Pod svícnem největší tma 8

Shira-chan má sice momentálně spoustu práce, jako asi každý student na konci roku (jo, nechávat čtenářák na poslední týden před termínem odevzdání je docela sranda =D ), ale i tak si našla čas na povídky. Tuhle už máme dokončenou, takže ji sem postupně budu nějak zveřejňovat. A rýsuje se další námět, pohrávám si s myšlenkou již tradičně ohraných upírů =D.

A abych byla ještě větší mrcha, jestli tady -řekněme- do tří dnů nebude minimálně deset komentářů, brzdím vydávání.

---

A pro Vás, mí drazí a věrní čtenáři, kteří nejste líní komentovat, je tu poslední díl "První knihy". Jako název kapitoly bych zvolila: Protože provokovat velmi nadrženého Uchihu se nevyplácí =D.

,,Seš jenom zasraná svině, nic jinýho," zavrčel zlostně Sasori a v očích se mu nebezpečně zablesklo. Měl takové tušení, o co mu jde. Itachi si nejspíš myslel, že když bude pokračovat, Sasuke sem přijde. Ale to se nestane. Nikdy se tak nestalo ani předtím. Před očima mu proběhl záblesk jeho vlastní minulosti. Ostrá světla lamp a neonů. Nějaká temná místnost. Pouta se mu zadírala do rukou a nohou. Pak nějaký nechutně slizský hlas, který slyšel jen těsně vedle ucha. Tehdy mu nebylo ani dvanáct.

,,Když to řikáš." Ve skutečnosti to byl trochu jiný úhel pohledu. Itachimu druhotně jenom stačilo, aby to Sasuke věděl. Ale prvotně... prostě si nemohl pomoct ale to chladné vystupování a roztomilý vzhled na něj působilo víc, než by si mohl připustit. Jednou rukou svíral jeho zápěstí, zatímco druhou si ho přidržel za bradu, aby nemohl otočit hlavu, a znovu se přisál na jeho rty... tentokrát byl ten polibek ale mnohem hlubší.

Sasorimu tělem projel záchvěv něčeho velmi podobnému panice. Zazmítal se a uštědřil mu silnou hlavičku.

Trochu to bolelo, ale Itachi byl zvyklý i na horří věci. Jen na chviličku se odtáhl, aby se mohl Sasori nadechnout a pak ho políbil, ale tak, že měl hlavu nakloněnou na stranu, takže no Danna už mu hlavou ublížit nemohl. ,,Jsi roztomilý, když se snažíš." Usmál se jemně Uchiha a jednou rukou mu vjel nečekaně pod mikinu i košili, zatímco svoje rty přesunul na jeho světlý krk, kde se ho sem tam jen letmo dotkl jazykem.

,,Leda hovno, šmejde." Napjal se a zatnul mu nehty do zápěstí. Pokud si dobře pamatoval... Mohl by využít jedné slabiny, ale k tomu by nejdřív musel... Krátce zauvažoval, kdo by asi teď mohl přijít. Konan měla práci, Deidara by pro nikoho nehnul ani prstem, to samé Sasuke. Možná ten šílenec, kterého nesnášel o dost víc než ostatní. Jeho styl boje by se hodil. Ale to by nejdřív musel mladší Uchiha uznat za vhodné ho sem poslat. Ale nad čím to zase přemýšlí? Musí se už odnaučit věřit ostatním.

,,Jak myslíš," odvětil mu s nezájmem Uchiha a prudce ho otočil pod sebou na břicho, přičemž mu obě ruce zkroutil za zády. Svými rty se pořád věnoval jeho krku, ale dlaní náznakem přejel od jeho pasu až k boku.

Ne, to se nesmí... Nikdo tohle nesmí udělat. Opřel si čelo o špinavou zem a se zavřenýma očima se nadechl. Vlastně na tom nezáleží. Je jenom další obětí Uchihů. Skvělý.

Itachi ho jednou rukou objal a lehce se dostal i za lem jeho kalbot. Tak nějak tušil, že bude Sasori vzrušený, i když se tolik bránil, takže ho to vlastně ani nepřekvapilo. Jemně po jeho údu přejel prsty, přičemž mezi své rty stiskl zlehka jeho uchu.

To snad... Jak mohl sakra odhalit jeho jedinou slabinu?! Do háje se schopnostmi Uchihů. Fajn, tak ať to má rychle za sebou dřív než sem někdo přijde. Jak znal Sasukeho, pošle sem někoho v té nejlepší chvíli. Přesto mu však mezi vzdorně sevřenými rty neunikal ani hláska.

Itachi si všiml, jak sebou trhl. Po rtech mu přelétl lehký úšklebek. Opustil rty jeho ucho a dlouze se o něj otřel jazykem, pak ho jemně zkousl. Mezitím rukou učinil několik krátkých pohybů v jeho klíně a zlehka se na něj natiskl.

Nedalo se přehlédnout, že Sasorimu mírně zrudly tváře. I když se to snažil skrýt za několik rudých pramenů, které měl ledabyle přehozené přes touhou svítící oříškové oči. Měl sice zrychlený dech, ale rty pořád ani nepootevřel, jelikož věděl, že by se to mohlo trochu zvrtnout. ,,Jste úplně stejný. Ve všem."

,,Pšššššt..." zasyknul Itachi a volnou rukou mu přejel po tenkých rtech. Pak ho znovu otočil na záda, ale ruce mu nechal tak, jak byly před tím, takže si je vlastně zalehl a sám zneškodnil. Jednou dlaní na jeho hrudníku ho tiskl k zemi, aby si ruce neuvolnil. Druhou mu přejel po stehně, zuby mu stáhl kalhoty a poměrně zkušeným pohybem vzal jeho vzrušení do úst.

Sasori po něm hodil dostatečně výmluvným pohledem, který by nezvládla vyjádřit žádná slova. ,,Pořád tě nesnášim," odsekl.

Na chvíli se dostal k jeho ústům tak, že cítil jeho dech. ,,V to jsem doufal." Ale svými rty sjel k jeho uchu a přejel ho jazykem. Pak se vrátil k jeho klínu a rty zmapoval cestičku i s jazykem od špičky až ke kořeni.

Věděl, že se už dlouho nedokáže ovládat. K čemu byl nějaký výcvik ohledně udržení klidu, když vás na tohle vlastně nikdy nikdo ani nepřipravoval. Nad pomyslnou hladinou ho držela myšlenka, co by se stalo, kdyby se poddal.

Itachi byl ale jeden z těch, kteří vždycky táhli až do konce. Znovu si ho vsunul mezi rty a vytvořil v ústech podtlak, takže ho v podstatě vsál a jazykem dráždil špičku. Prsty přejížděl od jeho krku až ke klíční kosti a druhou rukou se o jemně dotýkal na vnitřních stranách jeho stehen.

,,Mohl sis aspoň vybrat lepší místo," pronesl Sasori sarkasticky a pohled zabodl do oprýskané cihlové zdi hned vedle.

,,Musel jsem si tě vzít a bylo jedno kde," odvětil mu Itachi klidně a vrátil se rty k jeho krku, zatímco si ho otočil zády k sobě. Jazykem přejížděl po jemné kůži Sasoriho hrdla a sem tam jím zavadil o jeho ušní boltec. Dlaní ho mezitím dráždil na podbřišku.

Byl tak blízko... Co by se stalo, kdyby to už konečně vzdal a prostě si to užíval..? Nejradši by si za tyhle myšlenky nafackoval, ale bylo to příliš lákavé. Vybavil si všechny ty noci. "Docela dobrý" bylo slabé slovo. ,,Nic ti neřeknu," odsekl neústupně.

,,MLUVIT nemusíš." Usmál se Itachi a náznakem se mu zakousl do krku, zatímco rukou přejel na jeho zadeček a z něj přejížděl jemnými prsty na stehna a na jeho úd.

,,Ne, nemusim totiž vůbec nic." Rozhodl se, že už raději nebude v tomhle pokračovat. Hádat se s Uchihou bylo jako házet hrách na zeď. Alespoň s tímhle měl taky dost zkušeností.

,,Pár věcí by se našlo," odvětil klidně. Stáhl mu kalhoty až ke kolenům, ale pak... do něj vnikl jazykem. Sám to moc nedělal, ale teď se mu prostě chtělo. Jakmile našel to, co hledal, naschvál se mu začal věnovat o to intenzivněji. Mezitím mu rukou vjel do vlasů a druhou si ho přidržoval za bok.

Sasori si silně skousl ret. Možná měl tušit, že to dojde až takhle daleko, ale prostě si to odmítal připustit. S tváří odevzdaně položenou na chladné špinavé zemi, která páchla po zatuchlině a plísni, se začal pozvolna podvolovat. Tiše zavzdychal, ale přece.

Itachi spokojeně zavrněl. Lehce ho nadzvedl a jemně obemkl prsty jeho vzrušení, zatímco druhou rukou mu bloudil po hrudníku. Pak se od něj odtáhl, aniž by přestal pečovat o jeho klín, přisál se k místečku za jeho uchem a provokativně se o něj otřel.

,,Ne!" Díky panice a taky i částečně vzrušením nedokázal Sasori ovládat tón hlasu. Chtěl, aby tohle už skončilo, jinak to nevydrží.

,,Klid. A uvolni se, ale myslím že princip znáš." Usmál se Itachi jemně a polaskal ho jazykem na uchu. Chytil jednu jeho ruku a propletl svoje prsty s jeho. Pak se ještě jazykem dotkl jeho horké tváře, zesílil stisk rukou a jemně přirazil. Ne moc, dobře si uvědomoval že byl docela velký.

Sasori se bolestí chvíli nedokázal ani nadechnout. Přesto se ale ovládl a nedal to nijak jinak najevo. Aspoň k tomuhle mu byl výcvik dobrý. I když byla zima, přecijen už dávno nastal podzim, nemohl si stěžovat na nedostatek tepla.

Itachi chvíli počkal, aby si Sasori alespoň trochu zvykl. Nahnul se k němu a jemně ho políbil na tvář.
,,Můžu?" zašeptal mu tiše do ouška.

,,Ne. A nevim, proč se na to vůbec neptáš. Jakejkoliv úchyl by se o něco takovýho nestaral. Tak jenom do toho, posluž si." Nedalo se přehlédnout, že v jeho hlase nebyl jenom vzdor, nenávist a podobně. Byl to hluboce zakořeněný strach z minulosti.

,,Pro tvoje dobro. Pche, úchyl. Nemůžu za to jak přitažlivě vypadáš, mimoto čekám, aby tě to nebolelo," osvětlil mu a rty sjel po jeho krku. Doopravdy pro něj bylo důležité, aby si to užila i druhá strana. Takže se zkrátka nehýbal, jen ho bříšky prstů hladil po vnitřních stranách stehen, sem tam se ho dotkl i v klíně, mezi rty vsál sametově bílou kůži jeho krku a zátylku a v prstech druhé ruky si pohrával s jeho červenými prameny.

,,Starej se radši o sebe, jo?" Pohrdavě odvrátil pohled, i když to stejně moc nešlo. Navíc se nemohl zbavit toho pocitu, že je někdo celou dobu nenápadně sleduje.

,,Kdybych se staral o sebe tak by se ti to nelíbilo, věř mi to," odvětil jemně a pomalu se zkusil pohnout. Musel si vzápětí zkousnout ret, aby nezasténal.

,,Nelíbí se mi to a ty mě pořád sereš." Sasori zatnul nehty do prasklin v betonu na zemi a neklidně se zavrtěl. Tak a teď je jasný, že se z toho už nedostane.

,,To dělám často," přisvědčil mu Itachi klidně. Věděl, že když odezní bolest, bude se mu to líbit, ale musel začít a taky... sám už měl co dělat aby se držel. Pohnul se proti němu trochu důrazněji a nechal ho zatnout nehty do své ruky. Sklonil se a zadrhávaně se nadechl, rty přitiskl k jeho krku, aby zadržel steny.

Sasosri lehce zaklonil hlavu a trochu se mu tak i vybídl, když vzápěsí zasténal s dobře patrným bolestným podtónem. Šlo o to si zvyknout. Takhle to měl rád. Ne v nějaké měkké posteli a pohodlí s opatrným přístupem, který by jen zdůrazňoval jeho slabost. Proto to nikdy nedělal s dívkami. Ty se vždycky jen poddaly a souhlasily se vším, stačilo jen naznačit výhružku a vyplnily každé jeho přání.

Itachi samozřejmě netušil, že Sasori má nějaké zkušenosti i s muži. Stiskl rukou silně jeho bok a konečně se do něj dostal docela. Tiše zasténal a nechtě mu zaryl nehty do ruky. Sasori byl první z těch, mimo Sasukeho, který se takhle dobře ovládal co se týče prožívání bolesti. I to ho utvrdilo v dalším a o něco hrubším přírazu.

,,Přiznej si, že tě to takhle vzrušuje," pronesl vyzývavě a usmál se. Teď bylo jeho cílem něco docela jiného. Uvolnil se a prohnul proti něco.

,,Sasor....aaah" Docela tlumeně zasténal, zachvěl se neznatelně a přírazy zpravidelnil i prohloubil. Na boku ho tiskl dost pevně na to, aby mu tak nechal památku v podobě nafialovělých otisků jeho prstů. Asi by byl jemnější, ale teď se jen těžko ovládal.

Chtěl ho slyšet. Zlomit tu nepokořitelnost dokonalých Uchihů. Ztěžka se nadechoval a občas mu z úst unikl sten. Tahle fáze byla vždycky nejhorší, když jen čekal na ten pocit, který by všechno ukončil.

Stačilo ještě pár pohybů a Itachi tlumeně, ale na něj přecijen dost hlasitě, zasténal Sasoriho jméno. Chvíli se nehýbal, jen k němu byl přitisknutý a nechával v sobě doznít poslední vlny zčeřené extází.

Červenovlasý dosáhl svého téměř současně. Ztěžka oddechoval a chvíli se nebyl schopný ani pohnout. ,,Za tohle tě jednou osobně zabiju."

,,Jednou," parodoval sarkasticky a lapal po dechu odtáhl se od něj a vrátil svoje oblečení do normálu, stačilo mu jen natáhnout kalhoty protože košili pod bundou neměl... to by měla být první věc, co si zařídí.

Sasori se taky rychle upravil a hned se postavil. Nejspíš si teď nějakou dobu nebude moct sednout. Super. Chtěl něco odseknout, ale přerušil ho až moc dobře známý hlas:,,Ale ale, copak to tady máme? Že by nějakej románek?" ozvalo se z okraje střechy nad nimi. Stál tam vysoký muž s šedými, téměř bílými vlasy. Na sobě měl jen tílko a rifle, takže vyniklo jeho vypracované tělo. Co však bylo nejpodivnější byla jeho zbraň. O rameno si ležérně opíral kosu s temně černým ostřím. Sledoval je arogantním pohledem někoho, kdo toho ví opravdu hodně a nehodlá si to nechat pro sebe.

,,Románek to nebyl, slyšel si něco jako: Miluji tě, chci tě, nezapomenu na tebe... pleteš si pojmy perverte," odseknul mu Itachi stroze. Ne, vážně se za to, co právě teď udělal, nestyděl. Naopak měl díky nenadálým prožitkům dobrou náladu.

,,Jo, tak pán si bude otvírat hubu?" Krátce se uchechtl a lehce se odrazil od okraje střechy, aby vzápětí měkce dopadl na zem. ,,Tak tohle bude fakt zajímavá historka," zašklebil se na Sasoriho a obratně se vyhnul jeho pěsti.
,,Seš svině, Hidane," zavrčel červenovlasý.

,,Něco mi uniklo." Pozvedl Itachi na Sasoriho obočí. Tohle bylo dost trhlé a všechno padalo na hlavu právě a jenom černovláskovi. Dost komická situace, mimo její účastníky. Itachi si nezúčastněně rozpustil černé vlasy a zase si je svázal do upravenějšího culíku. Dostal vcelku svoje a nynější dění ho přestávalo zajímat. Možná trochu litoval Sasoriho. Trochu.

,,Každopádně..." Hidan lhostejně mávnul rukou a zadíval se na Uchihu. ,,Poslal mě velkej šéf a chtěl by si s váma trochu pokecat." Významně si poklepal tupým koncem čepele o rameno.

,,Co když řeknu ne, protože ten 'šéf' je můj mladší sourozenec kterej by spíš měl poslouchat mě?" Naklonil hlavu ke straně a povytáhl obočí. Jenom na chvíli před tím otočil hlavu na Sasoriho a spatřivše, že mu na tváři ještě pořád zůstával ruměnec z jejich předešlé 'činnosti', musel se usmát.

,,No, to už je fuk. Jenom abys věděl, že tohle je poslední šance kdy se můžete sejít. Jo a máme práci, tak si pohněte." Znuděně zívl a otočil se k nim zády.
,,Víš dobře, že nepůjde," pronesl Sasori a zapnul si mikinu. ,,Policajt je a zůstane jím. Přesně Uchia. Radši by chcípnul než potlačit svoje ego."

,,Drž hubu. Dobře půjdu," zavrčel na Hidana s odporem. To chování bylo nesnesitelné. Nechápal, jak si na to někdo dokázal zvyknout.

,,Fajn. Ale nejdřív..." Sasori se bleskovou rychlostí dostal za Itachiho, jednou rukou mu sevřel zápěstí za zády a Hidan mu mezitím zavázal oči. ,,Taková malá pojistka. Jenom formalita, nic víc," pronesl světlovlasý.

,,Stačilo říct ať se nedívám, experti," odfrkl si Uchiha pohrdavě a vytrhl svoje zápěstí z červenovláskova sevření. Zvedl ruku a vytáhl si zpod šátku vlasy, které mu tam přivázali. No co, na vzhledu mu prostě taky záleželo.

,,Nebuď taková fajnovka a pohni." Hidan ho nijak jemně šťouchnul a postrčil dopředu.

,,Jasně. Nechceš mě třeba ještě osahat, abych svého bratra náhodou nezabil něčím, co mám u sebe?" zeptal se ho s neskrývaným sarkasmem v hlase. Jako agent byl trénován i se zavázanýma očima. Bez zraku byl schopen vrhat nože po nepřátelích, takže mu taková triviálnost, jako následování kroků Hidana a Sasoriho nedělala problém.

,,Radši neprovokuj, protože já tě za to neojedu i kdybys chtěl," odvětil světlovlasý klidně a hned zamířil do hlavní ulice. ,,Seš tady pěšourem, Sasori?"
,,Ne asi, metrem." Protočil panenky.
,,Tam bych se s mojí láskou stejně nevešel." Hidan se zachechtal a skoro až něžným pohledem sjel svoji zbraň.

Místnost vypadala docela přívětivě. Tmavé obložení stěn a stropu, křišťálový lustr a stůl z nějakého exotického dřeva, možná mahagon. Ve vzduchu se vznášela vůně dřeva, kouře a aromatických tyčinek.
Uprostřed místnosti byla pohovka a křesla, potažená tmavě rudou látkou. Uprostřed nich byly na zemi zvířecí kožešiny, kousek odtud pak sálalo příjemné teplo z krbu. Někdo Itachimu sundal šátek.
,,Nečekal jsem, že bys nakonec souhlasil." Sasuke byl pohodlně uvelebený v křesle, v ruce držel skleničku s neředěnou tequilou s ledem a sledoval staršího Uchihu pronikavým pohledem. Na sobě měl černo-červené kimono se zlatými výšivkami květin a velkého draka na zádech.

,,Kladně hodnotím chování Sasoriho. Naopak bych zvýraznil zápory toho druhýho idiota." Pozvedl oboči a prsty si upravil prameny, co mu spadaly do obličeje. Musel se snížit k tomu, aby sem přišel, tak se tu teď nebude bavit právě o tomhle.

,,Jo, jasně. Tobě se zavděčit vážně nejde." Sasuke nevypadal, že by ho jeho názor vůbec zajímal. Krátce upil ze skleničky a požitkářsky si olízl rty. ,,Teď k věci. Co vlastně chceš?"

,,Já?" Rozesmál se hořce Itachi. ,,Tak ty si mě zavoláš sem aby ses zeptal co chci?" Pak se přestal smát, jako když vítr sfoukne pamen svíčky. Tyhle změny byly přímím důkazem masky, na níž si všechn ty obličeje maloval. ,,Ne Sasuke, já už nic nechci."

,,Tim se to všechno zjednodušuje." Sasuke odložil sklenici, předklonil se a opřel si lokty o kolena. ,,Buď tě zabiju a vyřešim tak problém s tím, že by mě někdo mohl odhalit nebo tě šoupnu do vězení."

,,Heh, pěkný vyhlídky." Ušklíbl se hořce. Původně chtěl se svojí prácí praštit a odklidit se někam z dosahu veřejnosti, tohle mu to trochu komplikovalo.

,,Nevěřim ti tolik, abych tě zase pustil. A ani já se už nikdy nevrátim domů." Roztáhl ruce do strany a usmál se. ,,Tohle je teď můj život. A ty do něj nepatříš."

,,Přestaň s těma prázdnejma kecama, víš že mi jenom ubližuješ. Teď si vyber zase ty. Buď mě pustíš a já vypadnu odsud tak daleko, že už mě nikdy neuvidíš, nebo mě zabij. Věznit jak krysa se nechat nehodlám." Zase mluvil s maskou. A tak nějak si uvědomoval, že mu bylo jedno, kterou možnost si jeho bratr zvolí. A to asi nebylo dobře.

,,Fajn. Pustím tě," řekl Sasuke prostě a znovu se napil ze skleničky. ,,Jenom jedna podmínka: už tě nikdy nechci vidět."

,,Jsi tak obětavý." Ušklíbl se ale ten úsměv tak rychle jak přišel zase zmizel. ,,To ti slibuju." Pronesl pak vážně. Otočil se ke dveřím. ,,Opatruj se," dodal ještě přes rameno.

,,O mně se nestarej," odvětil lhostejně a zase se opřel o opěradlo. ,,Sbohem."

Staršímu Uchihovi se na rtech vyobrazil úsměv. Pak vyšel ven ze dveří, aniž by se ohlédl. Věděl, kam půjde.