Pod svícnem největší tma II - 4.kapitola

Sice si to podle mě vůbec nezasloužíte, ale abych sem vůbec měla co dávat, smiluji se. :D

Dneska trochu oddech, ale dozvíme se víc o plánech Itachiho skupiny.

---

Dveře cely se s hlasitým vrzáním otevřely a dvě muži v uniformách vyvedli vězně ven. Nesnášel tohle oblečení. Sice si nikdy nepotrpěl na módu, ale křiklavě oranžová barva a k tomu ten příšerný materiál… Co by jen dal za svoje vlastní pohodlné oblečení a čokoládovou tyčinku, když už nemohl ani cigaretu denně. Ale šel bez námitek. Na zápěstí i kotnících pouta. Připadalo mu, že mají spíše symbolický význam. Co by to byl za zločince, kdyby se nedokázal dostat z obyčejných želízek? Navíc trénoval i trochu jinak. Měl prostě rád takové ty hry s pouty, bolestí a… Při té myšlence si musel vybavit tu noc. Ale utnul to dřív, než se dostal příliš daleko. Potřeboval se teď soustředit.

Ozbrojenci ho vedli ponurou šedou chodbou, lemovanou celami s nejrůznějším počtem nájemníků. Možná že ho vedou zase na jídlo, ale tenhle směr neznal.

Podle zvuku, který se ozýval zpoza dveří, poznal, že jsou tam sprchy. Několik různých hlasů a proud vody. Ještě nějaké další, ale tím se nezabýval. Strčili ho dovnitř. Tam už byla oddělená místnost, kam si odložil oblečení. Neochotně se svlékl, pohledem ani nezavadil o hygienické potřeby. Nehodlal riskovat nějakou nemoc a třeba i omylem s někým sdílet něco takového, za to nestojí ta trocha čistoty. Beztak se odsud nedostane a za pár dní už bude vzhled to poslední, o co se bude starat. Nejspíš použijí jed, aby to šlo rychle. Lepší než elektrické křeslo. Při tom si mimochodem pomyslel, že i beztak jeho vlasy vypadají jako po zásahu blesku.

Když zase vyšel ven, na nikoho se nepodíval. Soustřědě sledoval bílo-šedé kachličky pod svýma nohama i na zdech. Téměř v tu samou chvíli hlasy ustaly a chvíli se ozývalo jen několikanásobné tříštění vody. Věděl, co to znamená. Úplně vnímal všechno to napětí, které spolu s párou vířilo vzduchem. Vzpomněl si, co mu jednou někdo říkal. Že na takových místech jako byly věznice nebo bojiště nebyla jiná možnost, jak vyřešit chuť si trochu užít, než se svými společníky. Na podobném principu pracovala heiarchie věznice. Čím slabší jedinec, tím větší šance, že si ho někdo vyhlédne jako kořist. Proto někteří vítali trest smrti jako vysvobození, i když právě ti slabší byli často odsouzeni jen k několika letům nepodmíněně. Mnozí raději při nejbližší příležitosti spáchali sebevraždu. A tak to bylo s každým novým kouskem. Tohle "zboží" bylo silně nedostatkové. Prostě to tu bylo jako v bordelu. Když jste chtěli někoho "neopotřebovaného", museli jste si připlatit. Sasuke znal ten pocit, jaké to je, brát si někoho jako první. Teď už ano.

Byly tu celkem dvě řady sprch podél zdí, skoro u každé někdo byl. Zaplul na nejbližší volné místo a zapnul sprchu. ,,Problém?" Otočil se na svého "souseda" s dost výmluvným znuděným výrazem, plným téměř samozřejmého sebevědomí.

,,Moc si nevyskakuj, chlapečku," pronesl muž středního věku s úšklebkem. ,,Můžeš tady snadno přijít k úrazu."

,,Jo, to jo. A co jako?" Postřehl, že hovor se opět rozproudil. To je dobře, aspoň si toho nikdo nebude tolik všímat. Ale úplně vnímal všechny ty hladové pohledy, jak zkoumaly každý kousek jeho těla. Zvedl hlavu, zavřel oči a nechal si pramínky stékat po obličeji. Sice bude mít mokré vlasy, ale na tom nezáleželo. Ať si je namočil jak chtěl, vždycky mu tak odstávaly. Prý to vypadalo roztomile.

,,Takže ty seš ten boss, co má chcípnout?" Zase ten hlas. Muž se rukou opřel o zeď těsně vedle něj. ,,Takovejch tady moc nemíváme. Musíš bejt fakt něco."

,,Nezájem, jasný?" protáhl znuděně. ,,Běž si najít někoho jinýho, komu bys ho tam mohl strčit a mě z toho vynech." Ozvalo se několikeré škodolibé uchechtnutí.

Jeho protivník se jen zašklebil a naklonil se k němu tak, že cítil jeho dech. Páchl po cibuli a zkaženém sýru. Bylo to více než odporné. K tomu zarostlá tvář a několik chybějících zubů. Hnědé oči byly zakalené alkoholem a cigaretami, bylo v nich to cosi, co člověka nutí zrychlit krok. ,,Tebe si budu pamatovat," zavrčel.

,,V to jsem doufal." Znechuceně ho odstrčil a už mu nevěnoval pozornost, vnímal jen horkou vodu, která uvolňovala dlouho nahromaděný stres. To mu přineslo další vzpomínku. Tehdy, když za ním přišel do koupelny, aby se ujistil v tom, že je opravdu ten, koho dlouho hledají. Cítil jeho rty na svém těle, jak zlehka klouzaly po bělostné kůži a občas na ní majetnicky udělaly značku… Sasuke ho nechal. Věděl, že by po jakkoliv intenzivní provokaci tohle neudělal. Nenarušil by ten tolik typický klid, kvůli kterému po něm Sasuke tolik toužil. Vždycky měl rád hry a to všeho druhu. Takhle to bylo navíc mnohem zábavnější, než pořád jenom předstírat. Hrát si na hodného kluka, co prostě jen tráví noci s kamarády po barech. Chtěl mu odhalit, že je něco víc než jen to. Tak to všechno v podstatě začalo.

Byl čas oběda. Stovky, možná tisíce lidí se tísnili v jediné jídelně. Ochranky tu moc nebylo. Jen pár mužů v rohu si vychutnávala svůj oběd nebo postávali v rozích. Byla tu řada stolů s lavicemi, aby se sem vešlo co nejvíc vězňů. Jídlo tady za nic nestálo. Jen nějaká žluto-hnědá břečka, co si říkala krupicová kaše nebo tak něco. Přímo se to topilo v rozpuštěném másle. Chuť byla spíše slaná než sladká. Ke konzumaci bylo vhodné spíše brčko než lžíce. K tomu čaj. Nejspíš instantní. Ale ty měl Sasuke poměrně rád, v podstatě na nich vyrůstal. Vždycky v nich byla chuť citrónu trochu výraznější a měly svoji specifickou vůni. Tenhle byla spíš obarvená voda bez cukru, citrónu nebo něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo ovoce. V tomhle smyslu se těšil na svoje poslední jídlo. To si bude moct říct o cokoliv, stejně tak i pití. Hmm… Možná rybu a hranolky, pak nějaký ten dezert a kafe, třeba by mu dovolili i nějaký alkohol. Panák na uklidnění, aby tolik nevnímal ten stres ze smrti a jed mohl rychleji proudit. Silně o tom pochyboval. Tak vysoké nároky se tu neplnily.

Posadil se k jednomu z mála relativně volných stolů a lžící dělal v kaši cestičky, jako by ho to děsně zajímalo. Spirály, čáry a chaotické obrazce. Pár písmen, které pak smazal. Přesně k tomuhle se to jídlo hodilo. Kdyby měl dost času na usušení, možná by z toho šel udělat i papír.

,,Tak Sasuke, jo?"
,,Hmm?" Ohlédl se po hlase. Byl to kluk, jen o něco starší než on sám. Šedo-bílé vlasy měl nejspíš nabarvené a stažené do culíku. Na nose mu seděly brýle. Vypadal sympaticky, avšak s nádechem čehosi, co zkušeného pozorovatele nutilo dávat si dobrý pozor a hlídat si záda. ,,A ty seš kdo?"

,,Kabuto," představil se a sedl si vedle něj. Chvíli bylo ticho, které pak prolomil šedovlasý. ,,Chtěl by ses odsud dostat?"

,,Ne díky. Nemám zájem."

,,Ale to bys měl. Aspoň to zkus. Stejně už si nemůžeš zhoršit trest."

,,Říkal jsem…" Přerušil ho už dobře známý hlas. Někdo ho zezadu chytil za oblečení a donutil ho vstát.

,,Dlouho sme se neviděli, chlapečku."

,,Tyhle věci si odpusť, šmejde." Poslední slovo Sasuke skoro zasyčel.

,,Hele, jestlipak to není ten Uchiha, co to nedávno projel ve vlastnim městě? Prej král New Yorku. Ha! A při tom nejseš nic. Jenom nějakej usmrkanec s bouhačkou." To byl někdo jiný. Muž byl na zdejší poměry docela vypasený. Na tváři měl strniště rezatých vousů a jizvu pod čelistí, nejspíš od nějaké zbloudilé kulky. Už jen ten úšklebek měl společný se Sasukeho momentálně nejnenáviděnějším spoluvězněm. Stačila ta scénka v koupelně, aby si vytvořil žebříček. Zvláštní… Včera už se sem šel najíst několikrát a nic se nestalo. Jo, zvěsti se šíří rychle. Zvlášť když někdo někoho nasere a pak si vítězoslavně odkráčí zpátky do cely, a to absolutně bez trestu. ,,Momentálně sice nemám ani tu bouchačku, ale i tak bych ti nakopal prdel," pronesl s klidem Uchiha a odstrčil ruku svého protivníka, který ho držel za oblečení.

,,Meleš sračky. To tě rodiče nenaučili jak se chovat ke starším lidem? Takový děcko tady není nic."

,,Hele, Uchiha… To mě něco říká. Není nějak spřáhnutej s tou sviní, co zabásla všechny tvý kámoše, Jacku?"

Sasuke nehnul ani brvou, jen si je měřil klidným pohledem. Nepotřeboval teď odhalit jedinou svoji slabinu. Urážky dokázal ustát, ale JEHO si brát do huby nebudou. ,,Vůbec nevim, o kom mluvíš," odvětil jednoduše.

,,Jo, já si ho pamatuju!" Jeden z nepochybně jejich kompliců vstal od stolu a sjel ho pohledem. ,,A je mu docela podobnej, jenom v menšim vydání. Byl to takovej drsňák, co si hrál na poldu. Prej děsně chytrej. Ale je fakt, že dostal pěknou řádku lidí. Jak že se jmenoval… Itachi!" Sasuke doslova cítil, jak se přidalo i pár dalších palčivých pohledů. Přesto ale bylo ticho a většina lidí si dál hleděla svého. Nikdo se nechtěl připlést do nějaké rvačky a riskovat přesunutí do ještě horší cely, než byla ta jeho nebo si dokonce prodloužit trest. Navíc i začátečník by dokázal poznat, že tihle tady byli docela vysoko. Bouře propuká. Ale on je prostě nevnímal. Díky své dlouholeté praxi si udržel klidný dech i tep a když promluvil, znělo to stejně tak jako předtím ,,Co já s nim mám společnýho?"

,,Byla to taková svině, že jsme si ho museli najít v záznamech, těsně předtim než nás zavřeli. Prej se mu rodiče zabili v autě. A docela se mu podobáš. Přesně s tim výrazem. Jako bysme byli něco míň než ty, odpad."

Zvedl se někdo další. Kluk, sotva dvacetiletý. ,,Slyšel jsem bachaře, jak se o tom bavěj. Prej ho celej rok hledali po únosu mafie nebo co nedávno ho našli v nějakym bordelu, kde jim vrazil kudlu do zad a přidal se k těm, co ho předtim unesli."

,,Jo, to byla ta tvoje partička, ne?" Ten, co ho předtím držel, se na něj zašklebil a ťuknul mu dvěma prsty do čela. ,,Prej se z něj stala docela solidní děvka." Poznal to z jejich tónů, výrazů. Věděli, že míří do černého. To byl vážně tak čitelný? Asi by měl začít zase trénovat. A pak to gesto… Tohle si nesměl nikdo dovolit. Prudce chytil vězně za ruku a stiskl jak nejsilněji uměl. Ozvalo se hlasité zakřupání kostí, jak se roztříštily, a bolestný výkřik. Ten se zrzavými vousy srazil Uchihu na stranu a sevřel mu krk, až skoro nemohl dýchat. ,,Co si myslíš, ty parchante? Na nás si nevyskakuj nebo toho budeš šeredně litovat. Takový mladý maso my tady přímo zbožňujeme, že jo?" Ozval se sborový souhlasný křik. ,,Určitě tě někdo ještě pořádně nevojel, co? No, tak to napravíme. Třeba ti pak sklapne."

Sasuke se nejdřív nebránil, necukal se. Ani se nepokusil odtáhnout ruku, která ho postupně připravovala o cenný vzduch a časem asi i vědomí. Když ale slyšel ta slova, chtělo se mu zvracet. Tiše zavrčel a prudce nakopl útočníka do rozkroku. Pak pokračoval kopem z otočky do salta, aby se dostal za něj. NIKDO neměl právo se ho dotknout. Nikdo jiný, než ten, komu se zavázal slibem. Nikdy tě nechci ztratit… Ta slova mu pořád zněla v hlavě. Protože pro něj to všechno dosud dělal. Aby zase mohl někdy vidět jeho úsměv. A za pár dní má zemřít. Zemřít s vědomím, že tam nebyl tu noc, kdy měli utéct. Začít odznova.

,,Víte…" Mladý Uchiha se odmlčel a krátce se cynicky uchechtl, jakoby nevěřícně zavrtěl hlavou. Když pak znovu pokračoval, v hlase se mu cosi změnilo. Už nebyl klidný. Jen ledově chladný, řezavý jako ostří nože. ,,Chtěl jsem vás ušetřit, protože za to nestojíte ani jeden. Ale osobně zabiju každýho, kdo bude něco takovýho tvrdit o mým bratrovi." S těmi slovy se vrhl na nejbližšího protivníka. Tady to teď nesmí zabalit. Myslíš na mě taky někdy?

***

Itachi mezitím, jako by byl duchem s ním. Jako člen FBI ve věznicích na hodně praxích byl a jeden z jeho nejsilnějších dojmů byl, že sem by se nikdy dostat nechtěl. A teď tam jedou. Přímo do jámy lvové. ,,Přestaň sakra kouřit, já se snažim přestat." Zavrčel na Hidana, který to dělal tak intenzivně, že si zapaloval jednu cigaretu o druhou. Ten kouř Itachiho rozptyloval, začínal mít na tu odpornou cigaretu zase chuť. V tom bordelu se naučil kouřit jako továrna, ale od té noci, co ho jeho bratr poctil svou návštěvou, si nevzal ani jednu a začínal být nervní.

,,Ale nedělej se. Aspoň nebudeš tak nervózní, na." Podal mu jednu.
,,Hele, fakt tady nehul. Takhle se nedá přemejšlet." Deidara se nahnul dozadu a vytrhl mu krabičku z ruky.
,,Jéje, slečinka má problém."
Konan prudce strhla auto na stranu, až se Hidan nahnul z otevřeného okna. Těžko říct, jestli to bylo úmyslné.
,,Ty krávo, co to kurva děláš?!" zařval na ni mírně vyděšeně.
,,Jestli nebudeš držet hubu, tak tě vyhodim někam v příkopu. Čtyři na to bohatě stačíme."
Světlovlasý se s naštvaným zabručením stáhl a otočil pohled k ubíhající krajině. Vepředu seděla Konan a Deidara, vzadu pak zbylí tři.

Itachi se značným sebezapřením darovanou cigaretu vyhodil z okýnka.
,,Na chvíli jsem měl pocit, že doufala, že ti za tu dobu venku někdo tu hlavu ustřelí." Zavrčel Itachi tiše. Hidanova cigaretová provokace mu krajně nevyhovovala. Doopravdy doufal, že z toho Sasukeho dostanou. Ale už byl klidnější. Byly ti lidi, kteří by za něj dali i svůj život, ačkoliv se to na první pohled nezdálo. A on k nim bezpochyby patřil.

Světlovlasý ho obdařil dostatečně výmluvným pohledem, ale když se nadechoval k nějaké větě, Konan jednou rukou sáhla vedle sedadla na páčku a koleny se odrazila od volantu, čímž sedadlo posunula prudce dozadu. Shodou okolností měl Hidan nohy právě na posuvných kolejničkách. ,,No doprdele!"
Deidara si povzdechl, sklopil pohled a dvěma prsty si stiskl kořen nosu. Bylo vidět, že se přemáhal, aby nevyjel. Už asi hodinu zkoumal mapu téhle oblasti. Věděli sice přesně, kam jedou, ale museli jet oklikou kvůli hlídkám na silnicích.
,,Klid, blonďáčku." Obito ho povzbudivě šťouchl do ramene a usmál se.
,,Řeknu to jinak. Kdo od teď do limitu půl hodiny promluví, tomu ustřelim palici nebo cokoliv jinýho, co mi přijde do cesty," pronesla ledově Konan, aniž by se na ně otočila. Všichni toho měli dost. Zvlášť když se datum popravy přesunulo o několik dní, takže sice měli víc času ale o to to bylo horší pro jejich morálku.

Itachi se hořce ušklíbl. I když dělali blbiny a navzájem se provokovali, bylo mu tu dobře. Po dlouhé době se zase cítil sám sebou jistý. Otočil se k Obitovi. Toho vůbec neznal, ani o něm nevěděl. A vzhledem k jeho věku ho dost jeho přítomnost překvapovala. ,,Ty jseš kdo?" Neříkal to nijak nahlas. Ne, že by bral Konanina slova příliš vážně, ale v tak stísněném prostoru pro něj bylo přirozené ztlumit has, mimo jiné, vždycky mluvil tiše. I na přednáškách ostatním FBI členům. A kdo ho neslyšel, měl smůlu. Tak si vypěstoval slušnou autoritu.

Mladík se nejdřív rozhlédl, jako by se chytal udělat něco zakázaného. Dlouhou dobu jeli pustinou, plnou červeno-žlutého písku, ale teď se to postupně měnilo do úrodných polí. Blížili se k městu. ,,Obito. Bydlel jsem s Deidarou na koleji, když jsme byli na střední," odpověděl stejně tiše.
,,Támhle zastavíme. Konan, zajeď tam." Blonďák ukázal k lesíku kousek nalevo od cesty. Modrovlasá dupla na brzdu, otočila auto o devadesát stupňů a rozjela se mezi stromy. Auto nadskakovalo na kamenité cestě, o okna mlátil porost.

Itachi jenom doufal, že až vyleze, nebude mít otřes mozku. ,,Vypadáš mladší než on." Zakroutil hlavou. Obito že by byl stejně starý jako Deidara? Proboha, vždyť jeden byl škodolibý kluk a toho druhého už Uchiha posuzoval jako atraktivního muže. Ten rozdíl mezi nimi byl víc než propastný. ,,Máte vůbec plán nebo budeme improvizovat?"

Obito se krátce uchechtl, pak se k němu naklonil a zašeptal mu do ucha tiše: ,,Deidara čtyřikrát po sobě propadnul, ale nic nevíš." Mrkl na něj.
,,Máme plán. Ale stejně to vidim tak, že to zase někdo posere a tak budeme asi radši improvizovat," odvětila Konan suše a ještě zrychlila. Auto jentak tak kličkovalo mezi stromy, občas nějak nevybralo zatáčku a přes cestu jim přeběhl zajíc, kojot nebo divoké prase.

,,A alespon kostra plánu je jaká, když to s námi vidíš tak růžově?" zeptal se a před tím, než mu Konan odpověděla se s úšklebkem, který měl na tváiři naposledy na střední, ušklíbl s tím podtextem: 'Myslel jsem si to...'

,,Všechno se dozvíš, až bude klid. Nejdřív se musíme najíst a na noc zastavit." Na potvrzení svých slov ještě přitlačila na plyn. Auto náhle vyjelo z podrostu a několik vteřin jen plachtilo přes propast, pak s drcnutím dopadlo zpátky na zem a ujelo ještě několik metrů, než zastavili u břehu jezera.

Itachimu projelo v poslední vteřině hlavou, že bude zvracet. Nakonec to ale ustál a vystoupil z auta. Opřel se předloktím o teď už zavřené dveře teréňáku a na ruku položil čelo.
,,Právě jsem absolvoval Ralye Paříž-Dakar..."

,,Konan nemá řidičák," špitl směrem k němu Obito. ,,Ale všichni už jsme si tak nějak zvykli na takovýhle cesty. Je to docela sranda."
,,Takže si to rozdělíme. Obito půjde pro dřevo, musíme udělat oheň proti zvířatům. Hidan sežene něco k jídlu, nechci zbytečně používat zásoby, co máme s sebou."
,,Eeeeeeh..."
,,Mazej!"
,,Ano, pane!" Obito se postavil do pozoru a zasalutoval. Pak se rozběhl pryč do lesíka.

,,Co já?" Zvedl jedno obočí Itachi flegmaticky. Předešlá nevolnost ho už přešla, ale pořád ho trápily abstinenční příznaky z cigaret. Doufal, že od Hidana zase neuslyší nemístné připomínky ke své nastávající činnosti.

,,Ty si můžeš dělat co chceš. Docela by se hodil průzkum terénu, jestli nás někdo nesleduje. Za dvě hodiny se tady všichni sejdeme na poradu."

Itachi jenom přikývl, odrazil se od auta a volnou chůzí se od nich vzdálil. Potřeboval něco nutně dělat. Všechno vypadalo klidně a nikde nikdo. Auto po sobě zanechalo znatelné stopy, ale nejspíš nevzbudilo pozornost ničeho většího, než byla lesní vysoká zvěř.

Po dvou hodinách se s hlavou teď už plnou vzpomínek na bratra vrátil k partě a podle světla poznal, že Obito zřejmě uposlechl rozkazů.

Na ohni už se opékalo neznámé zvíře. Něco mezi srncem, hyenou a nějakým hlodavcem. Ale Konan nevypadala nijak znepokojeně, takže se to nejspíš dalo jíst.
,,Tak, jsme tady všichni." Modrovlasá se posadila na zem, ostatní kolem ní. Světlo plamenů ozařovalo dvě mapy. Jedna byla téhle oblasti a ta druhá...
,,Budou ho převážet za tři dny přesně v poledne. Na místo popravy by auto mělo dorazit během půl hodiny a podle informací se trest bude konat přesně o půlnoci. To nám dá trochu času, když by to nevyšlo."

,,Dobře, ale v jakou chvíli chceš zasáhnout?" ptal se Itachi okamžitě. Byl zvyklý na plánované akce a věděl, jaké otázky pokládat. Sasuke... tak rád by ho zase držel v náručí, líbal ho na rty, dotýkal se jeho těla... uvědomil si, že se mu vrátil zlozvyk s kousáním rtu a rychle toho nechal.

,,Tady..." Deidata ukázal suchou větvičkou na druhou mapu. ,,Tohle je trasa. Pojedou přes hlavní cestu a všude je rovina, takže se nedá moc schovat. Ale je tady jedna šance. Pojedou přes L.A. Už jsme zkontaktovali místní spojku. Musíme to auto zastavit v pravou chvíli, na vteřinu přesně. A jeden způsob je."
,,Ne!" Hidan teatrálně zamával rukama. ,,Vim co chceš udělat, ale do toho nejdu!"
,,Srabe."
,,Ticho!" okřikla je Konan, pak pokračovala mírněji. ,,Všechno si musíme promyslet."

,,Pokračuj..." vyzval Itachi Deidaru. Částečně ho zajímalo, jak moc velkým srabem by Hidan byl, když odmítl svou účast.

,,Když tam nastražíme časovanou bombu, zpomalí je to. Ale jestli to nevyjde na vteřinu přesně, všechno bude v háji."
,,Uvědomuješ si vůbec, CO chceš použít?!"
,,Jo."
Konan si unaveně povzdechla. ,,Síla výbuchu by mohla zničit celý město. Ještě jsme to úplně nedodělali."
,,Pak je druhá možnost improvizace."

,,Nevim jak to funguje, ale ještě před tím, než bych s tou šíleností souhlasil, bych dal šanci i druhému plánu." Ušklíbl se Itachi. Bez Sasukeho by beztak umřel. Ale netušil, že jeho gang taky něco vytváří. To byl možná klíč k jejich úspěšnosti.

,,Druhej plán... No, v podstatě jde o návaznou část na tuhle první. Jde o to, jak ho z toho auta dostat. Když se auto moc sešrotuje, mohlo by ho to taky zabít."
,,A co tohle?" Obito ukázal na jeden bod na mapě kousek od hlavní silnice.
,,Stará jaderná továrna. Tam seženeme zbývající součástky."
,,Máš nějakej návrh?" Konan se otočila na Uchihu.

,,To vyhazování do vzduchu je sice Deidarova specialita, jak tak koukám, ale přijde mi to moc riskantní. Chtělo by to je přinutit zastavit samo a v nejlepším případě donutit vystoupit z auta." Celkově mířil k povinnosti, kterou má každý občan LA a to poskytnout první pomoc. Kdyby někoho 'srazili'...

,,Vim, co chceš dělat. Budeš teda návnada. Už ses docela osvědčil." Deidara se na něj souhlasně zašklebil.
,,Všichni se potřebujeme vyspat. Probereme to ráno, jo?" Obito se znaveně protáhnul.

Itachi zpražil Deidaru pohledem, ale neprotestoval. ,,Dobrou..." Sám se ale vydal pryč z tábora. Pokoušel se představit si, jak se asi bude Sasuke cítit, jestli se jim podaří s dodávkou ujet.