Untouched 4

---

Asi ke druhé hodině ranní ho probralo slabé světlo z chodby a taky hlasy. Itachi měl trochu napito... no, TROCHU. Pak byly slyšet kroky a nakonec se zaklaply dveře bratrova pokoje... a dům zase pohltilo ticho noci.

,,Itachi?" zašeptal Sasuke do tmy. Okamžitě rozsvítil lampičku, aby se přesvědčil, že je to skutečně on. Srdce mu poskočilo, když doopravdy spatřil svého milovaného bratra. Vzápětí ale znovu ztěžko, bylo na něm vidět, že má upito... a ne málo.

A co bylo třešničkou na dortu, nebyl sám. Zrovna si sundaval tu lesklou bundu a vedle něj stál muž ještě vyšší než byl Itachi sám. Měl podobně černé vlasy jako oba bratři, ale postavu měl vypracovanější. Oblečen byl v černém, sem tam se stříbrnými doplňky. Itachi na chvíli ztuhl, když Sasukeho viděl, ale pak se otočil k Madarovi a ukázal mu směrem ke dveřím.

,,Vydrž Sasuke..." promluvil k bratrovi, pak vytáhl černovlasého ven z pokoje. Bylo jenom vidět - a bylo to zvláštní - jak neznámý drží jeho dominantního bratra za zápěstí, jak ho Itachi o něco prosí, pak se nejspíš omlouval, pak jak se Itachi usmál a pohladil ho palcem po líční kosti. Bylo slyšet, že mu říká něco ve smyslu: vynahradíme si to jindy. Pak onen černovlasý cizinec chytá Itachiho boky, tiskne se na něj a... líbá ho... a ten výraz v Itachiho tváři...! Takhle to vypadalo ještě divněji... mračil se, ale polibek sám dost prohluboval, to bylo poznat. Vypadal najednou tak nějak divně rozkošně, když neměl v rukou iniciativu. Pak se neznámý odtrhl, mávnul na Sasukeho a odešel.

Itachi se nikdy neztřískal moc, pořád o sobě věděl. Alkohol používal jenom jako měnič nálady.

Sasukemu se z toho pohledu chtělo zvracet. Ještě víc se rozbrečel. Nelíbilo se mu, že Itachi dělá ty samé věci, které dělal s ním v hotelu i s někým jiným. Zvláštní bylo, že donedávna ho to vůbec netrápilo. Dokonce i po jejich styku si sám přál, aby si jeho bratr našel na sex někoho jiného. Proč to teď bylo ale jinak?

Přitáhl si kolena k bradě a nechával své kalhoty nasáknout slzami bolesti.

Ve svitu lampičky vypadal vážně příšerně - vlasy měl pocuchané, oblčení potrhané, tělo samou modřinu, místy tekla i červená a v očích... v očích měl vepsanou bolest.

,,Sasuke...?" Itachi se k němu pomalu přibližoval a obezřetně ho sledoval. Něco nebylo v pořádku.

Mladší Uchiha se vůbec nijak slovně neozval ani se na Itachiho nepodíval, jen seděl s hlavou položenou na pokrčených kolenech a plakal. Úplně ignoroval, že krví zašpinil postel nebo že ho Itachi vidí v takovém stavu. Potřeboval teď jen trochu utěšit a zapomenout.

Itachi se k němu posadil. Rukou mu odhrnul vlasy z čela a otočil mu obličej k sobě.

,,Co se stalo?" Každé slovo kouskoval, aby zdůraznil důležitost té otázky. Držel jeho obličej otočený ke svému palcem a ukazováčkem. Díval se Sasukemu přímo do těch ublížených očí. Snad čekal, snad uvažoval. Pak mu oči jen na pár sekund sjely k bratrovým rozechvělým rtům. Znenadání se k němu sklonil a tiše zašeptal.

,,Tobě..." Dotkl se rty těch jeho. ,,Nikdo..." Přejel špičkou jazyka po Sasukeho spodním rtu. ,,Nesmí..." Jemně a něžně mu jej mezi rty stiskl. ,,Ubližovat..." Poslední slovo se ztratilo v jeho hlubokém polibku, když se jazykem opatrně dostal do jeho úst.

Sasuke jeho polibek jen zteží opětoval. Pořád byl v šoku z toho, co se stalo, ale v Itachiho přítomnosti se cítil mnohem lépe. S ním si připadal tak nedotknutelný.

Opatrně se nadzdvihl a sedl si Itachimu na klín, aby k němu byl co nejblíž. Teď se teprv cítil nezranitelný. Hlavu si položil na jeho rameno a slzami mu nevědomky máčel krk.

,,Nebylo to takový, jak jsem si to představoval," zašeptal ublíženě.

Itachi se od něj odtáhl, otočil ho pod sebe a prsty mu něžně přejížděl po jeho tváři.

,,Pověz mi to všechno..." zašeptal mu a zlehka mu olízl krk, k jemné kůži přitiskl svoje ústa. Ten mléčně smetanový krk byl na dotyk jemnější než samet, ta drobná ústa připomínala pootevřený květ granátového jablka, zuby byly krůpěje ranní rosy na jejich lístcích.

Sasuke nějakou dobu mlčel a jen se s přivřenýma očima mírně usmíval. Itachiho rty mu dělali neskutečně dobře.

,,Prostě jsme se nejdřív normálně bavili, a pak...a pak to na mě začali zkoušet oba najednou. A takhle jsem dopadl," řekl Sasuke ublíženě.

,,Ani jeden nebyl tak něžný jako ty." Objal ho vděčně okolo krku. Chtěl teď být jenom s ním. Jen se modlil, aby je rodiče neslyšeli.

Itachi na něj upřel svoje jiskřící oči.

,,Nechtěl jsi, abych se tě ani dotkl... tak jaktože až teď?" Usmál se a prstem se zastavil na konci jeho klíční kosti, jako by jeho odpověď měla rozhodující vliv na Itachiho dalšího konání.

,,Bál jsem se," přiznal se Sasuke bez zbytečného ostychu. Stejně to muselo být Itachimu jasné už od začátku, když pořád tak fňukal... a vlastně fňuká i teď. ,,Jenže pak to bylo moc krásný a já si myslel, že to bude stejně krásný i s někým jiným," řekl zklamaně. Potom se zhluboka nadechl a vydechl. Nebylo lehké to ze sebe všechno dostat tak rychle a najednou.

,,Třeba může... ale to je věc, která se musí postupně vyvinout. Nemůžeš chtít citlivost po někom, kdo tě zná sotva několik hodin. Musí to být vrcholem důvěry a společné lásky, dotyčný tě musí znát jako sám sebe, nejenom tvoje tělo, ale i to, jak myslíš, co si přeješ, co máš rád, na čem ti záleží. A musí si být plně vědom hloubky tvých očí, nevinnosti tvých rtů, hebkosti tvé kůže, vůně tvých vlasů... musí ti umět z paměti vykreslit linie tvého těla... zná rytmus tvého srdce. A když budeš potřebovat, předříká ti ho."

Sasuke ho poslouchal s neobvyklou pozorností. Něco tak hezkého mu ještě nikdy nikdo neřekl. A hlavně si uvědomoval, že jediným člověkem, který to všechno splňuje, je pouze Itachi.

Jak jenom mohl být ještě před chvílí tak slepý a naviní, že si toho nevšiml?

,,A neříká se tomu láska?" zeptal se s očima upřenýma na bratra. Potřeboval vědět, jestli ho vážně miluje, i když byl zprvu přesvěčen o opaku.

A Itachi věděl, že ho miluje. Nedokázal mu to ale říct… protože… těch pár písmen pro něj znamenalo tolik pojmů… bylo v něm skryto potěšení z každého i neznatelného úsměvu, bolest vylévaná s každou uroněnou slzou, nehynoucí oddanost, jež neoslabí žádný i zdánlivě nemožný úkol, důvěra, které je potřeba skutečně hodně, protože můžete vložit do rukou své vlastní srdce člověku, kterému nevěříte? Milovat znamená prožívat intenzivněji ty nejkrásnější chvíle života, protože žijete za sebe a i za toho druhého. Milovat znamená těšit se z každé sekundy strávené společně. Znamená to, že nejkrásnější hudbou na světě je, když může slyšet jeho zvonivý smích. Milovat znamená trápit se a trpět, ale kdyby netrpěl, jak by si pak dokázal vážit požitků? Tenhle cit má nejsilnější moc na světě. Mění chloubu v skromnost, sebestřednost v altruismus, společně vypitou vodu ve víno, mění sněhové vločky v chomáčky štěstí, snášejícího se jen a jen pro ty dva. Je to provaz vedený přímo od srdce k srdci… čím dál od sebe jsou, tím víc se provaz natahuje a jejich srdce bolí. Ale ten provaz je svazuje k sobě… a když ho jeden z nich vytrhne, vezme druhému i část jeho srdce, kterou mu už nikdy nebude schopen vrátit…

,,Láska je krásná bolest…" zašeptal mu Itachi zastřeně. "A díky tobě se stávám sadistou..."

Sasuke okamžitě pochopil, co tím myslel. Láska je bolest a Itachi sadista. Nechápal, kde se v něm tolik poetismu bere, ale byl rád, že to řekl... i když takovým zvláštním způsobem - svým způsobem. To je prostě jeho bratr.

,,Nechci, aby tě láska ke mně bolela," zašeptal a něžně se svou tváří otřel o tu jeho. ,,Ale na druhou stranu nechápu, jak můžeš milovat dvě osoby najednou," narážel na černovlasého muže, který před chvílí odešel. ,,I jemu chceš připomínat rytmus jeho srdce, když ho zapomene?" zeptal se jízlivě. Ano, žárlil... a to neskutečným způsobem.

Itachi mu věnoval andělský úsměv.

,,On zapomněl, Sasuke... Nicméně moje láska k tobě už mě usilovně ničí půl roku." Zvedl obočí. Musel si přiznat, že to, že Sasuke byl jako počasí, na něm doslova miloval. Bylo vůbec něco, co ne?

,,A láska k němu tě ničila jak dlouho?" zeptal se uraženě. Neoplýval zrovna vysokou chápovostí a tolerancí. Ty dvě vlastnosti mu byly naprosto cizí, proto s Itachim jednal tak, jak mu jeho chrakter dovoloval.

,,Když ten rytmus zapomněl, proč si mu ho teda nepřipomenul?" zeptal se skoro s pláčem. Na jednu stranu sice chápal, že má Itachi právo na to s někým chodit, když on sám ho v tom hotelu poslal do háje, ale to si teď vůbec nepřipouštěl. Vždyť ho sám vehnal tomu muži do náruče, jenže jeho mysl byla tolik zastřená zlobou, že to momentálně nedokázal vůbec pochopit.

,,Ale já mu to připomněl. Už." Zasmál se Itachi jemně. ,, Ty mě zlobíš, bráško." Rty nepřestávaly utvářet jemnou linii úsměvu. On žárlí... on doopravdy žárlí! Ani nevěděl, jakou radost tím Itachimu dělal.

,,A už si na něj zase vzpomněl, když jsi mu ho už připomněl?" vypatával se Sasuke dál. Chtěl slyšet, že toho týpka nemiluje, že si ho našel jen jako náplast na zlomené srdce. Nehodlal ustat ve zpovědi, dokud to z něj nevypáčí.

,,Možná..." Zkousl si Itachi škodolibě ret. Možná by měl přestat dělat blbinky a pomoct mu, protože podle škrábanců na rukou na tom byl docela zle.

,,Kam až jste to dotáhli na tom tvym mejdanu?" zeptal se, ale už bez stopy humoru. Odtáhl se, aby na něj viděl.

,,Jaký možná?" zeptal se Sasuke nasupeně. Úplně ignoroval jeho otázku, i když šlo o něj. Momentálně ho vlastní zranění vůbec nezajímala, přestože měl bolavé celé tělo, tak chtěl nejdřív vědět, jak to Itachi má s tím týpkem... který se mu mimochodem vůbec nelíbil.

,,Tak zaprvé... je to kamarád, Sasuke. Za druhé: byl jsem nešťastný. A za třetí..." Ušklíbl se a zlehka se otřel rty o jeho. ,,Jsem nalitej." Připomněl mu nezvratný fakt.

,,No jasně, na to ti tak skočim," odfrkl si mladší Uchiha. ,,Kamarád, se kterým se na rozloučenou líbáš, to já s kámošema teda obvykle nedělám." Uraženě odvrátil hlavu, aby se ho Itachi nemohl rty dotýkat. Vzápětí se ale otočil zpátky a sám ho políbil, už to nemohl dál vydržet. Sice měl nakousnutý ret, který opravdu při polibku pálil, ale nedokázal odolat těm lačným Itachiho rtíkům.

Po chvíli se odtáhl se slovy: ,,Jak dokážeš ze sebe vypustit tak inteligentní věci, když jseš nalitej?" Tohle mu vážně vrtalo hlavou.

,,Řek bych, že právě proto." Rozesmál se. Ale po chvíli zvážněl, když sebou Sasuke při polibku reflexně cukl. Vážně si o něj dělal starosti. ,,A ty mi teď řekni, kam až jste zašli a kde všude tě to bolí. A odpovědi: všude se vyvaruj."

,,Všude." Zašklebil se na něj Sasuke. ,,Zašli jsme nejdál, jak jsme jen mohli." Zvážněl najednou. ,,Víš jaké to je, když se do tebe snaží proniknout dva najednou?" zeptal se chvějícími se rty. Ani si nepočkal na odpověď a sám řekl: ,,Fakt to nejde a taky to kurevsky bolí. Pak mám všude modřiny, ty taky dost bolej, kousance, cucfleky a škrábance," všechny ty věci Itachimu jmenoval s takovým tónem v hlase, jakoby za to snad mohl on. Nechtěl, aby to tak vyznělo, ale když si na ty všechny praktiky vzpoměl, nešlo to jinak.

Starší chvíli přemýšlel, než jemně uchopil kraje jeho košile a pomalu mu ji rozepínal.

,,Hmmm.... dobře, tak mě nech ti to ošetřit..."

Sasuke předvedl, jak ukázkově dokáže ignorovat, když chytil Itachiho za ruku a zeptal se: ,,Proč si ho líbal?" Další z mnoha věcí, kterou potřeboval vědět.

Itachiho narůžovělé rty se zvlnily ve zvířecí úsměv a odhalily bělostné zuby. ,,Protože jsem nemohl tebe," odvětil klidně a stáhl si ho do náruče.

,,Ale už to nikdy nedělej," přikázal mu Sasuke jemně s psím pohledem.

,,Au!" vykřikl najednou, když se Itachiho ruka dotkla jedné z mnoha modřin. Ale až na drobný výkřik nedal nijak najevo svou bolest, protože v náruči milované osoby se zdálo všechno hned přijemnější.

Povalil Itachiho na záda a lehl si na jeho hrduník, aby se mu mohl dívat do očí.

,,Jsi tak krásnej," zalichotil mu se smutkem v hlase, zatímco mu odhrnoval černé prameny vlasů z obličeje. Čím déle se na něj díval, tím smutnější se zdál.

,,Ano, zlatíčko, a ty těžkej..." Itachi se na něj trochu starostlivě na něj díval. Nezdál se mu ani fyzicky, ani psychicky v pohodě. Našel jeho ruku a názorně propletl své prsty s jeho.

,,Jseš tak krásnej, že mi tě určitě někdo brzo sebere," řekl Sasuke tím samým tónem a následně se překulil na místo vedle něj. Hned na to musel použít hodně veliké sebezapření, aby nevykřikl bolestí. Měl záda poškrábaná jako od armády koček, ale momentálně ho trápilo úplně něco jiného, že si Itachi najde někoho jiného.

,,To bych se musel nechat... a musel bych někoho chtít..." Itachi se zarazil, když si všiml, jak Sasuke zkřivil tvář bolestí. ,,Tak a dost." Rázně se zvedl a bratra vzal do náručí, jako by byl pírko. Samozřejmě před tím přeháněl. Odnesl ho do koupelny a stáhl z něj košili tak rychle, že si to Sasuke ani nestačil uvědomit. Když Itachi uviděl tu podrápanou kůži, zakousl se do rtu.

,,Já je zabiju..."

Až teď si i sám Sasuke všiml, v jak žalostném je stavu. Nečekal, že to bude vypadat až tak hrozně. Ani boxovací pytel v porovnání s ním na tom nemohl být hůř.

,,Nedívej se na mě." Natočil Sasuke hlavu na stranu. Nechtěl, aby si ho Itachi zhnusil. Nevypadal teď zrovna atraktivně.

,,Nemůžu si pomoct." Vtiskl mu Itachi polibek na tvář.

,,Sundej si ty kalhoty, musíš se umejt... nebo to mám udělat já?"

,,Vodu ne, vodu teda ne. Bude to pálit," namítl Sasuke bojácně. Nebyl zrovinka žádný hrdina, než tu trpět pod Itachiho ošetřovacími technikami, to si radši půjde lehnout tak, jak je.

,,Řekl sis o to..." Pokrčil jeho bratr rameny a pustil na něj teplou vodu. Snažil je prsty jemně smýt tu krev, která mu u ranek ulpěla. Když bolestně otevřel pusu, naklonil se a jazykem ho umlčel.

Sasuke přivřel oči a polibek ještě víc prohloubil. V nestřežený okamžik pak Itachiho chytil za zátylek a tím dostal jeho hlavu pod proud vody. Kdyby neměl jeho jazyk ve svých ústech, asi by se škodolibě smál, takhle jen mlčel a vychutnával si tu vzájemnou blízkost.

Itachi ucítil, jak sebou mladší Uchiha trhnul a nejspíš by mu něco nehezkého řekl, ale teď se mu nechtělo vzdalovat se od těch dokonalých rtů. Vytáhl ho něžně na nohy a sklonil se tak, že rty pomalu přejel po každé jeho rance a škrábanci na hrudi. Teď už mu bylo docela jedno, jestli voda učiní z jeho bílé volné košile průhlednou přiléhavou, nebo ne.

Sasuke si ho za límeček od košile přitáhl ještě blíž. Jednou rukou mu vjel do vlasů a druhou mu obtočil okolo pasu, aby si ho udržel těsně u svého těla.

Dokonce už ani nevnímal vodu na svém těle přes Itachiho hebké rty a mrštný jazyk. Jen mu trochu vadilo, že mu voda zmáčela vlasy a ty se mu teď lepily k obličeji.

Itachi se pomalu, ale jistě dostal ke škrábancům, které byly zpola skryté lemem jeho kalhot.

,,Tohle mi tu začíná vadit..." Usmál se jemně a šikovnými prsty mu kalhoty stáhl během mrknutí oka. Jeho rty se tentokrát vrátily k jeho obličeji ale rukama pokračoval v 'ošetřování' těch citlivějších míst, ale jeho vzrušení se nedotkl ani jednou.

,,Já už nechci vodu," zamumlal Sasuke skrz polibek a sápal se ven z vany. Na podlahu z něj okamžitě začala odkapávat po troškách voda smíšená s jeho vlastní krví.

Sasuke se trochu bál, aby ho Itachi neposlal zpátky, proto se na něj okamžitě vrhnul a k případnému odporu mu přes svá ústa dychtící po polibcích nedal šanci vznést námitky.

Zprvu se na Itachiho jen lehce natiskl, ale každou vteřinou stoupalo jeho vzrušení a tím pádem i síla, kterou vyvíjel na jeho tělo a přesně tak došlo k tomu, k čemu dojít prostě muselo - omylem shodil Itachiho přes okraj do vany.

Itachi sebou chvíli v napuštěné vodě, která nestihla odtéct, házel a zmítal, nakonec se mu podařilo vydrápat se na nohy. No to byl pohled. Černé vlasy byly teď ještě tmavší, sjela mu z nich gumička, takže se mu rozházely po ramenou a obličeji. Bílá košile se dokonale přizpůsobila tvarům jeho svalů a nepříjemně se nalepila na mokrou kůži a jeho černé rifle byly taky durch. Itachi bezbraně rozpřáhl ruce a sklonil hlavu, aby se na svoje oblečení podíval.

,,No, Sasuke..." protáhl káravě a trochu vyčítavě, ale moc vážně to nebral.

,,Ups, promiň," omluvil se mu bratr, ale jen ztěžka zakrýval smích. Radši se otočil pro župan,aby to Itachi neviděl. Celý se do něj zabalil a opřel se o pračku. Místy skrz látku županu prosakovala krev z ranek, kde se ještě nestačil vytvořit stup. Chvíli se na to díval, ale pak to nechal plavat a popošel blíž k Itachimu.

,,Políbíš mě ještě?" zeptal se tónem hlasu, jako když dítě prosí mámu o čokoládu.

,,Mám se potřetí dneska koupat?" odvětil mu Itachi vyčítavě, stáhl ze sebe to mokré oblečení, osušil se a natáhl se pro župan. Když si zavázal pásek, otočil se k vaně a pro jistotu jí vypustil. Sevřel Sasukeho zápěstí a vyvedl ho z koupelny chodbou do svého pokoje.

Sasuke za ním šel jako poslušný pejsek za svým pánem. Ta představa, že stráví noc v jeho pokoji ho vzrušovala víc než všelijaká ta porna, která za svůj život viděl.

Itachi si ho pak otočil čelem k sobě a znovu se sklonil k jeho rtům. Naklonil hlavu na stranu aby byl schopen polibek ještě víc prohloubit, tak moc, že oba pak na chvilku museli zalapat po vzduchu. Starší Uchiha se zaklonil a tak skončil na své vlastní posteli na zádech se Sasukem nad sebou. Tohle si nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech, takhle to bylo naprosto dokonalé.

Tak, a jestli chcete další VÉLMI ZVRHLOU ČÁST, tak se předvěťte s komentáři :D :P