...Strachy pod stolem I.řada -5.díl

Tak jsem se skoro po roce dostala k pokračování :D. Musím se přiznat, že jsem úplně zapomněla, že mám něco takového rozepsaného :D.

---

Sasuke kopal, kousal, škrábal, jen aby od sebe dostal nadržené ufony, kteří si prostě nenechali vysvětlit, že stejná pohlaví mít potomky nemohou. Po několika minutovém boji mezi ufonstvem a lidstvem, začínal být zástupce za lidstvo - Sasuke vyčerpaný, a tak musel konečně zapojit místo síly mozek.

,,Počkat, počkat, počkat!!" Pohrozil jednomu z mimozemských vztyčeným ukazovákem. ,,Takhle by to nešlo. Nemůžete mě přece oplodnit všichni...ne?" zeptal se s nadějí v hlase. Na to dali ufoni hlavy dohromady, cosi si mezi sebou špitali a nakonec jeden před Sasukeho předstoupil a pravil: ,,M-á-š p-r-a-v-d-u p-o-z-e-m-š-ť-a-n-e. V-y-b-e-r s-i k-o-h-o ch-c-e-š." Sasuke se zlověstně usmál, právě má z poloviny vyhráno. Pečlivě si naplánoval, jak ufony přelstí.

,,Vyberu si toho, kdo se mi bude nejlíp dvořit." Zvedl svůj Uchihovský nosík nahoru.

,,C-o j-e d-v-o-ř-i-t?" Dívali se ufoni nechápavě jeden na druhého.

,,To si musíte zjistit sami," řekl Sasuke s pošklebkem. ,,Já se zatím protáhnu." Prošel ladně okolo ufonů ven z jejich kosmického zařízení. První, koho spatřil, byl Itachi. Okamžitě mu docvaklo, že za to všechno může právě on. Nejdřív se na něj chtěl vrhnout a zmlátit ho tak, že se v zrcadle ani on sám nepozná, ale nakonec mu jedna zbloudila mozková buňka zašeptala, aby přemýšlel nad mnohem lepší a krutejší pomstou.

,,Tak co, kdy se to narodí?" zeptal se Itachi bratra s posměchem. Když si představoval, jak bude jejich otec šílet, až zjistí, že Sasuke čeká zeleného ufona, jen s námahou zadržoval smích šílence.

,,Jako co?" Dělal Sasuke nechápavého.

,,No přece ufon."

,,Nenarodí, nic nebylo," řekl Sasuke lhostejně, potom se otočil k Itachimu zády a šel něco uklohnit. Starší bratr ho při tom pečlivě sledoval, jen co ale na chvíli upřel svou pozornost někam jinam, nasypal Sasuke do hrnce směs lysohlávek a dalších omamných látek.

,,Co to vaříš?" zeptal se Itachi znuděným hlasem.

,,Nic co by tě mělo zajímat." Vyplázl na něj mladší bratr jazyk.

,,Nebuď labuť." Zvedl se Itachi ze židle a stoupl si za něj. ,,Smrdí to teda příšerně," poznamenal, zatímco si mával rukou před nosem,

,,Tak to udělej sám, když jseš tak chytrej." Vrazil mu Sasuke vařečku do ruky a dělal, že odchází. Ve skutečnosti se schoval za dveřmi do kuchyně. Chtěl si být jistý, že Itachi aspoň ochutná. Srdce mu bilo nadšením, když přikládal vařečku k ústům, ale v tu chvíli vešel do místnosti právě probuzený Deidara.

,,Páni, to mám ale hlad a tady to tak krásně voní." Zavětřil a hnal se k Itachimu. ,,Co to děláš?" zeptal se se slinami na jazyku. ,,Já nevim, to dělal Sasuke, já to jen vylepšil." Zamíchal pořádně vařečkou v hrnci, aby se spodek nepřipálil.

Sasuke div nevyletěl z kůže, když viděl, jak se Deidara zajímá o jídlo, které bez odkladu musí pozřít Itachi. Děsila ho představa, že Deidara ochutná před ním, bude totálně sjetej a Itachimu docvakne, že to má na svědomí on, jeho mladší bratr, který ho plánoval nadrogovat. Ruce se mu nervozitou potily tak, že málem vypotil všechnu vodu uvnitř svého těla.

Deidara už to nemohl vydržel, prudce odstrčil Itachiho od hrnce, nadklonil se nad jídlo tak, že mu tam ukáplo i několik slin z jeho nenažrané tlamy a bez odkladu začal chlemtat horkou omáčku přímo z plotny. Dvakrát si pořádně přihnul, ale jelikož omáčka byla minimálně na 80°C, jeho žaludek pod tou teplotou málem explodoval, jazyk mu téměř zuhlenatěl. Blonďákovi z té bolesti vytryskly slzičky, s křikem blondýny po nezdařené plastické operaci utíkal ven, aby trochu ochladil své rozpalené dutiny. Trochu se mu ulevilo, ale pořád mu hořel jazyk, šedý kouř se z něj linul skrze škvíry mezi zuby. Potřeboval rychle vodu. První, co uviděl, byla smradlavá stoka, do které vytékal odpad z starého domu. Smrděla starými ponožkami, ale šel z ní pro něj úchvatný chlad, nezaváhal a plnými doušky lábal páchnoucí vodu.

Itachi ho neveřícně sledoval z okna. Když se napil z kanalizace, raději odvrátil zrak, udělalo se mu značně nevolno, navíc musel hlídat omáčku, aby se nespálila. Trochu ho udivovalo, že tu není jeho bratr. Začne si dělat jídlo, a pak od něj klidně odejde. Tady něco smrdí, pomyslel si. Čuchnul si k omáčce, jen lehce olízl vařečku, jestli náhodou na jazyku neucítí něco podezřelého. Jediné co ale cítil, byla vůně čerstvých hub. Snad není něco v nepořádku právě s nimi. Mohl tam nasypat jedovatky, jenže něco tak nezodpovědného by i na Sasukeho bylo moc. Však on zjistí, co má jeho bratříček za lubem.

,,Sasuke, ten blivajz je hotovej!" zavolal na něj. Sasuke nějakou dobu nepřicházel, aby to nevypadalo podezřele. Když už se konečně dostavil, tvářil se zmoženě, jako by spal.

,,A dáš si se mnou?" zeptal se naprosto nevinně mladší Uchiha.

,,Copak ty se na mě nezlobíš?" Už jen to zavánělo podrazem.

,,No, ber tohle jako jídlo míru." Hnal se Sasuke k hrnci, aby nandal dvě porce.

,,Dobře." Itachi si šel sednout ke stolu a po očku hlavně nenápadně Sasukeho sledoval. Dobře viděl, jak sobě na talíř nandává něco podobného, ale z jiného hrnce.

,,Dobrou chuť," popřál Sasuke Itachimu s úsměvem toho nejhodnějšího děťátka na zeměkouli.

,,Dík, tobě taky...ale nepodal bys mi ještě vodu, vyschlo mi v krku." Snažil se Itachi dostat Sasukeho na chvilku od stolu, aby jim mohl prohodit talíře. Naštěstí Sasuke jeho malý podraz neprokoukl a šel pro sklenici s vodou.

,,Chutná ti to?" zeptal se Sasuke, když do sebe Itachi hodil první sousto.

,,Je to skvělý. Obvzlášť ta houbová chuť se mi líbí," řekl schválně, aby na něj napadl ani stín podezření.

,,To mě skutečně těší," opáčil Sasuke spokojeně, ale výraz naprosté blaženosti mu moc dlouho nevydržel, když zjistil, že se mu nápadně motá hlava. Vždyť si vzal jídlo z jiného hrnce, jak se mu to potom mohlo stát? A jaktože je Itachi úplně v pohodě a ještě se líbezně usmívá?

,,Co bylo v tom hrnci!?" Přiřítil se do kuchyně Deidara mokrý od hlavy až k patě.

,,Co se ti stalo?" ignoroval Itachi jeho otázku, když viděl, jak se zřídil.

,,Chlastám si tam z kanálu a najednou se mi zamotá hlava a hups jsem v kanále až po krk." Seknul sebou blonďák, hned jak to dořekl na zem. ,,Příšerně se mi motá hlava. Co jste dali do tý vomolety?"

,,Byla to omáčka a Sasuke tam dal asi drogy, jinak si to nedokážu vysvětlit," odpověděl Itachi naprosto při smyslech a mladšímu z bratrů najednou začalo všechno docházet. ,,Ty jsi nám prohodil talíře!" vyštěkl na Itachiho. Chtěl se na něj vrhnout, ale motorika ho zradila - vrávoravým krokem přišel k obrovskému kaktusu v domnění, že se jedna o staršího bratra a bezmyšlenkovitě na něj skočil. V ten moment se ozval ohlušující křik trpícího Uchihy.

,,Itachi má trny!" ječel jako smyslů zbavený.

,,To není Itachi," odpověděl sám starší Uchiha se smíchem.

,,Ty hajzle!" křičel Sasuke rozhořčeně. Když se mu podařilo na chvíli zaostřit, chtěl se pokusit znovu dát Itachimu za vyučenou, ale bohužel nekoukal na zem, a tak se stalo, že zakopl o Deidaru válícího se v křečích na podlaze, aby zabránil následujícímu pádu, začal okolo sebe máchat rukama, doufajíc, že se mu podaří o něco zachytit. K jeho převeliké smůle se chytil právě přicházejícího Drákuly, který s tím nepočítal a poroučel se společně se Sasukem k zemi.

,,Jé, nebudeš ty ten mladší bratr, kterýho chtěl tamten," ukázal na Itachiho, ,,nechat oplodnit ufonama?" zeptal se už střízlivý upír.

,,Asi jo, ale kdo jseš ty a co tu děláš?" Sasuke se nepamatoval, že by s nimi přijel do domu i nějaký pobledlý chlápek s nápadně špičatými zuby.

,,Já jsem chodil k vaší babče na lidský mozečky," začal upír vysvětlovat.

,,Tak to jo." Možná by na upíra reagoval jinak, kdyby byl plně při smyslech, ale jelikož měl v sobě několik hub lysohlávek, řekl to, co řekl.

,,Moc krásně voníš." Sápal se upír na mladšího Uchihu. ,,Asi z tebe trochu ochutnám." Olizoval si rty při představě, jak se jeho zuby noří do Sasukeho mladého alabastrového krku.

,,Tak to teda ne!"Tohle už bylo na Itachiho moc. Bratra mu možná můžou oplodnit ufoni, možná může sníst i lysohlávky, ale kousat do něj nikdo nebude! Stoupl si do obranného postoje a vlepil upírovi pár facek do zubů. Drákula si s nářekem mnul bolavou tvář, chtěl něco říct na svou obhajobu, ale zjistil, že šišlá. Určitě musel ztratit svoji zubní protézu.

,,Kde šou moje žuby?" ptal se Itachiho s nářkem.

,,Tady." Podal mu Itachi oslintanou zubní protézu. ,,A já si myslel, že upírům zuby vydrží věčně," poznamenal kousavě.

,,No čo, i my staží podléháme žubnímu rožkladu," šišlal upír, zatímco si utíral slzičky do svého hábitu. Itachi mu na to už nic neřekl, jen popadl Sasukeho, hodil si ho přes rameno a vykračoval si s ním k sobě do pokoje.

,,A co tady chceš se mnou jako dělat?" zeptal se mladší Uchiha, když ho Itachi hodil na postel.

,,Hádej." Klekl si nad něj Itachi na čtyři.

,,Co to tady děláte?" Přihnala se do pokoje Sakura jako veliká voda. ,,Sasuke, víš, že dneska je náš den?" zeptala se Uchihy dotčeně.

,,Teď ne proboha!" Sasuke myslel, že praskne vzteky, konečně...konečně se Itachi k něčemu rozhoupal a ona se sem musí přiřítit ta šílená stíhačka. Snad stokrát jí řekl, že si bude spát s jakou holkou chce, dokonce i s jakým klukem chce a ona to musí respektovat. Pravdou zůstává, že mu téměř nikdy nepředvedla žárlivou scénu, ale pořád ho pronásledovala jako posedlá.

,,V pořádku, jen si to tu užijte, děcka," řekl Itachi klidně a odebral se pryč. Dokonce mu ani nevadilo, že zůstanou v jeho pokoji.

,,Ty huso pitomá, musíš za mnou pořád dolejzat!?" rozeřval se Sasuke na růžovlásku...počkat, ona má zelený vlasy, až teď si toho všiml, ale přešel to taktně mlčením. Možná ani nechtěl být slušný, jen ho to prostě nezajímalo.

,,Snad jsem vás v něčem nevyrušila? Vím, Sasuke, že máš hodně divných uchylek, ale s vlastním bratrem bys přece nespal, tak nechutnej určitě nejseš." Sakura dobře veděla, čeho všeho by se Sasuke beze studu dopustil, ale chtěla ho svými řečmi o morálce aspoň ponížit.

,,To teda vyspal," opáčil nabroušeně. ,,Víš jaký to je? Mít vedle něj pokoj a slyšet to slastný vzdychání všech těch holek, který si tam vodí? Můžeš mi říct, kdo by to s ním nechtěl aspoň jednou zkusit?"

,,Promiň, ale jediný, s kým chci spát, jseš ty," řekla Sakura, zatímco se pomalu posunovala po posteli blíž k Sasukemu.

,,Nemám zájem...mimochodem ty vlasy jsou příšerný," poznamenal.

,,Já za to nemůžu, někdo mi do šamponu nalil zelenou barvu!" opáčila naštvaně. Na chvíli si dokonce myslela, že za to může Sasuke...nebo možná Itachi. Určitě chce ten had jejího miláčka jen pro sebe.

,, A-n-a-l-ý-z-o-u s-e m-i p-o-d-a-ř-i-l-o z-j-i-s-t-i-t, c-o j-e d-v-o-ř-i-t," řekl právě příchozí ufon a podal Sasukemu kyticí růží. ,, M-ů-ž-e-m-e n-y-n-í o-p-l-o-d-n-i-t?" zeptal se s pocitem, že to má už v kapse.

,,To teda nemůžeš. Tohle je dost průměrný." Hodil ufonovi kytku na hlavu.

,,Ty spíš i s ufonama? A u nich ti zelená hlava nevadí, co!?" zeptala se Sakura uraženě, otočila se na podpadku a odešla.

Někde urpostřed černého lesa, v perníkové chaloupce zatím Orochimaru s Konan hltali perníkovou polévku, přesně řečeno pervitinovou polévku. Orochimaru ujídal poněkud nedůvěřvě, ale jen co začaly drogy působit, nalil do sebe polévku na jeden lok.

,,Vypadáte docela vykrmeně." Mnula si babka vrásčité ruce a začala pomalu připravovat nádivku. Nakrájela do ni cibuli, mrkev, nasypala majoránku, přidala nakrájené prsty místního zlobra z loňského roku, přilila i trochu krve z ropuch, přisypala pavoučí larvy a všechno pořádně podusila.

,,Nasedat do hnce!" zavelela. Konan se začala smát jako puberťačka a bez zaváhání vlezla do hrnce.

,,Je to studený," řekla naštvaně, hned na to se ale začala smát, jako by koukala na nejlepší díl Mr. Beana. Pervitin na ni působil stejně jako na Orochimara. Ten se ale do hrnce nechystal, vytáhl z něj Konan ven a místo ní tam hodil starou babču.

,,Co to děláš, Mařko, hloupá!" nadávala babička, zatímco ji Orochimaru strkal na plotnu. Pořádně zatopil pod kotlem a násilím přiklopil pokličku, aby byla stará žena co nejdřív hotová. Polívka ho příliš nenasytila, už se těšil na něco pořádně masitého. Konan se jen hlasitě smála.

Sasuke seděl zničeně na Itachiho posteli, nutně potřeboval sexuálně uspokojit, ale bratr mu utekl, Sakura vypadá naprosto odpudivě a ufono-lidskou společnost se mu zrovna zakládat nechtělo. Vlastně ani nevěděl, jak spolu takoví ufoni souloží.

,,Proč tady sedíš jako pecka?" Objevil se u něj najednou Sasori.

,,Objekt mojí touhy zdrhnul," odpověděl s povzdechem.

,,Tys aspoň nemusels Deidarovi sát jeho malýho málem neexistujícího kámoše.

,,Cože?" Sasuke neměl páru, o čem to mluví.

,,Deidarův pindík," vysvětlil mu stručně.

,,Mmmm." Zasnil se Sasuke s roztouženým výrazem.

,,Snad nejedeš po Deidarovi!?" vyděsil se Sasori.

,,Ne, jen mi chybí sex." Podíval se svůdně na hnědovlasého, ten jen na sucho polkl a upaloval ke dveřím.

,,Promiň, Sasuke, moc rád bych s tebou to no tamto, ale já musím to...no dát si pleťovou masku," plácnul to první, co ho napadlo a utíkal pryč. A Sasuke zůstal zase na ocet. Hodinu seděl v Itachiho pokoji, čekal, jestli se náhodou neobjeví další potencionální milenec či milenka. K jeho obrovskému štěstí přišel sám Itachi.

,,Už jste se Sakurou skončili?" zeptal se sexuálně neukojeného Uchihy.

,,Ne, ani nic nebylo."

,,Fakt? Já si říkal, proč Sakura spí u Sasoriho. Ležej tam spolu ve vaně, už z toho vlhka pomalu plesnivěj na ksichtě."

,,To je pleťová maska, ne plíseň," poznamenal Sasuke chytře. Itachi snad ani radši nechtěl vědět, jak to jeho bratr ví.

,,No a co jsi tady celou u dobu dělal?" Sednul si Itachi vedle něj až nebezpečně blízko. Doposud skleslý Sasuke najednou v jeho přítomnosti ožil a svůdně odpověděl: ,,Čekal na tebe."

,,Nepovídej." Chytil ho Itachi za bradu a nesměroval si ho tak, že jeden druhému hleděli do očí. Sasuke vzrušením málem přestal dýchat, s každou vteřinou se přibližoval rty stále blíž a blíž k těm Itachiho. Byly od sebe vzdálení sotva centimetr, když mladší z bratrů zašeptal: ,,Polib mě."

,,Polibte mi už všichni prdel!" zařval najednou naštvaně Deidara a následně vpadnul do Itachiho pokoje. ,,Co bylo v tom hrnci, že je mi po tom tak zle!?" pokračoval.

,,No to snad ne! Nemůžete nás nechat chvíli o samotě!?" Hodil Sasuke naštvaně po Deidarovi polštářem. ,,Jestli se mnou nechceš spát, tak okamžitě vypadni!" Ukázal rozhořčeně na dveře. Deidara na chvíli zmlknul, potom cosi zamumlal a odešel. ,,A ty to dokonči." Sednul si Itachimu na klín.

Přiznávám, úmyslně jsem to ukončila v téhle části :P