Untouched 8

---

,,Já? Ne, Itachi, já ti jen pomáhám. Musíš mít úplný sexuální deficit, když musíš učit děcko, jako je tvůj bratr. S ním si určitě neužiješ tolik jako se mnou." Zašklebil se Deidara drze. Úplně ignoroval, že ho Itachi zuby poranil, protože touha po vrcholu veškerou bolest přebíjela. Ještě se několikrát proti Ucihovi pohl, a už cítil, že na něj jde ta nejlepší chvíle.

,,NEMÁM SEXUÁLNÍ DEFICIT!" zařval Itachi hlasitěji, než by mluvil normálně.

,,A do Sasukeho se nenavážej, slib mi, že mu nikdy neublížíš..." Přitáhl si ho k sobě a zůstal v něm, takže svou nečinností zdržoval jeho vrchol.

,,Klidně." Slíbil mu to jen proto, aby se už konečně pohnul, ale neměl v úmyslu dodržet svůj slib, pro něj totiž po rozchodu s Uchihou ztratily význam. Dřív by mu slíbil a dodržel cokoliv, ale doba se změnila...

Itachi měl kvůli extází zateměné mysli chuť mu říct, že pokud by mu doopravdy neublížil, pak by tohle nebylo naposled, ale naštěstí se pořád dostatečně ovládal, aby myšlenku nevyřkl nahlas.

,,Dobře, pak..." Chytil ho za ramena a tvrději se natiskl na jeho pánev. Tak nějak tušil, že to blondýnovi nebude vadit, nechtě se uvažováním vrátil do doby, kdy spolu ještě byli.

,,I... tachi." Zvrátil Deidara hlavu dozadu a prohnul se v páteři jako kočka. I on se myšlenkami vrátil do minulosti, byli tak dokonalý pár. Tehdy si myslel, že se nikdy nerozejdou... než se Itachi zbláznil do bůhvíkoho. Teď už tedy věděl, že tím člověkem je Sasuke.

,,Uhm...?" Protáhl Itachi tlumeně a ten způsob, s jakým se jazykem dotkl jeho rtů byl... jiný.

,,Mám na tebe hroznou chuť," zašeptal Deidara vzrušeně a s lstivým úšklebkem ho povalil pod sebe. V ten moment z sebe nechal vyklouznout i jeho úd.

,,Vypadáš pořád tak sladce." Přejel mu Deidara palcem po rtech. Líbilo se mu vidět ho tak neschopného a bezmocného.

Tohle nebylo ideální... to VŮBEC nebylo dobrý, dokud byl Itachi nahoře, nic horšího než lehčí vzrušení mu nehrozilo. Ale takhle... Přivřel modročerné jiskřící oči, jemně se kousnul do rtu a zkusil blonďáka znovu stáhnout do uke pozice.

,,Na to zapomeň, lásko." Shodil ho Deidara zpět pod sebe a hned na to do něj vnikl jedním prstem. Chtěl to udělat dřív, než se Itachi zase o něco pokusí.

,,Deidar... n..ahh, ne... to..." Zkousl si silně ret, zaklonil hlavu a nehty mu zaryl do krku, kde ho držel.

,,Ne? Vždyť se ti to líbí," opáčil Deidara se zastřeným hlasem a pomalu přidal i druhý prst, rty mu zatím laskal hebký krk. Druhou rukou mu třel levou bradavku, aby umocnil jeho vzrušení.

Itachi ho chytil za vlasy a strhl k sobě: Se rty u jeho ucha zašeptal tak, že to skoro neslyšel ani Deidara.

,,Já a... ale... řikal... nepřestávej..." Těžce přemáhal vzrušené steny, to bylo poznat a Deidara ho znal skoro tak jako sám sebe.

Na to mu blonďák už nic neřekl, jen z něj vysunul prsty a nahradil je svým o něco větším nástrojem. Sám už se nedokázal ovládat. Tak dlouho Itachiho neviděl a teď se ho nemohl nabažit. Nikdy nespal s nikým jemu podobným. Jeho černovlásek je prostě jedinečný. S tou myšlenkou se v něm neznatatelně pohnul. Chtěl ho donutit prosit, aby přidal.

,,Ahhhhh... Dei..." unikl mu ze rtů tak dlouho tlumený sten. Propnul se v zádech a nohy mu obtočil kolem pasu tak, aby si jeho klín k sobě přitáhl ještě těsněji a aby do něj mohl proniknout hlouběji. Nehty mu nechtě rozdrásal boky.

,,Ano, lásko?" zeptal se ho Deidara s nevinným úsměvem. Usmíval se teď podobně jako Sasuke, jehož nevinnost byla ale pravá.

Blonďák se schválně dál nepohyboval, chtěl, aby ta nahrávka vypadala opravdu věrohodně. Čím víc se na ni bude Itachi snažit, tím víc bude Sasuke trpět.

,,Udělej to sakra..." zavrčel Itachi rozhořčeným tónem, podbarveným vášní. Kousal se do rtu tak, že mu z něj tekla krev a rukou už roztrhl potah křesla.

,,Jak si přeješ, miláčku." S těmi slovy se proti němu Deidara intenzivně pohnul a znova... Líbilo se mu v jeho očích vidět slast. Aby prožitek ještě umocnil, políbil ho něžně na prokouslý ret, chuť krve mu nijak zvlášť nevadila. Jednou rukou si ho přidržel za stehno, aby se mu do něj líp pronikalo a druhou zlehka přejížděl po jeho naběhlém údu.

Podařilo se mu jinak nepřístupného Uchihu přinutit k hlasitému zasténání. Přeci jenom... tak dlouho nebyl nedobrovolně dole. Zaryl mu do míst pod pasem na zádech nehty a držel si ho těsně u svého těla. Pak do Deidarova konečníku nečekaně pronikl ukazováčkem a na kratičkou sekundu mu po rtech přelétl jako motýl na rozkvetlé jarní loučce plné čerstvé zelené trávy škodolibý úsměv, když uviděl, jak se blondýnovi zúžily panenky překvapením.

,,Nějak si troufáš," zavrněl mu blonďák do ucha, ale nebránil se, nevadila mu pozice ukeho.

Na chvíli zase zpomalil tempo přírazů, aby nechal Uchihu trochu vydýchat, ale vzápětí zase zrychlil. Na nějakou dobu se odpojil i od jeho rtů, aby jimi mohl polaskat Itachiho krk. Udělal mu na něm velikou fialovou skvrnu, jako by si značkoval svůj majetek. Pravou rukou mu potom vjel do vlasů a znovu se k němu zkonil pro polibek.

Itachi do něj pronikl i dalšími dvěma prsty a nechal ho na ně nasedat spolu s přírazy.

,,A co bych potom... měl tvrdit o tobě..." odpověděl mu tlumeně, protože byl přerušen zavzdycháním, za které mohly Deidarovz šikovné rty, které přisál na smetanovou kůži na jeho krku.

,,To nevim," opáčil Deidara zastřeně. Už to vážně nezvládal, proto tak náhle zrychlil své přírazy. Rty při tom obšťastňoval Uchihův krk. Když už se blížil k vrcholu, vrátil se znovu k jeho rtům, šlehl po nich jazykem a se slastným vzdechem do Itachiho vyvrcholil. Potom si uleveně lehl těsně vedle něj, i když na malé pohovce to šlo dost blbě.

,,Byl si dokonalej," pošeptal mu do ouška, které následně lehce zkousl.

,,Mpf." Ušklíbl se Uchiha, opřel si hlavu o jeho rameno, zakousl se mu do krku a tak zůstal.

,,A jsi tak neuvěřitelně sladkej, když chceš." Podsunul svou ruku pod jeho záda a na druhé straně mu s ní vjel do vlasů. Přesně tohle Deidarovi tolik chybělo, ale teď to bude mít zase zpátky.

,,Nevim jakej sem, ale ty chutnáš slaně." Ušklíbl seUchiha. Samozřejmě si tu chuť pamatoval i přes to, že už od té doby uplynulo minimálně 365 dní. Dlaní se zapřel o jeho hrudník, ale stisk zubů nepovolil.

,,Au... to docela bolí," namítl Deidara se slzami na krajíčku, ale neodstrčil ho. Zajímalo ho, co má Itachi v plánu.

,,Ale ale, nekecej, neslyšel jsem náhodou, že ti to nevadí?" Odvětil mu klidně. Pak se k němu sklonil. ,,Mimo záběr a mimo dohodu..." pronesl tiše. Jestli to chce mít Deidara natočené, tak ať, ale teď chtěl aby si to blonďák zažil soukromě.

,,Tak na to zapomeň, lásko, nic mimo záběr spolu dělat nebudeme." Zatáhl ho prudce za vlasy, a tak ho dostal ze svého krku.

,,Zlobíš," řekl rádoby pohoršeně a jen krátce ho políbil na rty.

,,Tak nic nebude." Usmál se na něj Itachi s klidem a nostalgicky se začal navlékat do svého oblečení.

,,To si jen myslíš," poznamenal blonďák s úšklebkem. Hned chytil Itachiho za zápěstí a stáhl si ho k sobě na klín. Pevně ho sevřel ve svém náručí, aby mu nikam nezdrhnul.

,,Donuť mě k čemu chceš, ale stejně nebudeš vědět, co jsem chtěl." Zavrněl a cuknul sebou, aby se od něj dostal.

,,Myslím, že to přežiju." Deidarovi se vůbec Itachiho tón nelíbil a pochyboval, že tou akcí mimo záběr myslel něco pěkného... A i kdyby, můžou si to užít i bez toho.

,,Jak myslíš," Pokrčil cynicky rameny. ,,Nevíš o co přicházíš," dodal klidně a sevřel jeho zápěstí, aby se vyprostil.

,,Ani to vědět nemusím," opáčil s úšklebkem a pevně chytil Itachiho okolo pasu, jenže tak trochu nevychytal rovnováhu, společně s Itachim se převážil dozadu a spadl s ním z křesla na zem. Nevědomky se s ním ocitil mimo záběr, aniž by o to stál.

,,No vidiš, že to de..." Ušklíbl se černovlásek a než se blondýn vzpamatoval, měl k sobě zápěstí svázané Itachiho černým páskem. Téměř bez odporu mu svázané ruce zvedl nad hlavu a druhou rukou stitkl jeho krk, aby mu zabránil zvedat se.
,,Mám malou otázku... pořád chutnáš stejně...?" Ušklíbl se a pomaličku přitiskl své pootevřené rty k místu, kde se setkávaly jeho klíční kosti.

,,Tak já si odpovím sám..." pronesl nevinně a posunul rty o pár centimetrů směrem dolů, kde se ho lehce dotkl jazykem.

Deidara s nenadálou slastí přivřel oči. Čekal úplně něco jiného. Přece jen mu znásilnil a zmlátil tolik milovaného bratra, ale vůbec mu jeho počínání nevyčítal. Naopak! Touhou sotva dýchal.

Itachi pořád držel jeho ruce, zatímco se rty a jazykem dostal na jeho podbřišel. Vsál tu jemnou kůžu mezi rty a volnou rukou mu bříšky prstů docela lehce přejel od krku přes bok až na stehno, kde ho na opak od toho něžného pohybu tvrdě stiskl a odtáhl tak, aby měl k jeho klínu lepší přístup. I kdyby se blonďák pokoušel vyprostit, v což Itachi upřímně nedoufal, tak by se mu to v téhle poloze nikdy nepodařilo.

,,Itachi!" vykřikl Deidara vzrušeně. Nedočkavostí sebou začal prudce škubat. Tohle se vážně nedalo vydržet. Takové věci nikdy s Itachim moc nedělali, ale o to víc to bylo vzrušující.

,,Co chceš dělat?" zeptal se ho přidušeným hlasem, jak se v sobě snažil tlumit steny.

,,Zlobit..." Dostalo se mu jednoslovné výstižné odpovědi. Přesunul se rty k jeho stehnu, přičemž naschvál jen neznatelně zavadil o jeho chloubu pootevřenými rty a jazykem kopíroval linii jamky v jeho třísle.

,,Ty zmetku," zaklel Deidara se smíchem. Tohle zlobení se mu zatím dost líbilo. Klidně by si dal říct i častěji.

Neodpověděl, místo toho jen zavrněl. Sjel ústy níž a pronikl do něj špičkou jazyka. Prsty druhé ruky ve stejnou chvíli zlehka přejel po jeho údu odzhora dolů.

Deidara zvrátil hlavu dozadu a blaženě vzdychl. Itachiho vlhký jazyk mu způsoboval nepopsatelnou slast. Blonďák myslel, že vážně každou chvíli vybuchne. Ze všeho nejvíc si teď přál, aby si ho Itachi vzal a zbytečně to neprotahoval.

Ten se ale nadzvedl, dlaněmi se zapřel o jeho boky a přitiskl ho k zemi, aby mu zabránil nečekaně proti němu přirazit a otřel se měkkými rty neznatelně o špičku jeho vzrušení. Po chvíli pootevřel rty a dotkl se ho zuby, jemně stiskl a pak zase pustil.

,,Chceš, abych se zbláznil!?" zavrčel Deidara podrážděně. Tvrdnoucí penis už ho poměrně dost bolel.

,,Ne, to by bylo zbytečný snažení." Usmál se na něj mile. Naklonil hlavu a dlouze po celé jeho délce přejel šikovným jazykem.

,,Sakra, jaký snažení?" zeptal se naštvaně. Ta bolest začínala být vážně nesnesitelná.

,,Itachi, prosím," zašeptal se slzičkami na krajíčku.

,,Heh, uplně jak kurvička..." Vracel mu Itachi daně i s úroky. Sklonil se a pomalu si ho vsunul do úst. Chvíli nic nedělal, ale spíš ho trápil než si zvykal, v tomhle mu opravdu zkušenosti nechyběly, spíš přebývaly, pak se proti jeho pánvi zlehka pohnul. Přidal na intenzitě a střídal hloubku, v některých vhodných chvílích ho polaskal jazykem a jindy zase důrazněji nechal pocítit své zuby. Jako metoda cukru a biče. Pak se v jednu chvíli zastavil a vsál ho, takže v ústech vytvořil podtlak.

,,Tvo - ááááhh," přerušil Deidara svou původní větu, protože Itachiho ústa ho vážně přiváděla do ráje sexu.

,,Tvoje kurvička," řekl pak rychle, protože skrz příval slasti nemohl mluvit. Pomalu cítil, že už bude.

Itachi to naschvál ještě chvilku prodlužoval, ale pak ho začal v klíně i jemně hladit. Pohyby zrychlil a spíš častěji měnil úhel pronikání, takže každý příraz byl jiný.

,,Itachi!!!" vyvrcholil mu Deidara s jeho jménem na rtech do úst. Už se to vážně nedalo vydržet. Od Itachiho pásku se mu dokonce na zápěstích začaly dělat modřiny, ale to teď vůbec nevnímal.

Itachi se odtáhl a pevně sevřel rty k sobě, spolkl úplně všechno a dokonce mu nic nezůstalo ani na rtech. Sklonil se k jeho klínu a se škodolibým úšklebkem mu kůži očistil od posledních důkazů jeho vlastní činnosti. Pak se k němu naklonil a jemně mu stiskl ucho mezi zuby.

,,Pořád chutnáš stejně dobře..." Jediným pohybem mu uvolnil ruce.

,,Můžeš klidně chodit ochutnávat častějc." Udělal mu Deidara velkorysou nabídku s úšklebkem.

Potom se pomalu zvedl a začal se oblékat. Teď už vážně nebyl ničeho schopný. Odpoledne měl moc práce a tak dokonalý sex s Itachim ho totálně dodělal.

,,Tohle byla moje daň. A bylo to naposledy," pronesl Uchiha sebejistě a navlékl se šikovně do černých kalhot.

Deidara nejdřív přešel ke kameře, kterou hned vypnul a obrátil se zpět na Itachiho se slovy: ,,Tomu sám nevěříš. Nebo si snad myslíš, že ti tvůj malej bráška dá to, co potřebuješ? To dostaneš pouze a jen u mě... to dobře víš," poznamenal blonďák s jistotou.

,,Co se týče sexuální stránky možná." Odvětil kousavě, zaklonil hlavu a přetáhl si košili přes tělo. ,,Ale ostatně, všechno se dá naučit a on mě svojí nevinností a nezkušeností vzrušuje. A co se týče psychické stránky, nemáš na něj." To byla poměrně tvrdá slova pronesená jasně a s údernou intonací, která nenechávala místo pochybám o jejich pravdivosti.

,,Ale, Itachi, tobě na sexu hodně záleží a stejně jako já pochybuješ, že se ten matla dokáže něčemu dobrýmu přiučit. I když si ho pravděpodobně zbavil jeho panictví, pořád se chová jak vystrašený štěně. To už je jeho charakter, ten nepředěláš. Nikdy nebude jako já... a ty víš, že sex se mnou je nejlepší." Vyplázl na něj jazyk. Dobře věděl, o čem mluví. Sice Sasukeho moc neznal, ale stačilo mu těch pár minut s ním na pohovce, aby ho prokoukl. S ním nikdy nemůže být Itachi šťastný, vždyť má charakter slabocha. Na Itachiho vkus je až moc uke.

,,Ale dělej, jak myslíš, stejně oba víme, že přilezeš."

Deidara si nebral ani košili a jen v klahotách šel Itachiho doprovodit ke dveřím.

,,ZŮSTAŇ VEVNITŘ." Zarazil ho Uchiha rázně a zabouchl za sebou dveře a s nimi i všechny Deidarovy připomínky, své pochybnosti a výčitky. Splatil dluh. A ačkoliv ten sex byl vždycky lepší, …

,,Když miluješ, tak SE miluješ úplně jinak," zavrčel tiše sám pro sebe, když procházel brankou jeho domu. Doufal, že už naposled.

Sasuke zatím znuděný seděl u počítače, když mu přišel nečekaně nový email s nějakým videem. Ta zpráva ho trochu zneklidnila... trochu víc zneklidnila.

Stálo v ní: Než si to pustíš, vezmi si kapesník. Mimochodem, odehrálo se to právě před pár minutami. Máš to pěkně čerstvý :D. S láskou ten blonďatej :-*

Sasuke se celý rozklepal, chvíli trvalo, než se odhodlal zmáčknout přehrávání.

Když sledoval jednotlivé scénky, málem z toho omdlel šokem a hlavně vztekem. Jak mu tohle mohl Itachi udělat?

Sice to vypadalo, že tím iniciátorem je hlavně Deidara, ale ke konci bylo několik minut, kde není nic vidět, ale ozývá se bůhvíodkud Deidarovo prošení, aby Itachi pokračoval. To samo o sobě dost vypovídalo.

Se srdcem na kusy to utrpení vydržel až do konce, i když to chtěl několikrát během přehrávání aspoň na chvíli stopnout, aby to mohl pořádně rozdýchat. Jenže by mu to stejně nepomohlo, už teď mu z očí kanuly slzy bolesti.

Itachi se vrátil domů, sundal si boty a v domnění, že Sasuke spí, se odporoučel do koupelny. Bolelo ho celé tělo.

,,Ty hajzle!" Rozrazily se v koupelně z čista jasna dveře. Sasuke totiž slyšel, že někdo přichází.

,,Já tě tak nenávidím!!!" řval na něj vztekle. Z očí mu šlehaly plameny zlosti jako lišce se vzteklinou. Div, že neměl pěnu u pusy.

,,Co blbneš?" zeptal se značně šokovaně jeho bratr, který leknutím z jeho náhlého vpádu upustil sprchu.

,,Ty nevíš!? To se zeptej svýho blonďatýho milence. Poslal mi vaše domácí video!" rozkřičel se na něj Sasuke snad ještě víc než předtím, ale teď už v jeho hlase nebyl znát vztek... spíš bolest. Rozbrečel se daleko víc, než když měl mít svůj první pohlavní styk právě s ním. Jedna osoba mu působila zároveň tolik bolesti a radosti. Nemohl to už dál vydržet. Vůbec se nesnažil zadržovat proudy slz. To způsobilo, že se začal pomalu dusit jako astmatik, kterému se nedostává skrz záchvat kyslík. S bolestí vepsanou v očích se chytil za hrudník, aby mohl aspoň trochu popadnout dech. Ale nebylo mu to nic platné, protože vyčerpávající a neustálý pláč mu to nedovolil.

,,Chcípni,"zavrčel jako týrané zvíře, když se konečně dokázal trochu nadechnout.

Itachi se natáhl a chytil ho za zápěstí.

,,Sasuke, vůbec nevíš, jak to ve skutečnosti bylo! Viděls hru, ne scénář!" Pokusil se ho pohladit po uslzené tváři. Tohle doopravdy nechtěl. Znovu se utvrdil v přesvědčení, jakej je Deidara * *** ** ***** ***...

,,Nešahej na mě!" zavrčel na něj nebezpečně Sasuke, jako by na něj lili kyselinu. Hned na to vyletěl z koupelny jako namydlený blesk do svého pokoje, který za sebou pečlivě zamknul. Dokonce zavřel pevně na kliku i okna, aby se tam neměl Itachi jak dostat. Potom si sedl do rohu pokoje a dal volný průchod svým emocím. Žádnej blbej scénář ho absolutně nezajímal. Itachi si to očividně užíval a to stačí.

,,Sasuke...!!!" zavolal za ním jeho bratr.

,,Doprdele..." zavrčel pak tiše. Teď už chápal Deidarova slova: stejně přilezeš. Chtěl je odtrhnout od sebe. A dost nechutně se mu to podařilo. Utřel se, vylezl z vany a opřel si čelo o chladnou kachličkovou stěnu.

,,Sasuke, přestaň trucovat a nech si to vysvětlit!" zavolal z koupelny.

Itachiho slova působila Sasukemu ještě větší bolest. Co mu na tom sakra chce vysvětlovat!? To video mluvilo za vše.

Pořád se s tím nedokázal vyrovnat. Věřil, že ho Itachi vážně miluje, tvářil se u toho tak přesvědčivě... Chtělo se mu z toho zvracet, z těch krásných slov, která mu šeptal... z těch lživých slov, kterým tolik věřil!

Zlostí sevřel ruku v pěst, nehty se zaryl do dlaně tak silně, že mu začala ze zaťaté pěstičky vytékat krev... ale však ono se to zpraví. Dá se do pořádku, najde si někoho lepšího... Hned, jak na to pomyslel, musel se sám sobě zasmát. Už nikdy nebude milovat. Nikdy!... protože nebude ani žít a mrtví nikoho nemilují, protože jejich city vychladly.

Celý roztřesený se zvedl ze země a přes celý pokoj došel ke kelímku s tužkami, ze kterého vytáhl ostré nůžky. Potom si s nimi sedl zase zpět do rohu.

Bolest sice nenáviděl, ale tolik ho ochromila ta psychická, že tu fyzickou snad ani neucítí. Rychle nůžkami sekl do tenounké kůže na zápěstí, kde se nacházela důležitá tepna. Podařilo se mu ji naříznout hned na první pokus. To samé zopakoval i u druhé ruky, dokud ho ovládala nechuť žít. Bez Itachiho pro něj stejně všechno ztrácelo význam. Cítil se tolik zahanbený, špinavý a hlavně zrazený, s něčím takovým by nedokázal nikdy žít.

Když pět minut sledoval, jak se na parketách tvoří dvě obrovské kaluže krve, dostával chuť ty rány zaškrtit, protože si začínal uvědomovat, že život je i přes to všechno krásný. Ale stejně zůstával sedět. Když chtěl totiž vstát, vzpoměl si na tu bolest z nešťastné lásky a veškerá chuť do života v tu ránu zmizela.

Říkalo se tomu snad instinkt, nebo zlá předtucha. Ale Itachi zkrátka tak nějak tušil, že Sasuke bude osobou psychicky labilní, a když se dlouho neozýval, docela se začal obávat. Nakonec přestal mluvit a dveře jednoduše ramenem vyrazil.

Sasuke ani nezvedl hlavu, aby zjistil, kdo to vešel. Kvůli poměrně veliké ztrátě krve se mu začínala dost motat hlava. Jen mlčky seděl opřený o stěnu celý zmáčený od vlastních slz a krve.

Itachi byl šokován. Ale i navzdory těm všem děsivým úvahám se rozpohyboval k činnosti, rychle mu zápěstí obvázal kusem látky, které po jeho pokoji v blízkosti našel a zvedl ho do náruče. Musí ho zvládnout zachránit sám... dobře si to uvědomoval. Zavést ho do nemocnice by znamenalo, že by ho zavřeli do psychiatrické léčebny... místo kde ztratí rozum i zdravý člověk. Odnesl ho na pohovku, podložil mu nohy a došel pro sklenku vody.

Kdyby měl Sasuke nějakou sílu, nejspíš by se bránil zuby nehty, ale takhle mu nezbývalo nic jiného, než se plně odevzdat osudu - Itachimu.

Zůstal proto nečinně ležet na pohovce, díky nohám vyvýšeným nad úrovní srdce se mu dokonce začalo i vracet plné vědomí. V duchu nad tím jen ošklivě zaklel.

Itachi si k bratrovi sedl a podepřel ho, aby mu mohl mezi rty vlít chladnou vodu. Pak si sednul vedle něj, očima kontroloval tlakové obvazy na rukou a prsty mu jemně čechral uhlově černé vlasy.

,,Nešahej na mě," špitl Sasuke hned, jakmile spolkl i přes svou původní nevůli vodu. Nechtěl ho u sebe. Když si představil, že ty něžné ruce hladily i toho blonďáka, zatím co on tady na něj věrně čekal. Tolik se nenáviděl za svou bláhovost.

,,V tom mi teď nezabráníš." Rozhodl se Itachi pro krátkočasové zdůvodnění.

,,Hlavně musíš být v pohodě. Proboha jak tě to napadlo?" říkal to spíš sám sobě, než jemu.

Sasuke mu na to nic neřekl, protože kdyby ho miloval, tak by se tak hloupě neptal. Z lásky totiž lidé dělají blbosti... ale nepodvádí!

,,Lepší?" zeptal se Itachi místo toho. Hned by si za to dal facku. Jak to mohlo být lepší? Možná by mu to mohl vysvětlit... ale teď ho nechtěl zatěžovat.

,,Bbečku ignorantskej," poznamenal Sasuke nakvašeně, aniž by mu odpověděl na otázku.

Jak by to asi mohlo být lepší!? Copak mu úplně přeskočilo?

,,S tím se naučim žít," pronesl Itachi nevyrušeně. Alespoň že vypadal, že už mu je líp.

,,Jak se s tím ale naučím žít já, tě nezajímá," namítl Sasuke plačtivě. ,,Nikdy ti na mně nezáleželo," pokračoval dál ve výčitkách, ale myslel to zcela upřímně.

,,VŽDYCKY mi no tobě záleželo. Jo, jednou jsem udělal chybu. Velkou. Tenkrát jsi málem umřel. A teď zase. Jenže to před tím ty si nemůžeš pamatovat, byl si ještě malej." Znovu mu Itachi přiložil sklenku ke rtům a nekompromisně ho chytil za ruce, když se ho pokoušel odstrčit. ,,Spadnul jsi v parku do vody. Já tě měl hlídat. Tenkrát jsem chodil s Deidarou. A on tě zachránil. Slíbil jsem mu, že za to pro něj udělám cokoliv. A on chtěl tohle. Řekl bych ti ke všemu asi tolik, že všechno, co jsem ti kdy říkal, byla pravda a nic z toho jsem neříkal nikdy nikomu jinýmu. Nejsem slepej, bráško. Nadáváš mi, křičíš na mě, ale i když jsi mě nazval tisíckrát imbecilem, idiotem, hajzlem, sviní, kurvou, blbem podrazákem a mrchou, nikdy jsi mi neřekl, že mě nesnášíš, nemám pravdu?" Naklonil se nad něj, takže viděl bratrův obličej vzhůru nohama. Tak... mi to řekni..." pronesl tiše.

,,V koupelně jsem ti, řekl, že tě nenávidím, to ti nestačí?" zeptal se Sasuke s pozdviženým obočím. Ta slova mu totiž připadala na chlup stejná a hlavně netušil, co tím Itachi sleduje.

,,Ne, řekni mi to teď a do očí, když víš všechno to kolem." Trval si Itachi na svém.

,,Nech mě." Vyhýbal se Sasuke odpovědi. Nahlížel teď na celou tu situaci trochu jinak, ale i tak to nezměnilo nic na tom, že to Itachimu v životě neodpustí. Kdyby měl trochu charakter, tak mu to řekne dřív, než uvidí tu nahrávku.

,,Řekni mi to... řekni mi že mě nesnášíš, že chceš, abych se tě přestal dotýkat, že si přeješ abych odešel..." mluvil tiše, byli od sebe tak blízko, že nebylo nutné hlasitějšího tónu.

,,Udělej, co sám chceš!" rozkřikl se na něj Sasuke celý zdeptaný. Itachiho nátlak mu na psychice moc nepřidával, naopak ho ještě víc ničil.

,,Dobře," odvětil mu Itachi krátce a přitiskl svoje ústa k jeho rtům.