Vánoce alkoholikovy (ItaSasu) 1/3

Připravily jsme si pro vás se Shirayuki "menší dáreček" :D Smolily jsme to asi 2-3 dny a za sebe můžu říct, že se nám to povedlo :D. To byste nevěřili, jak dobře se s ní píše! :D ...já ani nevím jaký poklad tu mám :D. Takže v brzké době od nás čekejte možná i dílovku...když to vyjde :D.

P.S.: obsazení: Sasuke - Shirayuki, Itachi - Ája

pár: ItaSasu

žánr: komedie s tragickými prvky :D :D ...ale nazvat to tragikomedií se mi zase nechtělo, to by bylo moc silné slovo

upozornění: yaoi, incest

věková hranice: 15+

---

I skze zavřené oči Sasuke cítil, jak mu do nich svítí jasné světlo. Zastínil si je rukou a s nespokojeným zamručením se otočil na druhý bok. Chtěl zase usnout. Ale v tom mu zabránila něčí ruka, která ho objímala kolem pasu a pevně tiskla k sobě. Prudce otevřel oči a posadil se. To ale neměl dělat, protože ucítil nesnesitelnou bolest. Tiše zalapal po dechu a zase si lehnul. Oknem sem pronikalo denní světlo. V jeho spodní části byla jasně vidět tenká vrstva námrazy a bělostného sněhu. Byl prosinec. To ho ale ani moc nezajímalo. Protože TOHLE nebyl jeho pokoj. Sice mu byl podobný, ale přece...nemusel mít paměť na detaily, aby si nevšiml knihovny z tmavého dřeva, barvy zdí a povlečení na peřině, které rozhodně nepatřilo jemu. Pak pohledem konečně sjel k tomu, kdo ležel vedle něj. Dlouhé černé vlasy se rozprostíraly po polštáři jako hladina temného jezera. Zavřené oči, jenž by jinak měly stejnou barvu jako ty Sasukeho, byly rámovány dlouhými řasami, které by mohla závidět leckterá dívka. Z pootevřených rtů unikal mělký a pravidelný dech. Byl přikrytý jen kousek nad pas, takže Sasuke mohl dobře vidět, že na sobě nemá žádné oblečení. Znal ho, víc než jen to. Už celých sedmnáct let. Zvedl okraj deky. Nejenom, že byl taky nahý, ale na těle měl spoustu škrábanců, odřenin a narůžovělých skvrnek. Jako by spadl do kaktusového pole a pak ještě na hromadu kamení. Přes hrudník se mu dokonce táhl dlouhý škrábanec a krk měl celý zasypaný fialovými modřinami. Když se na něj díval o něco déle, všiml si, že to nejsou modřiny, ale cucfleky. Nechtěl ani pomyslet na to, kde se tam vzaly a hlavně od koho jsou. Už jen ten fakt, že leží s vlastním bratrem v jedné posteli a nahý, ho vyděsil víc než dost. Ne dlouho na to se začal i Itachi probouzet. Jazykem si přejel po rtech, následně zamrkal namáhavě očima, aby od sebe odlepil vrchní a dolní řasy. Na tváři mu při tom hrál tajemný úsměv. On na rozdíl od Sasukeho věděl, k čemu všemu tu došlo. Chtěl bratříkovi popřát dobré ráno, ale jelikož z něj ucítil na poslední chvíli sálat značnou nervozitu, nic neřekl. Raději znovu zavřel oči, chtěl předstírat, že stále spí. Všechno další dění tak hodil nevědomky na Sasukeho, ať se on rozhodne, jestli se pomalu vyplíží z jeho pokoje a o všem pomlčí nebo jestli ho vzbudí s žádosti o vysvětlení. Sasuke si všiml toho, jak se téměř nepatrně pohnul. Jen asi vteřinu přemýšlel, co dělat.

,,Můžeš mi říct..." začal tiše, ale dával důraz na každé jednotlivé slovo, ,,CO DO PRDELE DĚLÁM V TVOJÍ POSTELI?!" Prudce ho otočil k sobě. Z očí mu zmizela veškerá nejistota, nahradil ji spíše hněv kvůli tomu, že absolutně nemá tušení, o co tu jde. A nejhorší bylo, že si vůbec nic nepamatoval. Naposledy nějakou večeři. Ale nedokázal určit, který den to bylo.

,,Stačí, když ti řeknu, že je to přesně tak, jak si myslíš?" Setřásl ze sebe Itachi jeho ruku a líbezně se na něj usmál. Hned na to se k němu otočil zády, aby nemusel sledovat jeho naštvaný výraz. Dnešní ráno si nechtěl ničím pokazit, když už zažil tak skvělou noc. Nikdy by si nepomyslel, že jeho malý bratříček umí i něco jiného, než se vztekat nebo v tom lepším případě trénovat a učit se. Nemyslel si, že se ta noc někdy bude opakovat, ale přesto na ni nikdy nezapomene...ale to určitě ani Sasuke, pokud si z ní ovšem něco vůbec zapamatoval. V tom případě se mu minimálně ten ranní šok vyryje hluboko do mozkové kůry. Sasuke si povzdechl a chytil se za hlavu, protože se mu najednou udělalo špatně. Jako by měl odpovědi celou dobu na dosah, ale pořád se mu rozplývaly v mlžném závoji, který byl přehozený přes jeho vzpomínky. Věděl, že takhle pokračovat k ničemu nepovede.

,,Vůbec nic si nepamatuju," zamumlal tiše.

,,Tak to jsi první. Na mě se totiž jen tak zapomenout nedá," řekl Itachi mírně naštvaně. Na jednu stranu chápal, že po takové spoustě alkoholu si jeden nic mo nepamatuje, ale aby si nepamatoval vůbec nic. Cítil se dotčený, protože pro něj ta noc znamenala hodně. Naklonil se proto k Sasukeho oušku a zašeptal mu do něj: ,,Můžeme si to klidně zopakovat, abys měl přehled." Něco na tom tónu Sasukeho strašně přitahovalo. Vyvolalo to v něm touhu vyplnit všechna jeho přání. Před očima se mu mihl obraz. Slyšel ho, jak něco tiše šeptá. Pak ty hebké horké rty na krku... Zmizelo to stejně náhle. Skvělý, tohle ani nemusel vidět, aby mu došlo, co se předešlou noc stalo. Jenže je to jeho bratr, část rodiny. Neměl by to dělat.

,,Chci jen vysvětlení, to je všechno." Přesto co řekl, jako by neovládal svoje tělo, když se k němu otočil a vášnivě ho políbil. Ucítil nepatrný náznak vzrušení, tak známý... Ale přesto to nestačilo. Pořád vůbec neměl ponětí, co udělal, že teď leží v posteli svého staršího bratra.

,,Jen vysvětlení, jo?" zamumlal Itachi skrz polibek. Hned na to se od něj schválně odtrhl, chtěl ho trápit, chtěl, aby po něm toužil, aby prosil o jeho doteky. ,,Včera byly Vánoce, bráško, a ty ses neskutečně zřídil," začal s vysvětlováním, dál ale zatím nepokračoval, jen mu prstem přejel po rtech. ,,Něco na tom bude, když se říká, že nezletilým alkohol do rukou nepatří," naznačil mu důvod toho, proč si nic nepamatuje.

,,Aha," řekl prostě. To by vysvětlovalo jak ztrátu paměti tak i tu bolest hlavy. Navíc si nebyl tak úplně jistý, že za to, co právě udělal, může alkohol. Říká se, že pití odhalí skutečné touhy. Donutí vás udělat něco, co byste se normálně neodvážili. Takže to všechno chtěl? Ale co ty škrábance? To, že jisté stopy měl na sobě i Itachi, vylučovalo možnost znásilnění. ,,A co dál?"

,,Co chceš ještě slyšet? Chceš snad do detailů popsat, co jsme tu noc dělali? Jak jsi po mně vyjel? Jak jsem tě nemohl od sebe dostat? A že jsem se ze začátku hodně snažil," řekl Itachi se smíchem, celá ta noc se mu do detailů vybavovala, protože on příliš nepil.

FLASHBACK

Bylo chladné ráno, Itachi šel proto zatopit, aby se Sasukem doma nezmrzli, protože rodiče byli momentálně na misi. Jeho nijak zvlášť nemrzelo, že tu na Vánoce nebudou, už se to stalo mockrát, ale vadilo mu, že se kvůli tomu jeho malý bratříček trápí. Chtěl ho proto vzít na Vánoční slavnosti Konohy, bude tam mít spoustu kamarádů - Naruta, Sakuru, Kakashiho...určitě přijde na jiné myšlenky. Co by navíc dělali sami doma?

Přihodil do kamen ještě jedno polínko a zavolal na Sasukeho, že má na stole snídani. Uslyšel jen dusot nohou na schodech, Sasuke pár zbývajících překonal jediným skokem a měkce dopadl na zem. Mohl by se orientovat jen podle čichu a stejně by do kuchyně trefil vždycky. Sedl si ke stolu a nic neříkajícím pohledem sjel obsah talíře. ,,Dá se to jíst?"

,,No dovol! Klidně si zůstaň o hladu." Kdyby byl cholerik tak mu možná i vrazí pár facek, ale jelikož ho jen tak něco nerozhodilo, sedl si v klidu naproti němu a pustil se do své porce.

,,No jo. Tak promiň," zamručel Sasuke, a taky se dal do jídla. Itachi moc často nevařil. Ale když už na to přišlo, mohl hravě soupeřit s Mikoto. Proč bylo všechno, co udělal, naprosto dokonalé? Známky, mise, schopnosti... Krátce ho napadlo, jaký asi byl po té sexuální stránce. Hned se za ty myšlenky v duchu okřikl. Jako by nestačilo, že se mu o něm po nocích zdává.
Rychle dojedl a dopil čaj, nádobí odnesl na kuchyňskou linku. ,,Máš plán na odpoledne?" zeptal se a sedl si zpátky ke stolu.

,,Ve čtyři půjdeme na Vánoční slavnosti Konohy, budou tam skoro všichni, tak ať netrčíme tady," popsal mu svůj plán a šel do kuchyně po sobě i po něm umýt nádobí. Nakonec to přece jen snědl, pomyslel si. Věděl, že vaří výborně.

,,Hmm...Dobře." Odsunul Sasuke židli a vstal. Ale nešel do pokoje. Přešel k němu a zezadu ho objal kolem pasu. Když byl u něj takhle blízko, přitisknutý k tomu cennému zdroji tepla, cítil jeho vůni. Známou a nepopsatelnou. ,Mám tě rád. Strašně moc," zašeptal.

,,Vždyť já tebe taky, můj maličký." Natočil hlavu na stranu a políbil ho do vlasů. Živě si pamatoval, jak se k němu Sasuke, když byl malý, rád lísal, bál se, že až dospěje, tak ho to přejde, že to nádherné pouto mezi nimi zmizí. Naštěstí se tak nestalo, pořád má vedle sebe toho starého známeho mazlíčka. Sasuke se usmál a ještě chvíli tak zůstal, než se neochotně odtáhl. Měl ještě nějakou práci a chtěl mít odpoledne bez zbytečných starostí.

,,Pak mi řekni, až půjdeme." S tím se rozběhl po schodech do svého pokoje.

Itachi zůstal v kuchyni, chtěl ještě připravit oběd, aby ho pak nedělal ve spěchu. Pochyboval, že by si Sasuke zvládl sám cokoliv udělat. Jen co dal vařit rýži a smažit rybu, utíkal také k sobě do pokoje, aby zabalil dárek pro Sasukeho. Měl ho u sebe už měsíc a udržet ho před Sasukem v tajnosti dalo velikou práci. Zabalit ho ale bude ještě složitější.

Sasuke se usadil na postel a vedle sebe položil pár svitků. I přes volno se musel učit. Ne že by to potřeboval, ale jistota je jistota. Odpoledne...nepochyboval, že potká hodně známých tváří. A to si aspoň jednou chtěl Vánoce užít trochu soukromě... Povzdechl si a dal se do čtení svitků. Na večer se více než těšil. Sice tu nejsou rodiče, ale i ta jediná osoba stačila.

Itachi zabalil pečlivě svůj dárek pro bratra, schoval ho k sobě pod postel a šel se na chvíli prospat, aby byl na večer takříkajíc čerstvý. Tajně doufal, že na slavnostech potká nějakou potencionální milenku, byl už týden bez sexu a chybělo mu to. Ze začátku si to nechtěl přiznat, ale hormony zaplavovaly celé jeho tělo. Dokonce i ve snech ho pronásledovaly až příliš přitažlivé dívky. Když se těsně po půl čtvrté probudil, čekalo ho nemilé překvapení - sny měly nežádoucí vliv na jeho úd. Šel si proto rychle dát ledovou sprchu, oblékl se do čistého a šel se podívat, co dělá Sasuke. Měli by co nejdřív vyrazit.

Sasuke zrovna vycházel z koupelny, když se ozvalo zaklepání na dveře. Učení měl až nad hlavu a nepovažoval za nutnost řešit to na Vánoce. Kromě toho měli jít na ty slavnosti. Rychle si natáhl kalhoty a s ručníkem v ruce šel otevřít. Možná by se měl přestat zamykat. Vždyť k tomu ani nemá důvod.

,,Sasuke, nerad ti to říkám, ale měl by ses co nejdřív osušit a pořádně oblíknout, za chvíli totiž vyrážíme," upozornil ho Itachi na utíkající čas, hned na to odešel. Nemohl se momentálně dívat na ničí nahé tělo, když má tak příšerný týden...hlavně co se sexu týče. Samozřejmě, že ho zajímaly holky, ale už dřívě se přistihl, když se díval na klučičí nahé tělo, že ho to mírně vzrušuje. Navíc jeho mladší bratr má poslední dobou neskutečně sexy tělo. Dospívá z krásného chlapce v nádherného muže.

,,Hmm..." Věděl sice, že už ho neslyší. Co to zase mělo znamenat? S Itachim se nedávno rozešla holka. Že by na tom byl až tak špatně? Zavrtěl hlavou a dveře zase zavřel. Možná bylo dobře, že rodiče byli pryč. Vzpomněl si, jak říkali, že se tak posílí jejich vztah. Hodil na sebe košili a černou mikinu. Naštěstí nebyla taková zima, takže to stačilo. Ještě si vzal peněženku, zastrčil ji do kapsy a pak teprve seběhl ze schodů do přízemí. ,,Můžeme?"

,,Jsi rychlý," pochválil ho Itachi. Vzal si přes černeou košili ještě kabát a otevřel dvěře do chladné zimy. Noc sice přicházela o něco déle, ale i tak už byla venku tma. ,,Dávej pozor, ať neuklouzneš," varoval Sasukeho, když došlápl na led. Vůbec se mu nelíbilo, že má na sobě Sasuke jen mikinu, ale není už dítě, jestli natydne, tak se aspoň pro příště poučí.

,,A i kdyby, tak ty mě určitě chytíš, že jo?" Neodpustil si Sasuke trochu zlomyslný úsměv, i když to myslel zcela vážně. Nadechl se chladného večerního vzduchu a na chvíli zavřel oči. Bylo to příjemné - moci cítit chlad, který mu pronikal hluboko pod kůži. Všechno tak vnímal mnohem intenzivněji.

,,Jseš si tím jistý?" poškádlil ho trochu.

Ušli sotva pár metrů a už slyšeli zvuky ze slavnosti. Zpoza rohu se najednou vyřítil blonďátý chlapec, dal Sasukemu pořádnou herdu do zad na přivítání. ,,Rád tě vidím, kámo," řekl vesele, měl už něco málo upito. ,,Jé, ahoj Itachi," řekl už s o něco menším nadšením. Itachi by i přísahal, že v tom slyšel ironii.

Sasuke protočil panenky. Naruto se choval snad ještě otravněji než obvykle. Ale přeci jen to byl jeho nejlepší kamarád. Čím si to proboha zasloužil?

,,Kde je Sakura a ostatní?" Chtěl si být jistý, že se jim bude moct vyhnout.

,,Tlachá tam s Ino. Modlil jsem se, abys přišel co nejdřív, už jsem to tam s nima nemoh vydržet. Že si se mnou dáš vánoční punč?" snažil se blonďák Sasukeho nalákat na alkohol.

K alkoholu měl Sasuke celkem pozitivní přístup. Znal svoje hranice, takže se ještě ani pořádně neopil.

,,No jo. Třeba pak." Itachiho se ani neptal, stejně by na to měl úplně opačný názor. ,,Takže kam velí náš vůdce výpravy?" Otočil se ke svému bratrovi. Než ale stačil cokoliv zaznamenat z toho, co Itachi říká, odvlekl ho Naruto za zápěstí pravé ruky pryč. Objednal jim oboum dvě veliké sklenice alkoholického punče.

,,Já vím, co znamená to tvoje ,,třeba pak", určitě bys na to potom schválně zapomněl," řekl Naruto místo omluvy. Přiťuknul si se Sasukeho sklenkou a vyklopil to do sebe všechno na jeden nádech. Ani Sasuke nezaváhal a vypil sklenici na ex. Dnešek si hodlal užít. ,,Další!" rozhodl a krátce se pobaveně usmál. Tváře měl lehce červené, těžko říct jestli pitím nebo zimou. Naruto při pohledu na něj také červenal, z jedné části za to mohl určitě alkohol, ale z té druhé přítomnost samotného Uchihy.

,,Vidíš, že i ty se umíš odvázat," zakřenil se na Sasukeho a odvážně se k němu naklonil. Jeho hlava tak spočinula na Sasukeho rameni, opilostí už ji neudržel ve vzpřímené poloze na krku. ,

,,Hele, jdeme za holkama." Vzal si Sasuke ještě jednu sklenici, dopil ji na jeden zátah a zamířil po ulici kamsi pryč. Jen na chvíli se otočil na Itachiho. ,,Čekej mě někdy po půlnoci." Mávl na něj rukou, jako by to bylo to poslední, o co se teď staral. Itachi ho bohužel vůbec nevnímal, o něčem živě diskutoval s Kakashim a Kurenai. Naštěstí vedle něj stál Naruto, který ho v mezích možností, jak mu to vliv alkoholu dovolil, vnímal.

,,Radši zůstaneme tady." Sednul si blonďák k nejbližšímu stolu. ,,Myslím, že dál bysme určitě nedošli." Začal se smát svojí i Sasukeho opilosti.

,,No já bych to zkusil." Zamyslel se mladý Uchiha a napil se další skleničky, ale tohle už vůbec nechutnalo jako punč.

,,Radši neblbni," napomenul ho Naruto opileckým tónem a už mu nalejval další sklenku. ,,A teď se napijeme na nás dva," zašeptal. Naklonil se k Sasukeho rtům v domnění, že dostane aspoň malý polibek. V poslední době ho ani tolik nezajímaly holky jako kluci, zvlášť jeho odvěký rival. Najednou chápal, co na něm všechny ty dívky vidí. Nenašel ale odvahu jako Sakura anebo Ino, aby mu to řekl, jenže momentálně na něj působil alkohol a ten vždycky láme všechny zábrany.

Sasuke nechápavě zamrkal, jednak i proto, že začínal vidět trochu rozmazaně. Ale věděl, že ke stavu, kdy začne dělat hlouposti, má ještě dost daleko. ,,S ochlastama se nelíbám." Ušklíbl se.

,,Kde je tu jakej ochlasta?" Rozhlídnul se Naruto nechápavě okolo sebe, ale nakonec se pohledem vrátil zpět k objektu své touhy. Už nemínil dál čekat, přitáhl si Sasukeho za zátylek k sobě, nejdřív se rty otřel jemně o ty Uchihovy, více už se ovládat nedokázal - násilím mu strčil svůj jazyk až do krku. Ale co, stejně už je to jedno. Po asi vteřině váhání, kdy stěží tak tak Sasuke zvládl dýchat, jen lehce jakoby na zkoušku olízl blonďákovy rty a polibek ještě prohloubil. Pak se ale odtáhl. ,,Hele, neblbni, Naruto."

,,Tak se ještě napij a bude ti to všechno jedno." Nalil Naruto Sasukemu něco poněkud ostřejšího. Už ráno si plánoval, že ho opije a docela se mu to i dařilo.

,,Nebude mě jedno, jestli se s tebou vyspim," odsekl Uchiha neústupně. Až tak zoufalý nebyl. I když je pravda, že dost dlouho nikoho neměl a nemohl říct, že by mu to nechybělo. Přesto se ale napil, měl snad ještě větší žízeň.

,,Nemusíme spolu hned spát," ujistil ho blonďák nezjištně. Vzápětí mu ale do prázdné sklenice lil saké a do toho přimíchal ještě panáka vodky. Bylo mu v tu chvíli jedno, jestli to k sobě jde, chtěl Sasukeho hlavně opít.

,,Seš si jistej, že by se tohle všechno mělo míchat?" Zmeřil si ho černovlasý pochybným pohledem. Třeba to pomůže zapomenout na všechny ty sny. Lehce skleničkou zakýval a krátce se napil. ,,Jdeme někam jinam, tady je nuda." Vypil její obsah na jeden lok.

,,Fajn, ale tohle bereme sebou." Popadl Naruto láhev vodky, pořádně si z ní přihnul a podal láhev Sasukemu, aby se i on napil. Bylo mu naprosto jasné, že už to dlouho nemůže vydržet ani on sám už nebyl při smyslech, jednal jen podle svých instinktů a i ty byly dost omezené.

,,Jasný." Zhluboka se napil a hned vyrazil trochu vrávoravým krokem ulicí, plnou lidí. Světla, barvy, hlasy, dojmy... To všechno se mísilo do jedné velké zmatené koule. Začínal mít i docela hlad, možná by si mohl něco menšího koupit. Třeba dango by šlo. ,,Dáme nějaký jídlo?" Otočil se k blonďákovi.

,,Proč ne," řekl Naruto zvesela a zamířil k prvnímu stánku se sladkostmi. Hned na první pohled ho zaujlo dango máčené v rumu s čokoládou. Sasukemu nedočkavě zasvítily oči. Vypadalo to úžasně. Hned si objednal dvojitou porci. Pozoroval tekutinu, stékající mu po prstech se skoro až fascinovaným zaujetím. Už jen z toho bylo jasné, že není tak úplně v pořádku. Naruto vzal do svých rukou ty Sasukeho a smyslně mu začal olizovat upatlané prsty. Za střízliva by to asi v životě neudělal, ale alkohol ho vřele povzbuzoval v realizaci zvrhlých myšlenek. Uchiha se k němu naklonil a dlouze ho políbil. Nevěděl, co to do něj tak najednou vjelo. Nepotřeboval ani důvod. Prostě chtěl a to mu stačilo. ,,Seš sladkej," poznamená zamyšleně, když se o kousek odtáhnul.

,,Mmm, Sasuke," zamumlal roztouženě. Tolik ho chtěl hned teď a tady, ale v tu chvíli se k nim přihnaly jako veliká voda Sakura s Hinatou. Růžovlasé se podařilo nevinnou dívku z Hyuuga klanu pořádně opít, stejně jako Narutovi před malou chvíli Sasukeho. Dokonce i u Hinaty alkohol odboural všechny zábrany, s opileckým podtónem řekla Narutovi: ,,Teď jseš jen můj," a táhla ho za nejbližší strom, aby měli soukromí.

Když Sakura zpozorovala, že je Sasuke najednou sám, chtěla i ona využít svou příležitost, ale najednou se ji zvedl žaludek, utíkala proto co nejrychleji za keř, kde na zem vyvrhla jeho obsah.

,,Hmm?" Pozoroval Uchiha trochu překvapeně dění kolem sebe. Takže tady ještě někde pobíhala Ino a Tenten. Možná by celkem šel i Neji. Nebo... něco ho napadlo. Dopil zbytek obsahu láhve, odhodil ji někam na zem a vydal se za davem k dalším stánkům. Kolik asi bylo hodin? Možná by se měl podívat po svém doprovodu.

Itachi stále diskutoval s Kakashim a Kurenai, očividně se skvěle bavili. Důvodem jejich veselí byl hlavně přiopilý Kakashi a jeho komická vyprávění. Dokonce i Itachi se musel smát, když začal vykládat, jak kdysi zahrabal Sasukeho až po krk do země. Ne že by to bratrovi přál, ale v podání opilého Hatakeho to znělo skutečně zábavně. Mladší Uchiha se neochotně loudal po ulicích. To tady nikde není aspoň koutek klidu? Někde si koupil láhev silného saké a z ní si občas pořádně loknul. Najednou zpozorněl. Ten smích by nikdy nepřeslechl. Téměř se rozběhl tím směrem, což se v poměrně opileckém podání nedalo moc označit za běh. Uviděl ho. Na lavičce s ještě někým dalším. Tiše se k němu zezadu neslyšně připlížil a pověsil se mu kolem krku. ,,Nazdár, bráško," pozdravil vesele.

,,Panebože! Sasuke? Jak to sakra vypadáš?" Zhrozil se Itachi při pohledu na opilého bratra. Okamžitě se zvedl od společného stolu s Kakashim a Kurenai, aby mohl Sasukeho aspoň slovně pořádně spráskat. ,,To jsi musel tolik pít!?" Posadil ho k jednomu opuštěnému stolu v ustraní.

,,Já nepil," bránil se Sasuke zvednutýma rukama. ,,Jenom takhle mališko." Ukázal prsty mezeru o velikosti asi jednoho centimetru ,,A chci jít domů Je to tady nuda." Neústupně dupnul nohou o zem.

,,No to víš, že půjdeš domů, okamžitě do postele!" zvýšil na něj Itachi hlas. Takhle se zřídit. Kdyby to viděli jejich rodiče, dostane za něj vynadáno, že ho neohlídal. Mohlo ho to ale trknout, když viděl jak je nalitý Naruto, dalo se předpokládat, že opije i Sasukeho.

,,S tebou?" Svůdně na něj zamrkal svými dlouhými řasami a už se zvedl k odchodu.

,,No samotnýho tě nepustím," opáčil Itachi kysele. Trochu ho švalo, že kvůli němu musíjít domu tak brzo.

,,To je fajn." Souhlasně přikývl, jako kdyby si tím snad něco potvrdil a nejistým krokem zamířil směrem, o němž se domníval že snad vede domů.

,,Na druhou stranu, bratříčku," upozornil ho Itachi. Když ho Sasuke ignoroval, popadl ho za loket a násilím ho táhnul zkratkou pes les domů.

,,Héj!" Pokusil se mu vytrhnout, ale nešlo to. A tak jen se sprostým mumláním šel za ním. ,,Ita, tady je tma," ozval se, když šli lesem. ,,Rozsviť." Na to jen Itachi protočil panenky, nesnášel, když mu někdo říká ,,Ita" a ještě víc nesnášel opilce, zvlášť pokud se jedná o jeho vlastního bratra.

,,Á, pan dokonalý neví ani kde je vypínač." Zlomyslně se zasmál. ,,Tak to tě to bude muset táta naučit, místo aby ses flákal na misích." Odezvou mu na to bylo jen Itachiho povzdechnutí. Nebylo lehké dávat pozor na cestu a zároveň na Sasukeho. Zrovna v ten nejnevhodnější moment ho jim do cesty vběhla zbloudilá srnka. Itachi rychle strhnul Sasukeho na stranu, aby do něj nenarazila.

,,Jé, koníček." Usmál se Sasuke skoro až dětinsky a už se sápal za nebohým zvířetem. Srnka vyděšeně prchla do křoví. ,,Já se chci projet!"

,,Ty máš fakt dost," řekl si Itachi spíš pro sebe. Chytil Sasukeho znovu za loket tak pevně, že tam bude jistojistě mít ráno modřinu. Nejradši by mu zalepil pusu izolepou, ale to udělá až v tom nejhorším případě doma. Teď ho tam hlavně musí bezpečně dostat. Sasuke tiše sykl bolestí a s nečekanou prudkostí ho přirazil k nejbližšímu stromu. Na opilce docela slušný výkon.

,,Budeme si hrát, co ty na to?" zeptal se sladce, se rty jen těsně od jeho ucha, takže Itachi cítil na krku jeho horký dech, ještě silněji díky značnému poklesu teploty.

,,Co blbneš, Sasuke!?" vyštěkl na něj a odstrčil ho prudce od sebe. ,,Půjdeme teď rychle domů a ty přestaneš dělat kraviny," napomenul ho. Chtělo ho mít co nejdřv z krku, protože situace začínala být doopravdy vážná, jelikož po něm vyjel vlastní bratr...nebo to byl jen jeho domnělý pocit?

,,Měl by ses uklidnit," zamručel mladší z bratrů nesouhlasně a pomalu se vydal po pěšině mezi stromy. ,,S tebou si člověk nic neužije."

,,Opilej člověk ne, Sasuke," uvedl Itachi věci na pravou míru. Už jen odpočítával vteřiny, kdy mu dojdou nervy a vlepí mu pár facek. Naštěstí se před nimi brzy vynořil z lesa jejich dům...už jen pár metrů a budou v teple. Teď se jen modlil, aby šel Sasuke hned spát. Zbylou vzdálenost ke dveřím došel Sasuke bez problémů. Z kapsy vylovil i svoje klíče a nějakou chvíli zápasil s tím, že se snažil klíčenku se zapalovačem zastrčit do zámku. Samozřejmě to nešlo. Itachi ho s tikem v oku chvíli sledoval, potom se zamyslel, proč má na klíčích zapalovač, ale nakonec to hodil za hlavu s tím, že je to stejně jedno. Odstrčil Sasukeho od dvěří a sám je na první pokus otevřel. Výhoda střízlivosti, pomyslel si. Sasuke do nich hned vpadl a cestou ještě strhl Itachiho na zem. ,,Hele, chceš říct tajemství?" Spiklenecky se zachichotal a sklonil se k němu. ,,Asi jsem se spletl. Tohle není můj byt," zašeptal a hned vzápětí se rozesmál.

,,Ty jseš fakt blbeček," řekl Itachi s povzdechem. Odvalil ze sebe Sasukeho, postavil se na nohy a podal bratrovi ruku. Když ji nepřijal, protože si jí pravděpodobně ani nevšiml, chytil ho za předloktí a vytáhl ho aspoň do sedu. ,,Musíš do postele, Sasuke," naléhal.

,,Když mě se nechce," protáhl se neochotně a uhnul pohledem na stranu. Najednou měl hroznou chuť to udělat. Něco, co si předsevzal už na slavnostech. ,,Chtěl bych jít k tobě do postele." Široce se usmál, naklonil se k němu a prstem mu přejel po rtech.

,,Hrabe ti?" Odstrčil ho Itachi od sebe, vzápětí si vzpomněl, že je vlastně opilý a opilí lidé dělají blosti...ale na druhou stranu, neříká se, že pod vlivem alkoholu člověk vyřkne svoje největší tužby? To Itachiho vyděsilo ještě víc. Snad po něm Sasuke tajně netouží?

,,Možná." Znovu se usmál, jako by se vůbec nic nedělo. Věděl, že musí jednat rychle. Aby Itachi neměl šanci odporovat. Ve vteřině překonal vzdálenost mezi nimi a hladově ho políbil. Volnou rukou mu při tom mimovolně sjel mezi nohy. A to byla pro Itachiho poslední kapka, víc se ovládat nezvládl. Přirazil Sasukeho k nejbližší stěně a přisál se k jeho krku. Potřeboval nutně uspokojit. Ten týden bez sexu pro něj byl jako smrt. Logické uvažování mu momentálně zatemnil příval hormonů. Už nedokázal uvažovat. Sasuke se nepohodlně zavrtěl, protože zeď nebyla zrovna nejměkčí. Ale to bylo nejspíš to poslední, co ho zrovna zajímalo. Vnímal jen jeho jemné rty, které se ho dotýkají i sílící vzrušení, díky němuž se vzduch stal téměř nedýchatelným. Tep se mu prudce zrychlil, když si ho za vlasy přitáhl zpátky ke rtům a divoce se vpil do těch jeho. Poslední stopa nejistoty zmizela.

,,To nesmíme, Sasuke," zamumlal Itachi roztouženě. Hladina hormonů v krvi na chvíli o něco klesla, k moci se tím pádem dralo zdravé lidské uvažování. ,,Běž radši spát." Odlepil se od něj a následně ustoupil o pár kroků vedle, aby mohl projít. Tak na tohle teď Sasuke vážně neměl náladu. Jediný pohyb, který udělal, bylo, že si ho nekompromisně přitáhl zpátky k sobě. ,,Víš vůbec, jak dlouho tě chci? Tak si nech tyhle kecy pro sebe a pokračuj," zavrčel temně a znovu začal jazykem zkoumat jeho rty. Byly neuvěřitelně sladké a hebké. Kousal je a ochutnával, potřeboval nějak uvolnit všechnu tu touhu.

,,Sasuke...prosím dost," prosil ho Itachi skoro až zoufale. Chtěl ho...tolik ho chtěl, strašně moc, ale věděl, že to nejde. Vždyť jsou bratři, k ničemu víc mezi nimi dojít nesmí. ,,Běž spát," zopakoval znovu svou žádost. ,,Je už pozdě a ty jsi opilý," řekl rozumě.

,,Vim, co dělám," odvětil Sasuke a prsty mu zabloudil pod okraj košile, druhou rukou i zezadu za kalhoty. Už dávno věděl, že když něco chce, nesmí ustoupit. Teď už to nejde, nedokázal by to. Sklonil se k jeho krku a lehce ho do něj kousnul. ,,Strašně mě vzrušuješ. Copak to nechápeš? Potřebuju, abys tohle dokončil." Vsunul mu jednu nohu mezi jeho a kolenem se mu otřel o rozkrok, zatímco mu tiše zasténal přímo do ucha. Itachi jen polekaně zalapal po dechu. Chtěl ho od sebe opět odstrčit, ale jeho tělo nesouhlasilo, toužilo, aby se ho Sasuke dotýkal. Naštěstí tu ale byl stále rozum, který dokázal tělo přimět k pravému opaku. Chytil Sasukeho pevně za ramena a hrubě ho posadil do křesla.

,,Já teď půjdu spát," řekl a pokusil se pomalu odplížit. To se ale projevily Sasukeho vynikající fyzické schopnosti, který si i přes svůj stav zachoval. Bleskovou rychlostí se vymrštil, podkopl mu nohy, tvrdě ho srazil k zemi a zápěstí mu znehybnil nad hlavou. ,,TY nikam nepůjdeš," zasyčel nebezpečně klidným hlasem, s dobře patrným náznakem ledového ostří. Pak využil toho, že má pootevřené rty a rychle mezi ně vnikl.