Untouched 14

---

Itachi zmizel ve svém pokoji, pak ho ještě Sasuke jednou viděl jít chodbou, a pak se úplně vypařil a dům ovládlo ticho. Takové, co z něj naskakuje husí kůže. Jako by se po něm slehla zem.

Sasuke chvíli nečinně zíral do zdi, ale potom se zvedl, aby si došel pro nová rajčata do sklepa. Na začátku měsíce jich byla plná bedna, teď už zbyla sotva polovina. Měl by ten přísun červené zeleniny aspoň trochu omezit.

Pomalu otevřel rozvrzané dveře, rozsvítil slabé světlo a sešel po schodech dolů. S každým schodem přibýval štiplavý chlad.

Když se jeho chodidla dotkla šestého schodu, v jednu chvíli zhaslo světla a zabouchly se dveře. Sasukeho obklopila neprostupná tma. Výpadek světla by se dal vysvětlil nějakým nevhodným použitím elektrického přístroje v patře, který by zapříčinil narušení obvodu a za dveře by mohl vítr, ale v jednu a tutéž chvíli to bylo trochu jako scéna v hororu.

,,Sakra," zaklel Sasuke potichu, ale nezastavoval se, prostě se chytil stěny a pokračoval v cestě.
Když došel na poslední schod, pokoušel se ve tmě nahmatat bednu. Modlil se, aby tady nebyli pavouci, neměl je zrovna rád.

Místo toho se dotkl cizí ruky. To šlo poznat. Tma byla čím dál tím neprostupnější, jak šel po schodech a tady dole si neviděl ani prsty, kter by si nastavil před obličej.

,,Itachi?" zavolal Sasuke s nadějí. Kdo jiný by taky měl co dělat v jejich sklepě?

,,Jsi to ty?" dodal a už se po něm sápal oběma rukama.

Odpovědí mu bylo dobře známé uchechtunutí, které se ale rozlehlo v desítkách různých ozvěn od chladných zdí a nevěstilo nic dobrého.

,,Takhle mě už neděs," opáčil Sasuke naštvaně, ale zase tolik se nezlobil. Teď chtěl jen svoje rajčata, když na něj Itachi nemá chuť, prosit ho nebude.

,,Můžeš uhnout?" zeptal se s důrazem.

Reakce jeho bratra byla o to rychlejší, když neviděl jeho pohyb. Najednou ucítil tlak na zápěstích a hned na to byl drsně přiražen zády k cihelnaté zdi.

Sasuke překvapeně zalapal po dechu. Tohle nečekal. Bylo mu hned jasné, co tím Itachi sleduje, ale nechápal, proč kvůli tomu chodil do sklepa. Jak vůbec mohl vědět, že sem přijde?

,,Chceš si hrát?" zeptal se smyslně a vklínil mu svoje koleno mezi jeho nohy.

,,JENOM já," ušklíbl se hlas z černa a jeho stisk zesílil. A připraven byl dokonale... to poznal Sasuke, až když ucítil, že má zápěstí stáhnuté něčím hodně pevným, co bylo přiděláno k trámu nad nimi.

,,A jakou hru sis připravil?" zeptal se Sasuke se zájmem. Docela se těšil na to, co si pro něj Itachi přichystal. Když si ale vzpomněl na ten bič, na sucho polkl. Neměl strach... jen zvláštní pocit.

A právě jím mu jeho bratr přejel poholé kůži na krku. Kdyby tu nebyla tma, byl by vidět jeho škodolibý úšklebek.

Sasuke polekaně zalapal po dechu. Ten dotyk byl vzrušjící, ale zároveň trochu děsivý. Nebyl na tenhle druh zábavy zvyklý, i když ve svých snech zažíval podobné věci. Vždycky se budil s "menším" problémem v kalhotech.

Teď to zažije pravděpodobně naživo... Nikdy by ho nenapadlo, že jeho nejtajnější sny mu splní právě Itachi.

Když mu starší Uchiha zpevnil zápěstí, kleknul si a rty ho naschvál štípal přes oblečení do kůže. Jenom jemně, ale přece důrazně.

Sasuke ani nedutal, ale měl obrovské problémy se ovládat. Vždy těžko skrýval své pocity, jenže teď nemohl dát Itachimu najevo, jak moc se mu to líbí, nechtěl před ním vypadat jako ten, který nic nevydrží. Tolik ho obdivoval za to, jak při jejich milování zvládne být dlouho zticha. On sám to nejspíš nikdy nedokáže, už teď se mu třásla kolena. Možná neměl Hidan pravdu, třeba z něj nebude dobrý herec, když nedokáže skrýt své pocity... což Itachi ovládá v posteli vždy dokonole.

Ten naschvál přitiskl jazyk k látce na jeho klínu. Bičem ho najednou jemně švihl přes bok a jemně ho kousl tam, kde právě měl svoje rty.

Sasuke jen zvrátil hlavu dozadu, ale ze rtů mu neunikl jediný tón, zato s dechem už začínal mít menší problémy. Kvůli zrychlenému tepu začaly naplno pracovat i jeho plíce.

Jednou nohou objal Itachiho okolo pasu a přitiskl si ho tak blíž k sobě, se spoutanými rukami a na jedné noze to šlo dost blbě.

Jeho starší bratr se od něj ale odtáhl pomalu mu rukama vjel pod tričko, které pak jednoduchým pohybem po jeho kůži na hrudníku nahorů vyhrnul. Sasuke potom ucítil jeho rty na své hrudi, trochu tvrději ho kousal a poranění okamžitě utěšoval šikovným jazykem a sál rty.

,,Bráško..." zašeptal Sasuke tlumeně. Vážně to nezvládal. I přes pouta sebou dost házel. Bylo mu už jedno, že tu slast nedokáže održet za zuby, před Itachim si nepotřebuje na nic hrát. To až před Hidanem... To mu připomělo, že za takovou hodinu by měl u něj být.

Pak se Itachi odtáhl a Sasuke kvůli tmě absolutně netušil, kde je. Prozradilo mu to až jemné štípnutí, když se bratrova hračka dotkla Sasukeho kůže. Nebylo to moc, určitě ne tak, aby mu tekhla krev, ale šrám tam mít určitě bude. A ne jeden. Než se stihl vzpamatovat, zezadu mu jeho bratr obtočil ruce kolem pasu, dlaní sjel po podbřišku až za lem jeho kalhot a rty začal lehce laskat utržené rány.

Sasukeho ta bezmoc doháněla k šílenství. Tak rád by se teď na Itachiho vrhnul a donutil ho, aby si ho okamžitě vzal, ale přes pouta nemohl. Snažil se z nich vymanit, jenže držely až moc pevně.

,,Prosím," řekl zoufale, aby ho Itachi už přestal trápit.

,,No tak, klid," zašeptal Itachi najednou se rty těsně vedle jeho ucha a pak ho do něj jemně kousnul. Pomalu prsty přejel po jeho vzrušení a u kořeně ho nehty štípnul.

,,Bráško... to bolí," zasténal Sasuke tiše. Jeho vzrušení už nemohlo být silnější. Jak se mu do údu hrnula krev, začínalo to opravdu dost bolet.

,,Pšššt, lásko.." zavrněl jeho sourozenec tiše a pomaličku mu stáhnul spodek. Když k němu přistoupil, ucítil že na sobě taky nic nemá. Naschvál se natiskl pánví k jeho pasu a dlouze přejel jazykem po jeho spodní čelisti.

,,Itachi!" křičel Sasuke hlasitě jeho jméno. Tohle se už vážně nedalo.

,,Udělám cokoliv, jen už si mě vezmi," zašeptal zhrouceně. Takhle vzrušený snad ještě v životě nebyl. Celé jeho tělo se třáslo nedočkavostí. Bylo to stejně jako tehdy v tom hotelu, až na to, že tam se třásl z jiného důvodu...

,,Ty nic dělat nemusíš, srdíčko." Usmál se Itachi a otočil si ho k sobě zády. Jemně ho chytil kolem pasu, sklonil se k němu, přitiskl rty k jeho krku a něžně, ale přece prudce do něj pronikl.

,,Ááááááááh," zavrněl Sasuke blahem. Ani trochu ho to nezabolelo, naopak proti němu přirážel. Na zápěstích se mu začínaly dělat failové skvrny z toho, jak se všemožně kroutil, aby se osvobodil.

Itachi mu rukou zezadu sjel do klína a v rytmu přírazů mu přejížděl po jeho údu. Rty ho něžně kousal do krku a mezi jeho stisknuté rty mu vsunul onen tenký bičík. Bylo už teď jasné, jak bude tělo mladšího Uchihy vypadat, až s ním Itachi skončí.

Sasuke vyvrcholil téměř okamžitě. Byl tak strašně vzrušený, že mu stačil jen krátký dotek. Zuby se pevně zakousl do biče, aby nekřičel a jinak se úplně uvolnil. Nevydržel stát, sjel proto dolů téměř na kolena a za ruce zůstal viset u stropu. Cítil, jak se mu odkrvují, ale to mu v tu chvíli bylo úplně jedno.

Itachi vyvrcholil také rychle, sám byl vzrušený ze svého předešlého 'hraní'. Měl co dělat, aby se vysílením po prožité extázi nesesunul na zem k Sasukemu, ale nakonec zůstal stát, jediným pohybem bratrovi uvolnil ruce a zachytil ho do náruče, dřív než stihl spadnout na zem.

,,Za chvíli musím na hodinu herectví," informoval ho Sasuke vyčerpaným hlasem, ale spokojeně se k němu přivinul. Nejradši by teď zůstal u něj, u svého bratra. Samým blahem mu přejel rtíky po krku. Miloval jeho vůni, vždycky se z ní mohl zbláznit. Tak podmanivá a svádivá...

Itachi si ho přitáhl k sobě a odnesl nahoru. Tak se osprchuj a já ti pak pomůžu zamaskovat ty modřiny. Vim, že je ještě nemáš vidět, ale budeš je mít, neboj." Zasmál se Itachi jemně a zamířil s ním do koupelny.

,,Dobře." Sasuke na sebe pustil proud horké vody a sedl si na dno vany, na nohách se teď nějakou dobu neudrží. Potom vylezl, utřel se, vzal si župan a běžel (spíš se o to snažil) za Itachim.

Jeho starší bratr ho nejdřív prvních pár sekund pobaveně sledoval, pak se ale slitoval a šel mu naproti. Jemně mu obtočil ruku kolem hrudníku.

,,Vážně to zvládneš?" Zněl starostlivě. Jako když býval ještě Sasuke malý. A starší Uchiha se doopravdy bál. Sám moc dobře věděl, jaké zákroky na bratrovi před chvílí praktikoval a jaké následky to chování bude mít.

,,Jo," odvětil Sasuke krátce. Po celém těle se mu rozlíval takový zvláštní pocit... částečně naplněný slastí a z druhé části plný bolesti. Na svých zápěstích už pozoroval fialové skvrnky. Bude si muset vzít dlouhý rukáv, aby si Hidan nemyslel, že ho doma týrají.

,,Dobře..." Itachi ho posadil na postel a přisedl si k němu.

,,Tak jo, ukaž se, ať vim co budem muset upravit..." Sám se tomu musel ušklíbnout. Sasuke byl samozřejmě dokonalý, na něm nic upravit nepotřebovalo.

,,Tomuhle se v kriminalistickém slangu říká zahlazování stop..." zasmál se, když mu nafialovělé oděrky na zápěstích potíral make-upem. Nejspíš byl vybavený až moc dobře. Itachi by se dal přirovnat k šachistovi... vždycky byl o dva, tři kroky napřed.

,,Umažu si od toho oblečení." Ohrnul Sasuke nad make-upem nos. Vůbec se mu nelíbilo, co s ním Itachi právě dělá.

,,Můžu říct, že mě zmlátili ve škole," snažil se Itachiho odradit od maskování, protože tohle začínalo být vážně šílené.

,,A já budu ten nezodpovědný. Zavři pusu, nebo si lízneš pudru." Na tváři se mu objevil uličnický úšklebek.

,,Přiznej se, že si to teď užíváš," osopil se Sasuke na něj a ruce naštvaně založil na prsou. Byl zmalovaný líp jak nějaká celebrita. Možná je to jeden ze vstřícných kroků k jeho herecké kariéře. Musel se tomu zasmát... taková blbost. Hidan to stejně určitě pozná. Vždyť se pohybuje mezi maskéry a všemi těmi lidmi od filmu.

,,To nepopírám." Rty se Itachimu zvlnily do pobaveného úsměvu. Sasuke vypadal víc než rozkošně. Ale ty modřiny už alespoň nebyly tak nápadné.

,,Při nejhorším si něco vymyslíš." Mrknul na něj.

,,Jenom mi ještě prosím prozraď, jak chceš hrát, když máš problém i s chůzí?" Musel si trochu rýpnout.

,,Už je to lepší," odeskl mu. ,,Ale jestli mi to chceš vynahradit, tak mě tam může odvízt." Udělal na něj rádoby nevinný pohled. Tohle mu ještě spočítá, až se vrátí... i s úroky.

,,Vynahradit? Tvoje hlasové projevy neodpovídaly skutečnosti, že by bylo za co." Ale i přes ten škodolibý úsměv se k němu sklonil a lehce přitiskl svoje rty na bratrovo čelo.

,,Kdyby bylo na mně, nikam bych tě nepouštěl, poklade," pronesl tiše a nespokojeně, spíš sám pro sebe, než pro Sasukeho uši. Pomohl mu vstát, a pak sebral ze stolu klíčky od auta.

,,Když mě hezky poprosíš, tak tě i svezu." Dodal pak klidně a vážně se na svého sladkého bratříčka zadíval.

,,Tak na to zapomeň." Ukázal mu Sasuke záda a už se chystal, že půjde na autobusovou zastávku. ,,Prej prosit," řekl si ironicky pro sebe, když stál ve dveřích. ,,On mi natrhne zadek, zhuntuje mi tělo a já ho ještě budu prosit." Podíval se směrem k nebi, jakoby žádal boha o pochopení nebo v tom lepším o vysvětlení.

V tu chvíli se na něj zezadu jeho bratr přitiskl a rty jen na krátkou chvíli bleskově sjel po jeho sametovém krku.

,,Jak myslíš, andílku, ale budeš toho litovat." V jeho tónu byla až naschvál umělá přeslazenost, která doslova trhala uši.

,,Trhni si," opáčil Sasuke mírně naštvaně a šťouchl ho loktem do žeber, aby ho od sebe dostal.

Za pár minutek mu jede autobus, nesmí ho zmeškat.

,,Tak na to se budu těšit." Opřel se Itachi o rám domovních dveří a zkousl si ret v jasně znatelném úšklebku. Když viděl bratříčkovo odhodlání jít na zastávku pěšky, krátce se zasmál a několika kroky ho dohnal.

,,Tvrdohlavej jak beran." Povzdychl si poraženecky, když ho chytil kolem pasu a strhnul ke straně, kde stálo jeho auto.

,,Ty si odpornej, víš moc dobře, že vyměknu, že jo?" zavrčel s obličejem těsně u jeho, jak ho před tím přitlačil na stěnu auta.

,,Když jsem tak odpornej, tak proč na mě saháš?" Neodpustil si Sasuke kousavou poznámku a rukou mu rádoby omylem zavadil o zip u kalhot.

Itachi nebyl schopen skrýt to, jak v tu chvíli zalapal po dechu. Byli na rušené ulici. Zakroutil hlavou a v temných očích se mu něco nebezpečně zalesklo.

,,Ty jsi nemožnej..."

,,Ty víc." Vypláznul na něj jazyk. ,,A teď mě tam buď odvez anebo mě pusť, abych stihnul ten bus," řekl naprosto vážně. Nechtěl přjít pozdě. K jeho zděšení mu začínalo záležet na tom, co si o něm Hidan bude myslet.

,,Vyděrači." Syknul s úsměvem jeho starší bratr a odemknul auto, aby se mohl posadit za volant. Po cestě se pokoušel soustředit na jízdu, ačkoliv to se Sasukem na sedadle spolujezdce šlo jen těžce. Když zastavil před domem, kde hodiny probíhaly, položil mu ruku na stehno, možná trochu blíž ke klínu, než bylo zdrávo a naklonil se k němu.

,,Tak si to užij, bráško," pronesl s notnou dávkou sarkasmu v hlase a dotkl se rty jeho ucha.

,,Děkuju," opáčil Sasuke s předstíraným úsměvem a dal jeho roku dolu. ,,To si nechte až na doma, pane," dodal a rty ho letmo políbil na tvář.

Teď už do toho domu hrůzy... hrectví vcházel z daleko větší odvahou, než prvně. Hlavně proto, že bude s Hidanem sám.

Světlovlasý stál zády k němu u okna, a když proti jeho postavě svítilo slunce, ukazovalo to jeho vypracované tělo. Hidan byl částečně i kaskadér, takže svaly byly nutností. Otočil se k němu a potěšeně usmál.

,,Přesný jak hodinky. To je obdivuhodná spolehlivost, Sasuke," pochválil ho spokojeně.

,,Snažil jsem se," vydechl Uchiha. Kdyby neměl Itachi náladu na rýpání, byl by tu ještě dřív, ale to si nechal pro sebe. Však on to ještě Itachimu natře. Až přijede domů, tak ho pořádně vzruší, políbí ho a... Dost! Teď by se měl soustředit na to, proč tu je.

,,To se cení." Pozvedl Hidan v přátelském gestu koutek úst.

,,Začneme. Dneska si trochu otestuju, jaký schopnosti máš a na čem budem muset pracovat." Ukázal velkoryse rukou ke křeslům.

,,Můžeš se posadit. Já ti budu zadávat emoce a ty si vymyslíš jednu větu, kterou proneseš s tím pocitem, který jsem ti před tím zadal. Rozumíš mi?" Usmál se a posadil se do křesla naproti tomu Sasukeho.

,,Jo." Sklopil Sasuke pohled k zemi a následně se na něj znovu podíval. Tohle bude problém. Jisté emoce by možná zvládl bez mrknutí oka, ale ty ostatní... Ne! Nesmí o sobě pochybovat. Dokže to... už jen kvůli Itachimu musí a hlavně kvůli sobě.

,,Dobře. Nebudu zezačátku vybírat nic těžkého. Zkus si představit místo mě někoho, komu to říkáš, rozhodně tě nemusí moje postava znervózňovat, byl jsem u spousty možných i nemožných scén a ty se s tímhle nedají srovnávat, takže vážně nemáš důvod ke zdrženlivosti. Prostě mi dokaž, že na to máš." Ušklíbl se Hidan. Tenhle kluk by byl perfektní. Hidan to věděl, ale potřeboval silně nakopnout, protože ho u země drželo jeho krátké lano nízkého sebevědomí.

,,Jako první mi zkus říct větu odměřeně. Jako na nějakém konferenčním večírku. kdyby to nešlo, řekni si a já ti to nejdřív klidně předvedu."

Sasuke na něj překvapeně vykulil oči. Cože to řekl? Konfe - co?... Tak znova, chytěl něco odměřeného.

Uchiha rychle začal vzpomínat na chvíle, kdy ho Itachi štval, nebo když ho máma do něčeho nutila, na co zrovna neměl náladu. Napadali ho hned tísce možných variant, ale ne nic, co by se hodilo na nějaký konfereční večírek. Vždyť na žádném nikdy ani nebyl. Hodil proto po Hidanovi nervózním pohledem. Tohle mu šlo dokonale.

,,Možná že tohle je trochu těžké, s předváděním emocí si musíme ještě trochu pohrát, ale jejich reprezentace ti jde skvěle." Zasmál se Hidan, když uviděl ten výraz beznaděje.

,,Dobře, tak nejdřív smutně. Neboj, kdyby ti to nešlo, budu ti pomáhat. Zahrajeme si kdyžtak na rozhovor."

,,Dobře." Vydechl Sasuke úlevou. Vzápětí si ale uvědomil, že to určitě nebude rozhovor typu: jak se máš? Docela ho zajímalo, co za téma si Hidan vymyslí. Když to ale nebude konferenční večírek, tak přežije všechno.

,,Tak začneme. Pokusíš se do toho rozhovoru nacpat co nejvíc možných pocitů a nálad. Dejme tomu, že jsem tvůj spolužák ve škole a řekněme, že jsem si vyhlídl stejný objekt zájmu jako ty. Máš mě docela rád, ale to, že se v tomhle shodujem, ti moc nesedí. Dokážeš si tuhle situaci představit?" Hidan střílel, samozřejmě neměl ani potuchy o tom Sasukeho 'speciálním' objektu touhy.

,,Dokážu." Ušklíbl se Sasuke bolestně. Až moc dobře si pamatoval na to, jak mu Deidara bral Itachiho... až na to, že toho blonďáka opravdu neměl nikdy rád, ale to už je detail. Zvládne to.

,,Tak dobře. Můžeme. Jenom se v určitých chvílích snaž mě nezabít." Ušklíbl se uštěpačně světlovlasý. Byla tu šance, tak asi jedna ku tisíci, že by se to Sasukemu povedlo, vzhledem k jejich stáří a fyzické zdatnosti, ale co.

,,Dobře. Takže ty ho chceš a vůbec tě nezajímá, že i já se můžu cítit úplně stejně?" Vyčítavě se na Sasukeho zahleděl. V tu chvíli by mu každý z přihlížejících snadno uvěřil, že doopravdy ten objekt existuje, a že o něj má Hidan živý zájem. Působil až moc přesvědčivě.

Sasuke na něj chvilku mlčky hleděl, a pak se začal smát. To se opravdu nedalo. Hidan vypadal tak přesvědčivě a ten jeho vážný výraz. Už to bylo dlouho, kdy se Sasuke takhle upřímně zasmál... naposledy jako dítě, to ještě neměl tolik starostí. Všichni se nad ním vždycky rozplývali, když roztáhl rty do upřímného dětského úsměvu a ani jako šestnáctiletý nevypadal jinak.

,,Pardon," omluvil se po pár vteřinách trapného smíchu.

,,Není mi to jedno, ale záleží mi na něm stejně jako na tobě a nechci se ho vzdát." Sasuke myslel na to, jak by se s Deidarou hádal o Itachiho, kdyby spolu kamarádili. Až později mu došlo, že jako objekt své touhy si zvolil kluka namísto holky, bál se, že to Hidanovi bude vadit.

Byl roztomilý, když se rozesmál a Hidan měl doopravdy co dělat, aby nezačal taky. Sasukeho zvonivý smích byl ten z chytlavějších. Ale světlovlasý to samozřejmě nevztáhl na sebe, věděl, že ho to muselo trochu vykolejit.

,,Tím chceš říct, že ti na něm záleží víc než na mně?" Na konci věty jako by odkryl ten podtext lítosti ale hned jej zase zahalil do neurčitého zdvihnutí v hlasu, značící otazník.

Sasuke zkousnul spodní ret, aby se znovu nezačal smát, to už by opravdu bylo trapné.

,,Já řekl stejně, ne víc. Nesnaž se to překrucovat už jen kvůli sobě a našemu přátelství." Sasuke se snažil znít přesvědčivě, ale těžko si udržoval vážný tón, když mu to připadalo tak směšné.

Hidan se hořce ušklíbl.

,,Jasně. A uvědomuješ si, že mi ublížíš, když..." Zadrhl se a nevěřícně zakroutil hlavou. Sasuke se teď musel doopravdy cítit vinnen. Hidanova léta praxe zkrátka musela být někde vidět.

Kdyby se Sasuke trochu víc soustředil, možná by se opravdu cítil provinile, ale takhle v sobě dusil jen další záchvaty smíchu. Pořád se však vydržel ovládat.

,,Mohl bych říct to samé. Záleží mi na tobě..." Sasuke se na chvíli odmlčel, aby si tiše povzdechl. Přesně to zapadlo do jejich rozhovoru, ale Uchiha si chtěl jen vydechnout, aby se nezačal šklebit. ,,ale i na něm," dodal později.

,,Nápodobně. Vidím jak mi dokazuješ, jak jsem pro tebe cenný, využíváš mě, tak si to užij," pronesl Hidan klidně a zády se opřel o opěradlo křesla.

,,Možná bys využíval jeho úplně stejně jako mě, přemýšlel jsi někdy o tom, že pro něj nejsi dost dobrý?" V jeho herectví teď byla krásně vidět ta přátelsko-rivalská touha ublížit druhému. A Hidan nevěděl, že se Sasukemu pod oným neurčitým zájmenem vytvořil obraz jednoho konkrétního muže. A to co říkal teď do jeho situace pasovalo.

Teď už Sasukemu do smíchu opravdu nebylo. Najednou zvážněl. Ano... není pro Itachiho dost dobrý. Deidara by mu dokázal dát všechno, co on ne. Je lepší v posteli, umí se odvázat a hlavně není takový zbabělec a ufňukánek.

,,Já vím, ty bys pro něj byl možná mnohem lepší, ale on sám řekl, že miluje mě," řekl naprosto spontáně. Poprvé si připadal, jako by to opravdu říkal Deidarovi.

,,Mě by časem taky začal. Stačilo by, aby ses nám do toho nepletl." Hidan logicky přešel na další z vypozorovaných rozepří dvou kamarádů, a to spontální namlouvání si, že ten druhý už pro něj není tak důležitý jako subjekt jejich sporu.

,,To ty se do toho pleteš nám!" vyštěkl na něj Sasuke naštvaně. Opravdu na chvíli viděl v křesle místo Hidana Deidaru. Vzápětí si svůj omyl ale uvědomil a okamžitě sklopil pohled k zemi. Musí se začít ovládat...

Hidan byl mile překvapen. Se svojí rolí se zžil dokonale. Opravdu, na začátečníka až moc dobře.

,,Jak si tím sakra můžeš být tak jistý?!" zavrčel na něj naoplátku.

,,Protože to vidím. Kdyby se mnou nechtěl být, tak mě odkopne a je s tebou, ale neudělal to a to už o něčem vypovídá," mluvil Sasuke klidným, ale skleslým hlasem. Pořád se nemohl zbavit toho pocitu, že mluví s Deidarou. Hidan se mu v jistých ohledech dost podobal.

,,A co když vidíš špatně? Jak můžeš mít jistotu, že by on nebyl veselejší se mnou, než s tebou a k tobě ho zkrátka něco váže? To nám to vůbec nepřeješ?" Poslední věta byla opravdu trochu provokativní.

Sasuke jen chvílema těkal očima, pak se zvednul a vyběhl ven z místnosti. Zastavil se u nejbližšího okna, aby se nadechl studeného vzduchu. To snad ne... Co když je s ním Itachi vážně jen proto, že ho k němu něco váže? To něco bude jejich bratrství. Určitě ho nechce poslat k vodě jen kvůli tomu, že jsou bratři.