Untouched 6

---

,,Jsi tak nádherný," řekl Sasuke zasněně. Chtěl v komplimentech pokračovat, ale vyrušil ho protivný zvuk mobilu. ,,Asi ti někdo volá." Podíval se zklamaně na bratra. Vůbec se mu nechtělo z jeho náruče.

,,Hele..." Ušklíbl se Itachi a trhnul s dekou tak, že telefon vyletěl do vzduchu a dřív než stihl dopadnout, zachytil ho Itachi do dlaně. Aniž by Sasukeho pustil z náruče, zvedl ho a ohlásil se jménem.

Sasuke se ho rozhodl trochu škádlit, a tak mu rukou zajel do klína, aby dotyčný volající věděl, že má jeho bratr teď na práci úplně něco jiného.

,,Je tam Itachi?" ozval se v mobilu mužský hlas.

Itachi se zhluboka nadechl a zavřel oči. Druhou rukou pevně stiskl bratrovo zápěstí.

,,A... ah... ano, omlouvám se. Tady Itachi." Káravě se na brášku zadíval.

Sasuke ale nechtěl dát pokoj, ještě pořád měl druhou ruku, kterou okamžitě zajel pod deku k Itachiho chloubě a jazykem ho polaskal na krku.

,,Víš, kdo volá?" zeptal se ho ten tajemný hlas v telefonu.

,,Proboha..." zastenal Itachi a hned se zakousl do rtu. ,,N... ne a rád bych to věděl, pokud možno... nemám moc času, zrovna tu mám něco rozdělané." Při tom věnoval Sasukemu vražedný pohled, tváře mu hořely, tajil se mu dech a on byl nucen vyřizovat telefonát... zvláštní telefonát.

,,Chci to, hned teď," zašeptal mu Sasuke vzrušeně do ouška. Povalil bratra pod sebe a bez jakéhokoliv varování dosedl na jeho úd. Na nic nečekal a hned začal proti němu přirážet.

,,Zkus si vzpomenout," řekl ten hlas v telefonu. Bylo mu jedno, že má Itachi něco jiného... tím spíš má problém.

Itachi vzrušením a ještě k tomu tak nenadálým slastně vykřikl.

,,Aaaaaaaaaaale já nemám vážně tušení.." Zachránil se a cítil, že se začíná červenat.

,,Moc tě chci, takže to rychle ukonči," zašeptal mu Sasuke do ouška a znovu proti němu přirazil, prsty při tom přejížděl po jeho rtech, aby nemohl pořádně mluvit.

,,Vrať se o rok dozadu a třeba se rozpomeneš," napověděl Itachimu hlas v mobilu.

Ten měl co dělat, aby neznámému neposkytl takovou tu draze placenou erotickou linku, protože vzdychy nemohl tlumit pořád.

,,Tak hele, já nevím, kdo volá a ani proč. To co bylo před rokem, už je minulost..." Při tom chytil bratříčkovy boky, aby mu alespoň na chvíli zabraňoval se hýbat, protože každý pohyb mu způsoboval nepopsatelnou slast.

Sasuke ho okamžitě za tu ruku, která mu zabraňovala v pohybu, chytil. Dál si ji ke rtům a vsál mezi ně Itachiho prostřídníček, který hned obtočil svým jazykem.

,,Minulost ale souvisí dost s tvou budoucností. Tehdy si mi hodně ublížil..." Poodhaloval Itachimu muž jejich společná tajemství, na která už nejspíš Uchiha zapomněl.

,,K... kdo tam je?" Nejspíš to trhání vypadalo jako známka zaskočení, ale příčina právě seděla na jeho penisu. Itachi si dal mobil kousek od ucha a zavrčel na brášku, který ho už začínal znovu slušně rajcovat. ,,Je to nějakej fanatik sakra, ty nejsi snad vůbec člověk!" Tipoval by to na zvíře nebo ďábla.

Sasuke se na něj zakřenil a ještě zrychlil tempo.

,,Taky tě miluju," zašeptal směrem k bratrovi a lehce skousl jeho ukazováček mezi svými zuby.

,,Deidara," řekl muž rezignovaně. ,,Už si vzpomínáš?" zeptal se Itachiho naštvaně. Štvalo ho, že ho nepoznal ani po hlase.

,,Ah! Sasuke..." zastenal Itachi nechtěně do telefonu. ,,Teda... teda Deidara, jasně... je to doba, ale... je to pryč... tak co ještě chc... chceš?" Snažil se zklidnit si dech. Šlo mu to špatně... Sasukeho prostě ignorovat nedokázal, to nebylo v lidských silách.

,,Itachi," zastenal Sasuke jeho jméno v přívalu slasti, pohyboval se teď o něco pomaleji, ale o to intenzivněji.

,,Pro tebe to možná už skončilo, ale já ti tehdy řekl, že ti ten rozchod nezapomenu!" rozkřikl se na něj Deidara rozhořčeně. Hned poznal, že tam s někým chrápe.

,,Deidaro, já... nemůžeme to nech... ah.. .nechat na jindy? Třeba to probrat v kkl... klidu u kaf nebo t... ak..." Nechtěně proti Sasukemu přirazil pánví a kousl si do rtu tak silně, že mu po bradě stekla krev. V přivřených očích se mu leskla touha a vzrušení.

,,Fajn, tak až si zašukáš a..." Deidara to nestačil doříct, protože Sasuke vytrhl Itachimu mobil z ruky a hovor položil. Když viděl, že bratr otevírá ústa, aby ho pokáral, raději ho umlčel polibkem a jazykem setřel krev z prokouslého rtu.

,,N... no teda, Sa... Sasu... ke..." zamumlal mu Itachi uraženě do rtů, ale hned ho to přešlo a začalo dominovat vzrušení, které mu Sasuke způsoboval. Chytil ho a stáhl pod sebe. Konečně zrychlil rytmus přírazů.

,,Miluju tě," zahuhňal Sasuke do jeho rtů a oběma rukama mu vjel do vlasů, aby si ho mohl přitáhnout ještě blíž ke svým rtům. Když znovu uslyšel zvonit Itachiho mobil, rovnou ho skopl na zem. Žádný Deidara nemá právo takhle vyrušovat jeho bratra od rozděláné práce.

,,To neni bezpečný, miláčku..." šeptl tiše Itachi a rukama na jeho bocích si ho zároveň přidržoval, zároveň mu nehty jemně pokryl kůži červenými škrábanci. Deidara byl sympatický blonďák. Milý, ale trochu prudší a dost cholerický. Jednou se to prostě Itachi rozhodl ukončit, protože už delší dobu si přál jenom Sasukeho a nikoho jiného a měl pocit, že Deidaru zrazuje. Ten si to ale moc vzal. Tenkrát se rozešli, ale Itachi věděl, že ON je schopen všeho.

Sasuke mu na to už nic neřekl, přes slast by to ani nezvládl. Tu rozkoš mu ale trochu kazil onen Deidara. Kdo to jako sakra má bejt? Ptal se sám sebe. Niceméně nad tím nedokázal plně přemýšlet, když ho Itachi tak dobře uspokojoval.

Itachiho mobil po pár vteřínách zmlknul, ale volající se vzdávat nehodlal, když tedy nemůže hora k Mohamedovi, půjde Mohamed k hoře.

Itachi si oddychl, když konečně vyzvánění ustalo. Pořádně ani nepohopil smysl hovoru, takže už konečně dal pokoj. Teď myslel jehom na to úžesné tělo jeho bratra pos sebou. Zrychlil přírazy a pokaždé v něm zůstal o něco kretší dobu. Ke konci už byly přírazy tak prudké, že do něj musel znovu a znovu pronikat. Se stoupajícím vzrušením mu naskočila husí kůže, zrychlil se mu tep a téměř zastavil dech.

,,Ty si ďábel s tělem anděla." Ušklíbl se, těsně před tím, než byl nucen slastí vykřiknout a vyvrcholit do něj.

Sasuke se proti němu ještě jednou prudce pohl a také dosáhl svého vrcholu blaha.

,,Kdo to byl?" ignoroval Itachiho poznámku. ,,Co máš s nějakým Deidarou?" zeptal se s náznakem žárlivosti.

,,TO je můj pravý otec," pronesl Itachi klidně, a když se mu dostalo vytouženého šokovaného pohledu, ušklíbl se. ,,Je to můj ex přítel z dob, kdy jsem se ti bál ještě cokoliv naznačit."

,,Jsi blbej," řekl Sasuke uraženě. Neměl rád, když z něj někdo dělal blbečka, tím spíš Itachi. Aby ukázal, jak moc se ho to dotklo, otočil se k němu zády. Ale jelikož byl Itachi právě nad ním, znamenalo to, že si lehl na břicho, obličejem k polštáři a krásně mu tak odhalil své pozadí.

Itachi se k němu provokativně sehnul a jeho zadečku se dotkl jazykem. Na Deidaru se mu moc myslet nechtělo. Přecijenom... dnešní ráno bylo jedno z nejhezčích, co kdy zažil.

,,Nech mě," dělal Sasuke stále uraženého, ale bratrův nenechavý jazýček mu přinášel blaho, jen si to nechtěl připustit.

,,Jak myslíš, kocourku." Usmál se Itachi a vstal. Zachytil si černé vlasy do gumičky, ale vyčesal je výš, skoro jako drdol a zvedl se z postele. Na chvíli se mu podlomily nohy... důkaz Sasukeho včerejší činnosti. Chytil se rukou za skříňku a znovu našel rovnováhu. Pak se rozešel s úšklebkem do koupelny.

,,Máš na dnešek něco v plánu?" zavolal na něj a obkládaná místnost mu vracela nejistě a tiše jeho slova.

,,Hrabat se ti ve věcech a zjistit, co je ten Deidara zač," zamumlal Sasuke potichu, takže ho Itachi ani nemohl slyšet.

,,Válet se!" zakřičel po chvíli na bratra. Trochu ho mrzelo, že odešel do koupely a nedokončil to, co začal, ale prosit nehodlal.

,,Hmm... chtěl jsem dneska jít na jízdárnu," pronesl Itachi klidně. Jediné rozptýlení, co si v poslední době nabité prací dovoloval, byli právě koně.

,,A co ti v tom braní?" opáčil Sasuke se stejným klidem. Snažil se v sobě ukrýt zklamání z toho, že dnes nebudou spolu. Nechěl, aby si Itachi myslel, že ho má jistého.

,,No jestli nechceš jít se mnou..." navrhl Itachi trochu opatrně. Věděl, jakou 'láskou' Sasuke ke koním hoří.

,,Já koně teda moc nemusim," odvětil jeho bratr s chladem. Nebyla pravda, že by je úplně nesnášel, ale radši by šel někam jinam.

,,No dobře, tak já si zajezdim a vrátim se tak za dvě hoďky."

Usušil se, rozpustil si vlasy, oblékl se do riflí, černého trička s krátkým rukávem, přehodil přes sebe koženou bundu a sebral si tašku, kterou přehodil přes rameno.

,,Vrátím se co nejdřív, lásko." Políbil ho na čelo a pak vyběhl z domu.

Sasuke jen s povzdechem zůstal ležet na posteli. Zvedl se až po dvaceti minutách. Kulhavým krokem se dovlekl do koupelny, aby se také osprchoval. Zadek ho bolel neskutečným způsobem, na stehnech měl ještě zaschlou krev a Itachiho sperma.

,,Já tě tak nesnáším," zanadával nahlas a s bolestí, která projížděla celým jeho tělem se opřel o chladné kachličky.

Když dokončil hygienu, pořádně se osušil, vyfénoval si vlasy a oblékl si černé kalhoty s bílým trikem - jeho olíbená kombinace. Potom si šel pustit televizi, protože nevěděl, co jiného by dělal. Brouzdat po seznamce a svádět kluky už nemohl. Chvíli jen polehával na pohovce, než ho vyrušil zvonek. To se asi vrací Itachi, pomyslel si nadšeně, ale okamžitě svůj výraz zamaskoval pod závojem lhostejnosti, aby si náhodou bratr nemyslel, že tu na něj věrně čeká.

K jeho překvapení stál ve dveřích úplně někdo jiný - vysoký blondýn s modrýma očima. Hezkej kluk, zhodnotil ho Sasuke v duchu.

,,Ahoj, jsem Deidara." Usmál se plavovlasý přívětivě.

Itachi si v tu dobu zrovna upravoval třmeny. Jeho kaštanově hnědý klusák už hodnou dobu neklidně podupával.

,,Klid Tirsti, nemůžu za to, že přede mnou na tobě jel trpaslík." Konečně utáhl třmeny dostatečně, vytáhl je, aby koně při chůzi netloukly do břicha, chytil ho za uzdu a vyvedl si ho ven ze stáje. Chvíli se potřeboval odreagovat a na nic nemylset.

,,Deidara?" zeptal se Sasuke ohromeně, jako by byl blonďák před ním známá celebrita.

,,Znáš mě?" Podíval se na něj překvapeně.

,,Tak trochu, pojď dál," řekl bez okolků. Chtěl s ním mluvit o Itachim, ale mezi dveřmi se to nehodilo. Nepotřeboval, aby je někdo nepovolaný slyšel.

,,Itachi ti o mně něco říkal?" ptal se plavovlasý nedočkavě.

,,Nic moc toho upřímně neřekl, proto to chci slyšet od tebe," odvětil Sasuke klidně a ukázal Deidarovi na pohovku, aby se posadil. Když spolu mají mluvit o tak důležitých věcech, bude potřebovat pohodlí.

,,Chodíme spolu," řekl Deidara bez obalu.

Sasukeho ten přítomný čas zarazil. Itachi mu tvrdil něco trochu jiného...

Ten, o kom se tu zatím bavili, se zrovna vyhoupl do sedla vysokého araba. Nešetřil ho ani natolik, aby se delší dobu rozehřívali pracovním klusem a z chůze přešel přes pár klusových kroků rovnou do cvalu. Skrčil se tak, že se jeho vlající hříva dotýkala Itachiho tváře. Arab byl rychlejší než vítr a Itachi nedočkavější než dítě... to oběma vyhovovalo.

Sasukeho srdce zatím pukalo na tisíc kousků. Itachi ho určitě jen využil, ty řeči o lásce určitě říká každému, proběhlo mu hlavou. Už, když mu to bratr říkal, něco v něm mu radilo, aby tomu zase tolik nevěřil. Teď litoval, že ten hlas uvnitř sebe umlčel, místo toho, aby ho poslechl.

,,Nějak si pobledl." Dotkl se Deidara starostlivě jeho tváře. Sasuke byl tak ochromený, že ani neprotestoval, natož aby uhl hlavou.

,,T - to bude dobrý," vykoktal ze sebe po chvíli.

,,Ty budeš asi jeho mladší bratr, viď?"

,,Jo, to jsem," donutil se Sasuke k odpovědi.

,,Víš, tvůj bratr mě dost podvádí a... bojím se, že i s tebou, když vidím tvůj výraz." Tentokrát ho Deidara pohladil přes rameno až ke krku hřbetem ruky.

Itachi po půlhodině cválání zneklidněl. Asi ten instinkt, který nutí matky strachovat se o svoje děti... Otočil Tristiana a cválal zpátky na jízdárnu. I tak už se projezdil dost.

Sasuke se nepokoušel od sebe Deidaru dostat, bylo mu do breku a veděl, že útěcha se vždycky hodí.

,,Vzalo tě to snad víc než mě," řekl Deidara lítostivě, ale v duchu se smál. Pomstil se skvěle a to je teprv začátek.

,,Říkal, že mě miluje," odvětil Sasuke plačtivě. Ale co když si Deidara jen vymýšlí? Jenže co pak ten záhadnej černovlasje týpek ze včerejška? Moc dobře si na něj pamatoval. Itachi se rozešel s Deidarou, protože miloval jeho, svého bratra, ale proč se pak ocucával s tím druhým tmavovlasým chlápkem? Kladl Sasuke sám sobě otázky.

,,Mně to říkal taky, ale už neplakej." Plavovlasý pohladil Sasukeho něžně po vlasech a opatrně zkusil přitisknout své rty na jeho. V mnoha případech mu připomínal Itachiho... tedy až na to zbabělé chování malého ufňukánka, ale to mu nevadilo. Stačí, když tomu uřvanci trochu ublíží a Uchiha starší hned zalituje, že ho, Deidaru, kdy opustil.

,,Nech toho, prosím," řekl Sasuke odmítavě, ale to blonďáka už nemohlo zastavit. Chytil Sasukeho za vlasy, povalil ho pod sebe, jednou rukou stáhl sobě i jemu kalhoty po kolena a neurvale do už zraněného tělíčka pronikl.

,,Dost!" křičel Sasuke skrz brek, ale nic nepomáhalo.

Musel trpělivě čekat, až do něj Deidara vyvrcholí, potom Uchihovi do ouška zašeptal: ,,Nikdy nesahej na moje věci." Udeřil ještě Sasukeho pěstí do obličeje, natáhl si kalhoty a bez dalších slov odešel.

Itachi se vracel ve chvíli, když Deidara procházel brankou. Na chvíli zmrzl, ale pak se k blondýnovi rozběhl.

,,Cos tam dělal?!" vykřikl, přirazil ho zlostně k zídce u plotu, držel ho pod krkem a hlasitě se nadechoval z nedávného běhu.

,,COS TAM DĚLAL!!!" řval na něj nepříčetně. Bál se... tak strašně se bál.

,,Povídal si s tvým bráškou," odvětil Deidara klidně s pošklebkem.

Itachi stisk ještě zesílil a naklonil se k němu.

,,Jestlis mu ublížil..."

,,Krásně jsme si popovídali." Usmál se na něj Deidara škodolibě. Úsměv na tváři mu netuhl ani když ho Itachi držel pod krkem.

,,Tenhle úsměv zmám... ty svině jedna odporná!" Itachi pomalu začínal zuřit.

,,Já tě varoval, Itachi. Ať teď uděláš cokoliv, stejně ničeho litovat nebudu... i kdybych měl zemřít," opáčil Deidara s takovou jistotu. Vypadalo to, že to myslí naprosto vážně.

,,Ještě se uvidíme..." zavrčel Itachi rozzuřeně a s rozpřáhnutím ho udeřil pěstí do tváře. Pak ho odhodil na zem a běžel do domu.

Uvnitř vládlo naprosté ticho, které občas narušovala televize svými výstupy.

Sasuke ležel na pohovce schoulený do klubíčka se zavřenýma očima, jako by ani nežil. Víčka měl opuchlá, obličej samá krev a modřina. Ani se neobtěžoval natáhnout si kalhoty, které mu Deidara tak bezostyšně stáhnul do poloviny stehen.

,,Proboha..." Itachi si přitiskl dlaň na rty. ,,Sasu..." Vyschlo mu v krku a musel začít znovu. ,,Sasuke... co se ti tu proboha stalo..." Ačkoliv mu nebylo za potřebí něco vysvětlovat. Přešel k němu a rychle mu odstranil z tváře černé vlasy.

,,Nemluv na mě," opáčil Sasuke téměř neslyšně. ,,Já tě tak nenávidím," řekl a s očí se mu v tu chvíli spustil proud slz.

,,Co ti řekl?" ptal se Itachi vyděšeně. Bylo by těžké mu cokoliv vysvětlovat, ale Itachi by se ho nikdy nevzdal.

Sasuke si nejdřív setřel hřbetem ruky aspoň krev z jedné tváře, než promluvil.

,,Že s ním pořád chodíš," zamumlal.

,,To neni pravda! S Deidarou sem nic neměl už rok!" vykřikl Itachi zoufale. Pak se k němu sklonil. ,,Ty mu vážně věříš...?"

,,Já nevim. Asi spíš ne," opáčil Sasuke zoufale. Když slyšel Itachiho tón hlasu, nedokázal si představit, že by to byla pravda.

,,A neřvi na mě," řekl ublíženě.

Hlavu si schoval do dlaní, aby se bratr nemusel dívat na jeho ošklivou tvář a snažil se vstřebat celou tu situaci. Všechno to přišlo tak rychle a on se teď cítil tak zmatený.

,,Sasuke... věř mi... prosím..." Itachi měl hlas zlomaný a plný bolesti.

,,Já ti věřim," zamumlal Sasuke do svých dlaní. Skutečně mu věřil. Nic jiného mu ani nezbývalo, když slyšel jeho hlas.

Itachi bolestně zaskučel, když ho takhle viděl. Deidara mu ublížil tak moc, že to sám ani netušil. Itachi chytil Sasukeho do náruče a odnesl ho do vany. Musel z něj smýt tu krev, nebo by trpěl čím dál víc.

,,On mě znásilnil," řekl Sasuke do zdi, když seděl ve vaně. Až teď mu docházelo, co všechno mu ten psychopat udělal. Opatrně se otočil směrem, kde viselo zrcadlo. Když spatřil svůj odraz, hned tvář s pláčem odvrátil. Vypadal příšerně.

,,Ne... klid." Kdyby mu Itachi řekl, že vypadá hezky, udělal by ze sebe před Sasukem masochistu. ,,Až smeju tu krev, bude to dobrý..." Raději nekomentoval to znásilnění, ale plánoval, že Deidaru vážně zabije. Po osprchování mu škrábance natřel krémem, větší ranky zavázal a modřiny na obličeji trochu zamaskoval make-upem, aby Sasuke neměl tak špatný pocit. Nakonec ho navlékl do županu a odnesl do postele.

,,Spinkej, lásko...." Jemně ho políbil na oteklý ret.

,,Zůstaň se mnou." Chytil ho Sasuke za rukáv od košile. Nechtěl teď být sám. Ale tolik se bál, že Itachi odmítne... stejně s ním teď nemůže spát, když takhle dopadl. Jeho bratr neměl důvod, proč s ním v tenhle moment trávit čas.

Itachi se odtáhl, ale vzápětí Sasuke poznal, že jenom pro to, aby přes ně přetáhl deku.

,,Sladké sny," zašeptal se rty u jeho ucha. Objal by ho, ale bál se, že by mu tím způsobil ještě větší bolest, takže ho jen něžně vzal za ruku.

A komentáře nás s Hizuki vždycky potěší, na to nezapomeňte :P