Vánoce alkoholikovy (ItaSasu) 2/3

Moc dlouhé :D

---

,,Sasuke, přestaň," odvětil Itachi stejně klidným hlasem a bez problémů se vyprostil z jeho sevření. ,,S tebou to prostě nejde po dobrém," povzdechl si, následně ho vzal do náruče a odnesl do jeho pokoje. ,,Krásně se vyspi." Pohladil ho po vlasech, zhasnul a sám se chystal jít spát.

Sasuke měl dost co dělat, aby po něm nehodil nejbližším shurikenem. Spát? To určitě. Ještě chvíli čekal, než vstal z postele, tiše otevřel dveře a neslyšně se vplížil k němu do pokoje. Dveře pro jistotu s tichým cvaknutím zamkl a klíč schoval u sebe v kapse. Bylo tu zhasnuto. Ale on viděl stejně dobře jako za dne. Lehl si na jeho postel s děsivým úsměvem na rtech.

,,Sasuke, padej k sobě," řekl Itachi naprosto při smyslech. Čekal z jeho strany podobný hokus pokus, proto ho to ani nepřekvapilo. S naštvaným várazem ho dlouhou chvíli pozoroval. Bylo jasné, že ho plně ignoruje, natož pak aby ho poslechl.

,,Je docela zima, tak jsem tě přišel zahřát." Opřel se Sasuke o pelest postele a pohrával si s knoflíky u své košile.

,,Mně je teplo," namítl Itachi nevzrušeně. Začínal být ospalý, proto na něj Sasukeho slova neměla až zas takový vliv. ,,Běž k sobě," řekl nekompromisně s důrazem na každé slovo.

,,Ále. Neříkej, že by sis nechtěl užít." Rozepnul si Sasuke košili a otočil se na bok k němu. ,,Ten tejden musel bejt dost těžkej, co?" zavrněl mu do ucha a rukou zabloudil pod peřinu, jen lehce mu prsty přejel přes rozkrok. To ale neměl dělat, protože doposud ospalý Itachi najednou vystartoval, bleskově chytil Sasukeho za zápěstí, a než se stačil vzpamatovat, otočil ho břichem dolů a ruku mu zkroutil za zády. ,,Nehraj si se mnou," zašeptal mu do ucha.

,,Rád si s tebou hraju. I když na to poslední dobou nebylo moc času." Usmál se mladší z bratrů a natočil hlavu tak, aby na něj viděl.

,,Ach..." Nic víc Itachi říct nedokázal. ,,Víš co? Hezky se vyspi, jdu spát do obýváku." Popadl Itachi pouze polštář a s mrzutým výrazem se odebral na gauč. To nebude hezká noc, pomyslel si, jakmile ucítil nepříjemnou tvrdost matrací.

Kdyby byl Sasuke při smyslech, možná by si šel už konečně lehnout. Ale jeho neústupnost teď byla ještě horší. Jenže to bude chtít plán. Tiše vstal a došel k sobě do pokoje, v krabici pod postelí chvíli něco hledal, pak to strčil do kapsy a neslyšně se vydal do obýváku.
,,Uvidíme, nii-san." Bleskově skočil na Itachiho a jediným pohybem mu svázal ruce nad hlavou.

,,Co zase uvidíme?" zeptal se Itachi otráveně. Bez problémů se osvobodil z provazů, protože Sasukeho síla v opilství nebyla až zas tak veliká jako za střízliva. Nemluvě o tom. Že ho jako správný ninja slyšel přicházet.

,,Já ti říkal, ať jdeš už konečně spát!" upozornil ho dnes snad po sté. ,,Nebo nedostaneš dárek," začal s výhružkami.

,,Ty mi jako dárek stačíš." Sklopil Sasuke zklamaně pohled k zemi. Nemyslel si sice, že by to vyšlo, ale... chtěl ho. Tak moc, že byl odhodlaný pro to udělat cokoliv.

,,Nehraj to na mě." Zvedl se Itachi z lehu do sedu. V náručí sevřel měkký nadýchaný polštář, aby se trochu uklidnil. ,,Jsem unavený, ty opilý...oba se potřebujeme vyspat, tak nedělej kraviny a běž spát."

,,Už jsem říkal, že chci spát S TEBOU." Na poslední slovo dal mladší Uchiha dostatečný důraz. Sklonil se nízko nad něj, otočil si ho čelem k sobě a lehce se mu dotkl špičkou jazyka jednoho místa za uchem, jako by chtěl zjisti jeho slabiny.

,,Já se s tebe fakt zblázním," povzdechl si Itachi smířeně, potom se zvedl a šel si do kuchyně dát panáka něčeho silnějšího. Přestože ho z jedné poloviny ovládala únava, z té druhé vítězilo vzrušení a touha po ukojení. Jenže může pro svoje uspokojení zneužít vlastního bratra, když on si evidentně nebude z toho, k čemu by dnes mohlo dojít pamatovat?

,,To bych vážně nerad," pronesl Sasuke ještě směrem k němu dostatečně hlasitě. Zatím se pohodlně uvelebil na gauči a pohledem hypnotizoval směr, kterým odešel. Jeho zastřená mysl přestávala rozlišovat smyšlené obrazy a realitu. Představoval si, jaké by to asi bylo. Moct se ho konečně dotknout úplně jinak, zase ochutnat ty jemné rty. Vzpomněl si na ty večery, kdy si Itachi vodil domů holky. Jak nemohl usnout...
Něco ho napadlo. Sám pro sebe se usmál a svlékl si všechno oblečení, pak si lehnul na břicho a bradu si opřel o ruce. Na rtech mu pohrával tajemný úsměv, v očích živě jiskřilo.

,,To bych vážně nerad," pronesl Sasuke ještě směrem k němu dostatečně hlasitě. Zatím se pohodlně uvelebil na gauči a pohledem hypnotizoval směr, kterým odešel. Jeho zastřená mysl přestávala rozlišovat smyšlené obrazy a realitu. Představoval si, jaké by to asi bylo. Moct se ho konečně dotknout úplně jinak, zase ochutnat ty jemné rty. Vzpomněl si na ty večery, kdy si Itachi vodil domů holky. Jak nemohl usnout...Něco ho napadlo. Sám pro sebe se usmál a svlékl si všechno oblečení, pak si lehnul na břicho a bradu si opřel o ruce. Na rtech mu pohrával tajemný úsměv, v očích živě jiskřilo. K jeho zklamání na něm ale přistála lehká deka, to se Itachi zrovna vracel, a když viděl, co viděl, musel zakročit. Ani se nerozpakoval popřát Sasukemu dobrou noc nebo mu cokoliv jiného sdělit, prostě odešel k sobě do pokoje bez jediného slova. Bylo mu jasné, že Sasuke za ním po chvíli znovu přijde, ale tajně doufal, že během těch pochůzek aspoň trochu vystřízlivý.

Překvapením Sasuke na chvíli nic neříkal ani nedělal. Ale nemohl říct, že by tohle odmítání k ničemu nebylo. Těšil se snad ještě víc. Sebral oblečení a vydal se do Itachiho pokoje. Otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Ale nešel k jeho posteli, jen se postavil k oknu a pozoroval vrstvu sněhu na parapetu. Dopadalo na něj měsíční světlo, které dodávalo Sasukeho vzezření téměř magický nádech. Stíny vykreslovaly každý detail jeho těla do nejmenších podrobností. Najednou se jeho ramene dotkla čísi ruka, bylo nad slunce jasné, že jde o Itachiho. Starší z bratrů už to nemohl dál vydržet, to jejich přetahování postrádalo vážně veškerý smysl. Musí Sasukeho od sexu s ním šikovně odradit, proto mu do ouška zašeptal: ,,Teď po mně možná toužíš, ale potom bys jen brečel, já totiž nejsem jemný a nebyl bych ani k době, i když jseš můj bratr," varoval ho před svou násilnickou povahou. Samozřejmě, že tak neohledplný není, ale chtěl, aby si to Sasuke myslel.

,,Tak hlavně: já nebrečim. Zažil jsem i mnohem horší věci než nepochybně skvělej a dokonalej sex." Otočil se Sasuke k němu a na dlouhou chvíli se mu zahleděl do očí. Vždycky ho uchvacovaly, úplně se v nich ztrácel. ,,Nevíš, jaký to je. Už mě nebaví poslouchat důkazy toho, jak seš úžasnej. Chci tě a tečka."

,,Sex se mnou není tak skvělej jak si myslíš, ale jak chceš...stejně si z toho nebudeš nic ráno pamatovat," dodal spíš pro sebe. ,,Pamatuj, bráško, jediný tvoje zakňourání a jdeš si lehnout k sobě," řekl nekompromisně. V ten moment uchopil Sasukeho bradu mezi palcem a ukazovákem. Chvíli se na něj jen díval, potom ho hrubě políbil, pokračoval přes krk až ke klíční kosti. Tam, kde byla kůže nejjmnější bez zaváhání stiskl čelisti k sobě. V ústech hned na to ucítil železitou pachuť, na první pokus se mu podařilo kousnout Sasukeho až do krve. Ten Instinktivně ucuknul, ale nevydal ani hlásku. Jestli tohle měla být ta cena, rád ji zaplatí. Bolest se mísila ještě s něčím jiným, se skoro až zvrhlým vzrušením.

,,Moc si nevěř," sykl Sasuke tiše a vynutil si od něj další dlouhý polibek, tentokrát se však dravě zapojil a nijak zvlášť jemně ho kousnul do jazyka.

,,Jen se neboj, tohle je teprv začátek," varoval ho Itachi aspoň ještě jednou v naději, že si to rozmyslí a uteče k sobě do pokoje. Nic takového se k jeho smůle ale nestalo. Nezbývalo mu tedy nic jiného než pokračovat. Chytil Sasukeho pod zadkem a vyzdvihl si ho do výše pasu, následně ho prudce natiskl na okno. Bylo mu naprosto jasné, že ho klika bude do zad nehezky tlačit. Aby bolest ještě umocnil, stiskl silou jeho úd.

,,Nemyslíš, že nás někdo uvidí?" Naklonil Sasuke tázavě hlavu na stranu a nohama ho objal kolem pasu. Měl dost daleko k nějakým hlasovým projevům.

,,Je tma, nikdo nic neuvidí," ujistil ho a ještě víc se na něj natiskl. Chvíli se obával, že okno ten tlak nevydrží, ale žádné zlověstné praskání neslyšel, proto pokračoval. Docela se mu zamlouvalo, že na sobě Sasuke nic nemá, značně mu to ulehčovalo už tak složitou situaci. Jen ty alkoholické výpary mu nedělaly příliš dobře, ale pokusil se to vylepšit dlouhým polibkem, aby si na pachuť alkoholu přivyknul. Zdálo se mu, že mimo ethanolu cítí i jemu důvěrně známé dango. Částečně kvůli tomu jejich polibek o něco víc prohloubil, ta chuť se mu zamlouvala, miloval sladké. Sasuke jenom něco nesouhlasně zamumlal a dál už se tomu nevěnoval. Nelíbil se mu rozdíl v tom, kolik toho na sobě mají. Rozhodl se to změnit. Rozepnul mu košili a jak mu ji stahoval z ramen, udělal mu přes hrudník dlouhý ale poměrně hluboký škrábanec. Nikdy neměl rád, když na něj někdo bral ohledy. Tohle se mu zamlouvalo. Žádná přehnaná opatrnost. Itachi hned na to překvapeně zalapal po dechu, nečekal od Sasukeho podobnou brutalitu, ale nevadilo mu to, jen ho štvalo, že to umocnilo jeho vzrušení. Objal Sasukeho pevně okolo zad a povalil ho na koberec, jelikož byl blíž než samotná postel. Zamlouvalo se mu, že zůstal vklíněný mezi jeho nohami, měl k němu tak dokonalý přístup. Schválně se trupem silně otřel o jeho rozkrok. Vědomě mu tak lehce spálil záda o koberec, o jehož vláknech věděl, že silně elektrizují.

Sasukeho to trochu pálilo, ale nebylo to horší, než kdyby si sedřel ruce o provaz při neopatrném sestupu. Na chvíli se odtrhl od jeho rtů a kousnul ho silně do krku tam, kde cítil vzrušením zesílený tep. Rukou mu zajel pod kalhoty a druhou mu vjel do vlasů.

,,Horší jako upír," zamumlal mu Itachi do ucha a lehce ho zkousl, mohl přitvrdit, ale bál, že to už by Sasuke nevydržel a momentálně si nepřál, aby odešel. Všechny obavy už před malou chvílí hodil za hlavu. Potřebuje to, o tom nelze pochybovat, tak proč se o to potěšení, když se samo nabízí okrádat? Políbil Sasukeho nežně na tvář a jazykem si razil vlhkou cestu přes krční jamku, přes hrudník až k pupíku. Ruce mu při tom držel za hlavou, aby se nemohl bránit, až ho začne jazykem lechtat ve slabinách. Sasuke jen zavrčel jako zvíře, aby tak potvrdil jeho domněnky. Odejít? Ani náhodou. Líbilo se mu cítit se jako kořist, ale přesto mít možnost se bránit. Jen ji umět správně využít. Vzdorovitě mu zatnul nehty do zápěstí. Itachi to nečekal, proto stisk znatatelně povolil, nakonec mu ruce pustil úplně, ale od své dosavadní činnosti neupustil, naopak - políbil ho na vnitřní stranu stehna a následně lehce olízl špičku jeho penisu, potom přešel k druhému stehnu, aby náhodou nezůstalo ochuzeno o tak intenzivní péči a hladově se k němu přisal. Věděl, že tam je kůže nejkřehčí. Sasukemu tam tak určitě zůstane minimálně zarudlá skvrnka, jestli ne fialová.

Sasuke si zkousl ret, ale ani ne tak bolestí jako spíše špatně potlačovaným vzrušením. Vážně to bylo mnohem jiné, než by si myslel. Ne horší. Už jen vědomí, s kým tohle dělá, umocňovalo všechny ty pocity, které se mu odrážely v očích. Tak dlouho toužil, tak dlouho chtěl... Zaklonil hlavu a mírně pootevřel rty. Jako kdyby ze vzduchu zmizel veškerý kyslík. Itachi po očku nenápadně sledoval, tolik ho chtěl slyšet sténat svoje jméno, semknul proto mezi svými rty špičku jeho penisu, jemně zkousl a poté po té přejel jazykem po jeho celé délce. Potom se schválně vrátil k jeho stehnům, přál si, aby ho Sasuke prosil o pokračování. Mladší Uchiha dobře věděl, že už to prostě nejde. Nezvládal se soustředit na sebe a zároveň na tu neuvěřitelnou slast, která se mu šířila tělem jako nějaká choroba. Znal ho a tak mohl říct, o co mu jde. Jenže tak snadno se nevzdá. To měli oba společné. Nevzdávali se až do konce, ale někdy ta tvrdohlavost byla spíše ke škodě než k užitku. Uvolnil si jednu nohu a jen zlehka mu chodidlem přejel po rozkroku, stále ještě haleném látkou spodního prádla. Itachi už se dál bránit nemínil, slastně vzdychl, chtěl si tuhle noc užít a ne si ji svou paličatosti zkazit. Jak ale nečekaně zvdychl, tak stejně nečekaně se nevědomky otřel rty o Sasukeho koule. Sasuke už v sobě nedokázal zadržet krátký toužebný sten, který mu v nestřežené chvíli unikl ze rtů. Nechtěl už, aby to protahoval. Potřeboval osvobodit od toho utrpení, dát průchod všem těm pocitům, které v sobě v poslední době skrýval. Itachi se od jeho klína posunul zpět k obličeji, konkrétně k oušku a roztouženě mu do něj pošeptal: ,,Musíš hezky poprosit, jinak dneska uspokojení nedojdeš." Následně ucho lehce zkousl a pravou rukou ho pohladil po vzrušení.

,,Tebe nikdy prosit nebudu," odsekl Sasuke i přes další sten, který v něm vyvolal ten dotek. Využil té chvíle nepozornosti a přetočil ho pod sebe. ,,Já na tebe nepůjdu tak pomalu," šeptl a kousnul ho těsně pod klíční kost, pak rychle pokračoval níž a když byl přitom, udělal mu další škrábanec přes žebra.

,,Víš, že zbrklost a příliš veliký spěch je znak nezkušených?" Usmál se. Pamatoval si na svůj první sex i on byl tehdy zbrklý, protože nevěděl, co dělat. ,,A když nepoprosíš, tak skutečně nic nebude." Stál si za svými slovy.

,,Víš vůbec, kolik kluků už jsem měl před tebou?" Zasmál se Sasuke krátce. S holkou to ani zdaleka nebyla taková zábava. ,,A já jsem na rozdíl od tebe hodnej. Beru ohledy na ten tejden, co ses musel zavírat v pokoji." Ušklíbl se a cíleně se obloukem vyhnul tomu hlavnímu, protože ho chtěl ještě trochu potrápit. Jazykem pokračoval po stehně až ke koleni a zase zpátky.

,,Nepovídej," z poloviny mu to Itachi vůbec nežral, ale nakonec možné je všechno...zvlášť u jeho malého bratříčka. Vždycky pro něj bude dítě i v sedmnácti letech mu říká ,,maličký". Bohužel, už to není ten malý Sasuke, vyrostl...a to dost. Sám pro sebe se nad tím ušklíbl. ,,Tak se předveď," řekl a nechal ruce spočinout volně podél svého těla.

Na chvíli se Sasuke přesunul nad jeho tvář a zahleděl se mu do očí.

,,To jsem rád, že mám tvoji důvěru." Olízl si rty a zase se vrátil na svoje místo. Byl docela překvapený, že ho Itachi nechá. Ale už nad tím nepřemýšlel a začal se věnovat své práci. Nejdříve mu jen lehce přejel jazykem po špičce a pak si ho pomalu vsunul do úst. Jednou rukou mu se ho zlehka dotýkal na stehně a druhou pevně držel za bok.

,,Dost chabý, ale na opilce to ujde," řekl a povalil ho zpět pod sebe. ,,Radši to nech na mě, hlupáčku." Usmál se. Musel přiznat, že si Sasuke nevedel zas tak špatně, ale jeho pohyby byly poněkud trochu zmatenější a hlas rozostřený. Vlastně se mu ani nedivil, po takovém množství alkoholu by většina už dávno odpadla. Teď se ale zase předvede on, bez zbytečného otálení vzal celý Sasukeho úd do ruky a v pravidelných intervalech ho třel, po chvilce tempo o něco zrychlil. Když cítil povědomé cukání, schválně přestal. Nechtěl ho nechat dojít vrcholu, dokud skutečně hezky nepoprosí.

Tak o tohle mu šlo, pomyslel si Sasuke...i přes svou opilost dokázal poměrně dobře uvažovat ,,Štveš mě, víš to?" V hlase teď bylo jasně znát vzrušení a nedočkavost. Ne, teď se prostě nesmí podvolit. Určitě to ještě chvíli vydrží.

,,Já vím." Usmál se a jen lehce se dotkl jeho údu, ale i to stačilo, aby se znovu vzpřímil. ,,Ale bez toho to nepůjde. Ještě máš druhou možnost - můžeš si to udělat sám." Políbil ho jemně na rty. ,,Bohužel já bych ti to rozhodně udělal líp," řekl hrdě.

,,Za tohle bych tě nejradši prošoustal podlahou, ty šmejde," prskl na něj naštvaně a rychle ho kousnul do rtu, až ucítil slabou příchuť krve. Už to bylo moc dlouho, co někoho měl. Odpovědí mu byl jen Itachiho upřímný smích.

,,Nechápu proč to tak komplikuješ, stačí přece jen pěkně poprosit," řekl, hned po tom, co si slízl krev z prokouslého rtu. Naštěstí měl pořád v zásobě několik triků, jak Sasukeho donutit k poslušnosti. Stiskl mezi prsty jednu jeho bradavku a druhou pečlivě olízal. Cítil při tom Sasukeho vzpřímený úd na svém břiše, takže jeho vzrušení určitě jen tak nepomine.

Tohle nikam nevede, pomyslel si mladší Uchiha. Je čas potlačit Uchihovské ego. Fajn. ,,Tak to už konečně udělej!" Nezvládal kontrolovat ani svůj hlas, jednak protože byl opilý, a jednak kvůli svému vzteku. ,,Prosím," procedil skrze zaťaté zuby. Vážně se snížil až k tomuhle? Ve svém normálním stavu by to nejspíš neudělal. Ale teď už prostě neřešil svoje rádoby elegantní chování.

Itachi byl téměř spokojený, protože z celé poloviny splnil Sasuke jeho požadavky, ale druhá polovina stále chyběla...

,,Já řekl, že máš HEZKY poprosit," kladl důraz zvlášť na slovo hezky. ,,Tohle znělo jak skřípání pily," namítnul. Aby náhodou Sasukeho nenapadlo znovu odporovat, opět jazykem polaskal jeho bradavku a rukou ho pohladil po jeho chloubě.

To... Sasuke už nemohl dál. Ještě se skoro nedostali ani k té první části a takhle by to trvalo ještě hodně dlouho. Část jeho osobnosti, která byla ještě vcelku při smyslech, ustoupila té omámené. Sladce se na něj usmál, jako by malé dítě chtělo lízátko.

,,Pěkně prosím, nii-san."

,,No vidíš, že to jde," pochválil ho a za odměnu ho políbil na pootevřené rty, potom se už věnoval jeho největší touze - vzal do úst celý jeho úd a v pravidelném rytmu ho střídavě sál a lehce kousal. Sledoval přitom, jak se Sasuke tváří, chtěl ho slyšet slastně vzdychat. Jednou rukou mu hnětl mezi palcem a ukazovákem bradavku a druhou se mu zarýval nehty do boků, aby sebou vzrušením tolik neházel.

Sasuke cítil, že mu k vrcholu chybí už jen málo. Bylo nezpochybnitelné, že v tomhle byl Itachi více než jen dobrý. Zatínal prsty do podlahy, která však neposkytovala žádnou hledanou oporu. Přesto mu však ze rtů neunikla ani hláska. Itachi ho za to obdivoval, je opilý a stále dokáže část svého těla ovládat, myšlení měl sice hodně mimo, ale ani jednou nezasténat, to si zasluhovalo obdiv. Přesto to Itachiho neskutečně štvalo, neužíval si to tolik, když ho neslyšel sténat, víc než jako sex to viděl jako nutnou práci, kterou je třeba vykonat, ale i tak Sasukeho dál uspokojoval. K jeho štěstí to Sasuke nehodlal už dlouho snášet, podvolil se tomu pocitu. Téměř vzápětí mu tělem projela největší vlna vzrušení, touhy a mnoho dalšího. Prohnul se a hlasitě zasténal jeho jméno, když mu vyvrcholil do úst. Jelikož Itachi jeho vrchol předvídal, téměř všechno spolykal.

,,Líbilo?" zeptal se ho šeptem. Nedokázal mluvit nahlas po tak náročném výkonu.

Líbilo? Bylo to zatraceně skvělý. Ale Sasuke chtěl víc, mnohem víc. Nadzvedl se na loktech a přitáhl si ho zpátky k sobě. I přes tu hořkou pachuť pořád vnímal tu jeho, sladkou a neskutečně přitažlivou. Odtáhl se, ale jen natolik aby mohl normálně mluvit. Jestli by teď přestal...

,,Chci tě v sobě. Hned. A jestli zdrhneš, tak ti to nezapomenu do konce tvýho zbytečnýho života."

,,Můj život je zbytečnej?" zeptal se překvapeně.