Untouched 20

Tak a teď jdu psát Nevlastní, yaoi tu máte dost :D

---

Dál ani jeden nemluvil, slov nebylo zapotřebí. Najednou oba věděli, že to zase bude dobré a nic je už nerozdělí.

Mlčky pak šli oba k Itachiho autu. Jakmile starší otevřel dveře, Sasuke se na něj vrhl jako hladová šelma. Ty hebké rty mu tolik chyběli, málem ho ani nenechal nastartovat. Nakonec ale přeci jen usoudil, že by bylo dobré se na chvíli držet zpátky a nechat si to na doma.

Jakmile vešli do předsíně, byl to sám Itachi, kdo se na bratra vrhnul.

,,Sasuke, Itachi?!" ozvalo se najednou z kuchyně. Byl to hlas jejich matky.

Mladší z bratrů sebou úlekem tak trhl, že zakopl o práh dveří a spadl na zem.

,,No dop..." Zarazil se, ale ve skutečnosti to byla první část slova, které Itachi v životě nevypustil z úst.

,,Já se snad odstěhuju..." zaúpěl, když se od bratra odtahoval.

,,Tak kde se couráte?" Mikoto už začínala být naštvaná

,,Co teď?" zeptal se Sasuke bratra, zatím co si mnul bolavé místo.

,,Večeře." Dodal rezignovaně starší Uchiha a vytáhnul ho na nohy.

,,Kterou patrně nepřežiju." Dodal, když vcházeli do kuchyně, provoněné Mikotiným uměním u plotny.

Sasuke zaujmul místo hned naproti Itachimu. Když se zrovna chystal vzít první sousto do úst, schválně se otřel nohou o jeho stehno. Pohled měl schválně zabořený do svého talíře s jídlem, jako by byl neviňátko a neměl s tím nic společného.

Jeho bratr se neznatelně kousnul do rtu a prudce se zvedl. Na tázavý pohled své matku své chování zdůvodnil jednoduše. Jediný Sasuke mohl poznat tu skrytou touhu v jeho hlase. ,,Zapomněl jsem si pití..." Po tom, co dosedl na svoje původní místo se skleničkou vody v ruce, propaloval varovným pohledem svého bratra. Kdyby tu nebyli rodiče... byl si jistý, že by se mu pomstil teď a přímo tady.

Sasuke mu věnoval sladký úsměv nevinného andílka. V jedne ruce si pohrával s oběma hůlkami, až mu jedna z nepozornosti spadla na zem pod stůl. Nejdřív ji chtěl prostě sebrat se země, zvednout se opláchnout ji, ale když už pod tím stolem byl, neodpustil si ještě jednu menší provokaci. Rukou zajel do Itachiho klína a pohladil ho po jeho chloubě.

Ten už když bratrovi dřívko spadlo zpozorněl, ale když se ho dotknul, bylo to nečekané a v šoku spojeného s náhlým slastným pocitem se prudce nadechl. ,,A....auu! S... Sasuke, šlápls mi na nohu..." zasténal zastřeně. Slíbil si, že pomsta bude sladká a to jen a jen jednostranně.

Ten mu dává.

,,Odpusť," ozvalo se zpod stolu, ale Sasuke ještě pořád setrvával na místě. Čekal, až máma začne Itachimu něco povídat, aby neslyšela, jak mu rozepíná zip u kalhot. Následně přejel jazykem po jeho údu přes látku trenek a bříšky prstů ho hladil po stehně.

,,Sasuke, co tam tak dlouho děláš?" zeptala se ho Mikoto po chvíli.

,,Nemůžu tu hůlku najít," vymluvil se mladší Uchiha.

Itachi, který měl se sebou co dělat, moc svému hlasu nevěřil, ale nejradši by mu odpověděl, že si ty hůlky popletl a hledá jinde než by měl. Zrychleně dýchal a cítil, že se mu po hořících tvářích rozlévá růžový květ slasti. To přece nemohl normální člověk vydržet... tvář si přikryl dlaněmi, aby si matka ničeho nevšimla. Protože v očích měl touhu, která začìnala nabírat nebezpečných rozměrů. ,,Tak kde to je..?" zavrčel a pod zlostný tón skryl to, co v hlase bylo díky Sasukeho jazyku. Svezl se pod stůl a s hlasitými nádechy upřel svoje onyxově černé panenky s jiskřičkami vášně na svého bratra.

,,Ještě chvíli mě zlob a slibuju že odplata tě nemine..." zašeptal a ukazováčkem mu přejel po rtech. Držel se, jen kvůli přítomnosti matky.

Sasuke se jen přidrzle zašklebil a nechal Itachiho prst zmizet ve svých ústech.

Mikoto zatím s tichým povzdechem začala uklízet špinavé nádobí do myčky.

,,Až tu hůlku najdete, Sherlokové, tak se běžte na chvíli trochu proběhnout ven, je tam krásně." Podívala se Mikoto z okna na podvečerní oblohu. Za les pomalinku zapadalo slunce zalité červenorůžovou září.

Starší Uchiha zavrčel a urychleně si upravil kalhoty. Nahnul se k bratrovi a kousnul ho do spodního rtu. ,,Hledej pejsku." Zvedl se a omluvmě se usmál na Mikoto. Jestli půjdou ven, tak ho přetrhne jak hada. ,,Dojdu nám pro mikiny." S těmi slovy zamířil ke schodům. Jestli s ním nebude alespoň chvíli sám, bude zralý na psychiatrii.

Sasuke sebral hůlku ze země, podal ji mámě a natěšený čekal na Itachiho u dveří.

,,Určitě jste byli celou dobu zavření doma u počítače," prohodila Mikoto směrem k Sasukemu. ,,Vzduch vám udělá dobře."

,,Náhodou, Itachi mě přihlásil do kurzů herectví," namítl Sasuke dotčeně.

,,To je moc zajímavé, broučku," opáčila Mikoto, ale bylo vidět, že je myšlenkami úplně někde jinde. Nejspíš má jiné starosti.

Sasuke si všiml, jak se mračí nad velikou žlutou skvrnou na ledničce. Její problémy by opravdu chtěl mít.

Itachi pomalu scházel ze schodů. Přes ruku měl přehozené mikiny a svazoval si tmavé vlasy do culíku. Stejně mu ty kratší padaly do mramorové tváře s modročernýma očima v barvě uhlíků. ,,Budeš něco potřebovat, abychom se vrátili včas?" Ptal se ještě matky.

,,Nene," odpověděla mu Mikoto nezúčastněně, evidentně ho ani neslyšela. Momentálně ji zajímala jen ta žlutá skvrna a hlavně to, jak ji dostane dolů.

Sasuke si vzal od Itachiho svou mikinu, oblékl si ji a vyšel ven ze dveří. Hned ho ovanul příjemný teplý vzduch začínajícího podzimu.

,,Kam půjdeme?" zeptal se po chvíli bratra.

,,Kamkoliv kde nebude matka." Odvětil Itachi s pohledem na jejich dům. Nakonev se rychlejším krokem vydali ven z města. Byl to kousek a cesta, olemovaná vysokými topoly, se vinula téměř rovně, bez zatáček. Jakmile za nimi ztichl městský hluk, přirazil Uchiha prudce svého mladšího bratra na stranu k jednonu ze štíhlých kmenů. ,,Provokatére." Přivřel uraženě oči.

,,Tobě se to nelíbilo?" zeptal se Sasuke předstíraně plačtivě. Následně sklopil pohled k zemi, jako by si uvědomoval svou vinu. S provinilým pohledem si začal hrát s Itachiho zipem u mikiny.

,,Tak mi to odpusť." Zamrkal na něj dlouhými řasy.

Itachi pootevřel rty, aby mu oponoval, ale místo toho jen očima přejížděl po jeho tváři. Byl neskutečně krásný a uvědomoval si to. Starší Uchiha se na něj nikdy nedokázal zlobit déle než dvě hodiny. Rty stiskl zase k sobě do úzké linky a o něco důrazněji se ho přitiskl ke stromu.

Sasuke na něj upřel svůj pohled. Čekal, co chce Itachi dělat dál. Doma vypadal dost naštvaně, čekal, že venku ho minimálně znásilní, ale zatím se docela ovládal... možná by měl na něj začít trochu víc dorážet... Zapřel se proto rukami o jeho hrudník a rty se téměř neznatatelně otřel o jeho krk.

Itachi zalapal po dechu... podle jeho reakce se dalo poznat, jak moc se celou dobu drží. Koleno vklínil mezi jeho nohy a opřel se tak o kmen, takže kdyby se Sasuke v čirém pomatení smyslů rozhodl vydráždit ho ještě víc svým útěkem, musel by se hodně snažit. Rukama mu sjel po těle až na boky, kde prsty zkoumal pásek, aniž by se ho pokoušel rozepínat. Současně se k němu naklonil a jazykem obkreslil linii jeho rtů.

A Sasuke skutečně útěk na oko plánoval. Nejdřív ale od sebe musel Itachiho dostat, proto předstíral, že ho chce políbil na odhalený krk, aby Itachi trochu poodstoupil.

Když se mu podařilo získat potřebný prostor, na nic nečekal a dal se na útěk. Na bratra ještě stačil zavolat: ,,Jestli mě chceš, tak si mě budeš muset chytit." Na chvíli se zastavil a vyplázl na něj jazyk, hned na to zmizel v nedalekém lese.

Za necelých deset minut nemohl pořádně popadnout dech, zastavil se proto za velkým dubem, aby se vydýchal. Docela ho zneklidňovalo, že Itachiho nikde nevidí.

Chvíli byly slyšet jen zvuky lesa.. šumění listů, zpěv ptáků a sem tam krůčky zajíce nebo vysoké... no, chvíle... asi deset minut. Pak ho bratrova ruka zezadu strhla stranou. Když se otočil, díval se přímo do pomněnkově modrých očí. ,,Zdravím, Sasuke..."

Tohle rozhodně nebyl jeho bratr.

,,Ty?! Co tady k sakru chceš?" Vytřeštil oči na povědomého blonďáka. Vůbec nechápal, jak se tady ocitl. On ho snad sleduje.

,,Víš, zlatíčko, já za tím lesem bydlím." Usmál se na děj Deidara zářivě.

,,Neříkej mi tak." Sasuke se vymanil z jeho sevření a opatrně začal couvat.

,,Snad se mě nebojíš?" Deidara naopak začal vzdálenost mezi nimi rychlými a jistými kroky zkracovat.

,,Nech mě bejt," pokusil se Sasuke o chabý odpor.

,,Ale notak." Deidara ho chytil za předloktí a přirazil ho ke kmenu statného dubu.

,,Co po mně do prdele chceš!?"

,,Pšššt, broučku, nebo ti ublížím, momentálně zažívám dost silnou sexuální... nedobrovolnou abstinenci."

,,To není můj problém," odsekl mu Uchiha naštvaně.

,,Ale mohl by být." Deidara ho chytil za vlasy a trhnul tak s jeho hlavou na stranu. Jeho pohled okamžitě sjel na tu dokonalou šíjí. Tolik se podobal svému bratrovi... ovšem až na tu nechutnou zbabělost, které se ovšem dalo dobře zneužívat.

,,Víš, že se na tebe pořád moc zlobím?" zeptal se Sasukeho pobaveně.

,,Proč?" Uchiha hlasitě polkl.

,,Protože tě Itachi šuká."

Sasukemu se ten jeho slovník vůbec nezamloval, ale nic neříkal, jen uhnul pohledem na stranu. Nechtěl se dívat do těch modrých, falešných očí.

,,Nezáviď," řekl nakonec posměšně a to byla pro Deidaru poslední kapka, povalil ho mezi spadané listí, ruku mu přiložil na ústa a do ucha mu výhružně zašeptal: ,,Ty bys asi rád druhý kolo, viď?" A s předstíranou něžností pohladil Sasukeho po andělské tvářičce.

Itachi ještě pořád Sasukeho hledal. Kde může být? V tohle lese rostou borovice... větve mají vysoko a kmeny tenké. Na ty se nedá vylézt ani se za ně schovat. Sem tam se tu objeví rozložitý listnáč... to bral za jedinou možnost. Domy tu nejsou... a pak... najednou mu pohled padl na prosluněnou mýtinu asi třista metrů po jeho pravé ruce... před očima se mu zatmělo a měl pocit, že všechny vnitřnosti má naruby. Na té loučce... viděl to tak živě. Viděl, jak se kouše do rtu a slastně přivírá oči... a nad ním leží ON! Proboha! Ta vzpomínka na sex s ním mu připomněla, v JAKÉM LESE je. Sem s Deidarou často chodili... pryč od dotěrných pohledů měšťáků... on tu blízko bydlel...! Itachi se opřel o strom a prudce se nadechl. ,,SASUKE!" vykřikl jeho jméno a doufal, že se ozve. Slyšel jen les... zrychlil se mu dech a udělalo se mu zle. Ne, proboha jen to ne.. doufal že si z něj jeho bratr dělá legraci, ale vždycky byl podezíravý... snažil se uklidnit. Deidara moc ven nechodí... skryl zděšení a potlačil paniku, která se ho začala zmocňovat. Ovládl se a rozumně začal prohledávat les.

Sasuke se zatím zoufale snažil ze sebe Deidaru setřást, ale ten jeho pokusům hravě odolával.

Najednou k nim ozvěna přinesla naléhavé volání Sasukeho jména, oboum přítomným bylo hned jasné, kdo to tak žalostně volá.

,,Aha, takže romantická procházka ve dvou?" zeptal se Deidara doslova nasraně. Neskutečně ho štvalo, že Itachi vzal svého pitomého bratra na JEJICH místo. Ten zmetek ho snad chce znesvětit se svým debilním přihlouplým bratříčkem? Při té představě se v něm začala vařit krev.

,,Pojď sem." Deidara chytil Sasukeho za paži a vlekl ho hluběji do lesa. Ten se mu snažil po celou cestu vysmeknout, ale vysledkem bylo, že jen každou chvíli zakopával a padal na zem.

Po chvíli se Deidara zastavil u nevelikého jezera.

,,Vidíš tu loďku?" zeptal se Uchihy.

,,Proč?" Podíval se na něj Sasuke s pohledem vyděšeného štěněte.

,,Nastup si."

Když Sasuke nešel, tak ho tam Deidara dostrkal. Následně se chopil vesel, mířil přesně do středu jezera.

,,Co chceš dělat?" Sasukemu se zrychlil dech, tahle situace se mu vůbec nelíbila.

,,Sklapni." Vrhl po něm Deidara opovržlivým pohledem. Ze dna loďky sebral dlouhé lano a i přes Sasukeho protesty, prošení a nadávání mu svázal ruce i nohy. V tu chvíli si Uchiha byl téměř jistý, že ho hodí do vody.

,,Neboj se, nejsem vrah," promluvil k němu blonďák s uchechtnutím, když mu došlo, jakým směrem se ubírají jeho myšlenky.

,,Tak co se mnou chceš dělat?" zeptal se ho Sasuke rezignovaně.

,,Budeme si hrát," odpověděl mu blonďák jednoduše.

,,Já už si nechci hrát." Sasuke si vzpoměl na tu nekonečnou chvíli, kdy spolu leželi na gauči, do očí mu to vhánělo slzy, které se snažil rychlým mrkáním zahnat.

,,Takhle si hrát nechci. Mám radši zkušenější, s tebou to byla otrava, šlo mi jen o pomstu, jinak mě nepřitahuješ," opáčil Deidara s pošklebkem.

,,Fajn, taky dávám přednost Itachimu před tebou," oplatil mu Sasukeho stejnou kartou.

,,Ale oba ho mít nemůžeme, srdíčko." Blonďák chytil Uchihu za vlasy a hlavu mu ponořil do vody, po chvíli ho nechal se nadechnout. ,,Tak, vzdáš se ho?"

Sasuke jen zavrtěl odmítavě hlavou, jak lapal po vzduchu, nebyl schopný mluvit.

,,Jak chceš." Deidara mu opět ponořil hlavu pod vodu.

,,Ty to vůbec nechápeš... i kdybych se Itachi vzdal, tak se k tobě nevrátí," namítl Sasuke s jistotou, ,,protože miluje mě." Věnoval blonďákovi vítězný pohled. ,,Čím víc mi budeš ubližovat, tím víc ho naštveš. Tímhle si ho nezískáš, naopak ho ztratíš."

,,Sklapni, kdo si tě prosí o tvoje rady?" zeptal se ho Deidara pohrdavě. ,,Teď se vzdálím, ty máš zatím čas do rána si to tu rozmyslet," řekl Sasukemu ještě předtím než mu vytáhl z kapsy mobil, aby napsal smsku jeho bratrovi, že si potřebují od sebe odpočinout, a aby řekl rodičům, že spí u kamaráda. Ještě si sundal šátek, který měl okolo krku, aby jím Sasukemu zavázal ústa, potom vyskočil z loďky a hravě doplaval ke břehu. Dával si při tom pozor, aby nenarazil nikde na Itachiho.

Až doma mu začalo docházet, jakou kravinu to udělal... tomuhle Itachi nikdy neuvěří, tak naivní není... ale kdyby to vyšlo... Sasuke je dost veliký srab na to, aby ho donutil se bratra vzdát, a pak by zase byli jen oni... On a Itachi.

Itachi po přečtení zprávy zavřel oči a hlasitě se nadechoval. Je v pořádku... asi na něj vyjížděl moc prudce... skoro se vydal domů, ale něco ho donutilo zprávu přečíst ještě jednou... ne, vážně... bez jediné pravopisné chyby... a to slovo 'kamarád' Sasuke vždycky zkracoval... snažil se vynadat si, jak moc paranoidní je, ale tak... pořád tu byl on... u koho jiného by mohl přesp... kroky staršího Uchihy nezamířily domů. Šel skoro po paměti. Přímou čarou k Deidarově obydlí na kraji lesa. Dorazil tam za půl hodiny. Bylo mu zle a strach jen těžko skrýval za svou kamennou maskou. Zazvonil a krátce se nadechl. Přejel si prsty po předloktích. Měl na sobě jenon mikinu a s blížícím se večerem bylo stále chladněji. Vítr si hrál s jeho hevranními vlasy, poházel mu černé pramínky po světlém obličeji. V temně modrých třpytících se očích se jen těžko skrývala úzkost. Ne z Deidary, toho se nebál. Měl strach o Sasukeho. A podezřívavost ho dohnala až sem.

Deidara tušil, kdo to je, proto si rozcuchal vlasy, vzal si na sebe jen tepláky a bílé tričko, aby to vypadalo, že ho Itachi vzbudil.

,,Itachi?" Snažil se znít překvapeně. ,,Tebe bych tu nečekal." Usmál se potěšeně, i když věděl, že kvůli němu určitě nepřišel.

,,Já sebe taky ne." Semkl pevně rty. ,,Přišel jsem se zeptat, jestlis neviděl Sasukeho..." Zachvěl se. Namlouval si sám, že to bylo ze zimy, ale spíš se ve skutečnosti otřásl nad svou vlastní myšlenkou, že Deidarovi sluší rozpuštěné vlasy, které mu jako zlatá stuha slunce spadaly přes ramena.

,,Cože? To jsi přišel jen kvůli tomu, aby ses mě zeptal na svýho debilního bratra?" zeptal se ho blonďák nevěřícně. Ve skutenčosti se mu nedivil, ale nesměl u něj vzbudit podezření.

Když viděl, že je odvedle poslouchá sousedka, zatáhl Itachiho dovnitř.

,,Sorry, ale nemusej o mně všichni hned všechno vědět," řekl s úšklebkem.

Itachi přivřel podezíravě oči. ,,Napsal mi, ale nevěřim mu... sice nemám důvod ale..." tlumeně si povzdychl, zády se opřel o o dveře a zaklonil hlavu. ,,Asi jsem paranoidní. Promiň, že rušim, mám o něj strach.."

,,Nerušíš... ty nikdy a to dobře víš," namítl blonďák. Posadil Itachiho na pohovku a sám si sednul těsně vedle něj. ,,Vypadáš nešťastně," podotkl a jen zlehka přejel bříšky prstů po Itachi tváří, vzápětí ale ruku stáhl. ,,Promiň, je tak těžký odolat, když tě vidím..." Vzápětí si za takovou větu toužil blonďák nafackovat, takhle přeci nikdy nemluví. Kdyby teď nenechal Sasukeho uprostřed jezera, choval by se jinak... stejně povrchně jako vždycky. Musí se proto začít tak chovat i teď, jinak by mu Itachi nemusel věřit.

,,Ale vlastně... co tvůj sexuální život se Sasukem? Pořád je to tak bídné?" zeptal se šeptem, hned na to se naklonil k Itachiho uchu a lehce po něm přejel jazykem.

Uchiha téměř současně zapřel dlaň o jeho hrudník a odtáhl ho od sebe, zároveň s tichým stenem mírně zaklonil hlavu. Deidara si až moc dobře pamatoval jeho slabiny. ,,Nech toho. V něco mu kde líp jak tobě." Zavrčel neuváženě. Nechtěl mu ubližovat. Hnad si to uvědomil. Jenže jeho myšlenky se soustřeďovaly na bratra. ,,Promiň..."

,,V pohodě, sexuální neuspokojení vyvolává podrážděnost." Prohábl si Deidara rukou ledabyle vlasy a jakoby omylem se dotkl rukou Itachiho stehna nebezpečně blízko jeho chlouby, vzápětí ale ruku stáhl zpět. Zase tak rychle na to jít nemusí.

Uchiha se kousnul do jazyka. Pořád stejně vychytralej. ,,Nejsem sexuálň..." Povzdychl si a směroval pohled někam mimo. ,,Co mám dělat?" Samozřejmě myslel zase na bratra. Pořád nedokázal té zprávě plně uvěřit.

,,Možná bych mu měl zavolat..." vyslovil myšlenku, která by při uskutečnění nedopadla nejlépe. Alespoň pro Deidaru.

,,Jesli jste se nějak rafli, tak ti to stejně nevezme, ale já jsem tu pro tebe..." zavrněl mu vtíravě do ouška a rukou mu zajel do klína, teď už ho bez maskování hladil po klíně.

,,MY - SE - NERAFLI." odpověděl mu Itachi s důrazem na každém slově a s tím posledním ho přes ruku praštil. Měl sám se sebou co dělat. Sasukeho miloval víc a dokonce ho i víc přitahoval, ale teď neměl srovnání. Navíc byl kvůli strachu o něj dost nesoustředěný. Ne, nesmí se mu poddat. Vážně nesmí. Sice byl díky Sasukemu dost sexuálně rozrušený, ale v tom případě jen a jen Sasuke mu mohl pomoct. I přes blonďákovy schopnosti.

,,Tak proč se o něj bojíš?" Dělal Deidara nechápavého, zatím neudělal téměř žádnou chybku. A Itachi určitě už dlouho odolávat nedokáže. Jemně ho chytil za ruku a položil ji na své srdce.

,,To, že tu teď se mnou jseš... promiň mi to, ale pochop, že se těžko ovládám." S těmi slovy se k němu naklonil a jazykem mu vjel mezi rty.

Sasuke se zatím snažil osvobodit z provazů, ale jak sebou tolik házel, málem se i s loďkou převrhl, proto toho rychle zanechal. Netoužil se utopit. Všiml si ale, že mu při tom vypadl mobil z kapsy. Pokusil se ho mírně uvolněnými prsty odemknout, ale nedařilo se.

Itachi sebou šokovně trhnul a snad na sekundu mu začal i neznatelně polibky oplácet ale hned na to se prudce odtáhl.

,,Jestli se tak neovládáš, budu muset odejít." Pohrozil mu krátce. V uvažování dospěl k názoru, že by bylo lepší zavolat. Vytáhnul mobil a snažil se soustředit na vyťukávání čísel a ignorovat roztomile nebezpečného blonďáka vedle sebe.

,,Ale, Itachi..." Deidara se škodolibě usmál a jazykem přejel Itachimu po šíjí. ,,Poddej se tomu. Neupírej si to, po čem tolik toužíš," sváděl ho jako ďábel nevinné duše.

Když Sasuke slyšel mobil vyzvánět, tím víc se snažil na něj prsty zpod provazu dosáhnout. Pomaličku se posouval po dně loďky k mobilu. Ukazováčkem přejel po jeho displeji, až se dostal k zelenému tlačítku. I když ale hovor přijal, nemohl mluvit, přes šátek to nedokázal.

Itachi trochu zpanikařil. Hned ze dvou důvodů. Ten první a důležitější byl, že na druhé straně telefonu bylo ticho. Druhý, že ho Deidarovy dotyku doháněly k šílenství.

Sasuke se snažil i přes šátek do mobilu něco zamumlat, ale šlo to špatně... zvlášť když si Deidara Itachiho pozornost uzurpoval pro sebe. Jazykem stále opečovával jeho krk a rukou ho hladil v klíně a po stehnech. Věděl, že dřív nebo později mu stejně podlehne.

,,Tolik si mi chyběl," zamumlal Uchihovi do ucha.

,,Dost..." zavrčel Itachi na Deidaru se slastným podtónem a vyskočil z pohovky. Snažil se soustředit na hovor... ,,Sasuke? Slyšíš mě?!" Nejspíš to nebylo milé, před Deidarou ukazovat starost o Sasukeho, ale Itachi trochu ztrácel kontrolu nad sebou samým.

Blonďák se ale dobře bavil, věděl, že se z toho Sasuke bez jeho pomoci nedostane a Itachi teď vypadal tak roztomile.

Sasuke vůbec nevěděl, co má dělat, nemohl mluvit a ruce měl pevně svázané, i když přes šátek volal Itachiho jméno, ve výsledku to vyznělo jen jako nějaké nesrozumitelné chrčení.

Itachi vypadal dost vyděšeně. Zavěsil mobil a zády opřen o stěnu se bezmocně svezl na zem. ,,Něco se mu stalo..." dodal úzkostně. V černývh očích mu tančily jikry, jako hvězdami posetá noční obloha, rty měl pootevřené a namáhvě se nadechoval.

,,Ale no tak, jen tě chce vyděsit," snažil se ho Deidara s falešností uklidňovat. Sednul si na zem k němu, ruku mu položil do klína a do ucha mu zašeptal: ,,Hlavně se uklidni." Rty ho jemně polaskal na krku a pokračoval až na klíční kost.

Sasukemu se zatím podařilo na mobilu dostat k nahrávání. Jediné, co mu alepodařilo natočit, bylo dno loďky a konec provazu, v dalších deseti minutách dokázal video poslat Itachimu.

Uchiha už se skoro poddal, ale zvuk mobilu ho dokonale probral. Neměl sílu odstrčit ho, ale pak uviděl dřevěná..prkna? Půda..? Ne, jsou zahnutá...

,,Loď!" zašeptal a prudce vstal.

,,Cože? Jaká loď?" V Deidarovi hrklo. Jak na to sakra mohl přijít!? Přece toho malýho blbečka pevně svázal.

Teď už Sasukemu nezbývalo nic jiného, než se odevzdat do rukou božích... nebo Itachiho? Prostě bude muset čekat, nic víc nezmůže...

,,Je v lodi. Nevím, jak se tam dostal. Kde je tady voda?" Itachi se snažil vrátit k racionálnímu myšlení. ,,Musím za ním, " rozhodl se okamžitě.

,,Tady není nikde voda," namítl Deidara s uchechtnutím, snažil se tak zachránít už tak dost zpackanou situaci.

,,Itachi, neblázni, tohle přece ještě nic neznamená..."

,,Já mám strach, chápeš?" Skoro hystericky to vykřikl. Byl vystresovaný na nejvyšší možnou míru. Dokonce se jemně chvěl. Rozčilením a zoufalstvím. Takhle vyděšený snad v životě nebyl. Otočil se ke dveřím.

Deidara už nevěděl, jak jinak ho tu udržet. Možná by ho měl nechat jít anebo... anebo mu všechno říct. Tohle byla ta největší kravina, jakou kdy snad mohl udělat. Takhle to dopadá, když si dopředu něco pečlivě nenaplánuje. Přece mu muselo být jasné, jak to dopadne.