Pod svícnem největší tma II - 1.kapitola

Protože Shira-chan vždy drží slovo ;).

Jinak... touto kapitolou začíná "druhá kniha" a to z důvodů time-skipu přibližně jednoho roku od posledního děje. Ave já! xD

---

Tenkrát odešel s jasným a jeho schopnostem ne moc vzdáleným cílem. Nebyl to vlastně ani tak cíl, jako spíš úniková možnost. Možnost, jak se zničit emoce, dojmy, naděje, lásku, sebe. Lidé si přejí vracet se v mysli k bolestným vzpomínkám aby jim nezešedly a nezmizely, nerozpadly se a neprotekly jako písek mezi prsty. A Itachi tohle přesně chtěl. Zničit to ego, co tvořilo jeho neprůstupnou masku, jíž chránil svoje křehčí JÁ před nástrahami tohohle světa. Chtěl si strhnout tu masku a sebe, doopravdovou osobu Itachiho Uchihy, vystavit zlu a krutosti reality, aby ho navždy pozměnila ku obrazu svému. TOHLE si teď přál. A věděl, jak toho docílit. Bude stačit půl roku, možná rok. Rány se nezacelí, ale zapomene na ně. Rok…

Měsíce plynuly rychle a slévaly se do jednoho celku. Následoval téměř rok bojů na ulicích, zrad, úmrtí a podobně.
Sasuke se za tu dobu změnil. Stal se tak nějak temnějším. Nikdy se nesmál, jen se plně oddal své práci. V jeho očích se usadil chlad, který už nikdo neprolomil. Vlasy měl trochu delší, ale pořád mu odstávaly na zátylku. Jeho podřízení z něj měli strach a nepřátelé zase z toho jak rychle zesílil. Velmi brzy tak ovládl celé město. Policejní složky se sice pořád nevzdávaly, ale to Sasuke tady udával svoje pravidla. Stal se tajemnou postavou. Kromě členů klanu ho nikdo neviděl. Ven vycházel jen v noci, když vraždil na objednávku. Na ulicích se střídal chaos s nesnesitelným napětím. Ta střední vrstva obyvatel si toho však nijak nevšímala. Žili si svým vlastním životem.
Jednou večer se Sasuke se svou partou objevil ve striptýzovém klubu. Otevřeli ho docela nedávno. Byl tam Deidara, Sasori, Hidan, Suigetsu s Karin a Konan. Nikdo to nevěděl, ale ten den měl Uchiha devatenácté narozeniny. V baru se to s jejich příchodem nijak nezměnilo. To měl na nich rád. Stačilo dobře zaplatit a byl tu klid. Chtěl zapomenout. A povedlo se to jen z části. Zapomněl na lásku a na to, jaké to je, když se o něj někdo skutečně zajímal nebo s ním mluvil přívětivě.
Jejich skupinka byla nejhlasitější. Seděli uprostřed místnosti u kříže, který představoval pódium pro účinkující. Sasuke mlčel.

,,Nešlo by to tam dole ztlumit?" Vrčel Itachi trochu nevraživě na barmana, který jim donesl pití jeden z pracovníků. Pití... Bylo to zákazníkovo přání. Menší pokoj nad hlavním barem byly útulné a všechny jen pro jeden účel.

,,Nekecej a starej se o to, o co máš," zavrčel chlap, který jim pití přinesl. Zase za sebou zavřel a sešel schody, potažené látkou, která se podobala červenému saténu. To, co nesl nahorů bylo poměrně drahé pití, samozřejmě že zákazník to nebyl ledajaký.
,,S tou honorací dole nic neudělám, zvukař nejsem." Trhl laxně rameny černovlasý. Jeho zákazník se ušklíbl.
,,To je jedno, když se budeš snažit, nebudu to ani vnímat..." Chytil ho za bradu jako nějaký majetek a zvedl mu obličej k sobě. Kdyby to udělal před nějakou dobou, určitě už by ho Itachi zabil. Kdyby... to by nebyl tady. Místo toho se Madarovi dostalo jen tichého zavrčení, když na něj zatlačil a shodil ho na postel.

,,Tady to fakt žije, vole. To se musí nechat." Hidan loktem strčil do modrovlasé, která po něm hodila naštvaným pohledem. ,,Jestli toho nenecháš, tak ty teda žít nebudeš," odvětila a napila se martini s olivami.
,,Tak se hned tak neser, ne?" Světlovlasý jí pohled opětoval a dal si nohy na stůl.
,,Z tohohle teda už pít nebudu," poznamenal Deidara suše a odtáhl se od něj.
,,Trhni si."
,,Něco proti, vypatlanče?" Blondýn se výhružně napřímil a zavrčel.
,,Jo všechno, slečinko."
,,Ježiš, běžte si to vyřídit ven," utnula je Karin a znuděně odvrátila pohled.
Sasori byl se Suigetsem trochu stranou neskrývaným zájmem sledovali tanečnice, vlnící se na pódiu a sledovali, jak si nabízené peníze zastrkávají do těch několika kousků oblečení. Jen Sasuke seděl v rohu, tvář skrytou za prameny delších vlasů. Vůbec nechápal, proč sem chodil. Bojoval s chutí se sebrat a odejít. Kratší triko mu odkrývalo tetování na břiše. Had jako by žil vlastním životem a rubínové oči mu nebezpečně zářily. Už nikdy žádný úsměv. Skoro i zapomněl, jak se to dělá.

K tyči zrovna dotančila drobná, světlovlasá dívka. Měla pronikavě modré oči, rozpuštěné, světle zlatavé vlasy a krásnou štíhlou postavu. Jako by byla s tou tyčí srostla. Dělala na ní neskutečné kousky, aniž by spadla, ve dvoumetrové výšce. Mezitím ze schodů sešel vysoký svalnatý muž, Madara. Mířil rovnou k baru, kde si nechal nalít, opřel se a sledoval tančící Ino. Za ním sešel a o jeden ze dvou sloupů, jež strážily vstup do 'pokojů lásky' opřel vyšší černovlásek. Opíral se o umělecky zkroucené dřevo jedním ramenem, stál na jedné noze, tu druhou si křížil u kotníků a prsty si tím známým gestem upravoval delší havraní vlasy. Teď je ale měl rozpuštěné. Jeho oblečení se dost podobalo oblečení gangsterů, ale bylo trochu… odvážnější. Měl totiž jenom černé kožené a hodně upnuté kalhoty ověšené stříbrnými řetězy a cvočky nebo trny a jejich lem končil v půli podbřišku, takže byly o dost snížené. Přes sebe měl přehozený jenom lehký pláštík z průhledné látky, který nosil jen aby mu nebyla zima na ramena, když nově příchozí otevírali dveře. Široké rukávy měl vyhrnuté k loktům, v jedné ruce držel tenkou cigaretu, v druhé sklenici s něčím poměrně silným. A to si myslel, že alkohol nesnáší. Byl čelem otočen k dalšímu muži s kratšími sytě oranžovými vlasy a množstvím piercingů, oblečeného dost podobně jako Itachi. Živě se s ním vybavoval. Po chvíli k nim přikráčela vyzývavá růžovovláska jenom v podprsence, kalhotkách a kozačkách, které odhalovaly její dlouhé a štíhlé nohy a zapojila se do hovoru. Bylo jasné, že všichni tihle tady mají stejnou funkci.

,,Hele, že si za nima nedojdeš pro taneček na klíně?" Hidan kývl směrem ke skupince a vítězně se zašklebil.
Blondýn ho úplně ignoroval. Tyhle sázky obvykle nevěštily nic dobrého. Tím spíš když si po chvíli prohlížení uvědomil... Otočil se na Sasukeho. Je to snad..? Bylo to už docela dlouho, ale pořád si byli podobní. Teď díky tomu oblečení ještě víc. ,Hele.."
I světlovlasý si toho všimnul. ,,Ta růžová je docela dobrá." Zhluboka se napil půlitru piva.
,,Hej, růžový koťátko!" křikl na ni Deidara.
,,Nechceš si dár rande vzadu?" dodal Hidan.
,,Vzadu nebo vpředu, nakonec je to jedno," poznamenala tiše Karin a potáhla z cigarety. Následoval hlasitý smích přítomné party.

Barman na chvíli zbystřil, pak k nim solidně nakráčel a sjel všechny tři pohledem.
"Zase nemáte co na práci?"
"Chcete si zašukat?" odvětil mu stejně znuděným tónem Itachi.
"Koukejte držet hubu a makat. Támhleta skupinka, vidíte ji?"
"Hm. Co s ní?" zavrčel Pein, ačkoliv mu to bylo nadmíru jasné.
"Mazejte a bez keců. Tak si kurva trochu vydělávejte, oni nepřídou sami, do tý postele je prostě natáhnete. A pozor, je to nejobávanější gang co tu je, tak se chovejte slušně. Mohli by vás zabít."
"Jako bych si to tolikrát nepřála, za dobu co tady dřu," sykla zlostně Sakura.
"Uvědom si, kočko, že si kurva a nic víc." Usmál se na ní přeslazeně barman. Růžovovláska prudce zdvihla ruku ale Itachi jí pohotově chytil a zase stáhl.
"Ten prostředníček si odpusť," zavrčel na ní a ona ho s nechutí poslechla.
"Vzhůru dol.."
"Do píč a prdelí." Předběhla Peina Sakura a vyrazila sebejistě k hloučku. Itachi se na chvilku zarazil. Jestli to jsou opravdu oni, pak je tu… ne, Sasoriho naštěstí neviděl. Zato Hidan a… Sasukeho spatřil také. Ale teď nemohl couvnout, ani neměl proč. Tak si to odůvodnil a spolu s růžovovláskou a Peinem vyrazili k hloučku.
"Nemá tu na mě někdo chuť, jsem sladká.." nasadila Sakura kurvičkovský úsměv a rozhlédla se po přítomných. Itachi i Pein tam jen chvíli postávali, ale jejich postoje jasně vydaly za všechna slova: Jsme k dispozici.

,,Tak tahle kočka bude můj člověk. Asi jsem se zamiloval," přihlásil se hned Deidara.
,,Nejseš tak trochu lesba, zlatíčko?" pronesl s klidem Hidan směrem k němu a opětoval mu vražedný pohled.
,,Ještě se tady zabte, lidi." Konan si povzdechla a přísně je sjela.
,,Támhleti kocouři taky nejsou špatný," poznamenala Karin se svůdně skousnutým rtem. Sklidila za to od Suigetsua úsměv, když ji prudce chytil za ruku a odvedl směrem k bočnímu východu. Sasori se usadil vedle Hidana, na tváři spokojený úsměv a trochu se i červenal.

,,Lesbička nejsem, ale s holkou si to rozdám taky, umím hezky lízat, mňau." Přivřela zelené smaragdové oči Sakura a přiblížila rty k blonďákovu uchu. Pein se s klidem usadil na stůl a pozvedl na Konan obočí. Itachi se zase přitočil k Hidanovi ale mluvil celkově skoro ke všem.
,,Hmm... dlouho jsme se neviděli," zavrněl a naklonil hlavu ke straně. V přítmí baru se mu roztomile zaleskly černé panenky.

,,No to si děláš prdel! Fakt je to on, ty vole!" Hidan na něj chvíli jenom překvapeně zíral a pak se rozesmál. ,,Tak z tebe je teď kurva, jo? To sis teda od policajta moc nepřilepšil," poznamenal s úšklebkem.
Deidara si mezitím stáhl růžovlásku na klín a Konan se taky bavila po svém.

,,Jestli si se mnou chceš povídat, tak si to zaplať, ale můžeme dělat i jiný věci." Ve tváři si nechával něžný výraz nevinného koťátka a špičkou jazyka si provokativně olízl rty. Sakura zatím věnovala Deidarovi drobný polibek, jen malou ochutnávku... pak se od něj odvrátila. Až když za podprsenkou ucítila bankovku, ušklíbla se, zhoupla se v bocích a vstala. Vytáhla blondýna za ruku po sametových schodech do pokojů.

,,Dneska ne, kotě. Už mám dneska za sebou do mrtě takovejhle klubů a nejsem mašina na sex." Otráveně si povzdechl a široce se na něj usmál. ,,Jestlipak ses za ten rok trochu zlepšil, co?"

,,Kdo by se nezlepšil." Povytáhl na něj Uchiha obočí.
,,Chvilku tě nechám bez dozoru a už si domlouváš rande, hmm?" zavrněl Itachimu najednou někdo zezadu do ucha a omotal mu ruce kolem pasu. U Uchihy stál Madara. Byl to zvláštní pocit, vidět staršího z Uchiha bratrů v uke postavení. Ale Madara byl o něco svalnatější a dokonce i vyšší než Itachi. Ten se bleskově otočil, vjel mu rukou do vlasů a věnoval mu hluboký polibek.
,,Promiň, ale pracuju tady." Zavrčel na svou obranu sarkasticky. Madara se jeho odpovědi jenom ušklíbl. ,,Nezaplatí ti tolik co já."
,,Taky pravda." Itachi se otočil k přítomným. ,,Pokud mě nikdo z vás nechce zneužít, tak se laskavě odporoučim." Ušklíbl se na Madaru a ten se spokojeně ušklíbl.

,,Posluž si." Hidan na něj jenom mávnul a objednal si další pití. ,,Hej, Sasuke! Nemáš zájem?" křikl na Uchihu.
Sasuke pomalu zvedl pohled ke všem přítomným. Neobjevila se v něm ani jiskra života, byl mrtvý. Jako chodící troska. Pak se setkaly s těmi Itachiho. Jeho oči naopak žily. Žily jiným životem, ale přece. Na mladšího bratra se usmál, ale ne tak normálně... vyzývavě. Skousl si ret a pak se otočil bez zájmu k Madarovi. Sjel po jeho bocích, přitiskl se na jeho hrudník a jemné rty přisál na jeho spodní čelist. Nijak mu nevadilo, že tu dělá divadýlko půlce klubu.
,,Rád bych si ho na chvíli půjčila," ozval se najednou těsněji za nimi žena. Měla obrovská prsa a štíhlý pas. Byla oblečená docela normálně. ,,Chtěla jsem někoho, jako je on.." Madara zavrčel, ale Itachiho k Tsunade pustil.

Sasuke ho celou dobu pozoroval. Jindy by minimálně něco řekl nebo se za ním rovnou vydal. Pak beze slova vstal a vydal se k východu. Nepráskl dveřmi jako by to udělal doma. Jen za sebou tiše zavřel a vyrazil tichou ztemnělou boční uličkou pryč odsud. V hlavě měl úplně prázdno, žádné myšlenky. Nenáviděl sebe, jeho, všechny. A nejvíc ten pocit, který se dostavil, když mohl znovu vidět ty jeho oči. Zářily jako nikdy jindy. Byl to jen rok, ale přesto zároveň celá věčnost. Stačil jeden rok, aby se mezi nimi vytvořila neprostupná zeď. Teď už se nejde vrátit zpátky a oba dva to věděli. Každý měl vlastní život, touhy i práci. Jediné, co je spojovalo bylo jméno. A krev. Sasuke si vybavil ta slova, která mu tehdy Itachi řekl. Že ať udělá nebo řekne cokoliv, budou vždycky bratři. Potomci jednoho muže a jedné ženy. Že láska je silná a ta bratrská nejsilnější. Slib, že budou vždycky spolu. Teď se to všechno rozplynulo ve větru. Stejně jako Sasukeho duše, která zemřela a už se nikdy nevrátí. Byl jen stroj na zabíjení, tělo otupěné nesnesitelnou bolestí tak, že ji už necítil. Pak se jeho rty sotva pohnuly, když řekl jediné slovo. ,,Nikdy."

"Doporučuju," pronesla blondýna dost nahlas, aby to slyšeli všichni, co se divili její dobré náladě. V klubu se zvedlo pár lidí, kteří se šli rovnou barmana zeptat na cenu. Nakonec je zase všechny přebil Madara. Když vstoupil, ležel Uchiha ležérně na boku a se zavřenýma očima vnímal kouř cigarety. Teď měl na sobě jenom ty kalhoty.
"Stýskalo se ti?" Odpovědí mu byl jen Itachiho úšklebek. Ani se nepohnul.
"Kdo byl ten černovlásek tam dole?"
"Můj bratr."
"COŽE?!"
"Můj mladší bratr," zopakoval Itachi lhostejně a monotónně.
"Co tu dělal sakra?"
"Proč se ptáš mě?"
"Když je to tvůj bratr tak…"
"Co chceš říct? Že mě ani nepozdravil, že si mě ani možná nevšiml? Že si ani neuvědomil že jsem to já? Heh, nejsem děcko Madaro. Mrháš časem, co sis zaplatil."
"Mě to ale zajímá." Madara se posadil na postel vedle něj. "Tak proč?"
"Co já vim. Nechce se ke mně hlásit, nebo se za mě stydí. Co na tom."
"Ale vždyť…"
"PODÍVEJ SE!" Nevydržel to už Uchiha a rozpřáhl ruce. "Tohle ze mě udělal! Chápeš? Nikdy mě nechápal! Nikdy mi neuměl říct upřímně, co ke mně cítí. Nikdy se ke mně nechoval jako k bratrovi! A že jsem se snažil. Tak se kurva poď bavit o něčem jinym!" Madara nad tou přehnanou reakcí jen zakroutil hlavou. Už o něm radši nechtěl mluvit. Rád by se zeptal, co k němu teď cítí, ale radši mlčel. Připravil by se tak dozajista o perfektní sex. Chvíli se díval na podlahu, pak k němu zvedl oči.
"Promiň." Chytil ho za ruce, povalil na postel a políbil. Sklenka se skutálela z postele a roztříštila se na zemi. Na tisíce střípků.

Když už musel Madara odejít za svojí manželkou, kterou mu Itachi tolikrát kritizoval, sešel Uchiha dolů. Trochu se zklamáním zjistil, že tam gang ještě sedí. Přešel k nim a aniž by se ptal, posadil se na klín Hidanovi. Nechtěl víc, ale musel se jako kurva zkrátka chovat pořád.
,,Zdravím." Usmál se.

,,Nazdar." Spražil ho nezaujatým pohledem. Bylo vidět, že toho už dost vypil.

,,Tak mi něco pověz, Sasori." Usmál se na něj jemně. Pořád si to znásilnění dobře pamatoval. A to tenkrát ještě nic neuměl. Teď si byl jistý, že by byl schopen přivést k vrcholu zákazníka se svázanýma rukama, balancujís se svíčkou na zádech pod vodou do deseti sekund.

,,Hmm... Co bys chtěl jako vědět?" Červenovlasý se přesunul od pódia k jejich stolu. Za večer toho viděl už docela dost.

,,Něco o sobě. Nebo o Sasukem, to je jedno. Jestli z vás nikdo nemá chuť mi ho strčit do pusy nebo jinam, pak mám čas si chvíli povídat." Poposedl si na Hidanově klíně. Doopravdy toho vypil moc takže moc příjemně se na něm nesedělo.

,,O sobě ti toho tady nikdo moc neřekne, všichni si svoje soukromí hezky hlídaj," odpověděl Hidan a krátce zamrkal, když se mu na chvíli rozmazalo vidění.
,,Sasuke se fakt hodně změnil. Viděls ho, ne?" To byl Sasori.

,,JÁ jeho viděl." Ušklíbl se Itachi s hraně ublíženým tónem. ,,Víš že nemám pocit, že se nějak extra změnil?" Povytáhl jedno oboči a rty si meztím hrál s kůží na Hidanově krku. Jen tak, pro nic za nic. Zkrátka se nudil.

Světlovlasý se jen krátce zasmál. ,,Jo to říká většina lidí." Na chvíli zaklonil hlavu a spokojeně přivřel oči.
,,Neřeš ho, jo? Teď se to nehodí."

,,Jak chceš," dodal Itachibez stopy ega v hlase. Prostě dělal, co se po něm chtělo. Prsty mu zkušene přejížděl po klíčních kostech a při tom stíhal sledovat všechny přítomné.
"Itachi?" Šéfa by po hlase poznal kdekoliv.
"Zítra jsem si tě vybral na akci."
"Proboha jakou zas? A kolik nás tam bude?"
"Na céčko. Asi pět, šest."
"No super." Protočil tmavovlásek panenky. Tohle nesnášel. Jednu z nejhorších akcí. Tahle C-akce byla takzvaná tichá. Pěti lidem se zavážou oči, předvedou se, pak jsou odvedeni jako zajatci do pokojů a za nimi přijde jeden zákazník, který si s ním může dělat co chce, aniž by byl vidět. Nesnášel tyhle akce, protože na ně chodili zrůdičky, co si nepřáli, aby je při sexu někdo viděl. A pro Itachiho platila dvě pravidla. MUSÍ udělat všechno, co mu zákazník řekne a NESMÍ se ani jednou podívat.

,,No možná bych si ještě dneska mohl užít," protáhl znuděně Hidan a jemně ho postavil na zem. ,,Kolik chceš?"

Itachi se otočil zase k Hidanovi, ale jeho šéf ho zarazil. "Teď."
"Ale…"
"Tak ještě jednou. TEĎ," zopakoval znuděně barman a otočil se k odchodu.
"Sorry lidi, nedá se svítit." Pokrčil rameny černovlásek. ,,Promiň brouku, asi si budeš muset nechat zajít chuť," pronesl k Hidovi. Super, tak a teď tu ani neni Madara, aby ho 'zachránil'. Neochotně se zvedl a dal se odvést posluhovači baru. V přípravné místnosti zjistil, že vedle něj bude stát ještě Kiba, Pein, Ino a Sakura. Povzdychl si a nechal si přes černé vlasy natáhnout šátek. Na rozdíl od ostatních nebyl dezorientovaný, výcvik si vyžádal svoje. Předvedli je na pódium a vyhlasovač pozorovatele seznámil s pravidly 'hry'. Pak je po jednom rozebíral, měl informace o jejich zkušenostech, schopnostech, sexuální orientaci…

Sasuke ani nevěděl, kolik uplynulo času. Později se zase vrátil do toho baru a ani se nerozhlédl kolem, jen se usadil až v rohu a objednal si pití. Všichni už nejspíš byli pryč, protože je neviděl. Tak jen poslouchal vyvolávače na pódiu.

,,A je to bisexuál. nebo to o sobě alespoň tvrdí." Itachi se svému komentáři ušklíbl. Za chvíli byl odveden do pokoje. První, co ze zkušenosti udělal je, že si osahal věci uvnitř. Aby pak na nic nenarazil. Posadil se na postel a chvíli si zamyšleně kousal spodní ret. Nejspíš se nebude snažit uhádnout nebo si představit, jak jeho zákazník bude vypadat, nebo by se ještě zděsil.
,,Teď prosím, můžete jít, ale ke každému z pěti účastníků může jen jeden zákazník," vyzval vyvolavač. Zájem byl docela velký.

A Sasuke se rozhodl. Chtěl si zase připomenout jaký je to pocit. Navíc, pokud slyšel správně, Itachi se mu nemohl vzpouzet. Vstal a přešel k vyvolávači, aby s ním dohodl cenu. Když se tak stalo, poprvé po dlouhé době se v jeho očích objevil náznak čehosi dávného, vlastně jen rok starého. Chytil Itachiho za ruku a vedl ho směrem k pokojům.

Ten šel docela bez vzpouzení se, sám si předsevzal, že si ho nebude zkoušet představit a pokusí se si to užít, jako vždycky. Když za nimi po paměni zavřel dveře pokoje, nenápadne přejel po klice. Podle ní poznal, ve které místnosti byli a tak si zajistil, že o nic nezakopne. ,,Mám vám řikat pan nebo paní, tykat nebo vykat? To první je nutnost, ale nechcete-li mluvit, stejně to s postupem času zjistím. To druhé je jen služba pro vás, aby vám to bylo pohodlnější," odvětil klidně a koutek úst pozvedl do jemného úsměvu.

Sasuke k němu jen mlčky přešel a rty se zlehka dotkl těch jeho. Už při tom jediném doteku se mu vybavila spousta vzpomínek. Tiše si odkašlal, aby změnil tóninu hlasu a zašeptal mu do ucha: ,,Pane."

,,V tom případě bych měl říct, že když se Vám nebude líbit, co dělám, zastavte mě, můj pane." Ušklíbl se Itachi, ale jeho tvář nevypadala oddaně. Spíš škodolibě a neposlušně. Zlehka natáhl ruku a prsty se dotkl jeho zápěstí, aby se ujistil v jeho poloze. Byl rád že je to muž. Žen měl dnes až po krk. Speciálně potom, co ho ta Tsunade málem udusila svým poprsím. Jemně mu stiskl ruce a propletl svoje prsty s jeho. Naklonil hlavu a něžně se ho dotkl ústy, chvíli se jen tak držel, ale pak mu prudce vnikl jazykem mezi rty.

Sasuke udělal několik kroků dozadu a stáhl ho na postel. Rukama začal mezitím zkoumat, jak z něj sundat to oblečení. Byl to úžasný pocit. Po tak dlouhé době a navíc když nevěděl, s kým se vlastně chystá strávit noc... Byl docela zvědavý, co se za ten rok přiučil.

Řetízky a cvočky, co měl na kalhotech při tom pohybu tiše zacinkaly. Itachi se nad něj sehnul a pomalu rukama přejel od jeho pasu přes bok na stehno, kde mu nohu zvedl, zapřel se za ní a otočil se na záda, takže svého zákazníka dostal nad sebe. Rukou přejížděl po vnitřní straně jeho tmavých kalhot a na krk mu naschvál nejdřív zlehka dýchl, a než přešel k samotnému dotyku, ještě místečko na kůži jemně prozkoumal jazykem, až potom k jeho krku přitiskl svoje jemné rty. Při tom je nenechával ztuhlé, ale jemně s nimi pohyboval, takže to působilo ještě lépe. Rukou zatím pomalu přejížděl po jeho hrudníku a obtáhl linii každého svalu.

Sasukeho při těch dotecích zamrazilo, ale vydržel a nevzdychal. Zkoumavě si hrál se všemi těmi řetízky a zatím nijak nespěchal. Věděl, že později až se nebude ovládat, bude mnohem vyšší riziko že ho pozná. Ale na to pak bude stejně moc pozdě.

Původně to mělo skončit u toho "tisíce střípků", páč je to fakt epic konec, ale blog.cz je očividně na straně našich čtenářů =.=" :D. Mimochodem, příští kapitoly považuju osobně za nejlepší část celé povídky, tak se těšte =).