Untouched 5

---

Sasuke si na něj obkročmo sedl a vzápětí se k němu sklonil, aby ho mohl znovu políbit. Nevěděl, co jiného by měl udělat, pořád přeci jen nebyl tak zkušený jako jeho starší bratr. Avšak doufal, že právě on ho to všechno naučí. Teď se hlavně modlil za své tělo, aby ho v takové chvíli nezradilo. Byl si vědom svých bolestivých zranění, ale nechtěl je vnímat v tuhle magickou chvíli.

Itachi zvedl ruce a něžně, jako by si přesně zapamatoval jeho rány, objížděl modřiny i škrábance na jeho zádech, kupodivu tak, že se ani jedné nedotkl. Nejspíš měl fotografickou paměť, protože tohle se jinak pořádně vysvětlit nedá. Jednou rukou mu pak vjel do vlhkých vlasů a stáhl si jeho obličej k sobě. Druhou dlaní mu lehce stiskl zadeček, ale tak, aby mu nezpůsobil nějakou větší bolest, kvůli modřinám. Lehce se zuby otřel o jeho ucho.

,,Chtěl bych, abys to udělal..." zšeptal tiše, medovým hlasem se sladce podbarveným přízvukem a vzrušeným podtónem.

,,Co chceš, abych udělal?" zeptal se Sasuke nechápavě. Nevěděl přesně, co ta slova znamenají, co Itachi myslí tím ´to´.

,,Chci, abys mi to udělal," zdůraznil Itachi důležité zájmeno. Teď už bylo Sasukemu jasné, proč se jeho bratr celou dobu zdržoval pod ním, ale přesto byl dost překvapený a lehce vyděšený.

,,J-já?" Jako na povel se celý roztřásl, vůbec nevěděl, co má dělat. Nebyl zrovna dominantní typ, proto na Itachiho chvíli hleděl se zděšením v očích.

,,Vidíš tu někoho jinýho?" Ušklíbl se Itachi a přitáhl si ho k sobě tak, že se ho téměř dotýkal rty.

,,Neměj z toho strach, jenom věř svýmu tělu a mně. Mimochodem, na mě nemusíš být tak opatrný..." Přivřel oči jako kotě vyhřívající se na letním sluníčku.

Sasuke na sucho polkl, nevěděl si vůbec rady. Ruce se mu začínaly nervozitou potit. Bál se cokoliv udělat, aby něco nezkazil, tak si jen lehl vedle Itachiho na postel a s bezradným výrazem ho sledoval. Cítil se opět zahanbeně.

Itachi se usmál.

,,Nemáš se čeho bát, to jak jsi nezkušenej, je vzrušující, tak klid..." Ujistil ho ještě, pak mu navedl ruce na svůj hrudník a břicho a provokativně si olízl rty.

Sasuke strnul v pohybu, pořád přesně nevěděl, jak co má udělat. Chápal, co po něm Itachi chce, ale nevěděl jak... Bál se toho možná ještě víc než v tom hotelu. Nikdy nebyl vůdčí typ, obvykle se nechával raději lidmi ovládat.

,,J-já nevím, jak to mám udělat." Posadil se a zoufale rozhodil rukami. Tahle situace pro něj byla stejně ponižují jako všechny ty předešlé, ale nemohl za to. Neměl se tomu jak naučit.

Itachi se otočil a stál před ním na čtyřech.

,,Šššt, musíš se to přece naučit, hm? A na kom jiným než na mě bys měl...? Nemusíš mít strach, prostě si se mnou dělej, co chceš, něco vyzkoušej, neboj se mě intenzivněji dotknout... ale nevzdávej to." Usmál se na něj jemně.

Sasuke z toho nebyl o nic moudřejší, ale když si to Itachi přál. Velikou radost z toho neměl, pro něj to ale udělá... pro něj cokoliv. Největší problém však spočíval někde jinde, Itachi ho úplně zaskočil, vyděsil ho a tím opadlo i jeho vzrušení. Sedl si proto před Itachiho a začal ho něžně líbat. Snažil se při tom nemyslet na to, co po něm jeho bratr chce, protože to jen umocňovalo jeho nervozitu a zvyšovalo obavy. Líbal Itachiho tak dlouho, dokud se jeho úd nezačal vzpřimovat.

Samozřejmě, že Itachi se v pozici ukeho nijak nesmířil s pasivitou a svojí činností mu tak pomáhal, že vlastně ani nebylo pořádně na první pohled rozpoznatelné, kdo 'je nahoře'. Vjel mu prudce rukou do vlasů, jemně je sevřel a zlehka, bezbolestně zatáhl dozadu a na odhalený krk se mu opatrně přisál, aby po sobě nezanechal stopu. Druhou rukou mu vjel bez varování do klína a naschvál přes župan, i když nebylo těžké ho odhrnout, Sasukeho klín zlehka hladil.

Sasuke mu za to byl nesmírně vděčný. Neuměl se vžít do role toho dominantnějšího, vlastně o to ani moc nestál. Líbilo se mu, když si s ním Itachi hrál, když on rozhodoval. Vděčně ho proto pohladil po vlasech a z úst vypustil tichý sten. Itachiho rty na jeho krku mu dělaly nesmírně dobře.

Starší Uchiha stál o to, mít Sasukeho v sobě, ale to mu rozhodně nebránilo v uskutečňování určitých praktik, které by Sasukeho trochu rozdováděly. V jeden nestřežený okamžik mu totiž pevně chytil ruce a přidržel mu je nad hlavou, zatímco druhou rukou ho hladil na podbřišku... pak sestoupil o něco níž... až se dotkl jeho údu. Chvíli se ho jen sem tam dotkl, pak ale mezi jeho kolena vklínil svojí nohu, aby sebou Sasuke tolik slastně necukal a pomalu udělal pár delších pohybů, přičemž pořád svíral jeho paže nad hlavou a jazykem opečovával jeho spodní čelist.

,,I-Itachi," vzdychal Sasuke jeho jméno. Přesně tohle se mu líbilo. Ve slasti přivřel oči a vychutnával si Itachiho péči. Po chvíli mu ale došlo, že musí splnit to, co po něm Itachi původně chtěl. Šikovně se proto vyprostil z jeho sevření a ač nerad, se odtrhl od jeho rtů. Ještě naposledy vtiskl Itachimu malý polibek a pak se s pootevřenými ústy sehnul k jeho údu. Nechtěl rovnou přejít k věci, protože se bál, že by opět znejistil a jeho vzrušení opadlo.

,,Tohle nemusíš, Sasuke." Projel mu Itachi jemně vlasy a přejel prsty po jeho mléčné kůži.

,,Já ale chci," namítl mladší Uchiha a rozvázal mu župan, aby k němu měl lepší přístup. Jeho úd do úst nevzal, protože si dobře pamatoval, jak to dopadlo minule. Jen po něm lehce přejel jazykem a zuby od kořene až ke špičce.

,,Řekl jsem, že nemus... aaahh.." Prohnul se Itachi v zádech a prudce zavřel oči, když se ho dotkl. To se nedalo popsat...

Sasuke se pro sebe usmál, konečně něco, co úplně nepodělal. Opatrně a mučivě pomalu přejížděl po Itachiho údu, do úst ho zatím brát nehodlal, byl na něj až příliš veliký a dávicí reflexy měl bohužel v pořádku.

Itachi měl co dělat, aby se nesvíjel slastí. To, co mu bratrova horká citlivá ústa způsobovala se nedalo popsat. Nehty zaryl do jeho ruky, zaklonil hlavu a s přemáháním se, aby se vyhnul něčemu hlasitějšímu, vzrušeně zavrněl.

Sasuke se snažil zrychlit tempo, ale jelikož používal jen jazyk a zuby, nešlo to zrovna dvakrát dobře. Ještě jednou olíznul jeho úd, a potom přestal. Zhluboka se nadechl, lehl si a hlavu si položil na Itachiho stehno. Chvíli je nečinně setrvával na místě, ale nakonec vystrčil jazyk znovu z pusy a sjel jím od Itachiho podbříšku až ke kořenu penisu.

Satrší Uchiha sebou trhl a tiše zasténal. Rukou mu zajel do havraních jemných vlasů a přitáhl si jeho ústa k sobě.

,,Sasuke prosím... chci to... strašně moc," zašeptal mu do těch měkkých rtů. Byl vzrušený na nejvyšší možnou míru. A to jenom díky Sasukemu.

Sasuke se odtrhl od jeho rtů a položil mu svou hlavu na rameno. Rty se lehce dotkl alabastrové kůže na jeho krku, mezitím zašeptal: ,,A povedeš mě?"

,,Samozřejmě." Usmál se Itachi jemně. V očích se mu lesklo a hlas měl zastřený něžnou touhou. Otočil hlavu, aby se mohl špičkou jazyka dotknout jeho ouška a jemně ho mezi zuby stiskl.

Sasuke mírně přivřel oči a lehce ho objal okolo pasu. Jeho vzpříměný úd se lehce otřel o Itachiho klín, což ho donutilo slastně vzdychnout. Jednou rukou se potom pustil Itachiho trupu a vjel mu s ní do vlasů, aby si ho udržel u svého krku.

Itachi se mu náznakem něžně zakousl do krku a šikovně ho zbavil jeho županu, protože na sobě nic jiného neměl. Když se natiskl pánví k jeho klínu, neubránil se dalšímu chtivému zasténání.

,,Itachi..." zašeptal mladší Uchiha opojeně. Bratrova péče se mu víc než zamlouvala. Tiskl ho k sobě takovou silou, jako by ho měl každou chvíli ztratit. Přál si už navždycky patřit jen a jen jemu.

,,Hmmmm..." zavrněl znovu Itachi a nohami mu stiskl jeho pas. Už se vážně skoro neovládal, nedokázal to. Dlaň mu položil na hrudník a nechtěně ho trochu škrábl, hned se ale leknul, Sasuke už těch škrábanců měl dost a tak se natáhl a jazykem mu je jemně ošetřil.

Sasuke v sobě zadržel bolestné syknutí. Celé tělo ho nepříjemně štípalo, ale vzrušení bylo silnější. Znovu Itachiho pevně objal a rty mu přejel po krku až ke klíční kosti, kde se chvíli zdržel. Jazykem přejížděl tam a zpět.

,,Sasuke... prosím... já už..." Itachi se těžce nadechoval, jako by ve vzduchu nebyl dostatek kyslíku, snažil se ho dotýkat co možná největší plochou svého těla a za rty zadržoval hlasité steny, protože se bál, aby je rodiče neslyšeli.

,,Tak na mě dosedni," zašeptal mu Sasuke do ucha, které následně olízl. Sám už to chtěl mít za sebou, úd ho nepříjemně bolel z neukojené touhy.

Itachi ho dravě přetočil pod sebe a poměrně nešetrně vůči sobě ho nechal do sebe proniknout. Zaklonil hlavu, prohnul se jako kočka a už se nedokázal udržet, aby nevykřikl bratrovo jméno. Teď mu bylo upřímně jedno, jestli je někdo zaslechne nebo ne.

Sasuke ho radši rychle umlčel polibkem. Ta představa, že by je rodiče slyšeli, mu naháněla nepředstavitelnou hrůzu. To by byl jejich konec. Sám ale měl problém ovládat své steny, nebylo to až zas tak špatné, jak si původně myslel.

Itachi se přetočil na záda a nechal Sasukeho nad sebou. Nohama si tiskl jeho boky ještě těsněji k sobě, takže Sasuke mohl přírazy prohloubit. Itachimu zezačátku trochu trvalo, než si zvykl - popravdě nečekal, že bude jeho bratříček až TAK vyspělý, takže si na chvíli musel zkousnout ret, aby bolest přenesl na jiné místo.

Sasuke se v něm zprvu vůbec nepohyboval, jednak mu nechtěl ublížit a hlavně měl takový zvláštní pocit. Prvně v životě poctítil, jaké to je mít na vrch. Nikdy nic takového nezažil, vždycky byl ten, který se podřizoval, a který sebou nechával manipulovat. Někomu by to možná vadilo, ale jemu to vyhovovalo. Rád se nechával ovládat a asi to právě vedlo k tomu, že ho dívky vůbec nikdy nezajímaly. Nedokázal si představit, že by se za nějakou měl postavit nebo ji ochraňovat. Plně postrádal dominantní část, to z něj částečně udělalo kluka orientovaného na stejné pohlaví. Potom se přidaly ještě ty sny, kdy má ruce přivázané k čelu postele, nevidí a dotyčný si s ním dělá, co chce. Slíbil si, že si ten sen jednou splní i kdyby měl zaprodat duši ďáblu.

Teď na to ale nesmí myslet, když má pod sebou bratra. Zkusil proti němu jemně téměř neznatatelně přirazit.

Itachi se zachvěl a přitiskl si ho k sobě. Byl neskutečně šťastný, že se Sasuke tak dobře zhostil svojí role. Lehce, jako by nic nevážil ho pod sebe strhl a sám si nadiktoval tempo. Při tom se sklonil k hrudníku a jemně ho políbil. Jazykem vsál jeho bradavku mezi rty a tentokrát už naschvál ji trochu drsněji zkousl.

Sasuke jen zaklonil hlavu a přiložil si ruku na ústa, aby se příliš hlasitě neprojevoval. Pořád ho ovládal strach, že je rodiče uslyší.

,,Itachi..." zašeptal jeho jméno téměř neslyšitelně skrz ruku, kterou si držel na ústech. Jeho tváře získaly lehce karmínový nádech, jak se snažil ovládat.

Itachi dlaněmi pomalu sjížděl přes jeho boky. Pak si ho stáhl ještě víc na sebe a tiše zasténal.

,,Tohle je tvoje... první s klukem?" Samozřejmě myslel situaci, kdy je Sasuke nahoře, protože na tu včerejší noc, kdy mu v tom trochu pomohl se nedala zapomenout.

,,J-jo," odpověděl Sasuke trhaně přes slast, kterou právě zažíval. Bylo to zase něco nového. Líbilo se mu to, ale k jeho snu to mělo pořád zatraceně daleko.

Itachi měl teď těžší odtušit, kdy dosáhne Sasuke vrcholu, ale potom, co mu zaryl nehty do paže mu to bylo jasné. I jeho starší bratr se svíjel ve slastní extázi jenom pár sekund po něm. Ležel pod Sasukem a těžce oddychoval, jako by snad celou dobu, co se spolu milovali, vůbec nedýchal.

Sasuke se v ten moment k němu jako na povel přitulil. Položil si hlavu na jeho hrudník a poslouchal, jak mu rychle tluče srdce. Ten zvuk ho pomalu ukolíbal ke spánku.

Itachi s ním ještě chvíli zůstal, než se opatrně zvedl a odešel se osprchovat. Pak se zase vrátil... lehl si k tmavovlasému andílkovi a usnul vedle něj. Byl to pro oba dost vysilující den

Sasuke se překulil na druhý bok, čelem k bratrovi a z jeho úst najednou začaly vycházet slastné steny bez zjevné příčiny. Opět se mu zdál ten samý sen. Ležel v cizí posteli, přes oči měl šátek a ruce měl přivázané k čelu postele.

,,Kdo jsi a proč mám zavázané oči?" zašeptal s touhou v hlase ze spaní.

Itachi na to chvíli zíral, jako na zjevení boží, pak mu ale došlo co se děje. S ďábelským úšklebkem se sklonil k uchu spícího bratra.

,,To tě přece nemusí zajímat..." šeptl mu svádivým tónem.

Sasukemu se Itachiho hlas promítl do snu.

,,Konečně se mnou po těch letech i mluvíš," řekl vzrušeným hlasem ,,Rozvážeš mi někdy ty ruce? Ta mříž je dost ledová," zaskuhral.

Itachi trochu překvapeně zamrkal... mříž...? Že by... no tohle bych do tebe neřekl, Sasuke, zasmál se tiše.

,,Za chvíli ti bude teplo, neboj se..." zašeptal mu tak, aby nevytvořil rozpor mezi snem, do kterého mu neviděl a hlasem, který do jeho podvědomí prostupoval.

,,Co chceš se mnou dělat?" zeptal se Sasuke trochu s obavami, ale bylo v tom i něco jiného... touha. Konečně s ním ten neznámý mluví. Po několika letech se konečně posune ve svém snu dál.

,,Chci vidět jak stenáš, chci slyšet tvoje slastné výkřiky... a udělám všechno pro to, abych dosáhl svého..." zašeptal tiše Itachi a zároveň doufal, že rodiče už odjeli.

,,Kdo jsi?" zeptal se Sasuke zastřeným hlasem. Už ta samotná slova ho vzrušovala. Nemohl uvěřit tomu, že konečně snad dosní svůj sen. Teď se hlavně nechtěl probudit.

,,Pšššt, to není důležitý..." odpověděl mu Itachi tlumeně a prsty zaujatě přejel po jeho boku až ke stehnu. Tohle se mu líbilo... Sasuke byl tak rozkošný, když mluvil ze spaní.

,,Ahh," zavzdychal rozkoší. ,,Škoda, že ses k tomu odhodlal až teď, protože já už někoho mám a tak musíš zmizet." Sasuke si najednou i ve snu uvědomil, že má rád Itachiho, a i když se mu to zdálo, považoval to částečně za nevěru.

,,To mě moc těš... totiž mrzí." Zkousl si Itachi ret, přiložil si dlaň na čelo a polohlasně se uchechtl sám své nepozornosti. Sáhnul za sebe, kde se na zemi válelo jeho oblečení a za chvíli našel, co hledal. Udělá mu menší překvapení.

Už za pár minut měl Sasuke ruce pevně připevněné nad hlavou koženým páskem, oči mu kryl černý šátek a Itachi zatím seděl na křesle vedle postele a s tichým úsměvem na rtech čekal, až se Sasuke probere.

Ten ještě chvíli podřimoval, ale když se chtěl přetočit na druhou stranu, zjistil že to nejde a to ho probralo. Málem vyjekl, když si uvědomil, že nic nevidí.

,,Tohle není sen, co?" zeptal se vystrašeně, ale zároveň vzrušeně. Nemohl tomu uvěřit... prostě nemohl. Tohle není možné... Nikomu ten sne přece nikdy nevyprávěl.

Místo odpovědi ucítil dlaň na svém hrudníku.

Itachi nic neříkal ani nepotřeboval, to, co dělal, mluvilo za své. Prsty něžně přejel od jeho zpevněných zápěstí přes ruce až na Sasukeho rty.

,,Kde je Itachi?" vyptával se mladší Uchiha dál. Hrozně moc chtěl prožít svůj sen, ale ne za cenu nevěry... to nemohl a ani nechtěl. ,,Odpusť, ale měl si tohle udělat dřív. Když jsem ještě nikoho neměl.. Nemůžu Itachiho zradit," řekl omluvně.

,,Ale ty už nespíš, bráško..." Zaslechl medový hlas u svého ucha do kterého ho pak znenadání kousl. Dlaní se opíral o jeho hrudník, sklonil se k němu a olízl mu rty.

,,Itachi?" zeptal se Sasuke s úlevou. ,,Jak... jak tě tohle napadlo?!" vyrazil se poděšeně. Snad mu nečte myšlenky. Srdce mu z té představy bilo neskutečnou rychlostí.

Ucítil jeho dlouhý prst na svých rtech.

,,Pšššššt, nebo si najdu ještě něco, čím ti zavážu tu roztomilou pusinku..." Sasuke ucítil, jak mezi jeho stehna vklínil svoje koleno, aby je snad nemohl přitisknout k sobě.

,,J-já...ahh." Poměrně nevinný dotyk ho dováděl k šílenství. To, že neviděl, to jen umocňovalo, nemohl tak předvídat Itachiho konání a připravit se na slast. Všechno příjemné přicházelo proto tak náhle.

Itachi se usmál, vsunul svoje ruce pod něj a lehce ho nadzvedl, pak Sasuke ucítil na svém podbřišku bratrův hbitý a horký jazyk. Hned na to se roztřásl po celém těle, škubal sebou rozkoší. Snažil se držet, ale nešlo to. Jak sebou házel, začala se otřásat celá postel, to ho donutilo se trochu uklidnit. Co kdyby to někdo slyšel?

,,Mimochodem, rodiče odjeli." Zavrněl Itachi nenuceně. Nehty přejížděl po jeho stehně, druhou rukou sjel na jeho zadeček a rty přitiskl k místu, kde se spojují dvě klíční kosti.

,,Co-cože?" zamumlal Sasuke skrz tlumené steny. Jakmile ale ta slova vstřebal, draly se z jeho rtů steny o dost hlasitější. Teď už se nekrotil. Jaká úleva to pro něj byla.

Objal Itachiho nohami okolo pasu, protože to byla jedna z mála částí těla, se kterou mohl hýbat a otřel se tak svým údem o ten jeho. Chtěl slyšet vzdychat i jeho. Ten zatím zůstával zticha, ale už měl velké problémy tlumit se ještě déle. Pak úplně bez varování obemkl svými rty jeho vztyčený úd a zároveň do něj pronikl prstem.

,,Itachi!" vykřikl Sasuke v rozkoši jeho jméno. Chtěl vidět jeho výraz, přál si vidět ty ohnivé oči, ale zároveň ho příjemně rozčilovalo, že je vidět nemůže. Tohle bylo daleko lepší než jeho sen, který nikdy tak daleko nedošel.

Starší bratr se usmál a udělal několik pomalých mučivých pohybů proti jeho pánvi. Kdyby chtěl Sasuke přirážet, musel by zároveň nasedat na jeho prst. Uchiha přidal i druhý a zvolil si jiný úhel tak, aby našel to jediné citlivé místo.

,,Ahhh!" Sasuke už to nemohl vydržet. Zběsile se pohnul proti Itachimu, aby si dopřál víc blaha a bylo mu úplně jedno, že tím pádem do něj pronikají i Itachiho prsty. Otvor ho sice bolel, ale slast bolest úplně přebila.

,,Itachi," oslovil ho, ,,chci ti něco pošeptat," řekl a myslel tím, aby dal ucho k jeho rtům.

Itachi se ušklíbl, nejdřív se jeho rtů jako na zkoušku dotkl jazykem, a pak teprve se k němu sklonil.

,,Ne že kousneš..." zašeptal tiše a mezitím se rádoby nevinně přesunul mezi jeho nohy. Chtěl ho... strašně moc.

,,Miluju tě," pověděl mu Sasuke láskyplně a ouško mu olízl. ,,Strašně moc." Jemně ho do ucha kousl. Potřeboval mu to říct, chtěl, aby to věděl.

,,Tak to jsme na tom stejně, Sasu-chan." Usmál se Itachi a jazykem mu sjel po spodní čelisti. Rukou mu sevřel jedno stehno a zlehka se o něj otřel rty. To byl neznatelný náznak toho, co bude následovat.

,,Prosím," vzdychl Sasuke prosebně. Vůbec se mu nelíbilo, jak to Itachi zbytečně protahuje. Chtěl to stejně jako on. ,,Já už to nevydržím," promluvil k němu zastřeným hlasem. Jestli se Itachi okamžitě nepohne, tak zešílí, tím si byl jistý. Ta touha byla naprosto nezvladatelná. Měl pocit, že z toho každou chvíli ztratí vědomí.

Itachi mu rty polaskal hrudník, pak se něžně přisál k jeho krku a bez varování do něj přirazil. Tiše zasténal a neznatelně se zachvěl. Sasuke byl neuvěřitelně těsný... prudce se sehnul k jeho rtům a vášnivě a dravě se do nich vpil.

,,Áááááááh." Sasuke už se nedokázal krotit. Tak strašně to bolelo díky předchozím zraněním, ale zároveň nezažil nikdy nic lepšího. Ten pocit, kdy se v něm mísila bolest se slastí... bylo to nepopsatelné. Chvíli jen v křeči ležel neschopen se pohnout, vzápětí sebou ale začal házet, jak do něj Itachi přirážel. Rozkoš ho úplně celého pohltila. Doufal jen, že to tak má i Itachi.

Starší z nich se tak hlasitě neprojevoval, ale přes rty mu unikaly i na něj dost hlasité steny. Nadzvedl si jeho zadeček, aby do něj mohl pronikat hlouběji a pod jiným úhlem. Když viděl, jak se Sasuke svíjí slastí, byl ještě rád, že mu přivázal jeho ruce k pelesti. Zavzdychal a sklouzl mu rukou do klína, kde začal šikovně zpracovávat jeho úd. Prsty druhé ruky mu vsunul mezi rty.

To už na Sasukeho bylo moc, jeho vzdychání najednou ustálo, z té slastí téměř oněměl.

,,Brá... ško," vyrazil nakonec ze sebe šokovaně. Tohle vážně nebylo ani zdaleko podobné jeho snu. Nic lepšího v životě nezkusil a byl si téměř jistý, že už ani nezkusí.

,,Hmmm?" Usmál se slastně Itachi. Stačilo mu jen pár pohybů a zalila ho vlna nádherných pocitů, snad ani nedýchal. Natiskl se na něj co nejvíc a silně sevřel jeho ruku. ,,Sa...su...ke.. t--to bylo úžasný..." dostal ze sebe.

Sasuke vyvrcholil jen zlomek vteřiny po něm.

,,Vážně tě miluju... zvlášť teď," vydechl. Rozvážeš už mě?" zeptal se ho vysíleným hlasem.

,,Ne." Rozesmál se Itachi, ale už během několika sekund měl Sasuke ruce volné. Itachi se ještě sklonil k jeho břichu a klínu a rty slíbal všechno Sasukeho semeno. Pak mu prsty něžně rozvázal oči. ,,Jsou krásný, nesmí být tak dlouho zakrytý.."

,,Itachi..." Usmál se na něj Sasuke nevinně a objal ho okolo krku.

,,Chci se s tebou mazlit," zavrněl mu do ucha a rty se otřel o jeho tvář. Přes všechen ten sex měl v sobě pořád dost energie.

Itachi si ho stáhl do náruče a dotkl se rty jeho čela, zároveň mu prsty odhrnul jeho černé vlasy.

Sice mě strašně štvete, že komentujete o dost míň než SasuSaku čtenáři, ale řekla jsem si, že nebudu stejná mrcha jako vy :D ...ovšem je jen otázka času, jak dlouho mi to vydrží :P ...Další díl bych mohla klidně přidat až za týden... nebo za dva... :P :D aneb snažte se, moji milí.

Mám poslední dobou strašně blbou náladu a učím se být svině, tak to nechtějte poznat.

Myslím si, že jden komentář NIKOHO nezabije za těch tolik slov, co vám píšeme s miláčkem Hizuki.