Untouched 1

Asi se zase chytáte za hlavu, že rozepisuju další povídku, ale tuhle nepíšu po dlouhé době sama :D. Vlastně to je možná moje první společná dílovka na tomto blogu :D. A s Hizukimaru už máme tuším něco okolo 45 stran, takže mě v to dalších povídkách absolutně nebrzdí ;).

Co bych vám k tomu ještě řekla? Asi že to byl pětiminutový nápad :D

Sasuke se zaregistroval na gay seznamku, ale s nikým se zasádně nechce sejít. Je tak trochu zbabělec a fňukna. Vše se má ale změnit, když mu přijde zprává od někoho, kdo ho dost dobře zná. Začne mu vyhrožovat, že pokud se nedostaví následující den do jednoho hotelu, tak vše prozradí jeho rodičům.

Sasukeho čeká pořádný šok, když za ním od hotelu přijde jeho vlastní bratr...

WARNING: Hodně yaoistická povídka :D ...v prvním dílu to není zas tak znát, ale těšte se na další :D. Píšu to hlavně proto, aby mě pak někdo nesjel, že to je jak porno. Mnozí z vás se v takových řečičkách vyžívají.

---

,,Odporný počasí," zavrčel si Itachi pro sebe a zatáhl závěs u okna. Dneska chtěl jít ven a nakonec z toho nebude nic. Venku bylo chladno, po zemi se válely obláčky bělostné mlhy a z šedých holých větví stromů odkapávala voda po nedávném podzimním dešti. Slunce nebylo přes husté mraky vůbec vidět a jeho polohu naznačovala jen téměř neviditelná světlá tečka na obzoru. Itachi si s povzdychem prohrábl černé vlasy. Nesnášel, když nemohl pořádně nic dělat. Ten pocit ho jednoduše ničil. Sklonil se ke svému pracovnímu stolu a ze spodní zásuvky vyndal desky se založenými papíry. Byla sice sobota, ale jeho tížilo vědomí na blížící se zkoušku tak silně, že ho to nutilo alespoň si otázky pořád dokola pročítat. Itachi moc dobře věděl, že Sasuke takovýhle pocit nezná. Někdy mu docela záviděl.

Sasuke zatím ještě pořád vyspával ve své vyhřáté posteli. Byla sobota a on tak neviděl jediný důvod, proč by měl opouštět svůj pelíšek. Jen se líně přetočil na bok, protože ho matrace tlačila do zad a dál spal nerušeným klidným spánkem.

Zdálo se mu, že leží v úplně cizím pokoji s rukami připoutanými k čelu postele. Nejdřív se snažil osvobodit, ale když mu někdo neznamý zavázal oči a polaskal ho jazykem na krku, přestal se bránit. Ze rtů mu unikaly jen tiché steny. Sen se mu zdál natolik živý, že vzdychal i ze spání. Něco podobného si vždycky přál zažít, ale příliš se bál možné bolesti, kterou by mu mohl jeho potencionální milenec způsobit. To raději zůstane doma a bude se uspokojovat sám.

Starší Uchiha v jednu chvíli znehybněl a zaposlouchal se. Zdá se mu to, nebo… Potichu, aby způsobil co nejmenší hluk odložil svazek papírů na postel a potají se vyplížil z pokoje přes chodbu až ke dveřím bratrova pokoje. Přitom se modlil, aby ho někdo v téhle stupidní situaci neviděl, připadal si jako, když před deseti lety kradli po večerech se Sasukem dango z lednice, když Mikoto a Fugaku spali. Zastavil se a s tváří skoro u dveří poslouchal. Upřímně měl strach, jestli si Sasuke neublížil, napadal ho přihlouplý scénář, kdy by jeho černovlasý bráška třeba uklouzl ve vaně…

Sasuke pořád v poklidu podřimoval, jeho stenání ale neustalo, protože ten neznámý ve snu zrovna rukou přejížděl přes látku trenek po jeho chloubě. Něco takového se už nedalo doopravdy vydržet. Sasuke se začal na posteli svíjet v slasti jako had vyhřívající se na letním slunci. Jeho úd stál už v pozoru, i když se mu to všechno pouze zdálo. Ruka cizince ho hladila se stále větší intenzitou a rychlostí. Sasuke cítil, že už brzy bude, ale v ten nejkrásnější okamžik se probudil. S velkým zklamáním, že se mu to jen snilo, ze sebe odhodil peřinu a rychlostí blesku vstal z postele. Potřeboval si co nejrychleji ulevit, jako nejvhodnější místo se mu zdála koupela. Vyndal proto ze skříně svůj ručník, popadl sprchový gel, a aniž by si všiml Itachiho stojícho těsně u jeho dveří, utíkal směr koupelna.

Jeho starší bratr se trochu vylekal, když kolem něj proletěl rychlostí světla a byl tak zaskočen, že se ho nestihl ani zeptat, jestli je všechno v pořádku. Nešlo mu do hlavy, že by se někdo takhle moc těšil na ranní sprchu. Věděl, že si to Sasuke rád užívá, ale až tak moc… Uvažovat nad tím nemělo smysl.

Itachi se vydal do kuchyně a vyndal svůj oblíbený hrnek na kávu. Když sledoval, jak se hnědozlatá drť sype z kovové lžičky na dno hrnečku, uvažoval, jestli by neměl ten přísun kofeinu trochu omezit, už bez něj ráno skoro nemohl fungovat. Podvědomě se otočil směrem ke koupelně.

"Sasuke…?! Mám ti udělat čaj k snídani…?"

K jeho smůle ho Sasuke vůbec nevnímal. Měl teď úplně jiné starosti. Se zakloněnou hlavou třel intenzivně svůj penis, aby si ulevil od toho šíleně zvrhlého snu. Zbytečně to nenatahoval, udával co nejrychlejší tempo, aby brzy pocítil tu velikou vlnu slasti rozlévající se mu po celém těle. Své steny se nesnažil nijak tlumit, doufal, že přes tekoucí vodu nejsou slyšet.

Když své dílo dokonal, ještě se opláchl studenou vodou, zabalil se do županu a s výrazem spokojeného dítěte, které právě dostalo slíbenou sladkost, nakráčel do kuchyně pro něco dobrého na zub.

Dostalo se mu jenom bratrova zvídavého pohledu. Nemyslel si, že by neřval dostatečně.

"Chceš něco ke snídani nebo hodláš držet hladovku?" Ušklíbl se. Sasuke vypadal roztomile. Jako koťátko, co se právě do růžova vyspalo.

,,Dal bych si rajče," odvětil Sasuke zamyšleně a už už se s mlsným pohledem natahoval přes Itachiho pro svou milovanou zeleninu. Nevědomky při tom zavadil rty lehce o jeho krk. Z proutěného košíku vytáhl to největší rajče, přece nebude po tak namáhavé činnosti hladovět.

,,Vypadá skvěle," poznamenal a s chutí se do něj zakousl, po tváři mu okamžitě začala stékat načervenalá šťáva, která na okraji jeho županu tvořila drobné skvrnky.

Jeho bratr, pořád ještě šokován z toho nechtěného předešlého dotyku, se otočil k oknu aby mu Sasuke neviděl do obličeje. Pro jistotu…

"To si ze mě děláš srandu…" Zakroutil nevěřícně hlavou. Proč mu tohle sakra dělá?! Sasuke nemohl ani tušit jak moc se musel jeho bratr brzdit, aby se k němu nesklonil a jazykem neočistil ty roztomilé rtíky. Musel se párkrát dlouze nadechnout, než byl schopen se k bratrovi znovu otočit.

,,Je ti dobře?" zeptal se ho Sasuke s obavami, pokládajíc mu ruku na rameno. Rychle slupnul zbytek rajčete, aby se mohl věnovat pouze bratrovi.

,,Jseš v pořádku?" zeptal se ještě jednou, kdy Itachi nic neříkal. Začínal se o něj strachovat.

Kdybys věděl, zaklel pro sebe v duchu starší Uchiha. Otočil se k Sasukemu a s trochou přemáhání se klidně usmál.

"Jasně, ale co bude s tim županem! Mamka tě zabije, koukej ho svlíknout a namočit, nebo to nepude dolu!"

,,No jo..." opáčil Sasuke líně a hned si začal sundávat župan z jinak nahého těla. Itachi je koneckonců jeho bratr, nemusí se před ním stydět.

,,Teď je mi ale zima," namítl a natiskl se na Itachiho záda, aby se trochu ohřál. ,,Jsi tak teplej," poznamenal dvojsmyslně, hned na to se rozesmál, když si to uvědomil.

Itachi sebou trochu trhl a silně si zkousl ret. Jestli Sasuke nepřestane, bude mít brzo menší problém… Uvědomil si to a hned se mu pokoušel vyprostit.

"J… já řekl namočit!"

,,Přece ten župan nebudu máčet, když ho mám na sobě," odfrkl Sasuke naštvaně. Jen ho trochu zarážela ta Itachiho nervozita, která z něj sálala. Nechápal, proč se tak chvěje. Je snad něco v nepořádku?

,,Onii-san, nejsi nemocný?"

Aniž by se od něj odtrhl, sáhl mu volnou rukou na čelo. K jeho velikému úžasu, neměl teplotu... No, každpopádně na něj určitě něco leze.

Jo, nemocný a z tebe, pomyslel si Itachi.

"Ne, je mi dobře…. koukej si ten župan rychle sundat a namočit ho do vody, ale až v koupelně." Dodal radši a otočil se tak, aby na něj viděl. Tohle už hraničilo se vším, jestli ho brzo nenechá, tak za sebe vážně přestane ručit. Vvždyť on si o to přímo říká!

,,Už jsem ho sundal," řekl Sasuke nevinně. Teď se teprv předvedl Itachimu v celé své kráse.

,,Nechceš mi aspoň půjčit košili? Nechce se mi chodit do pokoje." Udělal na něj psí oči a sepjal k sobě ruce, jako že doopravdy moc prosí.

V tuhle chvíli se Itachi zařekl, že mu to všechno jednou vrátí. Do poslední provokace… úplně všechno a ještě mu přidá navrch. Jenže jednou z jeho slabostí bylo, že prostě tomu maličkému rozkošnému bráškovi nebyl schopný říct ne. Sklonil hlavu tak, že mu do obličeje napadaly prameny uhlově černých vlasů a jenom doufal, že si Sasuke nevšimne drobné změny barvy jeho tváří, když si knoflíček po knoflíčku rozepínal svojí bílou košili. Jestli po tomhle už bude mít pokoj, tak je ochoten se obětovat. Tahle scénka mu až odporně věrně připomínala představy, které si za poslední dobu vytvořil.

,,Jsi ten nejlepší bratr na světě." Usmál se na něj Sasuke jako měsíček na hnoji. Bez županu mu byla v chladné kuchyni hrozná zima, ale když si Itachi přál, aby ho sundal, tak ho sundal. Do koupleny ať si ho ale odnese sám. Pociťoval, že se k němu teď chová docela nefér, jenže mu to bylo momentálně jedno. Přál si jen kousek čistého oblečení a další rajče, možná by nepohrdl ani ovocným čajem.

,,Itachi, uděláš mi pak ještě čaj?" zeptal se se vší drzostí. Nechápal, proč tomu tak je, ale Itachi pro něj vždycky udělal první poslední a on toho vychytrale zneužíval.

Místo odpovědi na jeho otázku nechal postavit další konvici s vodou, pak si dorozepnul svůj svršek, svlékl se z něj a podal čistý kus látky Sasukemu.

"Jestli mi zašpiníš košili, zapomenu, že jsi můj bratr," varoval ho ještě před tím. Itachi nebyl žádné vyžle, na hrudníku se mu z častého tréninku vyrýsovaly krásné linie svalů. I tak mu ale byla zima. Hned jak svému malému trapiteli dodělá čaj, musí se jít obléknout. Zatím co se voda vařila, opřel se černovlasý o mramorovou linku a s přivřenýma očima se snažil vydýchat tu neskutečnou provokaci, mířenou mimoděk na jeho osobu.

Sasuke si rychle košili oblékl, ale konflíčky úplně nedopl, na to byl momentálně příliš líný.

,,Děkuju, bráško," řekl a zvedl se ze židle, aby mohl dát Itachimu pusu na tvář. Dělal to už jako malý, když pro něj bratr něco obětoval a vydrželo mu to doteď.

,,Voní jako ty," poznamenal ještě, když nasál vůni z jeho košile. Vůbec mu v tu chvíli nepřišlo na mysl, že ho tím dráždí. Nikdy ho totiž nenapadlo pochybovat o Itachiho výhradně heterosexuální orientaci.

Ten jenom bezmocně stiskl pevně rty, jak to dělával, když byl bezradný. Potřeboval odejít… hned teď, do svého pokoje nebo kamkoliv, kde by mohl mít alespoň deset minut klidu a mohl si něco vyřešit. Ale okolnosti ho nutily zůstat na místě a čekat. Konečně konvice cvakla na znamení, že voda v ní dosáhla žádané teploty. Rychle ji vzal a zalil Sasukeho čaj. Na chvíli se zarazil a pak vykoktal něco ve smyslu, že se musí obléct. Zmizel do svého pokoje snad ještě rychleji, než dneska ráno utíkal Sasuke do koupelny. Tohle už se prostě nedalo vydržet. To, že ho přitahují muži už před rodinou tajil asi rok. A fakt, že výjimkou není ani jeho bratr, skrýval před okolím usilovně jenom pár měsíců… o to těžší to pro něj bylo… každý den ho vídal, mluvil s ním… v nejhorším případě se ho i dotýkal. Byl přesvědčen o tom, že Sasukemu vztah dvou mužů přijde odporný a Itachi si už vůbec nehodlal připustit, že by měl něco s ním. Poslední dobou to ale bylo čím dál tím horší… před týdnem a několika dny se rozešel se svou přítelkyní… nemiloval ji, alespoň se zbavil té nepříjemné sexuální frustrace. Ale takhle…

Sasuke jen lhostejně pokrčil rameny.

,,Co to do něj vjelo?" řekl si sám pro sebe a odkráčel i s hrnkem milovaného čaje do svého pokoje, kde okamžitě zapnul svůj notebook. Nemohl se dočkat, až zase prohodí několik slov s lidmi na seznamce. Sednul si na židli ke stolu, košili přetáhl přes pokrčená kolena, ještě se okolo sebe obezřetně rozhlédl a do příslušné kolonky naťukal adresu oblíbeného serveru. Ve schránce na něj čekalo hned několik vzkazů od jeho ctitelů. Kdyby se někdo dozvěděl, že se zaragistroval na gay stránce, určitě by z toho měl doma veliký průšvih, úzkostlivě proto ztřežil své tajemství před ostatními. Kdykoliv odcházel někam pryč, přesvědčil se, že je notebook uzamknutý na heslo. Dnes ale nikam jít nehodlal, odpověděl proto rychle na všechny zprávy, a potom si šel ještě lehnout. Chtěl dosnít ten svůj sen z rána. Takové sny si nechá líbit klidně i častěji, ale aby to zkusil s někým v reálu, na to nebyl doposud připravený. Dokonce ani s dívkou nikdy nespal, přišlo mu to už od jeho takových čtrnácti let dost nechutné.

Itachi už mezitím trochu klidněji došel do kuchyně a nesmírně se mu ulevilo, když zjistil, že tu Sasuke už není. Vzal si svůj hrnek kávy, na talíř hodil kousek nějakého sladkého pečiva a taky se šel zavřít k sobě do pokoje. Sedl si ke stolu, svoji snídani si položil na dosah ruky a zapnul počítač. Potřeboval si vyhledat pár termínů, kterým nerozumněl. Než se mu počítač načetl, a že to vždycky trvalo úctyhodnou dobu, uvědomil si, že jim nefunguje tiskárna a tak si to bude muset zapsat ručně na papír. Naklonil se přes stůl pro tužku, ale loktem zavadil o hrnek a káva se rozlila do jeho klávesnice.

"Kur… SAKRA!" zaklel, protože byli doma rodiče. Hned rozlitou kávu utřel a nechal klávesnici sušit, ale víc ze svého počítače nedostal. Jako vzorný student chtěl mít osvětlené termíny co nejdřív, takže se prostě sebral a pomalu vešel do Sasukeho pokoje. Ještě že ten počítač má. A funkční. Když vešel, hned mu bylo jasné, že jeho bratříček tvrdě usnul. Itachi k němu tiše přešel a chvíli ho bez dechu pozoroval. Přišel mu tak nevinný a krásný… nedokázal se udržet, aby ukazováčkem zlehka neokopíroval linii jeho narůžovělých jemných rtů. Pak se ale rychle narovnal a přešel k jeho notebooku. Stiskl mezerník, aby ho probudil z režimu spánku a hned potom zůstal vyjeveně zírat na obrazovku…

"No to snad…" Sednul si a narychlo projel poštou… doopravdy si jeho mladší bratr… dopisoval s… to by ale znamenalo, že když tu má zprávy jen od mužů a odpovídá jim, pak… Itachiho hned přešla chuť na doplňování termínů. Chvíli procházel Sasukeho soukromou poštu, když ho něco napadlo… místo latinských názvů si na papír poznamenal url adresu oné seznamky a Sasukeho přezdívku. Tohle bude ještě zajímavé… pak vrátil plochu do takové podoby, v jaké ji našel a odešel k sobě do pokoje. Až klávesnice uschne, uskuteční to, co si teď půjde do vany promyslet.

Sasuke nespal dlouho, navíc ten příjemný sen ho už znovu nenavštívil. Se zklamaným povzdechem proto vstal z postele a šel znovu k notebooku. Odblokoval ho, aby mohl zkontrolovat příchozí poštu. Žádnou novou zprávu ale neviděl, trochu ho to zamrzelo, měl zrovinka náladu na nějaký menší flirt.

Itachi už byl v tu dobu dávno ve svém pokoji a zkoumal Sasukeho profil. Sem tam se musel usmívat jeho sebekritice. Pořád byl jako ve snu... je doopravdy možné, aby byl jeho bratr zaměřen na stejné pohlaví…? No, i tak s ním přece nemůže nic mít, jsou to bratři… ale tohle je přece nevinný chat, no ne? Ušklíbl se sám pro sebe a napsal na adresu krátkou a docela obyčejnou zprávu.

//Ahojky :)

Sasuke se chtěl už od notebooku zvednout, ale najednou spatřil blikat kolonku s příchozími emaily. Má novou zprávu! Celý nedočkavý ji rozklikl.

Očekávání bylo bohužel větší, než obsah samotné zprávy. Něco tak suchého nečekal, ale nudil se, takže odpověděl.

//Čus (:

//Zaujal mě tvůj profil, prozradíš mi o sobě víc?

//A co přesně chceš vědět? :P

//Cokoliv co by se mi na tobě mohlo líbit?

//Neznám tě, takže nevím, co by se ti mohlo líbit :P ...ale mám rád sport, počítačový hry, komixy...jsem celkově docela nudnej, ale za to hezkej :P :D

//To sem viděl na fotkách… šel bys do vztahu?

//Sorry, ale ne, já si radši jen píšu (:

//Proč?

//O nic víc zatím nestojím (:

//Bojíš se...

//čeho?

//máš strach ze vztahu, proto do něj nechceš... přiznej si to

//když ti to udělá radost, tak si to klidně mysli (: :D

//co když to vím? co když toho vím i víc?

Itachi věděl že tohle si může dovolit. Už neexistoval nikdo, kdo by Sasukeho znal lépe než jeho vlastní bratr.

//co jako víš? o.O

Sasuke začínal být nervózní.

//všechno... co jíš, co máš rád, kde bydlíš... znám tě.

//Tak to sotva :D

Jeho nervozita trochu opadla, určitě si z něj dělá jen srandu. Nikdo ho z téhle stránky nezná... NIKDO!

//co by tomu asi řekli rodiče, že tu jsi, hm?

//co je ti sakra do toho?! Nejseš nějakej vlezlej?

//ale jak bych mohl, jsi na oficální seznamce, to už je samo o sobě veřejná věc. tak co by no to řekli rodiče? zhnusil by ses jim? a co bratr, no?

//jak do prdele víš, že mám bratra?!!!!

Sasuke už se nedokázal kontrolovat, jeho tělo polil studený pot.

//řekl jsem, že toho o tobě vím hodně. Teď bys mě už mohl začít brát vážněji, no ne?

//ne ne...něco takovýho by si mohl tipnout každej, prostě jsi to zkusil a náhodou se trefil...trapný :P

Sasuke doufal, že má pravdu.

//uklidni se a vem si rajče jo? pak se spolu pobavíme

Sasuke se málem zajíkal. Jak ví, že má rád rajčata?

//Ne...to je pořád málo, víc toho o mně nevíš?

Snad má ještě naději, prostě to jen uhádl, snažil se přesvědčit sám sebe.

//vim o každém tvém nádechu. jaký další důkaz potřebuješ?

//No jasně...o každým nevím ani já sám. Dej si odchod!

//dobře, asi budu muset přejít k věci. Buď uděláš, co budu chtít, nebo se všechny tyhle seznamkový konverzace objeví jednoho krásnýho dne na e-mailech tvé mámy, táty a bratra. Sasuke.

To ne... ne... on... on zná jeho jméno. Sasukemu se chtělo zvracet... to nemůže být pravda... ale jak... musí se podřídit.

//co po mně chceš?

Itachi se ušklíbl. Nečekal, že to půjde tak snadno. Už teď mu bráška zobal z ruky.

//Když mě nepodrazíš, nemáš se čeho bát. Přijď zítra do hotelu Miami, je to kousek od tebe, určitě to tam znáš. Pokoj číslo 26. Sám.

//ok

Sasukemu bylo vážně na zvracení. Jak ho mohl někdo tak snadno vypátrat? Rychle nejel na svůj profil a dal příkaz ke smazání. Nechtěl s tou stránku mít v budoucnu cokoliv společného. Vždyť mu vykopala hrob! Bůhvíco po něm bude ten chlápek chtít. Zdrcený zaklapl laptop a šel si lehnout do své milované postele, která ho ale už tolik netešila. Celý život se mu právě hroutí jako domeček z karet.

Itachi se ušklíbl. Bylo sice k poledni, ale starší z bratrů oznámil nevinně, že jde na trénink a vytratil se z domu. Musel si ještě ten pokoj rezervovat. A taky o tom trochu popřemýšlet. Stejně se to nikdo nedozví… a Sasuke určitě bude hodný a bude mlčet jako hrob. Trochu mu ho bylo líto, nejspíš ho musel dost vystrašit, přes všechnu přitažlivost, kterou na něj působi,l ho měl rád, ale ono mu to jenom prospěje, zahnal rychle výčitky svědomí.

Sasuke vychlastal polovinu lahve vodky, než se mu podařilo usnout. Do večera se za to ani jednou neprobudil. Spal neklidným spánkem až do dalšího dne, kdy měl přijít na řadu jeho poslední soud.

Probral se s ohromnými bolestmi hlavy, nejspíš bude mít jen menší kocovinu, ale i tak to stačilo. S ranní sprchou se vůbec neobtěžoval, prostě na sebe hodil čisté oblečení a se srdcem v žaludku se vydal ke známému hotelu. Nevěděl, v kolik tam má přijít, tak šel hned z rána. Co kdyby si ten neznamý myslel, že už nepřijde a odeslal vážně ty věci ze seznamky jeho rodičům?

Na recepci si vyžádal klíč od pokoje č. 26 a se zatajeným dechem vešel dovnitř. Překvapilo ho, že v pokoji zatím nikdo nebyl.

Čas pomalu ubíhal, když najednou Sasukemu, který se právě díval z okna, někdo zezadu zakryl oči.

,,Ne," zašeptal mladší Uchiha téměř plačtivě. Tolik se bál toho, co bude následovat, že pomalu zapomněl i dýchat.

"Jsi rozkošný… bratříčku." Itachi spustil ruce a nechal Sasukeho, aby se otočil. Nechtěl mít za vinu jeho případný srdeční infarkt.

,,Ty?!" vykřikl Sasuke rozhořčeně. ,,Ty debile! Víš jak si mě vyděsil?! Tohle už nikdy nezkoušej!" zavrčel nebezpečně a měl se na odchodu. Takhle si z něj vystřelit, to vážně přehnal, ale však on mu to doma ještě spočítá.

Itachi neřekl ani slovo, jenom se otočil Sasukeho směrem, naklonil se a položil mu dlaně vedle hlavy na zeď. Aniž by promluvil, jenom na něj upíral tmavé oči s kovově lesklým nádechem.

,,Co blbneš?!" vyštěkl Sasuke naštvaně. ,,Už ses pobavil, tak mě nech jít." Snažil se ho od sebe rukou odstrčit.

Samozřejmě že jeho sportovněji založený a ještě k tomu o pět let starší bratr měl mnohem větší sílu. Vůbec mu na jeho nadávky neodpovídal a pořád se na něj díval tím zvláštním… tak cizím pohledem, který u něj Sasuke nikdy neviděl.

,,O co ti sakra jde? Sasuke začínal být doopravdy nervozní. Itachiho chování bylo víc než podivné.

Starší Uchiha se k němu sklonil a se rty u jeho ucha tak těsně, že když jimi pohyboval, dotýkal se ho, promluvil:,,Zkus hádat, O CO mi tady v tom pokoji může jít."

,,To nemyslíš vážně, že ne?" opáčil Sasuke s nejistým smíchem. Tohle se mu doopravdy nelíbilo, ale jakmile Itachiho rty zavadily o jeho ucho, mírně se vzrušením roztřásl.

Ta bratrova nevinnost a oddanost Itachiho doháněla k šílenství… nebyl si sám sebou jistý, jak dlouho to ještě vydrží.

,,Ne…" sykl tiše, ačkoliv věděl, že lže. Itachi chytil Sasukeho za rameno a otočil ho zády k sobě a čelem ke zdi, zároveň s tím mu zvedl ruce nad hlavu a svojí dlaní mu zápěstí přitiskl ke stěně. Druhou rukou vjel šokovanému bratrovi do černých vlasů a zvrátil mu za ně hlavu dozadu, takže tím krásně odhalil Sasukeho bělostný krk. Itachi se těžce nadechoval, kvůli vzrušení měl stále větší problémy se sebeovládáním.