In the name of God 1

Tak jsem se končně dostala k té nové ItaSasu povídce. Máme zrovna jarní prázdniny, takže týden času přede mnou :D ...ale zase tak aktivní nebudu, musím napsat ročníkovku, nechci to pak psát na poslední chvíli.

Tak teď už k povídce. Nejdřív jsem si znovu musela zopakovat, jak vznikla planeta Země a k ničemu mi to stejně nebylo :D. Potom jsem se teda pustila do psaní a už při prvních slovech jsem ze svých nápadů chytala záchvaty smíchu (myslím, že plno biologů, geologů, teologů a spustu dalších by se chytalo za hlavu, ale tohle je prostě jen můj příběh a možná nová teorie vzniku života...ovšem ničím nepodložená :D :D), takže to berte trošku s rezervou... vážně jsem nevěděla, jak jinak to napsat, abych aspoň trochu udržela rodinné vztahy :D.

---

Na začátku všeho lidského byla ohromná exploze čehosi neurčitého. Zprvu se zdálo, že se nestalo nic zvláštního. Takových explozí už samotné bytí zažilo tolik, ale tahle přecijen měla stát za zrodem něčeho výjimečného a doposud neznámého.

Utekla ještě spousta času, než se hmota po velikém výbuchu začala spojovat zpět k sobě, ale rozhodně už nevypadala tak jako dříve. Už se nedokázala spojit zpět do jednoho tělesa, jakým bývala před onou explozí. Najednou tu začala existovat tělesa dvě, každé se svou specifickou podobou a chováním. Jednalo se o prvního muže a ženu s nepopsatelnou mocí a sílou. Jež budoucí lidstvo bude nazývat bohy.

Předpokladem pro další vývoj člověka bylo jejich vzájemné soužití a porozumnění jednoho druhému, ale k ničemu takovému naneštěstí nedošlo. Oba bozi se z celé své duše nemohli vystát a po celá tisíciletí se sebou vedli nekonečné boje. Důvod byl velicé prostý a jednoduchý. Bůh mužského pokolení, Fugaku, požadoval po bohyni Mikoto podřízenost. Jelikož byl dokončený o několik vteřin dříve, cítil se nadřazený nad vším ostatním. S tím se ale první zástupkyně žen nehodlala smířit. Nepřipadala si méněcenná jen proto, že vznikla o malou chvíli déle. Naopak to ve slovním boji využívala, říkala: ,,Vyvíjela jsem se déle a proto jsem i dokonalejší."

Těmi slovy dokázala svůj protějšek vždy dokonale vytočit. Fugaku okolo sebe vždy plival plameny zlosti, protože na to nedokázal rozumně odpovědět.

Jejich spory by jistojistě nenašly konec, kdyby v sobě jednoho času neprobudila Mikoto svou ženskost a nepřišla za svým protějškem s předstíranou pokorou.

Fugaku jí zprvu nevěřil. Nechápal, proč se bohyně tak náhle rozhodla se mu podřídit. Cítil v tom podraz, ale dlouho jejímu odevzdanému pohledu, smyslným rtům a ladným křivkám těla odolávat nezvládl. Dokázala si ho zkrátka získat svou ženskostí.

Po jejich prvním styku ho plánovala kouzly uspat a navěky uvěznit, aby tak navždy ukončila jejich spory, jenže to by nesměla cítít, že se s jejím tělem děje něco zvláštního...

Za nedlouho pochopila, že uvnitř ní vzniká nový život, jemuž dali s Fugakem podnět ke vzniku.

Pohltilo ji veliké zklamání, když se místo zástupkyně žen narodil po nějaké době opět další muž, ale neměla sílu na to ho nenávidět. Už hned ze začátku k němu pocítila lásku a potřebu ho chránit. Ještě větší radost měla, jakmile pochopila, že jejich Itachi nebude stejný jako jeho otec. Měl smysl pro lásku, krásu, spravedlnost a mír. Nebyl tak vznětlivé povahy jako jeho otec, přestože se ho tomu Fugaku snažil naučit. Tolik se ve svém synovi vzhlížel a přál si, aby měl stejnou ctižádost jako on. Všechny pokusy se ale setkaly s neúspěchem.

Zklamání z prvního syna, ale Fugakovi vynahradil druhý syn, Sasuke, který přišel za dalších pět lidských let. Už jako malé dítě se choval dost zlomyslně a kazil vše, co jeho starší bratr vytvořil.

Ten, když dospěl, se raději odklidil do ústraní, aby mohl nerušeně tvořit. Svého mladšího bratra sice nade vše miloval, ale pro své plány potřeboval klid.

Sasuke nějaký čas setrvával se svými stvořiteli. Jenže jak čas běžel, začínal si po svém starším bratrovi stýskat. Neměl koho trápit a komu ztěžovat existenci. Upadal tak do jisté frustrace, kterou se jednoho času rozhodl ukončit tím, že Itachiho vypátrá.

Jelikož podědil po svých rodičích schopnosti, o kterých se běžnému člověku ani nezdá, nebylo to tak těžké.

To, co ale viděl, ho dost zarazilo. Jeho starší bratr vytvořil něco, co se podobalo vzhledem jim samotným a nechával to žít na ohromné elipsovité věci, které zeshora velel. Nejdřív na ten kulatý nesmysl chtěl plivat oheň, aby bratrův výtvor zničil a on se tak konečně zase věnoval jen jemu, ale vzápětí ho napadlo něco daleko lepšího... zabydlí se na druhé straně kulaté věci a zjistí co má Itachi v plánu, a pak to zničí.

Uplynula spousta času, než Sasuke plně pochopil bratrův záměr, ale jakmile došel k poznání, mohl začít se svou destrukcí. Kazil Itachimu vše, co ho jen napadlo. Když bratr dal lidem v parném létě déšť, aby měli bohatou úrodu, postaral se Sasuke o škůdce. Na zemědělské plodiny posílal různé nemoci a dotěrný hmyz.

Itachi brzy zpozoroval, že něco není úplně v pořádku, hned také věděl, kdo za tím stojí, ale zatím se nepokoušel mladšího bratra zbavit. Čekal ještě spoustu století, než došel k závěru, že by bylo nejlepší, kdyby Sasukeho doprovodil zpět k rodičům, jenže to už bylo pozdě... příliš pozdě...

Sasuke si pod povrchem zemským vybudoval vlastní říši, které velel. Různými intriky si na svou stranu zla získával lidské bytosti, se kterými potom ale krutě zacházel. Někteří se k němu však dostali i vlastním přičiněním. Vedli příliš hříšný pozemský život, za který je Itachi ve svém ráji nechtěl. Taková duše se pak propadla do věčných temnot ve kterých na ně číhal nenasytný Sasuke. A právě tehdy Itachi pochopil, že mít bratra ve svém světě není úplně tak na škodu. Můžou ve vzájemné spolupráci a dohodě udržovat rovnováhu.

Někdy to tak skutečně vycházelo, ale jelikož Sasuke zdědil povahu po otci, dělalo mu nemalé problémy zdržovat se pouze ve své říši. Často chodil mezi lidi, aby je vidinou štěstí zlákal na svou stranu a přiblížil je tak své říši, kterou začali pozemšťané nazývat peklem nebo podsvětím a jeho vládce satanem, ďáblem, pánem zla... Zatím co Itachiho oslovovali jako boha, hospodina, stvořitele... a jeho říši jmenovali nebem a rájem.

***

Na jedné straně polokoule začínal zrovna den, když se Sasukemu zase jednou zachtělo vejít mezi prostý lid, aby mu trochu uškodil. Rozhodl se pro početné město Tokyo, tam se určitě najde spousta hříšníků, kteří s ním budou ochotni podepsat smlouvu výhodnou ve finále pochopitelně pro ďábla.

Nemusel ani hledat příliš dlouho, když na ulici minul hádající se pár. Růžovlasá dívka tam na ulici vyčítala blonďatému chlapci vše, co ji snad napadlo. Aby svým slovům přidala na dramatičnosti, tak ještě hořce plakala, zatímco blonďák bezmocně rozhazoval rukami.

Sasuke to jen se lstivým úsměvem sledoval. Čekal, až se ti dva rozejdou, každý jiným směrem, aby si mohl vybrat, koho zláká na stranu zla.

,,Vůbec nikdy mě neposloucháš!" křičela růžovlasá, zatím co si utírala rukávem slzy z tváře.

,,Pochop, že nemám čas pořád jen poslouchat, co se ti líbí a nelíbí, mám taky práci. A dost náročnou," hájil se blonďák mírně. Nechtěl dělat lidem na ulici divadýlko.

,,Je pro tebe víc důležitější práce než já!" nepřestávala dívka křičet. Očividně ji vůbec nezajímalo, že se po nich lidé ohlížejí, z čehož blonďák už začínal pomalu rudnout.

,,Raději to ukončíme." Chlapec vytáhl z kapsy svazek klíčů, jeden z něj vyndal a vtiskl ho dívce do dlaně pravé ruky. ,,Bude to tak lepší," dodal a otočil se se k ní zády, aby mohl rychle zmizet.

A v ten moment se Sasuke rozhodl. Na stranu zla se vždy přidá ten nespokojený, ten, kdo chce něco změnit, ten nešťastný, ten psychicky labilnější a právě proto se vydal ďábel za růžovlasou dívkou.

Sledoval ji až do jejího bytu ve 13. patře, kam dívka vešla. Jakmile za sebou zabouchla dveře, začala rozbíjet vše, co jí přišlo pod ruku.

Když se trochu uklidnila, vzala z nočního stolku fotku, kde byla společně s blonďákem, vyndala ji z rámečku, z kabelky vytáhla zapalovač a nemilosrdně fotku podpálila. Ještě se celá třásla, když fotka v její ruce dohořívala. Pořád nemohla uvěřit tomu, že je konec, vždyť spolu byli necelý rok, tak dlouho jim to klapalo. Možná si její milovaný někoho našel a proto se choval poslední měsíc tak odtažitě... možná už ji přestal mít rád. Růžovláska nad tím raději nechtěla ani uvažovat, už teď byla vydeptaná na nejvyšší možnou míru.

Sasuke seděl na pohovce těsně vedle ní zkrytý pod rouškou neviditelnosti a pečlivě si ji prohlížel. V jeho říši by určitě zazářila. Tak pěknou dívku už tam dlouho neměli. V hlavě měl hned několik nápadů, jak její duši využít. Ta se pro peklo snad narodila, liboval si.

Když se chtěl dotknout jejích dlouhých růžových vlasů, aby otestoval jejich hebkost, vystartoval po něm vzteky naježený černý kocour. A tak to bylo vždycky, zvířata ho přímo nenáviděla a měla nějaký zvláštní v sobě zabudovaný systém, jak vycítit jeho přítomnost.

Sasuke vrhl po kocourovi zlostným pohledem, ale ten se pořád odmítnal stáhnout. Ďábel proto zařídil, aby se z kuchyně začala linout vůně čerstvého masa a jelikož jsou kočky zvířaty nevděčnými bez smyslu pro věrnost svému pánu, tak se kocour zvedl a utíkal do kuchyně najít zdroj oné vůně.

Sakura si svého zvířecího miláčka ani nevšimla, momentálně přemýšlela, co dál se svým životem. Opět zůstala sama. Nechápala, co je na ni tak špatného, že ji vždycky všichni muži opustí. Nepamatovala si, kdy ona někoho odkopla jako použité zboží. Nikdy se tak k žadnému muži nezachovala... ani jako školačka.

Sasuke zatím přemýšlel, jak jí předložit svůj návhr, aniž by ji vyděsil. Nepotřeboval, aby dívka hned začala křičet.

Nakonec se ji rozhodl překvapit v kuchyni u přípravy oběda. Zrovna míchala polívku, když Sasuke seděl na kuchyňské lince a opatrně se zviditelňoval obyčejné smrtelnici.

Dívka ho prvně spatřila jako odraz na skleněné dóze. Leknutím jí spadla lžíce do hrnce. Naštěstí se ale rychle vzpamatovala, popadla hrnec a jeho obsah vychrstla na nic netušícího satana, kterému k její smůle ale polívka vůbec nic neudělala.

,,Pšššt, nekřič." Přiložil si prst ke rtům.

,,Jak ses sem dosta!? Kdo vůbec jsi a co tady děláš?!!" Vypálila po něm dívka tolik otázek, že by jí normální člověk určitě ani nerozumněl.

,,Přišel jsem ti pomoct." Nedal se Sasuke vyvést z míry.

,,Já žádnou pomoc nepotřebuju! Okamžitě vypadni, než na tebe zavolám policii!" Přešla dívenka k vyhrožování.

,,Hm ta by ti asi moc nepomohla." Sasuke seskočil z linky a pomalým krokem k ní přešel. ,,Neboj se, nechci ti ublížit." Snažil se ji uklidnit.

,,To mě vůbec nezajímá, vypadni!"

,,Mám pro tebe návrh. Dokážeš získat jakéhokoliv muže, který tě nikdy neopustí. Všichni ti budou padat k nohám," předložil jí Sasuke svůj návrh, ale zatím nezmiňoval, co za to bude chtít.

,,Vypadni!" křičela na něj dívka rozhořčeně, vůbec ji nezajímalo, co ten "člověk" říká.

,,Odejdu, až já budu chtít." Založil ďábel ruce naštvaně na prsou.

,,V tom případě mi nedáváš na výběr." Růžovláska vzala do ruky mobil a rozechvělými prsty se snažila naťukat číslo policie. Ale stačilo, aby Sasuke chtěl a mobil zmizel z její ruky.

,,Už mě budeš poslouchat?" zeptal se ďábel mírně.

,,Co to má znamenat?" Dívka začala couvat opatrně dozadu. Pomalu jí začalo docházet, že před ní nestojí jentak ledajaký člověk.

,,Neboj se, neublížím ti, já ti naopak přišel pomoct."

,,Já žádnou pomoc nepotřebuju." Ať před ní stojí kdokoliv, chtěla ho mít co nejdřív z krku.

,,Opravdu ne? Vždyť si tu říkáš, že tvůj život za nic nestojí, opět se s tebou rozešel další kluk. Jestli to tak půjde dál, zůstaneš navždy sama." Sasuke přesně věděl, jak si lidi získat na svou stranu.

,,S tím ty ale nic nezmůžeš," opáčila dívka rezignovaně.

,,Tak to si nemyslím. Já umím vše. Můžu zařídit, aby tě miloval každý, na koho se jen podíváš. Stačí jen chtít..."

,,Dokaž to." Dívka mu stále úplně nevěřila. Kouzlo s mizejícím mobilem na ni sice zapůsobilo, ale ne natolik, aby mu hned dala všechnu svou důvěru.

Sasuke se podíval na lustr a pouhým pohledem ho rozsvítil. Podíval se na plotnu a ta okamžitě vzplála bez zjevné příčiny, podíval se ven z okna na ulici a veškerá doprava se zastavila, podíval se na protější mrakodrap a na jeho střeše se objevila žirafa, kterou vzápětí nechal zmizet.

,,Můžu udělat cokoliv, na co si jen vzpomeneš," zakončil ďábel svou ukázku.

Dívka zůstala stát jako opařená. Začínala se bát, ale něco uvnitř ní ji nutilo, aby jeho pomoc přijala.

,,Co za to všechno budeš chtít?" zeptala se s obavami. Bylo jí naprosto jasné, že z dobré vůle to určitě dělat nebude.

,,Něco naprosto zbytečného, co nevdíš a k ničemu nepotřebuješ." Šel na to Sasuke nejdřív oklikou.

,,Co to je?"

,,Tvá duše," odpověděl tentokrát naprosto jasně.

,,Když je tak zbytečná, na co ji potom chceš?" Dívka nebyla tak hloupá, jak se Sasukemu zprvu zdála.

,,Protože je to můj životní úděl," odpověděl Sasuke tak, aby ji nevyděsil. Pochopitelně, že duše nesbírá jen pro parádu, ale za mnohem hlubším významem.

,,A kdo ti ten životní úděl dal?"

,,To já nevím. Já jen vím, že musím sbírat nešťastné duše, abych je mohl učinit šťastnými," vymlouval se vládce temnot.

,,Kdo jsi?"

,,Ďábel," odpověděl Sasuke okamžitě bez příkras.

,,Tak to ne. Jestli existuješ ty, pak i bůh a jestli chci někde po smrti skončit, tak to je nebe a ne peklo."

,,Ale notak. Vy lidi vůbec nic o podsvětí a ráji nevíte. Tolik z vás o nás vypráví, aniž by se tam někdy podívali a v tom to je. Máte pak zkreslené představy o tom, jak to u nás vypadá. Proč bych měl týrat lidské duše? Myslíš si snad, že mě to baví? Mám mnohem vznešenější zábavu." Nadhodil Sasuke lhostejný výraz.

,,Já ti nevěřím. Kdyby to tak bylo, tak se za dušemi tolik neženeš."

Sasukemu se v očích nehezky zalesklo.

,,Říkám ti, že je to něco, co musím. Každý máme své povinnosti i my nesmrtelní. Moje povinnost je dělat z nešťastných šťastné a jako poplatek vybírat jejich duše. Jakmile tvá duše propadne peklu, budeš mnohem šťastnější. Nejen, že budeš žít lidský život plný radovánek, ale ani po smrti tě nečeká nic jiného. To, co bůh zavrhl jako špatné a hříšné, já shledávám zábavným. Chceš snad po smrti v nebi žít ve věčném celibátu a mít všeho tolik, kolik ti stačí? Proč nemít i něco víc? Proč mít všeho jen tolik, kolik nezbytně potřebuješ?"

Zdálo se, že dívka nad jeho slovy začala hloubeji uvažovat. Jako by zvažovala pro a proti.

,,Já si to musím ještě rozmyslet," řekla po chvíli a tím ďáblovi naznačila, aby se zatím stáhl.

,,Dobrá, přijdu zítra v ten samý čas a objevím se na tom samém místě." S těmi slovy se vládce temnot přenesl zpět na rušnou ulici ve své neviditelnosti.

,,Bratře, bratře..." Uslyšel za sebou po chvíli káravý hlas. Nemusel mít ani zvláštní schopnosti, aby poznal, komu onen hlas patří.

,,Ano?" Sasuke se ani neotáčel. Nechtěl hledět do těch vševědoucích očí.

,,Zase pácháš zlo na nevinných lidech?" zeptal se Itachi zklamaně. Bylo to už několik desítek let, kdy naposledy viděl svého mladšího bratra vejít mezi obyčejný lid, aby se ty bez větších hříchů snažil získat na svou stranu. A to, že to teď zkouší zase, se mu vůbec nelíbilo.

,,Kdybys lidi učinil dokonalejšími, tak se zlákat nenechají. Pochybil jsi."

,,Jsou přesně takoví, jakými jsem je chtěl mít. Mají svobodnou vůli a to je jejich největší dar. Mají možnost se svobodně rozhodnout, ale ty jim to dost komplikuješ. Lžeš jim, a pak mě osočuješ z toho, že jsem vytvořil nedokonalé tvory."

Bylo to stejné jako vždycky. Neviděli se sice už několik desítek let, ale i přesto se Sasuke vůbec nezměnil, pořád má ty své zlé úmysly a chybné názory.

,,Takže, když se rozhodnou pro mě, tak nejsou hříšní? Proč je ale potom nechceš v ráji?"

,,Protože by to bylo nespravedlivé oproti těm, kteří ti odolali," opáčil bůh bez delšího rozmýšlení.

,,Ty máš na všechno odpověď, viď?" Sasuke se k němu pomalu otočil čelem a natáhl k němu jednu svou ruku, kterou ho chtěl pohladit po andělské tváři. Bůh ale před jeho dotykem uhnul hlavou.

,,Štítíš se mě? Už mě nemáš rád?" zeptal se ďábel, zatím co stáhl svou ruku z jeho dosahu.

,,Samozřejmě, že mám. Jsi můj bratr, ale v tenhle moment se zlobím." Odůvodnil mu Itachi své chování. Byl tak zklamaný z bratrova chování. Po celá ta staletí pořád doufal, že se polepší a ještě pořád doufá, ale ve skrytu své vlastní duše věděl, že doufá zbytečně. Sasuke byl zkrátka stvořen proto, aby škodil a ubližoval... přesto je ho na tomto světe zapotřebí, toho si byl Itachi vědom.

Prosím o komentáře, ať vím, jestli mám pokračovat.