Untouched 19

Omlouvám se, vím, že jsem psala, že ve čtvrtek bude další díl, ale pamatujete, jak mi moje sestra smazala na notebooku účet i s povídkami? Já jsem pak Untouched kopírovala z facebooku, protože na něm jsme to s Vitou psali, jenže jednu část jsme psali na trochu jiným chatu, kde jsem zapomněla nastavit, aby se ukládala historie, takže jsme přišli asi tak o 3 stránky a teď nadešla doba, kdy tu část potřebuju :D. Takže jsem ji musela dopsat. Je to asi posledních pár odstavců ke konci, určitě popchopíte, že to jsem vynechat opravdu nemohla :D

---

,,Ne, to je v pořádku..."

,,Dobře, tak vás tu asi nechám..." Hidan se na Sasukeho povzbudivě usmál a odešel z chodby. Před Sasukem stál o něco vyšší, černovlasý kluk, ale v obličeji vypadal jako chlapec. Krátké a rozcuchané vlasy mu krásně seděly k očím.

,,Ahoj, já..." Chvíli tam postával, jako by nevěděl, co říct. Pak si 'najednou' vzpomněl, či spíš se probral.

,,Jsem Obito. Omlouvám se za vyrušení." Takže neni hlupák... ,,Ale musel jsem sem zajít. Mám pocit, že ti toho dost dlužím. Měl bys zítra čas zajít třeba na kafe? Je toho hodně..."

,,Vůbec nevím, kdo jsi, takže s tebou ani nikam nepůjdu," opáčil Sasuke odměřeně. Něco uvnitř mu říkalo, aby se od něj raději držel dál. Nepochyboval o tom, že je ten člověk v nějakém spojení s Itachim. A všichni, kteří se motají okolo Itachiho, jsou značně nebezpeční. Jenom když si vzpomněl na Deidaru, naskočila mu husina a zvedl se mu žaludek.

,,Ale my spolu už jednou mluvili... přes telefon. Asi.... dost sem toho zkazil." Mluvil tiše a narozdíl od Itachiho, který to měl ve zvyku, se nesnažil zakrývat zvláštní úzkostlivý podtón v hlase.

,,Aha. Tak teď už je mi to jasný, ale dnes s tebou nechci zase mluvit já," procedil Uchiha skrz zuby. Pořád ho dost ranilo, že ho Itachi podvedl... zase. Kdyby se tak nechoval, asi by nikdy nesváděl Hidana. To s Deidarou mu dost ublížilo a tenhle Obito to podělal úplně... vlastně oni za to ani nemohli, to Itachi sám. Kdyby přece nechtěl, tak to nedělá.

,,Je to důležité... a jestli je problém jít se mnou někam ven, tak můžu přijít sem, když tu žije tvůj přítel... to by mělo být v pohodě, ne?" Vypadal starostlivě. V několika ohledech se Sasukeho bratrovi podobal. Ale neměl tu tvrdou masku, jako Itachi. Tak silnou ji neměl zatím nikdo, koho poznal. Ale to staršímu Uchihovi na konto moc kladných bodů nenahrávalo... bylo to tak nějak spíš naopak. Sem tam to všechno ta neprůhlednost jeho pocitů dost komplikovala.

,,Ne, to ne. Nechci, aby cokoliv věděl o mně a Itachim. Ale uvědom si, že ať řekneš cokoliv, já už se k Itachimu nevrátím. Za nic na světě. Pořád ti to za to stojí?" zeptal se Sasuke podezíravě. Vůbec s ním nechtěl mluvit a snažil se z toho všemožně vykroutit.

,,Ano. Pořád, protože... no protože sem to posral." Nejdřív váhal, ale pak to řekl na plnou pusu a upřímně. Byl svým způsobem ještě dítě, zkrátka co na srdci, to na jazyku. ,,Je to doopravdy důležité. A u toho rozhovoru tvůj přítel být nemusí. Stačí, když zajdu sem a on bude doma, jestli se tak budeš cítit líp..."

,,Ty? To jste si posrali s Itachim spolu. Já nikomu hračku dělat nebudu." Při těch slovech se musel Sasuke usmát, před chvíli dovolil Hidanovi, aby si s ním hrál naprosto svobodně a podlé své vůle. Jenže Itachi si hrál s jeho city a to je úplně něco jiného.

,,Tak dobře, někdy si o tom promluvíme. Když je to tak důležité," souhlasil nakonec, ale to, že ho to otravuje, dal Obitovi pocítit na každém vyřčeném slově.

,,Děkuju... Čím dřív, tím líp. Mohu se stavit zítra před polednem? Nezdržím tě dlouho..." Vypadal spokojeně a nebylo divu. Sasuke totiž až doteď vůbec nepůsobil tak, že by ho vyslechl a Obito měl nejspíš správný pocit, že by ho nejradši vykopl ze dveří a ještě by se s potěšením díval, jak svůj nádherný let okloukem k zemi zakončil tváří v tvář gravitaci a to doslova.

,,Fajn. Tak nashle." Sasuke byl rád, že ho měl z krku. Vážně ho to otravovalo. Chtěl být teď jen s Hidanem. Potřeboval obejmout... zase to všechno bylo zpět, ta bolest, kterou mu Itachi způsobil.

Obito spokojeně přikývl a ze dveří radši rychle vycouval. V brance se ale minul s mladou ženou a trochu překvapeně sebou cukl. Těžko říct, co se domníval, ale každopádně si to radši nechal pro sebe.

Sasuke ji vůbec nepostřehl, zavřel za Obitem dveře a vrátil se k Hidanovi. Sednul si mu na klín a dožadoval se pozornosti jako nějaké malé dítě.

Světlovlasý se usmál a sklonil se k němu, ale jakmile tak učinil, zase ho přerušil zvonek.

,,DOPRDELE UŽ!" Vyskočil rozhořčeně na nohy. Pak se na Sasukeho provinile zadíval, jako by se dopustil zločinu.

,,Promiň že řvu, ale tohle je neskutečný..."

,,Pšššt, tak tam nechoďte," poradil mu Sasuke zlotřile. Potom mu přiložil ukazováček na rty, aby se ztišil a následně ho políbil na poodhalený krk. Když budou maximálně zticha, tak ten dotyčný určitě odejde.

,,Miláčku, to možná bude kvůli tvojí roli, ale..." Chvíli počkal, než doznělo druhé drnčení zvonku. ,,Ale my to zvládneme, že jo?" Ušklíbl se na něj Hidan a dlaní mu přejel po tváři.

,,Achych," povzdechl si Sasuke tiše a slezl z Hidanova klínu. Teď nechtěl probírat svoji roli, chtěl se mazlit a to hodně... Doopravdy si připadal jako malé dítě, pořád po všech vyžadoval tolik pozornosti.

,,Vážně to nemusíš dělat, ani tam nic neřikáš... nic moc...." Pozvedl Hidan jedno obočí a trochu zkoumavě ho přejel pohledem. Byl to ten styl pozorování, při kterém naskakovala příjemná husí kůže.

,,Zahraju ti přítele hlavní postavy, hm?"

,,Tak jo." Usmál se na něj Sasuke vděčně a jemně ho políbil. Vzápětí se od něj ale odtáhl, aby mohl jít otevřít. Čím dřív začnou, tím dřív také skončí.

Zadržela ho ale Hidanova ruka, která ho chytila a stiskla za zápěstí. Pak ho stáhl k sobě a dlouze se na něj zadíval.

,,Ne-e... říkals že to zvládneme spolu... a možná si to pro dnešní zkoušku trochu upravíme..." Rty se mu zvlnily do zlomyslného úsměvu.

,,Tak to se mi líbí ještě víc," opáčil Sasuke spokojeně a obkročmo si sedl Hidanovi na klín. ,,A jak konkrétně to teda má vypadat?" zeptal se se zájmem. Sice pochyboval, že do té scénky patří řetěz a obojek, ale i tak ho to zajímalo a těšil se.

Světlovlasý ho jakoby byl panenka chytil kolem pasu a odhodil na gauč.

,,Tak dobře. Natáčení vypadá asi tak, že první záběr je na vás, jak se mazlíte. No, pak tam vlítne ta holka, on od tebe odlítne, jak se lekne a ty se zapřeš o lokty a budeš sledovat, jak se hádaj. Pak na tebe zaječí, kdo jako seš a co si myslíš že děláš. Ty vstaneš, před ní si oblíkneš kalhoty, dojdeš k ní a podáš jí ruku. Pak řekneš jméno a dodáš, že máš pocit, žes tu s nim spal. Ona na něj začne řvát, ty si zatim posbíráš věci, projdeš mezi nima se slovy, že už asi zmizíš a odkráčíš si ke dveřím." Hidan se nadechl po sáhodlouhém monologu. ,,Jednoduchý, ne?"

,,C-cože?" Sasuke ho sledoval s tikem v oku. ,,To jako, že se tam budu producírovat nahej?" Vytřeštil na Hidana oči. Aspoň to tak z jeho vyprávění pochopil. Nedokázal si představit, že by ho kdokoliv viděl tak, jak ho pánbůh stvořil.

,,Ne, to už zvládnou kamery." Zasmál se Hidan jeho starostlivosti. Bylo to... přinejmenším roztomilé.

Sasukemu se viditelně ulevilo.

,,A to je všechno? Nic víc dělat nemusím?" zeptal se Sasuke nadšeně. Tak krátkou scénu ani ve snu nečekal. Zatím tedy neměl nic proti.

,,Ano, to je všechno. Jenom se trochu obávám..." Přivřel oči a zkoumavě si ho prohlédl, jako by o něčem přemýšlel. ,,Jenom se u tebe trochu obávám tý postelovky... většinou je dělaj zkušenější herci."

,,C- ...Cože? To jako, že to tam bude detailnější?" Upřel na něj Sasuke vyděšený pohled. Čekal tak maximálně záběr na to, jak tam spolu leží v posteli a tečka, konec.

,,Sasuke, postelovky jsou i horší, mazlení neni tak těžký. Ale režisér chce detailní záběry na obličeje. A toho se právě trochu bojim."

,,No víc se toho rozhodně bojím já," namítl Uchiha pořád ještě šokovaně. Už viděl, jak se celý třese a těká očima ze strany na stranu. A podle toho, co říkal Hidan, tak ta postava bude zřejmě jeho pravý opak. On sám by se v takové situaci zachoval úplně jinak, pokud by se ovšem nepropadl hanbou.

,,Klid. Já ti věřim..." Pohladil ho Hidan jemně po tváři. ,,Zkusíme si to, hm?"

,,Tak jo..." Sasuke na něj upřel svůj tázavý pohled. Nevěděl, jak přesně chce Hidan začít.

,,No tak! Uvidíš, ještě si to užiješ, sou tam fajn lidi. Takže, pamatuješ si ještě, jak ta scénka začíná? Tak na to pudem až později. Teď zkusíme jenom řikat ty věty, zatim to nemusíš hrát, stačí recitovat, ano?" Hidan tu první scénku nechával na konec kvůli tomu, že byla co se týče hereckého výkonu nejnáročnější a taky nejspíš... věděl co dělá.

,,Jo, pamatuju." Přikývl Sasuke na souhlas. Paměť mu kupodivu i ve stresových chvilkách fungovala dobře. Byl na to zvyklý ze školy.

,,Dobře. Takže tvůj text není nijak obsáhlý, jenom pár vět... jo tady." Usmál se Hidan vítězoslavně, když v tlustém scénáři našel žádanou pasáž.

,,Jmenuješ se Andy. Příšerný jméno, ale ten kdo psal tu knihu snad věděl, co dělá. Ty říkáš jenom jméno a to že máš pocit, žes s nim spal. Toť vše. Můžeš si to uzpůsobit k obrazu svému, kdybys moc vybočil z hlavní myšlenky, tak tě vrátim do kolejí." Usmál se na něj povzbudivě.

,,Tak to zkus." Sednul si a Sasukeho si stáhl k sobě na klín. Do rukou mu dal jenom ten krátký text. Byl to moderní film a výrazy byly psané tak, jako by je mluvil dnešní člověk. Naštěstí.

,,Tak jo." Sasuke se podíval na text a pomalu začínal rudnout jako čerstvě utržené rajčátko. Sám text o sobě nebyl takový, že by se u něj člověk běžně červenal, ale když si Sasuke představil ty scénky, jeho hormony to opravdu nezvládaly.

,,Ahoj, já jsem Andy," řekl Sasuke naprosto bez emocí. Ruka, ve které svíral text, se mu třásla. ,,A mám pocit, že jsem spal s tvým přítelem," odmlel rychle druhou větu, a pak schoval hlavu do Hidanovi košile, protože si vážně připadal trapně jak před ním, tak před sebou samotným.

Hidan se usmál a políbil ho do vlasů.

,,Podívej..." Ukázal mu text.

,,Andy. A nejspíš jsem tu spal s tvým přítelem." Dodal jako by nic a konec věty zvedl do decentní otázky.

,,Není na tom nic. Tohle je samo o sobě dost neškodné, já byl nucený za svou kariéru řikat horší kraviny." Zazubil se na něj vesele.

,,Fajn." Sasuke se zhluboka nadechl. Potom to chtěl znovu zkusit, ale na chvíli ztratil hlas. Tohle vážně nemůže vyjít. Nešlo mu to už před Hidanem samotným, co teprve před těmi dalšími? Nechtěl se vidět.

,,Andy," začal najednou znovu, když našel ztracený hlas. Ale znělo to dost divně a nuceně. ,,Andy." Zkusil to znovu z trochou nadnesenosti, ale pořád to nebylo ono. ,,Andy." Ani do třetice to neznělo tak, jak to nejspíš vyznít mělo, ale nebylo to tak tragické jako na začátku. ,,A nejspíš jsem tu spal s tvým klukem," doda tónem hlasu, jako by o tom sám pochyboval. ,,A nejspíš jsem tu spal s tvým klukem," zopakoval tu samou větu s tím rozdílem, že teď to znělo, jako by toho litoval.

Hidan ho jen jemně pohladil po tváři a čekal, až se v tom Sasuke sám najde.

Ten ale vypadal dost zmateně, vůbec netušil, jak se do té role vžít. Andy mu charakterově vůbec neodpovídal, přesto se s ním musí nějak sladit. Nechtěl Hidana zklamat.

,,Tak jo, znovu," řekl s hlubokým nádechem a spustil: ,,Ahoj, A-..." najednou se zasekl, prostě dál nemohl. Hlas se mu třásl a nevěděl, jak tomu zabránit.

,,Klidně si na chvíli odpočiň. Vydechni si." Hidan tušil, že to nepůjde hned. Nezlobil se, chtěl jen, aby se Sasuke uvolnil, věděl, že pak to zvládne.

,,Ne! Zvládnu to!" namítl Sasuke tvrdě. Chtěl to mít už za sebou, nepotřeboval si oddechnout. Prostě si jen musí připomenout nějakou situaci ze svého života. Jakou ale? Copak se někdy choval tak nadřazeně a nad věcí? Pokud ano, tak si na to nevzpomínal. Bude si tu situaci tedy muset vymyslet... Tak si třeba představí, že Itachi chodí s Deidarou, když nad tím tak přemýšlel, tak to možná ani nemusí být pouze představa, třeba se k němu Itachi už vrátil. A ten odporný blonďák Itachiho nachytá v posteli s ním. Sasuke by musel být hodně veliký blázen, aby po tom všem vlezl s Itachim do postele, ale dejme tomu... přeci jen... k němu pořád něco cítí. Nemohl se toho zbavit a vzpomínky mu jen naháněly slzy do očí. Jenže teď na to nemysí myslet! Musí se jen představit tu situaci. Deidara pochopitelně začne křičet, až je nachytá, stejně jako ta dívka v tom filmu a teď nastane ta chvíle, kdy by měl on zůstat nad věcí a říct: ,,Ahoj, Andy, těší mě, že tě poznávám a nejspíš jsem spal s tvým klukem," zněl tak sebejistě a povýšeně, že to muselo Hidana při nejmenším překvapit.

Ten nebyl schopný slov. Nečekal, že po tom, co tu Sasuke předvedl, to zvládne bez sebemenší chybičky.

,,Výborně," pochválil ho a něžně ho pohladil po tváři. Byl z toho náhlého zvratu ještě pořád v šoku.

,,Nezkazil jsem to?" zeptal se Sasuke trochu pochybovačně.

,,Ne, byl jsi úžasný," vydechl Hidan spokojeně.

,,A teď už půjdeme dělat něco jinýho, hm?" Zamrkal na něj Sasuke prosebně. V ten moment byl povalen Hidanem na pohovku a jeho rty se přisály k bělostnému krku.

***

Sasuke se ráno probudil jako první v Hidanově těsném objetí. Opatrně se vysvobodil z jeho sevření tak, aby ho nevzbudil a očima začal po místnosti hledat své oblečení. Naštěstí po chvíli našel kalhoty i triko. Nic víc na tu hloupou schůzku s Obitem nepotřeboval... možná zbraň, protože ten magor vypadal dost nebezpečně a umanutě.

Stihl si jen tak tak dopnout zip u kalhot a už slyšel zvonek. Neměl sebemenší pochybnosti o tom, kdo stojí za dveřmi. S velikým sebezapřením se proto vydal otevřít.

Obito už nervózně přešlapoval z místa na místo. Nevypadal moc klidně. Možná je to vážně psychopat, který potřebuje jen nějakou tu oběť, aby ukojil své zvrhlé choutky. Takovou myšlenku naštěstí Sasuke rychle zahnal.

,,Jsem rád, že mě chceš vyslechnout. Mohli bychom jít třeba někam na kafe a probrat to." Potrbal se Obito nervózně ve vlasech.

,,Nechci tě vyslechnout, jen nemám asi moc na výběr a radši se půjdeme někam projít." Možná si teď Sasuke sám na sebe upletl bič, ale nechtěl se s takovým magorem ukazovat na veřejnosti, ještě by někde mohli narazit na Itachiho a to si opravdu nepřál.

,,Dobře, jak si přiješ." Obito nebyl proti, alespoň budou mít víc klidu.

Jakmile se ocitli na trochu odlehlejší cestě, rozmluvil se: ,,Vím, co si myslíš. Ale já vážně s Itachim nikdy nic neměl. Nepopírám, že jsem nechtěl, ale z jeho strany jsem se zájmu nedočkal," začal Obito opatrně.

,,A to čekáš, že tomu budu věřit? Určitě tě poslal Itachi," namítl Sasuke mrzutě.

,,Ne, tak to není. Itachi vůbec neví, že jsem tady. Přišel jsem za tebou z vlastní vůle, protože nechci, aby kvůli mně Itachi trpěl, hodně mi pomohl. Asi to nevíš, ale jsme tak trochu... eh... bratránci." Opět si nervozitou prohrábl vlasy.

,,C-cože?" Tenhle magor, že je jeho bratranec? Tomu Sasuke nechtěl věřít. Když se ale podíval na černé vlasy a oči, smířlivě si povzdechl. Možná že přeci...

,,Víš, mám trochu problémy ve škole a Itachi mi s tím dost pomohl. Jen mě doučoval a já si od toho sliboval asi trochu víc. On je fakt tak dokonalej, že se do něj člověk lehko zamiluje," řekl Obito s pohledem upřeným do dálky, pak se na chvíli odmlčel.

,,Tse... prej dokonalej," odfrkl si Sasuke s nádechem ironie, ale věděl, o čem Obito mluví. Itachi má vážně geniální schopnost, do něj se totiž zamiluje snad naprosto každý.

,,Dokonce jsem mu i naznačil, že... no však víš. Jenže on mě odmítl, řekl, že už někoho miluje a nikoho jinýho nechce. Myslím, že mluvil o tobě." Obito vypadal smutně, když to říkal, ale pořád pro něj Itachi hodně znamenal a přál si jeho štěstí.

,,A jak víš, že mluvil o mně? Mohl mluvit i... o někom jiným." Sasuke nechtěl hned začínat o Deidarovi.

,,Nemyslím si, protože o tobě, jako o bratrovi, mluvil dost často. Dokonce i blbej by poznal, že pro něj hodně znamenáš. Miluje tě a teď před tebou utíká..."

,,C-cože?" Jak utíká? To Sasuke úplně nepochopil.

,,Do Afriky jako dobrovolný lékař. Trochu jsme se kvůli tomu pohádali, protože je to pro něj skvělá příležitost a on tam ze začátku nechtěl... kvůli tobě. Proto jsem mu taky volal, abych se mu omluvil, ale vyděsilo mě, žes ten hovor přijmul ty. Zazmatkoval jsem," snažil se Obito napravit situaci. Sasuke ho ale ke konci už vůbec neposlouchal. Ten hovor ho najednou vůbec nezajímal. Soustředil se jen na to, že Itachi bude v Africe... a kvůli němu, protože ho opustil kvůli debilnímu hovoru, který nic neznamenal. Opět udělal unáhlený závěr... zase mu křivdil. Ne že by mu v té situaci s Deidarou křivdil úplně, ale i to mělo své logické odůvodnění.

,,Kde je Itachi teď?" zeptal se s nadějí Obita, že ještě neodletěl.

,,Teď už bude nejspíš na letišti, za chvíli mu letí letadlo," informoval ho Obito stručně.

,,J-já musím za ním..." řekl Sasuke zmateně a běžel rychle pryč, skoro to vypadalo, že se chystá na letiště doběhnout... a taky že ano. Znal hodně zkratek a věděl, která cesta bude nejkratší. Kdyby měl jet metrem nebo taxíkem, přes hustou dopravu by tam byl nejdřív tak za dvě hodiny. Takhle by to mohl stihnout možná i třikrát tak rychleji. Prostě jen běžel trasou, kterou tam měl být za chvíli. Úplně ignoroval semafory i auta, která troubila a ve zmatku před ním zastavovala, když jim bez rozmyslu vletěl do cesty.

Jakmile se mu podařilo dorazit na letiště překvapivě bez jediného úrazu nebo újmě na zdraví, začal se rozhlížet po Itachim. V takovém množství lidí ale neměl sebemenší šanci ho najít. Ptal se lidí, jestli ho někde neviděli, ale ti buď kroutili odmítavě hlavou, anebo ho úplně ignorovali.

Naštěstí se nad ním smiloval jeden ze zaměstnanců letiště a zeptal se ho, kam ta osoba, kterou hledá, letí a podle toho ho nasměroval na skupinu lidí, která čekala na ten samý let.

Sasuke si nejdřív ten chumel lidí zoufale prohlížel, ale když spatřil mužskou postavu s dlouhými černými vlasy sepnutými v culíku, nadšeně se k němu rozběhl a ze zadu ho pevně objal. Hned na to ale uslyšel naštvaný hlas, který se rozhodně nepodobal Itachimu. Rychle se proto omluvil, že si ho s někým spletl a raději se vzdálil.

,,Itachi, kde jsi?" zašeptal zhrouceně a v beznaději se svezl na jednu z laviček.

Za chvíli okolo něj prošla další skupina lidí čekající na ten samý let, podle toho, o čem mluvili, vypadali na lékaře. Sasuke na jednou ožil, to totiž znamenalo, že mezi nimi bude i Itachi. Chvíli si ty osoby prohlížel, když vtom spatřil černovlasou dívku zavěšenou do mužského ramene. Ten muž vypadal stejně jako Itachi, opět ho viděl jen ze zadu a mohl se tak znovu splést, ale musí to zkusit. Co když je to tentokrát doopravdy on? Váhavým krokem k němu došel a s nadějí tak malinkou, že by ji ani pod mikroskopem nenašli, řekl: ,,Itachi?" Jakmile to jméno vyslovil, dostalo se mu pronikavého pohledu černých panenek.

,,Sasuke? Co tady děláš?" zeptal se ho zmateně. Jeho by tu opravdu nečekal. Myslel si, že je s Hidanem.

,,Hledám tě. Prosím dej mi šanci s tebou mluvit." Vypadalo to, že si tam Sasuke každou chvíli klekně na kolena.

Itachi pár vteřinek přemýšlel, pak ho ale vzal za ruku a odtáhl ho na pánské záchody, na kterých překvapivě nikdo v ten moment nebyl.

,,Obito mi všechno vysvětlil. Mrzí mě, že jsem utekl, ale byl jsem naštvanej," řekl Sasuke to první, co mu přišlo na jazyk a na srdce.

Itachi na to nic neřekl, jen se otočil směrem k zrcadlu opřel se o okraj omývadla a vypadalo to, že přemýšlí.

,,Prosím... neopouštěj mě," dodal Sasuke plačtivě, když Itachi nic neříkal.

,,Máš přeci Hidana," promluvil starší najednou chladným tónem hlasu.

,,Nešel jsem za ním záměrně! Náhodou jsme se potkali, když... když jsem odešel. Mám ho rád, záleží mi na něm, ale tebe... miluju." Tak rád by se ho dotkl, přitiskl se k němu, ale bál se. Bál se, že už ho Itachi nebude chtít.

Ten se na něj po chvíli otočil, pozvolna k němu přišel a dlaně si opřel o zeď těsně vedle jeho hlavy, uvěznil ho tak mezi zdí a svým tělem.

Chvíli na sebe jen hleděli, než se k němu Itachi naklonil a jazykem mu prudce vjel mezi rty.

Sasuke na vteřinku zmateně vykulil oči, vzápětí mu ale žádostivý polibek začal oplácet. Objal ho okolo krku a dychtivě se k němu přitiskl. Nemohl uvěřit, že jsou zase spolu, už v to ani nedoufal. Tiskl ho k sobě a po tvářích se mu kutálely slzičky štěstí.