I'm not your friend 3

Na SasuSaku s euž pracuje :D jen abyste zatím měli co číst. Toto už máme se Shirou napsané hodně dlouho, takže mě to nijak nezdrželo, nebojte :D

---

,,Ty seš taky doktor, tak mi k tomu něco řekni," vyzval ho se samolibým úsměvem.

,,Netušil jsem, že tě zajímá můj názor," opáčil Itachi překvapeně. ,,Mohl jsem ti to už dávno i ošetřit, kdybys nezapíral."

,,Nepotřebuju od tebe žádnou lítost." Sasukeho zkrátka pořád štvalo, že tu byl někdo, kdo mu mohl poroučet, kromě učitelů a tak podobně. Tahle osoba to měla v krvi, skoro jako povinnost řídit jeho nezkrotnou povahu.

,,Nepostřehl jsem, že bych tě litoval," opáčil Itachi s pohledem upřeným před sebe. Rozhodně ho nelitoval, naopak byl na něj naštvaný. Do jisté míry ho chápal, ale i jeho tolerance má jisté hranice.

,,Ne, ale udělal bys to." Sasuke si uvědomoval, jak dětinsky ta odpověď vyzněla, ale momentálně neměl náladu přemýšlet nad obsahem svých slov.

Itachi jen nadzdvihl obočí, letmo se na bratra podíval a pak obrátil svůj pohled zpět před sebe. V ten moment k nim přišel lékař.

,,Omlouvám se, ale tohle bude ještě na dlouho. Ale říkali nám, že i vy jste lékař v našem oboru. Nezlobte se, ale nemohl byste..." Na doktorovi byla znát nervozita. Bál ze, že se svého nového šéfa dotkne.

,,Jistěže bych se na to Sasukemu mohl podívat sám, ale on nechce, takže počkáme," vysvětlil mu Itachi důvod, proč tu jsou.

Sasuke si všiml toho až příliš známého tónu, který naposledy slyšel před jedenácti lety. Posunul se hlouběji do lavičky a začal po kapsách hledat sluchátka.

,,Eh, ah ták." Doktor to patrně nepochopil, ale bylo mu hloupé se dál vyptávat, proto se vrátil zpět do ordinace, aby mohl ošetřit dalšího z pacientů.

Itachi zatím nehnutě sledoval zeď před sebou. Už pár hodin měl pracovat, byl to jeho první den tady a Sasuke mu ho tak náramě zkazil. Asi opravdu bude pro oba nejlepší, když se vše vrátí do zajetých kolejí. Koneckonců má se kam vrátit a v Americe se cítil mnohem víc doma než tady a co se týče Sasukeho, tak babička to určitě pochopí.

Sasuke však došel k zjištění, že si MP3 musel nechat v batohu v autě. Vážně super, takže žádné odreagování. Opatrně si přitáhl kolena pod bradu a schválně se tolik neopíral o zraněnou nohu. Opřel se čelem o lokty v pokusu o totální odříznutí od vnějšího světa. Moc dlouho mu to ale nevydrželo.

,,Promiň," řekl tiše a s docela patrnou stopou toho, jak moc musel přemoct svou vrozenou povahu a Uchihovskou hrdost, aby to jedno slovo vůbec vypustil z úst.

Itachi se malinko pousmál, ale dál hleděl mlčky před sebe. Asi opravdu nemá na to vychovávat puberťáka, zvlášť když ho vůbec nezná a navíc ho dotyčný z celého svého srdce nenávidí. Upřímně si nedokázal představit, že by to tak bylo každý den - od rána do večera snášet něco takového. To mu bude Sasuke vždycky takhle lhát? Lhal i babičce? Nebo ho opravdu tak moc nesnáší?

Itachi raději nechtěl znát odpověď, přestože podvědomě tušil, že ta horší varianta je správně.

,,Můžeš.. se na to podívat ty?" pokračoval mladší, aniž by vzhlédl ze svého vlastního polotmavého světa mezi svým tělem a koleny.

Itachi ještě nějakou dobu mlčel, jako by trucoval, ale nakonec se líně protáhl, vstal a řekl směrem k bratrovi: ,,Tak pojď."

Sasuke spustil nohy na zem a ani náznakem neprojevil, jestli se jeho stav zlepšil nebo zhoršil. Pro dnešek se cítil poníženě až moc. A jestli nebude o víkendu moct na koncert... tak se asi zblázní. A to všechno kvůli jednomu popcornu.

Itachi se snažil najít svou kancelář. Pamatoval si sice, kde byla, když ještě jejich otec žil, ale za tu dobu klidně mohla změnit své místo.

Ne! Nezměnila! Našel ji přesně v té samé chodbě a za těmi samými dveřmi, kde se nacházela odjakživa.

,,Tak si sedni," řekl bratrovi a ukázal na židli za svým stolem. Následně si k němu klekl, pomocí nůžek ho zbavil obvazu a poměrně silně ho chytil za místo, kde byla noha mírně nateklá.

,,Bolí?" zeptal se, aniž by se na něj podíval.

,,Víš co, můžeš to rovnou uříznout? Protože timhle tempem to tak stejně dopadne, jestli plánuješ zbytek prohlídky mít takhle úžasně jemnou péči," odsekl Sasuke nedůtklivě. ,,A jo, dost to bolí."

Itachi na to nic neřekl, nikdy na urážky své osoby příliš nereagoval.

,,Tak se zvedej, musíš na rentgen," řekl namísto toho, aby se jakkoliv obhajoval. Věděl, že se zachoval správně a jestli si Sasuke myslí, že ví všechno líp, tak prosím. Neměl potřebu se s ním dohadovat.

,,A ten tady jako nemáš? Tak dokonalej kancl a nemá něco tak důležitýho?"

Itachimu se dostával do oka tik. ,,Víš jak vypadá rentgen? Myslíš, že by se vešel do kanceláře?" Zakroutil na tím nevěřícně hlavou.

,,Probourej zeď. Seš šéf, ne?"

,,Na co by mi tu byl? Myslíš, že chci být každý den pravidelně ozařován? To bych rovnou mohl jet na týdenní dovolenou k Černobylu a vyšlo by to na stejno." S těmi slovy podržel Sasukemu dveře, aby mohl odejít.

,,Aspoň bys měl všechno po ruce." Propajdal kolem něj mladší a ve dveřích se ještě zastavil a usmál se. Prsty mu lehce přejel po zápěstí. ,,Uvolni se trochu, seš moc upjatej."

Itachi zamrzl v pohybu? Co to mělo znamenat? Doopravdy se ho Sasuke dotkl? Nezdálo se mu to? Vůbec to nezapadalo do jeho analýzy bratrova chování. Nic na to ale neřekl. Odvedl bratra na rentgen, tam o něčem krátkou dobu diskutoval s jedním asistentem, a pak si sedl tiše vedle Sasukeho.

Asi po pěti minutách se Sasuke ozval. Nedokázal dlouho mlčet. ,,Když už to bude?"

,,Netuším, snad brzy," opáčil Itachi neúnavně.

Po necelých deseti minutách se konečně otevřely dveře a Sasukeho si sebou odvedl ten samý asistent, aby udělal na rentgenu pár snímků postižené nohy.

Za chvíli už zase Sasuke seděl na chodbě. ,,Prej máme počkat tak deset minut, maj tady docela nával."

,,Dobře," řekl Itachi smířlivě a z nudy si četl létačky na různé léky.

Netrvalo to ani těch deset minut a už s chodby vycházela žena menšího vzrůstu se Sasukeho rentgenovými snímky, aby je předala Itachimu. Předpokládala, že bude chtít situaci vyhodnotit sám.

Starší Uchiha si je opravdu nějakou dobu prohlížel.

,,Vypadá to jako vykloubení hleznní kosti," konstatoval tiše. ,,Ale bude lepší, když se na to podívá ještě někdo jiný, Přecejen jsem ještě začátečník." Usmál se skromě.

Sasuke něco zamumlal, šlo ale postřehnout taková slova jako "dokonalej" a "vlastně na nic". ,,Takže tady na mě bude šahat někdo další?"

Itachi mu na to nic neřekl, neměl potřebu se s ním dohadovat, na to ještě budou mít spoustu času. Jen Sasukeho dovedl zpět na první stanoviště a počkal si na přesnou diagnózu.

Ke své radosti podle lékařské zprávy zjistil, že se opravdu jedná o vykloubení hleznní kosti. Hned po lékařské zprávě mu přivedli i bratříčka s už pečlivě obvázanou a ošetřenou nohou.

Sasuke se i přes velkou chuť zase k nějakým poznámkám udržel a dusil to v sobě. Takže nejenom že bude muset sedět doma, ještě se připraví i o jediný předmět, který měl jakž takž rád a to tělocvik. K tomu ještě bude závislý na svém bratrovi a to ho štvalo ze všeho nejvíc.

Itachi odvedl Sasukeho beze slova k autu, nakázal mu, aby tam na něj počkal a sám se ještě vrátil do nemocnice. Musel někomu říct, že dnes už nepřijde. Nechtěl nechávat první den Sasukeho samotného, mohl by si k tomu všemu ještě zlomit ruku nebo si jinak poranit.

Když se vrátil, usedl za volant a vyjel ven z parkoviště. Jakmile se ocitli na dálnici, najednou se rozpovídal.

,,Hodně jsem přemýšlel, Sasuke, a možná jsem se unáhlil. Nechci, abys mě nenáviděl ještě víc a jestli se mnou tedy nechceš být, tak to pochopím..." Po těchto slovech se odmlčel, jasně tak dal najevo, že čeká nějakou reakci.

Ticho se protáhlo asi na dvě minuty. Tentokrát to nebylo proto, aby si Sasuke připadal důležitě jako spíš kvůli odpovědi samotné. Opíral se o okénko, u úst se mu na skle srážela vlhkost. Ten pocit vůči němu už nebyl tak silný, možná si na to dokonce i časem zvykne... ta neustálá touha ho provokovat a odporovat. Narovnal se a přesunul pohled na něj. Černýma očima se vpaloval snad až do samotné Itachiho duše.

,,Ne. Je mi... s tebou dobře."

Itachi se jen bolestně pousmál, jako by o jeho slovech pochyboval, ale nic neřekl. Proč by mu měl koneckonců Sasuke lhát, když má možnost se ho zbavit? To by přeci odporoval sám sobě.

A pak udělal Sasuke něco poměrně nečekaného. Jemně položil ruku na jeho, jen tak opatrně jako by zkoušel teplotu vody.

Zase ten dotyk a Itachi opět nevěděl, co si o tom má myslet. O co Sasukemu jde? Proč ta náhlá změna? Nenašel ale odvahu se ho zeptat. Čekal, jestli k tomu sám něco neřekne, aniž by ho musel pobízet.

Sasuke si však to ticho vyložil po svém a tak se se zklamaným výrazem zase stáhl. Spíš ucuknul jako kdyby udělal něco špatně.

Itachi se na něj zmateně podíval. Po chvíli k bratrovi natáhl sám ruku, ale když už se téměř dotýkal jeho tváře, raději se vrátil zpět k řízení. Nechtěl nic pokazit, možná si to Sasukeho gesto jen špatně vyložil.

Sasuke se jen tiše uchechtl. ,,A pak že si nejsme podobný."

,,Kdo to řekl?" zeptal se Itachi se zájmem.

,,Máma. Den předtim, než zemřeli," šeptl potemněle a zadíval se na něj smutnýma smolně černýma studánkama.

Itachimu se najednou hlavou mihla vzpomínka na Mikoto, na její něžný úsměv a odevzdaný pohled. Chyběla mu, ale to Sasukemu nemohl teď říct, jinak by ho ještě víc rozesmutnil.

,,Bude to dobrý, Sasuke," řekl místo toho sebejistě, i když to sám nemohl vědět.

,,Ne, nebude. Za těch jedenáct let se to jenom otupilo a aspoň na ně tolik nemyslim. Jenže když jsem byl sám, bylo těžší se tomu nepoddávat. Pořád jsem se sám sebe ptal, proč nejseš se mnou a jestli můžu za to, že se zabili."

,,Je mi to líto. Neměl jsem tehdy odcházet... neměl. Neměl jsem tě nechávat samotného. Ale za jejich smrt nemůžeš, jak tě vůbec něco takového napadlo?" zeptal se Itachi překvapeně.

,,Co já vim? Byl jsem malej. Navíc jsme se večer předtim s tátou chytli kvůli tomu, že se mám víc chovat jako ty a ne pořád lítat po venku." Hořce se pousmál.

,,To ti ale ještě nedává vinu za jejich smrt," namítl starší z bratrů a odbočil na již známou lesní cestu, která vedla k jejich domu.

,,Jenže mě to tehdy nikdo nevysvětlil, neměl jsem si s kym promluvit." Sasuke se posunul na sedadle níž, přes oči mu napadalo pár pramenů vlasů. ,,Podívej, nechci na tebe svalovat všechno vinu, tak toho necháme."

,,Dobře, jak chceš." Itachi zajel s autem do garáže, otevřel Sasukemu dveře a čekal až se s pomocí berli dostan ven.

,,Co kdybys mě zkusil nýst, hm?" Hodil po něm rádoby sladkým dětským úsměvem. Vážně si připadal jako mrzák a podle doktora to bylo minimálně na tři týdny. Dost dlouho na to, aby se unudil k smrti.

,,Nějaký drzý. Nemyslíš?" zeptal se Itachi pobaveně, ale z rukou mu vzal berle, opřel je o zeď a opatrně ho vzal do náruče.

Itachi nosil převážně volná trika a košile, ve kterých příliš nevynikla jeho vypracovaná postava, ale léta v posilovně byla na jeho síle znát.

,,A ty seš zase nějakej namakanej." Sasuke na něj škodolibě vyplázl jazyk, ale nechal se. Koneckonců si to přeci sám vynutil. Neodolal a bříškem ukazováčku mu lehce přejel po klíční kosti, kde košile tak úplně nepřiléhala k tělu.

,,Nezáviď," ušklíbl se na něj Itachi na oplátku. Ten dotek na svém těle zaznamenal, ale přičítal to jen Sasukeho neohrabanosti. Pak chytil bratra ještě o něco pevněji a pomalu s ním šel ke dveřím. Chybělo mu jenom pár korků, když uslyšel v kapse zvonit svůj mobil.

,,Sasuke prosím podívej se, kdo volá. Pravá kapsa," navigoval ho.

,,Ok." Natáhl ruku na druhou stranu a zašátral v jeho zadní kapse. Kalhoty měl Itachi docela těsné a tak si i proti své vůli jeho mladší bráška všiml i pár dalších nepatrných detailů. ,,Tahle?"

,,Ne, ta vepředu," upřesnil Itachi svůj popis. Mobil ještě pořád vyzváněl, takže to bude nejspíš důležité.

Sasuke pak rychle našel mobil a podíval se na displej. ,,To bude stejně pro tebe, tak mě můžeš pustit." Dobře si totiž všiml, kdo volá.

,,S tou nohou tě pustit nemůžu. Jestli je to Emily, tak jí řekni, že zavolám později." Itachiho nenapadal nikdo jiný, kdo by mu měl volat a také, že se nepletl. Na lince opravdu čekala trpělivě jeho přítelkyně.

To snad... Měl by s ní mluvit?! Z nějakého důvodu se to Sasukemu více než příčilo. Ale poslechl, stiskl zelené sluchátko a co nejplynulejší angličtinou, na kterou si vzpomněl řekl, co po něm Itachi chtěl. Neodolal a nasadil při tom lehce vyzývavý a trošku i roztoužený podtón, jaký používaly ženy nejstaršího povolání.

Itachi se nad tím jen trochu pozastavil, ale nekomentoval. Emily už informoval, že se Sasukem zatím moc nevychází.

,,A teď odemkni dveře," pokračoval v instrukcích, jakmile Sasuke hovor ukončil. Pak ho položil v obýváku na pohovku a ještě se vrátil pro berle ke garáži.

Sasuke znuděně těkal pohledem po místnosti. Jediné řešení se nabízelo v podobě televize, ale na to teď stejně neměl náladu. Školu vypustil hned na začátku, pro dnešek minimálně ji bude sabotovat.

,,Opřu ti tady za gauč berle, kdybys chtěl někam jít. Tím někam myslím maximálně zahradu," informoval ho Itachi s varovným podtónem, jakmile se vrátil zpět do domu.

,,Tak to určitě nehrozí," ušklíbl se Sasuke cynicky. ,,Můžeš mi třeba číst pohádky, hm?"

,,Nejsi na to už trochu velký?" zeptal se Itachi bez známky překvapení. Myslel si, že si Sasuke dělá legraci.

,,Takže neumíš číst?"

,,Sasuke," napomenul ho Itachi káravě. Už to přestávalo být vtipné.

,,Áno?" protáhl s bezstarostným úsměvem jeho mladší sourozenec.

,,Nechceš něco k jídlu?" zeptal se ho Itachi místo pokračování v tom nemyslném rozhovoru o pohádce.

,,Jo. Dal bych si tebe," zavrněl a svůdně na něj zamrkal. V duchu se tomu prostě musel smát. Jak rád ho provokoval.

,,Nejsem k jídlu," vyvedl ho Itachi z omylu. ,,Můžu udělat třeba sushi nebo knedlíky s javorovým sirupem," navrhl.

,,Sushi bych si dal. Se spoustou wasabi a nakládanym zázvorem." Sasuke se přesunul ze sedu do lehu a dal si ruce za hlavu.

,,Dobře." Itachi odešel do kuchyně, vytáhl všechny potřebné suroviny k sushi a dál se do práce. Během hodiny a půl měl vše dovedené k dokonalosti. Jen ho trochu štvalo, že nekoupil lososa, takhle tam musel dát jen zeleninu s rýží. Wasabi a zázvor k Sasukeho štěstí měl.

,,Blé zelenina," ohodnotil to mladší Uchiha, když uviděl až příliš známou barvu zeleniny. Sám avokádo moc nemusel.

,,Mám udělat něco jiného?" zeptal se Itachi ochotně. Trpělivosti měl skutečně na rozdávání.

,,Ne to je v pohodě, nějak to přežiju. Snad." Poslední slovo spíš nesouhlasně zamumlal, pak si vzal hůlky a pohodlně se opřel na pohovce.

Itachi se tedy usadil do křesla a vytáhl mobil, aby mohl napsat Emily alespoň smsku. Nechtěl s ní mluvit před Sasukem, měl totiž takový pocit, že ji jeho bratr nemá rád, ačkoliv ji vlastně vůbec nezná.

,,Je to mezi váma vážný, co?" nadhodil Sasuke mezi sousty jakoby mimochodem.

,,To se teprv uvidí, jak moc vážné to je," odpověděl Itachi vyhýbavě. Ta dálka bude pro ně oba obrovskou zkouškou. Zvlášť pro Itachiho. Nebýval nevěrný, ale na druhou stranu si potrpěl na trochu častější... fyzický kontakt a to samé platilo i o Emily.

,,Určitě vám to vydrží i přes tu dálku," pokýval Sasuke chápavě hlavou a zase přesunul svoji pozornost k jídlu.

,,Snad." Itachi to viděl jako sázku do loterie. Buď to vyjde anebo to nevyjde. Byl si ale téměř jistý, že nevěra by jejich vztah nenávratně zničila.

,,Tak.." oddechl si Sasuke po pár minutách, když už měl v sobě oběd. Nebo svačinu? Už ani nevěděl. ,,Co teď?"

,,To je na tobě. Já ti do tvýho programu kecat nebudu," odpověděl Itachi pohotově. Nechtěl, aby si Sasuke připadal jako ve vězení. Pokud nebude zrovna chtít jet do města na diskotéku, tak je mu to opravdu jedno.

,,Mám... v pátek koncert. Můžeš mě tam odvýst?" Vzhlédl k němu neochotně.

,,A to tam chceš jít s berlema?" zeptal se Itachi udiveně. Vlastně to v překladu znamenalo, že rozhodně nikam nepůjde.

Jo, to byl právě problém. Sklopil pohled k zemi. A to se tak moc těšil... ,,Tak něco vymysli, mně je to jedno."

,,Mám ti vymyslet program? Co počítačový hry?" navrhl. Neměl tušení, co Sasuke rád kromě hraní na kytaru rád dělá.

Odfrkl si. ,,To je pro děti." Pravou bylo, že Sasuke většinu svých her hrál tak často, že z toho chvílemi měl halucinace a viděl závody aut kde se dalo. Zrovna měl vyhlédnutou jednu hru na konzoli, ale to si ještě počká až k narozeninám, minimálně.

,,Tak si můžeš číst," podal Itachi další návrh. Nemohl pochopit, proč si Sasuke nevymyslí něco sám. Chápal, že se zraněnou nohou toho moc nejde, ale to máš až tak malou fantazii?

,,To můžu dělat sám. Chci využít tvojí přítomnosti a podniknout něco společně."

Itachi se usmál. ,,Tak to mi odpusť moji nevědomost. Jenže ani já nevím, co bychom mohli dělat," zamyslel se.

Sasuke se se záhadným úsměvem zvedl a na jedné noze k němu doskákal, vzápětí se Itachimu prostě posadil na klín. ,,Povozíš mě?" nasadil dětsky nevinný hlásek a líbezný úsměv. Sám netušil, proč tohle vůbec dělal. Ale nemohl se ovládnout, když viděl jeho výraz.

,,C-cože?" Itachi lehce zrdul, nechápal, co těmi slovy Sasuke myslel a o to horší to bylo.

Sasuke přivřel oči. ,,To si nepamatuješ, jak jsi mě vozil na koníčka?"

Itachi se zasmál. ,,Tak na to už jsi opravdu hodně veliký," řekl. Vzápětí ho ale napadla jedna poloha při sexu toho samého jména. Měl chuť si nafackovat za takové myšlenky, sex mu vážně hodně chybí a to je bez Emily sotva tři dny.

Jako kdyby Sasuke znal jeho myšlenky. Naklonil se k němu. ,,Na copak teď myslíš, hm?"

,,Na nic důležitého." Mávl Itachi rukou, jako by chtěl zahnat zvrhlé myšlenky.

,,Ale noták, mně to můžeš říct," vybídl ho vesele.

,,Už ani nevím, říkám, že to nebylo důležité," namítl starší.

Sasuke se odtáhl a dal si ruce v bok. ,,A pak kdo tady komu nevěří," zkonstatoval.

Itachi se upřímně zasmál. ,,Ale já už opravdu nevím." Samozřejmě, že věděl, ale na rozdíl od Sasukeho byl dobrý herec.

,,Kecáš. Poznám, když mi lžeš. Vždycky se směješ."

,,Já se směju vždycky, Sasuke, toho sis už taky mohl všimnout," upozornil ho Itachi na nezvratný fakt.

,,A taky..." Znovu se k němu naklonil a s hlubokým soustředěním zkoumal rysy jeho tváře. ,,Máš vůbec takovej divně nepřirozenej výraz."

Itachi se očividně bavil, protože se opět usmál. Chvíli ještě nechal Sasukeho zkoumat svůj obličej, pak ho ale začal lechtat. Dobře si z dětství pamatoval, kde je citlivý.

Sasuke si ještě chvíli zachoval relativně vážný výraz, pak mu začaly cukat koutky úst a za chvíli už se smál. ,,Necháš toho, ty..." Plácl ho po jedné nenechavé ruce.

,,Ty sis začal," namítl Itachi, ale po chvíli ho nechal, aby si ještě neublížil.

Sasuke se úlisně usmál. Jestlipak má taky nějaká slabá místečka? Nejdřív začal na bocích, pak mu to nedalo a prsty si našel cestu i pod košili, protože přes látku to nemělo takový efekt.

S Itachim to ale ani nehnulo, nebyl lechitvý ani jako dítě, natož pak v dospělosti. Docela si ale užíval bratříčkovo marné snažení.

Sasuke se ale nevzdal a s úšklebkem mu rukama putoval i výš, od boků pak přešel na jeho vypracované bříško, se zvláštním zaujetím si při tom všiml linie svalů.

,,Nechceš už to vzdát?" zeptal se Itachi rádoby znuděně. Divil se, že to Sasukeho ještě pořád baví. Jeho mladší bráška mu prsty hned vyklouzl ven a místo toho se dlaněmi opřel o jeho stehna, aby se lehce nadzvedl. ,,To není fér."

,,Celej život není fér, Sasuke," upozornil ho Itachi na nezvratný fakt, potom ho chytil za ruce a posadil si ho na klín tak, aby se nedotýkal jeho nejcitlivějších partií, protože každý nevinný dotek v něm vyvolával chuť po sexu. Copak ale něco takového může říct sotva šestncátiletému bratrovi?

Sasuke ale poznal, o co mu jde. Chápal to, odstěhovat se od jediného zdroje fyzického potěšení muselo být frustrující. Ale občas si člověk musí pomáhat, mít šikovné ruce.

Něco ho najednou napadlo. Poposedl si k němu blíž a co nejopatrněji mu koleny lehce stiskl boky, pak se k Itachimu naklonil a lehce mu dýchl na krk.

Možná to byl jen Itachiho mylný dojem, ale měl takový neblahý pocit, že se ho Sasuke snaží svést... Taková pitomost! Okřikl se vzápětí v duchu. Vážně mu už z nedostatku sexu hrabe.

,,Tak už si vymyslel něco, co chceš dělat?" zeptal se místo toho bratra, jako kdyby se nic nestalo.

Sasuke se ale nenechal odradit, jen tak lehce se mu o krk otřel rty a v prstech sevřel látku jeho košile. Byl odhodlaný najít jakékoliv jeho slabé místo.

,,O co se teď snažíš?" zeptal se ho Itachi podezíravě, ale zcela při smyslech.

Sasuke neodpověděl hned, jen se naposledy "rozloučil" s tím, co dělal a narovnal se. ,,Však já tě jednou dostanu."

,,Co myslíš tím, že mě dostaneš?" zeptal se Itachi s úšklebkem. Doufal, že tím Sasuke nemyslel postel.

,,To si vylož po svým." Mrkl na něj.

,,Tak to snad radši ne." Itachi se zhluboka nadechl, vzal Sasukeho do náruče a přenesl ho zpět na pohovku. ,,Odpočiň si, já si dojdu dát zatím sprchu."

,,Nechceš společnost? Stejně pak budu asi potřebovat pomoct a s tou nohou se koupat nemůžu."

,,Nechci, potřebuju si ulevit, jestli víš, jak to myslím. Pak ti pomůžu se umejt," ubezpečil ho Itachi. Možná mu neměl tak na férovku říct, co jde dělat do sprchy, ale jsou koneckonců oba kluci.

,,Okey. Já neuteču." Bohužel. Jinak by už seděl u sebe v pokoji a dělal cokoliv jiného, třeba hrál na kytaru. Že by to předtím přeci jen trochu přehnal?