrů, než ho spatřila ležérně opřeného o strom.

,,Připravený?" zeptala se podezíravě.

,,Já ano, ale ty jdeš nějak pozdě."

,,Musela jsem nás ještě omluvit u Tsunade. A teď si mojí vinou myslí, že spolu něco máme."

Sasuke se rozesmál ještě dřív, než to dořekla. Sakura na něj jen nechápavě a trochu šokovaně hleděla.

,,Čemu se směješ?" zeptala se lehce dotčeně.

,,Její naivitě," opáčil Sasuke s posledním uchechtnutím.

,,Myslela jsem, že se budeš zlobit," namítla Sakura nechápavě.

,,Proč? Pokud to nebude nikde roztrubovat, tak je mi to jedno." Uchiha neviděl jediný důvod, proč být naštvaný. Hlavně, když je nebude pátá podezřívat, vůbec netušil, jak by jí vysvětlil, že měl potřebu najít Kaita sám... nebo alespoň bez její účasti.

Dlouhý kus cesty šli bez jediného slůvka. Sasuke znal cestu a Sakura ho jen mlčky následovala. Chvílemi měla potřebu to nesnesitelné ticho prolomit, vzápětí si to ale rozmyslela a raději se v duchu zaobírala vlastními úvahami. Najednou se prudce, až úlekem nadechla.

Sasuke na ni upřel tázavý pohled. Co se jí asi mohlo stát?

,,To nic," mávla jen Sakura rukou a počkala, až se Sasuke zase otočí zpět na cestu před sebe. Vzpomněla si na Raie. V duchu se modlila, aby ji někde nehledal a nešel pak třeba nahlásit Tsunade, že zmizela. Naštěstí všichni, kteří Raie znali a věděli, že každou svou dívku pronásleduje jako štvanou zvěř. Tak snad mu nikdo nebude věnovat příliš pozornosti, protože jinak by opravdu mohli mít se Sasukem pořádný malér.

,,Za chvíli se bude ztmívat, možná bychom měli najít nějaké místo na noc," řekl Sasuke informativně s pohledem upřeným na slunce zalité červenorůžovou září.

,,Nejlepší bude asi nějaká jeskyně. Nechce se mi zůstávat přes noc na nějakém otevřeném místě," poznamenala Sakura trochu s obavami.

,,Snad se nebojíš?" zeptal se Sasuke s úšklebkem.

,,Ne, ale nepotřebujeme zbytečně rozvolávat rozruch tím, že se dáme s někým do střetu," namítla růžovláska podrážděně. Zdálo se jí to, nebo do ní opravdu Sasuke celý den pěkně rýpá?

,,Fajn." Sasuke aktivoval sharingan a po necelém kilometru spatřil odlehlejší skálu, doufal, že v ní bude i jeskyně. Jakmile k ní ale došli, nic podobného tam nenašli.

,,Nemá smysl chodit někam dál, zůstaneme tady," rozhodl Sasuke za oba. ,,Rozdělám oheň, můžeš zatím dojít pro nějaké dřevo."

,,Ne, nebudeme zbytečně vzbuzovat pozornost. Pamatuješ, co jsem ti říkala?" namítla Sakura podezíravě. On ji snad předtím neposlouchal?

,,V noci ale bude zima a jestli někdo přijde se špatným úmyslem, tak se s ním rychle vypořádám," oponoval jí Uchiha a letmo se dotkl svojí katany.

,,Zatím je teplo a nevím jak ty, ale já sebou mám i teplejší oblečení," dodala dívka vítězným tónem.

Sasuke už nic neříkal, nechtěl se s ní zase pohádat, i když o pořádné hádce nemohla být zatím vůbec řeč, šlo spíš o takového lehké pošťuchování, které ale Sakuru poměrně vytáčelo. A Uchiha si toho byl dobře vědom, možná proto to i dělal, i když pravý skrytý význam vlastně neznal.

Možná nastal čas, aby si přiznal, že i on k ní cítí něco trochu jiného, ale jak si tím může být jistý? Co když chce vidět jen ten její naštvaný výraz? Nebo ji prostě ponížit? Naruta ponižoval moc rád, jenže ten to ani nepotřeboval, protože se choval jako debil za každé situace. Nikdy neuměl příliš používat mozek, na rozdíl od Sakury, která měla už od pohledu rozhodně vyšší IQ než on.

,,Vezmu si první hlídku," řekla růžovláska, aby prolomila ticho.

,,Už ji mám já," namítl Uchiha s provokativním úšklebkem.

,,Proč to děláš?" zeptala se Sakura podezíravě. Už to doopravdy nemohla vydržet.

,,Co dělám?" Podíval se na ni Sasuke nevinně.

,,Provokuješ mě, za každou cenu musíš mít jiný názor na věc než já. Děláš to schválně?"

,,Jen zvažuju všechny možnosti. S tebou to nemá co dělat," ubezpečil ji Uchiha. ,,Teď se trochu prospi."

Sasuke se zatím protáhl, zpět si sedl, opřel se o chladnou stěnu a rozdělal i přes Sakury odpor oheň. Jakmile to ale růžovláska zpozorovala, naštvaně se zvedla a založila ruce na prsou.

,,Neštvi mě!" vykřikla podrážděně. ,,Neříkej mi, že to neděláš záměrně! Máme se snad snažit najít Kaita, ne? Nebo je to od tebe jen nějaká špinavá hra?!"

Sasuke na ni zůstal ohroměně zírat.

,,Měl jsem jen pocit, že se klepeš zimou..." řekl zcela klidným tónem hlasu.

Sakura si s povzdechem sedla zpět na své místo a upřeně hleděla do dálky. Nechápala to. Opravdu ne. Proč se Sasuke tak chová? O co mu jde? Proč ji chce naštvat? Ten záměr v tom zkrátka byl a ne že ne. To už jí nikdo nevymluví.

,,Nebudeš spát?" prolomil Sasuke ticho, které po tom jejím křiku najednou nastalo.

,,Ne, už bych stejně neusnula," řekla Sakura už klidným hlasem.

,,Promiň přehnal jsem to, pokusím se ubrat," zareagoval Sasuke zcela nečekaně. Omluvu by od něj Sakura rozhodně nečekala. To spíš předpokládala, že do ní bude dál bezdůvodně rýpat. Taková verze se jí ale zamlouvala daleko víc. Možná by mu to mohla odpustit, ale jen pro dnešek! Jestli se bude zítra chovat stejně, asi mu vrazí pár facek. Je možné, že se tak snaží jen zamaskovat strach o Kaita, ale ani to ho neomlouvá. Ona se o něj také bojí, ale nemá problém s tím to přiznat, je to naprosto přirozené. Jenže Sasuke to nejspíš nechápe.

,,Dobře, hlavně se z toho koukej vyspat," doporučila mu Sakura odměřeně, pak se znovu uložila ke spánku.

Sasuke měl zatím dost času přemýšlet nad tím, proč to udělal. Proč se chová jako idiot? Musel si přiznat, že do ní rýpá opravdu bezdůvodně. Vždyť mu pomáhá, prakticky se mu postarala o alibi, aby měl čas hledat Kaita a dokonce jde s ním, tak proč ji teď tak ponižuje? Něco podobného zažil jen u Naruta, ale u něj dobře věděl, že to dělá z pohledu na něj - pitomec a zoufalec, k tomu všemu neschopný ninja.

O Sakuře ale něco takového tvrdit nemohl, hodně se změnila a navíc se pro něj stala dost užitečnou osobou. Měl by k ní chovat alespoň trochu respektu. Navíc je to dívka, nemůže s ní jednat jako s klukem... tím stejným tónem. Hned zítra s tím přestane. Co když ale bude říkat nějakou blbost, má ji v tom snad nechat? Tehdy prostě musí oponovat i za cenu toho, že se pohádají. Musí to ale říct pokud možno nejmírnějším způsobem. Ještě nevěděl, jak to zítra všechno bude, ale už teď z toho měl trochu obavy. Nechtěl se s ní hádat za cenu toho, že jí ublíží. Záleží mu na ni víc, než si ona sama vůbec myslí.

Sakura si zatím opravdu myslela jen to nejhorší. Sasuke ji pořádně naštval. Jak to, že se zničehonic tak chová? Co se změnilo? Nerozuměla tomu a snad ani nemohla, protože samotný strůjce toho všeho to nechápal, což ale Sakura nemohla tušit. Vnímala jen to napětí mezi nimi, jako kdyby probleskovala elektřina, nevěděla, jestli to Uchiha také tak má, ale ona měla pocit, že se z toho brzy zblázní. Buď se jeden z nich půjde projít, nebo hrozí, že se poperou.

Sasuke po ní hodil nenápadně očkem. I on cítil tu děsivou atmosféru, která ho doháněla pomalu k šílenství. Dokonce začínal uvažovat o tom, že se zvedne a trochu si odsedne, oheň je alespoň udrží v bezpečné vzdálenosti, dřív než se porvou.

,,Mám chuť ti vrazit facku," prolomila Sakura to hrozivé ticho ještě hrozivější větou.

,,Tak to udělej, zasloužím si to," pronesl Sasuke klidně, ačkoliv srdce mu bušilo rozčilením.

Sakura se dlouho nerozpakovala, napřáhla pravačku a Sasukemu na tváři okamžitě přistála její dopálená dlaň, která po sobě na jeho tváři zanechala červený otisk. Snažila se být co nejmírnější, aby mu neublížila, protože si byla dobře vědoma své síly, ale i tak se zdálo, že to Uchihu bolelo.

,,To byl jen vtip," procedil Sasuke skrz zuby.

,,Nekecej, kdyby to byl vtip, tak mě zastavíš." Jako své síly si byla Sakura i vědoma Sasukeho postřehových schopností.

,,Ulevilo se ti aspoň?" zeptal se místo dalších provokací.

,,Trochu. Můžeš mi to klidně vrátit," nabídla se Sakura ochotně.

,,Nemlátím holky, namítl Sasuke s úšklebkem. ,,Tím spíš slabší," dodal pak rýpavě, ačkoliv vlastně nechtěl.

,,Tos neměl," řekla Sakura naštvaně a s tím se na něj vrhla. Teď už použila trochu víc chakry, naštěstí pro Sasukeho se trefila pěstí do země, kde se okamžitě objevil důlek.

Uchiha ji rychle chytil za zápěstí pravé ruky a povalil ji pod sebe. Prát se s ní opravdu nechtěl, jenže Sakura se pořád bránila - kopala a šila sebou.

,,Uklidni se a pustím tě," řekl Sasuke naprosto klidně.

,,Trhni si!" opáčila Sakura podrážděně a znovu se pokusila dostat z jeho sevření.

Sasuke cítil, že se pomalu osvobozuje a to nemohl dopustit, ale nevěděl, jak to udělat, aniž by jí ublížil, možná proto jeho rty spočinuly na jejích.

Sakura jen šokem vytřeštila oči, ale nebránila se. Navíc, když Sasuke zavřel oči a pomalu začal povolovat stisk, podvolila se úplně. Ruce mu zasunula do tmavých havraních vlasů, aby si ho přidržela blíž u svých rtů a bříšky prstů přejížděla něžně po bolavé tváři.

Napětí mezi nimi najednou začínalo pomalu opadat...

Fuuu... naštvaní, že? :D :P Pokračování zase jindy, ale musím se přiznat, že mě to bavilo psát :D