Untouched 2

---

,,Ty ses zbláznil," zahuhňal Sasuke ztěžka. Jeho tělo se třáslo strachem z toho, co bude následovat. Rozechvělé rty jakoby pořád opakovaly: ,,Prosím ne.", ale přesto žádný zvuk z jeho hrdla nevycházel. Začínal pomalu natahovat, nikdy nepláče, ale dnes nemá na výběr. Doufal, že slzy bolesti obměkčí bratrovo srdce. Co s ním vlastně chce vůbec dělat? Znásilnit ho? Při té představě se rozzvlykal ještě víc. Své čistoty a nevinnosti si cenil ze všeho nejvíc. Navíc se bál možné bolesti při jejich ztrátě.

Itachi se k němu sklonil a zbloudilé slzy mu z tváře jemně slíbal.

"Ššššt, klid Sasuke…" Přesunul své měkké rty na jeho krk a dotýkal se ho tak dlouho, dokud nenašel to nejcitlivější místo.

,,Neudělám nic, co nebudeš chtít..." mluvil tiše a klidně. Ačkoliv věděl, že to, co říká, není tak úplně pravda.

Sasuke už nic neříkal, jen dál tiše vzlykal. Možná kdyby se víc soustředil na Itachiho počínání, bylo by mu to příjemné, ale momentálně se nedokázal ještě vypořádat s tím šokem. Klepal se jako osika v prudkém větru.

,,Prosím...dost," odhodlal se po dlouhé době mlčení promluvit, nevnímaje Itachiho hebké rty. ,,Já to nechci." Pokračoval dál v odporu.

"Promiň mi to." Odpověděl mu Itachi zastřeně. Vážně to dost nezvládal. Ne, když ho měl takhle blízko. Ale pustil jeho ruce, protože kdyby ho držel ještě chvíli, asi by mu udělal modřiny. Posadil se na nejbližší křeslo a Sasukeho stáhnul k sobě do náruče. Musí ho uklidnit, jinak by nebyl uvolněný a mohl by mu ublížit. Asi deset minut jenom seděl a rty se jemně dotýkal jeho spodní čelisti a krku.

Sasuke po celou dobu jen tiše vzlykal. Nakonec ho ale napadlo něco doopravdy zoufalého - uhnul hlavou, aby na něj Itachi rty nedosáhl a následně si ji položil na jeho rameno.

,,Neubližuj mi, prosím. Já se vážně bojím," zašeptal skrz slzičky. Hned na to ho objal oběma pažemi okolo krku, jako by u něj hledal útěchu. Bylo to docela ironické, když mu tu bolest způsoboval ten samý člověk, po kterém právě mlčky žádal pomoc.

,,Bráško, neubližuj mi," zašeptal znovu rozechvělým hlasem, zatím co ho křečovitě objímal okolo krku.

"Neblázni, já ti přece nic neudělám, jsi pořád jak malej…" Ušklíbl se na něj a hřbetem ruky mu otřel slzy. "Nebuď hlupáček…"

,,Tak mě nech jít."

Sasuke se pokusil s ním navázat oční kontakt. Jeho uslzené oči hledaly ty Itachiho, když je konečně našly, Sasukeho drobné tělíčko se k němu ublíženě přivinulo. Vsázel všechno na jednu kartu - na Itachiho slabost pro něj. Jeho milovaný starší bratr by mu přece nikdy neublížil a toho si byl mladší Uchiha dobře vědom. Jenže menší problém tu byl teď v tom, že Itachi to, co chtěl udělat, za ublížení nepovažoval.

"To nemůžu, Sasuke…" pronesl klidně a rukou mu odstranil černé prameny z očí.

"Přestaň se mi konečně bránit, bráško, nemáš se čeho bát… ne se mnou. Víš přece, že bych ti neublížil. Věř mi."

,,Už mi ubližuješ," namítl Sasuke plačtivě. ,,Já ještě s nikým... nikdy... nespal," kladl důraz na každé vyřčené slovo. Jestli nezabere tohle, tak už nic.

"Já vím, nii-chan, není to takhle lepší než s někým cizím, co by na tebe byl zlý? Hm?"

,,Ty už na mě jsi zlý."

Sasuke se od něj jako na povel odtrhl. Na Itachiho očividně neplatí výhružky ani slzy. Vstal s uslzenýma očima z jeho klína a postavil se k oknu, jako by tam hledal někde venku spásu.

,,Víš, že tvůj strach je docela neoprávněný?" Usmál se sladce Itachi. Stál teď těsně za ním a mluvil se rty blízko jeho tváře. ,,A čím víc mi vzdoruješ, tím víc tě chci..."

,,Nech mě být," řekl mladší Uchiha s vykulenýma očima. Nervózně jimi těkal ze strany na stranu při představě, co všechno si s ním teď Itachi může dělat. Připadal si jako otrok a bratr byl jeho pánem.

,,A myslíš že to udělám?" odpovídal mu až odporně přeslazeně. Vážně ho přitahoval čím dál tím víc... Všechno na Sasukem ho tak lákalo.

Ten mu na to už nic neřekl, jen na sucho polkl a otočil se k němu čelem. Nemá smysl se bránit, protože on to očividně myslí vážně. Trochu ho mrzelo, že jeho poprvé zažije s někým, koho nemiluje, přece jen si potrpěl na romantiku, ale s tím už teď nic nezmůže. V duchu se modlil, aby byl vážně Itachi ohleduplný tak, jak slíbil.

,,No vidíš, jak to jde." Usmál se na něj Itachi. Zlehka ho ukazováčkem a palcem chytil za bradu a zvedl mu tvář k sobě. Jejich rty byly od sebe jenom několik centimetrů. Vítězně se usmál.

Sasuke na něj hleděl s bolestí a strachem vepsaným v očích. Nikdy si nepřipadal tak poníženě jako v tuhle chvíli, ale věděl, že bude ještě hůř. Itachi určitě jen u polibků nezůstane, při té představě se opět rozechvěl. Bolelo ho celé tělo už jenom z té představy.

Itachi se k němu naklonil a zlehka se dotkl jeho nezkušených rtů. Připadal mu tak... roztomile nevinný... neskutečně ho vzrušovalo vědomí, že zrovna on má právo mu tuhle čistou pověst vzít. Trochu přitvrdil a pořád ještě něžný polibek proloubil.

,,Snaž se trochu, nebo se to nikdy nenaučíš," zašeptal tiše do jeho rtíků.

Sasuke chtěl namítnout, že se nic učit ještě nechce, vždyť mu je teprv 16! Ale pochopil, jak zbytečný je jeho odpor. Nejistě proto zkusil Itachiho polibek opětovat. Jeho jazyk nemotorně přejížděl po tom bratrově. Napadlo ho, že když projeví trochu zájem, tak by ho mohl Itachi ušetřit... Co si to namlouvá? Ušetřit? On? To neudělá, přesto se nutil tomu věřit. Naděje přece jen umírá jako poslední.

Itachi se musel neustále usmívat jeho nezkušenosti. Kolikrát už nad touhle scénkou uvažoval.. kolikrát si ji po večerech představoval... Obtočil mu ruce kolem hrudi a sjel svými o dost zkušenějšími rty na jeho krk. Na ústech cítil jeho tepnu a byl schopen opakovat rytmus jeho srdce.

Opět nevěděl, co má dělat. Sasuke se cítil naprosto bezmocný a hlavně bezradný. Viděl sice už tolik filmů, kde se spolu dva milovali, ale v reálu si to nikdy nedokázal představit. Zkusil trochu neohrabaně vjet Itachimu rukou do vlasů, aby nestál jako prkno. Musel se hodně přemáhat, aby ho za ty jeho vlasy nepopadl a neodstrčil. Nakonec ho s velikým sebezapřením začal vískat. Bratrovy vlasy byly na dotek tak jemné, ale to odpor k němu ani omylem nesnížilo. Přestože ho Itachi tak něžně líbal na krku, nedokázal vypustit ze svých úst jediný slastný sten, na to byl ještě příliš ovládán prvotním strachem z neznámého.

Většinu z toho na něm jeho bráška stačil poznat. Byl tak blízko, a tak rozkošně napjatý a ve stresu. Bylo to tak odlišné... úplně jiné než ty tuctové přítelkyně co míval. Teď už věděl, že na něj nesmí jít rychle. Pomalu mu rukou zajel pod tričko.

,,Ještě ne!" vyjekl Sasuke se strachem a dlaněmi se zapřel o Itachiho hrudník. Ten neznámý a přitom tak povědomý dotek na jeho holé kůži se mu vůbec nelíbil. Nevadilo mu, když se ho Itachi dotýkal jako bratr, ale v roli milence se mu to ani trochu nezamlouvalo. Dělalo mu veliké problémy aspoň chabě opětovat Itachiho polibky, natož pak zůstat v klidu po jeho dotecích na nahé kůži. Myslel si v tu chvíli, že snad strachem zešílí. Cítil se kvůli tomu hloupě, na jednu stranu si přál s někým prožít hezký sexuální zážitek, ale na druhou stranu nechtěl, aby účastníkem byl jeho vlastní bratr.

,,Šššššt, no tak klid..." Jemně ho kousl do ucha a polaskal ho tam jazykem. Svojí dlaň přesunul raději do jeho vlasů a druhou rukou si ho přitiskl k sobě.

,,Budeš něžný?"

Vyhledal Sasuke jeho oči, protože ať už Itachi řekne cokoliv, podle jeho pohledu pozná, jestli to myslí vážně. Obtočil ruce okolo jeho krku a své čelo si opřel o to jeho. Pohledem ho skoro až prosil, aby na něj byl hodný.

Namísto odpovědi mu jeho starší bratr jenom přejel prsty po té andělské tvářičce. Udělal pár kroků a Sasuke za zády ucítil stěnu.

,,Hlavně, se, uvolni," pečlivě vyslovoval každé slovo a tím zdůrazňoval důležitost sdělení. Sklonil se k němu o trochu víc, aby mu mohl zuby přejet po klíční kosti.

Sasuke chtěl říct, že to dost dobře nejde, když s tím vším absolutně nesouhlasí, ale raději svou drzou poznámku umlčel hned v zárodku. Jestli se tady a s ním má konat jeho poprvé, tak si to musí pořádně užít. Zbytečným odporem by to zhoršoval jen sám sobě, Itachimu to očividně totiž nijak v ničem nebránilo. Zabloudil proto prsty k jeho košili a začal mu opatrně rozepínat knoflíček po knoflíčku. Hlavu sklopil dolů, aby Itachi neviděl jeho slzičky hořkosti.

Moc mu to nešlo, knoflíky na cizích košilích asi tak často jako jeho bratr nerozepínal, ale tohle všechno Itachimu přišlo prostě a jednoduše rozkošné. Chytil ho za ruku, kterou mu košili rozepínal a odtáhl jí.

,,Šel bys na to moc rychle, bráško." Usmál se, odtrhl ho od zdi a Sasuke ani nezpozoroval, jakým způsobem se tak rychle dostal na postel, přičemž Itachi se vyhoupl nad něj. Neposlušné černé prameny vlasů mu spadaly kolem obličeje, tenká linka narůžovělých rtů byla vykrojena do sotva znatelného, andělského úsměvu, jeho temně černé oči se leskly tisícero odstíny šedě a v nich se jako perly na dně nekonečného moře blyštily špatně rozpoznatelné jiskřišky. V těch očích nebylo nic než něha a jemnost. On sám i navzdory svému počínání působil tak jemně a křehce, k tomu dojmu přispívala i porcelánová barva jeho pleti, připomínal sochu anděla z růžového mramoru. Na tvářích by jen pečlivý pozorovatel objevil tlumenou růž, která dozajista byla způsobena osobou, jež si Itachi zamiloval... a to v plném slovasmyslu.

Sasuke při jeho pohledu pomalu roztával. Konečně se trochu uklidnil, dokonce se přestal i třást. Na chvíli si i přál, aby ho se ho Itachi zmocnil. Vzápětí se ale za tu pošetilou myšlenku v duchu okřikl. Tohle je zvrácené, je to špatné a zlé, přesto to musím přetrpět, opakoval si stále v hlavě dokola a dokola, až z toho málem zblbnul. Potom si vědomil, že přestal ve své činnosti a vlastně Itachiho vinou. Co má ale dělat? Nevěděl si rady, jeho nezkušenost byla víc než viditelná. Chtěl mu zkusit rozepnout kalhoty, jenže v zápětí si vzpomněl, že rozepínání košile Itachi považoval za spěch, co teprv kalhoty? Začínal z toho být vážně zoufalý.

Itachi si jeho problémů všiml, ono to tak těžké rozpoznat nebylo. Jednu ruku vzal do své dlaně a navedl ji na svůj hrudník, druhou propletl prsty s jeho a jenom jí držel. Bylo pro něj důležité, aby se jeho sourozenec uklidnil. Přisál se rty k jeho krku a pak jazykem pokračoval přes spodní čelist až k místu za uchem a zase zpátky. Dobře si všiml, že Sasukemu zrůžověly tváře... takhle mu to hrozně slušelo...

Sasuke cítil, jak Itachimu buší vzrušením srdce. Mírně se z toho zachvěl, přesto nedokázal dát ruku z jeho hrudníku dolů. Musel si přiznat, že se mu ten pocit líbil. Připadal si, jako by měl celé Itachiho srdce v moci, i když to tak trochu doopravdy bylo. Všiml si Itachiho laskyplného pohledu na něj, když ho pokládal na postel. Dokonce i blbý by poznal, že ho sem nedovlekl jen kvůli sexu. Navíc ten jeho něžný přístup... určitě k němu cítí něco víc než jen zvrácenou přitažlivost. V ten moment ho začal litovat, určitě musel hodně trpět, pevně proto stikl jeho ruku na znamení soucitu a prvně za celou tu dobu slastně vzdychl, když ho Itachi polaskal za uchem.

Starší se zarazil... ta změna v přístupu byla více než znatelná. Trochu se odtáhl, aby se mohl bratrovi podívat do těch překrásných temných očí, které si zamiloval.

,,Sasuke...?" pronesl nejistě.

,,Nedívej se na mě," opáčil Sasuke se studem, jeho tváře sytě zčervenaly. Cítil se tak blbě, že podlehl, sice to bylo částečně z lítosti k Itachimu, ale to na věci nic nemění.

Starší Uchiha sklonil hlavu, aby si Sasuke nevšiml toho úšklebku, kterému se i přes všechno sebeovládání neubránil. Pak si vzpoměl na jeho nešikovný pokus o rozepnutí jeho košile, sklonil se k němu a s hravým úsměvem sledoval jeho reakci, když docela bez problémů jen pomocí jazyka a zubů rozepnul všechny knoflíčky na Sasukeho košili, téměř všechny na první pokus.

Sasuke ani nedutal, ale docela dost ho to frustrovalo. Připadal si jako neschopný idiot. On s jeho košilí tak marně zápasil a Itachi mu ji v klidu rozepne zuby. Natočil uraženě hlavu na stranu, aby se na to nemusel dívat... i bez toho už si připadal dost ponížený. Vzápětí sebou ale prudce škubl, protože Itachiho rty zavadily o jeho podbříšek. Zkousl ret mezi zuby, aby z něj nevyšel sten, takovou radost mu neudělá. Najednou s ním už nesoucítil... evidentně to až zas takový trpitel nebude... spíš trapitel to je.

Itachiho rty Sasukemu pomalu bloudily po celé odhalené hrudi, jazykem kopíroval jeho vyrýsované svaly. Naschvál se vyhnul jeho bradavkám, jen jednou o ně 'náhodou' zavadil jazykem. Dlaněmi mu přejížděl po vnitří straně stehen, jako by si každý centimetr jeho kůže hodlal hmetem vrýt do paměti napořád.

Sasuke byl štěstím bez sebe, že mu na sobě nechal aspoň ty kalhoty. Přestože ho Itachiho doteky dováděly k šílenství, nevypustil ze sebe jediný sten. Hrdě drtil jazyk mezi zuby, aby z něj náhodou něco nevyšlo. Brzy na to cítil v puse železitou pachuť krve. Na chvíli pootevřel rty, aby nechal vytéct krev ven z pusy, dělalo se mu z toho mírně zle. Po rtech a bradě mu okamžitě začal stékat malý pramínek jasně rudé krve.

Itachi se pobaveně kousl do rtu. Že by se až TAK přemáhal? Toho si předtím ani nevšiml... ještě se na delší chvíli rty přisál k jeho podbřišku, těsně nad lemem kalhot a dotkl se toho místa jazykem, jak se vrátil k jeho tváři a jazykem mu bez sebemenšího projevu nechuti očistil rty, pak se k jeho ústům přitiskl, aby mu dal jasně najevo, že žádá o polibek, a když se jazykem dostal mezi jeho rty, ošetřil mu i to malé kousnutí.

,,D-dost," prosil Sasuke zastřeným hlasem. Tohle už na něj bylo vážně moc. Objal Itachiho nohami okolo pasu a aniž by si to nějak uvědomoval, tiskl ho silou k sobě. Mozek se jeho počínání snažil zabránit, ale tělo neposlouchalo, chtělo se nechat laskat a opečovávat.

Itachi se jemně zachvěl a souhlasně zavrněl. Nechápal, kde se to v něm najednou vzalo, ale takhle si to užíval snad ještě stokrát víc. Jemně mezi rty stiskl jeho ouško a dotýkal se ho špičkou jazyka, jako by hledal jeho slabinu a mezitím mu dlaní zabloudil za lem kalhot, ale vyhnul se klínu a lehce nehty vytvářel neznatelné škrábance na sametové kůži od jeho stehen až ke kotníkům.

Sasuke najednou ztuhl. Itachiho ruka tak blízko jeho rozkroku ho polekala, ale nebranil se. Pustil jen bratra ze svého objetí a upřel ustrašený pohled na bílý strop. Nechtěl vidět, co Itachi dělá s jeho tělem, protože by mohl podvědomě ucuknout.

Dlouhovlasý se ale pořád dotyku s jeho klínem šikovně vyhýbal. Znovu se nad něj naklonil a políbil ho, tentokrát docela intenzivně, zkrátka se přesunul tak, že se jejich klíny navzájem dotýkaly. Ale sám jako by si toho nevšiml, ho bříšky prstů jemně hladil po těle.

,,I-Itachi!" vykřikl Sasuke vzrušením. Z té slasti se mu zatmnělo před očima. Musel ten pohyb zopakovat, znovu se otřel o jeho klín jen s trochu větší intenzitou. Bylo to podobné, jako když si to dělal sám, ale s Itachim se mu to líbilo daleko víc. Často si před spaním představoval, jak ho někdo uspokojuje - ať už ústy nebo rukou a vždycky se potom musel jít udělat. Teď na tom nebyl jinak. Bez rozmyslu se proto dál otíral svým klínem o Itachiho rozkrok s cílem se co nejdřív uspokojit. Dokonce zapomněl i na to, že to všechno dělá za bratrovy asistence. Upřímně by mu bylo jedno, kdo by v tu chvíli nad ním ležel, hlavně, že by dosáhl vytouženého vrcholu.

Itachi pevně semknul rty do přísné linky. Tohle bylo dost i na něj. Měl co dělat, aby si udržel svojí tvář a zdržel se všech hlasových projevů. Sjel mu rukou na bok a natiskl si jeho pánev ještě těsněji k sobě.

,,Proboha," zašeptal tlumeně. Vážně ho doháněl k šílenství. Prsty druhé ruky mu přejížděl po té tvářičce, která snad ani nepatřila mezi lidské obličeje.

Ať se Sasuke třel o Itachiho klín jakkoliv chtěl, nedokázal dojít uspokojení. Možná to bylo částečně způsobeno tím, že si to pokaždé dělal rukou. Nenapadlo ho proto nic lepšího, než si zajet pod trenky. Uchopil svůj penis a začal rychle kmitat rukou. V přívalech slasti se jeho tělo kroutilo jako had, ale šlo to ztežka, protože Itachi nalehlý na něm mu bránil ve větším pohybu.

,,Ale ale, Sasuke, ty jsi sobec..." Zakroutil úsměvně Itachi hlavou a ruku mu za zápěstí zadržel.

,,Nech mě to jednou udělat, ano?" dodal něžně, sehnul se k jeho klínu, který měl díky svému předešlému zákroku poodálený a lehce se dostkl špičky jeho údu jazykem. nesměle a jemně, jako by žádal o povolení. Ne že by se podle něj samozřejmě později řídil, sténajícího Sasukeho pod sebou by si nemohl nechat ujít.

Sasuke si okamžitě přiložil dlaně na ústa, aby nekřičel rozkoší. Po tvářích mu začaly stékat slzičky z toho, jak se snažil udržet steny za zuby. Naproti tomu ale přirážel proti Itachiho ústům, jak se nemohl dočkat uspokojení. Pochyboval sice, že ho Itachi tak snadno nechá dojít vrcholu, ale dokud mohl, tak se o to snažil.

Starší Uchiha pohotově rukou sevřel jeho bok aby si sám mohl diktovat tempo. Druhou rukou s výrazem hravého štěněte mu stiskl jeho zápěstí a odtáhl mu ruce od rtů. Jenom na chvíli se naklonil k jeho uchu, olízl mo ho a tiše zašeptal: ,,Chci tě slyšet..." Odůvodnil s nevinně milým úsměvem svoje konání a pak se zase vrátil k jeho klínu. Lehce ho stishl zuby a na špičce ho podráždil jazykem.