Pod svícnem největší tma 3

---

,,Tohle je roztomilý...." pronesl s trochou alkoholu v krvi Madara, když se díval ze židle dolů na Itachiho. Ten na podlaze sbíral na všech čtyřech střepy z hrnku, který nešikovně upustil.
,,Zmlkni," zavrčel. Pak k němu na chvíli s úšklebkem vzhlédl. Tohle nebylo dobře, byl dospělý a hrál si tu jako dítě, ale nemohl si pomoct. ,,Uhm... jak moc roztomilej...?"

,,Hele... Seš si jistej, že to jsou ty klíče?" zeptal se nejistě Suigetsu, který podpíral Sasukeho z jedné strany a Juugo z druhé. Karin si je nedůvěřivě prohlížela zezadu.
,,Ne." Uchiha se zasmál. ,,A ještě míň, že tohle je můj barák." Rozesmál se ještě víc.
,,S timhle nechci mít radši nic společnýho." Zrzek si povzdechl, vytrhl Sasukemu klíče a zastrčil je do zámku. ,,Tak vidíš, jsou to ty správný."
,,No jo, furt." Odstrčil je a narovnal se, což v jeho stavu nevypadalo zrovna dobře. Měl sice trochu upito, ale ještě to nebylo tak špatně jako tenkrát, co přišel domů prakticky bez oblečení.
,,Tak my jdeme. Dej ráno vědět až se vyspíš z tý kocoviny." Suigetsu na něj mávnul a všichni se vydali k autu. Sasuke odemkl a vpadnul dovnitř, v poslední chvíli ho před pádem na zem zachránila klika od dveří. ,,Jsem doma, lásko!" křikl dostatečně hlasitě, aby ho slyšel i Itachi v pokoji

,,Uhmmm...!!! Mada... pusť... Madaro, to je Sasuke! A je na mol..." promluvil naléhavě Itachi do černovláskových rtů a odtrhl se od něj. ,,Měl bys jít. Stejně máš taky trochu napito." Snažil se ho odradit, ačkoliv věděl, že pokud tu bude sám, bude se muset bránit bratrovým náletům. V opilosti používal všechnu sílu a tak to bylo vždycky dost těžké ho ze sebe setřást. Itachi doslova vyhodil Madaru z okna, zrovna když vstoupil Sasuke.

,,Copak jsi tu beze mě dělal, zlatíško?" zapředl Uchiha mladší ode dveří, o které se opíral. Košili nechal někde dole, tak aspoň kalhoty měl na sobě. ,,Stýskalo se ti?" Roztomile na něj zamrkal.

,,Sasuke, ty sis zase dal." Itachi si povzdychl. A tomuhle se má říkat dospělý muž. Přešel k němu a pokusil se mu zkroutit ruce za zády, aby ho mohl dostat do jeho pokoje a do postele.

Uchiha mladší si odkašlal a usmál se na něj. ,,Ne, jsem v pohodě. Jenom jsi mi chyběl." Chytil ho za zátylek a prudce ho stáhl k sobě. ,,Strašně moc," zašeptal a políbil ho.

Itachi sebou začal cukat. Cítil z něj alkohol, ale i přesto by byl ochoten pokračovat, což ho děsilo. ,,Sasuke! Nech toho! Nevíš co děláš a zbytečně dráždíš hada bosou nohou..."

,,Vim co dělám. Chci tě." Hravě ho kousnul do rtu a dlaň mu položil těsně nad okraj kalhot. Byl při smyslech, jen potřeboval trochu popostrčit.

,,Ne, bráško, ty mi do kalhot lízt nebudeš..." zavrčel Itachi a rychlým pohybem si ho otočil zády k sobě a čelem opřel o stěnu. Panebože... vypadal tak rozkošně, že snad... ne, tomu musí zabránit, ještě aby se ze řetězu utrhl on.

,,Klidně bysme si to mohli otočit." Ohlédl se na něj Sasuke, jak nejvíc to šlo. ,,Chceš bejt nahoře?"

,,Dost! Přestaň, to nemůžeme," zavrčel Itachi a jeho stisk ještě zesílil. Jeho bráška ho přitahoval čím dál víc.

,,A to tě na tom žere? Bojíš se, že bych byl lepší než ty." Nebyla to otázka, spíš konstatování skutečnosti. Sasuke se znovu usmál a zaklonil hlavu, až mu několik černých pramenů popadalo na záda, a odhalil tak krk v jakémsi odevzdaném gestu. Když k tomu přidáte zavřené oči a lehce pootevřené rty, vypadal jako ztělesnění něčeho nadpozemského.

Itachi už se nakláněl k té bezchybné mléčné kůži, když se zarazil. ,,Ne, mě nepřinutíš. Běž si lehnout." Ztěžka polkl. Sám svou vinou trpěl jako hladový se dívá na pečínku, jako žíznivý sleduje džbán čiré vody.

,,Dneska budu spát jedině s tebou." Podíval se na něj, ale úsměv mu pořád zůstával. Jemně mu prsty přejel po zápěstí.

V tom okamžiku Sasuke ucítil na jemném krku jeho hebké měkké rty... pak i jazyk a zuby. Tvář měl Itachi zamračenou, bylo vidět jak moc se drží, aby zůstal u toho. Musel to alespoň zkusit.

Sasuke přivřel oči. Konečně... Byl si jistý, že to v příští chvíli nebude pokračovat zrovna pomalu. Ale bude k tomu muset nějak dopomoct. Mírně se napjal a ze rtů se mu vydral tichý sten.

Ale jeho bratr se odtáhl. ,,N...ne, Sasuke...." Tohle nešlo, bylo to moc... dokonalé. Pustil ho a ustoupil, zády se opřel o protější stěnu a sevřel pevně rty. Zvládl i jiné situace, tohle musí taky... bílou košili měl trochu pomuchlanou a jeho sako se dávno válelo na posteli. Do očí mu padaly černé prameny z porušeného učesu.

,,To tě mám opít, abys už konečně přestal myslet?" Přešel k němu a položil mu ruku ze strany na krk. ,,Prostě se jenom uvolni."

,,Nepiju alkohol." Itachi se zhnuseně otřásl. Sevřel mu hřbet ruky a zlehka jí odtáhl

,,Byl jsi někdy opilej..." Naklonil se k němu, až byly jeho rty jen pár milimetrů od jeho. ,,...láskou?" zašeptal sotva slyšitelně.

Musel se dívat na ty rty... prostě musel. ,,Nech toho, bráško..." Jeho tón zněl zoufale, vyhýbavě, varovně, odtažitě, ale to vzrušení to nepřebilo natolik, aby nebylo v té větě slyšet.

,,Přiznej si, že by tě vzrušovalo, kdybych tě teď hned..." Místo aby Sasuke dokončil větu, přitiskl se k němu hrudníkem a položil mu ruku na rozkrok.

Itachi ho instinktivně chytil za zápěstí a pevně držel, ale i tak... byl tak blízko... ,,Sasuk....aaah…" Skoro to zašeptal, ale sten to byl.

Jeho mladší bratr se k němu naklonil a jemně mu přejel jazykem po krku. Bylo to poprvé, co pořádně ochutnal jeho kůži. Líbilo se mu to. Tak zvláštní, sladká...

,,N..nech.. nech toho... jsi opi.. lý.." Itachi od něj Oodvrátil hlavu, ale tentokát už ho ho sebe neodstrkoval...

,,Nejsem. Jenom mi pití trochu pomohlo tě sbalit." Sasuke slastně přivřel oči a rty vystoupal až k uchu, kde si našel jedno místečko, kterému se začal intenzivně věnovat. Měl už tolik zkušeností, aby věděl, že tohle většinou bývá jedna z těch nejcitlivějších částí těla. A aby to ještě dokončil, prsty se mu dostal pod košili a zkoumavě objevoval linie svalů.

Itachi zatnul nehty do zdi tak silně, že nejspíš poškrábal omítku, skousl si silně ret a pokoušel se uklidnit svůj dech.

,,Poddej se tomu," pronesl Sasuke tiše a trochu změnil směrem pátrání. Rozepl mu kalhoty a rozhodl se trochu zariskovat. Chvíli ho nechal pocítit svůj dech, než mu tiše zasténal do ucha.

Itachi zaklonil hlavu a zavřel oči. Chtěl ho slyšet znovu... a hlasitěji. Snažil se tomu ještě pořád bránit ale... ,,Sakra, Sasuke..." Najednou ho prudce chytil pod krkem a udělal tři kroky, takže byl jeho bratr nucen si zády lehnout na jeho stůl.

Sasuke ho objal nohama kolem pasu a jednou rukou si ho přitáhl blíž k sobě pro dlouhý vášnivý polibek. Nepotřeboval už žádný další podnět.

Jeho starší bratr měl chvíli hlavu jenom poraženecky opřenou o jeho rameno, pak jí ale otočil a Sasuke na lícní kosti ucítil jeho jemný horký jazyk. Zaklonil hlavu a skousl si ret. I tak ale nedokázal zabránit, aby mu z úst nevyklouzl vzdech. Tak dlouho tohle chtěl... Prsty se mu rozeběhly po jeho hrudi a začaly rozepínat košili.

Itachi se prudce nadechoval, svoje stehno měl natisknuté mezi bratrovýma nohama, rukama se ho hladově dotýkal a rty se dravě vpíjel do těch Sasukeho.

Ten mezitím konečně dokončil práci s knoflíčky a lehce mu přejel prsty přes hrudník. Vnímal teď mnohem víc každý jeho pohyb, nádech, dotek... Jen s velkou neochotou se odpoutal od jeho rtů a kousavými polibky se mu vydal po krku, přes ramena a ještě níž.

,,Sasuke, to... já...." Itachimu na tváři hrála neznatelná červená barva a v očích se blýskaly jiskřičky touhy. Ruku měl položenou na jeho hrudníku... tak dokonalém... druhou rukou mu sjel přes bok a zadeček až na stehnno.

Sasuke ho jemně kousnul, aby tak dal najevo svoji nespokojenost. Neměl rád, když ho někdo takhle přerušoval. Navíc už ze zkušenosti věděl, že jak začne někdo mluvit, jde všechna snaha do háje. ,,Pššt. Prostě nepřemejšlej."

Byli u sebe těly tak blízko, že Sasuke cítil, kdy se Itachi nadechuje. Podepřel si jeho hlavu dlaní v zátylku a chtivě ho políbil. Zakázané ovoce... chutnalo úžasně.

Sasuke zatáhl za košili a nechal mu ji plynule sklouznout z ramen. Věděl, že už se moc dlouho neudrží takhle v klidu. Nejradši by z něj strhal oblečení, aby si mohl naplno vychutnat jeho tělo.
Tok Sasukeho myšlenek však přerušilo zvonění mobilu v jeho kapse. Kdo to mohl takhle pozdě být? Rozhodl se tomu nevěnovat pozornost, ale zvuk začínal být čím dál otravnější.

Itachi se odtáhl a ustoupil. ,,Zvedni to, může to být důležité. A snaž se neznít opile." Mrkl na něj s úšklebkem.

Sasuke po něm hodil dostatečně výmluvným pohledem, narovnal se a vytáhl mobil z kapsy. Byl rozhodnutý zabít toho, kdo způsobil tohle přerušení. Na displeji bylo "skryté číslo". Aha, takže zase práce. Jak taky jinak. ,,Konan?... Ne, neptej se mě jak to vim... Jasně že rušíš. Víš vůbec kolik je hodin?... Cože?! No..." Povzdechl si a přejel si rukou přes obličej. ,,Dobře, dej mi dvacet minut." Ukončil hovor a chvíli jen prázdně zíral do zdi.

Itachi si ze země bleskově sebral košili, naštěstí už překonal tu slabou chvilku. Hodil si jí přes ramena a pohladil brášku po rameni. ,,Stalo se něco?"

,,Musim jít. A vůbec nevim, kdy se vrátim." Někdy byly chvíle, kdy by Sasuke raději dělal nějakou normální práci. Jako teď. ,,Promiň," dodal tiše a vydal se do svého pokoje pro oblečení.

,,A proč takhle pozdě?" Pozvedl obočí a narozdíl od Sasukeho, kterého volali povinnosti se v klidu rozhodl dát si koupel.

,,To je tajemství." Uchiha mladší se k němu otočil a věnoval mu jeden z těch celkem normálních úsměvů, který v sobě neměl žádný určitý záměr.

,,Hm..." Zavázal si vlasy do drdolu a odkráčel do koupelny, kde ze sebe všechno shodil. Opřel se čelem o chladnou zeď ve vaně a povzdychl.

Sasuke se během pár minut oblékl, tentokrát formální triko bez nápisu a místo saka si vzal jen černou koženou bundu a ze stolu ještě sebral klíče od svého "způsobu dopravy". Pak seběhl schody a ve vteřině byl pryč. Na chodníku před garáží stála černá motorka s modrými plameny. Ještě helmu, nastartovat a byl pryč.

Itachi si povzdychl. Proboha. Byl si jistý, že jeho bratr ho svým tělem jednou přivede do hrobu. Vykoupal se, rozpustil si vlasy a sednul si do obýváku jenom v županu. V jedné ruce držel čaj a ve druhé měl sushi. Zapnul televizi. Kriminálky nesnášel, odhadl konec už na začátku. Ostatně, byla to jeho práce. Ale na dalších programech byli jenom samé romantické scénky, takže se radši vrátil k těm přiblblým kriminálkám.

Barevná světla splývala v jedno. Ani sám nevěděl, kolik je vlastně hodin, ale provoz na silnici byl o dost menší než po desáté. Takže by to tipoval tak na dvě ráno.
Nemířil do hlavní části města, to objel oklikou. Někomu by to trvalo více než hodinu, ale on se tam díky výborné znalosti různých zkratek dostal za necelou půlhodinu. Nejspíš tomu napomohla i svoboda v povolené rychlosti. Když tachometr překročil šedesátku, přestal to kontrolovat.
Zastavil až před barem v jedné zapadlé uličce. Nad dveřmi svítil růžový znak tygra ve skoku. Bylo jasné, že je to přesně Ten druh klubů s omezenou přístupností. Na malém dotykovém displeji mezi řidítky naťukal kombinaci čísel a ještě zamkl motorku ručně. Klíčky schoval ve vnitřní kapse bundy a pak se s dychtivým úsměvem vydal ke dveřím, skrytým ve stínu.

Itachi na gauči skoro usnul. Bylo pozdě a on byl dost unavený. Pak mu unavený pohled padl na stůl, kde ležel jakýsi černý předmět. Vysíleně se zvedl a když přišel o pár kroků blíž, zaklel nahlas.
,,Doprdele Sasuke...!!!" Zvedl v ruce jeho klíče od bytu. To je střevo. Takhle si nemůže jít lehnout! Jenom kdyby... V županu se rozešel ke vstupním dveřím a odemkl je. Věděl, že dělá pitomost, ale nemohl nechat bratra do rána čekat venku a lehnout už si musel, nebo by v práci nepřežil. I jako detektiv měl oslabenou mysl únavou a tak se spokojil s tím, že nikdo mimo Sasukeho nepřijde. Vlastně, kdo by sem jiný chodil? Pak odešel do svého pokoje a praštil sebou na postel.

***

Bylo už asi půl sedmé, když před domem tiše zavrněl motor. Sundal si přilbu, zamkl motorku a klíčky zastrčil do kapsy. Ve tváři měl chladný odměřený výraz, který mluvil za vše. Nejenom že se celá schůzka konala ve strip klubu, ale ještě se v podstatě nedozvěděl nic nového. Jen že poslední dodávku zbraní zastavili poldové, dostal dokonce i seznam všech, kteří pracují na celém případu jeho gangu a jeden z jejich vysoce postavených členů byl nalezený v bytě s průstřelem hlavy. Ani jedno z toho nebyl důvod, proč by měl přerušovat... Sprostě zaklel, když zjistil, že nemá klíče. Naštěstí bylo otevřeno. ,,Sakra, Itachi... Co kdyby sem někdo přišel?" Nevěřicně zavrtěl hlavou a vešel dovnitř. Bundu pověsil na věšák, zul se a rovnou si sedl ke stolu. Měl už v sobě pár energetických nápojů, tak ten spánek pro jednou oželí.

Itachi už doma nebyl. V tuhle dobu už byl zase v tom nepříjemně páchnoucím krámku, ale mrtvý vousatý obchodník už tam nebyl. Jeho bezvládné tělo už odvezli do márnice na pitvu. Itachi se rozhlédl od místa, kde našel kulku. Vrah určitě nechtěl, aby se našla kuka. Ale tu Itachi objevil už dávno. Zajímalo, kde střelec stál při činu... pak se vítězně usmál. Přikráčel k výloze a úplně vlevo v rohu nahoře skleněné výplně ukázal na čistý průstřel. Ozvalo se údivné mručení jeho asistentů, co tam jenom lezli po pultech a nedělali vcelku nic. Itachi se zadíval přímo průstřelem na ulici. V linii rovnou od průstřelu byla střecha jednoho z domů.
,,Pane Wilstene?"
,,Hm?"
,,Co je to támhle za budovu?"
,,Eh to je... hotel Salva Guardia, pane Uchiho... Proč?"
,,Chci od vás do půl jedné povolení o jeho prohlídku," pronesl klidně Itachi. ,,Zatím si skočím na oběd. Jdeš se mnou?" Otočil se na svého nejhlasitějšího asistenta, který mluvil častěji, než myslel. Oslovil ho úmyslně, protože potřeboval odreagování.
,,Ano, pokud mohu, pane!" Souhlasil nadšeně Naruto. Itachi vyšel se zadostiučiněním ven a zamířil do nejbližší restaurace s Narutem v patách.

Sasuke seděl u stolu, v uších měl sluchátka od ipodu. Vždycky nesnášel, jak je tady dopoledne a vlastně skoro celý den ticho. Zrovna když neměl nic na práci, musela být taková nuda... Rychle do sebe nasoukal poslední kousek pizzy z krabice, kterou měl před sebou. Vždycky byl na vaření dřevo a spíš se v kuchyni jenom motal a překážel. Ale o hladu taky nechtěl být, takže si zvolil nejsnadnější řešení: objednal si jídlo. Zítra možná zkusí thajské nudle se zeleninou, tahle americká kuchyně mu moc nevyhovovala.
Pročítal si seznam policistů, kteří pracovali na tom případu. Když tam uviděl Itachiho jméno, musel se podivit nad tím, jak rychle Madara reagoval. Stejně si myslel, že ho do toho zatáhl už předtím než sem přišel.
Vstal, vyhodil krabici do koše a usadil se na gauči. Touhle dobou běžely v televizi různé romantické telenovely, možná pár kriminálek a pořady o vaření. Když po přepínání narazil na zprávy, zbystřil. Bylo to o nehodě na silnici. V jednom z ohořelých aut policie našla tělo významného obchodního magnáta. Stalo se to před pár dny. Ale důležitější bylo... ,,Do prdele!" Jak to mohli...? Na obrazovce byl v rohu malý obrázek. Co však bylo nejdůležitější, že to byl ten samý, který měl vytetovaný na zádech.

Podrobný obraz měl v tu chvíli už Itachi dávno v ruce. Seděl s Narutem u stolu a ten živě hovořil.
,,Našli se totiž tři svědci... v době atentátu se skryly do nejbližšího hotelu. Ale... dva z nich už byli odstranění."
,,Kde je ten třetí?" vypálil na něj pohotově Itachi.
,,Nechal jsem ho zavolat sem... respektive jí." Naruto ukázal ke dveřím. Když se Itachi otočil, na chvíli ztuhl. K jejich stolu pomalu kráčela vyšší žena, měla do půli zad dlouhé zlaté vlasy, jemně zelinkavé oči a drobné, plné rty. Na sobě měla černý korzet, jež podtrhoval její velké poprsí a štíhlý pas, přes dokonalé boky měla kratší černou sukni s výrazným stříbrným páskem. Šla na vysokých podpatcích ladně a elegantně, jako laň. Usmála se na něj. ,,Zdravím... já jsem Tsunade..."
,,Uchiha Itachi. Vy budete ten zbývající svědek." Pod kamenou tváří nešlo nic poznat. Zato Naruto skoro slintal.
,,Ani si nedokážete představit, jaký mám strach."
,,To je v pořádku. Naruto, vypadni prozkoumat střechu toho domu, odkud podle mě bylo stříleno. DŮKLADNĚ. Řekni ostatním, že se zdržím. Mám tu práci." Žena se při tom posledním slovním spojení usmála.
,,A... ano pane." Naruto, ač nerad, zmizel.

Dveře se s hlasitým třeskotem rozletěly a dovnitř vtrhl kluk, přilbižně stejného věku jako Sasuke. Měl dlouhé blond vlasy, na temeni svázané do culíku a zářivé světle modré oči. Oblečený byl podobně jako Uchiha, jen měl bílou košili a obyčejné džíny. ,,Šéfe, máme problém!"
,,Jo? Neříkej!" Vrhl po něm zlostným pohledem. Už měl se svým sebeovládáním dost co dělat. Nejspíš to taky bylo tím, že dlouho nikoho nezabil. Tu akci předtím nepočítal, byla to jenom kulka z dálky.
,,Jak tohle vysvětlíš, hmm?" Ukázal k televizi, kde se právě mluvilo o podezření, že za vraždou stojí někdo z nechvalně proslulého gangu, který měl poslední dobou na svědomí tolik vloupání, krádeží, vražd, únosů a dalších zločinů, co si lzte představit.
Blonďák pokrčil rameny a odhodlaně čelil jeho pohledu. ,,Musíme se zbavit všech vysoce postevenejch policajtů, co na tom dělaj." Hodil mu obálku. ,,Tady máte dnešní kšeft. Je to nějaký vyslýchání, takže se můžete vyřádit."
Něco zamručel a vytrhl mu to. Ani se nenamáhal se podívat dovnitř, to nechal na potom. ,,Sedni si a proberem to nějak v klidu."

Zatímco Itachi vážně promlouval s ženou, která se při pohledu na něj nervózně vrtěla, nezapírala, že se jí tenhle mlčenlivý krasavec zamlouval. Pak Itachimu někdo zaklepal na rameno. Otočil se a tam stál Naruto.
,,Pane, byli jsme nahoře... našli jsme tam tohle..." Podal mu ve sterilním průsvitném pytlíčku kousek látky. Itachi se omluvil ženě a otočil se ke svému asistentovi. Když si látku prohlédl, trochu zbledl.
,,Děje se něco pane....?"
,,N... ne... Já jen... dejte to.. na přezkoumání..." Polkl suše. Je to náhoda nebo... včera zašíval trhlinu na Sasukeho bundě stejné barvy a materiálu...?! Zhoupl se mu žaludek a zatmělo před očima.
,,Ne... prosím ne..." zašeptal tiše.

V tu chvíli se Tsunade naklonila a položila mu dlaň na hřbet jeho ruky. ,,Copak..?"
,,Ne, nic. Jenom jsem... omlouvám se. Cože ste to říkala o tom obrázku?" Vzal blok a začal do něj dělat hbitě nákres. Tsunade mu svými slovy ruku vedla.

Protože lež má krátké nohy :P. Příště se těšte a chci tu vidět nějaký komentáře *smrtící pohled*.