I'm not your friend 4

---

Itachi si vzal se skříně osušku a rychle odběhl do koupelny. Nejdřív se důkladně umyl a až pak zajel rukou pomalu ke své chloubě. V duchu si při tom představoval Emily - její nádherné štíhlé tělo, dlouhé světlé vlasy a modré oči. Po chvíli s tichým zasténáním jejího jména konečně vyvrcholil. Ještě jednou si opláchl tělo, zabalil se do županu a utíkal za Sasukem.

,,Teď si na řadě ty," zavolal na něj, když scházel schody do obýváku.

,,Hmm..." Sasuke se opřel o pohovku a postavil se. Vidinu, že do koupelny doskáče na jedné noze nebyla zrovna lákavá. Nakonec to ale přecijen zvládl aspoň kousek.

Itachi ho ale zastavil. ,,Skáčeš tu jak chromá srnka." Hned na to ho vzal do náruče a sám ho do koupelny odnesl. Posadil ho na okraj vany a se založenýma rukama čekal, až se svlékne.

Sasuke mu chtěl říct, ať se alespoň otočí nebo se nedívá, ale co, nemá se za co stydět. Vyhrnul si triko a to pak odhodil na koš se špinavým prádlem, následně si rozepl kalhoty a nechal je sklouznout na zem. Byl na boso, takže s ponožkami se nemusel otravovat.

Itachi jen s pobaveným výrazem čekal, až ze sebe sundá i ten poslední kus oblečení. Ne že by ho zajímal jeho vlastní bratr, ale přece se nebude koupat ve spodním prádle.

I přes počáteční neochotu šel i ten kousek dolů. Dokonce se Sasuke ani nezačervenal.

,,Teď si nastav teplotu vody, abych tě neopařil," doporučil mu Itachi pořád s tím samým pobaveným pohledem a ze skříně zatím vytáhl velikou houbu na mytí.

,,Umejt se snad zvládnu sám, ne?" řekl jeho mladší bráška nedůtklivě. Vážně.. to se kvůli jednomu zranění bude muset spolehnout na něj úplně ve všem. Sklonil se ke kohoutu a pustil vodu, vyzkoušel pak lehce její teplotu a když usoudil, že to tak stačí, přehodil nohy na opačný okraj vany, směrem do vody.

,,Jak myslíš." Itachi mu hodil houbu a měl se na odchodu. Ještě než za sebou zavřel dveře, řekl: ,,Zavolej, až budeš potřebovat pomoct."

,,A s čim jako?"

,,S čímkoliv."

,,Jo jasně." S tím už mu Sasuke nevěnoval pozornost a přesunul se do vany, zavázanou nohu si však volně opřel o protější okraj.

Itachi se šel zatím na chvíli natáhnout do obávýku na pohovku. Sundal si jen košili a už ležel. Chtělo se mu spát, ale věděl, že se musí udržet vzhůru, kdyby Sasuke náhodou něco potřeboval.

Asi po čtvrt hodině příjemné koupele se Sasuke osušil a pořádně si zavázal kolem pasu ručník. Doskákal pak ke dveřím a vyhlédl na chodbu. Mohl by to pro jednou zkusit sám, aspoň se dostat pro oblečení.

Itachi tiše oddechoval, oči se mu pomalu zavíraly a ačkoliv se opravdu snažil vydržet vzhůru, upadl do lehkého spánku.

Jako zázrakem se Sasukemu za celou cestu povedlo ani jednou neuklouznout. Schody byly sice výzvou a taky trvaly docela dlouho, ale nakonec to zvládl. Už v čistém oblečení se uvelebil na posteli. Co by tak mohl dělat? Číst si, hrát nebo se učit. Hlavně Itachiho do ničeho nezatahovat.

Nakonec se Sasuke rozhodl pro další cestu do obýváku. Hrozně se nudil.

Tentokrát na posledním schodu trošku přešlápl, ale udržel si rovnováhu. S veselým úsměvem se usadil na již zabranou pohovku. Odolával pokušení do něj šťouchnout a zeptat se, jestli spí. Místo toho se na Itachiho obkročmo posadil tak, aby nezatěžoval svoji nohu a dlaní mu jen lehce přejel po hrudníku.

,,Sasuke, co blbneš?" zeptal se ho Itachi rozespalým hlasem, aniž by otevřel oči. Ze Sasukeho těla na něj padaly drobné kapičky vody a to se mu vůbec nelíbilo.

,,Aha, takže nespíš. No nic."

,,Co kdybych spal?" zeptal se Itachi hravě.

,,To ti neřeknu, protože nespíš." Pravdou bylo, že žádný konkrétní záměr Sasuke původně neměl, ale tak když už byli u toho....

,,Dobře, jak myslíš." Itachimu to bylo vcleku jedno, nepotřeboval to vědět. V životě se bez toho určitě obejde.

,,Tak zkus usnout, třeba se to pak dozvíš," pokračoval Sasuke provokativním tónem a mírně zpevnil sevření kolen.

,,To bys ze mě nejdřív musel slízt. A upřímně se docela děsím." Itachi ho poslepu chytil za kolena a roztáhl mu je od sebe, aby ho tolik nesvíral.

,,Co ti vadí, že na tobě sedim. Když jsme byli malí, šlo to v pohodě."

,,Jenže to jsem se nepokoušel usnout. Navíc už nejsi tak malý." S těmi slovy ho chytil Itachi okolo pasu a povalil ho na místo vedle sebe. Široká pohovka se občas hodí, jak zjistil.

,,Seš hroznej, víš to?" optal se Sasuke jakoby ublíženě, ale nechal se.

,,Hmm..." Itachi spíš instinktivně zabořil nos do Sasukeho vlasů. Opět zavřel oči a pokoušel se usnout. Za dnešek toho měl opravdu dost.

,,Nejsem žádnej plyšák na spaní," utrousil Sasuke, avšak s úsměvem a otočil se k němu raději čelem.

,,Hmm..." Itachi ho poslouchal jen napůl. Navíc ho pořád trápily Sasukeho mokré vlasy. Jelikož si sundal triko, tak vodu cítil dost intenzivně.

Chvíli bylo ticho, jako by snad Sasuke usnul taky. Po chvíli se ale zeptal: ,,Ty chodíš do fitka?"

,,Hmm..." opáčil Itachi rozespale. Mělo to znamenat souhlas, ale na nic víc se momentálně nezmohl.

Sasukeho v tu chvíli napadlo něco bláznivého. Očividně už byl napůl v říši spánku a tak to stejně nebude vnímat. Chtěl ho pozlobit. Lehce se vzepřel na jednom lokti a přiblížil se k němu na vzdálenost jen několika centimetrů. Pak ho prostě políbil. Jen lehce, jako dotek motýlích křídel.

Itachi najednou prudce otevřel oči. Jeho přísný pohled probodával Sasukeho skrz na skrz.

,,Přestaň," řekl pak ostře.

,,Jenom si hraju," bránil se mladší a upíral na něj stejně pronikavý pohled.

,,Eh, Sasuke, víš... takové hry mezi sebou obvykle hrají milenci. A co jsme my? My jsme bratři," odpověděl si Itachi sám.

,,To přece není důvod, ne? Když to nebude pokračovat."

,,Takže tobě to připadá normální?" zeptal se Itachi podezíravě.

,,Ježíš tak z toho nic nedělej." Protočil panenky a posadil se. ,,Nejseš taky tak trochu homofob?"

Itachi se hlasitě rozesmál. Jednak mu přišla vtipná ta definice a hlavně to, že si o něm vůbec Sasuke něco takového myslí. Opravdu se znají velice velice málo.

,,Sasuke, spím s holkama asi stejně jako s klukama, ale jsem šťastně zadaný a navíc tvůj bratr," informoval Sasukeho stručně.

,,A co z toho by mi mělo vadit?"

,,Především to, že jsem zadaný. A incest sám o sobě taky není zrovna podle zákonů." Itachi se překulil nad Sasukeho, něžně ho políbil na čelo a ještě dodal: ,,A navíc jsem si myslel, že mě nenávidíš."

,,Co sem vůbec pleteš city? Spousta vztahů je založenejch jenom na sexu." Jakoby náhodou ho Sasuke pohladil hřbetem ruky po tváři až na krk. Vážně by se měl obléknout.

,,Oh, to mi promiň. My starší už k tomu obvykle nějaký ty city potřebujeme... jednou za čas." Popravdě většina Itachiho vztahů byla založena pouze na sexu, zvlášť pokud se jednalo o stejné pohlaví, ale Emily pravděpodobně miluje a rozhodně udělá všechno pro to, aby ji neztratil.

,,Kdy vůbec sis naposledy užil, hm?" načal Sasuke téměř z úplně jiného a přeci stejného soudku.

,,Zhruba před hodinou a půl ve sprše sám se sebou," odpověděl mu Itachi s uchechtnutím.

,,To se nepočítá."

,,V tom případě na záchodech na letišti v New Yorku," opravil Itachi svou výpověď.

,,S ní nebo zase na jednokolce?"

,,S Emily a celým letištním personálem," řekl Itachi naprosto vážně. Pochopitelně si ale dělal legraci.

,,Tak velký kabinky tam nemaj," odvětil Sasuke s kritickým výrazem.

,,Taky že jsem nešel se všemi najednou, ale hezky postupně," namítl starší s úsměvem, který značil, že je plně nad věcí.

,,Pochopitelně sis to pak sám uklidil." Sasukemu se začínala líbit tahle hra.

,,Nebylo co uklízet, já jsem profesionál." Dokonce i Itachi se bavil. Jen pořádně nevěděl, co tím Sasuke sleduje. Možná, že věděl, ale nechtěl si to jen přiznat.

,,Vážně? A jak dlouho ti to s nima trvalo?"

,,Zhruba hodinku, zbytek jsem dokončil v letadle." Itachi si zívnul, protáhl se a očima hledal po místnosti svoji košili.

,,A tam sis nejdřív užil s pilotem a pak se všema pasažérama, samozřejmě."

,,Jen s těma hezkýma." Vyplázl na něj Itachi jazyk. Pak konečně na zemi vedle pohovky objevil svoji košili. Přes Sasukeho se pro ni natáhl a pomalu si ji na sebe začal oblékat, knoflíky zatím nechal rozepnuté.

,,Tak to seš nějak moc čilej." Stáhl si ho mladší k sobě za zátylek, až od sebe byli jen malý kousek. Spokojeně zavrněl.

,,Ty zase drzej," poznamenal starší na oplátku.

,,To nepopírám."

Itachi ho chytil něžně za bradu a otočil mu tak hlavu jemně na stranu, dál od svých rtů. ,,Hraješ si s ohněm," dodal pak šeptem.

,,Mám rád nebezpečí." Scvakl Sasuke zuby naprázdno jako nějaké divoké zvíře.

,,Všiml jsem si. Jenže já jsem tvůj bratr a jako takový tě nesmím vystavit nebezpečí." Itachi ho s láskyplným pohledem pohladil po tváři a začal si zapínat odspoda knoflíčky u košile.

,,A kdo říkal, že potřebuju chránit?" Sasuke s úsměvem sjel po jeho ruce a sám mu během chvilky zapnul košili, přičemž se ho jen tak mimochodem dotkl na holé kůži.

,,Tak jsem uznal za vhodné já sám." Itachi ho nechtěl chránit před vrahy, zloději, falešnými kamarády, ale sám před sebou. Fakt, že jim oběma evidentně není cizí styk s osobou stejného pohlaví, mu to moc neusnadňoval. Jen doopravdy nechápal, proč po něm Sasuke tak očividně vyjíždí. Vždyť to není ani pár hodin, kdy ho proklínal.

,,Pořád nevim, proč bych tě měl poslouchat."

,,Protože mám za tebe zodpovědnost." Itachi si ještě poupravil límeček a s pohledem ponořeným do vlastních myšlenek vstal. V duchu si naplánoval cestu k sobě do ložnice.

,,Je mi dost na to, abych se o sebe uměl postarat sám. Kdybych neměl v háji nohu, už bych teď někde chlastal." Mladší Uchiha se posadil a sjel ho pohledem. Jo, bude to ještě zajímavý.

Itachi se na chvíli zastavil, otočil se směrem k bratrovi, nevěřícně na něj hleděl a pak se rozesmál.

,,A tomu ty říkáš se o sebe postarat? Víš, vždycky mě fascinuje, jak děti mluví o alkoholu. Skutečně zábavné." Těmi slovy mu Itachi prakticky naznačil, že je ještě dítě a na alkohol má času dost.

,,Nejsem dítě. Ty roky, kdy jsem byl, jsi už dávno ztratil."

,,To, že jsem s tebou těch jedenáct let nebyl, z tebe ještě nedělá dospělého člověka. Zatím mi na každém kroku naznačuješ, že k plné odpovědnosti sám za sebe máš ještě hodně, opravdu hodně daleko." Itachi ho neurážel, jen konstatoval pravdu. Jeho bratr se chová velice nezodpovědně, sebedestruktivně a dětinsky, což jen dokazuje, že dítěm pořád ještě je.

,,A přemejšlels někdy nad tim, jakej bych byl, kdybys mě vychovával ty?" Ze Sasukeho slov bylo až moc jasně znát, že se snaží ve svém bratrovi vyvolat co největší pocit viny. Ne že by ho teď bůhvíjak miloval, jen usoudil, že vést válku proti někomu takovému nemá smysl a někdy je třeba přistoupit na kompromisy. Především s ním bude větší zábava než s babičkou.

,,Ne," přiznal Itachi bez okolků. ,,Ale myslím, že bys byl naprosto stejný, pochybuju, že tohle s tebe udělala naše babička." V ten moment Itachiho napadlo, že by nebylo úplně na škodu, kdyby poznal Sasukeho kamarády, protože se domníval, že především oni mají na svědomí Sasukeho povahu.

,,Ne. Tohle jsi ze mě udělal ty a tvoje nedostatečná zodpovědnost..." Možná by Sasuke pokračoval ještě dál, kdyby mu v tu chvíli nezazvonil mobil. Uvolnil si jednu ruku a sáhl do kapsy, na displeji klik na "přijmout" a varovně zdvihl prst, aby ho Itachi nerušil, když si telefon přiložil k uchu.

Itachi jen protočil panenky a odešel na terasu vyčistit si hlavu.

Sasukeho hovor trval asi deset minut. S tím kamarádem se už dlouho neviděli, ale stejně musel to setkání příští víkend zrušit kvůli svému zranění. Nakonec se dohodli tak, že se sem v nejbližším volnu staví. S Itachim už to nějak vyřídí.

Ten zatím seděl na terasu v ruce zřejmě s nějakým alkoholem. Mlčky hleděl před sebe a pomalu upíjel ze sklenky. Bude to mít ještě hodně těžké, s tím počítal.

Sasuke se za ním po chvíli dobelhal, tentokrát i přes veškeré sebezapření s pomocí berlí. ,,Hele... nejedeš někam příští víkend čirou náhodou?"

,,Do práce," odpověděl mu stručně.

,,Aha. A na jak dlouho asi?" Ty vole, fakt nenápadný, Sasuke, pomyslel si sám pro sebe. Ale jak jinak to zjistit?

,,Potřebuješ někam odvíst nebo mě chceš dostat z domu, abys mohl zdrhnout nebo si sem někoho pozvat?" Itachi nebyl hlupák.

,,Dostals mě." Ušklíbl se. ,,Jo, chci si sem někoho pozvat." Pozvat nejspíš nebylo to správné slovo, ale tím se teď Sasuke nezabýval.

,,Tak to vám nebudu překážet." Itachi byl hodně tolerantní, ale přesto měl strach, že mu Sasuke tak úplně neříká celou pravdu.

,,Tak to by bylo." Mladší nahodil spokojený úsměv. ,,Teď půjdu chvíli hrát, nehledej mě."

Když Sasuke odešel, poznamenal Itachi s odfrknutím: ,,Říká se děkuju."

Sasuke se v pokoji hned uvelebil na posteli a přitáhl si na klín laptop. Wi-fi tu byla, takže v pohodě mohl chatovat dlouho do noci. Zkontroloval si facebook, twitter a ještě pár stránek, kde si hned rozjel konverzaci a pár lidmi ze školy nebo i mimo. Úplně se tak odřízl od světa na celé odpoledne.

Itachi během hodinky dopil svoji sklenku sektu, a pak si šel lehnout. Měl toho za dnešek dost a to si byl téměř jistý, že ho to nejhorší ještě teprv čeká.

Sasuke se probudil až další den ráno v docela podivné poloze. V kolik šel vůbec spát? Ani nevěděl. Posadil se, protáhl a spustil nohy na zem. Tak tentokrát doskákat nebo berle? Raději druhá varianta. Bude vypadat jako imbecil, ale nehodlal sebou seknout na schodech. Znovu. Takhle se dostal až do kuchyně a sedl si na linku, aby měl po ruce rychlovarnou konvici s kafem. Itachi nejspíš ještě spal.

Nakonec se ukázalo, že Sasukeho domněka byla chybná. Itachi už dávno stál na nohou, dokonce měl i pečlivě uvázanou kravatu. Očividně se chystal do práce.

,,Půjdeš dnes do školy?" zeptal se Sasukeho místo pozdravu.

,,No nevim," zauvažoval. ,,Akorát ze mě budou mít srandu."

,,Pro dnešek tě doma nechám, ale nepočítej s tím, že budeš celé ty tř týdny doma. Spousta lidí chodí i s horšími poraněními do školy," poznamenal Itachi vážně.

,,Fajn, tak teda půjdu." Sasuke opatrně seskočil na zem a zalil si hrnek. ,,Vydrž chvilku, jenom se proberu a převlíknu."

,,Máš na to patnáct minut," upozornil ho bratr varovně při pohledu na hodinky. Dnes opravdu neplánoval kvůli Sasukemu přijít pozdě.

,,Rozkaz," zamumlal a přidal si do kafe cukr, hrníček si postavil na stůl a mezitím se s berlemi vydal k sobě do pokoje převléknout a opláchnout. Nějak to bude muset zmáknout.

Itachi zatím podupával na místě nohou s pohledem upřeným na hodinky. Jakmile uběhlo patnáct minut, upřel pohled na schodiště, aby zjistil, jestli už je Sasuke hotový a připravený.

Ani ne o minutu později už se Sasuke belhal dolů a na pár loků do sebe kopnul kafe, které už mezitím stihlo jakž takž vystydnout. ,,Můžeme." Odložil hrnek do dřezu.

,,Fajn." Itachi se vydal ke vchodu, galantně podržel Sasukemu dveře, aby mohl vyjít a pomalým krokem pokračoval ke garáži. Opět podržel Sasukemu dveře, s ohlušující ránou je za ním přibouchl, pak auto obešel a posadil se za volant.

,,Špatně ses vyspal?" zeptal se mladší se sladkým úsměvem, když se uvelebil na sedadle spolujezdce. Vzadu by neměl takové pohodlí.

,,Proč myslíš?" zeptal se Itachi překvapeně. Nespalo se mu sice nejlíp, ale zažil už i horší noci.

Pokrčil rameny. ,,Nevim, nějak to už umim vycejtit."

,,Spíš neumíš," namítl Itachi s úšklebkem, pak vyjel na hlavní silnici a zamířil nejdřív k Sasukeho škole. Sice je to menší zajížďka, ale i tak to do práce stíhá.

,,Abys taky nemusel mít vždycky pravdu," odsekl Sasuke šeptem a sklouzl na sedadle níž. Možná by se mohl ještě prospat...

Itachi na to nic neřekl, jen dál pokračoval v jízdě. Hlavou se mu honily při tom černé myšlenky. Jsou spolu se Sasukem teprv tři dny a už se nemůžou cítit... nebo alespoň z bratrovy strany měl ten pocit. Ani nečekal, že by to s ním mohlo jít lehce, ale zas takové chování nepředpokládal. Navíc pořád musel myslet na to, jak po něm vyjel. Nebo si to jen namlouval? Každopádně to nebylo úplně v pořádku.

Přišla trochu prudší zatáčka a Sasukeho opět napadlo něco šíleného. Dobře si pamatoval jeho včerejší reakci. Tak jakoby náhodou se naklonil a rukou mu přejel po vnitřní straně stehna.

Itachimu se okamžitě orosilo čelo. Vážně potřeboval sex, ale rozhodně ne s vlastním bratrem! Proboha proč mu to vůbec dělá? Prozatím po něm hodil jen vražedný pohled, ale příště ho snad raději sváže.

,,Hmm... promiň." Z toho tónu bylo až moc okatě znát, že to Sasuke nemyslí upřímně. Opřel se jednou rukou o opěrátko mezi sedadlem řidiče a spolujezdce, aby byl na Itachiho úrovni a se zcela nepokrytým úsměvem mu krátce ze strany olízl krk.

,,Vážně, Sasuke, o co ti jde?" Otočil se na něj Itachi s přímou otázkou, na kterou chtěl stejně přímou odpověď. Silně pochyboval o tom, že by ho zrovna Sasuke chtěl dostat do postele.

,,Není to snad jasný?"

,,Ne," opáčil Itachi naštvaně.

,,Tak si na to zkus přijít sám, pane chytrej." Naposledy se ho dotkl až nebezpečně blízko jeho klína a stáhl se.

,,Víš, Sasuke, tvoje chování může mít hned stovky důvodů. První z nich, velice nepravděpodobný, že mě prostě chceš do postele. Druhý důvod - snažíš se mě na čemkoliv nachytat. Třetí důvod - chceš mě dostat do basy a další a další důvody." Itachi s ním jednal na rovinu bez všelijakých oklik.

,,Nebo všechno najednou. Chci si s tebou užít, pak se ti vysmát, jak jsem tě snadno dostal a pak tě nechat zabásnout. Tak určitě." Uchechtl se mladší z bratrů.

,,Ať už chceš cokoliv, nic z toho nedostaneš." Věnoval mu Itachi povýšený úsměv. Vážně už ho začínal ten malý psychopat štvát. Navíc se pořád nemohl vzpamatovat z toho, že ani jemu nevadí spát s muži. To opravdu nečekal.

,,Já vždycky dostanu, co chci. Na to nezapomínej." Hodil po něm Sasuke významným pohledem a loktem se opřel o okno, na chvíli zavřel oči. Potřeboval co nejvíc energie.

,,Jenže já nejsem co, já jsem kdo," namítl starší pobaveně.

,,To máš jedno."

,,Když myslíš." Podle tónu Itachiho hlasu se dalo poznat, že si o tom myslí své a Sasukeho názor ho absolutně nezajímá. Věděl, že si musí najít minimálně někoho na sex, aby nepodlehl vlastnímu bratrovi, ale nejdřív o tom musí mluvit s Emily.

,,Nemyslim, vim to," odpověděl Sasuke skoro v polospánku. Ten motor byl vážně uspávající. Sakra, musí se sebrat. Štípl se do ruky a škubnul sebou, jak ho to probudilo.

,,Nevíš vůbec nic, můj naivní bratříčku," opáčil Itachi pobaveně. Docela ho začínalo bavit Sasukeho vysoké ego, jen se bál, jak přežije ten fakt, že ho prostě nikdy do postele nedostane.

,,Ale kušuj už," odbyl ho mladší. Neměl náladu se hádat, i když z legrace.

Itachi tedy zmlkl, stejně nevěděl, co víc by mu k tomu měl říct. Věděl své a především znal svou pevnou vůli, o které Sasuke nemá doposud ani ponětí.

Zbytek cesty proběhl v tichosti, což bylo u Sasukeho docela nezvyklé.