Untouched 10

Protože jste teď neobvykle hodně komentovali, tak jsem se rozhodla přidat další díl už dnes :D. Vidíte, že se umíte vyjádřit, když chcete :D

Taky jsem si říkala, že ani možná nevíte, kdo které postavy s Hizuki píšeme. Když píšou dva autoři povídku, tak to obvykle dělají dvěma způsoby: 1) Každý píše za určité postavy 2) Každý vždycky napíše kousek příběhu, a pak zase ten druhý. My jsme s Hizuki ten první případ :D ...ono je to pak takový zajímavější :D. A teď ta postavy (některé se objeví teprv až v dalších dílech)

Hizuki - Itachi, Madara, Obito, Ino, Naruto, Sakura, Hidan, Sasori, Tsunade, Kakuzu, Pein, Haku

Já (Ája) - Sasuke, Fugaku, Mikoto, Deidara ...a z toho vyplývá, že si asi ještě pár postaviček přiberu :D

---

Itachi se protáhl a otočil se na druhý bok. Ne že by byl líný, ale dneska měl za sebou náročný den, ještě náročnější odpoledne, zátěžovou zkoušku večer a spoustu emočně silných zážitků v noci... dobře, byl líný - musel si přiznat starší Uchiha. Povzdychl si a otočil se tak, aby viděl Sasukemu do tváře.

Ten měl ještě půlnoc. I jemu dal včerejší den pořádně zabrat, ve spánku se několikrát poškrábal přes strupy na zápěstích a s nic neříkajícím výrazem chrupkal dál.

Itachi mu zachytil jemně a pohotově ruce, aby si rány znovu neotevřel. Samozřejmě že žíly už se zahojily, ale povrchové krvácení by taky nebylo příjemné. Navíc po tom, co se řezy zacelily, ještě chvíli vytékala krev z jeho žil, takže se mu na rukou utvořily ošklivé modřiny.

,,Super, jako bych byl sm-kář," zavrčel pro sebe starší Uchiha tiše a opatrně mu ruce položil na peřinu. Byl tak rozkošný... ten nádherný obličejík byl až nadpozemský. Nezadržel se, aby se jeho rtíků jemně nedotkl těmi svými.

Sasuke jen tiše zavrněl, ale neprobudil se. Automaticky zvedl ruce k Itachimu a objal ho okolo krku.

,,Krásně voníš," zamumlal ze spánku. Pomalu se začínal probouzet, ale ještě stále spal.

Itachi se usmál a jen tiše se rty natisknutými k jeho sledoval, jak se mu lehce zachvěla víčka.

Sasuke zůstal pověšený na jeho krku a jen lehce pootevřel rty, aby se mohl pořádně nadechnout, ale Itachiho rty přitisklé k jeho mu to moc neusnadňovaly. To způsobilo, že se mladší Uchiha začínal probouzet.

Když se chtěl nadechnout, místo kyslíku ucítil jeho jazyk. Tomu prostě nešlo odolat. Sasuke byl ráno vždycky rozkošný, ale dnes Itachimu připadalo, že TAKHLE moc ještě ne.

,,Mmm," zamumlal mu Sasuke do rtů. Takové ráno by si nechal líbit i častěji. Vůbec se mu nechtělo vstávat, když se Itachi tak hezky lísal.

Ten to ale ukončil sám. Odtáhl se a na rtech mu pohrával jemný úsměv.

,,Něco mě v noci napadlo. Když už jsi usnul," oznámil mu tiše.

,,A co?" zeptal se Sasuke se zájmem. Představoval si něco jako společné válení ve vaně. To by bylo dokonale strávené odpoledne... nebo klidně i celý den.

***

Itachi zastavil před domem a otočil se na Sasukeho.

,,Jestli chceš, vyzvednu tě za hodinu a půl, nebo můžeš dojít sám. Kdyžtak mi zavolej, až skončíš, jsem tu za pět minut." Usmál se a podal mu jeho mobil, který si Sasuke nechal na přední sedačce.

,,Užij si to..."

Sasuke si tiše povzdechl. Představoval si romantické odpoledne a Itachi ho přihlásí do kurzů herectví. Takhle si to opravdu nepředstavoval.

Pomalým krokem vyšel schody k hlavnímu vchodu, zatlačil na těžké dveře a vešel dovnitř. Všude bylo mrtvo, jen z různých místností se občas ozývaly zvláštní zvuky. To asi zkouší, zamyslel se Sasuke.

Zmateně se rozhlížel kolem sebe, protože neměl tušení, kam má jít. Byl tu prvně ve svém životě.

,,Nazdar..." Někdo ho znenadání praštil do zad. Byl to blonďák, o něco nižší než byl Sasuke, ale na rozdíl od Deidary měl ve tváři ještě sem tam dětské rysy a zlatavé vlasy neměl stažené do culíku, ale rozcuchané a krátké. Upíral na něj svoje velké, modré a přátelské oči. Už z nich bylo poznat, že bude veselý, otevřený a nekonfliktní.

,,A-ahoj," vykoktal ze sebe Uchiha.

Ten blonďák se k němu choval, jako by se znali léta, ale Sasuke si nepamatoval, že by se někdy předtím viděli. Takže na něj jen zmateně upíral své onyxové oči.

,,Co tak koukáš? A co tu vůbec děláš? Deš taky na herectví?" Usmíval se na něj. Naruto nebyl člověk, co by měl problémy se seznamováním.

,,Ne... Teda vlastně jo!" opravil se Sasuke rychle. Byl z jeho přístupu úplně zaskočený. Očima začínal pošilhávat ke dveřím, možná by měl zdrhnout, dokud má příležitost.

,,Tak to je super, já taky teda... eh sory, sem Naruto." Podal mu s širokym úsměvem ruku.

,,Sasuke," představil se černovlásek a opatrně přijal jeho nabízenou pravačku. Nikomu cizímu moc nevěřil. Tím spíš v tomhle blázinci. Tohle si s Itachim ještě vyřídí.

,,Tak poď už sme tam měli bejt...."

Vešli do menší místnosti s kobercem a několika křesli. Vypadalo to spíš jako něčí obývák. Vevnitř už seděly dvě dívky. Jedna blondýna a druhá měla zřejmě vlasy obarvené narůžovo. Něco si šuškali a chechtali se. A v druhém křesle seděl muž. Nebyl to kluk, dozajista byl mnohem starší než Sasuke nebo Naruto. Měl na sobě volné černé kalhoty a světle modrou, polorozepnutou košili. Krátké světle bílé vlasy rozhodně neměli jeho přirozenou barvu, protože tak starý, aby měl bílé vlasy, by neměl tak vypracované tělo.

,,Zdravím, co ste tam na tý chodbě tak dlouho dělali hm? Pojďte si sednout a představte se nám." Měl dokonale vytónovaný hlas na konci vět přidával zvláštní přízvuk, který posluchače svým způsobem provokoval. Ani Naruto nikdy neviděl člověka, co by dokázal tak dokonale pracovat se svým hlasem.

Sasukeho tváře okamžitě dostaly karmínový nádech, opět se otočil ke dveřím s myšlenkou, že by odsud okamžitě vypadnul. Vůbec se mu nelíbilo, že na něj s Narutem teď všichni upínají pozornost. Cítil se kvůli tomu dost trapně. Možná kdyby zbytečně neokouněl na chodbě a přišel včas, tak by teď seděl nepovšimnut někde v rohu.

,,Tak ahojky lidi, sem Naruto. A jestli o mně na začátku chcete něco vědět taaak... tak si to radši rozmyslete." Ušklíbl se a drcnul si vedle Sakury, která si od něj trochu poodsedla. Sasukemu vzápětí někdo stiskl ruku. Stál za ním ten světlovlasý a přátelsky se usmíval.

,,Děje se něco?"

Sasuke leknutím nadskočil. ,,N-ne, nic," nedokázal zabránit koktání. Tohle už na něj bylo fakt moc. Stojí tu před cizími lidmi, hodně divnými lidmi mimochodem bez špetky studu. Vůbec mezi ně nezapadal, pro tohle se fakt nehodí. Couvl pomalu směrem ke dveřím, pozadu a hlavně nenápadně. Třeba si ani nikdo nevšimne, když zmizí, pomyslel si bláhově.

,,Tak dobře, nebuď nervní, sou i horší případy. Posaď se k ostatním, jo?" Kývl na něj bělovlasý a sám si šel sednout.

Sasuke se svěšenou hlavou učinil tak, jak ten zvláštní muž řekl. Jeho geniální plán na útěk selhal. Tohle Itachimu vrátí i s úroky. Přiváže ho k židli a bude ho provokovat... jen provokovat, nic neudělá. Nechá ho tam klidně vzrušenýho a neuspokojenýho sedět celej den, to by mohlo jako pomsta stačit.

,,Tak, nejdřív bychom se mohli představit. Budeme tu spolu trávit dost času, naučíte se tu vystupovat před lidmi a nebát se svého vlastního stínu. Já se jmenuju Hidan. Jsem profesionální herec a režisér několika známých japonských filmů. Tak teď vy."

Jakmile domluvil, začal Sasuke v duchu prosit boha, ať je neviditelný. Co má jako o sobě říkat? Bude rád, když z něj vypadne vůbec jeho jméno.

,,Takže..." atraktivní blondýna si hodila nožku přes nožku. ,,Jsem Ino. Je mi šestnáct a chtěla bych se stát herečkou."

Sasuke čekal, jestli nezačne mluvit někdo další. Nervózně se rozhlížel po místnosti, ale všichni mlčeli. Bylo mu jasné, že je na řadě.

,,Já jsem Sasuke a jsem tu proto, že mě k tomu donutil můj starší bratr," dostal ze sebe na jeden nádech jednu krátkou, ale pro něj vyčerpávající větu.

,,Snad se ti tu bude líbit," oděvtil mu krátce Hidan a podíval se na Sakuru.

,,No, já sem Sakura, je mi taky šestnáct a sem tu proto, že se vždycky stydim mluvit s lidma..."

Sasuke přilepil pohled k zemi, aby se nemusel na nikoho dívat... tím spíš na Hidana. Ta jeho extrovertní povaha ho děsila.

,,Dobře. Já sem upřímně rád, že ste se mi tu představili. Začal bych tím, že herectví je činnost značně obtížná. Musíte se naučit pracovat se svým tělem, emocemi nebo třeba hlasem. A nejenom se držet na uzdě, ale manipulovat s tím, co máte a to je to nejtěžší. Sami se sebou. Ale jsou tu i ti, co se trochu stydí, takže bychom se měli trochu víc seznámit. Alespoň vy se mnou, protože pochybuju, že by někdo z vás ustál takové množství otázek. Takže do toho Sakuro, Ino, Sasuke a Naruto," hned napoprvé vyjmenoval jejich jména správně.

,,Ptejte s mě, na cokoliv co vás zajímá." Opřel se do křesla a skromně se usmál.

,,Kolik vám je?" vypálila na něj Ino žhavě. Hidan se ušklíbl.

,,Tykej mi, já ti taky nevykám. Dvacet dva." To byl překvapivý fakt. Byl o rok starší než Itachi.

,,Hm... jaký máte rád jídlo?" zeptal se Naruto, hledajíc potenciálního společníka k Ichiraku-ramenu.

,,Sladký. Asi jako většina lidí mám rád sladkosti."

,,Od kdy jste herec? A jak ste se k tomu dostal?" znovu vykřikla Ino. Začalo jí to bavit... byla to hra, kdy konečně položí otázku, která Hidana zaskočí. Ten ale odpovídal klidně, neustále, sympaticky, smál se ve vhodných chvílích, neurážel...

,,Když mi bylo třináct, potkal jsem známého herce. Zalíbil jsem se mu a vzal si mě jako asistenta. Měl jsem možnost pozorovat práci špičkových umělců. V šestnácti jsem dostal svojí první důležitou roli - ne že bych do té doby nehrál, ale vždycky jako křoví, když potřebovali pomoct. Hrál jsem trochu vedlejší roli, ale byl jsem na vícero záběrech a to byl úspěch. Herec, který mě k tomu dostal později zemřel a já se dostal do médií, našli si mě režiséři a já dostal nabídky. A teď jsem tady..." Nakonec pozvedl koutek do veselého úsměvu... mluvil tak nesobecky, jako by to snad ani nebyl jeho příběh, ale cizí.

Sasuke se ho na nic neptal, úplně se od nich distancoval. Neměl potřebu o něm něco vědět. Stačí, že zná jeho jméno, nic víc o něm vědět nemusí. Raději si položil ruce do klína a sledoval jejich strukturu. Tolik různých čárek, podle kterých šarlatáni hádali budoucnost.

,,Takže?"

Sasuke zjistil, že se na něj upírají oči všech přítomných. Nejspíš na chvíli trochu vypnul. Uchiha to ale plně ignoroval. To ticho mu bylo sice dost podezřelé, jenže neměl odvahu zvednout oči, aby zjistil, co se děje.

,,Sasuke," Šťouchl do něj Naruto.

,,Dobře, necháme toho, nikam to nevede. Příště si zajdeme na místa, která máte rádi."

,,Jůůůůůů..." Rozesmál se blondýn.

,,Hele koukám ž s tebou problém nebude, Naruto." Ušklíbl se Hidan.

,,Zkuste doma každý promyslet svoji postavu. Může to být charakter nějakého vašeho vzoru, člověka, kterého obdivujete a chcete být jako on. Ale nemusíte říkat jméno. Jenom si připravte jeho popis."

Sasuke nahodil zkroušený výraz. Koho obdivuje? Možná Deidaru, možná Itachiho... Ne! Deidaru rozhodně ne! Nikdy by nedokázal nikoho znásilnit, za to ho rozhodně neobdivuje. Co ale obdivuje na Itachim? Možná jeho přístup k lidem, genialitu... Celý život prožil v jeho stínu, protože ho všichni obdivovali, zatím co na něj zapomínali... Tolikrát si přál být jako on. Chtěl stejně dobře vystupovat , stejně dobře se učit. Sice měl vždycky samé jedničky, ale Itachi byl a je prostě nadprůměr. Pro něj i ty jedničky byly málo.

,,Takže se uvidíme zítra. Dobře si to promyslete, ať můžete svoje nové já pěkně vybarvit. A to POUZE po psychické stránce, o tělesné se tu nebavíme, na to si běžte ke kosmetičkám, ano?"

Naruto se ušklíbl a Ino se tiše zasmála. Hidan střelil pohledem po hodinách.

,,Za chvíli budeme muset končit. Tak abych to shrnul... ne, nechám to shrnout vás. Takže..." Pohodil hlavou směrem k Narutovi. To byl spolehlivý zdroj.

,,Mně se tu líbilo. Myslíš že bych mohl být hercem?" zeptal se dychtivě a už si ani neuvědomil, že mu tykal. Začalo mu to připadat přirozené, to bylo přesně to, co Hidan chtěl. Když začně jeden, už budou už všichni.

,,Máš talent, Naruto, ale jsi moc ztřeštěný. Trochu ti chybí konzervativnost a schopnost ovládat se, která zase u Sasukeho přebývá. Ale... ano, máš šanci, a když se budeš snažit, tak dokážeš velké věci."

,,No já sem taky dost spokojená. Co si myslíš o mně, Hide?" Světlovlasý bez mrknutí oka přešel to oslovení, možná se neznatelně pousmál.

,,Ty jsi taky talentovaná, ale trochu neprůrazná. Ale do toho se nenuť, to musí přijít samo, jinak budeš působit nepřirozeně," poradil Ino. Pak mrknul na Sakuru, která pod tím pohledem zčervenala. Prostě se styděla, ne že by něco chtěla, to bylo všechno.

,,No..." donutila se promluvit. ,,Já, já z toho mám smíšené pocity..."

,,Samozřejmě, jste tu poprvé, ale brzo se všichni budete znát líp."

,,To ano... doufám že si budeme rozumnět..." pípla.

,,U tebe zkusíme vážně zapracovat na projevu a hlasitosti, ale, Sakuro, proč tak tiše?"

,,Mám.. strach..." Všichni pozorně poslouchali... to vědomí ji děsilo. ,,Mám strach, že.., řeknu nebo něco udělám špatně a..." Zakroutila hlavou.

Hidan si rukou prohrábl vlasy, bylo to spíš zběžné uvolněné gesto.

,,Sakuro, ty ale nemáš důvod. Jsi milá, empatická, krásná mladá dívka. Není jediný důvod, proč se schovávat. Jsi jako hvězdička, co musíme rozsvítit, aby si jí všimlo víc lidí. Uvidíš," mluvil upřímně a v jeho hlase bylo cosi uklidňujícího.

,,Děkuju..." špitla už o trochu hlasitěji. Naruto se díval na růžovovlásku a Ino chvíli přemýšlela sama o sobě. Hidan vyhledal Sasukeho pohled a dal mu najevo, že může zhodnotit.

Uchiha se neslyšně povzdechl. Proč ho proboha ten šílenec tak týrá?

,,Já," začal opatrně, ,,prostě nejsem rád vidět a myslím si, že tohle není nic pro mě," řekl upřímně. Nechtěl se zbytečně přetvařovat, i když je to pro herce zřejmě důležité.

,,To je dost přímá odpověď," uznal Hidan s klidem. Víc k tomu ale neřekl.

,,Takže pro dnešek je to všechno, těším se na zítřek." Usmál se mile.

,,I já!" Ušklíbl se Naruto a Ino ho praštila po hlavě.

,,Hej! No dovol?"

,,Dovoluji," odsekla mu s úšklebkem. Sakura se jim nesměle zasmála. Chovali se, jako by se znali léta. Hidan pohlédl na Sasukeho a rty, aniž by to řekl nahlas mu naznačil: ,,Ty tady ještě zůstaň."