Pod svícnem největší tma 2

Už je to tak, Shira-chan je nemocná a tak má víc času na blog. Je to dobře nebo špatně? :D

Vzhledem k tomu jsem stihla dokoukat pár anime, takže recenzí určitě časem ještě přibude. Třeba Durarara, Izaya je tam naprosto boží^^. A dostala jsem i nápady na povídky z těch menších a méně známých anime. Vim vim, yaoi není všude. Ale ono to svádí, když v celým seriálu je jediná holka typu Hinata a navíc je tam plno úžasných charakterů :3 *if you know what i mean* :D.

Teď k rozpracovaným povídkám: Jinýma očima sem brzo přibude, chci to už zveřejnit, když je to už dokončený v počítači. S Vězněm jsem se trošku sekla, potřebuju inspiraci (neznáte někdo nějakej film na tohle téma? :D). Ale tahle povídka mě děsně baví, jen jsme se trochu odchýlily od původního námětu xD. Ale tak stane se že jo :D.

Dneska se dozvíme něco víc o Sasukeho "práci" a konečně dojde i na interakci ^^.

---

Sasuke zrovna seděl u počítače a něco si psal na vedlejší papír. Musel si udělat seznam... Ne, na to už vážně neměl náladu. Potřeboval se nějak probrat a tři hrnky kafe mu moc nepomohly. Vstal, odsunul židli a uklidil papíry do stolu. Pak si sundal tričko, hodil ho na postel a vydal se do koupelny. Konečně si mohl po dlouhé době dopřát luxus koupele. Napustil vanu a sáhl po příjemně vonící pěně, pak přidal i tyrkysovou sůl a spokojeně se usmál. Jo, to potřebuje. Rychle ze sebe shodil kalhoty a vypnul proud vody. Hladina byla jen pár centimetrů vysoká, ale to stačilo. Opřel se dlaněmi o studené kachličky a pustil si na záda proud vody ze sprchy. Tak to bude lepší.

Itachi se z práce vrátil později a ještě když odemykal, měl toho případu plnou hlavu... i zuby. Nechtěl na to myslet, ale musel. S tou vzdáleností by to nesedělo ani v obchodě... sešel do domu, povolil si kravatu a ležérně rozepnul sako. Se zamyšleným výrazem si prohrábl černé vlasy. Pak otevřel skříňku a odtamtud vytáhl dango na tyčce. Přitiskl k rýžové kuličce rty, jako by jí mohl vysát. Pak si na něco vzpomněl. Když šel do koupelny, aby si napustil sklenku vody, zvedl za chůze telefon a přiložil si ho k uchu. ,,Jo, to sem já... podívejte se na tu skleněnou výlohu asi... počkejte spočítám to.. asi v úhlu cca dvacetšest stupňů od místa vraždy. Ale od PŮVODNÍHO místa vraždy, tupci! Dobře, zavolejte jestli něco najete." Zašel do koupelny a šel rovnou k umyvadlu. Přes závěs si bratra nevšiml a tak to vypadalo, jako by tu někdo zapomněl ráno zhasnout.

Sasuke zvedl hlavu a zaposlouchal se do okolních zvuků. Přišla v úvahu jediná osoba, která by tu mohla být, jelikož pochyboval, že jeho nepřátelé by se vůbec obtěžovali s cestou do koupelny. Vypnul vodu a natáhl se pro ručník, který si dal kolem pasu. Dělal to ze dvou důvodů, tím druhým bylo tetování na vnější straně pravého stehna, táhnoucí se od kyčle až ke koleni. Bylo to vytržené oko, jako by ho někdo právě získal. Od jeho spodní části šly nervy a žíly, vybarvené krvavě rudou. Do sítnice byl zabodnutý šíp, jehož dřík končil až těsně nad Sasukeho bokem. Kolem šípu se vinul černo-šedý had, ocasem připoutaný k hrotu, zabodnutém v oku a hlavu s otevřenou tlamou měl těsně vedle pupíku, v němž byly vidět dva tmavě modré kamínky. Působilo to až mystickým dojmem.
Vylezl z vany a rozhlédl se po dalším ručníku na vlasy. Jako by si nevšímal toho, že není v koupelně sám.

,,Ježišikriste!" Trhl sebou jeho bratr a vodou si polil svoje sako od Armaniho, což se dalo pokládat za jistý úspěch. Ruku si přitiskl na čelo a otočil se k němu zády. ,,Okamžitě se obleč sakra..." procedil mezi zuby zlostně. Tak tohle se mu doposud sávalo jenom v těch nejhorších snech.

,,Hmm?" Otočil se k němu, jako by si právě teď uvědomil, že tam je. Nasadil svůdný a vyzývavý úsměv a přešel k Itachimu. V tu chvíli mu celkem nahrávalo, že je k němu zády. ,,A pročpak?" zapředl mu do ucha.

,,Fuj, já měl málem infarkt.... okamžitě se obleč! Já prostě..." Zhluboka se nadechl, jako by ve vzduchu nebyl dostatek kyslíku. Temné jiskřivé oči upíral umíněně na obkládanou modrozelenou stěnu. Ta Sasukeho provokace byla horší a horší. Ale on prostě nesmí... ne s nim, ne tohle...!

,,Prostě se na mě nedokážeš podívat?" Tentokrát se Sasuke odhodlal k něčemu dalšímu. Mohl by sice dál pokračovat s těmi nenápadnými náznaky, ale dneska na to prostě neměl náladu. Ne po takovém úspěchu jako bylo odstranění hlavy jednoho z největších konkurenčních gangů ve městě. Měl chuť si hrát. Zezadu mu vjel dlaní pod lem košile a jemně přitiskl rty ke krku. Ještě byl mokrý ze sprchy, takže mu z vlasů odkapávaly drobné kapičky na jeho rameno.

Itachi zůstal stát jako přimrazený. Ten dotek... rtů a dlaně.. to byl vážně vrchol opovážlivosti. Zalapal překvapeně po dechu a mírně se zachvěl. ,,Bráško... dost, nech toho prosím.... já ... SASUKE..!" Teď se mu dech i tep zrychlil snad dvakrát, než byl normálně. Nebyl schopný ze sebe dostat celou větu, měl co dělat sám se svými choutkam

Koutky úst mu zacukaly v úsměvu. Ne, teď ani náhodou. Když už měl tak blízko ke svému cíli... Přesunul ruku o dost níž, rozepnul mu kalhoty a dostal se i pod spodní prádlo. Zlehka mu olízl horkou kůži na krku a kousnul ho do ucha. ,,Itachi..." vydechl toužebně.

,,N..ne!" Jeho starší bratr se proti němu otočil tak prudce, že Sasukeho jeho černé vlasy jemně švihly přes tvář. Sevřel mu pevně zápěstí, a přirazil ho ke stěně. Bylo vidět jak moc špatně se ovládá, aby po něm nevyjel. Naklonil hlavu ke straně a upřeně se na něj díval. Pak sjel pohledem k jeho rtům, naklonil se tak, že byli od sebe jenom pár desetin centimetrů. Pootevřel svoje jemné rty. ,,Ne," vyslovil mu názorně, tak, že Sasuke cítil jeho horký dech na svých rtech. Pak ho pustil a odtáhl se, aby si mohl rychle ošetřit svoje sako a taky nutně potřeboval dodělat to, co Sasuke dokončit nesměl.

Někdo jiný by se v tuhle chvíli vzdal a uznal svoji porážku. Přecijen nebylo správné, aby se o něco takového pokoušel. Jenže Sasuke nebyl jen tak někdo. Vždycky si šel za tím, co chtěl. Překonal tu malou vzdálenost mezi nimi, přitáhl si ho za košili k sobě a lehce mu olízl rty.

,,Uhm....." Zaskočeně se proti němu vzepřel. Ne, tohle je vážně moc... on je tak.. ne, to přece nemůže... to SAKRA nemůže! Dlaní se zapřel o jeho hrudník, ale neovládl se dostatečně, aby i při tom gestu odporu nepřejel palcem po linii jeho svalu. Odtáhl se od něj tak, aby se k jeho rtům nemohl dostat.

Sasuke na to nic neřekl, jen se otočil a vydal se ke dveřím. Cestou ještě sebral svoje kalhoty a jediným rychlým pohybem nechal sklouznout ručník na zem. Ohlédl se na něj a tajemně se usmál, pak za sebou zavřel dveře.

,,Proboha Sasuke, ty mi dáváš zabrat," zaklel Itachi a rovnou si musel opláchnout obličej ledovou vodou. Pořád si ještě až moc živě vybavoval ten dotyk Sasukeho ruky... Naléhání jeho bratra bylo tím nesnesitelnější, kvůli Itachiho slabosti pro podřízené. Protože už zkrátka dost dlouho věděl, že ho vzrušuje, když má nad jeho tělem kontrolu někdo jiný. A rád mu vzdoroval. A tahle milostná hra se už moc ošklivě podobala scénáři, jež se odehrával u nich doma. Itachi se musel doslova držet, aby za Sasukem do jeho pokoje nevletěl a všechno mu to ručně vynahradil, dokonce už se konečky prstů dotýkal naleštěné kliky, ale nakonec s velkým sebezapřením ruku spustil a svlékl si sako, aby ho mohl položit na topení.

Sasuke se pořád ještě usmíval, zatímco si vybíral oblečení. Nakonec zvolil černou košili, kterou si nechal rozepnutou. Nebyla zima a tak to ani moc nevadilo. Kromě toho měl večer namířeno do celkem luxusní společnosti, takže tím zabil dvě mouchy jednou ranou. V kombinaci s tmavě modrými džíny a stříbrným řetízkem na krku to tvořilo neodolatelnou kombinaci. Až na jednu osobu. Trochu si vlasy upravil, ale jinak je nechal trčet do všech stran tak jako obvykle. Do pusy si tentokrát místo cigarety zastrčil jahodové lízátko a sedl si na postel, aby dodělal posledních pár věcí.

,,Sasuke já du nak.... ty se někam chystáš?" zeptal se překvapeně Itachi ve dveřích, když tam před tím bez klepání vtrhl. Zatím co na něj upíral pohled, prsty se pokoušel rozvázat si uzel na kravatě. Ne že by mu to nějak dobře šlo.

,,Možná." Usmál se, když uviděl jeho pohled, ale věděl, že mu bude muset něco říct. Jenže rozhodně ne pravdu. S tím už se smířil během několika posledních let. ,,Na rande."

,,No tak si to užij a neudělej jí dítě." Pokrčil rameny a zatáhl rozčileně za kravatu tak silně, že ji málem roztrhl, protože se mu pořád nedařilo si jí bez zrcadla rozvázat.

,,To nehrozí. I když ho mám rád, tak daleko jsme se ještě nedostali." Nenuceně si prohrábl vlasy, odložil papíry na postel a olízl si rty. Nejspíš bude potřebovat něco silnějšího než lízátko, aby zakryl všechny stopy, až se vrátí domů.

Itachi trochu zatřásl hlavou, aby dostal pryč černé myšlenky. Nesměl mu dát na jevo, že žárlí, to by byl jeho konec. Jenže ono se to dalo skrývat tak těžko... a ještě k tomu když věděl, že je to kluk. ,,Chtěl jsem ti jenom říct, že... sakra!" Zaklel, když uzel utáhl tak, že skoro nebyl schopen ho rozvázat. Mučil se s tou proradnou kravatou už tak dlouho. ,,...že du nakupova.. proč to kurňa nejde... nakupovat tak kdybys něco.... ne, já to přestřihnu! Eh, jo kdybys něco chtěl."

Sasuke protočil panenky a povzdechl si. Pak k němu přešel a několika obratnými pohyby mu kravatu rozvázal. Pak jen zlehka prstem přejel po holé kůži těsně nad límcem. ,,Neboj, užiju si to. Ty se tady hlavně neuškrť." Tajemně se usmál a mrkl na něj.

Vzdorovitě semkl rty do tenké přímky. ,,Dobře. Docela se divim že jste se tak daleko nedostali vzhledem k tvé neustálé až nadčasové nadrženosti," zavrčel, stáhl si kravatu z krku a otočil se. Potřeboval nakoupit nějaké potraviny.

,,Chtěl bys poznat, jaký to je? Klidně bych tě nechal." S tím za ním pomalu, skoro až dramaticky, zavřel dveře. Ještě měl asi půl hodiny.

Itachi nešťastně zasténal. A tohohle bratra musí mít doma skoro pořád. Vtom zaslechl zvonek ode dveří. ,,Sasuke! Běž otevřít, já se oblíkám!" zavolal, protože v tu chvíli měl zrovna košili svlečenou úplně a kalhoty stažené do půli stehen.

Dveře se bleskově otevřely. ,,Rozkaz, pane." Zasalutoval, rozběhl se ke schodům a sjel po zábradlí. Nedělal si naděje, že by sem přišel někdo z jeho oboru.

Ve dveřích stál vysoký a poměrně hodně vypracovaný muž s roztomile rozcuchanými vlasy kolem hlavy a delšími splývající mu přes ramena. Oči měl podobně černé, jako Sasukeho bratr, jenom rty měl o něco plnější a jeho tvář vlivem ostřejších rysů a znatelnějším lícním kostem postrádala onen dojem něžnosti, jako to měl Itachi.
,,Ah, zdravím, hledám Itachiho, jmenuji se Madara..." Mluvil hlubokým hlasem, ale tak příjemně jemným a na koncích slov lehoučce syčivým.

,,Zrovna... ehm... něco dělá." Sasuke ledabyle mávl rukou. Upřímně mu bylo jedno, co po něm chce. ,,Počkáte tady na něj?"

,,Jistěže."
,,Kdo je to...?!" ozval se zezhora Itachi.

,,Madara!" Kývl na muže, ať jde dovnitř a vyběhl po schodech nahoru. ,,Musim jít, tak si to vyřiď sám."

,,Co tu zas děláš?!" zařval na muže Itachi zezhora. ,,Tahat mi práci do baráku už je trochu moc, nemyslíš?" Rozčiloval se dál, aniž by vnímal, co Sasuke řekl. Tohle už byl ale vrchol troufalosti.

Mladší Uchiha zpozorněl. Tohle by mohl být cenný zdroj informací. Kdyby ještě počkal... Zavřel se v pokoji, sáhl po mobilu a svalil se na postel. ,,Deidaro? Mám pár novinek."

Madara s Itachim si sedli do obýváku.
,,Dělaj čim dál tim větší problémy... je dost širokej a rozlezlej, má moc špehů i zrádců. Mám pocit, že odhalit jádro je zhola nemožný."
,,Všechno je možný když nejsi debil," pronesl s trochou cynismu a bez zájmu Itachi.
,,No promiň?!"
,,Sasukeee?! Nechtěls někam jít? To ho necháš čekat?" Ignoroval Madaru Itachi.

,,Jo, hned!" Rychle ukončil hovor, do ruky popadl sako a seběhl po schodech dolů. ,,Něco se děje v práci?" zeptal se nevinně, když uviděl Itachiho výraz.

,,Nic zásadního, ale ty si nezdvořák." Pokáral ho jeho bratr. Madara si Sasukeho podezíravě prohlédl.

,,Jo, pardon." Zavrtěl hlavou a zvedl ruce na svoji obranu. ,,Sasuke. Jsem jedna krev s touhle nedobytnou skálou."

,,Skála je, ale... Jak to myslel s tou 'nedobytnou'?" Vytáhl Madara na Itachiho obočí. Ten jenom rezignovaně mávl rukou v bezmocném gestu. ,,Radši jdi, bratře, já tu musim něco dořešit."

,,Jasný. Vrátim se někdy k ránu, když to půjde dobře." Hravě na něj mrkl, zapnul si košili a oblékl si sako. Přecijen chtěl působit trochu seriózním dojmem. ,,Tak ahoj a..." Svůdně se na Madaru usmál. ,,Na shledanou." A ve vteřině byl pryč.

,,Tvůj bratr je... divnej." Zhodnotil krátce Madara.
,,Heh, to mi můžeš referovat." Ušklíbl se Itachi. Poprvé za tenhle den se na někoho usmál. Ačkoliv tenhle úsměv byl dost sarkastický. ,,Tak co máte?"
,,Maj profesionální odstřelovače. Dodávka zbraní je pravidelná, ale to se nedá držet dlouho."
,,A co po mě teď chceš? Je to TVŮJ případ."
,,O to mi právě jde... chci tě požádat o pomoc. Jestli bys ho... nevzal se mnou."
,,Madaro! Už mám vážně dost toho, jak si se mnou všichni vytíráte prdel! Navíc už stejně mám případ."
,,Ale já pochybuju že ho do pozítří nevyřešíš." Itachi se musel zlostí pod stolem štípat do nohy, aby nevyjel. ,,Rozmyslím si to."
,,Dobře. Tak já půjdu."

,,Tak se měj. A ... ne, počkej." Itachimu se dnes nechtělo být sám a Madara byl docela pohlednou společností. ,,Nechceš zůstat na skleničku?" Itachi alkohol nepil, nesnášel ho, ale Sasuke tam měl lahví slušnou zásobu a když pil Madara alkohol, staršímu Uchihovi stačil čaj.

Tak o tohle šlo... Sasuke nespokojeně zaklapl kryt mobilu, v němž měl přijímač k odposlouchávání. Přecijen byl jeho bratr šéfem u kriminálky a tak se vyplatilo si občas ověřit, kolik toho policie ví. Ale dnešní večer si chtěl užít. Než bude muset zase řešit problémy se svojí "prací".
Proud jeho myšlenek přerušilo troubení auta. Vzhlédl. Na silnici přímo před ním stálo lesklé černé Ferrari se sklopenou střechou a v něm partička tří lidí.
,,Proč ses tak vyfiknul? Doufám, že tady nehodláš někoho sbalit." Ušklíbl se na něj řidič. Měl krátké světlé vlasy a divoké oči doplňoval široký úsměv se záměrně ostrými zuby.
,,Měl bys bejt rád, že to na tebe aspoň někdo zkusí, Suigetsu." Rudovlasá dívka šťouchla jmenovaného zezadu do hlavy a přehodila si nohy přes jeho opěradlo.
,,Kolik máš dneska času?" zeptal se poslední. Vysoký zrzek s postavou, která by se hodila spíš na člena ochranky.
Sasuke pokrčil rameny. ,,Dneska se nemůžu moc ztřískat, ještě mám důležitý rande."
,,Jo ták..." protáhl světlovlasý a usmál se na něj. ,,V jaký konkrétní poloze?"

Než ho stačil Uchiha něčím praštit, udělala to Karin. ,,Debile! Nech to. Vidíš, že nemá náladu." Sasuke v poslední chvíli potlačil nutkání se vděčně usmát. Ne, to by se k jeho povaze nehodilo. Naskočil na sedadlo spolujezdce, hodil si nohy na palubní desku, do úst si strčil cigaretu a zapálil si ji. ,,Jedem."

To be continued :P. A příště už to pojede trochu rychleji ;).