Untouched 9

Miláčkové, stala se mi jedna velmi nemilá věc. Moje sestra má v háji notebook (spíš internet) a já byla donucena ji občas pustit na svůj. Jenže Ájinka je majetnická a svůj píseček si dost hájí. Ne že by mi vadilo, kdyby si moje sestra četla moje povídky a koukala na moje úchvatný yaoi obrázky :D (pro vlastní dobro by to stejně neudělala, moje složka ja nadepsána: Ájinky majetek, vstup pouze na vlastní nebezpečí. Věřte tomu nebo ne, ale ona tam fakt nikdy asi nelezla :D ...vážně jednou řekla, že se bojí :D). No jenže po tom, co mi jednou málem "omylem" smazala photoshop, jsem se dost nakrkla a založila jína svým notebooku vlastní účet s názvem Hajzlík (ano jsem milý sourozenec :D). A včera, když od toho notebooku odcházela, tak se mi ukázalo, že můj miláček má nějaký error a plánuje restart. No tak jsem mu ho povolila, pak čekala, až naběhne plocha s účty a hle... byl tam jen jeden - Hajzlík. Můj účet nebyl v nabídce, prostě zmizel. Když jsem zjistila, že nikde není, že prostě zmizel, následoval můj několikahodinový hysterický záchvat... měla jsem tam úplně všechno - povídky, seminárku, designy, fotky... Když jsem se trochu uklidnila, začalo mi docházet, že musím začít znovu. Na flshce jsem naštěstí měla všechny svoje staré povídky (ty rozepsané bohužel ne-e), ale našla jsem tam vís jak polovinu Untouched. Dohromady má ta povídka zatím něco okolo 130 normostránek, na flashce jich bylo zhruba 80, zveřejněno bylo zatím pouhých 50. Takže jsem utrpěla ztrátu 50 normostran, který se mi naštěstí podařilo vydolovat z historie facebooku, když jsme to s Hizuki psali, teď to stačí jen očistit od našich úžasných keců okolo :D, upravit pravopis a naformátovat (jo, mám co o prázdninách dělat). Pak musím začít znovu psát seminárku (Jasně, proč ne, vždyť já mám času dost... ironie, kdyby někdo nevěděl). Designy mám naštěstí v galerii blogu. Photoshop se mi podařilo vydolovat z Programů hluboko v té nádherné ikoně "tento počítač". Našla jsem tam i můj účet, ale byl prázdnej a odmítá mi to přístup... prostě na ho*no. A ještě se mi podařilo zachránit Uchiha brothers fotky... tak strašně mě to sere. Tři roky dřiny v háji.

---

Sasuke jen vytřeštil oči a rukama se ho snažil od sebe dostat. Když se mu to konečně podařilo, procedil skrz zuby: ,,Chutnáš stejně jako on." S těmi slovy si utřel pusu do rukávu od trika.

,,Ty si to tak dobře pamatuješ?" Pozvedl Itachi jedno obočí.

,,Tak dobře, na pusu teda ne." Usmál se a jazykem se dotkl jeho ucha, pak rty pokračoval až na jeho hrudník, přičemž mu šikovně chytil ruce, aby si zároveň neublížil a zároveň se nemohl bránit.

,,Ty by sis nepamatoval, kdyby tě někdo znásilnil!? Ani to nemůžu nikomu říct, protože bych potopil tebe! Vůbec tě nezajímá, jak se asi cítím. Je ti úplně jedno, že si to ponesu dokonce svýho života v sobě!" rozkřikl se na něj rozhořčeně. Vůbec se mu nelíbilo, jak jednoduše si to Itachi představuje.

,,A ty mě tu teď klidně po tom všem začneš líbat... potom, co ses vyspal s člověkem, který mě znásilnil. Uvědomuješ si to vůbec?" zeptal se ho se slzami. Už toho na něj vážně bylo moc. Tolik psychické zátěže by nevydržel ani hodně odolný člověk, natož pak Sasuke.

,,On mě znásilní a ty se s ním hned na to vyspíš. Dals mu doufám i pusu na rozloučenou, aby náhodou chudáček netrpěl," poznamenal jedovatě.

,,Ne, tu pusu jsem si odpustil," pronesl nostalgicky s významným výrazem.

,,Vyspal jsem se s ním, protože jsem nechtěl, aby znovu ublížil tobě. Ale tou nahrávkou ti ublížil, dejme tomu, že porušil slib a to já neodpouštím. Takže bude na tobě ho rozsoudit. Vyber si, jak ho zneškodníme. Buď ho uspíme a přihlásíme do nemocnice jako dobrovolného dárce varlat, nebo nadopujeme viagrou a vpustíme do manéže, až budem v cirkusu a bude tam tak divně klečet na předních ten lev, nebo otočíme na břicho, svážem mu nohy a budem ho vláčet po poli, aby tim svým oradlem vyoral brambory? Ještě bych možná něco vymyslel, ale tyhle tři alternativy se mi zdají nejvhodnější..."

,,Hlavně, když se dobře bavíš," opáčil Sasuke naštvaně. Jemu to rozhodně k smíchu nepřipadalo. Pořád měl před sebou Itachiho slastný výraz a v uších mu zněly jeho ještě slastnější vzdechy. Takhle hlasitě se neprojevoval ani s ním.

,,Běž si za ním. Dobře jsem viděl, jaks vzdychal, když tě uspokojoval," procedil skrz zuby. Šlo mu to jen těžko přes pusu, protože ho to dost zraňovalo.

,,Je to s ním asi hodně dobrý, co? Asi jsem úplnej idiot, když se mi to s ním nelíbilo, že?" Nepřestával do Itachiho rýpat. ,,Ty ses totiž blahem málem zbláznil," dodal.

,,Mám ho pozvat, aby ti to předvedl taky?" zeptal se vážně.

,,Co mi má jako předvíst?" Sasukemu nějak unikal význam jeho věty.

,,Je docela dobrej v posteli, to ti zapírat nebudu. Po citový stránce je ale konec."

,,Cože? Ty chceš, abych vás tady na živo viděl souložit? To ti to není ani trochu blbý?" zeptal se ho nevěřícně. Tohle už na něj bylo vážně trochu moc i přes rozostřené smysly se zvedl z pohovky a v duchu si naplánoval cestu k sobě do pokoje. S tím cynikem nebude už ani vteřinu.

Itachi ho stihl zachytit, když se mu podlomily nohy. Podchytil ho pod koleny, druhou rukou na zádech a zvedl ho do náruče.

,,Hlupáčku. Nepoznáš ironii." Otočil se a bez problémů ho nesl do pokoje. Ale do svého.

,,Jasně, jsem malej a hloupej, na rozdíl od tebe... pana dokonalýho," poznamenal kysele. ,,A ty si myslíš, že teď je fakt vhodná doba na ironii? Jak hluboko ještě klesneš?" zeptal se s odporem. Chtěl tím Itachiho donutit k rezignaci. Nepřál si momentálně nic jiného, než aby to s ním vzdal a prostě ho ponechal vlastnímu osudu. Aspoň by si tak potvrdil, že ho doopravdy jen zneužil.

Ten ale na jeho narážky prostě nereagoval, donesl ho až k sobě do pokoje, kde ho položil na postel.

,,NEboj se." Zdůraznil Itachi tiše a přes hlavu mu přetáhl zkrvavenou košili. Pak ho chtě nechtě navlékl do čistého trička a aniž by se ptal o svojení, pomohl mu svléct i kalhoty. Pak ho jenom přikryl dekou a ignoroval všechno, co říkal. Sebral ze země Sasukeho špinavé oblečení a odešel do koupelny. Věděl, že když to nenamočí brzo, tak krev na oblečení už zůstane a to si nepřál.

Sasuke už radši mlčel, stejně to nemělo význam. Jen si přitáhl deku blíž ke krku a lehl si na samý okraj postele.

V měsíčním svitu pozoroval zranění, které si úmyslně způsobil. Už se tam pomalu tvořil strup, neporanil se moc, ale stačilo to na to, aby mu bylo pořádně špatně.

Asi po půl hodině se Itachi vrátil do pokoje už v teplácích na spaní.

,,Předpokládám, že nebudeš mít chuť na večeři. Každopádně kdybys měl, tak si řekni. A kdyby ses ptal, proč budeš dneska spát tady, tak je to proto, aby tě zase nenapadlo najít si něco ostrýho," vysvětlil stručně.

Zhasnul v pokoji a lehl si vedle něj. Chvíli svoje černomodré oči upíral na jeho postavu, ale o nic se nesnažil. Veděl, že tady prostě omluva a slova nic nezmůžou. Byl si vědom toho, jak moc mu ublížil, věděl to samozřejmě celou dobu, ale takhle nepřirozeně se choval vždycky, když byla chyba na jeho straně. To se právě až tak často nestávalo. Itachi svoje pocity dusil vždycky v sobě a nedával je najevo. Když chtěl, byl dokonalým hercem. Krčil rameny, když měl chuť vypálit odpověď, šeptal, když chtěl křičet, smál se, když měl chuť plakat. Vše, co dělal, byla přehrávka, když chtěl. Jediné místo, kde to nedělal, byl domov. A tam s tím dnes taky začal. Věděl, že je to jeho vina. Ale zároveň si uvědomoval, že i kdyby tu před ním lezl po kolenou, nepomohlo by to. Chtěl něco říct, ale nenapadlo ho nic.

,,Dobrou noc, Sasuke," promluvil tiše aniž by si byl jistý, že ho slyší. Otoči se na druhý bok, k němu zády a pohled upřel na stěnu před sebou.

Sasukemu připadalo absurdní, jak k sobě leží zády, i když jeden o druhém ví, že nespí, ale přesto s tím nic nedělal. Neplánoval mu to odpustit. Něco jako nevěra se prostě prominout nedá... Když si ale vzpoměl na bratrovy polibky a doteky, chtěl je cítit znova. Miloval jeho rozmazlování, jenže potom si vybavil, jak spokojeně se tvářil na tom videu. Takhle vzrušného ho doopravdy nikdy neviděl. Neskutečně moc ho zraňovalo, že větší slast mu způsoboval hajzl, kterým Deidara nepochybně je.

Nechával po svých tvářích stékat slzy bolesti, ale nijak zvlášť se u toho hlasově neprojevoval, jen se mu zrychlil dech.

,,Pláčeš," odtušil bratrův hlas těsně za jeho krkem. Zněl možná i částečně bolestně a podlomeně, jenže u Itachiho to bylo těžké poznat. Měl chuť mu ty slzy z nevinných tváří slíbat, ale radši si to zakázal a odstranil ty krůpěje bolesti a zrady z jeho andělského obličejíčku jenom jemně prsty.

Sasuke se při jeho doteku začal okamžitě třást, těžko říct, jaký důvod k tomu měl. Možná to bylo strachem, možná vzrušením... ani on sám to nedokázal přesně určit, ale nebránil se.

Cítil se doopravdy hrozně. Kdyby ho Itachi "jen" podvedl, možná by se s tím vyrovnal, ještě, když k tomu měl takový důvod, ale to jak se u toho tvářil, ten jeho výraz bude mít v živé vzpomínce navždy. Do očí mu to vhánělo nové a nové slzy. Ani ho tolik nebolela ta zrada, jako to, že ho nedokázal tak dobře uspokojit jako blonďák. A pak ta druhá věc - znásilnil ho, ten samý člověk ho znásilnil! Ani to nemůže jít nahlásit na policii, protože by se na všechno přišlo, na jeho vztah s vlastním bratrem. Zločin zkrátka zůstane nepotrestán.

,,Kvůli mně." Přiznal poprvé po dlouhé době Uchiha svojí chybu snad ještě bolestněji.

,,Mrzí mě to Sasuke. Strašně moc." Chvíli se jen tiše a zhluboka nadechoval.

,,Ale když mi to nebudeš věřit, máš k tomu dobré důvody..." S povzdychem zavřel oči a odvrátil od něj tvář. Pak se stáhl zase zpátky. Byla to právě ta chvíle, kdy měl chuť rozbít si hlavu o zeď za to, co udělal, ačkoliv to z části nebyla jen jeho chyba.

,,Nepláču kvůli tobě, ale kvůli sobě," namítl Sasuke. Bylo to prvně za celou dobu, kdy mluvil klidně a vyrovnaně. ,,Protože tě Deidara dokáže uspokojit líp než já. Líbilo se ti to s ním víc a je to jen moje vina," pokračoval. Potřeboval to už ze sebe dostat ven.

,,Jestli chceš, můžeš s ním klidně spát a se mnou dělat ty ostatní věci, co se běžně dělaj. Když to teda nebude Deidarovi vadit," řekl, jako by to myslel naprosto vážně.

,,Chci, abys byl šťastnej i po sexuální stránce. A to se mnou nejsi a asi ani nebudeš. Neumím být dominantní, odpusť mi to, prosím," žádal ho, aniž by se na něj podíval, ale myslel to naprosto vážně. Najednou si uvědomil, že chyba bude asi hlavně na jeho straně, ne na Itachiho nebo Deidarově.

,,To snad..." Itachi se prudce posadil a zaskočeně, možná i trochu pohoršeně se na něj zadíval.

,,Sasuke," oslovil ho, aby věděl, že to myslí vážně, ,,to si VÁŽNĚ myslíš, že bych... znovu... no to snad..." Jemně, ale přece prudce ho otočil na sebe čelem.

,,To, že mě uspokojí rychleji, není žádná výhoda, spíš naopak a už vůbec žádný měřítko spokojenosti! Sám moc dobře víš, že když je ten druhý šikovný, tvému tělu se líbí i vynucený sex, ale já si vždycky tisíckrát víc užívám, když jsem s tebou... to všechno, co jsem dělal tam, se vyrovná několika tvým polibkům. Protože..." Ne, už ztrácel slova. Prostě tam jenom seděl, nevěřícně a nechápavě na něj zíral se rty pootevřenými, jak chtěl ještě něco říct, ale už neměl co a s lesknoucíma se očima... možná až moc, protože dvakrát zamrkal, aby zahnal nepříjemné pálení. Byla to otázka snad jen vteřiny.

,,Nemusíš si pro moje dobro vymýšlet. Nikdy jsem u tebe tak blažený výraz neviděl. Neříkám, že se se mnou netváříš spokojeně, ale na tom videu... Vypadal si jako ten nejšťastnější člověk na světě. Nikdy jsem te tak neviděl," namítl Sasuke s pohledem upřeným na něj. Všechno to říkal klidně a vyrovnaně, ale bylo na něm vidět, že v pohodě rozhodně ani náhodou není. Strašně moc ho to žralo, jenže když se Itachimu víc líbí sex s Deidarou, nemůže mu bránit. Vlastně mu i docela rozumněl, vždyť ani on sám by nechtěl spát s někým, s kým se mu to nelíbilo. Ironií osudu bylo, že se mu to právě nejmíň líbilo s Deidarou. Když si vzpoměl na jeho hrubé přírazy, celý se rozklepal.

,,Kdybych si vymýšlel, neměl bys důvod mi někdy věřit." Pak se zadíval stranou.

,,Nikdys mě takhle neviděl, hn? A díval ses? Viděls někdy, že bych se u něj radoval z toho, že žije? Že je šťastný, že má radost? Ne, jenom u tebe. A to není ten krátkodobý pocit jako při TOM. Kdybych mohl, dýchal bych za tebe. Směju se s tebou a prožívám to dvakrát." Na chvíli se odmlčel, pořád ty lesknoucí se oči upíral někam na stranu, ale pak se zadíval přímo na něj.

,,A ty teď pláčeš..."

,,Protože to jen hloupě zamlouváš! No a co? Tak spolu sdílíme radost, smích a další tyhle zbytečnosti. Za ty dva nebo tři dny, co spolu spíme, jsem jasně pochopil, že ti jde hlavně o sex a tam seš spokojený víc s Deidarou než se mnou! Tak co to zase plácáš!?" Sasukemu se absolutně nelíbilo, jak Itachi uhýbá od tématu. Samozřejmě, že jsou důležité i ty věci okolo jako společný smích, ale důležitý je sex... možná nejdůležitější. Proč by měl taky lhát sám sobě? Sám vidí, jak důležitou roli v jejich vztahu hraje. A už mockrát slyšel, že vztahy krachují hlavně kvůli sexu. Jestli ten jejich má skončit kvůli tomu samému, tak ať je to radši dřív než později, pak by totiž bolelo ještě víc.

,,Jestli je to pro tebe to nejdůležitější, asi bych se měl snažit, ale rád bych tě konečně upozornil na omyl, že já s ním spal kvůli tomu slibu a ne kvůli nějaký frustraci. Nejsem deviant, abych požadoval na každým všechno dokonalý. Stejně tak jako on má něco. co nemáš ty, ty zas máš něco, co nemá on. A uvožuj logicky, je jenom na mně, jak uvidím výsledek, když vás položím na misky vah. A kdybych chtěl být s ním a myslel bych, že výhody převážili u něj, proč bych v tom případě už před rokem náš vztah neukončil právě kvůli tobě."

,,Před rokem, Itachi, právě, že před rokem. To si vůbec nevěděl, jakej můžu v posteli bejt. Kdybys to věděl, tak s ním ještě teď jseš. Všem se maximálně líbí můj vzhled, ale do postele mě nikdo nechce, a když už jo, tak to musí být někdo, kdo požaduje výhradně roli semeho. A to ty, bráško, nejsi. Nevyčítám ti to, je to spíš moje vina, že se nedokážu přizpůsobit. Mně je naprosto jasný, že chceš teď za Deidarou, ale nepůjdeš, jelikož by si tvůj debilní bratr mohl zase ublížit," řekl posledních pár slov s odporem. Potom se k němu otočil raději znovu zády.

,,Klidně běž, už to znova neudělám, slibuju. Pochybuju, že si v ten moment s ním ani na chvíli nezauvažoval o tom, že by ses k němu mohl vrátit. Tak to udělej, nic tě tu nedrží a já už vůbec ne. Buď šťastný, nii-san," pokračoval ve svém srdceryvném proslovu. Drásal tím srdce jak sobě, tak určitě Itachimu, ale toho už si vědom nebyl. Myslel si, že Itachi chce přesně to, co mu právě řekl, jen se bojí, aby si jeho malý bratříček něco neudělal. Musel by totiž nést zodpovědnost.

Itachi na chvíli bolestně přivřel oči a lehce pootevřel rty. Pak je stiskl k sobě do pevné linky, zhnuboka se nadechl a odvrátil od něj tvář. Vstal a přešel k oknu. Opřel se o sklo loktem a čelo si položil na ruku. Tak tam tiše stál, protože se musel od něj otočit. Ale tohle... už bylo moc. Teď musel mít záminku. Sklo bylo ledové. Zachvěl se, ale ne z chladu. Starší Uchiha NIKDY neplakal, protože to zkrátka neuměl a uznával názor, že muž by neměl plakat... a právě proto ho teď nikdo nesměl vidět.

,,Odpusť mi, jestli můžeš... všechno, co jsem udělal. Mrzí mě to," řekl Sasuke tiše a pomalu se zvedl z Itachiho postele, aby mohl jít do svého pokoje. Nechtěl ho svojí společností obtěžovat.

U sebe si rozsvítil malou lampičku, neměl rád tmu, a v jejím svitu se pokoušel usnout. Sice věděl, že se mu to nepodaří, ale všechno se má zkusit.

Itachi u okna ještě chvíli stál, než se docela uklidnil. Když vycházel ze svého pokoje, dal si dobrý pozor na to, aby si pečlivě otřel tváře. Nechtěl, aby to někdo věděl, specielně ne Sasuke. Na chodbě se zády opřel o zeď a chvíli jen prázdně koukal do tmy. Snažil se přijít na něco, co by mu dokazálo, že... vlastně, CO že? Přerývaně se nadechl.

Sasuke se zaujetím sledoval mouchu poletující ve světle, kterou vydávala jeho lampička. Aspoň chvíli myslel na něco jiného, než na to, jak se vyrovnat v posteli Deidarovi. Nechtěl se Itachiho vzdát, i když mu to sám nabídnul, ale věděl, že to pro něj bude tak lepší. Jenže kdyby se naučil to, co v sexu ovládá Deidara, mohl by s ním být Itachi skutečně šťastný. Problém byl v tom, že by se Sasuke nikdy nedokázal těm technikám po citové stránce vyrovnat. Deidarovi se možná líbí role semeho i ukeho, ale mladšímu Uchihovi nic dominantního nevyhovovalo. Necítil se v takové roli nikdy moc dobře. Postrádal sebevědomí, přestože se líbil holkám i klukům, to mu z části nedovolovalo se zhostit něčeho vůdčího. Těch ovlivňujích faktorů bylo víc, ale Sasuke nad nimi nehodlal přemýšlet. Pro Itachiho by vytrpěl všechno, dokonce by zapřel i svůj charakter, který je podle psychologů neměný, pokud člověk ovšem netrpí schizofrenií. V ten moment Sasuke litoval, že ji nemá.

Itachi se zkrátka musel pohnout, jinak by tu byl donekonečna. Sasuke se zdál tak zamyšlený, že celou dobu nevnímal bratra, který se se založenýma rukama na hrudníku opíral o jeho otevřené dveře do pokoje. Napadla ho jediná věc. A rozhodl se využít i té.

,,Bráško, já..." Mimoděk použil trochu jiné oslovení. Chvíli hledal slova. ,,Nechci, aby ses cokoliv učil a cokoliv si vyčítal. To bys pak nebyl ty, ale nějaká tvoje ubohá napodobenina. A já..." Přistoupil k němu, ruce spustil podél těla a podíval se mu přímo do těch podobných očí.

,,A já miluju SASUKEHO," dodal tiše, ale nemohlo být pochyb o pravdivosti jeho slov. Nedal mu prostor na odpověď, bál se, že by zase bolela. Rukou si podržel jeho bradu a otřel se o něj svými rty, pak se ho dotkl i jazykem, ale ještě ho nepolíbil úplně.

Sasuke mu okamžitě obtočil ruce okolo krku a polibek prohloubil. Už to nemohl dál snášet. Najednou mu bylo všechno úplně jedno, chtěl jen Itachiho blízko sebe.

,,Miluješ ho, i když není v posteli tak dobrej jako Deidara?" Neodpustil si ještě jednu hloupou otázku, protože ten blonďák mu vážně nahlodával myšlení.

"Právě proto ho miluju…" Vsunul Itachi svůj jazyk mezi jeho rty, pak se na chvíli odtáhl, jemně ho políbil pod uchem, vrátil se do své původní pozice, aby zkontroloval jeho výraz. A hned na to se k němu sklonil a jemnými polibky si tvořil cestičky po jeho sametovém krku, zároveň na to na něj přenesl svou váhu a tak ho pomalu donutil lehnout si. Prsty mu pomalu rozepínal bílou košili, co mu před tím sám dal na spaní a rty měl skoro u nich, aby se jimi, nebo jazykem mohl vždycky dotknout nově odkrytého místa na jeho hrudníku.

Sasuke jen přivřel oči a nechal se hýčkat. Samozřejmě, že přemýšlel o tom, co by na jeho místě dělal Deidara. Asi by Itachiho povalil pod sebe a... Ne, dost! Už nechtěl myslet na toho pitomce.

,,Lehneš si ke mně?" zeptal se Sasuke s psím pohledem a uvolnil Itachimu místo.

,,Popravdě sem čekal až mi to povolíš." Ušklíbl se starší Uchiha a lehnul si vedle něj. Chytil ho kolem pasu a opatrně si ho přitáhl k sobě.

,,Co ruce?" zeptal se s trochou starostlivosti v hlase.

Sasuke zabořil hlavu do jeho košile a zamumlal: ,,Dobrý." Ve skutečnosti ho zápěstí pálila jako čert, ale nechtěl si stěžovat. Mohl si za to sám. Kdyby si Itachiho vyslechl hned ze začátku, mohlo to dopadnout jinak.

,,Vdim," odvětil mu bratr kousavě, zvedl jeho zápěstí tak, aby na ně viděl. PAk se sklonil a jemně po nich přejel jazykem.

Sasuke ho druhou rukou pohladil něžně po tváři a prosebně řekl: ,,Slib mi, že už to nikdy neuděláš. A že když se objeví něco podobnýho, tak mi to nejdřív řekneš."

,,Slibuju. A kdyby se objevilo něco podobnýho, prostě tomu dotyčnýmu řeknu, že..." Sklonil se Itachi k jeho uchu a tiše něco zašeptal.

,,Itachi," opáčil Sasuke káravě, ale hned na to se k němu přitiskl a spokojeně ho políbil na krk. Ruce schoval raději pod peřinu, aby bratra zbytečně nedráždil svými poraněními zápěstími. Opatrně se na strupech poškrábal, protože to doopravdy neskutečně svědilo a pálilo.

,,Měl bych ti na to dát nějakou mastičku... a nos prosím do školy dlouhý rukávy..." Zase ta jeho mateřská starostlivost. Itachi ji ale považoval za oprávněnou. Zhluboka se nadechl, když se jeho bratr rty dotkl jeho krku.

,,Neboj se, nikdo se to nedozví," opáčil Sasuke potichu, protože to úplně nebyla pravda. Plánoval si o tom minimálně promluvit s psychologem, protože tu svou povahu už vážně nemohl vystát. Musí se naučit přestat jednat v takových zkratech.

,,Dobře..." Usmál se Itachi jemně a přitáhl si ho k sobě. ,,Ty mi slib, že už si nikdy neublížíš."

,,Slibuju." Přitulil se Sasuke k němu.

Bylo něco k půlnoci a jemu se chtělo tak strašně spát, ještě štěstí, že jsou zítra prázdniny. Normálně by musel v pondělí do školy a to by teď vážně nezvládl.

Itachi ho uklidňoval jemnými doteky v havraních vlasech a sem tam mu přejel rty po krku. Užíval si tu blízkost a musel si přiznat, že v tu chvíli to bylo všechno, co potřeboval.

,,Příště zabiju tebe a ne sebe, až mě podvedeš," promluvil k němu Sasuke z polospánku. Samozřejmě, že jen žertoval, ale co kdyby náhodou... Sám nevěděl, jak by se v ten moment zachoval. Nechtěl nad tím ani uvažovat, radši objal Itachiho jednou okolo pasu a svou hlavu přitiskl na jeho hruď. Tlukot jeho srdce ho pomalu uspával.

Probudil je zvuk kapek dopadajících na okenici a tříštících se o ni, hnané poryvem chladného ranního větru.