Vánoce alkoholikovy (ItaSasu) 3/3

Opravdu moc dlouhé :D ...ale myslím si, že nikdo z vás, kdo se sem prokousal, rozhodně nelituje :D

---

Na odpoveď si ale nepočkal, místo toho se opět sklonil k jeho dolní části a jazykem lehce zastlačil na vstup do jeho těla. Pro Sasuke to byl zvláštní pocit. Ne nepříjemný, ale docela to lechtalo. Měl s tím však dostatek zkušeností, aby věděl, že musí zůstat uvolněný. Itachi si počínal lépe než zkušeně, je pravdou, že to dvakrát s klukem zkusil, ale vždycky na to chtěl hned poté zapomenout. Myslel si, že se Sasukem to nebude jiné, ale momentálně to chce, tak proč si zbytečně kazit takový prožitek hloupými otázkami? Místo toho vnikl do Sasukeho jazykem, jak nejhlouběji to šlo, aby ho pořádně navlhčil. Když se mu zdál dostatečně vlhký, nahradil jazyk jedním prstem a hned na to i druhým. Sám měl něco málo upito, takže i on toužil po co nejrychlejším uspokojení.

Sasuke nejdřív usilovně zabodl pohled do stropu, ale pak raději oči zavřel. Vážně už na to šel docela rychle. V porovnání se začátkem... Kdyby se nesoustředil na to, co se právě dělo, nejspíš by vlivem alkoholu usnul. Vypil toho docela dost, tak na to měl celkem právo. Jenže v tuhle chvíli byl spánek ta nejbezvýznamnější věc. Protože kdy se naskytne takováhle příležitost?

,,V pořádku?" zeptal se ho Itachi starostlivě, když viděl jeho výraz. Raději opustil od svojí dosavadní činnosti a vrátil se k něčemu jemnějšímu - nežně Sasukeho políbil na rty, jazykem si vynutil vstup do jeho úst. Do polibku nevložil ani tolik vážně jako lásky. Přece jen pod ním neleží žádný neznámý ANBU, se kterým to tehdy zkusil prvně. Jde o jeho vlasního milovaného bratříčka, musí zachovat trochu ohleduplnosti. Jakmile ucítil, že se Sasuke trochu uvolnil, zkusil do něj znovu proniknout jedním prstem.

,,Jo." Štvalo ho, že si to vyložil úplně špatně. Skvělý, teď tady vypadal jako ten slabší.

,,Jenom...asi..." Nevěděl jak to říct. Navíc mu na to nepřišla tahle chvíle jako nejvhodnější. Ale co, už je to jedno. ,,Miluju tě, víš?" Upřímně se pousmál.

Itachi se na něj chvíli zaraženě díval, dokonce se v něm přestal i pohybovat. Musel si přiznat, že ho pořádně šokoval.

,,To říkáš teď, zítra to bude jiné...uvidíš." Políbil ho na tvář. Možná by byl i radši, kdyby mu Sasuke nikdy nic takového neřekl. Úplně to změnilo jeho pohled na něj. Modlil se, aby z něj mluvila jen opilost a to, co s ním právě prožil. Znovu se v něm začal pohybovat, aby do něj co nejdřív mohl proniknout něčím jiným. Když se mu zdál poměrně dost roztažený, přidal další prst.

,,Myslim to...vážně," řekl Sasuke a upřeně se na něj zahleděl, působil najednou úplně normálně. ,,Už je to dlouho. Předtím, než sis začal vodit domů ty holky."

,,Pššt." Piložil mu Itachi prst ke rtům. Nechtěl to slyšet, drásalo mu to srdce. Udělal by pro něj cokoliv, ale tohle nejde...Raději pokračoval tam, kde zase přestal. Znovu se v něm začal prsty pohybovat, dokud nenarazil na prostatu.

Sasuke se okamžitě zachvěl a tiše zavzdychal: ,,Už to stačí." Měl pocit, že se zblázní. Takhle snad ještě nikdy vzrušený nebyl.

,,Dobře," opáčilI tachi s úsměvem, i když do smíchu mu vůbec nebylo po tom, co mu Sasuke řekl. Nicméně se zvedl do sedu a Sasukeho si posadil na klín. Nenechal ho úplně dosednout na svůj vzpřímený úd, to nechal čistě na něm. Sasuke se k němu jako na povel přitiskl a nechal ho do sebe proniknout úplně. Tiše zasténal kvůli tomu pocitu. Bylo to úžasné, dostávat to, po čem tak dlouho toužil. Objal ho kolem ramen a krátce vdechl jeho vůni. Vždycky mu připadala tak tajemná a vzrušující. Pak se přesunul k Itachiho rtům a začal se jim věnovat s mnohem větší intenzitou než předtím. Itachi jeho polibek opětoval se stejnou intenzitou, ale s ještě větším odhodláním do něj pronikal. Užíval si tu těsnost uvnitř jeho těla, která obepínala jeho úd a to příjemné vlhké teplo. Dohánělo ho to pomalu k šílenství. Tolik ho chtěl, v tu chvíli nedokázal myslet na nic jiného než na něj. Nehty se mu nevědomky zarýval do boků, jak si ho nadzdvihával. Když se blížil pomalu k vrcholu, zatnul nehty tak hluboko, že to muselo Sasukeho donutil k bolestnému výkřiku. Jako útěchu ho něžně políbil na krk. Nechtěl mu ublížit, i když mu to na začátku sliboval.

Neměl by to dělat, okřiknul se Sasuke v duchu. Bylo to zakázané. Ale o to víc ho to vzrušovalo, že si prostě nedokázal pomoct. Co všechno by jen dal za to, aby tahle chvíle nikdy neskončila... Dosedal na něj ve stále rychlejším tempu, záda mu drásal do krve a a sténal stále hlasitěji a procítěněji. Bylo to tak dokonalé a vášnivé.

,,Sasuke!" zakřičel Itachi ve slasti jeho jméno, když konečně vyvrcholil. Cítil, jak jeho horké sperma proniká hluboko do Sasukeho útrob. Připadal si jako právě vybuchlá bomba.

,,Byl jsi úžasnej," zašeptal Sasukemu do ouška. Odnesl ho k sobě do postele a přikryl ho svou peřinou. Asi by se měli jít teď vysprchovat, ale na to už ani jeden neměli energii. J

Sasuke to ještě pořád rozdýchával. Na rtech mu i přesto pohrával spokojený úsměv. Tohle byl ten nejlepší sex, co kdy zažil. I když ho získal hlavně díky svojí vytrvalosti. Sám pro sebe se tiše uchechtnul a přitiskl se k Itachimu co nejblíž.

,,Nechceš si to zkusit ještě ve sprše?" navrhl polohlasem.

,,Tobě se ještě chce?" Podivil se, ale nic nenamítal. Rychle z nich shodil peřinu a popadl ze skříně velikou osušku.

Jen co došli vravoravým krokem (to se týká především Sasukeho) do koupelny, přitiskl Itachi bratra na chladné kachličky a pustil úmyslně studenou vodu, aby se mu trochu probral.

Sasuke to ani nebral jako otázku a tak se nenamáhal s odpovědí. Ta ledová voda byla docela podlá zrada. Zavrtěl hlavou, aby dostal z vlasů přebytečnou vodu a nešla mu tolik do očí.

,,Nevim, jestli si budu zejtra něco pamatovat. Ale to předtim jsem myslel vážně, Itachi." Moc často ho neoslovoval jménem.

,,Pšššt," zareagoval Itachi naprosto stejně jako před malou chvíli. Potom pustil teplou vodu, aby mu Sasuke nenastydl. Znovu ho přirazil ke kachličkám a bez přípravy do něj pronikl. Předpokládal, že se jeho konečník ještě nestačil stáhnout. Jednu jeho nohu držel za lýtko ve výši svého pasu, aby se mu ve stoje do něj líp pronikalo.

,,Ita..." Sasuke se nespokojně zavrtěl. Lehce se odrazil od země a oběma nohama si ho k sobě přitáhl ještě víc. Doufal, že se potom nebude muset mýt znovu. Ale proto vlastně byla puštěná voda. Už na to nemyslel a nenasytně se přisál k jeho rtům, jako poutník, který narazí uprostřed pouště na oázu. To ještě víc zintenzivnělo Itachiho vzrušení. Jednou rukou si Sasukeho přidržoval za bok a dlaní druhé ruky se opíral o kachličky, aby udržel stabilitu, i když jediné na co právě myslel, bylo, aby co nejzběsileji přirážel do Sasukeho těla. Teď snad toužil po uspokojení daleko víc, než předtím.

Sasuke vnímal vodu, jak mu stéká po vlasech ramenou a zádech. Možná byla horká, ale teď se mu zdála mnohem studenější. Cítil jeho touhu a vzrušení a chtěl ji naplnit. Nejdřív jen zlehka ale pak neméně prudce přirážel proti němu, přivíral oči v extázi a nehty vyrýval do jeho světlé kůže další a další stopy, jako by tím vytvářel svůj podpis a majetnicky si přivlastňoval to horké tělo, které se k němu tisklo.

,,Sasuke," zašeptal Itachi blížící se k vrcholu. Stačily jen dva přirazy, aby došel blaženého uspokojení. Na Sasukeho ale nezapomněl, ještě stihl do ruky uchopit jeho penis, dvakrát po něm přejít a už cítil v rukou lepkavou tekutinu. Sám při tom zažíval neskonalou slast, jak z vlastního uspokojení, tak se Sasukeho.

,,Teď už půjdeme spát, můj maličký," řekl náhle. Ještě na ně pustil vlažný proud vody, aby se oba zbavili svých tělesných tekutin.

Sasuke byl v pokušení mu říct, že by zvládl ještě další kolo. Ale zítra by toho litoval ještě víc, stačilo tohle a to předtím.

,,Ale jenom když mě tam doneseš." Usmál se a jemně ho políbil.

,,No, pochybuju, že bys tam došel po vlastních nohou bez toho, aniž bys minimálně jednou spadnul." Zasmál se a hned ho zabalil do osušky. Chvíli ho nechal stát před zrcadlem, než se sám osušil. Potom ho zabaleného v osušce odnesl k sobě do pokoje. Položil ho na postel a vyčerpaný si lehl vedle něj.

Sasuke zhluboka vydechl a zavřel oči. Pak se otočil na bok a položil si přes něj pokrčenou nohu. ,,Miluju tě," zašeptal dnes už potřetí a opřel si hlavu o jeho rameno.

,,Spi, maličký," snažil se Itachi jeho vyznání zamluvit.

Když Sasuke konečně usnul, pevně ho objal. Sasukeho láska ho bolela snad ještě víc, než jeho samotného. Nechtěl, aby se jeho maličký takhle trápil. Nemůže jeho lásku opětovat...i kdyby sebevíc chtěl. Něco jako incest a v jejich rodině?...To je naprosto nepřípustné! Raději si šel do kuchyně nalít panáka, aby mohl usnout. Bál se, že Sasukeho vzbudí, až se bude zvědat z postele, ale ten spal jako zabitý. Ráno si určitě nebude nic pamatovat, pomyslel si...

THE END OF FLASBACK

,,Co chceš ještě slyšet? Chceš snad do detailů popsat, co jsme tu noc dělali? Jak jsi po mně vyjel? Jak jsem tě nemohl od sebe dostat? A že jsem se ze začátku hodně snažil," řekl Itachi se smíchem, celá ta noc se mu do detailů vybavovala, protože on příliš nepil. Bohužel se mu vybavovalo i Sasukeho vyznání z lásky. V ten moment ho bolestivě bodlo u srdce.

,,Pro vlastní dobro se radši neptej...teď odejdi...než přijdou máma s tátou," řekl najednou a otočil se k němu zády.

Sasuke sice čekal něco podobného, ale až takhle... Věděl, že to to včera řekl, byla pravda. Už dlouho. Ale nikdy by si nemyslel, že mu to někdy řekne. Posadil se a se znaveným povzdechem si prohrábl vlasy. Ještě byly trochu vlhké. Položil mu ruku na rameno a pár vteřin si pečlivě rozmýšlel, co říct. Věděl, že to nejspíš rozhodne o zbytku jeho života. ,,Víš..." začal nejistě a skousl si spodní ret. ,,Nelituju toho. Nikdo se o tom nedozví. Ale... Chtěl bych pokračovat. Aspoň to zkusit."

,,To nejde, Sasuke, jsme bratři," řekl Itachi s povzdechem. Věděl, že Sasuke trpí, a když trpí jeho malý bratříček, tak trpí i on.

,,Jak tohle vůbec můžeš říct?!" Otočil si ho Sasuke čelem k sobě a kleknul si nad něj, plně ignorujíc bolest, která mu zaplavila myšlenky. Potlačil ji v zárodku. ,,Miluju tě a ty tvrdíš, že na to mám prostě zapomenout?" Položil mu dlaň na hrudník, kde cítil tlukot srdce a jeho ruku přitiskl na svůj. ,,Cítíš to?"

,,Každé živé bytosti bije srdce," poznamenal suše a hned na to ho sebe prudce shodil. Muselo to tak být...je to jako s náplastí, rychle ji strhnout, aby to moc nebolelo. Potom se šel obléknout a udělat do kuchyně snídani. Rodiče přijdou určitě za chvilku, tak aby bylo hlavně všechno pečlivě připravené.

Sasuke se bleskovou rychlostí dostal k sobě do pokoje a oblékl se. Co to mělo znamenat? Bezvládně klesl na postel. Nikdy nebrečel, neuměl to. Místo toho teď cítil vztek. Na sebe, na něj... na celý svět. Co to je za kecy, že nemůžou být spolu? Bezmocně praštil pěstí do zdi, až si sedřel klouby. Bolelo to. Cítil tlak na hrudi, prázdnotu uvnitř sebe. Jenže tu nemohl jen tak ležet a poddávat se tomu. Vstal a sešel do kuchyně. Postavě u sporáku nevěnoval jediný pohled nebo poznámku. Posadil se ke stolu a tupě zíral do dřevěné desky, jako by v těch nejrůznějších vzorech byly skryté odpovědi. Itachi se ho chtěl zeptat, jestli chce čaj, ale v ten moment se ozvalo klepání na dveře. Sice mu na plotně stála vařící se voda, ale i přesto šel otevřít, předpokládal, že Sasuke hrnec ze sporáku stáhne, když začne voda vřít.

Ve dveřích zůstal stát skoro dvacet minut, potom se pobledý vrátil do kuchyně. Voda v hrnci přetékala, ale jemu to bylo jedno. Zdrceně si sedl na židli. Nic neříkal.

,,Kdo to byl?" zeptal se Sasuke skoro samozřejmě a při pohledu na hrnec rychle vstal a vypnul plotnu.

,,Máma a táta...už nejsou." To bylo jediné, na co se zmohl. Jeho tělo se začalo otřásat v pláči a zármutku.

Co? Sasuke sebou překvapeně trhnul. Chtěl se zeptat ještě na spoustu věcí, ale nechtěl to ještě zhoršovat. To počká na potom. Přešel k němu a zezadu ho objal. Nevěděl, co říct nebo udělat. Připadal si teď dětinsky. Sobecky řeší včerejší situaci a při tom je tady taková závažná věc. Nejradši by si za to jednu vrazil.

Itachi si ho ho posadil na klín, chtěl ho mít u sebe. Jenom při představě, že včera měli hlavu plnou sexu, zatímco jejich rodiče někde umírali. Bylo mu špatně ze sebe samotného.

,,Řekli ti, co se stalo?" zeptal se Sasuke tiše a jen lehce ho sevřel v náručí. Potřeboval se na něco soustředit.

,,Prostě zemřeli při misi, na podrobnosti se máme zeptat hokage," řekl, jako by byl mimo své tělo. Stále tomu nemohl uvěřit. Samým zoufalstvím k sobě Sasukeho tiskl vší silou. Pevně ho svíral v náručí. Nedokázal už víc ovládat emoce - chytil ho za bradu a žádostivě ho políbil. Potřeboval cítit přítomnost blízkého...teď už nejbližšího člověka. Po tvářích mu do Sasukeho klína stékaly slzy bolesti.

,,Šššt." Prstem mu Sasuke setřel těch několik slz a jemně ho hladil po vlasech. ,,Nemusíš to držet v sobě," pronesl tichým konejšivým hlasem a položil mu hlavu na rameno. Záviděl mu jeho slzy. Sám by je měl tak rád, ale prostě to nešlo.

,,Já vím..." řekl na znamení, že si to uvědomuje, ale v ten moment přestal plakat. Emoce moc často neprojevoval...stejně jako Sasuke, ale až zas tak chladný nebyl. Zajímalo ho, co se Sasukemu tehdy stalo, že je teď tak chladný a téměř bez citů. Nikdy nenašel odvahu se ho na to zeptat, ale muselo to být hodně zlé, protože jako dítě řval kvůli každé kravině.

,,Proč nikdy ani slzu neuroníš?" Najednou tu odvahu v sobě nalezl.

,,Nemůžu. Někdy to zkouším, ale... nejde to." Bylo to už dávno, co si Sasuke slíbil, že nikomu neodhalí svoji duši. Mohli by toho využít, jeho zranitelnosti. A to nechtěl. Nemohl už nikdy být ten slabší. Malý kluk, co nadějně vzhlíží ke svému dokonalému bráškovi. Na druhou stranu, za to vděčil svým schopnostem. Kdyby neměl takovou motivaci ho překonat a získat otcovo uznání, nikdy by se nestal tak silným.

Itachimu se upřímně ulevilo, bál se, že mu kdysi někdo ublížil, ale zřejmě to pramění z jeho nitra.

,,Teď tě budu chránit víc než kdykoliv dřív...nikomu nedovolím, aby mi tě vzal. Nikomu nedovolím ti ublížit, to slibuju," zašeptal Sasukemu do vlasů. S hořkostí si uvědomil, že už nikoho jiného doopravdy nemá. Samozřejmě, že je tu Shisui, jeho přátelé z ANBU organizace, ale s nikým neměl tak pevné pouto jako se svou nejbližší rodinou a z té mu zůstal vážně jen Sasuke.

,,Navždycky." Jeho vlastní city mu najednou přišly bezvýznamné. Jistě, pořád se s tím nesmířil. Ale nebyl čas teď řešit něco takového.

,,Miluju tě," konečně to dokázal říct. Moc dobře si uvědomoval, že ho svým včerejším i dnešním ranním odmítáním trápil, zranil jeho city. Jestli chce skutečně zabránit tomu, aby kdokoliv ublížil jeho malému bratříčkovi, musí začít nejdřív u sebe. Vždyť on sám ho ničí nejvíc. Teď, když už nemají rodiče, mu musí všechnu tu lásku vynahradit...i za ně.

Poprvé od začátku tohohle dne se Sasuke upřímně usmál. Vzhlédl a jemně ho políbil, ale i do toho jediného gesta vložil všechny svoje city. Věděl to.

,,Nikdy tě neopustím," šeptal mu dál. ,,I mně srdce bije jen pro tebe," dodal, když si vzpomněl na to, jak mu Sasuke položil ruku na své srdce. Teď teprv pochopil význam toho všeho.

Pořád ten úsměv. Sasuke si připadal skoro, jako by mu neměl nikdy zmizet z tváře. Líbal ho opatrně, něžně. Nechtěl nic víc. Nepotřeboval ani vzduch. Všechno, co chtěl, už dostal. Jistě, pořád cítil zármutek kvůli smrti rodičů. Ale musel být sám oporou.

Itachi jeho polibky s daleko větší vášní opětoval. Na chvíli se od něj ale odpojil, položil si jeho hlavu na své rameno a jen ho něžně hladil. Chtěl cítit teplo milované osoby.

Vlastně... ,,Nemám pro tebe žádnej dárek," zamumlal Sasuke nejistě, protože na to díky tomu všemu úplně zapomněl. Ale věděl, že dnešní večer bude úžasný. Konečně se cítil... šťastný.

,,Nejkrásnější dárek jseš pro mě ty." Pohladil ho spokojeně po vlasech. ,,Málem bych ale zapomněl na svůj dárek." Posadil Sasukeho ze svého klína na židli a utíkal k sobě do pokoje pro nevelikou krabici, ze které se už značne dlouho ozývalo smutné kňučení. Slavnostě předal Sasukemu kravici ovázanou mašlí s otvory ve víku.

,,Co to je?" Vzhledem ke zvukům a dýchacím otvorům s tím radši netřepal. Rozvázal mašli a odklopil víko. Málem spadnul ze židle, jak na něj skočilo něco černého a chlupatého.

,,Doufal jsem, že budeš mít ze štěněte radost." Pohladil ho Itachi po rameni.

Sasuke překvapeně sledoval chlupatou kouli, která mu radostně olizovala ruku. ,,Děkuju." Usmál se na něj a rovnou mu předal štěně do ruky. ,,Půjdu dodělat tu snídani." Itachi jeho úsměv opětoval. Podrbal štěně za uchem a pustil ho na zem. Hřálo ho u srdce, když viděl Sasukeho šťastného. Chtěl ho tak vidět už navždycky. S letošními Vánocemi přišla ruku v ruce strašná tragédie, ale na druhou stranu i veliká radost. Možná by nad hrou osudu uvažoval i déle, to by ale nesměl někdo zaklepat. Určitě jim přišli první lidé popřád upřímnou soustrast. Teď ale nechtěl nikoho krom Sasukeho vidět, nešel jim proto otevřít. Když se na něj Sasuke tázavě podíval, jen mávnul rukou na znamení, že je to jedno. Ani jeden teď lítost nepotřeboval...když mají pořád jeden druhého.