Pod svícnem největší tma 7

Na co se můžete těšit: dokončení yaoi ItaSasu a první cca polovina ItaSaso (limit znaků 4ever -.-").
V komentářích si laskavě napište, kterou povídku chcete další. Jinak automaticky makám na dalším dílu a pak chvíli pauza, v níž se budu věnovat dalším kapitolám Without darkness (kdo to nečetl, mazejte to hned napravit :D ).

Jinak se Shira-chan loučí, dattebayo!

---

"Pleteš si pojmy… zdržování s užíváním si." Rty vytvořily neznatelný úsměv. Nehodlal se zastavit. I kdyby sem teď vtrhl jeden z těch bratrových přihlouplých kamarádíčků, nepřestal by. Vjel mu rukou do klína a trochu s tvrdším náznakem vzrušení kolem jeho údu obemkl své prsty. Sám se musel držet, tolikrát si přál dotknout se svého bratra… jinak. Přesně TAKHLE.

,,Možná." Pod prameny temně černých vlasů, které mu padaly přes oči, se objevil letmý úšklebek. ,,Ale spíš bych čekal, že na to půjdeš docela rychle."

"Už dávno nedělám to, co bys od staršího bratříčka čekal," odvětil mu Itachi těsně před tím, než se rty dotkl těch jeho. Druhou rukou mezitím začal jemně pečovat o jeho vzrušení.

,,Ne, to neděláš." Otráveně si povzdechl a nepohodlně se zavrtěl. Začínalo ho z téhle pozice trochu bolet za krkem. Navíc tak nemohl skoro vůbec nic dělat, jen čekat. I tak musel vydržet ještě několik minut, než si s ním jeho starší bratr dostatečně 'nepohrál'. Po chvíli ho chytil za ramena a trhl s ním do strany tak, že Sasukeho dostal před sebe na čtyři. Naklonil se nad něj a prsty přejel po jeho klíční kosti, zastavil ruku u ramene, kde ho pevně stiskl, vlastně si ho tak svým způsobem přidržel, a pak do něj pronikl. Ne že by ho šetřil, počínal si docel tvrdě a nekompromisně. Krásný odraz jeho ctižádostivosti, když něco chtěl, tak to dostal. Teď tohle životní moto s bratrovým jménem na místě předmětu v té větné skladbě dostalo nový rozměr.

Sasuke nevydal ani hlásku. Mlčky drtil v prstech prostěradlo a skousával si ret téměř do krve, jinak ale neudělal tu chybu a zůstal uvolněný. Připadal si tak nějak... podivně. I když si to možná zasloužil. To, co vždycky tolik chtěl a teď s tím nemohl nic udělat. Byla to odměna i trest zároveň.

Itachi se naklonil, jednou rukou mu pomalu přejel po jeho údu a druhou si ho podržel za bok. Svoje rty tiskl na jeho hebká záda. Tohle bylo něco... nepředstavitelného.

Sasuke měl oči mírně přivřené téměř jako v extázi. I frekvence dechu se mu značně zvýšila. Tiše, sotva slyšitelně zavzdychal. Stejně s tím už nic neudělá, nezbývalo než se úplně poddat.

Starší z bratrů chvíli vyčkával a až po hodné době se proti němu pohnul. Téměř současně mu mezi rty uniklo tiché zasténání. Svíral jeho bok, Sasuke tam určitě bude mít do večera modřinu, a rukou mu přejížděl po zádech.

Zvládl si odsunout tu nepatrnou bolest někam na okraj vědomí. Přesto ale byla dostatečně blízko, aby to podněcovalo jeho vzrušení. Lehce zaklonil hlavu, až mu několik tmavých pramenů vlasů padalo přes ramena.

Druhý Uchiha si toho všiml, sklonil se i při přírazech, které teď nabývaly na pravidelnosti, nad něj a prstem mu přejel po rtech a zubech, druhou ruku přesunul z jeho boku k jeho slabinám.

Pořád tady bylo to vědomí, že tohle by dělat neměli. Že je to zakázané. Ale už jen ta představa... Bylo to úžasné, prostě dokonalé. Už se ani nesnažil ovládat a hlasitě sténal, i když věděl, že k vrcholu nemá zrovna daleko.

Poznal to i Itachi. Ne že by na tom nebyl podobně. Přirážel do něj čím dál rychlejšími a prudšími pohyby, takže se dostával docela hluboko, k čemuž napomohlo i to, že byl Itachi lehký nadprůměr ve velikosti muže.

Pak to přišlo. Jako když čekáte na bouřku, napětí visí ve vzduchu a nikdo nedokáže říct, jak silná bude. Ten jediný absolutní pocit smetl všechny ostatní jako by nebyly nic než stébla trávy. Sasuke se napjal a vyvrcholil se slastným výkřikem jeho jména na rtech.

Itachi dosáhl vrcholu spolu s ním, možná že kvůli tomu, že sebou Sasuke v tu chvíli tak trhl a napnul se. Pak spadl vedle něj a strhl svého bratra s sebou. ,,Tohle jsem si vždycky přál slyšet, Sasuke," zašeptal tiše.

Mladší Uchiha se v odpověď jen pousmál a spokojeně zavřel oči. Pak se k němu otočil a objal ho kolem pasu. Byl unavený jako už dlouho ne, ale nechtěl spát. Ne, teď prostě nemohl. Když mu hlavou běželo tolik myšlenek.

,,Já tu jsem teď jako válečný zajatec, hm?" Při konci věty přiblížil rty k jeho tváři a lehce je přitiskl Sasukemu na čelo.

,,Do doby než budeš v pořádku. Pak si dělej co chceš." Jen nerad zase lhal. Ale prostě mu nemohl říct, pro co se rozhodl.

,,Heh, ano jistě," dodal Itachi s jistou dávkou sarkasmu. Stáhl ho s sobě a rty mu přejel po krku. I když byl i on unavený, zlobit ho může, ne?

,,Teď ale spíme, aspoň na těch pár hodin." Sasuke se nepatrně zachvěl a pevně mu sevřel zápěstí. Pro dnešek toho bylo dost.

,,Mně se nechce, ale ty klidně spi..." Itachi ho objal a zabořil do jeho vlasů svou jemnou bledou tvář.

,,Tak dobrou." Sasuke se usmál a uvolněně vydechl. Pár hodin, víc ne.

Itachi se na bratra chvíli díval, ale pak ho přemohla únova a zřejmě vysílení ze zranění. Ani se mu snad nic nezdálo.. byl to ten bezbřehý, bezedný spánek co přináší sílu a svěžest.

Těžko říct, kolik uplynulo času. Za okny však už bylo slunce, tedy jen to chladné podzimní. Po obloze pluly těžké šedé mraky, jako předzvěst blížící se bouřky nebo možná i něčeho horšího.
Sasuke se opatrně posadil a rychle vyhledal svoje oblečení, aby náhodou nevzbudil staršího Uchihu. Věděl, že to co dělá, je zbabělost. Ale co měl udělat? Zůstat tady a čekat, dokud je nenajdou? Ne. To raději uteče. Itachiho zranění se za pár dní zahojí, navíc tady nebylo zamčeno, takže mohl kdykoliv odejít. Vstal a potichu přešel ke dveřím. Konečky prstů se dotkl kliky a jen na okamžik se otočil. Nemohl zapomenout na včerejšek. Na všechno, co se předtím stalo. Přesto ale nemířil domů. Ne, tam se už neukáže. Bylo potřeba vyřídit spoustu jiných věcí. S tím vyklouzl na chodbu a zavřel za sebou.

Itachi se probral asi půl dne po bratrovi. Byla mu zima. Vstal a oblékl se. Pořádně dlouho mu trvalo než se vzpamatoval. ,,Co se to..." Chytil se za hlavu. Vzápětí sykl bolestí, prostřelená ruka ho pekelně bolela.

,,Klid." O zeď se opírala mladý muž přibližně Sasukeho věku. Měl krátké krvavě rudé vlasy a oči oříškové barvy rebelsky jiskřily. Rty se mu zvlnily do skeptického úsměvu, když ho pozoroval. Byli si vážně podobní, to se muselo nechat.

Uchiha sebou trhl a rychle si natáhl kalhoty přičemž si přes sebe přidržoval deku. ,,Co tu sakra děláš? A kdo... kde je..." Byl tak zmatený.

,,Jsem Sasori, jeden z těch co máš určitě ve složkách." Odkašlal si a nerušeně si upravil rukávy černé mikiny. ,,Co se týče toho, kde je Sasuke... Mám vyřídit malý vzkaz a ten je, že se už nevrátí."

,,Jakto nevrátí?" zavrčel tmavovlasý rozladěně, neučil se na agenta k tomu, aby věřil každému kdo se k němu nachomýtne. Rychle se rozhlédl po svojí košili. Sasuke si nejspíš musel vzít jeho nebo... ne, vlastně tu byl připoután bez svršku... no super. Prsty si přejel po vypracovaném těle, které neslo známky už mnoha soubojů a druhou rukou si prohrábl černé prameny vlasů.

,,O to se nestarám. Ostatně se můžeš přesvědčit sám, jestli bude doma nebo ne." Lhostejně pokrčil rameny a otočil se ke dveřím. ,,Hledaj tě policajti, asi se brzo dostanou i sem," poznamenal nezúčastněně.

,,Tak to ne," pronesl klidně se skloněnou hlavou, takže mu nebylo vidět do tváře. Ve vteřině stál před Sasorim, tiskl ho ke zdi rukou na krku. Samozřejmě že ani jeho protějšek nebyl nováčkem ve své profesi, takže jako protiodraz vsunul dlaň mezi Itachiho ruku a svůj hrudník. ,,Chci slyšet víc," zavrčel nebezpečně chladně Uchiha se rty u jeho ucha skoro tak blízko, že se ho dotýkal.

,,Chceš mě zabít? Fajn, protože jsem jenom obyčejnej pěšák a on by se pro mně nevrátil. Pro nikoho. Na nikom mu nezáleží, jenom na sobě. Proto sis toho nevšimnul, když se z tvýho malýho brášky stál boss mafie. Nastavil bys za něj život, ale on si toho nedokáže docenit. Neudělal by to samý kvůli tobě, že mám pravdu?" Rty mu zacukaly v úšklebku

,,Zmlkni!" Zavrčel Itachi. Deptal ho... a věděl to. Trhl s ním.

,,Takže jo." Zkoumavě přivřel oči a sjel ho divokým pohledem. ,,Takže co uděláš, hmm? Dokaž že seš chlap. Kdyby tady byl on, už bych dávno ležel na zemi v louži krve." Krátce se zasmál. ,,Kam až bys zašel, hmm?"

,,Nezabíjím ty, co mi za to ani nestojí." Jeho výraz zase ztvrdl do té kamenné masky. Za ní skryl všechnu zlobu i bolest. Zase. ,,Nestojíš mi za to," pronesl s ledovým nadhledem.

,,Jste oba dva stejný," zasyčel zlostně a odstrčil jeho ruku. Proč sem vlastně vůbec chodil?! ,,Namyšlený Uchihové. Nadřazená rasa, tss..."

,,Máš pocit méněcennosti, hm? To mě mrzí." Naklonil hlavu na stranu a ve tváři vytvořil až nápadně umělý výraz lítosti. Hned si za to nadával, proboha co to dělá?! Chová se už stejně jako jeho bratr.

,,Kdo by neměl, takový úžasný těla a v posteli není vůbec špatnej." Sasori se ušklíbl. Věděl, že tímhle se trefil do černého. Sice se s tím nechtěl vytahovat zrovna teď, ale...

Itachimu se na chvíli zúžily panenky a musel pootevřít rty, protože jeho tělo si náhle žádalo větší přísun kyslíku. Pak na něj zlostně pohlédl a kdyby ten pohled mohl zabíjet, zastavil by srdce i nesmrtelnému. ,,To si ze mě..." Na JEHO Sasukeho sahal tenhle... NE, to NE! Otočil se a ani si neuvědomoval, že po Sasorim hodil vrhací nůž, ačkoliv to sám osobně považoval za ohavnou taktiku. Špička se zabodla do dveří, o které se opíral, ale čepel mu prořízla rukáv u ramene a nejspíš trochu hlouběji i jeho kůži, protože z rány okamžitě stekl pramínek krve. ,,Neznamenáš nic, jsi jenom ubohý černý pěšák na šachovnici mého mladšího bratra..." Vrčel tiše, zlostně a tím i děsivě. Stál od Sasoriho jenom malý kousek a pozoroval, jak se instinktivně chytil za rameno a stiskl ho. ,,Můžeš se pohybovat jen o jedno pole dopředu... nebo zpět. Jsi ten koho hráč první obětuje, bezcenná figurka co se ani pohnout nesmí, pokud s ní nepohne někdo další," dodal. Hněv z jeho slov doslova čišel. Klid... hlavně klid... když byl rozčílený, musel si to pořád opakovat, protože kdyby zapomněl.. ne, to nesmí. TOHLE nesmí.... nesmí se přestat ovládat.... Zhluboka se nadechl a odvrátil se od červenovlasého. Byl roztomilý s tou krvácející ránou, to musel Itachi uznat... ne dost, takhle myslet nemůže. Pak Uchiha udělal jednu ze začátečnických chyb, o které ale věděl, jen s poslední dobou jaksi... zlenivěl. Otočil se k nepříteli zády. Ze země sesbíral nějaké poházené zbraně a trochu se rozhlédl, jestli tu nebude něco jako kabát... našel černou koženou bundu. To nebylo zrovna ideální, na holý hrudník koženku a černé kalhoty, to už se mohl k tomu gangu přidat, ale nic jiného nenašel a mrznout nehodlal. Přes rameno promluvil k Sasorimu, jízlivým nehezkým tónem. ,,Docela tě lituju. Jestliže jsi schopen říct, že Sasuke byl v posteli 'docela dobrej', potom usuzuju, že do tý doby jsi měl v posteli nesnesitelný jelita. Ona vrána k vráně sedá, víš?"

,,Měl bys přece sám vědět, jakej je to pocit. My všichni víme o všem, co mezi váma je." Na Sasoriho tváři se neprojevil jediný náznak toho, že by po něm hodlal skočit nebo udělat něco dalšího. ,,Je to docela zvláštní, ale... Jednou když se udělal, tak při tom zasténal tvoje jméno."

,,Doprdele Sasori, zmlkni, radim ti dobře," varoval ho Uchiha. Vážně začal koketovat s myšlenkou na zabití z nedbalosti či v sebeobraně. ,,Je mi jasný, JAKEJ je, proto hodnotim, že pokud ho bereš jako dobrýho, neměl jsi ještě pořánýho chlapa nebo ženskou v posteli." Pokrčil nad červenovláskem rameny. Samozřejmě že Sasuke nemůže zatajovat to, co mezi nimi je. Gang jeho formátu by na to sám přišel za velmi krátkou dobu.

,,A co když ne, hmm? Když mě zabiješ, všem to bude jedno. Co jsem měl vyřídit, to bylo. A jestli si to hodláš vyřídit se všema, co s nim spali, měl bys to rovnou vzít při jednom s celou naší rodinou. Sasuke je taková naše roztomilá děvka." Zlomyslně se na něj usmál.

,,Do jeho sexuálního života se motat nebudu," odvětil chladně, ačkoliv pod tou maskou měl problém se ovládat, ale on se držel, narozdíl od svého bratra, který snad nikdy ani nechtěl. Narovnal se a přejel ho pohledem od hlavy až k patě. ,,Upřímně ale nechápu, co na tobě viděl."

,,Někdy jde jenom o to si užít a nezáleží na tom s kym." Nespokojeně shlédl poraněné zápěstí. No, mohlo to dopadnou i hůř. ,,Jednou si budeš muset vybrat. Tak neudělej chybu a vyber si správně." Zašklebil se a odstrčil ho. Policie by tady mohla být každou chvíli a on se chytit vážně nehodlal.

Itachi pozvedl obočí. ,,Máš najednou nějak naspěch, hm?" Položil dlaň vedle jeho hlavy na dveře.

,,Šéf se bude zlobit, jestli přijdu pozdě." S předstíranou beznadějí si povzdechl a dlouze se mu podíval do očí.

,,Proč někteří lidé neumí hrát?" Upřeně mu pohled opětoval, pak ale přelej druhou dlaní po jeho hrudníku směrem od pasu ke klíčním kostem a nakonec mu rukou důrazněji sevřel krk. Na tom gestu nebylo nic zvláštního... až na způsob, JAK se rukou k Sasorimu hrdlu dostal. ,,Už vím, používáš podobný výrazy jako Sasuke. To ti nepomůže, když použiješ něco jako on, poznám to. To se shrnuje pod pojem bratři." Při posledním slově se k němu naklonil a stisknul ruku tak, že mu moc vzduchu přijímat nedovoloval.

,,Naučil nás toho hodně. Naše herecký schopnosti nám dost často zachránily krk, když šlo do tuhýho." Nepokoušel se odtáhnout jeho ruku. Vlastně... Když ho dostanou policajti, nejspíš někdo přijde a oddělá ho. Aby neprosáklo moc informací. Už tak to šlo od desíti k pěti. ,,Chceš si se mnou snad ještě užít, než přijedou poldové? Nemáš zbraně a já jo."

,,Nepoužiješ je," pronesl sebejistě Uchiha, který naschvál zbytek z jeho doměnek ani nezmínil... nepotvrzoval, ale nevyvracel. ,,Stejně tě někdo dřív nebo později oddělá. Nejspi potřebnej a víš to. Jenom kryješ to důležitý." Itachi si prostě nemohl nevšimnout červenovláskových roztomile pootevřených úst, v němém náznaku toho, že mu kyslík doopravdy ubyl. Pustil ho a sebral nůž, co po něm před tím hodil. ,,Ale v jednom máš pravdu, vypadnem." Protáhl se kolem něj do dveří.

,,Ale? Polda zdrhá před vlastníma? To by byl skvělej titulek v novinách." Uchechtl se a hned vyrazil na chodbu.

Itachi se otočil a rozhořčeně se na něj zadíval. ,,Bejt tebou radši zmlknu." Chytil ho za ruku a strhl instinktivně do záhybu jedné chodby těsně před tím, než kolem nich do místnosti vletěl první muž v uniformě. Tušil, že by si Sasori poradil sám, ale tohle byl instinkt. ,,Pohni," sykl jenom a rychle se oba dostali blíž k východu, kde se ve výklenku museli skrýt před dalšími muži zákona. ,,Začínám je nesnášet," zavrčel Itachi sotva slyšitelně. Rozhodl se dělat na vlastní pěst, s FBI se stejně nikam nedostane. Budou si myslet, že ho gang unesl, to se mu hodí.

,,Nemysli si, že s tebou teď budu spolupracovat nebo něco takovýho. Já tě za nim nezavedu i když bys chtěl, kotě." Při tom oslovení se škodolibě usmál a rukou mimoděk sjel k pasu, kde měl na první pohled nenápadně vypadající ocelovou tyčku.

,,V to jsem ani nedoufal." Odvětil mu hořce, to jak mu řekl jeho egu zrovna nelichotilo. Když usoudil, ž už to lepší nebude, chytil kolem probíhajícího policistu za kotník, ten spadl a než se nadál, byl Itachi venku. Až teď zjistil, že je to stará tovární budova. Chytil se římsy jednoho okna a vytáhl se na ni, pak se mu po chvíli snažení podařilo dostat až na střechu.

,,Tak se teda měj a snad se někdy potkáme!" křikl za ním Sasori a u vchodu se jen krátce rozhlédl, pak vytáhl tu nenápadnou tyčku a stiskl tlačítko skrytého mechanismu. Z jejího vrchního konce vyjely ozubené řetězy, takže celá zbraň sloužila jako něco podobného biči. S tím se rozběhl vpřed. Možná umře, ale jemu to bylo jedno.

,,Debil..." zavrčel Itachi zlostně. Moc zbraní neměl, ale s tím, co našel se něco dělat dalo. Nechtěl to dělat, vážně ne, ale teď už musel. Otočil se nastřeše na břicho, položil si svojí pistoli na okraj okapu a přesně mířenými ranami do čela se postupně zbavil všech svých bývalých spolupracovníků vždy ještě těsně před tím, než je mohl Sasori svojí zbraní vůbec zasáhnout a než ho policisté mohli najít a zaměřit jeho polohu. Když se na zežloutlé trávě staré fabriky rozhostilo ticho jako na hřbitově, seskočil, spíš než slezl, starší Uchiha na zem, kleknul si k zabitým a hodil po červenovlasém pistoli, co měl člen FBI u pasu. Byly to speciální zbraně, k nimž měli přístup právě jen tihle muži a mafii se do rukou nedostala... tedy až do teď.

,,Nemám rád tyhle hračky." Hodil po něm na oplátku zhnuseným pohledem. Každý člen klanu byl zvyklý na jiný druh zbraní. Sice uměli zacházet se všemi pistolemi, noži a tak podobně, ale každý si vybral něco oblíbeného. To Sasoriho byly právě dva takovéhle biče. Na velkou vzdálenost výhoda, na kratší pak stačil boj tělo na tělo. V tom zase nikdo nepřekonal Sasukeho. V tom a s těma jeho dvěma Eagly. Konan zase měla katanu, Deidara samopal... Bylo toho prostě strašně moc.

,,Tak se s tím prostě naučíš chodit," dodal Itachi, ignorujíc jeho tón. ,,Víš že jsem nepostřílel všechny. Ještě sou vevnitř a nechtěl bych je zabíjet zbytečně." Byla to nenásilná pobídka, aby se 'někam' odklidili.

,,Říkám, že s tebou nechci nic mít. Dělej jak myslíš, ale já teď mizim pryč."
V tu chvíli se Sasorimu v hlavě ozval známý hlas. Ledový jako to nejvražednější ostří. ,,Už to přeháníš. Buď ho oddělej, ale vrať se."
,,Jistě, pane," procedil cynicky, ale dostatečně potichu. Nenáviděl tenhle způsob dorozumívání. Každý z klanu měl v mozku čipy, pomocí kterých je mohl jejich milovaný vůdce kontrolovat a komunikovat s nimi na neomezenou vzdálenost, plus měl přehled o každém jejich pohybu i nádechu.

,,Budeš muset," zavrčel tmavovlásek. Chytil ho za límec, mrštil s ním směrem mimo, za dům, a tam ho znovu, ale tentokrát pevněji přitiskl ke zdi. ,,Tak co to mělo bejt?" Bylo mu před tím jasné, že Sasori nemluvil s ním.

,,Nic než preventivní kontrola," odvětil znuděně. Věděl, že jednou se tenhle způsob vymstí. Ale že až tak brzo...

,,Od bratra, že?" Rychle si dal dvě a dvě dohromady. V jedné dlani sevřel jeho poraněné zápěstí, druhou ho ještě pořád držel natisknutého ke zdi.

Sasori nenávistně zasyčel a přivřel oči. ,,Jo a co jako?"

,,Takže ví co děláš. No to musí být velmi příjemné, zvlášť když..." Nedopověděl a nechal větu viset ve vzduchu. V jednu chvíli mu po tváři přelétl úsměv, zároveň nehty zaryl do teď už znovu krvácející rány na Sasoriho ruce a v tomže okamžiku využil nenápadného náznaku bolesti, když pootevřel ústa. Sklonil se k němu a jazykem mu přejel po spodním rtu.

Ten ho nijak zvlášť jemně kousnul, až ucítil na jazyku krev. ,,Nefunguje to pořád, jenom občas. Něco jako štěnice, která kontroluje naše pohyby i myšlenky. Takhle vypadá pěšák."

Itachi přivřel zlostně oči. Pak chytil pevně obě jeho zápěstí a přitiskl mu je ke zdi vedle hlavy.
,,Radši zmlkni." Prudce se k němu sklonil a nehledě na fakt, bude-li protestovat nebo ne, mu vnikl mezi rty jazykem do úst.

Sasori se zacukal a pokusil se mu vytrhnout. Ne, takhle neskončí. To by se raději nechal zabít než od tohohle... Uvolnil si jednu nohu a prudce Itachiho nakopl.

Ten toho zneužil, odtáhl se a strhl ho na zem s sebou. Během dvou sekund byl červenovlásek v ještě nevýhodnější pozici, ležel pod Uchihou, který s tímhle stoprocentně měl dost zkušeností, ruce měl přidržované a zpevněné nad hlavou, přitisknuté k zemi, ležel na zádech a na stehnech mu Itachi seděl, takže ho ani kopnout nemohl. ,,Nešij sebou, to ti nepomůže," zavrněl tiše černovlasý a ještě důrazněji mu, na důkaz svých slov, stiskl zápěstí. Byl si jistý, že tenhle člen mafie zvládá bolest skvěle, tak se mu stoprocentně nestane, že by brečel jako ty slaboši, na které to zkusil v práci. Na jednu stranu... v TOMHLE Sasukemu doopravdy záviděl. Byl obklopen spoustou takových lidí. Ani se nedivil, že si tak často užíval.