Nevlastní 5

Abyste neřekli, že píšu jen ItaSasu :D

---

Kaito zrovna blbnul se psem, když uslyšel přicházet Sasukeho.

,,Už máš hotový úkoly?" zeptal se ho starší Uchiha namísto pozdravu.

,,Nooo..."

,,No?"

,,Ještě ne."

,,Tak nech toho psa a hned si je běž udělat. Nejdřív povinnosti, potom zábava." Sasuke si doopravdy začínal připadat jako rodič. Přesně tak se k němu a Itachimu vždycky chovala jejich máma, až na to, že ona pro ně našla i vlídná slova. Ať přemýšlel Sasuke, jak přemýšlel, nemohl si vzpomenout, kdy řekl Kaitovi něco milého. Možná ukázal trochu vstřícnosti, když mu povolil toho psa, ale i okolo něj dělal zprvu kravál. Vyvodil z toho závěr, že občas by na něj mohl být vážně trochu milejší, jinak z něj bude mít brzy trauma.

Teď by ale měl jít něco dělat. Nejspíš uvařit něco k obědu. Při té myšlence se zhnuseně zašklebil, tohle je přece práce pro ženu, ne pro něj. Snad už nadešel ten čas, kdy by si vážně měl nějakou najít, protože takhle to donekonečna opravdu nepůjde. On je přece ninja, ne žádná holka u plotny. Třeba se mu Kaito do cesty připletl právě proto, aby mu ten někdo nahoře naznačil, že už by neměl zůstávat sám. Nikdy by nevěřil, že nad něčím tak absurdním bude přemýšlet, ale co když je to pravda? Vždyť Konoha jednou zaplatí za to všechno, co provedla jeho klanu, ale co pak? Zůstane s Kaitem sám? Tak to přece být nemá. Navíc, Kaito určitě bude potřebovat jednou i mámu.

Pomalu mu začalo docházet, že má Sakura pravdu. Vážně by měl nechat pomstu pomstou a raději se starat o Kaita. Ne, takhle ne, řekl to špatně. Správně by měl pomstu na nějaký čas odložit, začít pečovat víc o Kaita, a pak se k ní vrátit, až bude cítit, že nadešel ten správný čas. Do té doby prostě povede úplně normální život, asi ne zrovna normální život pro kluky jeho věku, ale v těch ostatních směrech by se určitě lišit neměl.

Jenže kde má začít? Jak se vůbec žije normální život? Existují pro něj nějaká pravidla?

Byl z toho zmatený. Učinit rychle tak důležité rozhodnutí není jen tak. Ještě chvíli nad tím uvažoval, než se šel podívat za Kaitem, jak si vede s těmi úkoly.

,,Už to skoro mám," řekl chlapec, jakmile slyšel Sasukeho přicházet.

,,Skvěle, tak se pak přijď najíst," oznámil mu starší Uchiha neutrálním tónem hlasu, pak odešel do kuchyně.

Kaito dopsal poslední slovo, potom se zvedl ze židle a šel za Sasukem do kuchyně, kde se posadil ke stolu. Hned, jak ho Sasuke zaznamenal, postavil před něj talíř čehosi neidentifikovatelného. Aspoň Kaito to nemohl poznat, ale třeba to bude dobré. Nejistě tedy nabral mezi hůlky první sousto a nedůvěřivě si ho vsunul mezi rty. Na jazyku se mu hned rozplynula nepříjemná hořká pachuť.

,,Co je to?" zeptal se zhnuseně.

,,Proč? Nechutná ti to?"

,,No, to úplně ne, ale..." Kaito ho nechtěl urazit.

,,Takže ne. Promiň, ale vaření není úplně moje silná stránka," řekl starší Uchiha na svou obhajobu. ,,Tak chvilku vydrž, udělám něco jinýho."

,,To je dobrý, sním to," opáčil chlapec. Snažil se chovat, jak jen nejlíp uměl, aby zbytečně Sasukeho neobtěžoval. Určitě toho má i bez něj moc.

,,Prosímtě, viděl jsem, jak ses tvářil," namítl Sasuke mírně dotčeně, ale ve skutečnosti věděl, že to opravdu není poživatelné a talíř si od Kaita vzal. ,,Zatím se můžeš jít ven proběhnout se psem," doporučil mu rychle.

Kaito to pochopil tak, že chce být Sasuke chvíli sám, a tak bez zbytečného odmlouvání popadl psíka a vzal ho ven na delší procházku.

Starší Uchiha ve skutečnosti po chvilce jen pro sebe netoužil, jen nechtěl, aby chlapec jeho věku pořád vysedával doma, takhle si nenajde žádné kamarády, a pak z toho může být jako starší frustrovaný, anebo ještě hůř - dopadne jako on, bude všechny plně ignorovat a říkat, jak je nepotřebuje. A to si Sasuke opravdu nepřál, netoužil z něj mít svoji kopii... možná jen trochu.

***

Sakura seděla doma nad hrnečkem kafe a jen čekala, kdy se rozezvoní zvonek a za dveřmi bude stát Rai. Sice neříkal nic o tom, že za ní dnes zajde, ale i tak ho Sakura očekávala, protože věděla, jaký je. On nikdy nepotřeboval pozvání, vždycky přišel sám z vlastní iniciativy. A to na něm nesnášela. Neměla ráda, když za ní lidi chodili a ona zrovna neměla náladu na to, s kýmkoliv komunikovat. Možná by si o tom s ním měla promluvit, protože když nic neřekne, tak se také nic nezmění.

A už to tu bylo, najednou se ozval zvonek. Dívka jen znechuceně odložila hrnek na kuchyňskou linku a šla otevřít. Mohla klidně předstírat, že není doma, ale v tu chvíli ji to nenapadlo. Prostě se pomalým krokem vydala ke dveřím. Její výraz naprostého znechucení zmizel, když za dveřmi uviděla Kaita. Jeho tu nečekala už vůbec ani si nemyslela, že ví, kde bydlí. Koneckonců se ale mohl zeptat pomalu kohokoliv v nemocnici.

,,Kaito, stalo se něco?" zeptala se s úsměvem. Hned měla lepší náladu, když tím nezvaným hostem nebyl Rai. Najednou přesně věděla, jak se Sasuke cítil, když za ním jako malá pořád lezla.

,,Sasuke řekl, že se mám jít s Chlupáčkem projít," ukázal chlapec na psa, ,,jenže nám se samotným nechtělo. Nepůjdeš s námi?" zeptal se s nevinným pohledem.

,,Proč ne." Sakura si jen vzala klíče od bytu a šla.

Kaito pustil psa z náruče na zem, aby se i on trochu proběhl a s výrazem zločince se za ním začal honit. Pes před ním nejdřív utíkal, ale pak se náhle před chlapcem zastavil a začal štěkat. Kaito to nečekal, takže už nestihl zabrzdit a o psa tak zakopl. Ruce natáhl v obraném gestu před sebe, aby zmírnil bolest dopadu, ale i tak se to neobešlo bez menších oděrků a modřin.

,,Kaito!" Sakura za ním hned běžela, aby zjistila, jestli se mu nic nestalo.

,,Sasuke se bude zlobit," začal chlapec hned natahovat.

,,Proč by se měl zlobit?" ptala se Sakura nechápavě. Tohle se přeci dětem občas stane, právě proto, že jsou to děti.

,,Nevím, ale bude se zlobit," odpověděl Kaito neurčitě.

,,Já mu to vysvětlím," snažila se ho Sakura uklidnit. ,,Určitě to pochopí, vždyť máš jen odřená kolena... a trochu obličej. Jinak ti nic není, ne?" zeptala se ho trochu podezíravě, když se chlapec pořád nezvedal ze země.

,,Ne, jsem v pohodě." Kaito se začala na důkaz svých slov pomalu stavět na nohy.

,,Tak dobře. Já tě teď vezmu k sobě, dám ti na to aspoň náplast, aby to nevypadalo tak strašně." Pohladila ho Sakura po tváři a vlásky, které mu neposedně lezly do očí, pohybem ruky odstranila z jeho dohledu.

***

Sasukemu se konečně podařilo uvařit něco poživatelného, ale momentálně mu to bylo prd platné, protože Kaito se ještě pořád toulal někde venku, až to začínalo být podezřelé. S dalšími ubíhajícími minutami si Sasuke začínal myslet, že se mu něco stalo. Možná by ho měl jít hledat. Při troše štěstí se jen s někým seznámil a ztratil přehled o čase.

Nasadil si proto boty a šel se po něm trochu podívat. Nejdřív chodil jen okolo domu, jestli ho někde neuvidí hrát si se psem, ale brzy pochopil, že je to marné. Rozhodl se proto jít víc do středu vesnice, tam si spolu obvykle hrály všechny děti jeho věku. Jenže ani tam ho neviděl. Čekal, že aspoň uslyší někde štěkat psa, ale když už se něco ozvalo, byl to jen dětský smích. S tichým povzdechem ještě jednou obešel místa, kde už stejně jednou byl a začal se raději vracet domů, třeba už tam na něj Kaito dávno čeká.

Už mu chybělo ujít jen pár metrů, když spatřil v dálce naproti sobě růžovlasou dívku s malým chlapcem. Hned mu bylo jasné, o koho jde. Přidal proto do kroku, aby se mohl o svých úvahách co nejdřív přesvědčit. Čím blíž jim ale byl, tím víc v něm narůstalo zděšení. Proč je Kaito tak oblepený? Snad se mu něco nestalo...? Možná nebyl nejlepší nápad ho posílat samotného ven.

,,Jen jsem upadnul," začal chlapec vysvětlovat dřív, než se vůbec Sasuke stačil nadechnout k nějakému komentáři.

,,Já taky několikrát upadnul, ale takhle jsem teda nevypadal." Založil Sasuke ruce naštvaně na prsou.

,,Byla to nehoda, Sasuke," vložila se do rozhovoru Sakura.

,,No skvěle! A místo toho, aby šel za mnou, tak šel radši za tebou," hrál Sasuke uraženého. Nechápal, proč Kaito nešel dřív za ním, jako by se bál.

,,Nešel za mnou, Sasuke. Teda šel, ale ještě dřív, než se mu to stalo. Bylo mu jen trochu smutno, vůbec se mu nevěnuješ." Hned po tak silných slovech se Kaito chytil Sakury za ruku a hlavu jí zabořil do trika, nechtěl vidět Sasukeho výraz.

,,Cože? To snad nemyslíš vážně, že ne? Vím, že cenu otce roku asi nedostanu, ale zas tak hrozný to se mnou teda není." Vrhl po ní Sasuke naštvaným pohledem. To si dovolila příliš. Takhle ho tu soudit. Sám dobře věděl, že to s ním Kaito nemá nejlehčí, ale jsou i horší případy.

,,Já vím, že je to pro tebe těžké, ale občas bys ho mohl aspoň pohladit. Je to dítě a děti přesně tohle potřebují." Sakura si moc dobře všimla, jak se k ní Kaito vždycky lísá a z toho vyvodila, že Sasuke je k němu po citové stránce asi převážně chladný.

,,O tom s tebou vůbec nebudu mluvit," odsekl jí. Na podobné řeči neměl absolutně náladu. Samozřejmě, že plánoval svůj přístup ke Kaitovi trochu změnit nebo si aspoň najít někoho, kdo mu nahradí matku, ale otevřenou kritiku druhých poslouchat nehodlal.

,,Ach, jak chceš." Sakura se s ním nechtěla hádat, proto raději ustoupila a Kaita k němu mírně popostrčila. Chlapec jen svěsil hlavu a poslušně se postavil vedle Sasukeho.

,,Promiň, ale vážně je toho na mě moc," řekl starší Uchiha nakonec na omluvu, když viděl Sakury výraz. Nechtěl se jí dotknout, ale zároveň si nepřál, aby ho takhle kritizovala. Vůbec se mu zdálo, že poslední dobou je nějaká troufalá. Dřív by ho ještě za takový přístup se srdíčky v očích pochválila. Hodně se změnila... ale to koneckonců i on.

,,Já vím." Usmála se na něj. ,,Neber si to osobně, oba přece chceme jen pomoct Kaitovi." Pak jen pohladila Kaita po vláscích a měla se na odchodu. Neutíkala, jen se nechtěla se Sasukem pohádat... už jen kvůli chlapci. Tak nějak tušila, že by to špatně nesl.

***

Když Sasuke ukládal Kaita do postele, všiml si, že je nějaký přešlý, ale nic neříkal, protože tušil, že za to může on. Ví, jak má Sakuru rád a hádat se s ní před ním, asi nebyl nejlepší nápad. Jenže teď už to nejde vzít zpět. Vždyť se ani moc nepohádali a nakonec to stejně vyřešili s klidem, tak snad to přejde i Kaita. Sasuke mu ještě přitáhl peřinu blíž ke krku, pak zhasl světlo, zavřel dveře od jeho pokoje a sám si šel lehnout.

Po nějakou dobu nemohl usnout, ale nakonec se mu únavou víčka stejně zavřela. Když už ale téměř spal, zdálo se mu že něco slyší, jako by k němu někdo mluvil. Nejdřív to chtěl nechat být a prostě dál spát, ale nakonec mu to nedalo. Otevřel oči, aby se podíval, kdo je tím narušitelem.

Vůbec ho nepřekvapilo, když vedle své postele spatřil Kaita.

,,Proč nespíš?" zeptal se ho rozespale.

,,Protože ses kvůli mně pohádal se Sakurou," opáčil Kaito smutně.

,,Co blázníš? My se nepohádali," namítl starší Uchiha.

,,Ale vypadalo to tak." Utřel si chlapec slzy do rukávu od pyžama.

,,Kaito..." Sasuke vstal z postele, vzal chlapce do náruče a odnesl ho zpět do jeho postele. ,,Nelam si s tím hlavu." Ještě mu palcem setřel z tváří poslední zbytky slz, pak se vrátil zpět k sobě.

Ráno úmyslně vstal dřív, aby stihl udělat Kaitovi snídani, protože pak bude muset za Tsunade kvůli misi a za tou chůvou. V duchu se modlil, aby jí Kaito během jeho nepřítomnosti nedělal problémy.

,,Kaito, už vstáváš?!" zavolal na něj z kuchyně. Když chlapec dlouho nepřicházel, šel ho raději probudit. Jakmile ale otevřel dveře, zjistil, že postel je prázdná. Rychle se ještě běžel podívat do koupelny, ale podvědomě tušil, že ani tam nebude. Vůbec tomu nerozuměl. Kam mohl takhle po ránu zmizet? Možná šel za Sakurou, napadlo ho po chvíli. Včera byl z té jejich "hádky" tak rozhozený.

Hodil na sebe proto rychle oblečení, aby se u ní stihl zastavit ještě dřív, než půjde za hokage. Pochyboval sice, že to stihne, ale Kaito byl momentálně priorita. Navíc, jestli není u Sakury, bude to daleko horší a delší hledání. Vůbec si nechtěl představovat, jak bude Tsunade vysvětlovat, že prostě na misi nemůže, protože mu Kaito někam zmizel, aniž by si toho on všiml.

K Sakuře dorazil během pěti minut. Předpokládal, že ještě spí, ale nemá na výběr, musí ji vzbudit a jestli u ní Kaito doopravdy je, tak určitě ani spát nebude. K jeho smůle mu ale přišla otevřít ještě neučesaná a očividně i nevyspalá. Vypadala jako každý jiný člověk, který byl právě donucen opustit svou postel.

,,Sasuke?" Jeho opravdu nečekala. Myslela si, že za ní opět přišel Rai, u něj ranní budíčky nebyly nic výjimečného nebo nezvyklého, ale Sasuke ji překvapil.

,,Není u tebe Kaito?" zeptal se jí namísto pozdravu. Vážně začínal mít strach.

,,Ne, co by tu dělal?"

,,Ráno jsem ho šel vzbudit, ale nebyl ve své posteli... ani nikde jinde." V jeho hlase byla znát počínající zoufalost.

,,Jen klid, najdeme ho," ujistila ho růžovláska. Sice neměla tušení, kde Kaito může být, ale nechtěla Sasukeho děsit, když už teď nevypadal nejlíp.

,,Určitě utekl. Měla si pravdu, není mu se mnou dobře," namítl Sasuke s povzdechem.

,,Tak jsem to ale neřekla!" ohradila se Sakura dotčeně, pak poodstoupila ode dveří, aby Sasuke mohl vejít dovnitř. ,,Spolu ho najdeme." Pohladila ho konejšivě po rameni. ,,Vydrž, jenom se převlíknu a půjdeme se po něm podívat. Třeba jde jen o nedorozumění." Sakura odešla k sobě do ložnice, vytáhla zy skříně čisté oblečení, oblékla se, pak šla ještě doladit svůj zevnějšek do koupelny a vrátila se zpět k Sasukemu.

,,Včera večer za mnou přišel a brečel," začal Sasuke sám od sebe mluvit.

,,Proč brečel?" Sedla si růžovláska vedle něj.

,,Říkal, že ho mrzí ta naše hádka," přiznal Sasuke barvu. Říkal to nerad, protože v tom cítil jistý podíl viny, ale říkat teď lži by nemělo smysl.

,,Co si mu na to řekl?"

,,Že jsme se nepohádali... a nekřičel jsem na něj," dodal vzápětí, aby si Sakura nemyslela, že ho vystresoval.

,,Tak šel třeba jen dřív do školy, aby ti nepřidělával starosti," snažila se ho Sakura uchlácholit.

,,To pochybuju. Určitě ode mě utekl." Sasuke si položil hlavu do svých dlaní a jen horečně přemýšlel, kam Kaito mohl jít. Nečekal, že mu ten chlapec přiroste tak k srdci. Vůbec si nedokázal představit, že by tu najednou nebyl.

,,To není tvoje vina. Má tě rád a..." Sakura to nestihla doříct, protože se ozval zvonek. Poslední dobou je nějak moc žádaná, pomyslela si.

Když otevřela dveře, stál tam ten, na koho měla momentálně nejmenší náladu. ,,Rai, co potřebuješ?" zeptala se s povzdechem. Jen těžko skrývala, jak moc ho tu nechce. Chodí za ní každý den a jí už to pomalu začíná vadit. Někoho tak dotěrného vážně ještě nepotkala. Když tedy nepočítá sebe v dětství.

,,Jen mě napadlo, že bychom spolu mohli dneska někam zajít. Poslední dobou se moc nevídáme."

,,Viděli jsme se včera," namítla dívka s notnou dávkou zoufalosti.

,,Nojo, ale jen na tři hodiny. Chtěl bych s tebou být pořád," namítl.

,,To je víc než dost. Rai, prosím. Já potřebuju i prostor pro sebe." Sepjala k sobě Sakura prosebně dlaně.

,,Někoho máš, viď?" zeptal se Rai podezíravě a už se hrnul Sakuře dovnitř do bytu. ,,Jeho?!" vykřikl naštvaně. Dobře věděl, jak se Sakura na Sasukeho dívá a co k němu cítila, ale nečekal, že on o ní bude mít zájem. ,,Jak si mi to mohla jen udělat!" To nebyla otázka, jen zoufalé konstatování.

,,Nekřič na ni." Sasuke najednou vstal a postavil se za Sakuru, když viděl její nešťastný výraz.

,,Je to moje holka! To si uvědom! Nemáš vůbec právo na ni mluvit nebo sahat!" rozkřikl se Rai ještě víc než předtím.

,,Uklidni se, my spolu nic nemáme. Jsme jen přátelé," snažil se to Sakuke řešit s klidem, když viděl, že Sakura není schopná jediného slova.

,,Hm? Tak proč jsi teď tady? Takhle po ránu!" nepřestával se Rai hádat.

,,Do toho ti nic není." Sasuke mu nechtěl říkat o Kaitovi. Tenhle pitomec to vědět nemusí.

,,Takže je to jasný! Ale já to tak nenechám!" Sasuke už mu na to nestihl nic říct, protože Rai naštvaně práskl dveřmi a odešel. Hned na to se Sakura rozbrečela. Ne kvůli tomu, že se s ní Rai pravděpodobně rozejde, ale kvůli tomu, že Sasuke musel být něčeho takového svědkem. Připadala si před ním hloupě.

,,Nebreč," ozvalo se najednou. Sasuke si ji otočil čelem k sobě a pevně ji objal. Dřív by to asi neudělal, ale tahle Sakura neměla s tou dřívější snad nic společného.

,,Promiň," špitla najednou.

,,Za co?" podivil se Uchiha.

,,Že na tebe křičel. Je trochu žárlivější," snažila se Raie Sakura omluvit.

,,Trochu?" zeptal se Sasuke s uchechtnutím. ,,To nic, je to pitomec, ale jestli ho máš ráda, tak mu to vysvětlím," nabídl se.

,,Já mu to radši vysvětlím sama. Tebe by vůbec neposlouchal, ale děkuju." Pak se od něj odtáhla, aby si nemyslel, že téhle situace chce něco pro sebe vytěžit. Teď by měli hlavně řešit Kaita a to jeho záhadné zmizení.