Špatný nápad 6

Já vím, že jsem slíbila tu novou SasuSaku, ale jsou tu teď dva nové díly a stejně to nikdo z Vás moc nečte.

Dlouho to tu nebylo, ale přesto si myslím, že je tohle jedna z mých nejpovedenějších povídek.

---

Sasuke by nejraději zůstal v Minatově náruči až do rána, ale uvědomoval si, že ho to nemůže držet až do svítání. Vždyť ho čeká den plný práce. Slezl proto z jeho klína, utřel si zbytky slz do rukávu od mikiny a Minatovi řekl: ,,Půjdu už domů."

,,V tomhle stavu? A nebude tam i tvůj bratr?" namítl.

,,Zvládnu to." Ujistil ho s mírným úsměvem. Na jednu stranu ho těšilo, že má o něj Minato takovou starost, ale nechtěl se k němu vázat. Mají mezi sebou přece jen dohodu, která o lásce nebo soucitu rozhodně nebyla. Jenže kdo mohl čekat, že se do něj zrovna Minato zamiluje? Sice to nikdy nepřiznal, ale Sasuke nemusel být kouzelník, aby to poznal. Kdo by taky kvůli němu chodil takhle pozdě do školy? O nikom jiném nevěděl. Možná kdyby za to Kimimarovi slíbil sex, tak přijde i on, to však bylo o něčem úplně jiném. Určitě by se našlo víc takových ,,utěšitelů", kteří by za menší poplatek ochotně vstali z postele, ale Minato přišel aniž by cokoliv požadoval na oplátku. Sasuke se kvůli tomu cítil z části hrozně, že ho takhle vytáhl ven. Bohužel vlastní potřeby upřednostil před jeho, nutně potřeboval někomu svěřit co se stalo a aspoň trochu se vyplakat. Snad mu to jednou Minato nebude mít za zlé.

,,Určitě se cítíš líp?" Podíval se na něj blonďatý nedůvěřivě.

,,Minato, odpovíš mi na jednu otázku?" ignoroval Sasuke tu jeho.

,,Když budu znát odpověď, proč ne." Pokrčil Minato rameny.

,,Miluješ mě?" Posadil se mu Sasuke znovu na klín, aby mu viděl do očí. Chtěl se tak přesvědčit o pravdivosti jeho slov, ať už by odpověděl jakkoliv.

,,Mám tě rád." Pohladil ho po tváři a chválně uhnul pohledem.

,,Jak moc?" naláhal na něj. Potřeboval to vědět, protože dokud spolu budou bez lásky, může mít vedle něj spoustu jiných, ale jestli ten vztah mezi nimi přerostl už v něco víc, mohl by ho tím ranit a to nechtěl. Občas se možná choval trochu jako hajzlík, jenže jemu ublížit doopravdy nechtěl, když se k němu jako jediný po dlouhé době zachoval tak hezky.

,,Když už se na to ptáš, tak co cítíš ty ke mně?" Podíval se mu Minato znovu do očí. I jeho zajímalo, jak na tom Sasuke je.

,,Jen chci vědět, jestli ti ublíží, když se mimo tebe vyspím i s někým jiným," vyklopil Sasuke pravdu. Nezaslouží si lži.

,,Dobrej důvod." Uchechtl se Minato se znatatelnou ironií.

,,Ale taky tě mám rád." Položil si hlavu na jeho rameno. ,,Jen ti nechci rozvracet rodinu," namítl.

,,Ta se bortí i bez tvého přičinění." Pohladil ho Minato po vlasech.

,,A neříkal jsi naposled, že s tebou chce tvoje žena další dítě?" Vzpomněl si Sasuke.

,,Jenže já ho nechci. Navíc je hrozně podezíravá, myslí si, že mám nějakou jinou."

,,Není tak daleko od pravdy," řekl Sasuke naprosto vážně. Neměl ze sebe moc radost. Sice byl pro každou lumpárnu, ale jakmile poznal Minata blíž, pochopil, že je to skvělý člověk a to, co mu udělal, si rozhodně nezasloužil.

,,Nemluv o tom, jsem rád, že tě mám." Vtiskl mu Minato malý polibek mezi rty. ,,Miluju tě," zašeptal hned, jak se odtrhl od jeho rtů. Nechtěl mu to původně říkat, ale neudržel se. Potřeboval to ze sebe dostat.

Sasuke dělal, že to přeslechl. Byl za ta slova rád, jenže to pro něj teď znamená určité závasky. Nevadilo mu vzádat se všech ostatní pochybných vztahu, ale nevěděl, jestli dokáže Minatovy city opětovat. Předstírat sice uměl bravurně, jenže to si on doopravdy nezaslouží. Možná by mu měl říct, aby si našel někoho, od koho může očekávat víc. V podvědomí bohužel tušil, že by Minato nechtěl. Na to ho nemusel znát bůhvíjak dlouho.

,, Fakt už půjdu. Děkuju, že jsi přišel." Políbil ho Sasuke na tvář a rychle utíkal ke dveřím. Nehodlal dát Minatovy šanci na další proslovy a vyznání. Zraňovalo ho, že nedokáže jeho city opětovat. Snad jednou ano...ale teď se cítil až příliš zraněný.

Ani si nepamatoval, kdy ho někdo miloval tou pravou, klasickou, nejkrásnější láskou. V jeho vztazích šlo vždy hlavně o sex. Častečně si to určitě zavinil sám, ale co bránilo všem těm klukům, aby k němu cítili i něco víc? Už jeho první známost, ten, který ho to s kluky naučil, se s ním rozešel jen proto, že si našel do postele někoho zábavnější s větší vynalézavostí. Tehdy ho to dost zranilo, protože to bylo prvně, stejně jako naposledy, kdy se zamiloval. Ve chvíli, kdy brečel nad zpackaným vztahem, sám sobě přísahal, že se už nikdy nezamiluje. Od toho osudného momentu se začal chovat stejně jako jeho první milenec. Rozkoš dával, rozkoš bral, ale lásku do toho nikdy nezamotal. Tolik let mu to vyhovovalo, než se ovšem na scéně objevil Minato. První osoba, která se do něj snad upřímně zamilovala. Na chvíli si vzpomněl na Kimimara, dokonce i on tvrdil, jak moc ho miluje, ale Sasuke dobře věděl, že kdyby mu neustále odpíral sex, tak se vůbec nebude zajímat proč, buď si ho vezme násilím, nebo ho půjde hledat jinam, anebo se rozejdou, jenže o tom láska není.

Aby neměl těch černých myšlenek málo, připletl se mu mezi ně i Itachi. Ten jeho povýšený a arogantní úsměv mu pořád bloudil myslí. Jak vítezně se tvářil, když spolu leželi na gauči. Člověk by řekl, že vyhrál minimálně zlatou na olympiádě. Ten pohled se mu úplně hnusil. Vůbec si nedokázal představit, co udělá, až dorazí domů. S největším potěšením by mu vymlátil ten jeho škleb, ale naštěstí měl dost rozumu na to, aby mu došlo, že by tím přilil jen olej do ohně. Pěstmi se nikdy nic pořádně nevyřeší. Možná by si s ním měl v klidu promluvit, říct mu, že to všechno smetou ze stolu a všechno zůstane při starém. Jenže cosi se v něm při té představě zpříčilo, sice teď jsou jejich účty vyrovnány, ale to nemění nic na tom, co Itachi udělal, tolik mu ublížil...vlastnímu bratrovi. Nikdy si příliš nerozumněli, přesto se takhle zachovat neměl, takhle to dělají jen krysy. Mohl po něm za mlčení chtít cokoliv, ale on si vymyslí takovou sviňárnu. Zvedal se mu z něj žaludek. Horší bylo, že mu zvedal i ze sebe samotného, kdyby měl trochu rozumu tak k tomu nikdy nesvolí a raději přizná rodičům pravdu. Co by mu mohli udělat? Otec by maximálně na něj křičel, jaké je to pro jejich rodinu ponížení, ale máma by to všechno uklidnila a nastal by klid. Jenže pozdě honit bycha už se tak stalo.

Dál se tím nehodlal zabývat. Radši si přitáhl límec mikiny blíž ke krku, přehodil přes hlavu kapucu, protože už byla docela zima, tak aby zbytečně neprochladl.

Když dorazil domů, všude bylo zhasnuto až na Itachiho pokoj, tam se pořád svítilo. Tajně doufal, že už šel bratr spát, ale ten na něj určitě čeká, aby nějakou hloupou průpovídkou jeho směrem mohl završit svůj triumf. Jen s tichým povzdechem odemkl dveře, zul si boty a po tmě si šel sednout do obýváku na pohovku. Sotva se stačil posadit a už mu čísi ruce zakryly oči. Sasuke sebou leknutím škubl. Přestože věděl kdo to je, tak něco takového nečekal.

,,Debile!" zakřičel na Itachiho naštvaně.

,,Špatně, miláčku." Uslyšel šepot úplně někoho jiného. Tohle určitě není Itachi.

,,Zatraceně, co tady děláš!?" vykřikl překvapením. Ty ruce i hlas sice nepatřily Itachimu, ale i tak věděl, o koho se jedná. Jen ho tu prostě nečekal.

,,Tvůj bratr řekl, že tu mám na tebe počkat, když už jsem sem šel," poznamenal mužský hlas.

,,Cože? Kimimaro, na tebe fakt dneska nemám náladu." Nechápal, proč sem zrovna on přišel. Co ještě po něm chce? Snad mu Kabuto neprozradil pravdu, to by byl jeho konec. Po něčem takovém by se ho Kimimaro už nikdy nepustil

,,Chci se ti omluvit. Tenkrát, když jsem se vyspal s Kabutem, jsem byl opilej. Mrzí mě to, už se to nestane. Dáš mi ještě jednu šanci?" Přešel mu rty po šíji.

,,Tak jo, ale dva měsíce spolu nebudeme spát, ber to jako trest," řekl Sasuke chytře. Věděl, že něco takového nemůže Kimimaro se svou sexuální náruživostí vydržet.

,,To si ze mě děláš srandu, ne!? Maximálně týden."

,,Tak s tím jdi do prdele." Dal Sasuke ruku dozadu a vjel mu s ní do vlasů. ,,Běž za Kabutem." Ještě chvíli se od něj nechal laskat na krku, potom vstal a šel směrem ke dveřím, aby ho vyprovodil ven.

,,Proč mi to děláš? Vždyť víš, že tě miluju," řekl Kimimaro se svěšenými rameny. Skoro to vypadalo, že se každou chvíli rozbrečí.

,,Proč ty to děláš mně? Tobě jde jen o moje tělo a to není láska, můj milý." Otevřel mu milostivě dveře a čekal, až konečně vypadne.

,,Jednou budeš litovat," vmetl mu Kimimaro naštvaně do tváře, potom rázně opustil dům. Sasuke ještě viděl, jak vzteky kope do všeho na zemi okolo něj, než za ním zavřel dveře.

,,To určitě...litovat budeš leda tak ty," poznamenal na Kimimarovu adresu, i když už ho nemohl dávno slyšet. Je pravda, že ho jeho návštěva nepotěšila, ale zázračným způsobem mu přinesla klid na duši. Najednou se mu všechny problémy zdály tak bezvýznamené - jak ty s Itachim, tak ty s Minatem a školou. Možná by si měl dát horkou koupel se skleničkou něčeho tvrdšího, aby si ten pocit udržel nebo ho ještě zesílil. Šel hned proto do koupelny, aby si napustil teplou vodu, mezitím, než voda natekla, si zašel do kuchyně pro sklenku, a potom do sklepa pro láhev saké. Nestačil sklenici naplnit ani z poloviny a už za sebou slyšel kroky. Teď už vůbec nepochyboval, že jde o Itachiho.

,,Zase chlastáš?" uslyšel jeho hlas.

,,Divíš se mi?" zeptal se ho, ale aniž by si počkal na odpověď, si pořádně přihnul přímo z lahve. Hned na to ucítil, jak se mu po těle rozlívá příjemné teplo. Dokonce i jeho myšlenky byly v tu ránu veselejší.

,,Zas tak hrozný to nebylo," namítl Itachi, zatímco se mu snažil vyrvat láhev z ruky. Nemusel použít ani tolik síly a už ji svíral ve své ruce. Nevrátil ji zpátky do chladu, místo toho se také pořádně napil. Kdyby ho Sasuke neznal, řekl by, že ho žere svědomí.

,,Znásilnil si mě, ale vůbec to nebylo hrozný," řekl Sasuke s odporem, přece jen ani alkohol nedokázal zahnat chmury úplně...zvlášť v bratrově přítomnosti.

,,Promiň, ale bylo to tak opojný." Přejel si Itachi ukazovákem po rtech.

,,Jak pro koho." Sebral mu Sasuke láhev a znovu se pořídně loknul, potom ji podal zpět Itachimu. ,,Klidně se tu vožer, já se jdu vykoupat."

,,To říká ten pravý," řekl si Itachi spíš pro sebe a nalil do sebe zbytek alkoholu.

Sasuke si zatím připustil ještě trochu víc horké vody, protože během jeho nepřítomnosti voda poněkud vychladla, potom se svlékl a naložil se s chutí do vany. Zavřel oči a jen v duchu přemýšlel, ale jeho myšlenky se už nemotaly pouze okolo starostí. S pomocí alkoholu, který částečně odboural nahromaděný stres, začal uvažovat nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby místo vyučování šel zítra za Minatem...tak jako to dělal na začátku. Úplně se do těch představ ponořil celým svým srdcem. Všechno okolo v ten moment přestalo existovat. Starosti odplavaly jako mávnutím kouzelného proutku. Pomalu těch krásných představ a alkoholu v krvi začínal ve vaně usínat, až se nakonec propadl do první fáze spánku. Po těle se mu pořád rozlévalo to přijemné teplo, v hlavě měl povznášející myšlenky. Nic nerušilo jeho klid, dokud ho ovšem něčí pařát nechytil za rameno a nesnažil se mu tak utrhnout ruku. Nejdřív slyšel jen skřeky obludy, narušující mu sen, ale po chvíli začal rozeznávat lidské hlasy. Najednou si uvědomil, že asi spí. Mozek přikázal tělu, aby se okamžitě probudilo. Sasuke začínal pomalu otevírat oči. Zjistil, že ta příšera ve skutečnosti byla Itachi a nejspíš se ho snažil probrat.

,,Co blbneš?" vyprskl na něj podrážděně, alkohol z něj pomalu vyprchával.

,,Nechci, aby ses utopil." Popadl Itachi kartáček na zuby a odkráčel k umývadlu.

,,Proč? Protože už bys mě nemol šukat?" zeptal se ho s klidem ledové královny.

,,To bylo jen jednou a naposled," namítl Itachi trochu podrážděně.

,,No to si piš..." Sasuke chtěl vylézt z vany, pak si ale uvědomil, že Itachi je stále v koupelně.

,,Snad se nestydíš?" poznamenal Itachi na jeho adresu, sice k němu stál zády, ale viděl ho v zrcadle.

,,Jak chceš..." Mladší Uchiha vytáhl špunt a vysoukal se z vany. Nijak nepospíchal s osuškou, chtěl, aby si ho bratr prohlédl celého do detailů i s těmi modřinami, které mu sám způsobil.

,,Bože, ty vypadáš." Otočil se k němu Itachi čelem.

,,Tvoje dílo." Zahalil se Sasuke konečně do osušky. Chtěl takhle zabalený opustit koupelnu, ale Itachi ho zstavil v ruce s nějakým krémem.

,,Už ne," zaregoval s vyděšeným tónem, vůbec se mu nelíbilo, že něco takového drží. Napadala ho jen jediná věc, na co to chce použít.

,,Na modřiny, ty blbečku." Snažil se mu to Itachi vymluvit, když mu došlo, na co myslí. Ve vteřině z něj poté strhl osušku a sám mu začal ošetřovat rány.

,,Proč to děláš?" Sasuke na něj nejdřív chtěl vyprsknout, jak si ho jen může dovolit nazvat blbečkem, ale v ten moment ho zarazilo jeho chování.

,,Aby si tvoji milenci nemysleli, že tě doma mlátíme," řekl Itachi chytře. Uvnitř ale musel sám sobě přiznat, že ho hryzalo špatné svědomí, když viděl, jak je jeho bratr zbědovaný. Možná to doopravdy trochu víc přehnal. Jenže ten pocit byl tak zatraceně příjemný. Přemýšlel, že by si to někdy rád znovu zopakoval, ale ne...Nakonec to zamítl s tím, že chce zůstat výhradně heterosexuálem, každopádně to byl skvělý zážitek, na který určitě do konce života ani jeden nezapomenou.

,,Mám jen jednoho a ten víc, cos mi udělal," podotkl Sasuke hrdě. Viděl na Itachiho pohledu, jak ho žerou černé myšlenky a chtěl toho co nejvíc využít. Toužil zvýšit tu bolest na maximum.

,,Říkej si to komu chceš, ty se ztrapňuješ," opáčil Itachi lhostejně. Přetvařovat se uměl někdy vážně na jedničku. Rychle doošetřil Sasukeho rány a vypadl ven z koupelny. Bylo mu zle ze sebe samotného, ale ne natolik, aby litoval toho, co udělal.

***

Ráno vstal Sasuke jen s velkými obtížemi. Neskutečně ho bolelo celé tělo. Nicméně do školy bude muset. Dobelhal se proto s námahou do kuchyně, vysypal lékarničku a snažil se v ní najít něco proti bolesti. Když konečně objevil něco s nápisem ,,analgetika", bez zaváhání do sebe hodil tři tablety, aniž by si přečetl dávkování. Šlo mu hlavně o to, aby se zbavil bolesti a zůstal přitom aspoň částečně při smyslech.

S koupelnou se nijak neobtěžoval, prostě na sebe hodil oblečení z předešlého dne, popad tašku v rohu pokoje a odkráčel loudavým krokem z domu směr škola.

Cestou naštěstí nepotkal nikoho známého. Docela ho udivovalo, že ho nesleduje Kimimaro, jako bývalo jeho zvykem, ale byl mu za to vděčný. O pozornost dneska vážně nestál. Možná jen o Minata...o toho stál hodně. Nepřál si teď nic jiného, než mu sedět na klíně a choulit se v náručí. Prvně se nechává opečovávat někým, kdo ho doopravdy miluje, chtěl si to proto vychutnat plnými doušky.

Jamile dorazil ke skříňkám, řekl si, že si dá jen učení na lavici a hned půjde za Minatem, aby na sebe měli aspoň deset minut, než začne hodina. Ale stalo se něco, co nečekal, ke skříňkám zabloudil i Naruto s monoklem pod okem.

,,Co se ti stalo?" Zamrkal Sasuke překvapeně očima. Na rváče ho nikdy netipoval.

,,To neřeš," zamumlal Naruto na půl pusy.

,,Kdo ti to udělal?" Nehodlal se Sasuke tak lehko vzdát. Dostane to z něj za každou cenu.

,,Vážně to nech být." Snažil se ho znovu odehnat.

,,Řekni mi to nebo se to dozvím jinak," namítl Uchiha dotěrně.

,,Kimimarova partička...šli mě dneska doprovodit ke škole." Zabouchl Naruto skříňku, která jen pod jeho rukou zlověstně zaduněla.

,,Za to určitě můžu já. Kimimaro žárlí. Omlouvám se, já mu to vysvětlím. Slibuju, že se ti dojde osobně omluvit." Chytil hoSasuke za rameno.

,,Nech to prosím tě být!" vykřikl Naruto vztekle. Nechtěl už to řešit, beztak si připadal trapně, že si s nimi nedokázal poradit.

,,Tak pojď se mnou aspoň na záchody." Sasuke popadl Naruta za zápěstí a táhl ho na chlapecké toalety. Puch tam byl odporný, ale aspoň budou mít trochu soukromí. Sice chtěl jít Uchiha původně za Narutovým otcem, jenže teď na to úplně zapomněl. Místo návštěvy ředitelny vytáhl z tašky make-up.

,,Proč tohle sebou taháš?" Podivil se Naruto jeho dívčí výbavě.

,,No, řekněme, že občas potřebuju zamaskovat kruhy pod očima. Nechci, aby na mě hned každý poznal, co jsem dělal v noci." Nabral si na prsty trochu make-upu a rozetřel ho Narutovi po tváři. Odstín byl sice o něco světlejší než blonďákova pleť, ale i tak to bylo lepší než nic.

,,Děkuju, Sasuke," špitl Naruto tiše. Když se Sasuke chystal uklidit krabičku make-upu do tašky, chytil ho za ruku a přitáhlsi ho k sobě. Svou hlavu nechal volně spočinout na jeho rameni.

,,Všechno bude dobrý," řekl Sasuke v ten moment téměř automaticky a volnou rukou vjel blonďáčkovi do vlasů. Naruto ale v ten moment zvedl hlavu, jako by se nechtěl nechat od Uchihy vískat. Pravdou bylo, že ji zvedl jen proto, aby mohl Sasukeho políbit. Byl to jen krátký polibek, ale přesto vyjadřoval všechno, co Naruto cítí. Zklamaně proto sklopil oči k zemi, když ho od sebe černovlásek jemně odstrčil.

,,Neblázni, Naruto," napomenul ho.

,,Já neblázním. Prvně dělám to, co vážně chci...už tak strašně dlouho," zaúpěl zoufale. Na tuhle chvíli čekal snad celou věčnost. ,,Vždyť ti všichni ti tví milenci jen ubližují. Myslíš, že to nikdo nevidí? Máš všude po těle rány, nespíš, nedáváš ve škole pozor, pořád za tebou někdo leze. Já bych tě ale měl rád," vychrlil to ze sebe Naruto všechno naráz.

,,Já vím, ale není to úplně tak, jak si myslíš. Někoho mám a on mě má vážně rád. Nechci mu ublížit," řekl Sasuke s těžkým srdcem. Jaká hloupá hra osudu, že tím, kdo ho miluje, je sám Narutův otec. Cítil se kvůli tomu hrozně. Kdyby se to Naruto dozvěděl, určitě by ho to zlomilo.

,,Promiň, zachoval jsem se blbě. Zapomeň na to, jestli můžeš." Blonďák vyletěl ze záchodů tak rychle, jak jen mohl. Rukávem při běhu stíral zbloudilé slzičky, nevědomky tak ale rozetíral i make-up po celé své tváři.