Pod svícnem největší tma 4

Je to tu trošku dřív než jindy, ale snad nevadí :D. Příště zase bude Jinýma očima, holt má tohle víc komentů. Tak ukažte, že se vám to líbí a udělejte nám radost v komentářích :D.

---

Itachi chtěl ženu vzít k sobě, ale... po dnešku se bál vzít si jí domů. Proboha... co je to za člověka? Už podezírá i vlastního bratra.... Zhluboka se nadechl a poprosil ženu, aby ho následovala. Odemkl dům Uchihů a vzal jí dovnitř. V chodbě se zarazil, když slyšel něčí hlasy.

,,Hmm?" Sasuke zvedl hlavu z gauče. Nohy mě položené blonďákovi na klíně a na kolenou měl položenou misku brambůrek. Bylo nejspíš štěstí, že už docela dávno ukončili pracovní hovor a přešli k trochu méně formálním tématům. ,, Čau." Mávl na Itachiho.

Ten jenom přikývl. Otočil se k ženě. ,,Jestli tě můžu poprosit, drž se u mě," promluvil tiše k Tsunade tak, aby ho nikdo až na Tsunade neslyšel. Pak už promluvil normálním hlasem. ,,Dáš si něco k pití?"
,,Máš saké?" Itachi se otřásl. Nesnášel alkohol. Ale nalil jí a sám si připravil kávu. Pak jí galantně ukázal nahoru do svého pokoje.

,,Další známost? Tahle vypadá celkem dobře." Ušklíbl se mladší Uchiha a nabral si další hrst solených brambůrků. Pak pozornost vrátil zpátky k Deidarovi. ,,Blondýny má teď trochu radši, tak si dej bacha."

,,Sklapni, hajzliku," zavrčel Itachi a šel za dívkou. Možná bude lepší když si bratr bude myslet, že je to jeho holka... alespoň bude v bezpečí.

Vyplázl na něj jazyk a už se tomu raději nevěnoval. Měl tak trochu podezření, že to nebude tak docela "známost", alenechal to být.
,,Je tvůj brácha vždycky takovej?"
,,Jo. Někdy i horší. Asi to bude tim, že už dlouho nikoho neměl." V takových chvílích přešel tykání jen mávnutím ruky.
,,Jo a ještě k tomu seznamu..." Začal blondýn a natáhl se pro papíry na stole.

Tsunade námahou zasténala. Na čele jí vyrazily drobné krůpěje potu a celá tvář nabrala červený odstín. Itachi se zprudka nadechoval a kousal se do rtu.
,,Ještě... už skoro..." S oddychnutím položil kanape na zem. Trochu se styděl, že to nechal tahat i holku, ale ona se prostě nabídla. ,,Budeš spát na mojí posteli, mě stačí tohle." Rozhodl jako správný gentleman. Dívka se jenom vděčně usmála.

Počkal, až žena usne a pak sešel dolů do kuchyně. Sám nemohl spát.

Deidara už byl tou dobou pryč, takže Sasuke měl ještě volno. V instrukcích bylo až v deset večer. Všechny papíry si samozřejmě vzal blonďák s sebou, protože nebylo nejlepší nápad, aby je u sebe Uchiha měl. To poslední, co teď potřeboval, bylo, aby ho Itachi odhalil. Od těch dopoledních zpráv neměl chvíli klidu, navíc teď byl o důvod víc si před ním nesundávat oblečení. ,,Děje se něco? Vypadáš otrávenějc než jindy."

,,Ale houby," zavrčel a otevřel lednici tak prudce, že jejími dveřmi málem urazil bratrovi nos.

,,Nehraj to na mě. Víš, že mi kdyžtak můžeš všechno říct." Přívětivě se na něj usmál a postavil si vodu na kafe. Od rána to bylo už jedenácté.

Všechno ne... Místo odpovědi si povzdychl a protáhl s kolem něj ke dřezu. ,,Zase se tu motáš, brachilátore." Použil tu přezdívku, kterou Sasuke z duše nesnášel.

,,Tss..." Pohrdavě odvrátil pohled na stranu. ,,A vůbec, co ten tvůj případ? Ve zprávách bylo něco o nějakym gangu a s Madarou jste se o tom bavili."

Otočil si bratra k sobě čelem, naklonil se k jeho uchu tak blízko, že se ho rty skoro dotýkal, když jimi zřetelně vyslovoval rozkaz. ,,NEMLUV, SE MNOU, O MOJÍ, PRÁCI!" zasyčel zlostně. To byla jediná věc, které měl doopravdy plné zuby a teď i postel v pokoji.

,,Fajn." Zvedl ruce na svoji obranu. Tak někdy jindy. ,,Jo a v deset jdu pryč, jenom abys to věděl předem."

,,Zase?" Protáhl znuděně. To snad není pravda, jestli se vrátí v podobném stavu jako včera a napochoduje k němu bez trička, před bolestí zadku ho nezachrání ani pitomej telefonát.

,,Tentokrát to není rande. A vrátim se před půlnocí." Lehce se odrazil od linky a zalil si kafe. Když vyrazí dřív, bude se snad moct konečně vyspat. Krátce zapřemýšlel nad tím, že by se zase o něco pokusil. Ale kdyby po dnešku uviděl jeho tetování... Ještě si to rozmyslí.

,,Jestli to neni rande, pak začínám reálně uvažovat o tom, že pracuješ v bordelu. Tohle neni normální," zavrčel. Nelíbilo se mu, že by Sasuke zase někam měl zmizet pryč z jeho dohledu. Když pod ním není, dopadá to pak tak, že ho nazývá zlatíškem, leze po zemi nebo se pokouší uškrtit pramínek vody a vzteká se, když mu to nejde.

,,Chodim ven i jenom s kámošema. Navíc je to přece dobře, budeš tady mít klid." Mrkl na něj a přidal si do hrnku dvě lžičky cukru. ,,A neboj, dneska pít nebudu. Moc." Poslední slovo dodal sice tiše, ale tak, aby to bylo slyšet.

,,Sasuke, ona neni moje holka, je tu pracovně." Zaskřípal tuby, protože psychicky nesnesl jeho narážky. Pak si vzpomněl na jeho druhou větu. Chytil ho za rameno a jediným pohybem jím smýkl o skříňku a přirazil k ní. ,,Ty už chlastat nebudeš, jasný?" Zněl podrážděně a rozčileně.

,,Jasný. Křišťálově." Nevinně se usmál. ,,Stejně bych po tobě vyjel tak jako tak." Prstem mu přejel po rtech.

,,O to mi tu ale nešlo." Zavrčel a aby mu pro změnu tu náladu neodradil rukama, kousnul ho bolestivě do ukazováčku, když už ho strčil tak blízko k jeho rtům. I tak v něm ten dotyk probudil ty známé... příjemné a nepříjemné pocity. Však ono ho to přejde.

,,Tak o co? Žárlíš snad, že na tebe mám míň času?" Naklonil se k němu, až Itachi ucítil jeho dech na tváři. Nebyla v něm ani stopa po alkoholu, tentokrát pouze mentolová vůně žvýkačky. ,,Nebo ti vadí, že chodim na rande?"

,,Kdybych ti řek že oboje...." Uviděl jak se k němu lehce naklonil.. ,,Nebo ani jedno?" Na tváři mu hrál jemný úšklebek, ale i tak se pořád musel kontrolovat. Tak nějak musel už dva měsíce nejméně.

,,Vypadáš roztomile, když ti na mně záleží." Sasuke vzdálenost mezi nimi zmenšil ještě o pár milimetrů a jen lehce ho kousnul do spodního rtu. Jako takové vyzývavé gesto kočky, která si chce hrát a odmítání ji jen pobízí. Chtěl, aby si vzpomněl na večer předtím, na všechny ty pocity. Ale na druhou stranu v tom zatím neměl v úmyslu pokračovat, protože opatrnost byla od teď docela na místě. Navíc měl více potěšení z cesty než z cíle samotného.

Itachi na sekundu pootevřel rty přiblížil rty těsněji k bratrovi, nebo to alespoň chtěl, ale vzápětí ho od sebe už Sasukemu dobře známým pohybem odstrčil a s nepochopením v očích si od něj poodstoupil.
,,Sasuke, kdy už ti dojde, že mi dva spolu nic mít nesmíme?"

,,Nesmíme. Ale o to je to přece pak lepší, ne? Znáš pojem "zakázané ovoce", to chutná nejlíp." Naklonil hlavu na stranu a svůdně se pousmál. Nikdy si z takových věcí nic nedělal. Vlastně kdyby tak nevzdoroval, nebyla by to tak vzrušující hra.

,,Dokážu si představit co se ti vybaví při slově 'chutná'." Ušklíbl se černovlasý cynicky a dvěma prsty se dotkl jeho čela. Věděl, že to Sasuke nesnáší, vždycky mu tím připomínal, že je starší a bylo to takové potupné gesto Sasukeho podřízenosti a bezvýznamnosti. A Itachi ho používal zřídka, ale v trefných situacích. Otočil se k lince a hodil do hrnce s vodou pytlík s rýží.

Krátce po něm bleskl očima. Nebyla chvíle, kdy by ho právě tahle věc nedokázala vytočit na nejvyšší možnou míru. Ale protentokrát to nechal být. Přistoupil k němu a objal ho kolem pasu. ,,Zajímalo by mě, jak asi chutnáš ty," podotkl zamyšleně. Chtěl si užít ten čas, než bude muset jít vyřizovat "záležitosti", které ho vyčer ještě čekají.

,,Tak to ani nezkoušej..." Zavrčel Itachi a sevřel sasukeho zápěstí. Měl hned několik nápadů, kam bratrovy ruce dát, od hrnce s rýží ve vroucí vodě, po ... Ne, na to radši ani myslet nebude.
,,Od včerejšího večera už ani objímání." Po tom, co se neudržel, by to mohlo dopadnout o dost hůř. Navíc to bratrské objetí by stejně nebylo 'bratrské'.

,,Nikdy neříkej nikdy." Jen na okamžik se Sasukemu na rtech objevil úsměv. Ale tenhle nebyl ani svůdný, veselý nebo pobavený. Byl to ten druh, který používal v "práci". Příslib něčeho tichého. Letmo zabloudil rukou jednou rukou i o něco níž a pak se odtáhl. ,,Uvidíme se ráno." S tím se vydal k sobě do pokoje, aby dokončil poslední přípravy. Ničemu neuškodí, když vyrazí trochu dřív.

Itachi se dlaněmi odpřel o linku a sklonil hlavu tak, že se jeho uvolněné černé prameny dotkly kuchyňské desky. Sakra, proč mu tohle dělá? Musí vědět jak moc se mu to... líbí. S každým dnem, každou minutou, každým dotekem... ztrácel naději na to, že se mu bude schopný ubránit. Denně pracoval s nejnebezpečnějšími zločinci, vrahy, odstřelovači, psychopaty. Tisíckrát byl už ohrožen na životě, nikdy ho nic nevyvedlo z klidu, nic mu nevrazilo dech... za tu dobu se určité reakce už daly předpokládat. A proti jedinému člověku na světě nezmohl vůbec nic, i přes to, že daná osoba nepoužívala hrubou sílu ani lest. Ačkoliv nesvírala v ruce zbraň a nemířila na něj, odzbrojovala ho. Tahle osoba se nemusela chránit a sama o sobě už měla ten nejlepší štít na světě. A Itachi by jí nebyl nikdy schopen ublížit. Tahle osoba si s ním mohla dělat co chtěla... A tohle všechno Sasuke věděl.

Malá tmavá místnost. Jediné světlo představovala lampa na stropě, která však místu dodávala na bezútěšnosti. Bylo tu několik postav, z nichž jedna přivázaná k židli. Ve vzduchu se vznášel pach krve, chlóru a bolesti. To všechno se mísilo v něco mnohem smrtelnějšího než jakýkoliv jedovatý plyn.
,,Tak znova. Kolik toho vědí?" zeptal se naprosto klidně ten, který se ležérně houpal na židli. V ruce držel cigaretu, z níž se vznášel tenounký proužek kouře. Čistě bílou košili měla u krku rozepnutých několik knoflíčků a odhalovala tak jednoduchý stříbrný řetízek. Sasuke. Když se odpověď neozvala, vstal a přešel k nehybnému člověku na židli. Byl to mladý muž s tmavě hnědými vlasy a zvláštníma očima. Z koutku úst mu vytékal malý pramínek krve a různé odřeniny i vážnější zranění měl i na zbytku těla.
,,Když ho budete takhle mlátit, tak neuděláte moc dobrej dojem, šéfe," řekl blonďák, který byl Uchihovi nejblíž. Ten se po něm ohlédl a nevrle zavrčel. Už tu byl několik hodin a bez výsledku. Aspoň že už se trochu uklidnil na nebohé oběti. Byl to jeden z vysoce postavených členů nepřátelského gangu a zároveň špeh u policie, takže mohla jeho "rodina" dodávat informace z první ruky. Samozřejmě za peníze. A někoho takového tady vůdce momentálně asi nejúspěšnější mafie nemohl strpět.
,,Stejně nemaj ani tušení, kdo za tim všim je. To, že našli jedinej kousek látky z nějaký bundy, kterou může mít skoro každej, ještě nic neznamená. Zbytečně si na něm vylejváš vztek, Sasuke."
,,Drž hubu, Sasori," zasyčel černovlasý. Tohle byl snad jediný člen, který mu tykal i před ostatními. Navíc mu neřekl nic nového. Jenže už od rána prostě nechtěl nic riskovat. Sasuke se vrátil na svoji židli, aniž by přestal sledovat vyslýchaného. ,,Kiba, že ano?" pronesl vyrovnaným tónem, jako by se nic nedělo. Potáhl z cigarety a zhoupl se na židli. ,,Tak si zkusíme trochu popovídat..."

,,Kiba, hm?" V tu dobu překvapivě řešili podobnou věc. Itachi si dlaně ohříval o hrnek s černou kávou a pohled upíral na slabě modře zářící LCD obrazovku monitoru velkého počítače. V pravo za jeho ramenem stála Tsunade, se kterou právě dokončil výslednou podobu odstřelovače, kterého viděla při nehodě. Na druhé straně za sedícím detektivem postával jeho asistent, kdyby snad Uchiha něco potřeboval. Právě se jim podařilo analyzovat podle vytvořené podoby seznam podezřelých.
,,Buď Kiba, nebo Kankurou, který se vám zdá víc povědomý?" Itachimu byla v hlase kromě monotónosti slyšet i únava. Nerad pracoval večer, ale doma e nudil a Tsunade na něj po pár sklenkách začala házet významné pohledy, tak se raději sebral a jel i s ní do kanceláře. Žena teď porovnávala fotografie dvou zločinců.
,,Spíš ten Kibo.."
,,Kiba," opravil jí asistent.
,,Není to jedno?"
,,Neni, to je docela podstatný fakt..."
,,TICHO," zavrčel Itachi. Jednou ho jeho práce přivede do psychiatrické léčebny.

***

Starší Uchiha domů přitáhl až ve čtyři ráno. Dům Tsunade dal hlídat, aby jim nevzali i posledního svědka. Už takhle měl ale docela jasnou vizi. Doma, ačkoliv byl k smrti unavený, s trochou strachu v Sasukeho skříni našel jeho černou budnu a málem omdlel, když objevil trhlinu. To snad... Zavrčel a opustil bratrův pokoj. Rozhodl se, že ačkoliv to bude proti zákonu jeho práce, momentálně nic neviděl. Sednul si na gauč, aby si to promyslel, ale únava ho přemohla a on ještě v černém saku džínách okamžitě usnul.

Bylo asi něco před desátou, když před domem tiše zavrněla motorka a sotva o půl minuty později se dveře otevřely. Sasuke odložil klíče na stolek hned u dveří, z vlastní zkušenosti je raději dával vždycky jenom tam. Unaveně si povzdechl a vydal se do kuchyně k lednici. Odtud si vzal plechovku coly a hned šel do obýváku si pustit televizi. Postavě na gauči se jen lehce usmál. Možná by to neměl tolik přehánět, moc dobře si uměl představit, kolik toho teď musí v práci mít. Ale na druhou stranu... Pořád nemohl odolat. Stačil jediný pohled do těch hlubokých očí, vybavit si pocit jeho rtů na svých... Tiše k němu přistoupil a naprosto neslyšně se mu posadil na klín. Pak soustředěně pozoroval každý detail jeho tváře. Vypadal tak zranitelně, skoro jako anděl. Sklonil se nad něj a jemně mu odhrnul z čela pár pramínků vlasů. Neuměl si představit, co by dělal, kdyby... Ne, k tomu nikdy nedojde. O to se osobně postará.

Jeho starší bratr tiše zamumal a otočil hlavu na stranu. Nejspíš by ho obyčejně probral Sasuke, sedící na jeho klíně, přeci jenom, nebyl nejlehčí... ale ten efekt to pořád mělo. Starší z nich sebou lehce škubl a tlumeně zasténal.

Sasuke se opět usmál. Uměl si celkem dobře představit, co se mu asi zdálo. Prostě tohohle stavu musel využít, ale zároveň moc nepospíchat. Kdyby se probudil, hra by skončila. Využil toho, že má odhalený krk a jemně mu na něj dýchl, pak k němu přitiskl pootevřené rty.

Jeho bratr se zlehka zachvěl a jemně, instinktivně zaklonil hlavu. Vždycky byl ve snech citlivější na cizí podněty a takhle se nemohl bránit. "Ještě…" zavrněl sladce, ačkoliv za plného vědomí by tahle slova nikdy v životě Sasukemu neřekl.

Mladší Uchiha ho více než rád poslechl. Nezůstával na jednom místě moc dlouho, protože nechtěl zanechat nějaké stopy. Pomalu olízl bledou kůži na krku a spokojeně přivřel oči. Bylo by tak snadné si teď dělat naprosto cokoliv... Ale bez toho odporu by to tak nějak nebylo ono. Nijak zvlášť jemně ho kousl do ucha a chvíli se mu tak věnoval.

To nešetrné kousnutí ho probralo. Zamrkal zmateně, protože musel vstřebat fakt, že leží v obýváku, ne v ložnici a na kanapi, ne a posteli. Až pak sebou docela viditelně trhl, když si uvědomil, CO mu sedí na klíně a tiskne jemné rty ke krku. Prudce a polekaně sebou cuknul a vyskočil tak nečekaně, že se Sasuke nechtě 'přesunul' na zem.

,,Dobrý ráno," pozdravil vesele jeho mladší bratr a nerušeně vstal. ,,Už jsem si začínal myslet, že jsi v kómatu."

,,To si děláš..." Prsty si přejel po krku v místech, kde před chvílí cítil dotyk jeho rtíků. ,,Cos to zase prováděl?"

,,To, k čemu bych si jinak nemohl dovolit." Narovnal si rukávy košile a vyrazil do kuchyně dopít si plechovku a taky by se mohl podívat po nějaké snídaní.

,,Sasuke!" zavrčel nespokojeně jeho bratr, kterého tam nechal stát. Pořád se mu v hlavě přehrávaly výjevy z toho snu. Sakra jestli... ,,Neřikal sem... nebo.... víš co chci říct..." zeptal se trochu zadrhávaně. Nebylo mu to moc příjemné, ale vědět to prostě musel.

,,Neříkal jsi nic, co by mi vadilo." Otočil se k němu s neodolatelným úsměvem a hodil do sebe zbytek obsahu plechovky. Potřeboval sprchu, aby nějak zakryl pach krve a cigaret, kterých měl za tu noc nejspíš víc než pět.

Itachi předsunul spodní čelist. Tohle se mu moc nelíbilo... příště nesmí usínat na gauči, chtělo by to někde, kde na něj ten malej deviant nemůže.,,Pudu se osprchnout, včera sem to nestihl," rozhodl pak, ale když viděl, jak se Sasuke připravuje, radši nápad odsunul, protože by ještě mohl přijít z bratříčkovy strany inteligentní návrh, že můžou jít spolu. ,,Anebo běž první, já si zatim udělám snídani."

,,Ty nejdeš se mnou?" Sasuke nasadil výraz smutného zvířete, který se k němu naprosto nehodil. I když tak připomínal své mladší já, ještě nevinné a netknuté skrytými touhami.

,,Já mám hlad." Pokrčil rameny Itachi a otočil se, aby Sasuke neviděl jeho výraz. Ano by řekl víc neš rád, ale nesměl, prostě NESMĚL, věděl moc dobře, co s ním dělal jenom pohled na jeho odhalený hrudník. Kdyby před ním stál nahý tak by si dva týdny potom nesedl.

,,Tak někdy jindy no." Vydal se do koupelny a cestou ze sebe rovnou i sundával oblečení, aby se tím pak nemusel zdržovat. Bylo mu úplně jedno, jestli ho uvidí nebo ne. Když se něčeho bojíte, většinou to vypadá ještě horší než to ve skutečnosti je. Navíc se Itachi stejně moc nedívá na zprávy.

Jeho bratr se otočil, aby mu ještě něco řekl, ale pak se zase rychle vrátil ke své snídani. Chvíli si pomalu mazal chleba, pak ho vyrušil telefonát z práce. Když vyslechl, co měl jeho asistent na srdci, rozloučil se s ním a zavěsil. Chvíli bezhlesně pokračoval v přípravě jídla, pak se zarazil a zadíval se ven z okna. Co se mu v tu chvíli honilo hlavou bylo těžké odhadnout i Sherlock Holmes. Asi za deset minut se zhluboka nadechl, otočil se a jeho sebejisté kroky zamířily do chodby. Nehledě na bratrův lehce překvapený výraz, když bez varování otevřel dveře koupelny, k němu došel, jediným úderem do kohoutku vypnul vodu, otočil si k sobě bratra za zápěstí čelem, druhou dlaň zapřel o chladnou dlaždičkovou zeď těsně vedle Sasukeho hlavy, sklonil hlavu a přejel špičkou jazyka po jeho klíční kosti.

Co to sakra... Když slyšel kroky, myslel si, že došlo na nejhorší. Mohl to být kdokoliv, navzdory zabezpečení, o které se sám postaral. Skutečnost byla ale mnohem mnohem lepší. Prsty mu vjel do vlasů a s nenasytností dlouho hladového zvířete se divoce přisál k jeho rtům. Potřeboval nějak zbourat i ty sebemenší zbytky sebeovládání.

Itachi ho chytil zezačátku jemně za vlasy, pak mu ale díky nim prudce zaklonil hlavu dozadu.
,,Drž..." Zavrčel z části nebezpečně ale z části i vzrušeně. Rty mu přejel po klíčních kostech a tvrdě stiskl jeho tenkou kůži mezi zuby. Prsty mu přejížděl po nahém hrudníku a pak jimi sjel přes bok až na stehno.

Zalapal po dechu, ale poslechl ho. Líbilo se mu cítit se jako kořist, moci se jen poddat... Rukou mu zabloudil ke knoflíčkům košile a bleskovou rychlostí je rozepnul. Nevnímal ani svůj zrychlený dech, nebo jak se neovladatelně třásl vzrušením. Nic, jen ty úžasné doteky.

Itachi jemně zuby přejel po jeho podbřišku, pak se ale narovnal a otočil si ho k sobě zády. Zlehka jazykem sjížděl po jeho páteři směrem dolů.

,,Itachi..." Mírně sebou trhnul a tiše zasténal. Tak... Ani si nemyslel, že to bude takhle dokonalé. Zatnul mu nehty do zápěstí a vybídl se tomu doteku.

Itachi se ale zvedl ze dřepu, pustil ho, dlouze se na něj podíval a zkousnul si přemáhaně ret. Tohle byla jedna z nejtěžších věcí, co kdy dělal. Rychle se otočil a odešel z místnosti. V chodbě si za chodu zapínal košili a oblékal sako. Věděl, že to bude těžké přestat, ale až takhle… Zhluboka se nadechoval a pomalu se obouval. Nedokázal si v hlavě srovnat pocity. Na jednu stranu byl na nejvyšší míru vzrušen, ale čím dál kráčel silnicí od domu, tím víc u něj přemáhal pocit zděšení a hrůzy. Věděl, že když za ním nepůjde, jinak nic nezjistí. Všechno se mu začalo propojovat. Bunda, jeho věčná nepřítomnost v noci i ten zápach kouře, alkoholu a ti jeho zvláštní 'kamarádi', co ho doma navštěvovali. A teď ještě… V kanceláři s těžce skrývaným třasem v rukou otevřel zásuvku s jedním případem a vyndal kopii obrázku jednoho gangu. Zbledl a musel si sednout. Začalo se mu dělat špatně od žaludku… takže…
"Sasuke, Sasori, Deidara, Kiba…" šeptal jako v transu. Teď už se mu pospojovaly všechny informace. Jeho bratr… a všichni ti jeho přátelé jsou…
"Pane?" Naruto, jeho asistent, si ho všiml.
"Je Vám… je Vám dobře, pane?"
"J..já…" Zhluboka dýchal, měl zavřené oči.
"Přinesu Vám kávu." Usmál se Naruto. Byl empatický, to se muselo uznat.
"Díky…" zašeptal Itachi tiše. Už teď začal být nebezpečný pro japonskou mafii. Věděl toho moc… až moc.
"Pane, musíte se dát dohromady, jdeme na ten zátah, bude to mela." Itachi věděl, co to znamená.

,,Sasuke.."
Prudce sebou trhl, otevřel oči a hodil nůž směrem k oknu. Ostří se zabodlo do zdi jen několik milimetrů do zdi od červenovlasého chlapce, který seděl na okně. ,,Tys ho nechal schválně, že jo?"
Nejdřív nechápal, co tím myslí. Ale pak si vzpomněl na to tetování a jak mu na bundě chyběl kousek látky. ,,Ne. Překvapil mě," odvětil a sedl si zpátky na postel. Zkoumat, jak se sem jeho podřízený dostal, může až potom.
,,Zahráváš si."
,,O tom ty nerozhoduješ," zavrčel nebezpečně a opřel se zády o zeď vedle postele.
,,Ale jestli nás chytí, bude to tvoje vina."
,,Stejně bysme ho museli dřív nebo pozdějc odstranit. Tak ať je to rychle."
,,Deidara už dal jeho i ostatní sledovat."
,,Fajn. Večer začneme."

***

Nafingovali dokonale objednávku. A do role objednávajícího byl obsazen… Itachi. Na něm bylo sejít se OSOBNĚ s gangstery tváří v tvář a dohodnout s nimi fiktivní objednávku na zabití jemu nepohodlného člověka. Bylo to velmi riskantní a Uchiha si to uvědomoval, ale neměl jinou možnost. Zvědové FBI navázali kontakt s podsvětím a dohodli na dnešní večer Itachimu schůzku. Ten si byl vědom toho, že pokud se z tohohle rande vrátí živý, bude děkovat vyšším silám. A to neměl ani ponětí o tom, že mafie už na schůzku půjde taky s novými informacemi.